Hluchiv
| Hluchiv Глухів | |
|---|---|
Centrum města s Anastasijevským chrámem | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°40′29″ s. š., 33°54′48″ v. d. |
| Nadmořská výška | 166 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát | |
| Oblast | Sumská |
| Rajón | Šostský |
Hluchiv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 84,00 km² |
| Počet obyvatel | 31 789 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 378,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Mishelʹ Tereshchenko |
| Vznik | 992 |
| Oficiální web | hlukhiv |
| Adresa obecního úřadu | вул. Шевченка 6 41400 м. Глухів |
| Telefonní předvolba | 5444 |
| PSČ | 41400—409 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hluchiv (ukrajinsky Глухів; rusky Глухов – Gluchov) je město v Sumské oblasti na Ukrajině. Leží na řece Esmaň v blízkosti hranice s Ruskou federací zhruba 100 kilometrů na severovýchod od Konotopu a 140 kilometrů na severozápad od Sum.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]
Hluchiv je poprvé zmíněn v roce 1152 v Ipaťjevském letopise. V letech 1320 až 1503 byl součástí Litevského velkoknížectví, pak byl součástí Moskevského velkoknížectví. V roce 1618 se stal v rámci Republiky obou národů součástí Koruny polského království a v roce 1644 dostal od Vladislava IV. Vasy magdeburská městská práva. V roce 1654 se na základě Perejaslavské rady stal součástí Ruska. V roce 1664 v rámci Rusko-polské války Hluchiv neúspěšně obléhalo polské vojsko Jana Kazimíra II. V roce 1708 sem Petr Veliký přenesl z Baturynu sídlo kozáckého hejtmanátu, což výrazně přispělo k rozvoji města. Sídlem hejtmana byl zámek, který se dochoval v ruinách. Ve městě žila početná židovská komunita, postavila si dvě synagogy, které byly poničeny již při prvním bolševickém pogromu roku 1918, Židé pak vyhlazeni během druhé světové války.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Přes Hluchiv prochází Evropská silnice E101 Moskva – Kyjev a začínají zde Evropská silnice E38 vedoucí do kazašského Šymkentu a Evropská silnice E101 vedoucí do Trosny v Orelské oblasti v Rusku.
Památky
[editovat | editovat zdroj]Historické centrum města s domy a rezidencemi z 19. století se poměrně dobře dochovalo a tvoří pěší zónu města.
- Chrám sv. Mikuláše (1693), nejstarší svatyně, významný příklad ukrajinského baroka, knížecí krypta
- Chrám sv. Anastázie
- Chrám Proměnění Páně (Spaso-preobraženský), založen roku 1767
- Klasicistní budova univerzity
- Barokní budova nemocnice sv. Eufrosiny
- Muzea: Městské muzeum místních tradic (bohaté sbírky shromažďované od roku 1902, 12 tisíc předmětů), Muzeu dopravy v agrotechnické škole
Kultura a školství
[editovat | editovat zdroj]Kromě základních a středních škol, k nimž patří dvě historické budovy někdejšího chlapeckého a dívčího gymnázia, se ve městě nachází pedagogická univerzita. Dlouzhou tradici má Hudební akademie.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Maxim Sozontovič Berezovskij (1745–1777), ukrajinský hudební skladatel
- Dmytro Bortňanskyj (1751-1825), ukrajinský hudební skladatel
- Andrej Kirilovič Razumovskij (1752-1836), ruský diplomat v Rakousku, mecenáš a sběratel umění; jeho první manželkou byla Alžběta z Thun-Hohensteinu
- Josif Samuilovič Šklovskij (1916-1985), astronom a astrofyzik
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kyjevská brána
-
Budova okresní a městské rady
-
Univerzita
-
Chrám sv. Mikuláše
-
Chrám Proměnění Páně
-
Muzeum dopravy
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hlukhiv na anglické Wikipedii.
- ↑ Cities & towns of Ukraine. Dostupné online. [cit. 2025-11-03].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hluchiv na Wikimedia Commons - Oficiální stránky