Seznam atentátů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Seznam obětí atentátů)
Skočit na: Navigace, Hledání

Toto je list známých atentátů v chronologickém pořadí.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Starověk před Kristem[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
680 př. n. l. Sinacherib Asyrský král
514 př. n. l. Hipparchos Tyran aténský Harmodios a Aristogeiton Atény
465 př. n. l. Xerxés I. perský velkokrál Artabanos
423 př. n. l.. Xerxés II. perský velkokrál Sogdianos
404 př. n. l. Alkibiadés aténský státník, řečník a vojevůdce Frýgie

Bust Alcibiades Musei Capitolini MC1160.jpg

336 př. n. l. Filip II. Makedonský Makedonský král Pausanias Aigai Filip II.
281 př. n. l. Seleukos I. Níkátór diadoch Alexandra Velikého Ptolemai Kerauna Seleukos I. Níkátór
227 př. n. l. Čchin Š'-chuang-ti král státu Čchin, Čínský císař Jing Ke Čchin Š'-chuang-ti
221 př. n. l. Hasdrubal Sličný kartaginský vojevůdce Cartagena (keltský žoldnéř)
185 př. n. l. Brhadratha panovník Maurjovská říše Pušjamitra Šunga Patáliputra
133 př. n. l. Tiberius Sempronius Gracchus římský tribun lidu Publius Cornelius Scipio Nasica Serapio Řím Bratři Gracchové
139 př. n. l. Viriathus Lusitánský povstalecký vůdce
91 př. n. l. Marcus Livius Drusus římský tribun lidu
72 př. n. l. Quintus Sertorius Vůdce Lusitánie Marcus Perperna Huesca
28. září 48 př. n. l. Pompeius římský vojevůdce Achillas, Lucius Septimius a Salvius loď na Nilu
44 př. n. l. Gaius Iulius Caesar Římský diktátor Marcus Iunius Brutus, Gaius Cassius Longinus a další spiklenci Řím Gaius Iulius Caesar
41 př. n. l. Arsinoé IV. faraon Marcus Antonius Efez

Starověk po Kristu[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
41 Caligula Římský císař Cassius Chaerea Řím Caligula
96 Domitianus Římský císař Flavius Stephanus Řím Domitianus
192 Commodus Římský císař Narcissus Řím Commodus
217 Caracalla Římský císař Iulius Martialis Harran Caracalla
268 Gallienus Římský císař Claudius Gothicus, Aureolus a další spiklenci Mailand Gallienus
275 Aurelianus Římský císař Caenophrurium u Byzance Aurelianus
454 Aetius západořímský Magister militum Valentinian III. Řím
455 Valentinian III. západořímský císař Řím
456 Japonský císař Japonský císař
493 Odoaker Král Itálie Theodorich Veliký Ravenna
535 Amalaswintha Ostrogótská královna Theodahad (osoba v pozadí) Martana v jezeře Bolsena Amalasuntha
592 Sušun Japonský císař dvořan

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Od 6. do 12. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
644 Umar ibn al-Chattáb 2. Kalif Piruz Nahavandi Mekka
656 Uthmán ibn Affán 3. Kalif Medina
661 Alí ibn Abí Tálib 4. Kalif, 1. ší'itský imám Rozdělení muslimů na sunnity a ší'ity
797 Konstantin VI. Východořímský císař Konstantinopol
921 Svatá Ludmila žena knížete Bořivoje tři Vikingové Vyšehrad Svatá Ludmila
935 Svatý Václav český kníže Tira, Česta a Hněvsa Stará Boleslav Svatý Václav
946 Edmund I. anglický král Leofa Pucklechurch Edmund I.
969 Nikeforos II. Východořímský císař Jan I. Tzimiskes Konstantinopol
978 Eduard II. Mučedník Anglický král Wareham
1035 Jaromír Český kníže Kochan
1040 Duncan I. Skotský král Macbeth I. Elgin
1086 Knut IV. Dánský Dánský král Odense
1098 Thoros Vládce Edessy Balduin I. Jeruzalémský Edessa
1100 Břetislav II. Český kníže Zbečno
1136 Harald IV. Norský Norský král Sigurd Slembe Bergen
1146 Imád ad-Dín Atabeg Zengí sultán z Aleppa a Mosulu Jarankeš Damašek
1148 Alfons Jordan z Toulouse Graf von Toulouse und Markgraf der Provence Raimond II. z Tripolisu
1170 Thomas Becket Arcibiskup z Canterbury Reginald Fitzurse, William de Tracy, Hugh de Morville und Richard Brito Canterbury Ermordung Thomas Beckets
1172 Vitale Michiel II. 38. dóže benátský Marco Casolo Benátky
1183 Alexios II. Komnenos Východořímský císař Stephanos Hagiochristophorites, Konstantinus Tripsychos und Theodorus Dadibrenos
1192 Konrád z Montferratu Jerusalemský král Tyros Konrad von Montferrat

Od 13. do 15. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1204 Alexios IV. Angelos Východořímský císař Alexios IV. Angelos
1208 Pierre de Castelnau Papežský legát Raimond VI. z Toulouse Saint-Gilles
1208 Filip Švábský římskoněmecký král Ota VIII. z Wittelsbachu Bamberg Ermordung Philipps von Schwaben.jpg
1214 Albert Jeruzalémský Patriarcha jeruzalémský Akkon
1231 Ludvík I. Bavorský (1173–1231) vévoda bavorský a falckrabí rýnský Kelheim Vražda Ludvíka Bavorského
1249 Fridrich II. Štaufský římskoněmecký císař Friedrich II.
1250 Turan Šáh Ajjúbovský sultán Bajbars, Faris ad-Din Aktay a další Fariskur AssassinationOfTuranShah.jpg
1250 Erik IV. Dánský dánský král Abel Dánský (strůjce) Missunde
1306 Václav III. král český a polský Konrád z Botenštejna (údajně) Olomouc Václav III.
1308 Albrecht I. Habsburský římskoněmecký král Jan Habsburský Königsfelden Albrecht I. Habsburský
1363 Simone Boccanegra Janovský dóže Janov
1369 Petr I. Kastilský král Kastilie a Leónu Jindřich II. Kastilský Montiel Jindřich vraždí Petra I.
1386 Karel III. Neapolský Neapolský král Blažej Forgáč Visegrád Kis Karoly TK.jpg
1407 Ludvík z Valois Vévoda orleánský Raoulet d'Anquetonville Rue Vieille-du-Temple, Paris Vražda Ludvíka Orleánského
1419 Jan I. Burgundský Burgundský hrabě Tanneguy du Chastel a Jean Louvet Most přes Yonne u Montereau Johann Ohnefurcht
1437 Jakub I. Skotský Skotský král Walter Stewart a další Perth Jakob I. (Schottland).
1478 Giuliano I. de’ Medici Regent Florenze Francesco de Pazzi a Bernardo Baroncelli Florencie Giuliano de' Medici by Sandro Botticelli.jpeg

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

16. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1541 Francisco Pizarro španělský Conquistador Diego de Almagro Lima Francisco Pizarro
1544 Manco Cápac II. vládce Inků Vilcabamba
1567 Jindřich Stuart, lord Darnley král manžel skotský James Hepburn (člověk v pozadí) Edinburgh Henry Stuart, Lord Darnley
1584 Vilém I. Oranžský Kníže Oranžský Balthasar Gérard Delft Wilhelm I. von Oranien-Nassau
1586 Alžběta I. Anglická královna Anthony Babington, John Ballard a další spiklenci Königin Elisabeth
1588 Jindřich I. de Guise Vévoda de Guise Blois Guise-Henri.jpg
1589 Jindřich III. Francouzský francouzský král Jacques Clément Saint-Cloud Heinrich III.

17. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1605 Jakub I. Stuart anglický král Guy Fawkes Londýn Spiknutí střelného prachu Spiknutí střelného prachu
1610 Jindřich IV. Francouzský francouzský král François Ravaillac Paříž Ermordung Heinrichs IV.
1628 George Villiers 1. vévoda z Buckinghamu John Felton Portsmouth Porträt von George Villiers
1634 Albrecht z Valdštejna Generalissimus císařské armády během třicetileté války Walter Deveroux Cheb Ermordung Wallensteins
1657 Oliver Cromwell Lord protektor Anglie, Skotska a Irska Miles Sindercombe Londýn Oliver Cromwell

18. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1757 Ludvík XV. francouzský král Robert François Damiens Paříž neúspěšný atentát Ludwig XV.
1762 Petr III. Ruský Ruský car Alexei Grigorjewitsch Orlow Sankt-Petersburg Kaiser Peter III.
1792 Gustav III. Švédský Švédský král Johann Jakob Anckarström Stockholm Gustav III. von Schweden
1793 Jean Paul Marat francouzský revolucionář Charlotta Cordayová Paříž Marat ve vaně
1800 Jean-Baptiste Kléber francouzský generál Suleiman al-Halabi Káhira Ermordung Klébers
1800 Napoléon Bonaparte Joseph Picot de Limoëlan, Pierre Robinault de Saint-Régeant a François-Joseph Carbon Paříž Atentát na Napoleona Bonaparta (neúspěšný atentát) Napoleon Bonaparte

19. století[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1850[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1801 Pavel I. Ruský Ruský car Platon Alexandrowitsch Subow a Peter Ludwig von der Pahlen Sankt Petersburg Zar Paul I.
1806 Jean-Jacques Dessalines haitský císař Henri Christophe (člověk v pozadí) Pont-Rouge Jean-Jacques Dessalines
1809 Napoléon Bonaparte francouzský císař Friedrich Stapß Vídeň neúspěšný atentát Napoleon befragt Stapß
1812 Spencer Perceval britský premiér John Bellingham Londýn Attentat auf Spencer Perceval
1828 Shaka král Zulů Dingane KwaDukuza
1831 Joannis Kapodistrias Řecký prezident Konstantinos a Georgios Mavromichalis Nafplio Ioannis Kapodistrias
1832 Ferdinand I. Dobrotivý rakouský následník trůnu Franz Reindl Baden neúspěšný atentát Kaiser Ferdinand I.
1835 Ludvík Filip francouzský král Joseph Fieschi Paříž neúspěšný atentát Fuerchterliches Attentat auf die Person Ludwig Philipps.jpg
1840 Dingane král Zulů Zulu Nyawo, Sambane a Nondawana Lebomboberge
1840 Victoria britská královna Edward Oxford Londýn Königin Victoria
1842 Victoria britská královna John Francis Londýn
1844 Joseph Smith zakladatel Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů Carthage Joseph Smith
1844 Fridrich Vilém IV. Pruský král Heinrich Ludwig Tschech Berlín Neúspěšný atentát Friedrich Wilhelm IV. und seine Gemahlin Elisabeth Ludovika
1848 Pellegrino Rossi papežský premiér Santo Constantini Řím Pellegrino Rossi
1849 Mariano Rivera Paz prezident Guatemaly Roberto Reyes a Agustín Pérez Sampaquisoy Mariano Rivera Paz
1850 Fridrich Vilém IV. pruský král Max Sefeloge Berlín Král postřelen do ramene[1]

Po roce 1850[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1852 Isabela II. Španělská Španělská královna Martin Merino y Gomez Madrid neúspěšný atentát Isabella II.
1853 František Josef I. Rakouský císař János Libényi Vídeň Atentát na Františka Josefa I. (neúspěšný) Atentát 1853
1855 Napoleon III. francouzský císař Giovanni Pianori Paříž neúspěšný atentát Napoleon III.
1855 Napoleon III. francouzský císař Edouard Bellemare Paříž neúspěšný atentát
1856 Isabela II. Španělská královna španělská Ramón Fuentes y Gómez Madrid neúspěšný atentát
1856 Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský Král obojí Sicílie Agesilao Milano Neapol neúspěšný atentát Ferdinand II., König beider Sizilien
1858 Napoleon III. císař španělský Felice Orsini, Simon Francis Bernard, Thomas Allsop, Carlo di Rudio, Giuseppe Andrea Pieri und andere Paris Neúspěšný atentát Napoleon III.
1860 Ii Naosuke Tairō běhen Šógunátu Tokugawa v Japonsku Arimura Jisaemon Edo Der Sakuradamon-Zwischenfall
1861 Vilém I. Pruský Pruský král Oskar Becker Baden-Baden neúspěšný atentát
1863 Konstantin Nikolajevič Romanov ruský velkokníže a místokrál polský Varšava Neúspěšný atentát KonstantinNikolrussland.jpg
1865 Abraham Lincoln Prezident Spojených států amerických John Wilkes Booth Washington, D.C. Attentat auf Lincoln
1866 Alexandr II. Nikolajevič ruský car Dmitri Wladimirowitsch Karakosow Sankt Petersburg neúspěšný atentát Kaiser Alexander II. von Russland
1866 Otto von Bismarck pruský premiér Ferdinand Cohen-Blind Berlín neúspěšný atentát Cohen-Blind verübt das Attentat auf Bismarck
1867 Alexandr II. Nikolajevič ruský car Paříš Neúspěšný atentát
1870 Juan Prim i Prats Španělský ministerský předseda José Paúl y Angulo (osoba v pozadí) Madrid Juan Prim y Prats.jpg
1868 Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský Druhý syn královny Viktorie. Henry James O'Farrell Clontarf Neúspěšný atentát Herzog Alfred von Edinburgh und Sachsen-Coburg und Gotha in Admiralsuniform
1868 Michael III. kníže srbský Topčider Michael Obrenović
1872 Amadeus I. Španělský král španělský Neúspěšný atentát Amadeus, Herzog von Aosta
1874 Otto von Bismarck Německá Říšský kancléř Eduard Kullmann Bad Kissingen Eduard Kullmann schießt auf Bismarck
1875 Gabriel García Moreno Ecuadorský prezident Faustino Rayo a další Quito Gabriel García Moreno
1878 Fjodor Trepov guvernér Sankt Petersbugu Věra Zasuličová Sankt Petersburg
1878 Vilém I. Pruský Německý císař Max Hödel Berlín Neúspěšný atentát
1878 Vilém I. Pruský Německý císař Karl Eduard Nobiling Berlín
1878 Nikolai Wladimirowitsch Mesenzow Šéf Ochranky Sergei Krawtschinski Sankt Petersburg
1878 Alfons XII. Král španělský Madrid neúspěšný atentát Alfons XII. von Spanien
1878 Umberto I. Italský král Giovanni Passannante Neapol Neúspěšný atentát König Umberto I. von Italien
1879 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Alexander Konstantinowitsch Solowjow Sankt Petersburg Neúspěšný atentát Alexander II. von Russland
1879 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Moskva Neúspěšný atentát
1880 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Sankt Petersburg Neúspěšný atentát
1881 Alexandr II. Nikolajevič Ruský car Nikolaj Rysakov a další Sankt Petersburg Atentát na Alexandra II. Das Attentat auf den Kaiser Alexander II.
1881 James A. Garfield Prezident Spojených států amerických Charles J. Guiteau Washington, D.C. Das Attentat auf Präsident Garfield
1882 Lord Frederick Cavendish Tajemník pro Irsko Dublin 6. května 1881 zabit irskými nacionalisty Lord Frederick Charles Cavendish
1883 Vilém I. Pruský německý císař August Reinsdorf Nespěšný atentát Bundesarchiv Bild 102-00625A, Kaiser Wilhelm I. mit Sohn, Enkel und Urenkel.jpg
1887 Alexandr III. Alexandrovič ruský car Alexandr Uljanov a další Sankt Petersburg V roce 1887 připravila skupina Narodnaja volja vedená Leninovým bratrem Alexanderem Uljanovem a Józefem Piłsudským atentát na Alexandra III.. Spiknutí bylo odhaleno a jeho účastníci museli opustit zemi Kaiser Alexander III. von Russland
1891 Mikuláš II. Alexandrovič Carevič ruský Tsuda Sanzō Ócu Japonský policista se pokusil careviče probodnut mečem. Nikolaus im Frühjahr 1891 in Nagasaki
1894 Marie François Sadi Carnot Francouzský prezident Sante Geronimo Caserio Lyon Marie François Sadi Carnot
1896 Naser al-Din Schah perský šách Mirza Reza Kermani Teherán Nāser ad-Dīn Schāh
1897 Antonio Cánovas del Castillo španělský ministerský předseda Michele Angiolillo Mondragón Don Antonio Cánovas del Castillo
1898 José María Reina Barrios prezident Guatemaly Edgar Zollinger Ciudad de Guatemala José María Reina Barrios
1898 Alžběta Bavorská (Císařovna Sissi) císařovna rakouská Luigi Lucheni Ženeva Das Attentat auf Kaiserin Elisabeth

20. století[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1910[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1900 Umberto I. italský král Gaetano Bresci Monza König Umberto I. von Italien
1900 Vilém II. Pruský Německý císař Selma Schnapka Vratislav Neúspěšný atentát Wilhelm II.
1901 Vilém II. Pruský Německý císař Diedrich Weiland Brémy Neúspěšný atentát
1901 William McKinley Prezident Spojených států amerických Leon Czolgosz Buffalo Leon Czolgosz erschießt Präsident McKinley auf der panamerikanischen Ausstellung.
1903 Alexandr I. Obrenović a Draga Mašínová-Obrenovićová srbský král a královna Dragutin Dimitrijević a další důstojníci Bělehrad Zavraždění srbské královské rodiny Aleksandar a Draga Obrenović
1904 Nikolaj Ivanovič Bobrikov guvernér finského velkoknížectví Eugen Schauman Helsinky Generalgouverneur Nikolai Bobrikow
1904 Vjačeslav von Pleve ruský ministr vnitra Jegor S. Sosonow, Ivan Kaljajev a další Sankt-Petersburg W.K. von Plehwe
1905 Sergej Alexandrovič Romanov ruský velkokníže Ivan Kaljajev Moskva Sergei Alexandrowitsch Romanow
1905 Abdulhamid II. Osmanský sultán Zareh Istanbul Arménská revoluční federace nastražila na sultána bombu, která zabila 26 lidí. Sultán vyvázl. Yıldız-Attentat
1906 Alfons XIII. a Viktorie z Battenbergu král a královna španělska Mateu Morral Roca Madrid Attentat auf König Alfons XIII. und Victoria Eugénie
1907 Manuel Lisandro Barillas Bercián Prezident Guatemaly Florencio Reyes Morales a Bernardo Mora Ciudad de México
1908 Karel I. Portugalský, Ludvík Filip Portugalský a další členové královské rodiny Král a korunní princ Portugalska Alfredo Costa a Manuel Buiça Lisabon republikánský atentát König Karl I. von Portugal
1909 Hirobumi Itó generální guvernér korejského protektorátu An Chung-gun Harbin Hirobumi

Po roce 1910[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1911 Pjotr Stolypin ruský ministerský předseda Dmitrij Bogrov Kyjev Stolypins zerstörtes Haus in St. Petersburg nach dem Attentat von 1906
1912 Theodore Roosevelt President Spojených států amerických John Schrank Neúspěšný atentát Theodore Roosevelt
1912 José Canalejas Méndez španělský premiér Manuel Pardiñas Serrano José Canalejas Méndez
1913 Franz Schuhmeier rakouský politik Paul Kunschak Vídeň
1913 Jiří I. Řecký řecký král Alexander Schinas Soluň Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva měsíce před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy plánoval stáhnout se z veřejného života a chystal se k abdikaci ve prospěch svého syna Konstantina. König Georg I. von Griechenland
1914 Gaston Calmette šéfredaktor novin „Le Figaro Henriette Caillaux Paříž Titelbild des Le Petit Journal mit einer Darstellung des Attentats.
1914 František Ferdinand d'Este a jeho žena Žofie Chotková Rakousko-Uherský následník trůnu Gavrilo Princip Sarajevo Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu, byl spáchán 28. června 1914Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Během vojenské přehlídky byl arcivévoda František Ferdinand napaden skupinou šesti atentátníků, jejichž vůdcem byl Danilo Ilić. František Ferdinand d'Este a jeho choť, Žofie Chotková, byli po předchozím nezdařeném bombovém útoku na kolonu vozů poté na jiném místě zastřeleni srbským nacionalistou Gavrilo Principem. Gavrilo Princip erschießt Erzherzog Franz Ferdinand und seine Frau
1914 Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik Kinia Gussowa Pokrowskoje Neúspěšný atentát Grigori Rasputin
1914 Jean Jaurès francouzský pacifistický politik Raoul Villain Paříž Jean Jaurès
1916 Karl von Stürgkh ministerských předseda Rakouska-Uherska Friedrich Adler Vídeň Graf Karl Stürgkh
1916 Grigorij Jefimovič Rasputin ruský mystik Felix Felixovič Jusupov, Vladimir Mitrofanovič Puriškevič, Dimitrij Pavlovič Romanov Sankt Petersburg Dead Rasputin.jpg
1918 Moisej Markovič Goldštejn ruský revolucionář Grigorij Semjonov Sankt-Petersburg W. Wolodarski
1918 Wilhelm von Mirbach-Harff německý diplomat Jakov Blumkin a Nikolaj Andrejev Moskva Dne 6. července 1918 byl Wilhel von Mirbach zastřelen v budově německého velvyslanectví v Moskvě Jakovem Blumkinem a Nikolajem Andrejevem. Cílem atentátu na Mirbacha bylo revidování Brest-Litevské mírové smlouvy podepsané s Německou říší. Současně byl znamením připravovaných protivládních povstání v Moskvě a v jiných dalších ruských městech. Wilhelm von Mirbach-Harff
1918 Hermann von Eichhorn německý polní maršál socialisté Kijev Hermann von Eichhorn
1918 Mojsej Urickij ruský revolucionář Leonid Kannegiesser Sankt-Petersburg Moissei Urizki
1918 Vladimir Iljič Lenin předseda rady lidových komisařů RSFSR Fanny Kaplan Moskva Dne 30. srpna 1918 byl zastřelen náčelník Petrohradské Čeky Mojsej Urickij. Lenin se o této události dozvěděl v Michelsonově továrně, kde měl proslov. Poté došel k autu, kde ho obklopil hlouček žen. V tu chvíli třeskly tři výstřely. Lenin byl zasažen do klíční kosti a zčásti do plíce. Atentátnicí byla členka strany Eserů Fanny Kaplanová. Incidenty se stali záminkou k rozpoutání rudého teroru. Bundesarchiv Bild 183-71043-0003, Wladimir Iljitsch Lenin.jpg
1919 Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová Zakladatelé KPD Horst von Pflugk-Harttung, Heinrich Stiege, Ulrich von Ritgen, Rudolf Liepmann a Hermann Souchon Berlín Rosa Luxemburg
1919 Kurt Eisner Ministerský předseda svobodného státu Bavorsko Anton Graf von Arco auf Valley Mnichov
1919 Emiliano Zapata mexický revolucionář Jesús Guajardo Chinameca Zapatas Leiche
1919 Hugo Haase Vorsitzender der USPD Johann Voß Berlín Hugo Haase

Po roce 1920[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1921 Talaat Pascha turecký politik Soghomon Tehlirian Berlín 15. března 1921, byl bývalý Velkovezír a turecký ministr vnitra Talaat Paša, který pobýval v německém exilu, zavražděn u svého domova v Berlíně. Pachatelem byl arménský student Soghomon Tehlirian. Motivem k vraždě byla Talaatova odpovědnost za genocidu Arménů. Mehmed Talât
1921 Hara Takashi premiér Japonska důstojník Japonského císařského námořnictva Tokio Hara Takashi
1922 Walther Rathenau německý ministr zahraničí Erwin Kern a Hermann Fischer Berlín Dne 24.června 1922 byl zastřelen Erwinem Kernem a Hermannem Fischerem, členy radikální pravicové Organizace Consul, říšský ministr zahraničí Walther Rathenau. Walther Rathenau
1922 Michael Collins irský aktivista za nezávislost Dennis O’Neill Béal na mBláth Michael Collins by John Lavery.jpg
1922 Gabriel Narutowicz Prezident Polska Eligiusz Niewiadomski Varšava Gabriel Narutowicz
1923 Alois Rašín československý Ministr financí Josef Šoupal Praha 5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad. Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, který si za tento čin odpykal 18 let vězení. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný - kulka ho zasáhla do jedenáctého obratle, v němž uvízla. Poranění míchy způsobilo úplné ochrnutí dolních končetin a těžké poruchy střev a močového měchýře; po šesti týdnech utrpení došlo k infekci mozkomíšního moku, k bakteriální sněti a sepsi. 18. února ráno Rašín zemřel. Alois Rašín.jpg
1923 Juan Soldevilla y Romero Zaragozi arcibiskup Los Solidarios (Buenaventura Durruti, Francisco Ascaso, Gregorio Jover a další) Zaragoza Útok byl odplatou za roli církve a zejména arcibiskupa v potlačení CNT a financování Pistolero skupin proti stávkujících dělníků.Nepřímý důsledek atentátu byl o několik měsíců později, zřízení diktatury Miguela Primo de Rivery Juan Kardinal Soldevilla y Romero
1923 Pancho Villa Mexický revolucionář Jesus Salas Barrazas a další Parral V pozadí stál pravděpodobně Álvaro Obregón. Pancho Villa
1924 Ignaz Seipel Rakouský spolkový kancléř Karl Jaworek Vídeň Neúspěšný atentát Ignaz Seipel
1925 Hugo Bettauer spisovatel Otto Rothstock Vídeň Zabit příslušníkem nacistické strany za „šíření nemorálnosti“. Hugo Bettauer in den 1910er Jahren
1926 Benito Mussolini italský diktátor Gino Lucetti Řím Neúspěšný atentát Benito Mussolini
1926 Benito Mussolini italský diktátor Anteo Zamboni Bologna Neúspěšný atentát Benito Mussolini
1928 Zhang Zuolin čínský generál severní armády a velitel Mandžuska Kômoto Daisaku Uspěšný bombový útok na vlak.
1928 Álvaro Obregón mexický prezident José de León Toral Ciudad de México Zavražděn mladým seminaristou odmítajícím Obrgonóvu proticírkevní politiku. Alvaro Obregón

Po roce 1930[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1930 Horst Wessel Vůdce SA Albrecht Höhler Berlín Zabit 14. ledna 1930 stal se nacistickým mučedníkem. Horst Wessel
1930 Osachi Hamaguchi japonský premiér nějaký ultrapravičák Tokio Osachi Hamaguchi
1932 Paul Doumer francouzský prezident Pawel Timofejewitsch Gorgulow Paříž 6. května 1932 byl francouzský prezident zastřelen ruským pravicovým aktivistou.
1933 Theodor Lessing německý spisovatel Rudolf Max Eckert, Rudolf Zischka a Karl Hönl Mariánské Lázně 30. srpna 1933 zastřelen nacionalistickým gangem v Československých Mariánských Lázných. „První oběť fašismu v ČSR.“ Theodor Lessing
1933 Antonín Čermák Starosta Chicaga Giuseppe Zangara Miami 15. února 1933 doprovázel zvoleného prezidenta Franklina D. Roosevelta během návštěvy Miami na Floridě. Při veřejném projevu se jistý Giuseppe Zangara, stavební dělník italského původu, Roosevelta pokusil zastřelit. Ani jedna ze šesti střel nadcházejícího prezidenta nezasáhla, zraněno však bylo pět okolostojících, nejhůře z nich právě Antonín Čermák, který o necelé tři týdny později na následky průstřelu krajiny břišní zemřel. Tradují se jeho slova k Rooseveltovi během převozu do nemocnice: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“ Čermák byl pohřben na Českém národním hřbitově. Anton Joseph Cermak
1933 Muhammad Nádir Šáh Král Afghánistánu Abdul Khaliq Hazara Kábul 8. listopadu 1933 byl zavražděn afghánský král Muhammad Nádir Šáh. Mohammed Nadir Schah
1934 Augusto César Sandino vůdce antiamerického povstání příslušník nikaragujské národní gardy Managua 21. února 1934 se Augusto César Sandino vracel s několika svými společníky (včetně svého otce a bratra) z jednání s prezidentem, u hlavní brány prezidentského paláce jeho auto obklíčil oddíl Národní Gardy. Donutili je vystoupit a ještě té noci je na Somozův příkaz za městem popravili. Následující den Národní garda zaútočila na tábor Sandinovy armády a většinu jejích členů zabila. Augusto César Sandino
1934 Bronisław Pieracki polský ministr vnitra Hryhorij Macejko vel Maciejko Varšava Bronisław Pieracki
1934 Engelbert Dollfuß rakouský spolkový kancléř Otto Planetta Vídeň Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a zezadu postřelili. Zraněného Dollfuße donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Engelbert Dollfuß
1934 Alexandr I. Karađorđević Král Jugoslávie Wlado Tschernosemski Marseille 9. října 1934 byl jugoslávský král Alexandr I. během státní návštěvy Francie zabit. Při incidentu byl zbloudilou kulkou zabit i tehdejší francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Králův vrah, bulharský revolucionář Vlado Černozemski (rozený Veličko Dimitrov Kerin) byl zabit na místě činu. Das Attentat auf Alexander I.
1934 Sergej Mironovič Kirov světský politik Leonid Wassilijewitsch Nikolajew Leningrad 1. prosince 1934 byl zavražděn Leonidem Nikolajevem ve Smolném institutu v Petrohradě (Leningradě). Kirov přišel do práce a nechal svého bodyguarda několik schodů za sebou, vycházel nahoru po schodech, kde měli bolševičtí aparátčíci své kanceláře. Nikolajev vyšel z koupelny, následoval Kirova po chodbě a střelil ho zezadu do krku. Jeho smrt poskytla Stalinovi záminku k zahájení brutální vnitrostranické čistky. Všeobecně se předpokládá, že jeho vražda nebyla součástí žádného Trockého spiknutí, o kterém Stalin mluvil a které nikdy neexistovalo. Naopak se spekuluje, že mohl být zavražděn na Stalinův rozkaz, byť důkazy pro toto tvrzení chybí. Zadržený atentátník Leonid Nikolajev měl totiž podezřelé styky s GPU. Sergei Mironowitsch Kirow
1935 Huey Long americký senátor Carl Austin Weiss Baton Rouge 8. září 1935 byl senátor a guvernér státu Louisiany Huey Long zastřel doktorem Carlem Austinem Weissem. Huey Long
1936 Wilhelm Gustloff Zakladatel NSDAP ve Švýcarsku David Frankfurter Davos 4. února 1936 jej čtyřmi ranami z revolveru zabil židovský student medicíny David Frankfurter. Nacistická propaganda Gustloffa využila jako mučedníka. Ve Schwerinu mu byl uspořádán státní pohřeb, kterého se zúčastnili i Adolf Hitler a Joseph Goebbels.
1936 Moritz Schlick Profesor Vídeňské univerzity Hans Nelböck Vídeň Moritz Schlick
1936 Eduard VIII. Britský král Jerome Bannigan Londýn Neúspěšný atentát. König Eduard VIII. (als Herzog von Windsor)
1938 Ernst vom Rath německý diplomat Herschel Grynszpan Paříž 7. listopadu 1938 na Ernsta vom Ratha spáchal atentát židovským mladíkem Herschel Grynszpan a o dva dny později na následky střelného poranění Ernst vom Rath zemřel. Jeho smrt byla bezprostřední příčinou takzvané Křišťálové noci. Ernst Eduard vom Rath
1939 Adolf Hitler německý diktátor Georg Elser Mnichov Atentát na Hitlera z 8. listopadu 1939 Bürgerbräukeller nach dem Anschlag

Po roce 1940[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1940 Lev Davidovič Trockij člen Komunistické strany Sovětského svazu Ramón Mercader Coyoacán 20. srpna 1940, byl Lev Davidovič Trockij při atentátu těžce zraněn (úderem horolezeckým cepínem do hlavy) španělským komunistou Ramónem Mercaderem, tč. agentem NKVD, vydávajícím se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky vražedného útoku Trockij následujícího dne zemřel. Mercaderovi vyměřil mexický soud nejtěžší trest, dvacet let žaláře Leo Trotzki
1942 Reinhard Heydrich Šéf RSHA a zastupující říšský protektor Jan Kubiš a Jozef Gabčík Libeň Dne 27. května 1942 při jeho cestě z Panenských Břežan do kanceláře na Pražském hradě na něj v Praze-Libni provedli atentát českoslovenští parašutisté vycvičení britskou SOE. Zprvu jeho zranění nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky zemřel (v té době nebyla k dispozici antibiotika) – jednalo se pravděpodobně o otravu krve z vnitřního poranění sleziny. Der beim Attentat beschädigte Wagen Heydrichs
1943 Wilhelm Kube generální komisař SS Jelena Mazanik Minsk Zabit časovanou bombou ve své posteli.
1943 Isoroku Jamamoto japonský admirál Americké letectvo Operace Vengeance
1944 Franz Kutschera Vyšší důstojník SS Bronisław Pietraszewicz, Stanisław Huskowski a Michał Issajewicz Varšava 1. února 1944 byl usmrcen příslušníky Szare Szeregi na cestě do své kanceláře. Franz Kutschera
1944 Adolf Hitler Německý diktátor Claus Schenk von Stauffenberg Vlčí doupě Atentát na Hitlera z 20. července 1944 Zerstörte Lagerbaracke nach dem Anschlag
1944 Lord Moyne Britský minister pro blízký východ Eliahu Hakim a Eliahu Bet-Zuri členové Lechi Kairo 6. listopadu 1944 byl britský ministr pro blízký východ zabit příslušníky sionistické organizace Lechi.
1947 Karol Świerczewski polský ministr obrany Příslušníci UPA Jabłonki Karol Świerczewski
1947 Aun Schan vládce Barmy Rangún Aung San
1948 Mahátma Gándhí Indický aktivista za nezávislost Nathuram Gódsé Nové Dillí Am 30. ledna 1948 byl zastřelen hinduistickým nacionalistou Nathuramem Gódsém. Mohandas Karamchand Gandhi
1948 Folke Bernadotte švédský diplomat Lechi Jeruzalém 17. září 1948 poté co byl jeho návrh odmítnut, Bernadotte cestoval společně se svým doprovodem do západního Jeruzaléma. Poblíž budovy YMCA v západním Jeruzalémě jim cestu přehradil jeep s muži oblečenými do izraelských armádních uniforem. Jeden z ozbrojených mužů, Jehošua Kohen, seskočil z jeepu, prostrčil oknem Bernadotteho vozu samopal MP40 a vypálil dovnitř dlouhou dávku. Bernadotte a jeho pobočník, plukovník André Serot, byli na místě mrtvi.[2] Graf Folke Bernadotte
1949 Muhammad Rezá Pahlaví Íránský šách Nasser Fakhr Araï Teherán Neúspěšný atentát. Mohammad Reza Schah im Krankenhaus nach dem Attentat vom 4. Februar 1949

Po roce 1950[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1951 Haj Ali Razmara íránský premiér Khalil Tahmasbi Teherán Haj Ali Razmara
1951 Abdalláh I. jordánský král Mustafa Shukri Usho Jeruzalém 20. července]] 1951 navštívil spolu se svým vnukem Husajnem mešitu Al-Aksá v Jeruzalémě. Na krále zde atentátník z klanu al-Husajní vypálil 3 rány a král zemřel. Králův vnuk, pozdější král Husejn I., který stál vedle něj, byl také zraněn, ale život mu zachránila medaile, co měl na hrudi. Když se Husajn I. stal králem, tento atentát ho tak ovlivnil, že nechtěl přistoupit na mírové rozhovory s Izraelem, aby se předešlo podobným událostem. Abdallah I.
1951 Liaquat Ali Khan premiér Pákistánu Syed Azbar Khan Rawalpindi Liaquat Ali Khan
1952 Konrad Adenauer Spolkový kancléř Jakob Farshtej, Elieser Sudit a Josef Kronstein Neúspěšný atentát Konrad Adenauer
1956 Anastasio Somoza García prezident nikarugui Rigoberto López Pérez León Anastasio Somoza García & Juan Perón
1957 Rudolf Kastner kandidát strany Mapei do Knesetu Tel Aviv 3. března 1957 byl na Kastnera spáchán atentát. Pachatelem byl Ze'evem Ecksteinem, napojeným na bývalé příslušníky předstátní radikální organizace Lechi.[3] O dvanáct dní později na následky zranění zemřel.

Rudolf Kastner at Kol Yisrael, early 1950s.jpg

1957 Carlos Castillo Armas Prezident Guatemaly Romeo Vásquez Sánchez Guatemala City
1959 S. W. R. D. Bandaranaike Premiér Ceylonu Talduwa Somarans Thero Colombo S. W. R. D. Bandaranaike

Po roce 1960[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1960 Asanuma Inejirō Předseda Socialistické strany Japonska Yamaguchi Otoya Tokio Zabit 17-letým nacionalistou pomocí Wakizaši.
1960 Rómulo Ernesto Betancourt Bello venezuelský prezident agent Dominikánské výzvědné služby Caracas Retrato de Rómulo Betancourt.
1961 Patrice Lumumba premiér Demokratické republiky Kongo Moïse Tschombé (pravděpodobný pachatel) Katanga Patrice É. Lumumba
1961 Rafael Trujillo dominikánský diktátor Luis Amiama Tió, Pedro Livio Cedeño Herrera, Antonio de la Maza Vásquez, Luis Salvador Estrella Sadhalá, Amado García Guerrero, Antonio Imbert Barrera, Roberto Rafael Pastoriza Neret a Huáscar Antonio Tejeda Pimentel Santo Domingo
1962 Charles de Gaulle Francouzský prezident Jean-Marie Bastien-Thiry a další příslušníci OAS Petit-Clamart Spiknutí odhaleno a spiklenci byli popraveni. Charles de Gaulle
1963 Medgar Evers americký aktivista z Hnutí za občanská práva Byron De La Beckwith Jackson, Mississippi
1963 John F. Kennedy Prezident Spojených států amerických Lee Harvey Oswald (pravděpodobný pachatel) Dallas Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho Attentat auf John F. Kennedy
1963 Lee Harvey Oswald pravděpodobný atentátu na Kennedyho Jack Ruby Dallas Lee Harvey Oswald
1965 Hassan Ali Mansour Premiér Íránu Mohammad Bokharaii Teherán Hasan Ali Mansour
1965 Malcolm X americký aktivista z Hnutí za občanská práva Thomas Hagan, Norman Butler a Thomas Johnson Manhattan Atentát na Malcolma X Foto vom Tatort
1965 Herberts Cukurs Příslušník Litevské pomocné policie, komanda Arajs. Mosad Montevideo likvidace válečného zločince a organizátora Holokaustu.[4]
1965 Muhammad Rezá Pahlaví íránský šách Reza Schams Abadi Teherán Neúspěšný atentát Schah Mohammad Reza Pahlavi
1966 Hendrik Frensch Verwoerd Premiér Jihoafrické republiky Demitrios Tsafendas Kapské Město
1968 Pak Čong-hui Jihokorejský prezident severokorejské vojenské komando Soul Nájezd na Modrý dům byl prozrazen a severokorejské komando zničeno Jihokorejskou armádou. Park Chung-hee 1963's.png
1968 Martin Luther King aktivista Hnutí za občanská práva James Earl Ray Memphis Atentát na Martina Luthera Kinga Martin Luther King
1968 Rudi Dutschke německý marxistický studentský vůdce Josef Bachmann Berlín Rudi Dutschke
1968 Robert F. Kennedy americký senátor Sirhan Bishara Sirhan Los Angeles Atentát na Roberta Francise Kennedyho Robert F. Kennedy
1968 Andy Warhol americký umělec Valerie Solanasová New York

Po roce 1970[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1972 George Wallace Guvernér státu Alabama Arthur Bremer Laurel V květnu 1972 byl George Wallace postřelen útok přežil. George Wallace
1972 Šajch Abeid Amani Karume víceprezident Tanzanie Zanzibar 7. dubna 1972 byl bývalý prezident Lidové republiky Zanzibar a od sjednocení s Tanganikou viceprezident Tanzanie Scheich Abeid Amani Karume zastřelen třemi atentátníky.
1973 Luis Carrero Blanco Španělský premiér Příslušníci ETA Madrid Am 20. prosince 1973 byl zabit bombou baskické separatistické organizace ETA. Gedenktafel für Carrero Blanco am Ort des Attentats
1975 Fajsal ibn Abdul al-Azíz Král Saudské Arábie Faisal ibn Musa'id Rijád Král Fajsal byl 25. března 1975 zavražděn svým synovcem Fajsalem ibn Musájdem. Šlo pravděpodobně o pomstu za smrt ibn Musájdova otce, který byl zastřelen na demonstraci proti zavedení televize v Saúdské Arábii. Fajsal ibn Musájd byl odsouzen k smrti a veřejně popraven. Na trůn pak nastoupil král Chálid. König Faisal
1975 Gerald Ford Prezident Spojených států amerických Lynette Fromme Sacramento Dne 5. září 1975 se ve státě Kalifornie pokusila zabít následovnice Charlese Mansona Lynette Frommeová, zbraň však selhala a ochranka útočnici následně přemohla. Gerald Ford
1975 Gerald Ford Prezident Spojených států amerických Sara Jane Moore San Francisco 22. září 1975 se v San Francisku pokusila se o další atentát Sara Jane Mooraová, která dvakrát vystřelila, v davu lidí však minula.
1976 Christopher Ewart-Biggs Vyslanec Spojeného království v Irsku Příslušníci IRA Sandyford
1977 Kamal Dschumblat vůdce libanonských Drúzů Baaqlin 16. března 1977 byl vůdce libanonských Drúzů Kamal Dschumblat zastřelen. Pachatel je neznámy. Kamal Dschumblat
1977 Marien Ngouabi prezident Republiky Kongo Brazzaville Zastřelen 18. března 1977. Jako osoba odpovědná za jeho smrt označen Alphonse Massemba-Débat. Ten byl však v roce 1991 rehabilitován.
1977 Émile Kardinal Biayenda Erzbischof von Brazzaville Brazzaville Am 23. März 1977 fällt der Erzbischof von Brazzaville Émile Kardinal Biayenda einem Stammesstreit zum Opfer.
1977 Siegfried Buback německý Generální prokurátor Christian Klar, Knut Folkerts a Brigitte Mohnhaupt Karlsruhe Zastřelen příslušníky Frakce Rudé armády spolu se svými dvěma členy ochranky Gedenkstein am Tatort
1977 Jürgen Ponto Předseda Dresdner Bank Susanne Albrecht, Brigitte Mohnhaupt a Christian Klar Oberursel Zastřelen 30. července 1977 během nepovedeného pokusu o únos.
1977 Hanns Martin Schleyer předseda německého svazu zaměstnavatelů Stefan Wisniewski a Rolf Heißler Hem V září 1977 unesli Hannse-Martina Schleyera, prezidenta Německého svazu zaměstnavatelů (bývalého esesáka, mj. spoluzodpovědného za arizaci protektorátního průmyslu), a požadovali propuštění vězněných členů RAF. Dne 18. října 1977 byl Hanns Martin Schleyer zavražděn. Hanns Martin Schleyer
1978 Larry Flynt americký vydavatel Joseph Paul Franklin Lawrenceville Dne 6. března 1978, byli on a jeho místní právník Gene Reeves, Jr. postřeleni odstřelovačem v blízkosti soudní budovy ve městě Lawrenceville, Gwinnett County, stát Georgie, kde se Flynt účastnil soudního přelíčení o obscénnosti. Následkem atentátu zůstal Larry Flynt s trvalým poškozením míchy částečně ochrnutý. Kvůli přetrvávajícím bolestem si vypěstoval závislost na analgetikách, při jednom z řady předávkování si způsobil cévní mozkovou příhodu, od té doby trpí dysartrií. O mnoho let později se k atentátu přiznal neonacistický sériový vrah Joseph Paul Franklin, důvodem měla být fotka mezirasového sexuálního styku publikovaná v Hustleru. Larry Flynt (2009)
1978 Aldo Moro předseda italské Křesťanskodemokratické strany Mario Moretti Řím 9. května 1978 byl zavražděn příslušníkem Rudých brigád. Poté co italská vláda odmítla vyjednat o propuštění zadržených členů Rudých brigád. Aldo Moro in Gefangenschaft
1978 Georgi Markov bulharský spisovatel a novinář Francesco Giullino Londýn 7. září 1978 odcházel do redakce BBC. Přišel na zastávku Waterloo Bridge ke skupině lidí. Náhle však ucítil v pravém lýtku štípnutí. Otočil se a spatřil neznámého člověka, který zvedal ze země svůj deštník. V mylném domnění, že ho kousl komár, štípnutí ignoroval a nastoupil do přijíždějícího autobusu. Tu noc se mu však udělalo zle, byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech utrpení zemřel. Pitvou bylo zjištěno, že v pravém lýtku byla kovová kulka s 0,34 mm velkými otvory, o níž se předpokládá, že byla umístěna v deštníku, kterým jej neznámý muž bodl. Kulka obsahovala ricin. Předpokládá se že šlo o práci KGB
1978 George Moscone a Harvey Milk zastupitel a starosta San Franciska Dan White San Francisco Dne 27. listopadu 1978 byl Harvey Milk společně se starostou Georgem Mosconem zavražděn Danem Whitem, zastupitelem, který krátce předtím rezignoval a znovu žádal funkci zpět Harvey Milk
1979 Louis Francis Albert Victor Nicholas Mountbatten, 1. hrabě Mountbatten z Barmy britský velkoadmirál Thomas McMahon Sligo 27. srpna 1979 nastražil Thomas McMahon člen Prozatímní irské republikánské armády bombu na soukromé jachtě hraběte Mountbattena strýce Prince Philipa časovanou bombu. Atentát zabil hraběte Mountbattena, jeho vnuka a ještě dlaší osobu. Atentátník Thomas MacMahon byl odsouzen k doživotnímu vězení. Mountbatten
1979 Pak Čong-hui jihokorejský prezident Kim Čä-gju Soul Nespokojenost s Pakovou vládou vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Park Chung-hee 1963's.png

Po roce 1980[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1980 Óscar Romero Arcibiskup ze San Salvadoru Roberto D'Aubuisson a další San Salvador V březnu roku 1980 byl zastřelen, když sloužil mši v kapli nemocnice Boží Prozřetelnosti v San Salvadoru. Během jeho pohřbu, o šest dnů později, vybuchla před katedrálou bomba a odstřelovači rozmístění na střechách okolních domů zastřelili desítky věřících účastnících se obřadu. Jeho smrt byla jedním z aspektů, které roznítily salvadorskou občanskou válku.

Rector Martir UES.JPG

1980 Walter Rodney Guyanský historik a politik Gregory Smith Georgetown
1980 Anastasio Somoza Debayle bývalý prezident Nikaragui Enrique Haroldo Gorriarán Merlo, Hugo Alfredo Irurzún a další Asunción 17. září 1980 byl bývalý nikaragujský Anastasio Somoza paraguayském exilu v hlavním městě Asunción zavražděn příslušníky argentinské guerillové organizace Revoluční lidové armády pod vedením Enrique Gorriarána. Vražda byla provedena na objednávku Sandinistů nebo kubánské vlády Fidela Castra.
1980 John Lennon muzikant Mark David Chapman New York Vražda Johna Lennona Tatort der Ermordung John Lennons
1981 Ronald Reagan Präsident der Vereinigten Staaten John Hinckley Washington, D.C. Neúspěšný atentát na Ronalda Reagana, 40. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán 30. března 1981 ve Washingtonu. Reagan, který byl v úřadu teprve 69 dnů, byl spolu s třemi dalšími osobami vážně postřelen Johnem Hinckleym. Prezident Reagan sice utrpěl vážný průstřel plicního laloku, avšak díky rychlé lékařské pomoci se poměrně rychle uzdravil. Stal se tak, po Franklinu D. Rooseveltovi, v pořadí druhým americkým prezidentem, který přežil atentát provedený střelnou zbraní. Attentat auf Ronald Reagan
1981 Heinz Nittel Vídeňský zastupitel Hesham Mohammed Rajeh Vídeň 1. května 1981 byl Heinz Nittel, Vídeňský zastupitel, Prezident Rakousko-izraelského přátelství a člen Jewish Welcome Service Vienna, zastřelen před svým domem. Pachatelem Iráčan Hesham Mohammed Rajeh příslušník palestinské teroristické Organizace Abú Nidala. Gedenktafel am Wiener Rathaus
1981 Heinz-Herbert Karry Hessenský ministr hospodářství Příslušník Revoluční buňky Frankfurt nad Mohanem Heinz-Herbert Karry
1981 Jan Pavel II. papež Mehmet Ali Ağca Řím Am 13. Mai 1981 gab der türkische Rechtsextremist Atentát na papeže Jana Pavla II. spáchal dne 13. května 1981 turecký atentátník Mehmet Ali Ağca na Vatikánském Svatopetrském náměstí. Jan Pavel II. byl vážně zraněn, ale přežil. Johannes Paul II. auf dem Petersplatz
1981 Anvar as-Sádát Egyptský prezident Chalid al Islambuli Káhira Atentát na Anvara as-Sádáta: 6. října 1981 byl Anvar Sádát zavražděn. Stalo se tak v Káhiře během každoročního průvodu, který oslavoval úspěch operace Badr v Jomkipurské válce. Kromě Sádáta bylo zabito dalších jedenáct lidí včetně kubánského ambasadora, ománského generála a biskupa koptské pravoslavné církve. Dalších 28 lidí bylo zraněno včetně viceprezidenta a pozdějšího Sádátova nástupce Husního Mubáraka, irského ministra obrany a čtyř amerických důstojníků. Skupina atentátníků byla vedena poručíkem Chálídem Islambulím. Anwar as-Sadat
1982 Bašír Džamáíl Zvolený prezident Libanonu Habib Tanious Shartouni Aschrafija 14. září 1982 byl zvolený prezident Libanonu Bašír Džamáíl spolu s 25 dalšími osobami zabit při výbuchu bomby v ústředí strany Katáib. Podezření leží na syrské tajné službě. Bachir Gemayel
1983 Benigno Aquino Filipínský senátor Rogelio Moreno Manila 21. srpna roku 1983 přistálo jeho letadlo na letišti v Manile. Aquino stačil udělat pouze několik kroků na filipínské půdě, než byl zastřelen.[5] Výstřel směřoval z krátké vzdálenosti do týla jeho hlavy. Aquinova smrt otřásla domácím i světovým veřejným míněním a byla spouštěčem politických změn, které vedly k znovunastolení demokracie na Filipínách Benigno Aquino, Jr. auf dem 500-Peso-Schein
1984 Indira Gándhíová indická ministerská předsedkyně Beant Singh a Satwant Singh Nové Dillí 31. října 1984 byla indická ministerská předsedkyně Indira Gándhíová zastřelena příslušníky své Sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla Operace Modrá Hvězda vedená indickou armádou protisikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru. Indira Gandhi
1986 Olof Palme Švédský premiér neznámý Stockholm Olof Palme s manželkou, jako obvykle bez ochranky, odcházeli domů z kina večer dne 28. února 1986, když ze tmy vystoupil muž a zastřelil ho. Olof Palme
1986 Karl Heinz Beckurts Vorstandsmitglied der Siemens AG Příslušníci Frakce Rudé armády Straßlach úspěšný bombový útok 9. července 1986 Gedenkstele für Beckurts und Groppler
1986 Gerold von Braunmühl německý diplomat Příslušníci Frakce Rudé armády Bonn Dne 10. října 1986 byl německý diplomat Gerold von Braunmühl zastřelen před svým domem dvěma lidmi, kteří po sobě zanechali v blízkosti místa činu dopis v němž prohlašovali, že pachatelé byli členy RAF.
1986 Georges Besse francouzský průmyslník Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron Paříž Dne 17. listopadu 1986 byl Nathalie Ménigon a Joëlle Aubron, příslušníky Action Directe zastřelen ředitel společnosti Renault.
1987 Rashid Karami premiér Libanonu Samir Geagea a další příslušníci Libanonských sil
1987 Thomas Sankara prezident Burkiny Faso Ouagadougou 15. října 1987 byl Thomas Sankara, prezident Burkiny Faso, spolu se svými 12 spolupracovníky zavražděn při převratu zorganizovaném Blaisem Compaorém.
1988 Dulcie September Zástupkyně Afrického národního kongresu ve Francii Paříž Dulcie September Gedenktafel, Paris
1989 Abdul Rahman Ghassemlou Předseda Kurdské demokratické strany Íránu Mohammed Jafar Sahraroudi, Hadji Moustafawi a Amir Mansur Bozorgian Vídeň
1989 Alfred Herrhausen generální ředitel Deutsche Bank AG Příslušníci Frakce Rudé armády Bad Homburg Denkmal an der Stelle der Ermordung

Po roce 1990[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
1990 Oskar Lafontaine Kandidát na německého kancléře SPD Adelheid Streidel Kolín nad Rýnem Neúspěšný atentát Oskar Lafontaine
1990 Wolfgang Schäuble Spolkový ministr vnitra Německa Dieter Kaufmann Oppenau Na Schäubleho byl proveden 12. října 1990 atentát, Dieter Kaufmann na něj vypálil tři výstřely. Schäublemu střela poškodila míchu, takže je od té doby částečně znehybněn a používá invalidní vozík. Zasažen byl také jeho tělesný strážce. Útočníka soud prohlásil za duševně nemocného neurózou. Wolfgang Schäuble
1991 Detlev Rohwedder Prezident společnosti Treuhandanstalt Člen Frakce Rudé armády Düsseldorf Detlev Rohwedder
1991 Rádžív Gándhí bývalý indický premiér Thenmuli Rajaratnam Sriperumbudur 21. května 1991 přijel Rádžív Gándhí v rámci předvolebního boje do obce Šra Perumpudur, aby zde podpořil místního kandidáta INK.[6] Veden snahou co nejvíce se přiblížit veřejnosti a dodat kampani zdání bezprostřednosti odmítl bezpečnostní opatření.[7] Poté, co ho obklopil dav vítajících, protlačila se k němu atentátnice, která mu předala květiny. Okamžik na to odpálila 700 gramů RDX ukryté pod šaty.[8] Gándhí zahynul spolu s dalšími 17 osobami. Rajiv Gandhi Gedenkstein
1992 Sadegh Scharafkandi Předseda Kurdské demokratické strany Íránu Kazem Darabi a Abbas Rhayel Berlín Gedenktafel für die Opfer des Berliner Mykonos-Attentats
1993 Chris Hani Generální tajemník Komunistické strany Jíhoafrické republiky Janusz Walus Boksburg
1993 Monika Selešová tenistka Günter Parche Hamburg Během tenisového zápasu násilně napadl a poranil nožem pomatený příznivec Steffi Grafové Guenter Parche. Ona sama tehdy utrpěla nejen poranění, ale i velký psychický šok, ze kterého se již nikdy stoprocentně nevzpamatovala. V celých dosavadních tenisových dějinách šlo o zcela unikátní a ojedinělou násilnou událost. Monica Seles
1993 Ranasinghe Premadasa Prezident Srí Lanky Kolombo 1. května 1993 byl srílanský prezident Ranasinghe Premadasa na ulici v Kolombu zabit sebevražedným atentátníkem tamilských separatistů.
1993 Helmut Zilk starosta Vídně Franz Fuchs Vídeň 5. prosince 1993 byl Helmut Zilk vážně zraněn, když mu v rukou vybuchla dopisová bomba, kterou mu odeslal atentátník Franz Fuchs. V důsledku atentátu ztratil několik prstů na levé ruce.[9]
1994 Luis Donaldo Colosio Prezidentský kandidát Institučně revoluční strana Mario Aburto Martínez Tijuana
1994 Juvénal Habyarimana a Cyprien Ntaryamira Prezidenti Rwandy a Burundi Kigali 6. dubna 1994 bylo poblíž mezinárodního letiště v Kigali sestřeleno soukromé tryskové letadlo Falcon 50, na jehož palubě byl mimo Habyarimany také prezident Burundi Cyprien Ntaryamira a několik dalších významných představitelů obou zemí. Okolnosti atentátu nebyly nikdy objasněny. Představitelé rwandské vlády obvinili z atentátu vůdce RPF Paula Kagameho, ten naopak obvinil několik hutuských představitelů vlády, že chtěli úmyslně vyvolat nepokoje, aby se tak snadněji udrželi u moci. Vyšetřování atentátu vedla později také Francie, která měla v letadle část své posádky. Kagame ji obvinil, že chce pouze zakrýt vlastní spoluvinu na genocidě. Juvénal Habyarimana
1994 Andrés Escobar Saldarriaga Kolumbijský fotbalista Humberto Muñoz Castro Medellín Na Mistrovství světa 1994 si v utkání základní skupiny A proti domácímu týmu USA vstřelil v 35. minutě vlastní gól, který přispěl k porážce 1:2.[10] Kolumbie (která měla tehdy silný tým a byla favorizována) nakonec nepostoupila do dalších bojů, skončila na posledním čtvrtém místě skupiny. Krátce po vyřazení byl doma v Medellínu zastřelen na ulici, tato vražda byla dávána do souvislosti s vlastním gólem na mistrovství světa.[11][12][13][14]
1995 Jicchak Rabin izraelský premiér Jigal Amir Tel Aviv Atentát na Jicchaka Rabina byl spáchán dne 4. listopadu 1995izraelském Tel Avivu ve 21.30 místního času, na konci demonstrace za podporu mírové dohody z Osla. Pachatelem byl Jigal Amir, jemenský Žid a radikální sionista, který se ostře stavěl proti mírové dohodě i proti Rabinovým mírovým iniciativám jako takovým.
1999 Luis Maria Argaña Paraguayský víceprezident Pablo Vera Esteche, Luis Rojas, Fidencio Vega a Reinaldo Servín Asunción
1999 Wasken Sarkissjan ministerský předseda Arménie Nairi Hunanjan a další Jerevan Wasken Sarkissjan auf einer armenischen Erinnerungsbriefmarke

21. století[editovat | editovat zdroj]

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
2000 Željko Ražnatović Zakladatel Srbské dobrovolnické gardy Bělehrad
2001 Laurent-Désiré Kabila Konžský president Rashidi Mizele Kinshasa Statue von Laurent-Désiré Kabila
2001 Ahmad Šáh Masúd vůdce Severní aliance Dahmane Abd al-Sattar a Rachid Bouraoui el-Ouaer Tachár Dne 9. září 2001 byl na Masúda spáchán atentát, když dva sebevražední atentátníci vydávající se za marocké novináře odpálili během rozhovoru s ním bombu skrytou v kameře. Masúd utrpěl těžká zranění, na jejichž následky během půlhodiny zemřel. Grabmal Massouds
2001 Peter Bossard, Monika Hutter-Häfliger, Jean-Paul Flachsmann a 11 dalších lidí Administrativa a poslanci švýcarského kantonu Zug Friedrich Leibacher Zug Atentát v Zug Das Regierungsgebäude – Sitz des Kantons- und Regierungsrats
2002 Marco Biagi poradce italské vlády Příslušníci Rudé brigády (údajní pachatelé) Bologna .
2002 Pim Fortuyn nizozemský politik Volkert van der Graaf Hilversum Pim Fortuyn
2002 Jacques Chirac prezident francie Maxime Brunerie Paříž Neúspěšný atentát Jacques Chirac
2003 Zoran Đinđić srbský premiér Zvezdan Jovanović Bělehrad Zoran Đinđić byl zastřelen 12. března 2003 na parkovišti před sídlem vlády. K atentátu došlo ve 12 hodin a 23 minut, když Đinđić vcházel do budovy vlády. Z dálky na něj vystřelil najatý ostřelovač a zasáhl Đinđiće do prsou a do žaludku. Politik byl okamžitě převezen do největší bělehradské nemocnice - v bezvědomí a bez hmatatelného pulsu. Pokusili se ho oživovat i operovat, ale bezúspěšně. Policie okamžitě po atentátu hermeticky uzavřela okolí sídla vlády. Zoran Đinđić
2003 Muhammad Baqir al-Hakim vůdce iráckých ší'itů Nadžaf
2003 Anna Lindhová švédská ministryně zahraničí Mijailo Mijailovic Stockholm 10. září 2003 byla při nákupu v obchodě Nordiska Kompaniet v centru Stockholmu pobodána neznámým mužem. Kupovala si právě nové boty pro televizní debatu k referendu o přijetí eura, jež se měla odehrát druhý den. Podstoupila sérii zákroků, nicméně v půl šesté ráno 11. září zemřela. Anna Lindh
2003 Parvíz Mušaraf prezident Pákistánu Amjad Farooqi (osoba v pozadí) Rawalpindi Nespěšný atentát Pervez Musharraf
2003 Romano Prodi Prezident EU Bologna Dvě trubkové bomby explodovali před Prodiho rezidencí. Policie z atentátu viní italské anarchisty. Romano Prodi
2004 Chen Shui-bian a Lu Hsiu-lien Prezident a víceprezidentka Tchaj-wanu Chen Yi-hsiung Tainan Střelba na volebním mítinku Demokratické pokrokové strany Chen Shui-bian
2004 Mirwais Sadik afghánský ministr pro letectví Herat
2004 Achmat Kadyrov Prezident Čečenska Šamil Basajev (Osoba v pozadí) Groznyj Zabit bombou ukrytou v tribuně fotbalového stadionu v Grozném. Spolu s ním bylo usmrceno více než 30 dalších lidí. Achmat Kadyrow
2004 Viktor Juščenko Ukrajinský politik Otravu dioxinem TCDD přežil a následně byl zvolen ukrajinským prezidentem. Wiktor Juschtschenko
2004 Theo van Gogh Nizozemský režisér a publicista. Mohammed Bouyeri Amsterdam Theo van Gogh
2005 Rafík Harírí libanonský politik Bejrút Rafiq al-Hariri
2005 Lakshman Kadirgamar Šrí Lanský ministr zahrničí Colombo 12. srpna 2005 byl Lakshman Kadirgamar nedaleko svého domu ve městě Colombo zastřelen sniperem. Pachatele nebylo možné určit.
2005 Roger Schütz zakladatel Komunity v Taizé Taizé Frère Roger
2006 Abú Musab az-Zarkáví vůdce irácké Al-Káidá Letectvo Spojených států amerických

Defense.gov News Photo 060608-D-0000X-004.jpg

2006 Anna Politkovská ruská novinářka Rustam Machmudow Moskva Anna Politkovskaja im Gespräch mit Christhard Läpple.jpg
2006 Alexandr Litviněnko ruský autor, přeběhlík Andrei Lugowoi (podezřelý) Londýn Grab Alexander Litwinenkos
2007 François al-Hadsch libanonský brigádní generál Baabda
2007 Benazir Bhutto pákistánská opoziční politička Rawalpindi Benazir Bhutto
2008 José Ramos-Horta prezident Východního Timoru Rebelové vedeni Alfredem Alvesem Reinadem Dili Neúspěšný atentát José Ramos-Horta
2008 Ruslan Jamadajew čečenský politik Aslanbek Dadajew a Elimpascha Chazujew Moskau Ruslan Jamadajew
2009 Silvio Berlusconi italský premiér Massimo Tartaglia Milán Neúspěšný atentát Silvio Berlusconi

Po roce 2010[editovat | editovat zdroj]

Rok Oběť Postavení Pachatel Místo Popis Obrázek
2011 Salmán Tásír Guvernér Pandžábu Mumtaz Hussain Qadri Islámábád Pravděpodobně pro svou liberální orientaci byl dne 4. ledna 2011 na tržišti Chósar v Islámábádu zavražděn příslušníkem vlastní ochranky. Vrah Mumtáz Kadrí byl později odsouzen k trestu smrti.[15] Salman Taseer
2011 Gabrielle Giffords americká poslankyně Jared Lee Loughner Casas Adobes 8. ledna 2011 byla kongresmanka dopoledne na veřejném setkání s voliči v rodném Tucsonu před obchodním střediskem Safeway postřelena do hlavy 22letým útočníkem, který použil zbraň GLOCK ráže 9 mm. Za střelce byl identifikován Jared Lee Loughner. Federální úřady jej další den obvinili ze zabití federálního vládního zaměstnance, za pokus vraždy člena Kongresu a pokus o zabití federálního zaměstnance. Giffordsová utrpěla průstřel hlavy. Počet obětí dosáhl šesti, včetně federálního soudce Johna McCarthyho Rolla a zraněno bylo dalších čtrnáct osob. Po převozu do nemocnice politička podstoupila operaci a její zdravotní stav byl kritický. Obviněný střelec Jared Lee Loughner byl zadržen v cele. V souvislosti s touto událostí nařídil prezident Obama, aby se na místo přesunul ředitel FBI Robert Mueller a koordinoval vyšetřování. [16][17][18] Gabrielle Giffords
2011 Šahbáz Bhattí pákistánský ministr Islámábád
2011 Usáma bin Ládin zakladatel mezinárodní teroristické sítě al Kajdá SEAL Team 6 Abbottábád Dne 1. května 2011 východoamerického letního času UTC-4 (2. května pákistánského času UTC+5) oznámil americký prezident Barack Obama v přímém přenosu televizní stanice CNN, že byl bin Ládin zabit týmem zvláštních amerických sil (Navy SEALS) při cílené operaci ve svém v sÍdle u Abbottábádu, ležícím v blízkosti pákistánské vojenské akademie,[19] asi sto kilometrů severně od pákistánské metropole Islámábádu. Celá přestřelka v rezidenci trvala 40 minut. Při akci, na které spolupracoval tým zvláštních tajných amerických sil, byl Usáma bin Ládin střelen do hlavy a do hrudi. Latest portrait of Osama bin Laden-2.jpg
2012 Dáud Radžha syrský ministr obrany Damašek Počátek občanské války v Sýrii
2012 Hassan Sheikh Mohamud somálský prezident Mogadišu Hassan Sheikh Mohamud
2012 Malála Júsufzajová pákistánská aktivistka Atta Ullah Khan Mingora neúspěšný atentát
2012 Wissam al-Hassan náčelník libanonské zpravodajské služby Bejrút
2012 Jyrki Katainen finský ministerský předseda Turku neúspěšný atentát Jyrki Katainen
2012 Ahmad Džabarí velitel brigády Izz ad-Dína al-Kassáma Gaza Džabarí byl zabit 14. listopadu 2012 při izraelském leteckém útoku, který byl proveden ve spolupráci izraelského letectva a zpravodajské služby Šin Bet. Atentát na jeho osobu byl jednou ze součástí izraelské ofenzivy (operace Pilíř obrany) proti teroristickým hnutím v Pásmu Gazy, která v předchozích dnech a týdnech ostřelovala jih Izraele raketami.[20]
2012 Asadullah Chalid náčelník afghánské zpravodajské služby Kábul Asadullah Chalid
2013 Sakine Cansız, Fidan Dogan und Leyla Söylemez kurdské vlastenky Paříž
2013 Abdi Farah Shirdon Saaid somálský ministerský předseda Mogadišu Neúspěšný útok aš-Šabáb
2013 Lars Hedegaard dánský karikaturista Kodaň Kauza karikatur proroka Mohameda (neúspěšný pokus)
2013 Chokri Belaïd Tuniský opoziční politik Tunis Chokri Belaïd
2013 Muhammad al-Megarif předseda libyjského parlamentu Tripolis Mohamed Yusuf al Magariaf
2013 Khalif Ahmed Erig somálský šéf bezpešnosti Mogadišu Úspěšný útok aš-Šabáb
2013 Wael al-Halki syrský ministerský předseda Damašek Zavražděn 29. dubna 2013 nastraženou náloží spolu s dalšími šesti lidmi.
2013 Enrico Letta italský premiér Luigi Preiti Řím Nespěšný atentát nebo sebevražda za pomoci policie. Enrico Letta
2013 Nand Kumar Patel politik Indického národního kongresu Čhattísgarh Zabit Naxality, indickými maoistickými povstalci.
2013 Lee Rigby britský voják Michael Adebolajo a Michael Adebowale Greenwich, Londýn Vražda Lee Rigbyho Bubeník Lee Rigby
2013 Mohamed Brahmi tuniský opoziční politik Ariana

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wolfram Siemann: 1848/49 in Deutschland und Europa. Ereignis, Bewältigung, Erinnerung. Schöningh, Paderborn u.a. 2006, S. 212.
  2. FETHERLING, George. The Book of Assassins. New York : John Wiley and Sons, 2001. 400 s. ISBN 0-471-15891-7. S. 101. (anglicky) 
  3. The Kastner Affair (1957) [online]. Šabak, [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Zabít kata z Rigy. Před padesáti lety zahájil Mossad odvetnou misi. ČT24 [online]. 2014-09-28 [cit. 2014-09-28]. Dostupné online.  
  5. Encyclopedia of the developing world, Band 1, S. 66, ISBN 1-57958-388-1
  6. Sonia checks her emotions, but her interpreter goes full throttle [online]. Rediff.com, [cit. 2010-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Strnad a spol., str. 854.
  8. The RDX Files [online]. Living Media India Ltd, [cit. 2010-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Zemřel vídeňský starosta, který prý spolupracoval s českou StB
  10. http://www.fifa.com/tournaments/archive/worldcup/usa1994/matches/round=337/match=3063/index.html
  11. Brazílsky zápisník: Kolumbii nechýba Falcao. Má Rodrigueza, Profutbal.sk, citováno 1. 7. 2014 (slovensky)
  12. Bonk, Thomas."Fallen Star Happiest at Home in Medellin", Los Angeles Times, 3 July 1994. Ověřeno k 27 June 2010. 
  13. "The Case of the Fatal Goal", Time magazine, 11 July 1994. Ověřeno k 27 June 2010. 
  14. Maturana: "Lo de Andrés pudo pasarle a cualquier colombiano" [online]. 11 November 2013. Dostupné online. (Spanish) 
  15. ČERVENÁ, Michaela. Člen ochranky zastřelil pákistánského guvernéra, dostal trest smrti. idnes.cz [online]. 2011-10-1 [cit. 2011-10-1]. Dostupné online.  
  16. http://www.nytimes.com/2011/01/09/us/politics/09giffords.html?hp
  17. "US congresswoman in critical condition after shooting", 2010-01-08. Ověřeno k 2010-01-08. 
  18. "Congresswoman shot, alive in surgery in Arizona", 2010-01-08. Ověřeno k 2010-01-08. 
  19. Zpráva ČTK 2. 5. 2011 13:44
  20. KERSHNER, Isabel; AKRAM, Fares. Ferocious Israeli Assault on Gaza Kills a Leader of Hamas [online]. The New York Times, 2012-11-14, [cit. 2012-11-15]. Dostupné online. (anglicky)