Sergej Alexandrovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velkokníže Sergej Alexandrovič

Sergej Alexandrovič Romanov (rusky Сергей Александрович Романов, 11. května 1857, Carské Selo, Ruské impérium17. února 1905, Moskva, Ruské impérium) byl syn cara Alexandra II. a mladší bratr Alexandra III.

Je nechvalně známý vyhnáním židovského obyvatelstva z Moskvy. Často se stával terčem útoku revolucionářů, roku 1905 ho zabil revolucionář Ivan Kaljajev.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Velkokníže Sergej Alexandrovič se narodil v Carském Selu, asi 25 km od Petrohradu. Byl pátým synem Alexandra II. a Marie Alexandrovny.

Když se Sergej narodil, jeho matka již byla nemocná. Aby se matčina nemoc nezhoršovala, trávila carská rodina dlouhou dobu v cizině v matčině rodišti Darmstadtu a ve Francii.

V roce 1865 přišla rodinná tragédie, když krátce před Sergejovými osmými narozeninami zemřel jeho nejstarší bratr, cesarevič Nikolaj Alexandrovič, následník trůnu.

Jako dítě byl Sergej plachý, pilný a nebyl příliš společenský. Pod vlivem jeho matky se z něj stal nábožensky založený člověk.

Roku 1870 začal Sergej studovat. Byl předurčen pro armádní kariéru, ale jeho domácí učitel, admirál Arsenijev podporoval a rozvíjel Sergejovo lingvistické, umělecké a hudební nadání. Mladíka zajímaly italské umění a kultura, uměl dobře malovat a hrát na flétnu. Jeho idoly byli spisovatelé a filozofové Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Sergej dokonce osobně pozval Dostojevského na večeři v Zimním paláci.

Roku 1884 se Sergej oženil s princeznou Elizabethou Hessenskou, starší sestrou pozdější manželky Sergejova synovce Mikuláše, pozdější carevny Alexandry Fjodorovny a neteří manželky Alexandra III., stávající carevny Marie Alexandrovny; Elizabeth, která roku 1891 konvertovala k pravoslaví, přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna. Přes uzavření sňatku velkokníže Sergej Alexandrovič vedl homosexuální či bisexuální styl života.[1][2][3]

Armádní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Velkokníže Sergej Alexandrovič

Velkokníže Sergej se jako mladík spolu s otcem a bratry Alexandrem, Vladimirem a Alexejem účastnil Rusko-turecké války v letech 18771878. Po ukončení války byl povýšen na plukovníka.

Roku 1881 byl zavražděn Sergejův otec teroristy z organizace Narodnaja volja (Vůle lidu). Sergej byl v té době s bratrem Pavlem a učitelem Arsenijevem v Itálii.

V roce 1882 ho bratr Alexandr III. jmenoval velitelem Preobraženského pluku. O sedm let později se stal Sergej generálmajorem. V roce 1884 dosadil Alexandr III. svého bratra Sergeje na křeslo guvernéra Moskvy.

Guvernér Moskvy[editovat | editovat zdroj]

Sergej byl politický zastánce tvrdé linie a sdílel bratrovu víru v silnou nacionalistickou vládu. Působení na postu guvernéra začal vyhnáním přes 20 000 židů z Moskvy. Nejprve měli podle výnosu odejít svobodní, bezdětní a ti, kteří žili ve městě méně než tři roky. V další vlně měly odejít rodiny se čtyřmi dětmi. Jako poslední odešli ti, kteří v Moskvě žili přes čtyřicet let. Mladé židovské ženy, jestli chtěly zůstat v Moskvě, se staly prostitutkami. Po odchodu židů byly jejich domy vyrabovány.

Odešlí židé byli převážně vzdělanci a zámožní obchodníci. Emigrace židovské elity znamenala pro Ruské impérium značnou hospodářskou ztrátu, a naopak posílila okolní nepřátelské státy.

Po třinácti letech odstoupil Sergej na nový rok 1905 z postu guvernéra Moskvy.

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Atentátník Ivan Kaljajev

Ráno 17. února 1905 odjel velkokníže Sergej z guvernérského paláce. Kočí Andrej Rudinkin před odjezdem varoval Sergeje před teroristickým útokem, Sergej však na varování nedbal.

Odpoledne toho dne projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Ivan Kaljajev, člen strany socialistů-revolucionářů. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, výbuch rozmetal Sergeje na kusy.

Při atentátu zahynulo také několik místních svědků. Ze Sergeje zbyly úlomky lebky a několik prstů. Několik dalších částí těla bylo později objeveno na střeše blízkého stavení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HEALEY, Dan. Homosexual Desire in Revolutionary Russia. The Regulation of Sexual and Gender Dissent. Chicago-London : The University of Chigaco Press, 2001. 362 s. ISBN 0226322335. Kapitola 4, s. 93. (anglicky) 
  2. KON, Igor. Sexual Minorities. In KON, Igor; RIORDAN, James. Sex and Russian Society. Bloomington : Indiana University Press, 1993. ISBN 0253332001. Kapitola 4, s. 90. (anglicky)
  3. PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York : Basic Books, 1999. 427 s. ISBN 0465024637. S. 41. (anglicky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia na anglické Wikipedii.