Týros
| Týros | |
|---|---|
| Světové dědictví | |
 |
|
| Smluvní stát |  Libanon |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii, vi |
| Odkaz | 299 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1984 (8. zasedání) |
Týros či Týr (fénicky 
cur, latinsky Tyrus, akkadsky curru, hebrejsky צר cur, řecky Τύρος Týros, arabsky الصور as-súr) je starověké fénické město v Libanonu na pobřeží Středozemního moře. Novodobé město se stále jmenuje Súr. Název tohoto města znamená Skála.
Dějiny Týru [editovat]
Týrská skladiště byla ve starověku pupkem celého tehdejšího světa. Týrští obchodníci byli první, kdo se začali ve větším měřítku plavit po Středozemním moři a založili své kolonie na pobřeží blízkých ostrovů Egejského moře, Řecka a severního pobřeží Afriky - v Kartágu, Sicílii, Sardinii a Korsice, Hispánii a dokonce až za Héraklovými sloupy v Cádizu. V dobách krále Davida bylo ustanoveno přátelství mezi týrskými králi a Židy.
Z vládnoucí rodiny ve městě pocházela také Európa, postava řecké mytologie, od níž je odvozeno jméno kontinentu Evropa, stejně jako jejích pět bratrů, kteří se jí vydali hledat, a z nichž Kadmos měl do Řecka přinést hláskovou abecedu.
Týros se skládal ze dvou rozdílných částí - skalní pevnosti na pobřeží, tzv. Starého Týru, a města vybudovaného na malém skalnatém ostrůvku necelý kilometr od pobřeží. Tato pozice umožňovala velmi dobrou obranu celého místa. Týros obléhal za pomoci Féničanů po pět let Salmanassar III. a Nabukadnesar II. dokonce 13 let (586 př. n. l. - 573 př. n. l.), avšak oba neúspěšně.
V roce 333 př. n. l dorazil do Fénicie Alexandr Veliký. Většina fénických měst – Tripolis, Byblos, Berytos a Sidon – se Alexandrovi okamžitě vzdala. Pouze obyvatelé Týru se postavili proti makedonskému králi, když jim jako podmínku kapitulace stanovil zákaz obětovat Melkartovi. Uražen touto opovážlivostí zahájil Alexandr obléhání města, jež bylo v podstatě mocnou ostrovní pevností s úzkým pozemním přístupem spojujícím jej s pevninou. Dobývání Tyru začalo v lednu roku 332 př. n. l. a byl během něj k ostrovu z pobřeží vybudován násep. Trvalo sedm měsíců, než se makedonské a spojenecké fénické flotile podařilo zlomit udatný odpor obránců. V pouličních bojích přišlo o život několik stovek makedonských vojáků. Všichni mužští obyvatelé města byli za trest pobiti a posledních dva tisíce přeživších bylo ukřižováno na pobřeží. Ženy a děti byly uvrženy do otroctví.
Město si však uchovalo velký obchodní vliv až do přelomu letopočtu.
V městě začali krátce po smrti svatého Štěpána žít křesťané a svatý Pavel zde při návratu ze své třetí misijní cesty strávil týden v rozhovorech se svými žáky.
Týros byl dobyt roku 1124 vojsky křižáckého Jeruzalémského království za pomoci benátského loďstva a stal se jedním z nejvýznamnějších měst v křižáckém panství. V Týru zároveň existovaly autonomní obchodní kolonie italských měst. Město se stalo sídlem arcibiskupa, jenž byl sufragánem jeruzalémského patriarchy. Nejvýznamnějším z těchto latinských arcibiskupů byl historik Vilém z Tyru, autor spisu "Dějiny událostí v zámořských zemích". Po pádu Jeruzaléma roku 1187 bylo sídlo království přeneseno do Akkonu, ale korunovace nadále pokračovaly v Týru. Roku 1291 město dobyli Mamlúci. Od roku 1984 je Týros zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Hospodářství [editovat]
Týros byl znám zvláště kvůli výrobě cenného nachového barviva, tzv. týrského nachu. Barvivo používalo mnoho kultur coby barvy královské anebo vyhrazené nobilitě, jako např. v římské říši.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Tyre (UNESCO)
