Týros

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Týros
Světové dědictví

Smluvní stát	Libanon
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	iii, vi
Odkaz	299 (en)
Oblast
Zařazení do seznamu
Zařazení	1984 (8. zasedání)
Název podle oficiálního zápisu v seznamu; oblast podle oficiálního určení UNESCO. (en)

Týros (fénicky cur, latinsky Tyrus, akkadsky curru, hebrejsky צר cur, řecky Τύρος Týros, arabsky الصور as-súr) je starověké fénické město v Libanonu na pobřeží Středozemního moře. Novodobé město se stále jmenuje Sur. Název tohoto města znamená Skála.

[editovat] Dějiny Týru

Týrská skladiště byla ve starověku pupkem celého tehdejšího světa. Týrští obchodníci byli první, kdo se začali ve větším měřítku plavit po Středozemním moři a založili své kolonie na pobřeží blízkých ostrovů Egejského moře, Řecka a severního pobřeží Afriky - v Kartágu, Sicílii a Korsice, Hispánii a dokonce až za Héraklovými sloupy v Cádizu. V dobách krále Davida bylo ustanoveno přátelství mezi týrskými králi a Židy.

Týros se skládal ze dvou rozdílných částí - skalní pevnosti na pobřeží, tzv. Starého Týru, a města vybudovaného na malém skalnatém ostrůvku necelý kilometr od pobřeží. Tato pozice umožňovala velmi dobrou obranu celého místa. Týros obléhal za pomoci Féničanů po pět let Salmanassar III. a Nabukadnesar II. dokonce třináct let (586 př. n. l. - 573 př. n. l.), avšak oba neúspěšně. Města roku 332 př. n. l. podlehlo Alexandru Velikému po obležení trvajícím sedm měsíců, během něhož byl k ostrovu z pobřeží vybudován násep, avšak město si uchovalo velký obchodní vliv až do přelomu letopočtu.

V městě začali krátce po smrti svatého Štěpána žít křesťané a svatý Pavel zde při návratu ze své třetí misijní cesty strávil týden v rozhovorech se svými žáky.

Týros byl dobyt roku 1128 po první křížové výpravě a stal se jedním z nejvýznamnějších měst Jeruzalémského království. V Týru zároveň existovaly autonomní obchodní kolonie italských měst. Město se stalo sídlem arcibiskupa, jenž byl sufragánem jeruzalémského patriarchy. Nejvýznamnějším z těchto latinských arcibiskupů byl historik Guillaume z Tyru, autor spisu "Dějiny událostí v zámořských zemích". Po pádu Jeruzaléma roku 1187 bylo sídlo království přeneseno do Akkonu, ale korunovace nadále pokračovaly v Týru. Roku 1291 město dobyli Mamlúci. Od roku 1984 je Týros zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

[editovat] Hospodářství

Týros byl znám zvláště kvůli výrobě cenného nachového barviva, tzv. týrského nachu. Barvivo používalo mnoho kultur coby barvy královské anebo vyhrazené nobilitě, jako např. v římské říši.