Jeremjáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o starozákonním prorokovi. Další významy jsou uvedeny v článku Jeremjáš (rozcestník).
Ilja Repin: Jeremjáš naříkající nad zničením Jeruzaléma (1870)

Jeremjáš (hebr. יִרְמְיָהוּ Jirmejahu, nebo יִרְמְיָה Jirmeja), syn Chilkijášův, byl starozákonní prorok. Datum jeho narození ani jeho smrti není známo; působil od dnů krále Jóšijáše až do zániku Judského království v roce 587/586 př. n. l. Jediné prameny o jeho životě a působení pocházejí ze stejnojmenné knihy Jeremjáš a z posledních kapitol 2. knihy královské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů z biblických knih pocházel prorok Jeremjáš z kněžské rodiny, která sídlila v lévijském městě Anatótu[1] "v zemi Benjamínově"[2]. Prorok začal působit ve 13. roce vlády judského krále Jóšijáše[3] (640-609 př. n. l.), tj. přibližně v roce 627 př. n. l. Jeho působení za tohoto krále je však nejasné, neboť se o něm ve svých výrocích nikde nezmiňuje. Nenajdeme v nich žádnou narážku na Jóšijášovu náboženskou reformu a výroky namířené proti Asýrii, které v této době byly velmi časté (viz např. kniha Nahum), působí v knize Jeremjáš spíše dojmem zašlých vzpomínek.

Jeremjáš působil v Jeruzalémě, kde náležel k „pacifické“ straně. Naléhal na krále a na dvůr, aby se v nebezpečné politické situaci nesnažili kličkovat a hrát nebezpečné partie, ale aby se dobrovolně podvolili nové mocnosti, babylonskému králi, nespoléhali na svou sílu a na vratkou pomoc Egypta a okolních národů a nepokoušeli se o vzpouru proti Babylonii. Jeremjáš měl co do činění především s posledním judským králem Sidkijášem (597-587/586 př. n. l.). Apeloval především na obrácení a návratu k Bohu, na důvěru v něj, nikoli v člověka, a na přijetí „trestu“, který se zatím projevuje jen ve vazalství. Jeho rad však král ani dvůr nedbali, Judsko povstalo proti Babylonii a bylo v roce 587/6 př. n. l. zničeno.

Jeho první velké veřejné vystoupení se datuje na začátek kralování Jóšijášova syna Jójakíma, kdy vystoupil v chrámu s dlouhou řečí. Tato řeč byla prvním případem, kdy se mezi kněžími a proroky rozhodovalo o jeho životě a smrti. Od té doby Jeremjáš pro své přesvědčení a poslání velmi trpěl, několikrát se ocitl ve vězení a několikrát téměř ztratil život, ale na rozdíl od jiných proroků (např. Urijáše) nad ním bděla ochranná ruka některých mocných dvořanů nebo štěstí, a tak nakonec vždy vyvázl.

Jeremjáš měl i svého „sekretáře“ či písaře, který se jmenoval Báruch a který zaznamenával Jeremjášova slova a také je hlásal či předčítal, když byl Jeremjáš zrovna ve vězení.

Při dobytí Jeruzaléma babylonským králem Nabukadnezarem II. byl uchráněn, neboť se na něj vztahoval zvláštní výnos chránící jeho osobu. Patrně byla Jeremjášova slova známá obecně a i v Babylonii, kam do židovské obce posílal listy nabádající k přijetí babylonské nadvlády a k podřízení se vládě. Jelikož také vyzýval krále, aby se vzdal, předvídal dobytí Jeruzaléma a označoval Nabukadnezara za Božího vyvoleného, znamenal pro Nabukadnezara přítele a spojence.

Stopy po Jeremjášovi se ztrácejí v okamžiku, kdy byl zavražděn judský správce Gedaljáš, dosazený Babyloňany a působící v Mispě, a kdy spiklenci s sebou na útěku do Egypta unesli i Jeremjáše. Není známo přesné datum jeho úmrtí, podle legendy však zemřel v Egyptě "mučednickou smrtí"[4].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Život a prorocká činnost Jeremjáše jsou velmi těsně spjaty s dobou těsně předexilní a babylónského zajetí. Nebyl moc oblíbený. Tvrdě kritizoval Josijášovu náboženskou reformu (šlo o to, že byla zrušena všechna božiště a obětiště mimo Jeruzalém, smělo se obětovat jen Hospodinu a jen v Jeruzalémském chrámu). Po jedné takové kritice jej málem přizabili, byl mu zakázán vstup do chrámové čtvrti, odvrátila se od něj jeho rodina, vesnice, nesměl kázat a jeho spisy byly páleny. Navazuje na myšlenky Ozeáše a Izajáše. Kritizoval chtivost, hlásal, že právě ona bude cestou k záhubě. Ale dával také naději. Víme toho o něm velmi mnoho, protože vše diktoval svému písaři Báruchovi.

Etapa, kterou komentuje Jeremjáš ve své díle, je dobou, kdy se začíná čím dál víc prosazovat babylónská moc (v čele král Nebukadnezar). Postupně se rozpadá mohutná asyrská říše a také Egypt na tom není nijak růžově. Bitva u Karkemíše je rozhodující, Egypt podléhá Babylónu, díky čemuž se Nebukadnezar dostává na přední pozici moci v regionu. Jeruzalém padl pod náporem Babylónu roku 597 př. n. l. Král Jójakín, který vládl v Jeruzalémě, byl spolu s každým, kdo mohl něčím přispět, přesídlen do Babylónu.

Jeremjáš staví jako důvod toho všeho právě neposlušnost Izraelitů. Je zde krásně vidět paralela s Izajášem a Ozejášem, kteří také kritizovali velké lpění na osobním prospěchu a vlažnou víru v Boha. Podle Jeremjáše jsou Izraelité sami strůjci svého ohrožení. Za tyto myšlenky sklízel velkou kritiku. Staví Nabukadnezara do pozice božího záměru, který má skrze utrpení přimět lid, aby se dal na správnou cestou. Zde se ukazuje další část jeho poselství – naděje. „Izrael zůstává stále vyvolencem Boha“.

Jeremjáš ve svém díle nastiňuje lidu, co s ním Bůh zamýšlí. Obrazně vykresluje, jaký je pravý důvod věcí budoucích. Většina ho za tyto myšlenky odsoudila, ale byl to jen pověstný poslední hřebík do rakve. Musí přijít vystřízlivění a náprava. Bude to bolestivý proces, který si však po nesčetných varováních vynutili sami. Není zde jiné cesty. Důležitá je role naděje. Stále existuje. Bůh Izraelity neopustil, jen ví, že už neexistuje jiná cesta k nápravě. Izraelité to musí pochopit a napravit se. Pochopení je nedílná součást tohoto procesu. Jen zjištění důvodů může dopomoct k obrodě. Jeremjáš říká, že Bůh je stále nad námi, a dílo, které tu zanechal, je přípravou k tomu, co je nevyhnutelné. Jeremjáš pochopil, že Židé, kteří se po porážce museli vystěhovat do exilu, věří více v Boha, už proto, aby zachovali sami sebe. Po bolestivé operaci konečně nastává náprava a návrat k Hospodinovi.

Jeremjášovi se připisuje autorství následujících starozákonních knih:

Židovská tradice mu navíc připisuje autorství dalších knih:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Joz 21, 18 (Kral, ČEP)
  2. Jr 1, 1 (Kral, ČEP)
  3. Jr 1, 2 (Kral, ČEP)
  4. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha : Kalich, 1989. S. 434.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]