Alexej Navalnyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexej Navalnyj

Alexej Anatoljevič Navalnyj (rusky Алексей Анатольевич Навальный, * 4. června 1976, Moskevská oblast) je ruský právník a politický aktivista. Od roku 2009 je známý jako kritik korupce v Rusku a také Vladimira Putina. Podílel se na organizování demonstrací a psal články do ruských periodik. V červenci 2013 byl odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu za zpronevěru, který mu byl v říjnu téhož roku změněn na podmíněný. V prosinci 2014 dostal další podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru prostředků francouzské kosmetické firmy Yves Rocher. Její zástupce však prohlásil, že firma neutrpěla žádnou škodu.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Navalného otec pochází z Ukrajiny. Navalnyj se narodil v obci Butyn v Odinocovském rajónu Moskevské oblasti. Vyrůstal ve městě Obninsk, které leží asi 100 km jihozápadně od Moskvy, léta trávil u babičky na Ukrajině.[2]

V roce 1998 úspěšně ukončil studia práva na Ruské univerzitě družby národů, následně studoval finance na Finanční univerzitě v Moskvě.[3][4]

V roce 2010 studoval půl roku v rámci programu Yale World Fellows na Yaleově univerzitě.[5]

Je ženatý a má dvě děti.[6]

Podnikání[editovat | editovat zdroj]

Navalnyj vlastí čtvrtinový podíl v rodinné společnosti, která vyrábí a obchoduje s proutěným zbožím. Dalšími vlastníky společnosti jsou jeho rodiče a bratr.[7]

V roce 1997 založil společnost Аллект, kde v letech 1998 až 2005 působil jako náměstek ředitele pro právní záležitosti. Při volbách v roce 2007 společnost zajišťovala reklamu pro Svaz pravicových sil. V roce 2011 byla společnost zlikvidována.[8][9] V letech 1998 až 1999 pracoval v developerské společnosti СТ-групп.[8]

V roce 2000 se spolužáky z Finanční univerzity založili obchodníka s cennými papíry Н. Н. Секьюритиз, Navalnyj ve společnosti vlastil 35% podíl a zabýval se účetnictvím. Společnost však ve spekulacích nebyla úspěšná a zkrachovala, o jistou finanční částku přišel i Navalnyj.[9][8]

V roce 2009 úspěšně složil advokátní zkoušky a založil advokátní kancelář Навальный и партнёры, která však zanikla v roce 2010, nadále však působil jako samostatný advokát.[10][9]

V letech 2012 až 2013 byl členem představenstva ruské letecké společnosti Aeroflot jako zástupce společnosti Национальный резервный банк Alexandra Lebeděva, která ve společnosti držela 15% podíl.[11]

Rané politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 se Navalnyj stal členem ruské liberální strany Jabloko,[12] od roku 2002 byl členem vedení moskevské pobočky.[13] Ze strany byl vyloučen v roce 2007 kvůli svým nacionalistickým postojům.[14]

V roce 2006 začal publikovat svůj blog na platformě Livejournal, který se postupně stal velmi populární.

V roce 2007 začal skupovat akcie velkých ruských veřejně obchodovaných společností jako Gazprom, Rosněfť či Transněft a působil jako aktivní minoritní akcionář. Vyžadoval po společnostech různé informace včetně akcionářské struktury a začal napadat jejich nevýhodné obchody. Podařilo se mu dosáhnout mj. obvinění jednoho z manažerů Gazpromu či rezignace ředitele jedné z bank.[15][16] [17] V roce 2009 byl prohlášen osobností roku ruskými novinami Vedomosti.

V roce 2010 na svém blogu publikoval článek (včetně důkazních dokumentů), podle kterého vedení společnosti Transněft zpronevěřilo 120 miliard rublů v projektu stavby ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán.[18][19][20]

Jeden z plakátů používající označení „strana podvodníků a zlodějů"

V únoru 2011 při rozhlasovém rozhovoru označil vládnoucí stranu Jednotné Rusko za „stranu podvodníků a zlodějů" (партия жуликов и воров). Toto označení se stalo populární a hojně používané,[21][22][23][24] podle průzkumu veřejného mínění, který provedl Levanda Center, s tímto označením v červenci 2011 souhlasilo 33 % oslovených.[25]

V květnu 2011 jej začala vyšetřovat policie, což bylo v západních médiích označováno jako pomsta za stoupající Navalného popularitu. Navalnyj obvinění označil na výmysl tajných služeb.[26][27][28]

V srpnu 2011 zveřejnil dokumenty týkající se transakce s nemovitostmi, ve které Maďarsko prodalo budovu své ambasády v Moskvě za 23 mil. dolarů společnosti vlastněné Viktorem Vekselbergem, která ji následně prodala ruské vládě za 111 mil. dolarů. V Maďarsku bylo v souvislosti s touto kauzou obviněno několik pracovníků ambasády, když dle maďarských vyšetřovatelů měla nemovitost hodnotu asi 52 mil. dolarů.[29][30][31]

Další politické aktivity[editovat | editovat zdroj]

Alexej Navalnyj u soudu, 6. prosince 2011

V prosinci 2011, po ruských parlamentních volbách, se aktivně účastnil protestů v Moskvě a byl mezi 300 zadrženými demonstranty. Byl odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele.[32] Po propuštění z vězení o něm BBC mluvila jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se v Rusku za posledních pět let objevila“. Téhož roku uvedl v rozhovoru pro Reuters, že Putinův politický systém je tak oslaben korupcí, že by v Rusku do pěti let mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara.[6]

Následně začal vyzývat Rusy, aby se spojili proti Putinovi, který se pokusí „ukrást vítězství" v prezidentských volbách v roce 2012.[33] Uvedl, že sám kandidovat nebude, protože Kreml nepřipustí, aby volby byly spravedlivé.[33]

Poté, co byl Putin zvolen prezidentem, Navalnyj spoluvedl protestní pochod, kterého se účastnilo 14 až 20 tisíc lidí. Po demonstraci byl opět mezi zadrženými.[34] Po demonstraci při příležitosti Putinovy inaugurace byl znovu zadržen a opět odsouzen k 15 dnům vězení.[35] Amnesty International ho v této souvisloti označila za vězně svědomí.[36] V červnu 2012 byla v jeho bytě 12hodinová domovní prohlídka.[37] Nedlouho poté se jeho soukromé e-maily objevily na stánkách prokremelských aktivistů.[38]

V květnu 2012 obvinil tehdejšího vicepremiéra Igora Šuvalova z korupce, když jeho společnosti měly dostat desítky milionů dolarů od společnosti Romana Abramoviče a Ališera Usmanova.[39] Zároveň zveřejnil i dokumenty prokazující tyto transakce. Šuvalov a Usmanov pravost dokumentů potvrdili, uvedli však, že nešlo o nic nezákonného.[40]

V červenci 2012 na svůj blog umístil dokumenty, které měly údajně prokazovat, že Alexandr Bastrykin, který vede Vyšetřovací výbor Ruské federace a je považován za Putinova spojence, tajně podniká v České republice,[41] což Bastrykin popřel. Dne 30. července pak byl Navalnyj obviněn ze zpronevěry, které se měl dopustit v roce 2009 v Kirovské oblasti, kde působil jako poradce guvernéra Nikity Belycha.[42] V roce 2012 jej The Wall Street Journal označil za muže, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.

Kandidatura na starostu Moskvy a první odsouzení[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. července 2013 se zaregistroval jako kandidát ve volbách starosty Moskvy. Následujícího dne byl odsouzen k 5 letům vězení.

Starostou Moskvy se v září 2013 již v prvním kole znovu stal Sergej Sobjanin, blízký spolupracovník prezidenta Vladimira Putina. Navalnyj byl druhý s 27 procenty hlasů. Vyslovil podezření, že volby byly zmanipulované a jejich výsledek proto soudně napadl.[43]

V říjnu 2013 soud Navalnému nepodmíněný pětiletý trest změnil na podmíněný a odsoudil jej k zaplacení pokuty půl milionu rublů (téměř 300 000 korun). Podle ruských komentářů úřady přistoupily ke změně trestu proto, aby dlouhodobé uvěznění populárního kritika režimu nedostalo do ulic opozičně naladěné Rusy v době příprav na zimní olympiádu v Soči.[44] I podmíněný trest mu ovšem brání v tom, aby se mohl ucházet o veřejné funkce.

Další odsouzení[editovat | editovat zdroj]

Ihned po skončení olympiády byl Navalnyj v březnu 2014 odsouzen ke dvěma měsícům domácího vězení bez přístupu na internet. Nesměl také posílat zprávy ani mluvit s nikým kromě rodiny. Trest mu byl uložen za údajné porušení zákazu opustit Moskvu.[45] Zákaz byl vydán v rámci vyšetřování údajných finančních podvodů Navalného a jeho bratra ve firmě Yves Rocher Vostok.[46] Domácí vězení poté bylo Navalnému dvakrát prodlouženo – poprvé v závěru dubna o šest měsíců,[47] podruhé v říjnu, a to do 14. ledna 2015.[48]

Dne 30. prosince 2014 dostal podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 10,8 milionu korun) kosmetické firmy Yves Rocher. Finanční ředitel její ruské pobočky Christian Melnik však uvedl, že firma neutrpěla žádnou škodu. Ke stejně dlouhému trestu, ovšem nepodmíněnému, byl zároveň odsouzen i bratr Navalného Oleg. Každý z bratrů ještě musí zaplatit pokutu ve výši půl milionu rublů (asi 200 tisíc korun).[1] Téhož dne večer byl zatčen policií pro porušení domácího vězení cestou na neohlášenou demonstraci svolanou jeho příznivci.[49]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexey Navalny na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Навальный, Алексей Анатольевич na ruské Wikipedii.

  1. a b Putinův kritik Alexej Navalnyj dostal za údajnou zpronevěru 3,5 roku. Lidovky.cz [online]. 2014-12-30. Dostupné online.  
  2. esquire.ru, [cit. 2012-07-31]. Dostupné online. (Russian) 
  3. "Alexei Navalny", 28 February 2012. Ověřeno k 31 July 2012. 
  4. Guy Faulconbridge."NEWSMAKER-Protests pitch Russian blogger against Putin", Reuters, 11 December 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  5. The World Fellows: Alexey Navalny [online]. Yale University, [cit. 2011-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Stephen Ennis."Profile: Russian blogger Alexei Navalny", BBC News, 21 December 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  7. Бизнес Навального: как борец с корпорациями занимается художественными промыслами и мелкой торговлей — Деловая газета «Маркер» [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c ВЕДОМОСТИ — Расследование: Песня о блогере [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c ВЗГЛЯД / Максим Кононенко: Тайна адвоката Навального [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  10. ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0 / Скелеты адвоката Навального [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  11. Навальный вошел в совет директоров «Аэрофлота» [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  12. Navalny, Alexey Anatolich [online]. Kommersant, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online. (Russian) 
  13. About Navalny [online]. navalny.ru, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online. (Russian) 
  14. Ilya Azarov. Gazeta.ru, 15 December 2007, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online. (Russian) 
  15. Nataliya Vasilyeva."Activist presses Russian corporations for openness", Seattle Times, 1 April 2010. Ověřeno k 31 July 2012. 
  16. Сайт Навального ушел в офлайн после публикации материалов о «распилах» в «Транснефти» [online]. Rambler Media Group, 16 ноября 2010, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Навальный, Алексей Анатольевич. Как пилят в ВТБ [online]. LiveJournal, 30 ноября 2009, [cit. 2011-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. LiveJournal, [cit. 2011-02-09]. Dostupné online. (Russian) 
  19. "Russia checks claims of $4bn oil pipeline scam", BBC News, 17 November 2010. Ověřeno k 9 February 2011. 
  20. Soldatkin, Vladimir."Russia's Transneft denies $4 bln theft", 14 January 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  21. Daniel Sandford."Russians tire of corruption spectacle", BBC News, 30 November 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  22. Judah, Ben(2013). Fragile Empire: How Russia Fell In and Out of Love with Vladimir Putin. Yale University Press, 222. ISBN 9780300181210. 
  23. Москвичи используют оригинальную форму агитации против «Единой России» // KPRF.RU 20 ноября 2011
  24. Предвыборные дебаты. Сергей Миронов в эфире канала «Россия 1» // 16 ноября 2011 («За родину, без жуликов и воров!»)
  25. 19.07.2011. Левада-центр. О партии «Единая Россия»
  26. Tom Parfitt."Russian blogger Alexei Navalny faces criminal investigation", The Guardian, 10 May 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  27. Catherine Belton. Russia Targets Anti-Graft Blogger [online]. 10 May 2011, [cit. 2012-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Alexander Bratersky. Navalny Targeted in Fraud Inquiry [online]. 11 May 2011, [cit. 2012-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Bálint Ablonczy."It's ugly, but it was ours", Hetivalasz, 23 July 2012. Ověřeno k 31 July 2012. 
  30. Andy Potts."Vekselberg faces questions over Hungarian property fraud", The Moscow News, 21 February 2011. Ověřeno k 21 February 2012. 
  31. Hungary: detentions linked to the sale of property in Moscow [online]. OSW, 16 February 2011, [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Julia Ioffe. Putin's Big Mistake? [online]. 6 December 2011, [cit. 2012-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b Guy Faulconbridge."Navalny challenges Putin after leaving Russian jail", Reuters, 20 December 2011. Ověřeno k 31 July 2012. 
  34. "Russia election: Police arrest 550 at city protests", BBC News, 5 March 2012. Ověřeno k 31 July 2012. 
  35. "Police keep anti-Putin protesters on the run", Yahoo! News, 8 May 2012. Ověřeno k 31 July 2012. 
  36. Amnesty Calls Navalny, Udaltsov 'Prisoners of Conscience' [online]. 18 May 2012, [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Homes of Russian opposition figures searched ahead of rally deadurl=no [online]. . Dostupné online. (anglicky) . RT.com. 11 June 2012. Retrieved 14 June 2012.
  38. Charles Clover."Blogger strikes at Putin with data release", Financial Times, 26 July 2012. Ověřeno k 31 July 2012. 
  39. "Russian whistleblower accuses Putin's investment czar of multimillion dollar corruption", The Washington Post, 30 March 2012. Ověřeno k 30 March 2012.Archived from the original on 29 October 2012. 
  40. Andrew E. Kramer."Activist Presses for Inquiry into Senior Putin Deputy", The New York Times, 30 March 2012. Ověřeno k 29 October 2012.Archived from the original on 29 October 2012. 
  41. Opoziční blogger nejspíš odhalil agenta. Šéf ruské obdoby FBI prý podnikal v Česku. iHNed.cz [online]. 2012-7-26 [cit. 2012-8-1]. Dostupné online.  
  42. Aféra s českým agentem může Navalného dostat za mříže. Týden. 2012-7-31. Dostupné online [cit. 2012-8-1].  
  43. Byly zmanipulované, tvrdí Navalnyj o volbách. Výsledek zažaloval. Lidovky.cz [online]. 2013-9-12. Dostupné online.  
  44. Navalnyj se vězení nakonec vyhne. Dostal podmínku. Česká televize [online]. 2013-10-16. Dostupné online.  
  45. Alexej Navalnyj opět odsouzen. Rozhlas.cz [online]. 2014-3-3. Dostupné online.  
  46. Ruský opozičník Navalnyj dostal nejmíň dva měsíce domácího vězení. SportovniNoviny.cz [online]. 2014-2-28. Dostupné online.  
  47. Russia extends opposition leader Navalny's house arrest. BBC [online]. 2014-4-24. Dostupné online.  (anglicky) 
  48. Russia extends house arrest for leading Putin critic. AFP [online]. 2014-10-10. Dostupné online.  (anglicky) 
  49. Ruská policie zadržela Navalného na nepovolené demonstraci. Lidovky.cz [online]. 2014-12-30. Dostupné online.