Sacharovova cena za svobodu myšlení
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.
Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.
Držitelé [editovat]
- 1988 – Nelson Mandela a Anatolij Marčenko (in memoriam), sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
- 1989 – Alexander Dubček
- 1990 – Aun Schan Su Ťij, barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení
- 1991 – Adem Demaçi
- 1992 – Las Madres de la Plaza de Mayo
- 1993 – Oslobodjenje, redakce sarajevského deníku
- 1994 – Taslima Nasrínová
- 1995 – Leyla Zanaová
- 1996 – Wej Ťing-šeng
- 1997 – Salima Ghezaliová
- 1998 – Ibrahim Rugova – kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova
- 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão
- 2000 – ¡Basta Ya!
- 2001 – Izzat Ghazzawi, Nurit Peled-Elhanan a Dom Zacarias Kamwenho
- 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas, kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
- 2003 – generální tajemník OSN Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
- 2004 – Žanna Litvinová, předsedkyně běloruské asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem
- 2005 (ex aequo)
- Dámy v bílém (Damas de Blanco), skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury
- Reportéři bez hranic, mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
- Hauwa Ibrahimová, nigerijská advokátka, která (bezplatně) obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojuje proti náboženskému fundamentalismu
- 2006 – Aljaksandar Uladzimiravič Milinkevič, běloruský opoziční politik
- 2007 – Salí Mahmúd Osman
- 2008 – Chu Ťia, čínský disident
- 2009 – ruské středisko pro lidská práva Memorial a tři hlavní aktivisté Oleg Orlovov, Sergej Kovalev a Ljudmila Alexejevová
- 2010 – Guillermo Fariñas, kubánský disident a lékař
- 2011 - Pětice aktivistů tzv. Arabského jara. Jedním z nich je Tunisan Muhammad Buazízí, jehož smrt vlnu protivládních protestů rozpoutala.
- 2012 - íránští aktivisté Nasrín Sotúde, obhájkyně lidských práv, a Džafar Panahí, režisér
