Leonid Volkov
| Leonid Volkov | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Zastupitel jekatěrinburgské městské rady | |
| Ve funkci: 2009 – 2013 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Solidarita Strana národní svobody Strana pokroku (od 2012) Rusko budoucnosti Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody |
| Narození | 10. listopadu 1980 (43 let) Jekatěrinburg |
| Národnost | Židé |
| Titul | kandidát věd |
| Rodiče | Mikhail Vladimirovich Volkov a  Q124831632 |
| Sídlo | Vilnius |
| Alma mater | Uralská státní univerzita (1996–2002) Yaleho světoví společníci (2018) |
| Profese | politik, veřejná postava, computer science expert, šachista a youtuber |
| Náboženství | judaismus |
| Ocenění | Silver Play Button |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Leonid Volkov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leonid Michajlovič Volkov (rusky Леонид Михайлович Волков, * 10. listopadu 1980, Jekatěrinburg) je ruský opoziční politik a IT specialista. V politice začínal jako jekatěrinburský městský zastupitel. V roce 2012 založil stranu Národní aliance, dnes Rusko budoucnosti, vedl volební kampaně Alexeje Navalného při volbách starosty Moskvy (2013) a při prezidentských volbách (2018).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 10. listopadu 1980 v Jekatěrinburgu v rodině profesora Uralské státní univerzity Michaila Vladimiroviče Volkova. Podle svého vyjádření je židovské národnosti.[1]
Roku 2002 zakončil matematicko-mechanickou fakultu Uralské státní univerzity, v roce 2006 získal titul kandidát fyzicko-matematických věd.
Mezi lety 1998 až 2010 pracoval v softwarové firmě SKB Kontur. Zde prošel po kariérním žebříčku od programátora-stážisty až po zástupce generálního ředitele, od roku 2007 vedl Sekci federálních projektů. Pracoval zejména na rozvoji systémů elektronické evidence pro firmy i státní správu. Roku 2010 založil vlastní IT firmu Projector.
Roku 2013 se i s rodinou přestěhoval z Jekatěrinburgu do Lucemburska, v roce 2015 se ovšem vrátil zpět, aby se znovu zapojil do politického života v Rusku.[2] Od roku 2020 žil s rodinou ve Vilniusu v Litvě.
Napadení[editovat | editovat zdroj]
Dne 12. března 2024 byl Volkov před svým domem ve Vilniusu napaden. Útočník mu rozbil okno u auta, nastříkal mu slzný plyn do očí a potom mu uštědřil asi 15 ran kladivem do nohy. Kromě poranění nohy utrpěl Volkov zlomeninu ruky a pohmožděniny na hlavě. „Byl to typický gangsterský pozdrav od Putinových přisluhovačů,“ zhodnotil pak útok ve videovzkazu, v němž Rusy vyzval k účasti na protestní akci během prezidentských voleb s názvem Poledne proti Putinovi.[3][4]
Politická činnost[editovat | editovat zdroj]
Dne 1. března 2009 byl zvolen jekatěrinburským městským zastupitelem za Kirovský rajón. Téhož roku se stal členem hnutí Solidarita. Angažoval se také v hnutí proti výstavbě chrámu svaté Kateřiny na náměstí Práce v Jekatěrinburgu.
Roku 2011 se pokusil kandidovat ve volbách do zákonodárného shromáždění Sverdlovské oblasti, avšak vrchní soud RF jej k volbám nepřipustil kvůli nadměrnému počtu neplatných podpisů pro nominaci.[5]
V roce 2012 založil stranu Národní aliance (dnes Rusko budoucnosti) a byl zvolen do jejího ústředního výboru. V létě 2013 se postavil do čela předvolebního štábu Alexeje Navalného, který tehdy kandidoval na post starosty Moskvy.[6]
Roku 2015 se stal volebním manažerem Strany národní svobody (PARNAS) ve volbách do zákonodárného shromáždění Novosibirské oblasti. Po odmítnutí registrace kandidátky kvůli chybám v odevzdaných podpisech občanů (podle Volkova byly chyby ve státní evidenci) vyhlásil hladovku. Téhož roku pracoval také jako volební manažer Strany národní svobody ve volbách do kostromské oblastní rady.
V roce 2015 bylo proti Volkovovi zahájeno trestní řízení na základě oznámení korespondenta prokremelské televizní stanice LifeNews. Nejdříve měl novináři poškodit mikrofon, později tento změnil výpověď a tvrdil, že jej silně uchopil za ruku, a způsobil mu tak bolest. Soud mu za to v srpnu 2016 přiřknul 30 tisíc rublů pokuty.[7]
Roku 2017 byl dvakrát vězněn. Poprvé byl odsouzen 27. března na 10 dní za neuposlechnutí rozkazu příslušníka policie. Stalo se tak, když spolu s jinými spolupracovníky zajišťoval v kanceláři Fondu boje s korupcí přímý přenos protestů po celém Rusku v souvislosti s obviněním Dmitrije Medvěděva z korupce a policisté celou budovu evakuovali kvůli údajné zprávě o bombě.[8] Podruhé strávil jako vedoucí prezidentské volební kampaně Alexeje Navalného v prosinci 30 dní ve vězení za výzvy k účasti na mítinku v Nižním Novgorodu[9] nedohodnutém s místními úřady. Téhož roku byl obviněn z naprogramování viru, načež byla v krasnojarském štábu Navalného provedena prohlídka a zabaveny počítače.[10]
V letech 2021 až 2023 byl předsedou správní rady Navalného Fondu boje s korupcí. Z funkce odstoupil po tom, co vyšlo najevo, že podepsal dopis, který vyzývá Evropskou unii ke zrušení mezinárodních sankcí uvalených na ruského oligarchu Michaila Fridmana.[11][12] Ve funkci ho nahradila Marija Pevčichová.[13]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Volkov je ženatý a má 3 děti.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Волков, Леонид Михайлович (политик) na ruské Wikipedii.
- ↑ ЛЕОНИД, Волков. Интервью / Леонид Волков. Эхо Москвы [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ «От сбора подписей у меня ощущение большого счастья»: Интервью Леонида Волкова — начальника штаба «Демократической коалиции» в Новосибирске. Meduza. Dostupné online [cit. 2018-01-17]. (rusky)
- ↑ Spolupracovníka Navalného napadli v Litvě kladivem. Viní Putinovy přisluhovače. iDNES.cz [online]. 2024-03-13. Dostupné online.
- ↑ Navalny associate Leonid Volkov reportedly attacked outside his home in Lithuania, Meduza, 12. 3. 2024
- ↑ Кандидата в депутаты заксборания Свердловской области Леонида Волкова сняли с выборов. www.nakanune.ru. Dostupné online [cit. 2018-01-17].
- ↑ Леонид Волков возглавил предвыборный штаб Алексея Навального. 66.ru [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Леонид Волков обратился в ЕСПЧ с жалобой на приговор по делу о повреждении микрофона. Медиазона [online]. [cit. 2018-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Сотрудника ФБК Волкова суд арестовал на 10 суток за неповиновение полиции. Svobodnaja pressa. 2017-03-27. Dostupné online [cit. 2018-01-18]. (rusky)
- ↑ Леонид Волков арестован на 30 суток. Meduza. Dostupné online [cit. 2018-01-18]. (rusky)
- ↑ Policie podezřívá šéfa kampaně Alexeje Navalného z naprogramování viru. Je to záminka k zabavení počítačů?. Český rozhlas. Dostupné online [cit. 2018-01-18].
- ↑ ČTK, iDNES cz. Hnutí Navalného se zmítá v chaosu, Oscara si nezaslouží, tvrdí kritici. iDNES.cz [online]. 2023-03-16 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ TREVELYAN, Mark. Aide to Russia's Navalny steps aside in furore over sanctions letter to EU. Reuters [online]. 2023-03-09 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Maria Pevchikh to Replace Leonid Volkov as Head of Navalny Foundation Board. The Moscow Times [online]. 2023-03-22 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Volkov na Wikimedia Commons
