Teroristický útok na beslanskou školu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova školy, fotky obětí a "Strom žalu", památník rukojmím v Beslanu

Jako teroristický útok na beslanskou školu, či beslanský školní masakr je označována situace mezi 1. a 3. zářím 2004, kdy se školní budovy ve městě BeslanSeverní Osetii na jihu Ruské federace zmocnili čečenští islamističtí separatisté. Během této krize bylo zadržováno jako rukojmí okolo 1200 žáků a jejich rodičů. Celá situace vyústila 3. zářímasakr po explozi bomby, při kterém bylo zabito minimálně 330 civilistů, 10 příslušníků zvláštní jednotky a 31 teroristů,[1] z toho 186 dětí; 783 lidí[2] bylo zraněno. K útoku se přihlásil čečenský terorista Šamil Basajev. Podrobnosti útoku nejsou zcela známé a panují jisté rozpory v tom, kdo za příčinou exploze stojí.[3] Budova školy je dodnes v havarijním stavu a je s výjimkou tělocvičny uzavřena.[3]

Situace v oblasti před zajetím rukojmí[editovat | editovat zdroj]

Beslan na mapě Ruské federace

Masakru v Beslanu předcházela řada událostí. 9. května 2004 byl na oslavách Dne vítězství nad fašizmem při explozi bomby nastražené v tribuně zabit prezident Čečenské republiky Achmad Kadyrov a předseda místního parlamentu Husejn Isajev. O několik týdnů dříve, 21.–22. června, uskutečnili čečenští separatisté útok na město Nazraň v Ingušsku. Při bojích zahynulo na ruské straně 80 lidí. 24. srpna sebevražední atentátníci odpálili výbušniny v 2 letadlech Tu-154 a Tu-134 ve vzduchu nad Tulskou a Rostovskou oblasti. Zahynulo 90 lidí. Ve stejný den explodovala bomba na zastávce MHD v Kaširskej cestě v Moskvě, zraněni byli 4 lidé.[4] O několik dní později sebevražedná atentátnice odpálila nálož na Moskevské stanici metra Rižskaja, zahynulo 10 lidí a nejméně 50 dalších zranila.

Zodpovědnost za všechny tyto akce převzal vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev.[5][6] Basajev byl jeden ze zodpovědných za vzetí rukojmích ve městě Buďonnovsk, které se odehrálo mezi 14. a 19. červencem 1995, kdy čečenští separatisté napadli město a vzali jako rukojmí více než 1500 lidí z místní nemocnice. Tato akce donutila Rusy k zastavení ofenzivy během první čečenské války.

Chronologie událostí[editovat | editovat zdroj]

1. den[editovat | editovat zdroj]

Fotografie obětí

Členové militantní skupiny naplánovali útok na 1. září, první den nového školního roku, kdy doprovázeli rodiče své děti do školy. To byl důvod, proč bylo ve škole, kde se za normálních okolností nachází 60 učitelů a 800 dětí, mnohem více lidí. Ozbrojenci vyrazili z místa úkrytu v lese blízko obce Psedač v nedalekém Ingušsku. Cestou narazili na ingušského policejního důstojníka majora Sultana Guraževa, kterého zastavili, odzbrojili a zajali. Sebrali i jeho policejní auto značky GAZ,[7] Guražev za nedlouho ozbrojencům unikl a na místní policejní stanici o všem vypověděl.

V 09:10 místního času, ozbrojenci v maskách dorazili ve dvou automobilech – ukradené policejní dodávce GAZ a na nákladním GAZe-66. Svědci a experti se přiklání k názoru, že teroristé operovali ve dvou skupinách, z nichž jedna už před tím infiltrovala školu. Mnoho lidí ve škole považovalo přítomnost policejní dodávky za známku toho, že se jedná o cvičení bezpečnostních složek. Teroristé po vniknutí do budovy spustili zastrašovací palbu do vzduchu a přinutili všechny přítomné, aby vešli z nádvoří do budovy školy. V následném zmatku se asi 50 lidem podařilo z místa uniknout a zalarmovat místní policii. Množství lidí se též podařilo ukrýt v suterénu budovy. Následovala přestřelka mezi útočníky, místní policií a jedním ozbrojeným civilistou. (V oblasti severního Kavkazu po válce, která probíhala v 90. letech, vlastní mnoho místních obyvatel zbraně, včetně útočných pušek.) Přestřelka si vyžádala nejméně dva mrtvé a více než 12 zraněných. Zahynul také jeden z útočníků.

Oficiální zdroje nejprve tvrdily, že v škole se nachází asi 200 až 400 lidí. V roce 2005 však potvrdily, že teroristé zajali 1128 lidí.[8] Ozbrojenci všechna rukojmí shromáždili v školní tělocvičně, zabavili jim mobilní telefony a přinutili je komunikovat mezi sebou jen rusky. Když se jeden z otců dětí Ruslan Betrozov postavil, aby přetlumočil tyto příkazy útočníků z ruštiny do osetštiny a uklidnil lidi, byl jedním z ozbrojenců střelen do hlavy. Jiný z otců dětí, který odmítl klečet, byl postřelen a zanedlouho vykrvácel. Obě těla teroristé vynesli z tělocvičny a zůstala po nich jen krvavá stopa. Ozbrojenci následně z rodičů, zaměstnanců školy a učitelů vybrali 15–20 potenciálně nebezpečných, které odvedli do chodby vedle jídelny v druhém patře. Z tohoto místa se následně ozvala exploze jedné ze sebevražedných atentátnic, která pravděpodobně připravila o život ještě jednu ženu opásanou výbušninou a několik únosců. (Výbušninu odpálil velitel skupiny.) Zbytek vybraných rukojmí a několik ozbrojenců, kteří nesouhlasili s braním dětí jako rukojmích, bylo na tomto místě přinuceno si lehnout na zem a zastřeleno. Jeden z rukojmích, Karen Mdinaradze, který přežil explozi i následnou střelbu, byl ponechán naživu a umožnili mu vrátit se mezi ostatních zajatce v tělocvičně, kde však zanedlouho ztratil vědomí. Těla mrtvých byli živí rukojmí přinuceni vyházet z okna budovy na dvůr. Při tom se podařilo jednomu ze zajatců utéct, byl však okamžitě zatčen policií jako podezřelý.

Zatímco policie a armáda obklíčily budovu, teroristé uvnitř nainstalovali mnoho výbušných zařízení a v okolí budovy umístili několik pastí. Navzdory poznatkům z útoků v Moskvě v roku 2002 se ruské orgány nepřipravily. V okolí budovy nebyl k dispozici dostatek záchranářů, hasičů ani dostatečný počet vozidel rychlé záchranné služby. Kontraproduktivní byla i přítomnost severoosetské domobrany a ozbrojených obyvatel města.

2. den[editovat | editovat zdroj]

Dalšího dne jednal s ozbrojenci prezident sousedního Ingušska Ruslan Aušev. Ozbrojenci propustili 26 rukojmích (11 žen s novorozenci a jejich 15 dětí), avšak odmítli propustit starší děti těchto matek. Jedna z nich odmítla opustil budovu, a tak z budovy odešlo jen její mladší dítě, které na rukách odnesl Aušev. Uvnitř budovy tělocvičny (10 × 25 m), kde bylo nahromaděno velké množství lidí, bylo nesnesitelné horko, proto se také mnozí z nich vysvlékli. Mnoho dětí kvůli horku a také kvůli zákazu požívat jídlo a tekutiny ztratilo vědomí. Aušev od ozbrojenců převzal videokazetu s žádostí Šamila Basajeva o uznání nezávislosti Čečenska na půdě OSN výměnou za životy rukojmích. Ruské orgány toto dlouhou dobu tajily a dokonce tvrdily, že kazeta byla prázdná.[zdroj?] Na kazetě byly vidět také stovky rukojmích namačkány do školní tělocvičny a maskovaný terorista stojící na spínači mrtvého muže.

V budově narůstala nervozita, mnoho dětí hlasitě plakalo. Teroristé přesto vyhrožovali jejich matkám zastřelením a nutili je, aby děti upokojily.

3. den[editovat | editovat zdroj]

Situace 3. den okolo 13. hodiny

3. září přibližně ve 13:00 mělo být podle dohody k budově školy přistaveno auto Ministerstva zvláštních situaci se zdravotníky, kteří měli odvézt 20 mrtvých těl, která ležela před budovou a také přivézt tělo jednoho z mrtvých teroristů. Po tom, co se automobil přiblížil k budově a jeho posádka vystoupila, zazněla z tělocvičny exploze. Ozbrojenci následně spustili po zdravotnících palbu. Dva z nich usmrtili, další dva se skryli za automobilem.

Po necelé minutě následovala další exploze a okolo 13:05 se hořící krovy a konstrukce tělocvičny zhroutily, čímž pod sebou pohřbily asi 160 lidí, téměř polovinu obětí masakru.[9] Z poškozené tělocvičny následně uprchlo 14 rukojmích.

Existují tři verze příčiny explozí. První je náhodná nebo nechtěná aktivace výbušnin teroristy. Více teroristů stálo na výbušných zařízeních, která měla vyvolat explozi po tom, co ozbrojenci dají dolu nohu z pedálu, na kterém stáli. Svědectví nebyla jednotná v tom, zda tato zařízení vůbec vybuchla, ani zda ozbrojenci, kteří dali nohu z pedálu, tak učinili sami, nebo v důsledku činnosti ruských odstřelovačů.[10] Oficiální vyšetřovací komise uvádí za příčinu výbuchu explozi bomby v tělocvičně, nastraženou čečenskými teroristy. Existuje však nahrávka, která oficiální verzi popírá a za příčinu výbuchu považuje střelu dvou minometných granátů odpálenou na střechu školy ruskými bezpečnostními složkami.[11][12]

Po výbuších začali ze školní budovy vybíhat rukojmí, což přinutilo speciální jednotky ruského ministerstva vnitra a armádu jednat. Vládní jednotky se dostaly dovnitř budovy s podporou nejméně 3 tanků T-72, obrněného transportéru BTR-80 a vrtulníku Mi-24. Teroristé přinutili v následném chaosu mnoho rukojmích, aby se postavili do oken školy, kde se stali terčem palby. Odhady hovoří, že až 100 z nich přišlo o život právě kvůli tomu, že z nich ozbrojenci udělali lidské štíty.

Po asi 2 hodinách od začátku střelby ruské jednotky kontrolovaly většinu budovy. Část ozbrojenců však stále držela některé části podzemních prostor školy. 13 z nich se dokonce probilo přes policejní zátarasy a uniklo. Podle představitelů Ruské armády byly zbraně těžšího kalibru - granátomety, plamenomety a tanky - nasazeny až poté, co ze školy unikly všechny děti a okolo 21. hodiny byla budova palbou zcela zničena. Předpokládá se, že část ozbrojenců se ukryla do jedné z budov vedle školy. Jiná skupina unikala podél železnice, pronásledována vrtulníky.

Ještě 12 hodin po první explozi bylo ještě slyšet v okolí střelbu. Hranice Ingušska byly uzavřeny a začalo hledání zbytku ozbrojenců.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Památník obětem Beslanského masakru v Sankt-Petěrburgu

V důsledku explozí a následného útoku na budovu zahynulo 334 rukojmích (z toho 186 dětí) a okolo 783 lidí bylo raněných.[10] Avšak téměř 200 lidí zůstalo nezvěstných nebo se je nepodařilo identifikovat.[13] Většina z nich byla v troskách zničené tělocvičny. Poslední obětí teroristického útoku v Beslanu byla 33letá Elena Avdonina, která zemřela na důsledky zranění 8. prosince 2006. Padlo též 10 příslušníků speciálních jednotek, část při tom, když vlastním tělem kryli rukojmí. Zabito bylo 31 teroristů a 1 zajat, ten byl později odsouzen na doživotí. Nejméně jednoho ozbrojence zlynčoval dav rozzuřených místních obyvatel přímo před školou, když se pokoušel o útěk.

Nemocnice v Beslanu nebyla připravená ani vybavená na velký příliv raněných, což znemožnilo adekvátní péči. Nemocnice neměla dostatečný počet lůžek pro těžce raněné, nedostatek potřebných léčiv a neurochirurgického materiálu. Příbuzným nebylo umožněno navštívit zraněné rodinné příslušníky a personál nemocnice měl zakázáno používat svoje mobilní telefony.

6. a 7. září 2004 byl v Ruské federaci vyhlášen státní smutek. 17. září 2004 se k zodpovědnosti za teroristický útok přihlásil tehdejší vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev.

Po masakru proběhly změny federálních zákonů a byly posíleny pravomoci státních donucovacích orgánů. Zvýšil se též dohled vlády a prezidenta na média, což kritici Putina považovali za krok, kterým dále centralizoval svoji moc. Změnila se též forma volby hlav federálních subjektů.

Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beslanský masaker na slovenské Wikipedii.

  1. Woman injured in 2004 Russian siege dies [online]. [cit. 2007-08-30]. Dostupné online.  
  2. The Beslan Aftermath: New Papers Critical of Russian Security Forces [online]. [cit. 2005-07-04]. Dostupné online.  
  3. a b OBRAZEM: Stovky lidí si připomněly teroristický útok na beslanskou školu [online]. [cit. 2009-09-01]. Dostupné online.  
  4. Vzryv na ostanovke na Kaširke priznali teraktom [online]. lenta.ru, [cit. 2009-11-28]. [lenta.ru/terror/2004/08/31/kashir/ Dostupné online.] (rusky) 
  5. Basajev vzjal na sebja otvestvennosť za tarakty v Rossiji i padrobno rasskazal o Beslane [online]. izvestia.ru, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (rusky) 
  6. CAGOJEV, Igor. Beslan: fakty i mify. Podvodim itogi. Svideteľstva, analiz, fakty [online]. sknews.ru, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Storm Warnings [online]. kommersant.com, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. V zachvate beslanskoj školy učavstvoval saudovskij najomnik [online]. lenta.ru, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (rusky) 
  9. DUNLOP. The 2002 Dubrovka and 2004 Beslan Hostage Crises: A Critique of Russian Counter-Terrorism [online]. 22.6.2006, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b KLUSSMANN. New Papers Critical of Russian Security Forces [online]. spiegel.de, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Tragédii v Beslanu zahájily ruské jednotky, ne teroristé: http://zahranicni.ihned.cz/…
  12. Masakr v Beslanu rozpoutali Rusové, napovídá nahrávka [online]. [cit. 2007-07-29]. Dostupné online.  
  13. FINN, P., GLASSER, S.B. Under a 'Crying' Sky, Beslan's Dead Are Laid to Rest [online]. ashingtonpost.com, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Beslan school hostage crisis ve Wikimedia Commons