Alfons Jordan z Toulouse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Raimond IV. z Toulouse
matka Elvíra Kastilská
manželka Faydiva z Uzès
syn Raimond V. z Toulouse
syn Alfons
dcera Faydiva
levobočný syn Bernard

Alfons Jordan z Toulouse (okcitánsky Anfós Jordan, francouzsky Alphonse Jourdain, 1103 hrad Pèlerin15. dubna 1148? Caesarea) byl hrabě z Tripolisu, Toulouse, Rouergue a markýz provensálský. Vydal se na křížovou výpravu do Svaté země, kde byl téměř po příjezdu pravděpodobně zavražděn kvůli možnému nároku na hrabství Tripolis.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Svaté zemi jako syn Raimonda z Toulouse a jeho třetí choti Elvíry, levobočné dcery krále Alfonse VI. Po svém narození byl pokřtěn v řece Jordán a odsud pochází jeho přízvisko.[1] Hrabě Raimond zemřel roku 1105 a jeho nástupcem se stal bratranec Vilém Jordan z Cerdagne.

Roku 1108 se ovdovělá Elvíra s malým Alfonsem vrátila do Toulouse a na východ odcestoval s úmyslem převzít panství zesnulého hraběte jeho levobočný syn Bernard, který nevlastnímu bratrovi Alfonsovi předal rodinné evropské statky.[2] Roku 1112 se Alfons stal hrabětem a v dalších letech soupeřil s barcelonským hrabětem Ramonem Berenguerem III., manželem Dulce Provensálské o vliv nad Provensálskem. Roku 1125 podepsali dohodu o rozdělení sporného území. Občasné srážky o moc pokračovaly mezi oběma rody až do roku 1134.[3]

Ve čtyřicátých letech Alfons Jordan po agitaci Bernarda z Clairvaux společně s králem Ludvíkem VII. a dalšími předními šlechtici pozvedl kříž a vydal se na výpravu do Svaté země.[4] Do Akkonu připlul zřejmě v polovině dubna 1148. Poté se vydal na cestu do Jeruzaléma,[5] kde ponechal v péči templářského řádu čtrnáctiletého syna Raimonda, snad, aby se pocvičil v bojovém umění.[6] Zemřel náhle pravděpodobně 15. dubna[7] v Caesareji a jeho smrt byla doprovázena zvěstí o otravě, do které měl být zapleten jeho bratranec Raimond II. z Tripolisu,[5] kterého mohl Alfons teoreticky ohrozit svým nárokem na hrabství Tripolis.[8] Alfonsovým dědicem se stal syn Raimond, který urychleně odcestoval zpět do Toulouse.[7] Druhý syn, nemanželský Bernard se zmocnil pevností Aríma Raimonda z Tripolisu. Ten si na mladíka pozval Unura z Damašku a Núr ad-Dína, své bývalé nepřátelé, kteří pevnost dobyli a zajatec putoval do otroctví, kde strávil příštích deset let života.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk : Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. S. 38. (polsky) 
  2. TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 197.  
  3. HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa : Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 91. (polsky) 
  4. Svaté války, str. 279
  5. a b Svaté války, str. 328
  6. BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 236.  
  7. a b Noví rytíři, str. 236
  8. a b Svaté války, str. 199

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DÉJEAN, Jean-Luc. Les comtes de Toulouse (1050-1250). Paříž : Fayard, 1979. ISBN 2-213-02188-0. S. 29. (francouzsky) 
  • MACÉ, Laurent. Les comtes de Toulouse et leur entourage:XIIe-XIIIe siècles:rivalités, alliances et jeux de pouvoir. Toulouse : Bibliothèque historique Privat, 2003. 445 s. ISBN 2708956124. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Raimond I.
Znak z doby nástupu Hrabě z Tripolisu
11051109
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Bernard
Předchůdce:
Bernard
Znak z doby nástupu Hrabě z Toulouse
11121148
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Raimond V.