Odoaker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Odoakar triumfálně stojící před posledním Západořímským císařem Romulem Augustulem

Odoaker (433-493), také znám pod jménem Odoakar (z germánského Audawakrs, což znamená "střežící bohatství") byl germánský vojevůdce z kmene Skirů a první neřímský panovník v Itálii po roce 476, kdy sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. V panování pokračoval nejprve formálně pod Juliem Nepotem, po jehož smrti v roce 480 pod svrchovaností císařství Konstantinopole. Odoakar je v mnoha historických dokumentech považován za krále, ale tento titul se zdá být udělen jen neformálně. Avšak tohoto titulu několikrát využil; stejně tak o něm hovořil např. konsul Basilius.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Odoakar se narodil v pohraniční oblasti na středu Dunaje v roce 433. Byl synem skirského náčelníka Edeka, který byl vazalem Hunů pod vedením Attily. Jeho matka byla pravděpodobně germánského původu. Informace o skirském původu Odoakara je převzata od Jana z Antiochie, jiné prameny hovoří o jeho původu odlišně. Například Jordanes ho považuje za příslušníka poněkud záhadného kmene Turcilingů.

Vůdce Foederatů[editovat | editovat zdroj]

Po otcově smrti vstoupil do služeb Římanů a stal se velitelem germánské gardy římského patricie Oresta, otce posledního císaře Romula Augustula. Po vzpouře germánských žoldáků ho vojáci prohlásili za krále. Odoakar tedy sesadil posledního císaře. Došlo tak k faktickému zániku Západořímské říše. Nepřijal však titul císaře. Poslal císařské insignie do Konstantinopolu, čímž de facto přijal svrchovanost císařství na východě. Nicméně, jeho vládu v Itálii to nijak neomezovalo, naopak; předešel tak konfliktu s Východořímskou říší. V letech 490-493 bojoval proti Ostrogótům a jejich vůdci Teodorichovi. V roce 493 uzavřeli dohodu o společném panování v Itálii. Brzy po těchto událostech byl Odoakar Theodorichem zavražděn.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Löwe, G.: ABC Antiky, Praha 2005
  • Hrych, E. Velká kniha vládců starověku, Praha 2002
  • Gibbon, E.: Úpadek a pád Římské říše, Praha 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]