MP40

	MP 40
Typ	samopal
Místo původu	Německo
Historie služby
Ve službě	1938 – dosud
Používána	dole
Války	druhá světová válka
Historie výroby
Konstruktér	Heinrich Vollmer
Navrženo	1938
Výrobce	Erma Werke
Výroba	1938 – 1945
Počet vyrobených kusů	cca 1 milion
Varianty	MP 38, MP 38L, MP 38/40, MP 40, MP 41, MP 40 II. model, MP 45
Základní údaje
Hmotnost	3,9 kg
Délka	833 mm; 630 mm se sklopenou opěrkou
Délka hlavně	251 mm
Typ náboje	9x19mm Parabellum
Ráže	9 mm
Kadence	500 ran/min
Úsťová rychlost	380 m/s
Maximální dostřel	200 m
Zásobování municí	schránkový zásobník na 32 nábojů

MP 40 (Maschinenpistole 40) byl německý samopal používaný v letech druhé světové války. S počtem více než milionu vyrobených kusů to byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. MP 40 patřil do řady samopalů MP 38, MP 38/40 vyráběných německou firmou Erma Werke, kterou německá vláda pověřila vývojem nového samopalu v letech těsně před druhou světovou válkou. Při vývoji dala firma důraz na jeho jednoduchou výrobu. Navrhl ho konstruktér Heinrich Vollmer; i když je samopal někdy nesprávně označován jako Schmeisser, ačkoliv konstruktér Hugo Schmeisser s jeho vývojem neměl nic společného.

Historie [editovat]

Německá firma Erma Werke v Erfurtu roku 1936 zkoušela nový typ samopalu používající mechanizmus systému Vollmer, který byl vybaven sklopnou ramenní opěrou, pistolovou rukojetí a dřevěným předpažbím. Německá armáda se teprve těsně před 2. světovou válkou rozhodla zavést do výzbroje samopaly pro potřeby tankového vojska a výsadkářů, proto byl přijat roku 1938 zdokonalený samopal firmy Erma pod označením MP 38. Tento samopal mimo firmy Erma Werke vyráběla rovněž zbrojovka v rakouském Štýru.

Konstrukce [editovat]

Průzkumníci Waffen-SS vyzbrojení MP40.

Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. Úderníková pružina je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle. Je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní se nalézá hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Z bakelitu byla vyrobena lisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem.

V průběhu výroby samopal prodělal řadu úprav. Například v roce 1940 masivní a nákladné tělo závěru s frézovanými podélnými drážkami bylo nahrazeno hladkým a lisovaným. Objímka pro zásobník, která měla původně na boku dva otvory, potom byla bez otvorů a nakonec s rovnoběžnými žebry. Nejpodstatnějším rozdílem byla konstrukce pojistek. U různých modifikací bylo používáno buď držadlo napínací páky závěru ve tvaru skoby, které zajišťovalo zbraň pouze při nataženém závěru umístěním držadla do zalomeného výřezu v těle zbraně. Nebo válcové držadlo s čepičkou, které mohlo účinně blokovat závěr i v přední poloze.

Za 2. světové války byly zkoušeny rovněž samopaly MP 40 s úpravou pro nasazení zdvojeného zásobníku (standardní dva zásobníky byly umístěny vedle sebe a po vystřílení nábojů z prvního se druhý přesunul na jeho místo).

Varianty [editovat]

MP 36 [editovat]

První prototyp z roku 1936 na rozdíl od dalších modelů má zásobník ze strany. Jsou dva kusy jeden v Praze v muzeu a jeden je u soukromého sběratele.

MP 38 [editovat]

První verze vyráběná od roku 1938 do roku 1940.

MP 38 (L) [editovat]

Vylehčená verze vyráběná v menším množství v roce 1938 s tělem zbraně z lehké slitiny (L - Leichtmetall).

MP 38/40 [editovat]

Verze vyráběná v roce 1940.

MP 40 [editovat]

Verze vyráběná od roku 1940 do roku 1944 . Technologická zjednodušení a zlevnění výroby. Pouzdro závěru nahrazeno lisovaným. Nejpočetnější masově vyráběná verze.

MP 41 [editovat]

MP41 s dřevěnou pažbou

Modifikace s dřevěnou pažbou namísto sklopné ramenní opěry vyráběná od roku 1941 do roku 1942 . Možnost střelby dávkou i jednotlivými ranami. Vyráběna firmou Haenel v Suhlu v poměrně malé sérii. Nebyl oficiálně zařazen do výzbroje německé armády. Používán bezpečnostními složkami, vojsky SS a exportována do zahraničí. S počtem 2000 kusů to byl od roku 1944 nejrozšířenější samopal ve výzbroji armády Slovenského státu.

MP 40 II. model [editovat]

Tato verze se vyráběla od roku Od roku 1942 do roku 1944. V podstatě malá modernizace MP 40.

MP 45 [editovat]

Byl prototyp samopalu z roku 1945 který používal náboj 7,92x33 mm Kurz.

Použití [editovat]

Na začátku války měly německé polní jednotky ve výzbroji 8773 těchto samopalů. První výrobní verze MP 38 byla použita při invazi do Polska. Používali ho hlavně výsadkáři, či velitelé čet pěchoty a přednostně jím byly vyzbrojovány jednotky SS. Pro svůj malý dostřel byl vhodný na boj ve městech a v zákopech. Jeho nevýhodou byl dlouhý zásobník, který znesnadňoval střelbu v leže.

Samopal MP40 v akci [editovat]

MP40 s rozloženou ramenní opěrkou.
MP40 se sklopenou ramenní opěrkou (tento koncept byl použit i u jedné variace AK-47).
Německý voják na Východní frontě.
Palba z MP40 v Italských Alpách.