Dostřel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dostřel je fyzikální veličina charakterizující (horizontální) vzdálenost, na kterou je určitá zbraň schopna dopravit daný náboj. Udává se v délkových jednotkách, nejčastěji v metrech (základní jednotka SI) a jeho násobcích, případně v anglosaských délkových jednotkách (yardy, míle).

Vzorec pro výpočet dostřelu – ve fyzikální teorii také označován jako šikmý vrh – je pro případ, kdy místo výstřelu i místo dopadu leží v jedné horizontální rovině, při zanedbání odporu vzduchu a případného protivětru:

$d = \frac{v_0^2}{g} \sin 2\alpha$ ,

kde $d$ označuje dostřel, $v 0$ počáteční, neboli úsťovou rychlost střely, tj. rychlost střely poté, co na ni přestaly působit „pohonné“ síly uvolněné výstřelem (u palných zbraní se měří u ústí, proto rychlost úsťová), $α$ úhel mezi směrem výstřelu a podložkou (horizontální rovinou) a $g$ tíhové zrychlení (v našich zeměpisných šířkách přibližně 9,81 m s^-2).

Tento vzorec je pouze ilustrativní, protože v reálných podmínkách působí na projektil výrazné odporové síly. Tyto síly redukují tabulkový dostřel o 40–60% v závislosti zejména na rychlosti střely (větší rychlost znamená větší odpor) a aerodynamice projektilu.

Ve vojenské praxi se rozlišuje dostřel maximální, tj. vzdálenost, do které je možno projektil dopravit, a dostřel účinný, který udává vzdálenost, na kterou daná zbraň (a střelivo) dokáže způsobit cíli, ať už jde o živou sílu či obrněné vozidlo, takové poškození, které je vyřadí z dalšího boje. Je tedy logické, že účinný dostřel je vždy menší než dostřel maximální.