Labouristická strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Labouristická strana
Labour Party
Datum založení: 1900
Předseda: Ed Miliband
Sídlo: Victoria Street 39, Londýn
Ideologie: Sociální demokracie
Třetí cesta (po 80. letech)
Mezinárodní org.: Socialistická internacionála
Evropská strana: Strana evropských socialistů
Politická skupina EP: Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Barvy: Červená
Zisk mandátů ve volbách
Dolní sněmovna:
258 / 650
Sněmovna lordů:
212 / 724
Evropský parlament:
13 / 73
Londýnské shromáždění:
8 / 25
Skotský parlament:
46 / 129
Velšské shromáždění:
26 / 60
Místní samospráva:
4831 / 21871
Oficiální web
http://www.labour.org.uk/

Labouristická strana (Labour Party, Strana práce) je centristicko-levicová politická strana ve Velké Británii. Byla založena na počátku 20. století. Od roku 1920 byla hlavní stranou na levé straně politického spektra v Anglii, Skotsku a Walesu, ale ne v Severním Irsku, kde teprve nedávno zahájila budování své organizační struktury.

Ve volbách roku 1997 strana pod vedením Tonyho Blaira zvítězila, i když se původní velká většina v Dolní sněmovně snížila na 167 křesel a roku 2005 až na 66 poslanců. Labouristé jsou vedoucí silou ve velšské koaliční vládě a hlavní opoziční stranou ve Skotském parlamentu. V Evropském parlamentu má strana 13 poslanců a je také členem Socialistické internacionály. Jejím současným vůdcem je Ed Miliband.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Labouristické strany se datuje na konec 19. století, kdy začala být zřejmá potřeba vzniku nové strany, která by reprezentovala zájmy městského proletariátu, jehož počet se zvyšoval a který nedávno získal volební právo. Někteří odboroví předáci se začali zapojovat do politiky a Liberální strana podporovala některé z nich jako kandidáty ve volbách.

Roku 1899 člen Doncasterského odborového svazu železničních pracovníků navrhl, aby bylo svoláno jednání Federace odborových svazů, na kterém by došlo ke sjednocení levicově orientovaných skupin a vytvoření jednotné organizace na podporu kandidátů ve volbách. Konference se sešla v únoru 1900 v Memorial Hall za účasti organizací zastupujících asi jednu třetinu členů federace. Na ní byl vytvořen výbor (Labour Representation Comitee), který měl koordinovat podporu kandidátů pro volby do parlamentu.

V prvních volbách roku 1900, které výbor podporoval, získali jeho kandidáti dva mandáty. Krátce nato, ale jeho podpora začala narůstat a i vlivem dohody s liberály, která měla zajistit porážku Konzervativní strany, získal ve volbách roku 1906 už 29 křesel. Na prvním jednání se poslanci podporovaní výborem rozhodli přijmout název Labouristická strana a Keir Hardie byl zvolen vůdcem poslanecké skupiny.

V průběhu první světové války se strana rozdělila na tábor podporovatelů konfliktu a odpůrce války, kteří postupně získávali většinu. Ramsay MacDonald, který s válkou nesouhlasil, odstoupil z vedení strany a byl nahrazen Arthurem Hendersonem, který byl brzy poté přijat premiérem H. H. Asquithem do vlády a stal se tak prvním labouristickým členem vlády. Henderson v zájmu sjednocení strany z vlády odstoupil roku 1917. Později došlo k rozkolu Liberální strany, podporu jejich voličů získali labouristé a ve volbách roku 1922 se stali druhou nejsilnější stranou v parlamentu.

Ve volbách roku 1923 vyhrála Konzervativní strana, ale ačkoli měla nejvíce poslanců, ztratila většinu. S podporou Asquithových liberálů vytvořil Ramsay MacDonald v lednu 1924 vládu a stal se prvním labouristickým předsedou vlády. Kabinet byl závislý na podpoře liberálů, nebyl schopen prosadit socialistické zákony a jediným podstatným opatřením bylo zahájení programu pro výstavbu 500 000 nájemních domů pro dělnické rodiny. Vláda se ale rozpadla už po devíti měsících a těsně před dalšími volbami byl zveřejněn Zinovjevův dopis, ze kterého vyplývalo, že labouristé připravují v Británii komunistickou revoluci. Tento dopis je v současnosti považován za podvrh. V opozici MacDonald pokračoval v prosazování umírněné politiky, odsoudil generální stávku roku 1926 s tím, že nejlepší cestou dosažení sociálních reforem je volební podpora labouristů.

Ve volbách roku 1929 labouristé zvítězili a vytvořili menšinovou vládu. Krátce po sestavení kabinetu byla země zasažena hospodářskou krizí. Se zhoršující se ekonomickou situací souhlasil MacDonald s vytvořením národní koaliční vlády, sestavené s konzervativci a liberály. Tato akce byla částí labouristů posouzena jako zrada a MacDonald byl ze strany vyloučen.

Do vlády se strana vrátila roku 1940, jako část válečné koalice, ze které ale na konci války odstoupila a v prvních poválečných volbách zvítězila. Premiér Clement Attlee se svým kabinetem realizoval jedny z nejradikálnějších reforem ve 20. století když provedl znárodnění velkých průmyslových společností a veřejných služeb, položil základy sociálního státu a vytvořili instituci Národní zdravotní služby.

Hospodářský pokles a skandály přivodily konec konzervativní vlády a vítězství labouristů ve volbách roku 1964. Wilsonova vláda realizovala mnoho sociálních reforem týkajících se vzdělání, potratů a homosexuálů. Kabinet podpořil rozšíření všeobecného vzdělání a založil Open University. Wilson se po porážce v roce 1970 vrátil jako premiér v roce 1974 kdy sestavil menšinovou vládu. V tomto období se kabinet potýkal s hospodářskými problémy, nedostatkem podpory v parlamentu a vnitřními spory o vztah k Evropské unii.

Po dlouhém období v opozici a po náhlé smrti jejího vůdce Johna Smithe se stal vůdcem strany roku 1994 Tony Blair. Ten nasměroval politiku strany k centrismu (někdy označováno jako třetí cesta) a prosazoval tento posun jako novou etapu v historii strany - New Labour. Část radikálních členů okolo bývalého předáka hornických odborů Arthura Scargilla stranu opustila a založila vlastní Socialistickou labouristickou stranu, která se ale výrazně neprosadila. Labouristé poté zvítězili ve volbách roku 1997. Blairova vláda ustanovila instrument minimální mzdy, předání části správních pravomocí Skotsku, Walesu a Severnímu Irsku a obnovení správního orgánu nad celým LondýnemGreater London Authority. Velký obrat v podpoře vlády přineslo Blairovo těsné spojenectví s americkým prezidentem Georgem Bushem při zapojení do války v Iráku. Blair oznámil svůj záměr stáhnout se z politiky a roku 2007 se stal jeho nástupcem Gordon Brown. I když poté došlo k jistému obnovení důvěry v labouristy, utrpěla strana roku 2008 porážku ve volbách londýnského starosty.

Ve všeobecných volbách roku 2010 získala Labouristická strana po Konzervativní straně druhý největší počet křesel, ale žádná strana neměla v dolní komoře parlamentu většinu. Vzhledem k tomu, že Labour Party neměla většinu ani s levo-středovými liberálními demokraty, 11. května Gordon Brown rezignoval na pozici premiéra i předsedy strany. Přechodně se předsedkyní strany stala Harriet Harmanová a ve volbách na kongresu labouristů byl jejím vůdcem zvolen Ed Miliband.

Politika strany[editovat | editovat zdroj]

Strana vznikla z odborářského hnutí a socialistických stran jako platforma pro podporu zájmů dělnické třídy. Nicméně poté co byl realizován projekt New Labour, je podporována i větší částí příslušníků střední společenské vrstvy. Původně strana prosazovala socialismus, veřejné vlastnictví důležitých odvětví průmyslu, zásahy vlády do hospodářství, přerozdělování bohatství, zvyšování práv pro dělníky, sociální stát, veřejně spravované zdravotnictví a školství. Nicméně na konci 80. let pod vedením Neila Kinnocka, Johna Smithe a Tonyho Blaira se strana odvrátila od socialistických myšlenek a stala se zastáncem volného obchodu, což vedlo k tomu, že je strana označována jako sociálně demokratická nebo dokonce jako strana tzv. třetí cesty.

Stranické dokumenty neobsahují od roku 1992 termín socialismus, ačkoli když byla původní 4 klauzule odstraněna, byl do stanov doplněn text Labouristická strana je demokratická socialistická strana.

Imigrační politika a multikulturalismus[editovat | editovat zdroj]

Labouristická strana silně prosazuje ideologii multikulturalismu. Labouristické vlády úmyslně podporovaly masovou imigraci se záměrem „učinit Británii skutečně multikulturní“ a „záměrem namočit pravici nos v diverzitě a dosáhnout toho, aby jejich argumentace zastarala“.[1] Dalším efektem této politiky byl dovoz levicových voličů, jelikož v Británii usazení imigranti volí spíše levici. Za 8 let trvání této politiky se v Británii usadilo 2,3 milionu cizinců.[1]

Vůdci Labouristické strany[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Podíl hlasů Počet mandátů Výsledek voleb
1900 62.698 1,8% 2 Vítězství konzervativců
1906 321.663 5,7% 29 Vítězství Liberálů
1910 (leden) 505.657 7,6% 40 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1910 (prosinec) 371.802 7,1% 42 Zablokovaný parlament (menšinová vláda liberálů)
1918 2.245.777 21,5% 57 Vítězství konzervativní koalice
1922 4.076.665 29,7% 142 Vítězství konzervativců
1923 4.267.831 30,7% 191 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1924 5.281.626 33,3% 151 Vítězství konzervativců
1929 8.048.968 37,1% 287 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1931 6.339.306 30,8% 52 Národní vláda
1935 7.984.988 38,0% 154 Národní vláda
1945 11.967.746 49,7% 393 Vítězství labouristů.
1950 13.266.176 46,1% 315 Vítězství labouristů.
1951 13.948.883 48,8% 295 Vítězství konzervativců
1955 12.405.254 46,4% 277 Vítězství konzervativců
1959 12.216.172 43,8% 258 Vítězství konzervativců
1964 12.205.808 44,1% 317 Vítězství labouristů.
1966 13.096.629 48,0% 364 Vítězství labouristů.
1970 12.208.758 43,1% 288 Vítězství konzervativců
1974 (únor) 11.645.616 37,2% 301 Zablokovaný parlament (menšinová vláda labouristů)
1974 (říjen) 11.457.079 39,2% 319 Vítězství labouristů
1979 11.532.218 36,9% 269 Vítězství konzervativců
1983 8.456.934 27,6% 209 Vítězství konzervativců
1987 10.029.807 30,8% 229 Vítězství konzervativců
1992 11.560.484 34,4% 271 Vítězství konzervativců
1997 13.518.167 43,2% 419 Vítězství labouristů.
2001 10.724.953 40,7% 413 Vítězství labouristů.
2005 9.562.122 35,3% 356 Vítězství labouristů.
2010 8.601.441 29,1% 258 Zablokovaný parlament (koalice Konzervativců a Liberálních demokratů)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Labour Party (UK) na anglické Wikipedii.

  1. a b Weiss, M.: Import vhodných občanů. Lidové noviny. 31. října 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]