Rajko Daskalov
| Rajko Daskalov | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Bulharský agrární lidový svaz |
| Narození | 21. prosince 1886 Bjala Čerkva |
| Úmrtí | 26. srpna 1923 (ve věku 36 let) Podolí |
| Příbuzní | Stefan Daskalov (sourozenec) |
| Alma mater | Humboldtova univerzita |
| Profese | politik a důstojník |
| Commons | Rayko Daskalov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rajko Ivanov Daskalov (bulharsky Райко Иванов Даскалов, (21. prosince 1886 Bjala Čerkva, Bulharské knížectví – 26. srpna 1923 Praha[1]) byl bulharský politik Bulharského agrárního lidového svazu. Bojoval jako dobrovolník v první balkánské válce. V roce 1915 byl zatčen poté, co v rámci bulharské státní správy podporoval britsko–francouzský pokus o přijetí Bulharska na stranu Dohody, které dosavadně bojovalo v první světové válce po boku Německa a Rakouska-Uherska. Jako jeden z vůdců republikánského povstání v roce 1918 byl osvobozen a organizoval vojenské povstání proti vládě. Po abdikaci bulharského cara Ferdinanda I. a kapitulaci Bulharska, zasedal v letech 1919–1923 jako prominentní člen vlád agrární strany.
Poté, co byl v roce 1923 vyslán jako zplnomocněný velvyslanec do Československa, proběhl v Bulharsku 9. června armádou podporovaný státní převrat, který sesadil vládu premiéra Aleksandra Stambolijského, který byl následně popraven. Daskalov se poté snažil získat mezinárodní podporu evropských zemí a vytvořil exilovou agrární vládu. Stal se hlavním oponentem bulharského režimu a takzvané Vnitřní makedonské revoluční organizace (VMRO).
Rajko Daskalov byl 26. srpna 1923 zastřelen v Holečkově ulici v Praze na Smíchově Jordanem Ciconkovem, na rozkaz Todora Aleksandrova, vůdce Vnitřní makedonské revoluční organizace.
Následky atentátu[editovat | editovat zdroj]
Atentátník Ciconkov byl zatčen. Ciconkova zastupoval český nacionalistický advokát Jan Renner, národně-demokratický novinář a poradce Karla Kramáře. Na obhajobu Ciconkova vystoupil i malíř Ivan Mrkvička. Jeho obhajoba stála na důkazech v jeho prospěch, že jednal pod výhrůžkami smrtí od členů VMRO. V pražském soudním procesu následně nebyl shledán vinným a byl propuštěn. Vzhledem k diplomatickému tlaku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců byl následně jeho proces obnoven a v říjnu 1924 byl odsouzen k 20 letům v žaláři. Byl uvězněn v Táboře, následně byl přesunut do kartouzské věznice ve Valdicích. V lednu 1926 spáchal sebevraždu.
Daskalov byl původně pohřběn v Praze na Olšanech. Jeho pohřeb doprovázely kontroverze některých bulharských studentů v Praze, kteří projevovali odpor k jeho osobě. V roce 1946 byly jeho ostatky převezeny zpět do Sofie.[2]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V místě atentátu v Holečkově ulici se nacházela pamětní deska, odhalena v roce 1925. Nyní se nachází neznámo kde.[3]
Deska byla opatřena textem v češtině a bulharštině:
Dne 26. VIII. 1923 r.
Zde byl zavražděn najatými vrahy
Dr Rajko Daskalov,
bulharský ministr,
velký Slovan a bojovník za svobodu,
demokracii a republiku.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rajko Daskalov na anglické Wikipedii.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 5
- ↑ https://dic.academic.ru/dic.nsf/bse/82657/%D0%94%D0%B0%D1%81%D0%BA%D0%B0%D0%BB%D0%BE%D0%B2
- ↑ https://www.pametni-desky-v-praze.cz/2020/10/16/daskalov-rajko-dr-na-dome-cp-366-v-holeckove-ulici-13-praha-5-smichov/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rajko Daskalov na Wikimedia Commons
