Slezina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Slezina
Slezina (v obrázku označena jako „spleen“)
Slezina (v obrázku označena jako „spleen“)
Laparoskopický pohled na slezinu koně
Laparoskopický pohled na slezinu koně
Latinsky splen, lien, bazo
Gray's subject #278 1282
Tepna/y slezinná tepna
Žíla/y slezinná žíla
Nerv/y slezinný plexus
Lymfa/y mezenchym, dorzální mesogastrium
MeSH Spleen

Slezina (latinsky: lien, řecky: σπλήνsplén) je orgán, který není k životu bezpodmínečně nutný a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.

Funkce sleziny[editovat | editovat zdroj]

Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organizmu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organizmu krvetvorných elementů málo.

Patologie sleziny[editovat | editovat zdroj]

Uložení sleziny[editovat | editovat zdroj]

Slezina je uložena intraperitoneálně v levé klenbě brániční (rg. hypochondriaca sinistra), v rozmezí 9. až 11. žebra, kopíruje průběh 10. žebra, hluboko při páteři. Zespoda je levé ohbí tlustého střeva, zprava pak slinivka břišní a žaludek. Za fyziologického stavu není hmatná. Poklepem na levém boku je patrné ztemnění v axilární čáře v rozmezí 9. až 11. žebra.

Vyšetření sleziny[editovat | editovat zdroj]

U zdravých lidí by slezina neměla přesáhnout levý žeberní oblouk. Tím pádem není při pohmatu břicha prokazatelná. Onemocnění, která jsou přímo spojena se zvětšením sleziny, je celá řada. Při zvětšení sleziny je ji možno již hmatem rozpoznat přes břišní stěnu. Pohmatové vyšetření se provádí následovně: pacient je na zádech a lékař začne vyšetření ve spodní části břicha. Následně pokračuje do prostoru levého horního kvadrantu. Slezina se při dýchaní pohybuje, proto je pacient lékařem vyzván k nádechu. Zvětšenou slezinu je lékař tedy schopen prsty rozeznat. Další možností je RTG vyšetření a ultrazvuk.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo slezina ve Wikislovníku