Nikolaj Rysakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Rysakov

Nikolaj Ivanovič Rysakov (rusky Николай Иванович Рысаков, 14. května 1861, Vologda, Ruské impérium13. března 1881, Petrohrad, Ruské impérium) byl ruský revolucionář a neúspěšný atentátník na cara Alexandra II.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Revolucionář[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Rysakov se vyučil horníkem. V roce 1879 připojil k organizaci Narodnaja volja, kde na něho měl velký vliv Andrej Željabov. V února 1881 se Rysakov stal členem skupiny vedené Ignacem Hryniewieckým, která byla stvořena za účelem vraždy cara.

Atentát na Alexandra II.[editovat | editovat zdroj]

Vhodný den pro uskutečnění atentátu nastal 1. března 1881. Ten den byla vyhlášena vojenská přehlídka.

Když konvoj v čele s carem vjel na most přes řeku Něvu, Rysakov vystoupil po momentu váhání z davu a hodil po carově kočáru bombu. Ozval se hlasitý výbuch, sprška sněhu, betonu a třísek. Výbuch však zabil jen dva kozáky a náhodného svědka. Exploze Rysakova odhodila několik metrů. Když vstával, shlukli se k němu svědci a policie a Rysakov se vzdal.

Poté co Hryniewiecki hodil druhou bombu, viděl Rysakov, že car byl těžce zraněn a vyjádřil uspokojení.

Car Alexandr II. byl převezen saněmi do Zimního paláce, kde dostal poslední pomazání. Ve 3 hodiny a 30 minut téhož dne Alexandr II. zemřel.

Soud[editovat | editovat zdroj]

Vrchním soudcem se stal nový car Alexandr III. Jediný, kdo byl ochoten se soudem spolupracovat, byl Rysakov, který soudu podal cenné informace o organizaci Narodnaja volja, a o svých komplicích. Od cara tak dostal slib, že nebude popraven. I přesto však byl i s ostatními spiklenci odsouzen k trestu smrti.

Poprava[editovat | editovat zdroj]

Poprava Nikolaje Rysakova a jeho spoluspiklenců

Rozsudky byly vykonány 13. března 1881. Rysakovova poslední slova byla: "Ten, kdo zabíjí, je vinný jen jestli souhlasí s vězením nebo provazem. Jestli zvolí vězení, zrazuje své přátele."

Těla pak byla skácena ze šibenice rovnou do rakví a pohřbena v neoznačených hrobech.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]