Viktor Juščenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Juščenko
Віктор Ющенко
Viktor Juščenko v roce 2008
Viktor Juščenko v roce 2008
3. prezident Ukrajiny
Ve funkci:
23. ledna 2005 – 25. února 2010
Předseda vlády Julija Tymošenková
Viktor Janukovyč
Jurij Jechanurov
Předchůdce Leonid Kučma
Nástupce Viktor Janukovyč

7. premiér Ukrajiny
Ve funkci:
22.prosince 1999 – 29. května 2001
Prezident Leonid Kučma
Předchůdce Valerij Pustovojtěnko
Nástupce Anatolij Kinach

Narození 23. února 1954 (60 let)

Choruživka, Sumská oblast, USSR, SSSR

Národnost ukrajinská
Politický subjekt KSSS (1980–1991)
Blok Naše Ukrajina - Národní sebeobrana (od 2001)
Naše Ukrajina (od 2005)
Choť Svitlana Michajlivna Kolisnyková (rozvedený)
Kateryna Michajlivna Juščenková
Děti Andrij, Taras
Vitalina, Sofija, Chrystyna
Vzdělání Ternopilská národní ekonomická univerzita
Náboženství Ukrajinská pravoslavná církev
Podpis Viktor Juščenko, podpis
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq4146633 a Řád bílé orlice
Commons Viktor Yushchenko

Viktor Andrijovyč Juščenko (ukrajinsky: zvuk Віктор Андрійович Ющенко, * 23. února 1954 Choruživka, Sumská oblast) je ukrajinský politik, vůdčí osobnost bloku Naše Ukrajina (Наша Україна). V období 22.prosince 199929. května 2001 působil jako premiér Ukrajiny, v období 23. ledna 200525. února 2010 jako prezident Ukrajiny.[1]

Vzdělání a ekonomická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Finančním a ekonomickém institutu v Ternopilu obor účetnictví. Pracoval jako zástupce hlavního účetního v kolchoze nedaleko města Ivano-Frankivsk, později jako ředitel jednoho oddělení Státní banky SSSR a ředitel Zemědělsko-průmyslové banky v Kyjevě.

V roce 1993 se stal guvernérem Národní banky Ukrajiny. V této funkci stabilizoval ukrajinský finanční trh, v roce 1996 zavedl novou měnu – ukrajinskou hřivnu – a zavedl přísnou monetární politiku. Za jeho éry byla Národní banka Ukrajiny obviněna Mezinárodním měnovým fondem (MMF) ze zneužití půjček MMF ke zkreslovaní úvěrového postavení Ukrajiny. To mělo umožnit některým politikům (nikoli osobně Juščenkovi) osobní obohacení. Toto obvinění potvrdil i audit společnosti Price-Waterhouse.[2]

Premiérem[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 byl prezidentem Leonidem Kučmou jmenován premiérem Ukrajiny. Podle mnoha analytiků s ním v té době Kučma počítal jako se svým nástupcem ve funkci prezidenta. Za jeho vlády zaznamenala Ukrajina ekonomické pokroky, ačkoli kritici namítají, že to nebylo zásluhou kroků jeho vlády, ale celkovou ekonomickou situací.

V roce 2001 ztratil v parlamentu většinu (vytvořila se proti němu koalice komunistů a vlivné těžařské lobby). V lednu 2002 se stal předsedou středo-pravicové koalice Naše Ukrajina, která v březnu 2002 vyhrála volby do parlamentu, ovšem nepodařilo se jí najít koaličního partnera pro vytvoření vlády.

Prezidentské volby 2004 a Oranžová revoluce[editovat | editovat zdroj]

Viktor Juščenko s Georgem Bushem, Kyjev, (2008)
Viktor Juščenko během protestů proti zfalšování výsledků voleb v (listopad 2004)

V roce 2004 kandidoval na prezidenta za opoziční blok Naše Ukrajina, když na začátku září záhadně onemocněl a objevily se dohady, že byl otráven stoupenci provládního kandidáta na prezidenta Viktora Janukovyče. Otrava dioxiny byla prokázaná rakouskými lékaři [3] a od té doby má Juščenko zohyzděnou tvář. Přesto podle ukrajinské prokuratury Juščenko onemocněl „herpetickou infekcí“ a údajně mařil vyšetřování svého případu, protože odmítl předat svůj lékařský spis ukrajinským či rakouským úřadům (v Rakousku byl hospitalizován).[zdroj?]

V prvním kole nakonec po dlouhém zdržování Ústřední volební komise v zákonně nejzazším termínu oznámila, že Viktor Juščenko kolo vyhrál s 39,87 % hlasů, kdežto jeho protivník Viktor Janukovyč dostal 39,32 %. V druhém kole v listopadu 2004 přiznávaly oficiální výsledky Juščenkovi 46,61 % hlasů, zatímco Janukovyčovi 49,46 %. Výsledky však byly zpochybněny a statisíce Ukrajinců vyrazily demonstrovat do ulic. Vypukla tak tzv. Oranžová revoluce. Nejvyšší soud Ukrajiny nakonec uznal volby za zfalšované a přikázal opakování 2. kola, v němž Juščenko zvítězil s 52 % hlasů nad Janukovyčem s 44,2 % hlasů. 23. ledna 2005 se tak Juščenko stal třetím prezidentem nezávislé Ukrajiny.

Prezidentem[editovat | editovat zdroj]

Procenta volebních hlasů, která Juščenko získal v prezidentských volbách 2010.

Juščenko změnil směr ukrajinské politiky k větší otevřenosti vůči Evropě (byla např. zrušena vízová povinnost pro občany států Evropské unie); v domácí politice nebyl příliš úspěšný, zejména ve věci korupce. Preference strany Naše Ukrajina tak klesly na 14,15 % v parlamentních volbách 2007.

V dalších letech Juščenkova popularita vytrvale slábla; v současnosti má širší podporu jen u nacionalisticky laděných obyvatel Haliče. V prezidentských volbách 2010 získal Juščenko jen 5,45 % hlasů a vypadl tak již v prvním kole. Juščenko vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery řádem Hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Janukovyč se stal prezidentem Ukrajiny, Tymošenková inauguraci bojkotovala
  2. Release of PricewaterhouseCoopers Report on the National Bank of Ukraine, International Monetary Fund, News Brief No. 00/26, May 4, 2000
  3. Martina Mašková: Předák ukrajinské opozice přestál otravu dioxinem, BBC, 13. prosince 2004
  4. Juszczenko nadał Banderze tytuł Bohatera Ukrainy gazeta.pl, 22. 1. 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]