Leonid Kučma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leonid Kučma
Леонід Кучма
Leonid Kučma v roce 2003
Leonid Kučma v roce 2003
2. prezident Ukrajiny
Ve funkci:
19. července 1994 – 23. ledna 2005
Předseda vlády Vitalij Masol
Jevhen Marčuk
Pavlo Lazarenko
Vasyl Durdynec
Valerij Pustovojtenko
Viktor Juščenko
Anatolij Kinach
Viktor Janukovyč
Předchůdce Leonid Kravčuk
Nástupce Viktor Juščenko

4. premiér Ukrajiny
Ve funkci:
13. října 1992 – 22. září 1993
Prezident Leonid Kravčuk
Předchůdce Valentyn Symonenko
Nástupce Juchym Zvjagilskij

Narození 9. srpna 1938 (75 let)

Čajkyne, Černihovská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR

Národnost ukrajinská
Politický subjekt nezávislý
Choť Ljudmyla Mykolajivna Kučmová
Děti Olena Leonidivna Frančyková
Vzdělání Dněpropetrovská národní univerzita Olesa Hončara
Profese politik
Náboženství Ukrajinská pravoslavná církev

Leonid Danylovyč Kučma (ukrajinsky Леонід Данилович Кучма; *9. srpna 1938, Čajkyne, Černihovská oblast) je ukrajinský politik, v letech 19942005 působil jako prezident Ukrajiny.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Dněpropetrovsku, byl úspěšným raketovým inženýrem v kosmodromu Bajkonur a jedním z prominentních členů KSSS. Po osamostatnění Ukrajiny se angažoval v politice jako nestraník a umírněný reformátor. Mnozí badatelé však tvrdí, že na tomto politickém vzestupu má zásluhu jeho svatba s Ljudmylou Tumanovovou, dcerou tamějšího předáka KSSS.

V letech 1992-1993 zastával úřad předsedy vlády. Když parlament zablokoval jeho reformní program, podal Kučma dobrovolně demisi.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Leonid Kučma zvítězil v předčasných prezidentských volbách v roce 1994. Zvítězil především díky svému programu posílení ekonomie obnovením ekonomických styků s Ruskem a plánovanému zavedení dalších ekonomických změn vedoucích k tržnímu hospodářství. Za jeho volebního období byla provedena privatizace, ovšem mnohé reformy nebyly provedeny dokonale. Ekonomická situace se stabilizovala až během měnové reformy v roce 1996, země však stále trpěla rozsáhlou úřední a politickou korupcí, organizovaným zločinem i vysokou individuální kriminalitou a nedostatkem politické kultury i právního vědomí ve všech vrstvách. Navzdory ekonomickým reformám se Kučma snažil uzákonit mnohé změny přisuzující více pravomocí prezidentovi, avšak ty byly zamítnuty ústavním soudem.

Ve druhém kole prezidentských voleb v roce 1999 zvítězil těsně před lídrem komunistů Petrem Symonenkem, a byl tedy zvolen i na druhé volební období. Hlas mu dali pravděpodobně i jeho odpůrci ve snaze zabránit komunistickému kandidátovi získat převahu hlasů.

Kučmova politika byla spojena též s některými nedemokratickými kroky. V roce 2000 byla uveřejněna kazetová nahrávka, na které údajný Kučmův hlas dává nepřímo podnět k vraždě opozičního novináře gruzínského původu Georgije Gongadzeho, který toho roku zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno téhož roku později. Dodnes není nic prokázáno a Kučma pravost záznamu a vše s tím související popírá. Tato kauza vyvolala řadu demonstrací proti Kučmovi.

Kučma je mimo to podezírán z potlačování svobody tisku a hrál klíčovou roli při rozpuštění vládního kabinetu prozápadního premiéra Viktora Juščenka v roce 2001.

Viktor Juščenko se však stal jeho nástupcem v prezidentské funkci v roce 2004 (viz Oranžová revoluce). Ústavní soud sice dovolil Kučmovi ucházet se o prezidentský úřad potřetí, toho se však později sám vzdal. V těchto prezidentských volbách podporoval Kučma proruského kandidáta Viktora Janukovyče.

V mládí byl Kučma amatérským hráčem na kytaru a rád hrál karty. Zajímal se také o ukrajinskou historii a napsal knihu "Ukrajina není Rusko". Kučma je ženatý a má jednu dceru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kuchma na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu