Zednářský znak – úhelník a kružidlo. Písmeno „G“ znamená „geometrie“ nebo „gnosis“ (řecky „poznání“), přisuzovány jsou i mnohé další významy. Používá se také varianta bez písmene „G“.
Dne 7. února 2019 při otevření výstavy v Kutné Hoře o zednáři Alfonsi Muchovi a 100. výročí založení lóže Národ, řekl velmistrVeliké lóže Miloš Hošek: „Zednářství, to je vlastně taková zvláštní mravouka obalená v symbolech, vyjadřovaná též symboly. Všechno je velmi dobře ukryto, ale otevřeno pro ty, kteří chtějí naslouchat.“[10]
Cíle a hodnotysvobodného zednářství jsou odvozeny z jeho historie, které se vyvinulo ze středověkých hutí kameníků a zedníků. Z důvodu velkého počtu lóži se zednáři zavázali k víře v principu stvořitele, kterého nazývají Velký architekt všehomíra.
Většina zednářských hodnot vychází z doby osvícenství. Lze je shrnout jako pět pilířů svobodného zednářství: Svoboda, Rovnost, Bratrství, Tolerance a Humanita.[11]
Svoboda by měla být uskutečňována prostřednictvím svobody od útlaku a vykořisťování, jako základního předpokladu svobody mysli a individuální realizace.
Rovnost znamená rovnost mezi lidmi bez třídních rozdílů a rovnost před zákonem.
Bratrství je realizováno prostřednictvím bezpečnosti, důvěry, péče, sdílené odpovědnosti a porozumění mezi sebou.
Tolerance je žita skrze aktivní naslouchání a porozumění jiným názorům.
Humanita zahrnuje součet všech čtyř předchozích pilířů a je symbolizována tzv. „Chrámem lidstva“, na kterém zednáři pracují.
Cílem svobodného zednářství je žít tyto principy v každodenním životě tak, aby se propagovalo lidské dobro na celém světě. V zednářském smyslu znamená humanita vyučování lidské důstojnosti. Zednáři se při své práci sdružují v lóžích, je zde kladen důraz na člověka jako takového. Emanuel Schikaneder, svobodný zednář, stejně jako Wolfgang Amadeus Mozart, vyjádřil tento postoj v libretu Mozartovy opery Kouzelná flétna slovy „Je to princ, ještě více, je lidskou bytostí!“ (německyEr ist Prinz, noch mehr, er ist ein Mensch!)[12]
Podle jiné hypotézy měli svobodní zednáři navázat na odkaz Řádu templářů, který byl založen roku 1118. Znám jako Řád templářů. Mimo svého hlavního zaměření, tedy ochrany poutníků, poskytovali finanční půjčky, které se jim staly osudnými. Francouzský král Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců se dostal do konfliktu s papežem Bonifácem VIII. Spor byl ukončen, protože papež byl unesen a brzy po tom zemřel. Další papež Benedikt XI. zemřel za záhadných okolností. Následný papež Klement V. byl již podporován Filipem IV. Sličným, který si vyřešil své dluhy k Řádu templářů tak, že je nechal zlikvidovat. Byli označeni, za podpory papeže Klementa V., za kacíře. Byli obviněni, že se oddávají pohanským a perverzním rituálům. Například jim bylo připisováno vyznávání ďábla a tzv. Bafometa.[pozn. 4]
Templáři věřili v jediného Boha, a také tvrdili, že se křesťanství odvrátilo od původní myšlenky a změnilo se na organizaci, prostřednictvím které Řím ovládá svět. Likvidace řádu začala 13. října 1307 a skončila v roce 1312.[21]
Existuje legenda, která hovoří o tom, že v noci 13. října 1307 jistá část templářů utekla do Skotska, na západní pobřeží Argyll a Bute, kde jim poskytl ochranu Robert Bruce. Důkazem pravdivosti této legendy je vysoký počet templářských náhrobků na hřbitovech v Argyllu.
Ve 13. století se stavělo z kamene jen pro církev (katedrály, kostely), nebo krále a šlechtu (tvrze, hrady). Vznikl cech stavitelů z kamene, tedy kameníků, kteří byli vyjmuti z jurisdikce vrchnosti. Toto jim poskytl např. Rudolf Habsburský v roce 1275. Kameníci používali při stavbě symboly, kterými označovali své dílo, pro další vyúčtování. Jednotlivé hutě udržovaly své symboly v tajnosti. To z důvodu, aby nezasvěcení lidé nerozuměli jejich významu a nehrozilo prozrazení jejich práce a postupů.
První cechy zedníků, stavitelů a kameníků byly formovány převážně ve 13. a 14. století. V Anglii byli známí jako Mistři kameníci, ve Francii se dělili na Děti otce Soubise,[23][24]Děti mistra Jacquese,[25] a Děti Šalamounovy.[26] Jejich následovníci jsou pak známí jako Les Compagnos des Devoirsdu Tour de France neboli Compagnonne.
Zlatý řez
Kameníci žili v komunitě, ve svém oboru byli vzdělaní a spojovalo je jejich stavitelské tajemství, které je odlišovalo od zbytku obyvatel. Uměli používat kompas, kružidlo a olovnici a další nástroje. Ovládali geometrii, matematiku, měřili úhly. Znali postup jak přenést dvojrozměrný plán do reálné trojrozměrné stavby a rozuměli zlatému řezu. Znali tajemství vrcholového klenáku. Věřili, že jejich znalosti pocházejí od Boha a znázorňovali ho jako tzv. bytost elegansarchitectusse s dvěma velkými kružidly v rukou. Kamenické znalosti (umění) bylo sdělováno pouze ústně a jen vybraným jedincům, kteří přísahali, že o něm nepromluví. Měli velké množství tajných otázek a odpovědí, kterými mohli poznat, kdo jsou pravý a vyučený kameník. Vzhledem k ústnímu předávání bylo nutné mít dobrou paměť a představivost, jelikož se mnoho věcí se předávalo přes symboly.[pozn. 5]
Kameníci byli známí svým systémem vnitřních a vnějších zásad a následných trestů, za jejich neplnění. Bylo vyžadováno, aby členové věřili v katolickou církev a odmítali kacířství. Byli povinni plnit úkoly od krále, mít hlubokou úctu k práci a žít morálním životem.[27] Bylo zakázáno cizoložství, pobyt venku po osmé večerní hodině, časté navštěvování hostinců a nevěstinců. Kameníci mohli kvůli projektům a stavbám cestovat po zemi, oproti ostatním poddaným, kteří museli setrvávat ve své domovské vsi, městě. Kameníci se, stejně jako ostatní cechy, účastnili o svátcích hraní mystérií pro obec. Mezi hrami byla i legenda o stavbě Šalamounova chrámu v Jeruzalémě.
Po morové ráně byl nedostatek pracovních sil a kameníci si sami určovali vyšší mzdy. V reakci na to vyšlo nařízení o snížení mzdy, s čímž mnozí kameníci nesouhlasili a začali vstupovat do tajných spolků. Kameníci se obvykle po dokončení stavby odebrali zpět do své domovské země, jednotlivé hutě (lóže) měly nárazově nedostatek členů.
Teorii o transformaci zednářů z kamenických cechů vyvrátil John J. Robinson v knize Zrozeni v krvi.[28] Uvedl, že cechy působily ve středověku vždy na jednom místě, kdežto zednářské společnosti měly fungovat po celé Anglii. Také poukazuje na to, že cechy bývaly nábožensky založené, obzvláště ty, jejichž zřizovatelem byla církev. Na rozdíl od toho svobodné zednářství do svých řad přijímalo také vyznavače jiných náboženství, vč. ateistů.[29]
Skutečné zednářství se objevuje až v novověku a při jeho formování působilo více různých vlivů.[30] Za významný mezník v dějinách zednářství bývá považován rok 1717, kdy byly čtyři londýnské lóže spojeny do první velkolóže v čele s velmistrem.[31] Rozmanitost zednářství nelze vtěsnat do jednoduché definice. Charakter lóží býval aristokraticko-měšťanský až elitářský a kosmopolitní, jeho zaměření sociálněetické, s cílem budování „duchovního chrámu humanity v lidských myslích a srdcích“, sloužící k podpoře a emancipaci neprivilegovaných vrstev. Tento účel od 19. století vzhledem k postupné občanské a sociální proměně společnosti začal pozbývat původní smysl.[pozn. 6][32]
Existenci svobodných zednářů před rokem 1717 potvrzují dochované spisy. Nejstarší texty v Anglii se zmiňují jen o zednících, a ti jsou považováni za podřadné řemeslo. Hlavním z dochovaných dokumentů je tzv Halliwellova píseň, která údajně pochází pravděpodobně z roku 1390. Nachází se v Buchanově rukopise (1660–1680) a v Dowlandově rukopise (1815) a původní vznik Halliwellovy písně datuje do roku 1650. Tyto spisy jsou si podobné. Nacházejí se v nich důležité myšlenky, ze kterých později čerpá moderní zednářství. Základní je všemohoucnost nebeského Otce, s moudrostí jeho Syna a požehnáním Ducha svatého, tj. dogma o trojjediném Bohu.[pozn. 7] Další nosnou myšlenkou je nejen mravnost a čestnost, jako hlavní úkoly zednářů, ale je nutnost znát a studovat sedmero svobodných umění, tedy gramatiku, rétoriku, dialektiku, aritmetiku, geometrii, ta byla považována za nejdůležitější, vzhledem k jejich potřebě projektovat a pracovat na náročných stavbách, je jí zednářství ovlivněno např. používání geometrických symbolů, přenesené významy geometrických nástrojů , dále hudbu a astronomii. Píseň pokračuje líčením historie a domnělého původu kameníků jako zednářů. Z Bible lze vyčíst, že žil muž Lámech měl dvě ženy a s nimi čtyři děti.[33] Ty měly údajně položit základ všech věd na zemi, a protože věděli, že přijde potopa, zaznamenali své znalosti na sloupy pro další generace.[34]
Téma a symbolika sloupů se často vyskytovala, např. „V Polychronikonu, starém historickém spisu benediktinského mnicha RamelphaHigdena ze 14. století, který byl masonům patrně velmi dobře znám, vzhledem k těsnému spojení zednářů s benediktinským řádem, se vypráví, že král Zoroaster z Bakrie dal sedm umění a věd vtělit na 14 stoupů, z nichž 7 bylo z kovu a 7 z hlíny.“[35] Sloupy nalezl Hermareimus (také Hermenes, Hermarynes), známý jako Hermes Trismegistos. Byl považován za otce veškeré moudrosti. Připisují mu jak vynalezení písmových znaků, tak zavedení náboženských obřadů a věd. Píseň pokračuje biblickým tématem stavby Babylonské věže, kde měli údajně kameníci vytvořit svůj spolek a dle krále Nimroda mezi sebou udržovat korektní vztahy a sloužit svému pánu. Zednáři mají zvyk pokládat za prvního zednářského velmistra pouze krále Šalamouna.
Z dalších pramenů, souvisejících se zednáři, byly dochovány dva anglické rukopisy:
Báseň Regius, která byla sepsána 1390, objevena 1830, uveřejněna 1840J. O. Halliwellem. Báseň se skládá ze 794 veršů, které jsou napsané ve staroangličtině a autorem byl kněz. Pojednává o založení kamenického cechu v Yorku králem Athelstanem v 10. století. Obsahuje etická přikázání, s nimiž je možné se ve svobodném zednářství setkat.
Cookeův rukopis z let 1400–1410/1450, který byl otištěn roku 1861. Byl napsán zednářem a zabýval se výhradně teoretickými otázkami.
V 16. století se o zednářství píše v tzv. Schawových stanovách. William Schaw (okolo 1550–1602) byl označován jako otec zednářů. Dne 21. prosince 1583 byl králem Jakubem VI. Skotským jmenován do funkce Master of Work to the Crown of Scotland (českyMistr prací Skotské koruny). Získal dohled nad postupy stavebních prací, opravami a výstavbou šlechtických objektů. Pravidelně se setkával s kameníky, kteří na stavbách pracovali a sepsal pro ně závazné povinnosti. O zednářství Williama Schawa nebyly dochovány doklady. Historici předpokládají, že byl zednářem a současně římským katolíkem.
První stanovy (1598) se zabývaly vztahem a pozicí učedníka a mistra. Mezi další pravidla patřilo např. to, že nikdo nemohl být přijat do lóže, pokud u toho nebylo přítomno alespoň šest mistrů a dva již přijatí učni. Byla v nich stanovena pokuta za nepřítomnost při jednáních lóže. Objevují se zde již i pravidla o bratrství a vzájemném chování mezi kameníky a jejich duchovním rozvoji.
Druhé stanovy (1599) obsahovaly čtrnáct samostatných ustanovení. Některé z nich byly určené přímo mateřské lóži v Killwinningu. V tomto spisu se zabýval volbou správce lóže, kdy výsledek musel být oznámen generálnímu správci. Mezi další instrukce patřilo, že nabádal členy bratrstva, aby trénovali svou paměť. V té době většina tehdejšího obyvatelstva neuměla číst ani psát a museli si postupy a zásady prací předávat ústně. Další pravidla vycházela z pravidel cechů. Nesměli spolupracovat s nekvalifikovanými kameníky. Byl vytvořen seznam pokut za podřadnou nebo neodborně provedenou práci.[36] Stanovy byly vydány v knize Minute Book, kterou vydala Edinburská lóže v St. Mary's Chapel.[pozn. 8][37]
Sinclairovské stanovy, někdy také Stanovy St. Clair. Jedná se o dva dokumenty stanov, které vznikly v letech 1600–1601 týkaly se prací na šlechtických sídlech ve městech Dunfermline (Dunfermline Palace), St Andrews, Edinburghu (Holyrood Palace), Aitchison Haven a Haddingtonu. Stanovy vyhotovil a podepsal sám Schaw, ve funkci Mistra prací, nikoli však ve funkci generálního správce. Než zemřel, zapojil do kamenického řemesla rodinu Sinclairů (také jako St Clair) z Rosslinu. Tyto dokumenty byly známy také jako První Sinclairovské stanovy, a potvrzují roli baronů z Roslinu (také jako Rosslyn) jako patronů a ochránců řemesla. Po jeho smrti v roce 1602 vznikl spor mezi dědici Schawa a rodem Sinclairů, kteří byli de facto ustanoveni Schawovými nástupci v lóži (huti), a kteří pokračovali v jeho práci.[38]
Nejstarší zápis o zasvěcení do bratrstva pochází z 8. června roku 1600, kdy byl mezi členy edinburské lóže Mary's Chapel přijat John Boswell 3 lord z Auchinlecku (asi 1532–1609). Další dochovaný záznam o zasvěcení v Anglii pochází z roku 1641, kdy se sirRobert Moray (10. březen 1609 – 4. červenec 1673) stal členem zednářské lóže, která fungovala pod skotským regimentem v Newcastle upon Tyne. Prvním zasvěceným Američanem, byl massachusettský guvernér jménem Johnatan Belcher (přijat v roce 1704). První Australan se jmenoval Anthony Kemp a byl zaměstnán v armádním sboru Nového Jižního Walesu (zasvěcen 1802).[39]
V 17. století byla transformace ovlivněna počínající změnou společnosti a významnými historickými událostmi, jako například se Slavnou revolucí v roce 1688, či vznikem různých mystických spolků založených na např. rosenkruciánství a kabale, ideály KomenskéhoPansofie.[pozn. 9] Vývoj nových filozofických názorů, např. deismu. Katolická církev byla pod tlakem osvícenců, kteří hlásali ideu náboženské snášenlivosti.
Téma tolerance rozebírá John Locke ve spise A Letter Concerning Toleration (českyDopis o toleranci, 1689). Jeho názory přijali i zednáři.
V druhé polovině 17. století, podle Glückselinga, měli kameníci přijít do vyhořelého Londýna (po 1666), aby pod vedením Christophera Wrena, vystavěli a obnovili město. Zde mělo dojít ke spojení kameníků a londýnských lóží. Po dokončení prací většina kameníků odešla zpět do svých hutí, londýnské lóže se potýkaly s odlivem členů i kapitálu.
Přední osobností pro zednářství 17. století byl Elias Ashmole, spisovatel, astrolog, filozof, rosenkrucián, historik, člen kolegiaInvisible College. Mezi zednáře byl přijat a zasvěcen 16. října roku 1646, ve Warringtonu. K tomu došlo během pobytu ve vězení, kam se dostal za podporu Karla I. v občanské válce. Po návratu Stuartovců na trůn, byl za svou pomoc odměněn funkcemi u dvora. Bývá považován za prvního svobodného zednáře.[40] Před smrtí odkázal své sbírky a knihovnu Oxfordské univerzitě. Podle něj je pojmenováno Ashmoleovo muzeum. Ve svých spisech se zmiňuje o setkání zednářské lóže v roce 1682.
Skotský spisovatel James Anderson sepsal první zednářskou ústavu; která se objevila v tisku 17. ledna 1723. V této ústavě je řečeno, že zednářství je: „Systém mravnosti, zahalený do alegorií a osvětlený symboly.“[43]
Aby bylo možné založit novou lóži, bylo od zakladatelů požadováno, aby dříve byli členy některé ze sedmi „dokonalých a spravedlivých lóží“. Novou lóži mohlo založit nejméně sedm svobodných zednářů.[44] Během několika let od vytvoření Velké londýnské lóže v roce 1717 si zednářské ideje získaly příznivce. Ve Francii byla v roce 1721 založena první lóže Amitié et fraternité („Přátelství a bratrství“). V roce 1728 byla pod patronací Velké londýnské lóže založena lóže v Madridu a o rok později v Gibraltaru. V roce 1729 byla zřízena lóže ve Varšavě,[45]Florencii a Bengálsku.
První lóže v Americe byly v Pensylvánii. Výběrčí poplatků v přístavech v Pensylvánii John Moore († prosinec1732) napsal o práci lóží již v roce 1715,[46] tedy dva roky před zformování Velké londýnské londýnské lóže. V roce 1731 byl touto lóží jmenován velmistr pro Severní Ameriku, se sídlem v Pensylvánii.[47]
Nové Anglii a v roce 1739 se stal velmistrem provincie pro Nové Skotsko ; Philips založil první zednářskou chalupu v Kanadě v Annapolis Royal v Novém Skotsku .
Jiné lóže, které působily v Pensylvánii, získaly povolení od pozdější Antient Grand Lodge of England, Grand Lodge of Scotland a Grand Lodge of Ireland, které byly z větší části jako vojenské zednářské lóže.[48][49] Mnoho lóží vzniklo bez souhlasu jakéhokoliv velké lóže. Teprve, až když jim hrozil existenční krach, požádali o souhlas k práci.
Po americké revoluci vznikly v každém státě nezávislé americké velké lóže. Byla přijata myšlenka vytvořit něco na způsob Grand Lodge of the United States, kde velmistrem měl být Georg Washington, člen lóže ve Virginii. Ostatní velké lóže nechtěly omezit svou vlastní autoritu, a tento nápad se nerealizoval.[50]
Král a zednář Fridrich II. Veliký zavedl v zemi, jako druhý po dánském králi, univerzální základní učení, které později přispělo k rychlému rozvoji Pruska.
V 19. století ve Francii a v katolických zemích, byli zednáři spojeni s liberálními, antiklerikalistickými a republikánskými hnutími. Ve Francii zednáři upřednostňoval sekularizaci, která v roce 1905 vedla k tomu, že odsoudila konkordát, došlo k oddělení státních a církevních institucí; to se týká především odstranění všech náboženských symbolů z veřejných míst a omezení nebo dokonce stažení náboženské výchovy ve školách. Vlivy zednářství způsobily, že francouzští ministři vnitra a školství byli tradičně zednáři. V Itálii podporovali sjednocovací hnutí (Risorgimento), které bylo v rozporu se zájmy papežství. Španělské zednářství mělo podobně antiklerikalistický a republikánský charakter.
V katolických a pravoslavných zemích bylo církví zakázáno patřit k zednářům. Lóže byly státem vnímány jako potenciální místa pro protivládní spiknutí a intriky, šířící protistátní doktríny ideologického liberalismu, antiklerikalismu a etického relativismu. Zednářské lóže byly často spojovány s reformátory nebo spiklenci, kteří používali zednářskou organizaci, aby své činnosti udržovali v tajnosti; v jiných případech měly zednářské lóže charakter místa setkání. Za těchto podmínek se v církevních kruzích objevily konspirační teorie o cílech zednářských organizací: podle jedné z nejpopulárnějších byla to ďábelská organizace, jejímž cílem bylo zničit katolickou církev a převést moc nad světem na Antikrista. Svobodné zednářství bylo také spojováno s Židy, protože to fungovalo pro emancipaci židovské populace. V protestantských zemích bylo svobodné zednářství úzce spojeno s vládnoucí elitou: zahrnovalo členy vládnoucích rodin, církevních hodnostářů, vysokých úředníků. Příslušnost k lóži byl přínosem pro kariéru, zednářství se stalo masovou záležitostí.
Ve většině zemí východní Evropy začaly národní lóže vznikat až ve 20. století. Do té doby byly tyto země v oblasti tureckého a ruského vlivu, kde bylo zednářství zakázáno. Pravidelné zednářské lóže anglosaského původu se v těchto zemích rozvíjely především od 90. let. V Rusku byly jen nepravidelné lóže.[56]
Ve 21. století je nejvíce zednářů ve Spojených státech, přibližně 2 miliony, Velké Británii, přibližně 500 000, ve Francii, přibližně 120 000. Ve vztahu k počtu obyvatel je ve skandinávských zemích relativně mnoho zednářů, např. ve čtyřmilionovém Norsku asi 14 000, na Islandu je jich 3 000 z tří set tisíc obyvatel, v osmdesátimilionovém Německu jen asi 13 000. Počet zednářů klesá, zejména ve Spojených státech, kde až donedávna šlo o masové hnutí. Existuje několik tisíc zednářů v Nizozemsku, Itálii a Španělsku. Zednářství existuje také v Japonsku. V Quebecu je spojeno několik lóží s Grand Orient de France. Francouzsky mluvící pravidelné lóže a lóže Ritu Memphis-Misraim fungují nezávisle.[58]
První prokazatelně existující zednářská lóže byla založena v roce 1741 v Praze. Při založení nebyla pojmenována, později ji nazvali U tří korun. Následně byla přejmenována na lóži U tří hvězd a v roce 1763 pak na lóži U tří korunovaných hvězd. Podnět k založení přišel od francouzských důstojníků pruské armády, která tehdy obsadila Prahu. Za předního iniciátora se považuje maršál Charles Louis August Fouquey (22. září 1684 – 26. leden 1761), vévoda z Belle-Isle.[62] Lóže pracovala podle skotského ritu, později přešla na obřad janský, který je třístupňový.[10] Ve Vídni byl velmistrem císař František I. Štěpán Lotrinský, který napomohl rozvoji zednářství v Rakousko-Uhersku.[63][64]
Počátkem 60. let 18. století byla také založena, tzv. vojenská, zednářská lóže v Litoměřicích. V roce 1770 vznikla v Praze druhá lóže U tří sloupů, v roce 1772 lóže U poctivosti, v roce 1775Kazimír u devíti hvězd, v roce 1783 lóže Pravda a jednota a Union. Bez upřesnění data, koncem 18. století, vznikla v Praze ženská lóže U tří korunovaných srdcí.[65] V roce 1772 byla založena v plzeňském regionu lóže Sinceritas. Založili ji koburští dragouni a byla putovní. V roce 1775 se přesunula do Klatov, kde byla v roce 1785 rozpuštěna.[66] Důvodem bylo, že zakladatelé, jejichž členem byl i Mistr lóže, byli převeleni do Holandska.[7][67] Po liberálních letech 1780–1795 přišel do Prahy císařský zákaz zednářských loží.
Od roku 1778 působily ve Slezsku dvě lóže: v Těšíně lóže U tří trofejí a v Opavě lóže Pythagoras.[pozn. 11][65] Lóže U tří trofejí se nacházela v suterénu tzv. Kamenného domu, později zvaného Německý dům, na ulici Hluboká č. 15 (polsky: Głęboka 15, Cieszyn, GPS 49.748851, 18.631046).[pozn. 12] V současnosti se v tomto domě nachází městská knihovna.[68][69] Lóže Pythagoras se věnovala učení kabaly a číselné symbolice. Existovala do roku 1785.[70][71][72]
Mnozí čeští zednáři, zejména politici a umělci, byli zprvu organizování v zednářských lóžích v Řezně (Kašpar Šternberk) nebo ve Vídni, kde lóže vznikaly před rokem 1790. Podobně jako skladatel Wolfgang Amadeus Mozart byl členem vídeňské zednářské lóže, vstoupili do téže lóže čeští skladatelé Leopold Koželuh a Jan Křtitel Kuchař.[pozn. 13]
V roce 1795, císařFrantišek II., pod vlivem šíření revolučního hnutí v Evropě, které zapříčinila tzv. francouzské revoluce, zednářská bratrstva zakázal.[10]
Dne 28. března 1919 se uskutečnila ustavující schůze první české zednářské lóže Národ v pražské Celetné ulici. Mezi prvními členy totiž byli představitelé dosavadního protirakouského odboje, politici, umělci, intelektuální elity, např.: Alois Rašín, Viktor Dyk, bratři Karel a Josef Čapkové, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Antonín Švehla. Sestavení lóži, pod Velikou Národní Lóži Československou (VNLČ), bylo dokončeno 29. prosince 1919, za pomoci italské Loggia Nazionale Or Di Roma.
Nejvyšší Rada 33° a posledního stupně obřadu Skotského řádu svobodných zednářů starého a přijatého pro Českou republiku byla založena 1922.
Podle historiků bylo do roku 1928 v ČSR na 1600 členů zednářských lóží. Rozvoj zapříčinilo, že se za první republiky stalo trendem, módou, nacházet zednářské principy a zednářskou svobodomyslnost i ve starší české historii, jak později uvedl velmistrVNLČLadislav Syllaba.[10]
Ztotožnění se zájemců o zednářství bylo ve třech bodech:[10]
Diskrétnost: Prapůvod má v konspirační organizaci Maffie. Zde byla shoda s jednou ze zednářských povinností, tedy neprozradit jméno jiného žijícího bratra. Sám však o příslušnosti k bratrstvu mluvit může. Zachovat mlčenlivost setkáních, tedy o práci v lóži, symbolech a rituálech.
Náboženská tolerance a apolitičnost: Jedinou podmínkou pro zednáře bylo věřit ve Velkého architekta všehomíra; dnes existují lóže, kde tato víra není podmínkou
Morální a intelektuální povznesení lidstva: V zásadě jde o pokrokovou činnost, kterou lze přirovnat k bourání starého světa, myšlení a výstavbu nového. Např. na fasádě Městské knihovny v Praze lze najít zednářské symboly (kružidlo a úhelník). Na vzniku této budovy v letech 1925–1928 se podíleli zednáři.
V období 2. světové války bylo zednářství zakázáno. Po válce byla bratrstva obnovena.[3] V roce 1938, po podepsání Mnichovské dohody, došlo k uspání VNLČ. Nacisté za protektorátu vydali vyhlášku o neslučitelnost členů vlády se členstvím v zednářských organizacích. Protektorátní ministr školství Jan Kapras, oznámil, že rezignuje. Tehdy jej zastavili další členové vlády, že má zachovat klid, že zednáři jsou ve vládě téměř všichni. Válku nepřežily zhruba dvě třetiny z téměř tří tisíc členů dvou velkých lóží.[10]
Třetí republika 1945–1948 a komunistický režim 1948–1989
V roce 1945 byla činnost obnovena. Přes spory se VNLČ snažila s komunistickým režimem vycházet. Po roce 1948 založila vlastní akční výbor. VNLČ byl spolek povolený ministerstvem vnitra. Vedení spolku bylo organizováno, aby umožnilo přežití svobodného zednářství. K členům vedení patřil Jaroslav Kvapil, významná zednářská autorita a také architektLadislav Machoň, který v sobě objevil komunistickou identitu. V roce 1951 se nejen VNČL, ale i další jednotlivé lóže opět dobrovolně „uspaly“. Více než 200 zednářů emigrovalo a dalších 40 let fungovala jen exilová lóže Komenský.[3][10]
Lóže byly obnoveny po listopadu 1989. V listopadu se v Martinickém paláci na Hradčanech sešlo 18 z 21 českých zednářů, kteří přežili komunistický režim. Došlo k obnovení tři lóží: Národ, Dílo a Most, které ustavily Velikou lóži československou, ze které se v roce 1993 stala Veliká lóže České republiky. V roce 2008 se sloučila s Velikým Orientem Českým.[84]
Po roce 1989 byly postupně obnoveny tyto další lóže:
V roce 1991 byla založena první lóže, pracující ve Skotském Ritu Starém a Přijatém v Československu podle regulí a řádů Velká lóže francouzská (francouzskyGrande Loge de France, GLdF), nazvaná Tolerance.
Veliký Orient Český vznikl v roce 1993 vyčleněním tří lóží velkolóžeVelikého Orientu Francouzského, které pod jeho záštitou vytvořily novou samostatnou velkolóži, tvořenou právě pěti lóžemi. Lóže Velkého Orientu se roku 2004 sjednotily s Velkou lóží České republiky a Velký Orient český zanikl.
V roce 2002 vzniká Velká Lóže Zemí Českých. Před uznáním Velké Lóže Zemí Českých zde v provizoriu pracovala jedna Lóže, Lóže Tolerance, do které bylo vneseno světlo ze strany GLDF (Grande Loge de France) v roce 1998. Po splnění formálních záležitostí byla uznána VLZČ jako suverénní zednářská mocnost a osamostatnila se. V roce 2002 se VLZČ rozrostla o Lóži 7 M (Sedmé milenium). V roce 2011 Obedience byla posílena o Lóži Nautilus. Dále vznikla v roce 2017 studijní Lóže Ius Nexum. V roce 2019 byla Obedience obohacena o staro-novou Lóži Iter Sapientiae, která pracuje v Orientu Brno. Na pražském Orientu byla v roce 2023 založena nová Lóže, Gladius Caroli.
Zednáři VLZČ pracují rovněž v trojúhelníku na území Táborského Orientu, který čeká na vnesení světla.
K 26.09.2023 pod Velkou Lóží Zemí Českých pracují tyto Lóže:
Lóže Tolerance (Praha),
Lóže 7M (Praha),
Lóže Nautilus (Praha),
Lóže Iter Sapientiae (Brno),
Studijní Lóže IVS NEXVM (Praha),
Lóže Gladius Caroli (Praha),
Trojúhelník Circulus Meridianus (Tábor).
Slavnostní ceremonie stupně Dokonalého Mistra (The book of the ancient and accepted Scottish rite (1885) )
Skotský Ritus Starý a Přijatý (anglicky Ancient and Accepted Scottish Rite), patří mezi nejrozšířenější rity na světě. Bývá charakterizován jako iniciační a tradiční, který přijímá bratry od prvního do třicátého třetího a posledního stupně, a to postupně podle jejich pokroků a tak, jak se zvyšuje jejich vzdělávání. Jak z definice vyplývá, klade důraz na adjektiva „iniciační“, čímž zdůrazňuje udělení každého stupně zasvěcením, a „tradiční“, čímž se odvolává na dávné tradice a poslání celého řádu.
Ritus je dále charakteristický tím, že své adepty vede k rozsáhlé a hluboké práci na sobě samých, což je způsobeno poměrně vysokým počtem stupňů. Každý stupeň si žádá, aby se do něj zednář sám zasvětil a pronikl do jeho skrytého významu prostřednictvím toho, co je mu během iniciace zjeveno, nebo sděleno. Mocnosti (symbolické i vyšších stupňů), které v tomto ritu pracují, se ve své zednářské práci zaměřují především na individualitu a osobnost člověka (člověka–zednáře).
Veliká lóže České republiky se vzájemně uznává se 155 regulérními a uznanými Velikými lóžemi z celého světa.[3] Od roku 2004 se počet lóží rozšířil na 23.[10][88]
V České republice existuje také tzv. smíšené zednářství, v jehož rámci je do lóže umožněn i vstup ženám.[10] Tuto větev zednářství v ČR reprezentuje velkolóže Humanitas Bohemia.[8] Její nejstarší lóží je lóže Dobrovský.
Lóže Dobrovský (Praha)
Lóže Červený lev (Písek)
Lóže Acacia (Brno)
Národní Veliká Lóže Česká (NVLČ) sdružuje neregulérní svobodné zednáře, jelikož není uznána Velikou Lóží Anglie.[95][96]
Strukturu zednářství tvoří systém tzv. lóží; existují lóže a velké lóže nebo velké orienty. První zmínka termínu lóže byla při stavbě v opatství Valle Royal v roce 1278. Označovalo se tak místo, kousek od staveniště, kde kameníci odpočívali.[14]
V zednářství jsou tzv. stoliční mistři, kteří jsou voleni členy lóže do čela lóží. Členové lóží rovněž volí velké mistry tzv. velmistry vyšších útvarů. Zajímavostí je, že velmistři jsou voleni na období, které trvá jeden rok a po jehož skončení získávají funkci strážce dveří.
Získávají záměrně z nejvyšší, jednu z nejnižších pozic. Základním článkem je lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy ve stupni mistra. Činní členové jsou takoví, kteří se účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Její účely mohou být různé, od přijímání nových členů, po slavnostní, smuteční nebo poradní shromáždění. Schůze se tradičně označují jako práce.[94] Kromě tradičních rituálů jsou hlavní součástí jejich prací tzv. kresby, jakési přednášky o zednářské symbolice a jejím filosofickém významu, případně o dalších tématech.
Postavení žen ve starých gildách a hutích středověkých kameníků zůstává nejisté. Princip „sole femme“ umožnil vdově pokračovat v podnikání jejího manžela, ale její působení měla různé možnosti, jako např. plné členství v obchodním spolku, nebo omezenou možnost obchodování, se povinným zastupováním nebo se schválenými členy v tomto spolku.[104] V kamenickém cechu je málo dostupných důkazů, které ukazují to, že by žena mohla nějak kariérně postoupit v rámci spolu.[105]
Podle Starých povinností (anglicky Old Charges) z roku 1723, byly ženy vyloučeny z členství v řádných zednářských lóžích. V ústavě United Grand Lodge of England, která byla vydána v roce 1723, byl dán jasný zákaz členství žen v lóžích. V roce 1785 se v německém časopise Der Teutsche Merkur objevilo prohlášení německých zednářů k této ženské otázce: Doslovně se říká: „Srdce zednářů jsou ženám otevřeny, ale lóže jsou jim uzavřeny, Zvláště se zde odkazujeme na vnitřní kontemplaci, kterou má zednářství nabízet svým členům.[106] Lóže by měly být chráněným prostorem, ve kterém by se muži měli soustředit na zednářskou práci a neměli by být rozptylováni vnějším vzhledem.“
Svobodné zednářství zdůrazňuje při různých příležitostech a rituálech, že není misogynní, takže každému učni jsou dány dva páry bílých rukavic, kdy jeden pár má dát do úschovy ženě, ke které má „největší úctu“. Johann Wolfgang von Goethe předal své rukavice Charlotte von Stein (1742–1827), se slovy: „Ein geringes Geschenk, dem Ansehen nach, wartet auf Sie (…) Es hat aber das Merkwürdige, daß ich’s nur einem Frauenzimmer ein einziges Mal in meinem Leben schenken kann“.[108]
Lóže při každé příležitosti skládají přípitek na blaho a zdraví žen. Mnoho lóží udržuje charitativní spojenectví se sesterskými ženskými organizacemi a pořádá společenské sesterské festivaly.[109]
V 18. století se i přes zákazy několik žen stalo členkami zednářských lóží. Ve Francii byly přijaty do tzv. Adoptivního ritu (anglicky Rite of Adoption). Pracovaly ve 3stupňovém ritu, stejně jako muži, ale s odlišným obsahem. Tyto lóže byly nezávislé na řádných mužských lóžích. Existovala lóže La Félicité v Dieppe. Ta fungovala v letech 1766 až 1773. Od roku 1789 byly členkami smíšených lóží ženy z řad vyšší šlechty. Lóže sloužily především k dobročinným účelům. Po francouzské revoluci byla členkou císařovna Joséphine de Beauharnais.[110] Počátkem 19. století byly tyto lóže uspány.[111][112] Později se objevily podobné lóže ve Spojených státech, kde odlišovaly jen názvy stupňů.[113]
Maria Deraismes, zakladatelka Co-Freemasonry, Le Droit Humain.
Maria Deraismes (1828–1894), francouzská spisovatelka a bojovnice za ženská práva, byla přijata mezi zednáře 14. ledna 1882, do lóže Les Libres Penseurs v malé vesnici Pecq na západ od Paříže. Následně rezignovala, později jí bylo umožněno znovu se připojit ke své lóži. Poté, co nedokázala získat funkci v jakémkoliv zednářském řídícím, ona a Georges Martin (1844–1916), francouzský lékař a politik, založili v roce 1883 smíšenou zednářskou lóži (anglicky Co-Freemasonry), která pracovala podle zednářských ritů. Tato Grande Loge Symbolique Ecossaise „Le Droit Humain“. Z tohoto se později stal Mezinárodní zednářský řád (anglickyInternational Order of Freemasonry) Le Droit Humain.[114]Annie Besant rozšířila tento fenomén do anglosaských zemí.[115] Neshody ohledně rituálu vedly k vytvoření výlučně ženských lóží v Anglii, odkud se rozšířily do dalších zemí. V německy hovořících zemích patřila mezi členky např. Johanna Sophie Dorothea Albrecht (1756-1840), spisovatelka a herečka.
Na počátku 20. století se Grande Loge de France pokusila oživit smíšené lóže. Mezi lety 1901 a 1935 jich bylo založeno deset.[112] V roce 1935 se tato lóže rozhodla poskytnout ženám nezávislost. V roce 1945 zahájila svou práci ženská Maçonnique feminine; která byla přejmenována na Grande Loge Feminine de France, ta byla založena v roce 1952. Zahrnuje asi 30 lóží v Evropě, Africe a Severní a Jižní Americe. Jejich vytvoření znamenalo oficiální konec smíšených lóží. Ženské lóže spolupracují po organizaci CLIMAF založenou v roce 1982 s přibližně 12 000 členy.
Evropské mužské zednářství sympatizuje se svobodným ženským zednářstvím, které započalo v 90. letech 20. století, kdy zejména francouzské lóže pomáhaly vznikajícímu zednářskému hnutí tím, že v roce 1989 povýšily dost svých členů na 33. stupeň Skotského ritusu starého a přijatého, aby umožnily vytvořit svou vlastní velkou radu, kterou uznaly ostatní kontinentální velké rady tohoto ritu. United Grand Lodge of England vydala v roce 1999 prohlášení, v němž se uznává, že velké ženské lóže jsou pravidelné ve všem, mimo členů lóži. Přestože nebyly ženy zednářky uznány jako pravidelné, byly uznány jako „obecnou“ součástí zednářství. Postoj většiny pravidelných anglo-amerických velkých lóží je ten, že ženy zednáři nejsou legitimní zednáři.[116]
V roce 2009 byla ve Švýcarsku založena Grand Lodge Alpina (německy Die Schweizer Großloge Alpina, SGLA), která deklarovala, že:[117]
Ve Švýcarsku existují zednářské organizace, paralelní s SGLA, které pracují nepravidelně v nejužším smyslu naší ústavy.
Je známo, že ženské lóže praktikují vysoce kvalitní zednářství. Mimo toho, že přijímají ženy, pracují téměř jako pravidelné mužské lóže.
Existenci těchto organizací eviduje SGLA. V roce 1999 vyšel tzv. Handbook of Freemasonry. Na webových stránkách vycházejí články o svobodném zednářství.
Na různých místech Švýcarska byla navázána spolupráce v oblasti charity, pořádání konferencí, veřejných akcí a vzájemného využívání infrastruktury.
V roce 2018 byl vydán ve Spojeném království Velké Británie a Irska pokyn, v němž se uvádí, že pokud jde o ženy tzv. transgender: „Svobodný zednář, který po zasvěcení přestane být mužem, nepřestává být zednářem.“ Pokyny rovněž uvádějí, že transgender muži mohou žádat, aby se stali svobodnými zednáři.[118]
Obedience je sdružení lóží působících v zemi, a současně organizace, která je zastřešuje a zastupuje navenek. Lóže zásadně fungující jako svrchované a při vytvoření obedience ji přenechávají část své suverenity. Velkolóže má danou strukturu a je vedena voleným předsedou, velmistrem. Pro vznik obedience jsou nutné alespoň tři symbolické lóže. Obedience se dělí na dva typy, první s názvy Velká lóže a druhý zvaný Velký orient.[119] Dále se obedience rozdělují na mužské, ženské a smíšené.
Ctihodný mistr: Stojí v čele lóže, je to nejzkušenější bratr. Členové jej musí respektovat. Řídí ceremonie, reprezentuje lóži a má právo řešit kázeňské přestupky členů své lóže. Je volen na jeden rok, a maximálně může být ve funkci až 3 roky (vždy řádně zvolen na příslušný zednářský rok). Jeho nástroji jsou: kladivo (symbol pravomocí) a plamenný meč (symbol duchovní autority). Klenotem jeho funkce je trojúhelník, uvnitř s okem nebo s písmeny JHVH a paprsky.
Dozorce(i): Párová funkce, tzn. fungují ve dvojici. Jejich úkolem je dodržování zednářských povinností a pomoc mistrovi. Mají na starost mladé učně a tovaryše. Jejich symbolem je kladívko. Klenotem prvního dozorce je krokvice a druhého je olovnice.
Řečník. Dbá na zákony a pravidla zednářů. Může zastupovat žalující stranu v zednářských sporech a jako jediný má právo promluvit bez požádání o slovo. Řečník též formuluje problémy, o kterých se v lóži diskutuje nebo hlasuje.
Znalec, Musí být svědomitě vzdělán v zednářských tradicích, Rituálech a symbolismu. Jeho hlavní doménou jsou Rituály Iniciace a zvyšování mzdy (povyšování do vyššího zednářského stupně). Přezkušuje návštěvníky z jiných Lóží Obedience, kteří se hodlají účastnit Prací jeho Lóže. Správné vykonávání a znalost veškerých, výše zmíněných, atribut, je klíčová, neboť pouze správně připravený a provedený Rituál Iniciovanému, nebo povyšovanému umožňuje pochopit význam aktu. Dále se významně podílí v rámci otevírání a uzavírání Lóže, kde asistuje Ctihodnému Mistru. Jeho klenotem jsou zkřížené pravítko a meč.
Ceremoniář, asistuje Znalci. V jeho péči je materiální obsah Lóže. Uvádí do Lóže Bratry, kteří byli prověřeni Znalcem. Při Práci doprovází Bratry v pohybu po Lóži. Jeho klenotem je hůl, kterou využívá v Lóži.
Sekretář, neboli tajemník: Má roli administrativní. Zapisuje to, co se projednávalo na setkáních. Uchovává korespondenci, zápisy a všechny podstatné dokumenty. Jeho klenotem jsou dvě zkřížená brka.
Dveřník: Povinností dveřníka je hlídat vstup do lóže. Někdy je zvykem, aby se dveřníkem stal odstupující mistr, z důvodu zednářské pokory. Pro zednáře žádná činnost totiž není podřadná. Jeho klenotem je meč.
Dalšími důležitými osobami v lóži jsou ceremoniář, pokladník a špitálník, také se používá označení jako almužník či samaritán. Předmět jejich činnosti vyplývá z jejich pojmenování. Důležitou pravomoc v lóži mají také lóžoví soudci.
Zednáři se scházejí v tzv. chrámu. Jedná se např. o speciálně upravenou budovu, nebo jen uzavíratelnou místnost, která je vybavená zednářskými předměty a zařízena podle tradice a potřeb obřadů. Na počátku zednářství se bratři scházeli v hospodách. Později si postavili jednotlivé zednářské lóže vlastní sály, vlastní budovy. Interiér chrámu pak odpovídá bohatství a důležitosti lóže. Vybavení mít symboliku, ne okázalost. Odkazuje na zednářské legendy a hodnoty. Při ceremoniálech je osobní prožitek důležitější než správná vizuální podoba věcí. Označení chrám odkazuje Šalamounův chrám a průběh jeho výstavby. Chrám mimo jiné znázorňuje i otevřenost a bratrství.[14]
Adept je termín pro člověka mimo lóži, který se chce stát členem lóže. Tím se stane tak, že oslovil některou z lóží, nebo byl osloven někým z členů. Jak řekl svobodný zednář pan Tomáš Srb: „Adept, kterému mezi námi říkáme hledající, je přiveden do lóže se zavázanýma očima a všichni příslušníci lóže mu mohou pokládat otázky, které považují za odpovídající kroku, který se chystá učinit.“ Pokud lóže rozhodne o přijetí kandidáta kladně, je mu z očí sundána páska během první iniciace. Jedná se o závěrečnou a nejdůležitější část přijímacího pohovoru.[120][121]
Součásti rituál přijetí nového člena je mezi zednáře probíhá v tzv. „kabinetu rozjímání“ (komůrka rozjímání). Zde adept podepíše „Závazek“, kterým souhlasí s deklarací zásad Velké Lóže Zemí Českých a všem dalším právně závazným řádům a dekretům z toho vyplývajících.[122]
Zednáři vytvořil systém zasvěcení (tzv. stupňů), kdy jejich absolvování je spojeno s alegorickým učením metafyzických a morálních pravd.[41] Základní stupně zednářského zasvěcení tzv. Modré zednářství, nebo Johannisovo zednářství, jsou učeň, tovaryš a mistr. Mimo to existují další stupně tzv. Červené zednářství, Černé zednářství a Bílé zednářství.
Dělí se na ritus anglické Velkolóže, ritus skotské velké lóže, ritus newyorské velké lóže, ritus irské velké lóže a ritus kubánské Velkolóže a další. Mimo tří stupňů modrého zednářství na něj navazují další stupně, jako stupně Royal Arch, Mark Master a KnightsTemplar.[124]
Tento ritus je nejrozšířenějším, bývá označován jako iniciační a tradiční. Má 33 stupňů zasvěcení, které vznikly v 18. století ve Francii.[125] Ritus klade na člena vysoké nároky z hlediska intelektuálního a morálního rozvoje.
Rozdělení stupňů:
Symbolická lóže: 1. Učeň, 2. Tovaryš, 3. Mistr
Lóže dokonalosti: 4. Tajný mistr, 5. Dokonalý mistr, 6. Důvěrný sekretář, 7. Dozorce a soudce, 8. Intendant staveb, 9. Mistr vyvolený devíti, 10. Slovutný vyvolený patnácti, 11. Vznešený a vyvolený rytíř, 12. Veliký mistr architekt, 13. Rytíř královské klenby, 14. Velký vyvolený, dokonalý a vznešený zednář
Kapituly růže a kříže: 15. Rytíř východu a meče, 16. Kníže Jeruzalémský, 17. Rytíř východu a západu, 18. Rytíř růže a kříže, 19. Velký kněz
Areopagy Kadosh: 20. Ctihodný mistr všech lóží, 21. Noachita neboli Pruský rytíř, 22. Rytíř královské sekery, 23. Představený svatostánku, 24. Kníže svatostánku, 25. Rytíř měděného hada, 26. Trojiční Skot neboli Kníže milosrdenství, 27. Velký komandér chrámu, 28. Rytíř Slunce, 29. Velký Skot sv. Ondřeje, 30. Rytíř Kadosch, 31. Velký inspektor inkvizitor komandér,[126] 32. Vznešený kníže královského tajemství, 33. Svrchovaný velký generální inspektor
Většinou se nepracuje na všech stupních. Zednáři je tzv. přeskakují. Některé stupně mají rozsáhlé iniciační obřady, jiné nikoliv. Z toho důvodu se do některých zasvěcuje a do nějakých je postup sdělen ústně. Ve Skotském ritu jsou z vyšších stupňů adepti nejčastěji zasvěcováni do 4., 12., 13., 14., 18., 28., 30., 31., 32. a 33. stupně.
Dílny 31., 32. a 33. stupně se scházejí pouze na svolání nejvyšší rady. Jejich činnost je řízena přímo velkými hodnostáři Nejvyšší rady, která stojí v čele ritu. Tvoří ji nejméně devět, maximálně třicet tři členů. Vedoucím Nejvyšší rady je hodnostář s titulem Svrchovaný velký komandér. Rada uděluje všechny vyšší stupně, počínaje 4. a konče 33. První tři symbolické stupně mají na starost obedience. Rada má právo, se k jejich činnosti vyjádřit. Vydává oficiální stanoviska jurisdikce a ritu navenek, a to v rámci svého teritoria. Ve své jurisdikci má veškerou zákonodárnou i výkonnou pravomoc. Také schvaluje znění všech používaných rituálů. Může dokonce potrestat provinilého bratra(buď zákazem vstupu do lóže na nějaký čas, nebo odebráním stupně).
V zednářských zdrojích je uváděn také jako Opravený skotský režim. Odvolává na skotské systémy, je silně ovlivněn tzv. Řádem zednářských rytířů vyvolených Kohenů Všehomíra a německým řádem Striktní observace. Ritus je tvořen třemi skupinami: 1. má čtyři stupně, 2. a 3. po dvou stupních. Od ostatních ritů se odlišuje čtyřstupňovým symbolickým zednářstvím. Čtvrtý stupeň, tzv. Skotský mistr svatého Ondřeje, představuje mezistupeň mezi modrými a vyššími stupni. V čele stojí Velkopřevorství.[127]
Zakladatelem byl Georges Martin (1844–1916). V roce 1879 se stal členem skotské lóže Jednota a Dobročinnost a posléze velmistrem lóže Volnomyšlenkářů z Pecq. Angažoval se v záměru přijetí žen do zednářských lóží. Tato aktivita měla negativní ohlas v tradičních kruzích velké francouzské lóže.
Misraimský ritus byl založen v 19. století třemi bratry Bédarridovými a obsahuje 90 stupňů. Memfiský má 96stupňovou hierarchii. Jeho působení bylo zpočátku dosti nestálé, v roce 1815 byla založena v Montaubanu lóže žáků z Memfisu, která o rok později zaniká, v roce 1838 byla obnovena v Paříži. O několik let později, v roce 1849, byla přeorganizována a počet jejich stupňů se ustálil. Velký orient k tomuto ritu přistupoval velmi odmítavě.[128]
Švédský ritus je charakteristický svou mystičností a náboženským rázem. Jeho zakladatelem byl představený sedmé provincie německé striktní observance a nositel titulu „Šalamounův vikář“, princ Charles. Dodnes je stejným symbolickým jménem titulován nejvyšší představitel švédských zednářů. Ritus má 12 stupňů a v jeho čele stojí švédský král zvaný „Salamonis santificatus, illiminatus magnus Jehova“, „vládnoucí mistr“, „Šalamounův vikář“.[129]
Svobodní zednáři vyvinul komplexní rituály odvozené z rituálů používaných v lóžích středověkých zednářů, s doplněním o současné prvky. Mezi ně patří např.:
Rituál otevření prací: Prostřednictvím této ceremonie účastníci symbolicky přecházejí z profánního do posvátného času. Obřad začíná vstupem do chrámu, následuje hlavní část, jejímž základem je zapalování světel. Od věčného světla jsou zažehnuta ostatní, sloužící k osvětlení místnosti. Nedílnou součástí je dialog probíhající mezi velmistrem a oběma dozorci. Mistr klade otázky týkající se symboliky daného stupně a dozorci na ně odpovídají. Je zde také chvíle, kdy se všichni bratři společně podílejí na rituálu prováděním baterie a zvoláním. Součástí rituálu otevření prací je také opětovné zasvěcení, které má usnadnit přechod z profánního světa.
Rituál uzavření prací: Představuje poslední rituál každé práce. Jeho průběh je podobný předchozímu rituálu, s tím rozdílem, že jednotlivé části jsou vykonávány v opačném pořadí. Světla jsou zhasnuta, pouze věčné světlo na stole zůstává. Součástí je také tzv. řetěz jednoty, také řetěz spojení. Bratři si sejmou rukavice, postaví se do kruhu a vezmou se za ruce. Tento akt symbolizuje spojení a jednotu všech svobodných zednářů na celém světě. Následuje odchod z chrámu.
Rituál zasvěcení: Při plnění tohoto rituálu jsou adeptovi odhalena některá tajemství a jsou odhalena slova nezbytná pro komunikaci mezi bratry a gesta, která mu umožní jejich rozpoznání. Během zasvěcení skládá adept přísahu, ve které se zavazuje k zachovávat mlčenlivost o všech informacích získaných v lóži. Přísaha také popisuje trest, který má být splněn v případě porušení této přísahy. Toto je odkaz na tradici a tresty jsou již jen symbolické.
Svobodné zednářství dále obsahuje rituály, které jsou určené pro zvláštní či výjimečné příležitosti, např. rituál vnesení světla do lóže; rituály pro zednářské svátky (svatojánské slavnosti), rituál ustanovení kolegia hodnostářů lóže, smuteční rituál za zemřelého bratra apod. Zvláštní rituál představuje tzv. lóžová tabule, při které členové zasedají ke stolu a přijímají potravu. K tomuto obřadu se vztahuje nádobí a náčiní, označené zednářskými znaky (například slavnostní vinné skleněné číše s rytými emblémy), lžíce, nebo talíře či mísy.[131]
Zednářské rituály mají posílit bratrské pouto, smysl pro komunitu a identitu, a také zavést vhodnou vznešenou atmosféru přispívající k poznání a sebereflexi. Při práci nosí zednáři bílé rukavice a zástěry. Symbolika zasvěcení (33 stupně) vyvolává kontroverzi, což tvrdí bývalý bratr dr.Maurice Caillete, při iniciaci na 33. (nejvyššího) stupeň, bratr podstupující zasvěcení zašlapává do písku papežskou mitru (anglickyPapal tiara).
„Symbol je viditelným znakem neviditelné skutečnosti.“[pozn. 17][132]
Původ symbolů byl v dobách kamenických cechů. Zde byly nejčastější řemeslné pomůcky jako: kružidlo (představuje povinnost), kladivo (práci), úhelník (poctivost), pravítko, krokvice a jeden z nejdůležitějších symbolů, hrubý, neotesaný kámen. Některé symboly mají svůj původ v Bibli. Zednářský symbolismus také čerpá z tradice Rosekruciánů a skrze ně z alchymistickésymboliky. Existují ještě další symboly, které pocházejí ze starověkých iniciačních tajemství, zejména z egyptských a eleusinianských mytologií, jakož i ze slunečních božstev a pythagorejských mýtů. Velká část symboliky je křesťanského a gnostického původu, některé symboly byly vypůjčeny z rytířského symbolismu. Symbolika svobodného zednářství označuje „stavbu“ jako povinnost a úkol zednáře. Symboly v zednářství jsou chápány jako znaky intelektuální a duchovnídimenze, nikoli náboženské a okultní. Zednářské symboly nejsou explicitní a mohou podléhat individuálním interpretacím samotných zednářů.[14]
Velký architekt všehomíra: K jeho zobrazení se používají symboly pěticípé a osmicípé hvězdy, trojúhelník, oko, písmeno G či hebrejské jméno Boha (JHVH).
Šalamounův chrám: Symbol snahy o sjednocení lidstva. Jeho úkolem je připravit lidstvo, symbolizuje dokonalost, obsahuje vše z svobodného zednářství.
Tři architektonické sloupy (také číslo tři): Symbolizují princip tří hodnot, tedy Moudrosti, Krásy a Síly. Na nich jsou zapáleny svíce.
Východ (Orient): Posvátný směr zednářství. Odkaz na místo výskytu Zemi izraelskou (Erec Israel). V zednářství se všechny události dějí na východě něčeho, např. odtud na východě Česka, na východ od Prahy, a na východ od Ostravy.
Západ: Symbolický směr, ze kterého do lóže přicházejí profané, tedy čekatelé, nečlenové, ev. také nezednáři.[pozn. 19]
Jih: Symbolický čas pro zahájení práce. Je to astronomické poledne, když je Slunce na svém zenitu. Ve skutečnosti jsou lóže obvykle otevřeny večer, aby se mohli bratři, kteří mají své civilní povolání, účastnit prací lóže. Požadavek na otevření lóže z jihu, je ten, že Země je kulatá a otáčí se kolem své osy, v kterémkoli okamžiku je na nějakém bodě zeměkouleSlunce v zenitu.
Písmeno G: Bývá často umístěné ve středu planoucí pěticípé nebo šesticípé hvězdy. Je interpretováno jako odkaz na slova: grande, grand znamenající „great“, také odkaz na geometrii a řeckou gnostiku.
Lóžový koberec: Také se používá označení obraz, plán, deska nebo tabule. Hraje roli roli iniciaci nových kandidátů.
Sloupy Boaz a Jakin: Místo „výběru mzdy“, tj. získání zednářských znalostí. Symboly mužských (J) a ženských (B) sil. Ve sloupu Boaz je svět často viditelný, zatímco ve sloupu Jakin ne, zde jde o nebe, atmosféru.
Enochovy sloupy: Podle legendy, vytvořil Enoch dva sloupy, jeden z mramoru a druhý z bronzu, takže nic, ani povodeň, ani oheň, nemohly univerzální pravdy, které se Enoch rozhodl napsat na tyto sloupy. Na zednářské zástěře George Washingtona jsou zobrazeny čtyři sloupy. Dva v popředí jsou sloupy Enochovy a další dva jsou Boaz (nalevo) a Jakin (napravo).
Hrubé a opracované kvádry: Znázorňuje něco stabilního a funguje jako podklad, na kterém lze stavět.
Lebka a zkřížené hnáty: Symbolizuje smrt já neboli ega jedince. Nastává fyzická smrt, která musí předcházet před vzkříšením ve vyšším stupni bytí.
Akácie: Ve starověku byla ztotožňována se slunečním emblémem. Např. Egypťané a staří Arabové ji uctívali jako posvátný strom. V Bibli je zmíněno, že Mojžíš nechal vyrobit archu, stůl i oltář pro zápalné oběti z akáciového dřeva obloženého zlatem nebo bronzem (Ex 25-27). Tento fakt naznačuje, že se jednalo o posvátné dřevo, z praktických důvodů využívané pro svou odolnosti proti hnilobě.
Přesné informace o symbolice a zednářských rituálech jsou jistým druhem tajemství, které si bratři předávají mezi sebou.
Tajemství lze rozdělit do několika skupin:
Slova (hesla), která jsou používána v lóži, obvykle mluvená šepotem nebo hláskováním, a gesty k rozpoznání bratrů.
Morální a historické vědy, obvykle založené na biblických tématech.
Architektonický symbolismus založený, jak se předpokládá, při stavbě Šalamounova chrámu.
Symbolika nástrojů a činností, které jsou jimi prováděny.
Obsah přísahy ze strany učně a druh trestu hrozícího za zradu tajemství.
Koncept tajemství je základním prvkem svobodného zednářství, stejně jako rozdělení lidí na zasvěcené, tedy bratry a profany, tedy světské. Skutečná, nebo údajná zednářská tajemství jsou součástí jejich legend. Svobodné zednářství je v zásadě tajemství všeho, co se děje v lóži od jejího otevření po uzavření.[16]
Svobodní zednáři mají svůj vlastní kalendářní systém, který počítají od Anno Lucis. Tento systém vytvořil irský biskup James Ussher (1581 – 1656). Výjimku tvoří Rytíři slunce, což je 28 stupeň skotského ritu. Ti neuznávají letopočet a místo něj píší sedm nul.[16]
Svobodní zednáři vs. politika, náboženství, ideologie
V lóžích platí zákaz hovorů, diskuzí o politice, politické ideologii konkrétní strany nebo náboženství. Tento zákaz se poprvé objevil ve Starých povinnostech. Ty byly zavedeny v platnost při ustanovení Veliké lóže Anglie (United Grand Lodge of England) kazatelemJamesem Andersonem, který je napsal a vydal v roce 1723 a jsou stále považovány za základní zednářský zákon všech zednářských lóží. Říká se v něm:
„Neměli byste dělat ani říkat nic, co by mohlo ublížit nebo znemožnit příležitostnou a přátelskou konverzaci. Protože to by nepříznivě ovlivnilo naši harmonii a zmařilo dobrý záměr, který sledujeme. Z tohoto důvodu nelze do chrámu, lóže přinášet žádné osobní posměšky a argumenty a rozhodně žádné spory ohledně náboženství, národnosti, nebo politiky.“[pozn. 20]
Např. v Grand Orient de France jsou zednáři a jejich lóže mnohem více zapojeny do každodenního kulturního a politického života.
Dne 24. května1773 bylo ve Francii, v Grand Orient de France, vytvořena Grande Loge Nationale a v roce 1775 byla v oběžníku nalezena slova „Zákon je projevem vůle široké veřejnosti!“. Rozdělení pravomocí dle Montesquieu došlo 26. srpna 1789 v Deklarace práv člověka a občana. Tehdy hrdě hovořil o „občanech zednářské demokracie“.[134]
Svobodní zednáři se zavázali k mezinárodnímu porozumění. Na konci 19. století redaktor Lipských Freimaurer-Zeitung, Carl Pilz, kritizoval „národní nenávist“ mezi evropskými národy. Uvedl, že sen o „světovém bratrství“ by „zůstal zachován tak dlouho, dokud by jeden národ nenávistně nerozdělil další národ“.[136]
Mnoho zemí s majoritní muslimskou populací nedovoluje zednářské lóže na svých územích. Země jako Turecko a Maroko umožnily zřídit velké lóže,[141] v zemích jako Malajsie a Libanon,[142][143] existují oblastní velké lóže, které jsou řízeny na základě příkazu nadřízení lóže.
Zednářské lóže existovaly v Iráku již v roce 1917, kdy byla otevřena první lóže pod United Grand Lodge of England. Devět lóží existovalo ještě v 50. letech 20. století a Skotská lóže byla založena v roce 1923. Pozice zednářů se po revoluci změnila a všechny lóže byly v roce 1965 uspány.[145] Tato situace byla později posílena za Saddáma Husajna, kdy byl trest smrti byl „vyměřen“ těm, kteří „propagují nebo uznávají sionistické principy, včetně svobodného zednářství, nebo kteří se sdružují s sionistickými organizacemi“.[137]
Židovský život v Německu byl až do 19. století značně ztížen.[146] V roce 1841 byl židovský makléřHarry Lipschütz odmítnut z náboženských důvodů při vstupu mezi zednáře, a to do lóže v Hamburku. Krátce nato byl přijat po rozhodnutí Velké lóže v Hamburku (německyGroßen Loge von Hamburg), protože podle stanov nebylo dovoleno odmítnutí čekatele z důvodu náboženství.
V knize Allgemeine Handbuch der Freimaurerei z roku 1900, je záznam, že: „Židé a muslimové mohou být členy lóží. V roce 1725 v lóži U růže v Cheapside, kdy se dne 22. září konalo setkání zednářů, bylo na seznamech již 1725 židovských jmen. Tradovalo se, že záměrem povolení vstupu i jiných věřících, bylo zmírnit napětí uvnitř křesťanských církví a uskutečňovat myšlenku Komenského […].“ Teprve v 19. století měli židé právo navštěvovat pouze německé zednářské lóže, to díky tlaku zednářů z Francie a Anglie. „Osvícení bratři, kteří by to mysleli jinak, jako např. Lessing, byli výjimkou.“[147]
Na konci osmdesátých let 18. století se v Berlíně setkala tzv. Toleranční lóže (německyToleranzloge), která se těšila přízni vlády, ale záhy byla uspána. Při vyšetřování lóže Asträav v Ulmu, v roce 1810, byl položen dotaz, zda smí lóže přijímat židy, bylo odpovězeno, že ne. Ve Francii však byli mezi zednáři členové židovského vyznání, kteří takovéto odmítnutí neobdrželi. Byli členy, stejně jako mnoho křesťanů Velkého Orientu, a dostali povolení k založení lóže ve Frankfurtu nad Mohanem, která byla v roce 1808 pojmenována L’Aurore naissante. Jednalo se o první tzv. židovskou lóži, kde byli např. Ludwig Börne, Berthold Auerbach, Gabriel Riesser z Hamburku, Isaak Markus Jost, Michael Creizenach.[147]
Organizace B'nai B'rith, jejímž členem byl také Sigmund Freud, pracuje od roku 1843 do současnosti. Pokud jde o intelektuální obsah a organizační strukturu, ta je podobná se svobodnými zednáři, ale je vyhrazena pouze pro židy.
Kritici Svobodné zednáře chápou jako náboženskou organizaci. Svobodní zednáři toto odmítají a označují se za bratrstvo. Postoj k náboženství se liší podle doby a regionů. Svobodní zednáři mohli a mohou vyznávat rozdílná náboženství.[2][148]
Konflikt mezi katolickou církví a zednářstvím začal, v první polovině 18. století. Papež Klement XII. vydal 28. dubna 1738 apoštolskou buluIn Eminenti, kterou zakazoval katolíkům vstup a příslušnost k zednářským lóžím pod trestem exkomunikace. Svobodné zednářství prohlásil za kacířství a poznamenal, že katolík by se neměl připojit k organizaci, jejíž cíle jsou nejasné.[149] V roce 1884 pak byli zednáři zatraceni encyklikouHumanum GenuspapežeLva XIII.[3] Od té doby byly podobné buly vydávány různými papeži až do konce 19. století. V mnoha z nich bylo zednářství označováno jako sekta.[149] Od vydání nového CIC v roce 1983 pontifikátu Jana Pavla II. již není členství v lóži trestáno samočinnou exkomunikací, je ale stále zakázáno a hodnoceno jako těžký hřích a má být stíháno spravedlivými tresty (což zahrnuje i exkomunikaci) pro ty, jejichž členství vyjde na světlo.
V kontextu s Velkou francouzskou revoluci a záměrně organizované sekularizace, která doprovázela revoluci, vytvořily proti církevní postoje zednářů nový základ antagonismu. Někteří zednáři, v tradičně katolických zemích, jako protipól k církvi, přijali za svou duchovní cestu studium některý knih od Voltaira, které byly zakázané. Papež Leo XIII. v Humanum Rodus napsal, že svobodné zednářství, vyznávající ideály univerzální rovnosti a sekularismu, může připravit cestu pro komunismus.
Ve 20. století se několik katolický představitelů a zednářů chtělo zapojit do dialogu. Několik názorů tradičně připisovaných zednářství, jako je deismus, snaha o sekularismus státu, boj proti určitým vírám hluboce zakořeněným v katolicismu, které svobodné zednáři nazývají „pověry“, byly v rozporu s teologií a naukou katolické církve. Mezi katolickými organizacemi, které se zajímaly o toto téma, byla např. Militia Immaculatae (českyRytířstvo Neposkvrněné). Její zakladatel Maksymilian Maria Kolbe (1894–1941) nabádal k tomu, aby se věřící modlili za členy zednářských lóží. Statut této organizace měl jako hlavní cíl „usilovat o přeměnu hříšníků, kacířů, schismatiků a pod., stejně jako zednářů. Současně orodovat za všechny o ochranou a podporu u Panny Marie. Hlavní strategie byla „především modlitba.“[150]
Mezi členy zednářů byli panovníci i biskupové, např. britský král Jiří IV.;[151] spekuluje se o papeži Piovi IX., který se ale později k řádu nehlásil, byl lóží vyloučen.[152] Někteří zednáři byli zastánci deismu, někteří byli židé.[63] Vliv náboženství na činnost lóží je v dnešní době ještě menší.
Léo Taxil, vyvolal v 19. století svými názory obrovskou vlnu nenávisti k zednářům. Původně byl založením volnomyšlenkář, který se přidal k zednářům. Odtud vystoupil a přešel na stranu katolické církve. Ve svých knihách, např. Les FreresTrois – Points, Les Soeursmaçonnes. Popisoval zednáře jako uctívače ďábla, šarlatány a rituální vrahy. K jeho názoru se přidali další autoři, kteří fabulovali na stejné téma. Léo Taxil v roce 1897 veřejně přiznal svou činnost, jako klamnou a lživou.[14]
„Každý, kdo se připojí k zednářské sektě nebo sdružením proti církvi, podléhá právu na exkomunikaci a to pouze na základě práva, které je vyhrazeno Svatému stolci.“
Toto ustanovení zůstalo v platnosti až do vydání nového kanonického zákona tzv. Deklarace o zednářství (Declaratio de associationibus massonicis) v roce 1983.[154] Na přípravě se podílela Kongregace pro nauku víry. Proběhla diskuze o vypuštění, nebo zachování kánonu 2335, který byl následně odstraněn a nahrazen kánonem 1374, který obecně formuloval zákaz příslušnosti k jakékoli organizaci jednající proti církvi, aniž by byly jasně uvedeny sankce za ohrožování zájmů katolické církve.[155]
Dne 26. listopadu 1983, v předvečer oznámení nového kodexu, se objevila deklarace Kongregace pro nauku víry, v jejímž čele stál kardinál Joseph Ratzinger, která jasně stanovila, že všechny formy zednářského hnutí patří do kategorie „sdružení jednajících proti církvi“, a proto:
„Věřící, kteří patří ke zednářským sdružením, jsou ve stavu vážného hříchu a nemohou přijímat svaté přijímání“.[156]
Během audience, kterou kardináloviRatzingerovi poskytl Jan Pavel II., bylo toto prohlášení schváleno a nařízeno jeho zveřejnění. V praxi to znamená, že katolíci nemohou být zednáři bez rizika vážného konfliktu se svým svědomím.[157] V obsahu dokumentu bylo uvedeno, že zednářské principy jsou neslučitelné s učením katolické církve. Věřící, kteří by se stali členy lóží, se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemůže jim být poskytnuto svaté přijímání. Tímto dokumentem se rovněž potvrdilo vyjádření z let 1974 a 1981, které zakazovalo katolíkům vstup do zednářských lóží pod trestem exkomunikace.[158]
Dokument z 26. listopadu 1983 mimo jiné obsahoval:
1. Současná disciplinární praxe kanonického práva nebyla nijak upravena a je závazná v celém rozsahu.
2. Nebyla zrušena ani exkomunikace, ani jiné stanovené sankce.[159]
Přístup Apoštolské episkopální církve katolické (AEC) byl vyjádřen v Deklaraci „Apoštolská biskupská církev a zednářství“ ze dne 1. srpna 2017. Její představitel, biskup Vlastimil Šulgan řekl: „Někteří tvrdí, že zednářství je proti pravoslavnému křesťanství, protože podporuje formu synkretismu, nebo jinak narušuje křesťanské přesvědčení a zodpovědnost,“ a dále pokračuje „lidé úzce spjatí s AEC byli v některých případech zodpovědní za zachování a znovuobjevení aspektů zednářské tradice, která by byla jinak ztracena nebo zapomenuta.“[163]
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormoni)
Dne 13. října 1973, došlo mezi členy Velké lóže Německa (německyVereinigten Großlogen von Deutschland) a zástupci Evangelické církve v Německu (německyEvangelische Kirche in Deutschland), k podpisu tzv. Tutzingenovy deklarace (německyTutzinger Erklärung), kde se psalo, že vstup evangelíků do zednářských lóží je „ponecháno na uvážení každého jednotlivce“.[165]
Odznak malého modrého květu Pomněnky lesní (anglickyThe small blue forget-me-not flower) byl poprvé použit ve velké lóži Zur Sonne, v roce 1926, jako znak na výroční zednářské konferenci v Brémách. V roce 1938 byl pro každoroční sjezd nacistické strany Winterhilfswerk, a každoroční charitativní setkání Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, vybrán stejný odznak, který byl shodou okolností vyroben ve stejné továrně jako původní zednářský odznak. Tato náhoda umožnila svobodným zednářům nosit již zapomenutý odznak jako tajné znamení členství v zednářské lóži.[172][173]
Po druhé světové válce byl tento odznak znovu použit jako zednářský symbol v roce 1948 při prvním výročním shromáždění Vereinigte Großlogen von Deutschland. Odznak je nyní nošen v klopě kabátu zednáři po celém světě, jako připomínka na všechny, kteří trpěli ve jménu zednářství, a zejména na ty, kteří zemřeli při holocaustu.[174]
Před a během druhé světové války byla nacisty zabavena řada knih a dokumentů. V roce 1933 zabavuje SS v Düsseldorfu archiv lože Zu den drei Verbündenten. Jako centrální sklad zabavených knih sloužila městská knihovna v Mnichově. V roce 1938 byl pověřen archivací těchto předmětů Franz Six. Např. po anšlusuRakouska přivezlo speciální komando z tamních lóží téměř 60 tisíc svazků. Six nechal vytvořit depozit v jedné z devíti německých loží, přesněji ve Velké provinciální lóži svobodných zednářů Německa v Berlíně. Při náletech na Německo došlo k poškození této budovy a vše bylo převezeno na odlehlé místa říše, a také např. do Protektorátu Čechy a Morava, např. na hrad Houska, zámek Horní Libchava, zámek Mimoň a další místa. Z téměř 2 000 000 knih byla hlavní část přesunuta do Kladska a na Hrad Houska. Na těchto svou místech byla uložena především okultní literatura na téma alchymie, hypnóza , kabala, věštění, telepatie. V květnu1945SS konfiskovalo odhadem 4 500 000 zednářských knih ze 3 000 zednářských lóží.
Tzv. Čtvrtá internacionála (trockisté) zakázala svým členům vstup ke svobodným zednářům. To z důvodu, že si zednáře spojovali s kapitalistickými vrstvami.
Lóže nemohly oficiálně působit v zemích východního bloku. Mnoho komunistických a socialistických stran vydalo své vlastní zákazy vstupu do lóží svým členům.
V Bayreuthu. – Německé muzeum svobodného zednáře (německyDeutsche Freimaurer-Museum).
Dithmarschen. – Zednářské muzeum St. Michaelisdonn. Muzeum Velké státní lóže zednářů Německa (německy Großen Landesloge der Freimaurer von Deutschland). Jedno ze tří největších zednářských muzeí v Evropě.
Zámek Kuckuckstein, v Sasku. – Expozice s historickým vybavením zednářské lóže.
Státní muzeu v Aschersleben. – Veřejně přístupný chrám lóže Zu den drei Kleeblättern (česky U tří jetelů) s expozicí o historii zednářství a místní lóže.
Hvězdná síň Královny noci, scénický návrh od Karla Friedricha Schinkela z roku 1815Některá hudební díla Wolfganga Amadea Mozarta byla inspirována zednářskou tematikou, např. Kouzelná flétna (KV 620), Lobgesang auf die feierliche Johannisloge „O heiliges Band“ (KV 148), Dir, Seele des Weltalls (KV 429), Gesellenreise (KV 468), Maurerische Trauermusik (KV 477), Zerfließet heut’, geliebte Brüder (KV 483), Ihr unsre neuen Leiter (KV 484), Eine kleine teutsche Kantate: Die ihr des unermeßlichen Weltalls Schöpfer ehrt (KV 619), Laßt uns mit geschlungnen Händen (KV 623a), Kantate Die Maurerfreude (KV 471), Eine kleine Freimaurer Kantate (KV 623).
Jean Sibelius, Musique Réligieuse Opus 113, Praising Hymn, Ode to Fraternity (1946).[178]
První slova opery Ça IraRogera Waterse v libretu Nadine i Étienne’a Roda-Gila, jejichž premiéra se konala 25. srpna 2006 ve 21:00 v Poznani, se odkazují na zednářské myšlenky. Např. abyste si mohli užívat života, musíte pochopit, že znalost je nezbytným klíčem ke svobodě. Objeví se zednářský symbolismus. Celá opera je naplněna zednářským duchem, zatímco dominantním prvkem scény jsou 4 bodová světla, jejichž kužele světla nad jevištěm tvoří kružidlo a úhelník. Tato opera je založena na historii Velké francouzské revoluce.
V díle Pan Tadeáš (1834) resp. ve 4 zpěvu se objevují tzv. „Hiramovi tesaři“.
Ve třetí kapitole filosofického díla On the Basis of Morality (1840) od Artur Schopenhauer používá na základě morálky výraz „nebezpečí vyhoštění čestných lidí z Velkého zednářského lóže“.
V díle Ashes (1904), od Stefana Żeromského, postava pod jménem Olbromski vstupuje do lóže. Prvky barvitě popsaného rituálu se blíží skutečnému rituálu, což může naznačovat, že Żeromski byl sám svobodným zednářem nebo měl dobré informátory. V tomto díle je rituál postupu na tři základní úrovně shrnut do jediné.
Slovo „Freemason“ se objevuje v kabbalovském románu Golem (1915) Gustava Meyrinka, ale ve zcela odlišném kontextu. Zde se používá k popisu lidí s pedofilními tendencemi, používaných v hovorové řeči.
V knize Kouzelný vrch (1924), Thomase Manna, je Lodemico Settembrini, jedna z nejdůležitějších osob, která představuje humanistický pohled na svět, jde o svobodného zednáře.
Belgický spisovatel Hugo Claus v díle Psí dny (belgickyDe Hondsdagen,1952), jsou zednáři několikrát zmiňováni katolickými postavami jako hrozba pro církev.
Zbigniew Nienacki ve svém raném románu Niesamowity dwór (1970) popisuje příběh šlechtického panského domu, který, jak se ukázalo, byl sídlem zednářské lóže. Na pozadí senzačního příběhu autor načrtává historii zednářství v Evropě a Polsku a představuje čtenáři zednářské myšlenky a rituály, jakož i vliv zednářství na výtvarné umění a polskou literaturu.
Ve filmu Kmotr III je pasáž o aféře italské lóže P2 založené Liciem Gellim[183] a jejím spojení s mafií a Vatikánem. U hlavních aktérů jsou změněna jména.
Ve filmu Lovci pokladů (2004) je postava agenta (vyšetřovatele) Petera Saduského, (hraje Harvey Keitel), který nosí prsten se symboly svobodných zednářů.[184]
BOUCHER, Jules: Zednářská symbolika, aneb, Královské umění opětovně objasněné a obnovené podle pravidel tradiční esoterické symboliky, Praha, Trigon, 1998. ISBN80-86159-09-4
KINNEY, Jay: Svobodní zednáři: Mýtus a skutečnost; odhalení pravdy o jejich historii, symbolech a tajných rituálech, Praha, Práh, 2010. ISBN978-80-7252-311-5
Pojem svobodní zednáři se stal označením, které si oblíbili příznivci nejrůznějších konspiračních teorií.[4] Často se mluví například o židozednářích, což mají být příslušníci spiknutí vedeného Židy, jež je namířené proti křesťanům, popřípadě Árijcům. Na základě různých znaků a legend, např. v lóžích využívané Davidovy hvězdy, tzv. hexagramu, se objevují v zednářství hebrejské znaky a symboly. Legendy a jména postav převzaté ze Starého zákona mají s židovskou náboženskou literaturou málo společného, podobně jako zednářské nauky se čtyřmi základními oddíly Kabaly.
V přeneseném smyslu se slovem „zednáři“ označuje každá, i jen hypotetická „tajná“ organizace, která je napojena na vlivné osobnosti a využívá tohoto vlivu pro své nekalé a často nelegální záměry. Například Gustav Meyrink, ač sám člen zednářské lóže, ve svém nejslavnějším románu Golem označuje slovem „zednáři“ pedofily, kteří díky vlivným stykům unikají zatčení a trestu. Ve stejném smyslu se dnes používá spíše označení „mafie“ (tzv. soudcovská mafie apod.).
Se zednářstvím bývají také spojovány jiné organizace, jako např. Rotary Club a Lion’s Club, jejich vztah je však volnější.[2]
Budova společenství svobodných zednářů v irském Dublinu se o silvestrovské noci 2021 stala cílem útoku žhářů kvůli konspiraci v souvislosti s pandemií covidu-19.[214]
Za zednáře byl označován T.G.M. V Rakousku-Uhersku, bylo svobodné zednářství zakázané. Kdo chtěl někoho z jakéhokoli důvodu veřejně zostudit, diskreditovat, označil jej za zednáře. Stalo se to i v případě T.G.M., který měl v roce 1905 přednášku v polskémGdaňsku. Jak uvedl šéfredaktor časopisu RegeneraceJakub Malina: „T. G. Masaryk měl v Gdaňsku na setkání členů Řádu dobrých templářů přednášku o škodlivosti alkoholu. Tento řád ovšem považovaly tehdejší katolické kruhy za zednářskou organizaci, takže časopis Čech, blízký pražskému arcibiskupství, osočil Masaryka ze spojení se zakázanými zednářskými kruhy. Masaryk na to odpověděl, že zednářství je filosofické společenství a nevidí na něm nic špatného, on však zednářem není, protože to pokládá za historicky překonané.“[1]
Na spojení Charty 77 a zednářů bylo poukazováno zejména v tom smyslu, že přibližně osm desítek zakladatelů a z toho bylo 42 mluvčích, byli členové rodin jako např. rodin: Havlovi, Dienstbierovi, Pithartovi, Šabatovi, Uhlovi, Müllerovi, Tesařovi, Paloušovi, Rumlovi, Pelikánovi, Šternovi, Kantůrkovi a Kocábovi. Autor článků uvádí, že všechny tyto rodiny byli exkomunisté, a nebo jejich potomci, nebo svobodní zednáři, a nebo jejich potomci. Výroční 40. let od založení Charty 77 zakladatelé a signatáři sešli tzv. HavlověLucerně, která byla kdysi zásluhou Miloše Havla, pod vlivem nacistů.[pozn. 26][204][215][216]
V rozvinutých zemích existují organizace vytvořené podle zednářství pro děti zednářů a mladé lidí (zednářská mládež). Např. DeMolay International pro chlapce, nebo Order of the Rainbow Girls.
Se svobodnými zednáři bývají spojovány např. tyto organizace:
Ilumináti, byli založeni v roce 1776 v Ingolstadtu, profesorem církevního práva Adamem Weishauptem. Jejich cílem bylo šířit myšlenky osvícenství prostřednictvím spisů francouzských encyklopedistů a zakládáním čtenářských společností. Později došlo k propojení se svobodným zednářstvím, kdy první stupně měly sloužit jako příprava pro práci v lóžích.
Absolventská asociace Skull & Bones je tajnou elitářskou společností, která navazuje na tradici amerického zednářství. Investigativní spisovatelé s ní často spojují své konspirační teorie.[226]
↑Teorie byla založená na tom, že pyramidy mají na svém vrcholu pyramidion, což je egyptská forma vrcholového klenáku, jaký byl používán i středověkými staviteli. Dále např. W. A. Mozart použil ve své Kouzelné flétně některá egyptská tajemství, jako bylo zasvěcování vodou, ohněm a další.
↑Mělo jít o křídovým kamenem z Kentu, v jihovýchodní Anglii.
↑Christian Rosenkreuz (také Rosenkreutz, Christian Rose Cross) byl legendární, možná alegorický zakladatel řádu Rosicruciánů (Řád růžového kříže). Je uveden ve třech manifestech, které vyšly počátkem 17. století: 1) Fama fraternitatis Roseae Crucis oder Die Bruderschaft des Ordens der Rosenkreuzer (publikováno 1614 v Kasselu, Německo); 2) Confessio oder Bekenntnis der Societät und Bruderschaft Rosenkreuz (publikováno 1615 v Kasselu, Německo); Chymische Hochzeit Christiani Rosencreutz anno 1459 (publikováno 1616 ve Štrasburku, Německo).
↑Jeho význam není jednotný. Někdy byl vykládán jako Petrovo zapření Ježíše. Někteří zase tvrdili, že je to symbol pro ďábla. Francouz Eliphas Lévi ztvárnil Bafometa, jako bytost s hlavou kozla, mezi jeho rohy stoupají sírové výpary z hořícího pentagramu, který má na čele. Někdy se také zobrazoval, s ženským tělem a křídly, sedící na černé kostce. Kozlí nohy měl podložené zeměkoulí a trup porostlý šupinami mořské panny.
↑O důležitosti trénování paměti píše William Schaw ve svých stanovách.
↑Původní ideály, pak podle některých názorů (konspiračních teoretiků), mohly někdy nahradit osobní zájmy členů privilegované skupiny.
↑Originál stanov Wiliama Shawa je uložen v Grand Lodge of Antient, Free and Accepted Masons of Scotland.
↑J. A. Komenský nebyl zednář, byl pravděpodobně rosenkrucián.
↑Původní a současný název: U Husy a rožně / Lodge of Antiquity No. 2; U jabloně / Lodge of Fortitude and Old Cumberland No. 12; U poháru a zvonu / Royal Somerset House and Inverness Lodge No. IV. Lóže U Koruny nemá nástupce.
↑Lóže U tří trofejí je někdy uváděna také jako Josef u tří trofejí.
↑Některé zdroje uvádí, že v domě se scházel mužský recesistický spolek Schlaraffia.
↑Mozartova opera Kouzelná flétna byla věnována vídeňským svobodným zednářům.
↑Emanuel Svoboda: 2. březen 1883, Nová Dědina u Konice, Rakousko-Uhersko – 26. říjen 1967, Praha. Zeť Mikoláše Alše.
↑Lóže č. 9 Quatuor coronati je lóže se speciálním statutem. Je zaměřena na výzkum zednářské historie. Jejími členy se mohou stát pouze zednáři, kteří již jsou členy některé jiné lóže VLČR.
↑ abcLóže sídlí v Bratislavě a v roce 2009 se staly zakládajícími lóžemi Veliké Lóže Slovenska.
↑Symbol je založený na analogii, je méně přesný než znak a u každého jedince může být vykládán jinak. Je proměnlivý a často víceznačný. Symbol nevysvětluje, ale naznačuje. V původním užití znamenalo slovo symbolon poznávací znamení.
↑V. S. L. může být: svazek posvátného zákona, tedy Bible - v Anglii Bible krále Jakuba, v Česku Bible kralická, tóra, korán.
↑Z anglického originálu: „[…] or that may forbid an easy and free Conversation, for that would blast our Harmony, and defeat our laudable Purposes. Therefore no private Piques or Quarrels must be brought within the Door of the Lodge, far less any Quarrels about Religion, or Nations, or State Policy, we being only, as Masons, of the Catholick Religion above mention’d, we are also of all Nations, Tongues, Kindreds, and Languages, and are resolv’d against all Politics, as what never yet conduct’d to the Welfare of the Lodge, nor ever will.“ VI,2.
↑Motto: Nemo mortalium omnibus horis sapit – Žádný smrtelník není moudrý za všech okolností.
↑Román Viléma Meistera léta tovaryšská, kniha III, kapitola 18: „Es ist nicht genug, zu wissen, man muß auch anwenden; es ist nicht genug, zu wollen, man muß auch tun.“, česky „„Nestačí jen něco vědět, je třeba to i využít, nestačí něco chtít, je třeba to i vykonat.“
↑V roce 2012 napsal Arnošt Vašíček knihu Ztracená brána, kde je tajemné bratrstvo nazváno jako Sat Bhai. Ve filmu Jiřího Stracha se hovoří o Svobodných zednářích, vč. symbolů a práce lóže.
↑4. díl, 35:48-36:30, František I. Štěpán Lotrinský, v podání Vojtěcha Kotka, říká Marii Terezii, v podání Stefanie Reinsperger, toto: „Jezuité hlídali Wallnerstrasse jenom proto, aby získali seznam svobodných zednářů. Většina z těch dvanácti žen je provdána za zahraniční bankéře, pro které je příliš nebezpečné, aby se se mnou sešli osobně, tak za sebe posílali svoje manželky. Jsem velmistrem vídeňské zednářské lóže. Nevěřím v tvého trestajícího Boha. Jsem kacíř. Věřím v řád všehomíra, lidský rozum, pracovitost ..."
↑2. díl, 52:14, narážka na muže ve tmě, kdy poslanec Zdeněk Morávek, kterého hraje Miroslav Donutil, říká: „Myslíte nějaké muže ve tmě? Židy, ilumináty, zednáře, ... Nebuďte naivní. Muž ve tmě je systém."
↑Autor článku nezmiňuje konkrétního Havla: Lucernu postavil stavitel Vácslav Havel, který měl tři syny, z nichž pouze Václav M. Havel, otec pozdějšího disidenta a prezidenta Václava Havla, byl svobodný zednář. Nicméně např. server PravyProstor.cz jako zednáře uvádí i druhého ze synů, tedy Miloše Havla.
↑ abcŠIŠKA, Jakub. Kdo jsou svobodní zednáři?. www.temata.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas (Témata), 2008-10-19 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑ abcdefgP. KODET, TH.D., O.CARM., Vojtěch. Svobodní zednáři a křesťanství (odpověď na otázku). www.vojtechkodet.cz [online]. P. Vojtěch Kodet, Th.D., O.Carm. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
↑ abcdefghijklmnopqrstČTK; iDNES.cz. Tajuplné zednářství slaví 300 let od událostí v hostinci U husy a rožně. Ilustrace Profimedia.cz. www.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s. (iDNES.cz), 2017-06-24 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
↑ abcDANĚK, Viktor. Konspiracemi opředený spolek slaví výročí. První zednářská lóže se zrodila přesně před 300 lety. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-06-24 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
↑ORT, Petr. Svobodné zednářství jako politické hnutí sui generis. První. vyd. [s.l.]: Aleš Čeněk, 2006. 151 s. ISBN80-86898-68-7.
↑ Zednářské knihy najdou milovníci tajemna na internetu. www.ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, ČT24, 2014-06-19 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑ abcdefgh Zednářem byl i loutkář Skupa, lóže sídlila v plzeňském hotelu Continental. iDNES.cz [online]. 2017-04-16 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑ abKOLÁŘOVÁ, Kateřina. Tři sta let svobodného zednářství. Tajemné společenství slaví výročí | Domov. www.lidovky.cz [online]. Lidovky.cz, 2017-06-24 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
↑ abcdefghijklmŠTĚTKA, Jan. Česko, zednářů ráj. Před sto lety u nás vznikly první lóže, i dnes mají stovky členů. www.zpravy.aktualne.cz [online]. Economia, a.s. (Aktuálně.cz), 2019-03-30 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑CERINOTTI, Angela. Die Freimaurer – Ein Geheimbund und seine Geschichte. [s.l.]: Verlag, 2008. ISBN978-3-86601-245-5.
↑ abcdefghijROUTKOVÁ, Kateřina. Svobodné zednářství v průběhu dějin [online]. Příprava vydání Prof. PhDr. Jaroslav Čechura DrSc.. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, Ústav dějin křesťanského umění, 2014-04-28 [cit. 2020-02-12]. Dostupné online.
↑ abcdVÁŇA, Zdeněk. CHRÁMOVÁ LEGENDA PODSTATA SLOBODOMURÁRSTVA. docplayer.cz [online]. Zdeněk Váňa [cit. 2020-01-28]. PDF Free Download. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-28. (slovensky)
↑MRZENA, Tomáš. Tragický konec statečných Templářů: Posledního upálili velmistra řádu. Deník.cz. 2019-01-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-28.Archivováno 28. 1. 2020 na Wayback Machine.
↑Jasper Ridley, Svobodní zednáři, s. 35: Portugalský král jim byl nakloněn, přijal zednáře a udělili jim svolení rekonstituovat řád pod jiným jménem. 2020-02-13.
↑Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172.: Jejich znamením byl uzel a zabývali se čistě křesťanskou tematikou. 2020-02-13.
↑Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Jejich znamením v katedrálách byl dubový list. 2020-02-13.
↑Michael z ALBANY - Walid Amin SALHAB, Templáři a tajná moudrost islámu, Praha 2010, s. 172: Znamením byla pečeť Šalamounova nebo Davidova hvězda (je to v podstatě znamená to sluneční znamení, horní trojúhelník představuje trojici bohů, lichá čísla jedničku, trojku a pětku, zatímco dolní trojúhelník představuje svět člověka a sudá čísla dvojku, čtyřku a osmičku. Zabývali se esoterickými motivy židovského a islámského původu.
↑ROBINSON, John J. Zrozeni v krvi (původním názvem: Born in Blood (1989)). Překlad Yvona Vyhnánková. První. vyd. [s.l.]: Votobia, 1996. 336 s. (Velká řada (19.)). ISBN80-7198-113-3.
↑39John J. ROBINSON, Zrozeni v krvi, Olomouc 1996, s. 184.
↑BERÁNEK, Jiří. Tajemství lóží : Svobodné zednářství bez legend a mýtů.. První. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1994. 312 s. ISBN80-204-0423-6. S. 17–18.
↑THE POCKET HISTORY OF FREEMASONRY: Nejstarší Jábal dělal geometrii a vystavěl domy ze dřeva a kamene. Bratr Júbal ovládal umění hudby, zpěvu, hry na flétnu. Bratr Túbal Kain zase uměl vyrábět zlato, stříbro, měď. Dcera Naamazase dokázala tkát. 2020-01-13.
↑HILL MARTIN, John. Martin's bench and bar of Philadelphia : together with other lists of persons appointed to administer the laws in the city and county of Philadelphia and the province and commonwealth of Pennsylvania. [s.l.]: Clark, N.J. : Lawbook Exchange, 2006. 326 s. Dostupné online. ISBN9781584776475. S. 130.
↑M. Baigent and R. Leigh, The Temple and the Lodge, Arrow 1998, Appendix 2, pp360-362, "Masonic Field Lodges in Regiments in America", 1775–77
↑BULLOCK, Steven C. Revolutionary brotherhood: Freemasonry and the transformation of the American social order, 1730–1840. [s.l.]: Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1996. Dostupné online. ISBN978-0-8078-4750-3. Autor byl v roce 1996 členem Institute of Early American History and Culture (Williamsburg, Va.).
↑Louis Amiable, Les Bourbons Francs-Maçons, w: Révolution française, cahier de décembre 1895 t. XXIX, s. 527-531.
↑ Historie Řádu točenice. www.kralovskyrad.cz [online]. [cit. 2015-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-17.
↑Mýty o hraběti Šporkovi, Václav Mrkvička, Listy města Lysé nad Labem 9/2008.
↑Řád Svobodných zednářů, Tomáš Srb, Eminent 2001, str.182.
↑MUSIL, Josef. Na Marii Terezii útočí nepřátelé, a Táboráci se nebrání. Táborský deník. 2015-02-09. Dostupné online [cit. 2020-01-29].
↑ abcREDAKCE. Tajné společenství v Čechách – zednáři. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-12-30 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑ ab Marie Terezie. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑ abFRANĚK, Čestmír. Tajemní svobodní zednáři a jejich dekorace. MERKUR 6/2003 [online]. Filatelie KLIM Brno [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑GEOCACHING. Historie dragounů v Klatovech. www.geocaching.com [online]. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-02. (anglicky)
↑ Německý dům (Český Těšín). web ceskytesin.webnode.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑PASTRŇÁK, Milan. Obrazy z kroniky - Šenov - Oko Boží Prozřetelnosti - jeho vyobrazení v šenovském kostele. web obrazyzkroniky.cz [online]. Milan Pastrňák [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑Rosekruciáni v Čechách a na Moravě v XVIII. století – Záhady a zajímavosti (ZaZ) ® [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑ abPAULÍK, David; Mgr. Jiří Mihola Ph. D. Rod Salm-Reiffersheidtů v druhé polovině 18. a počátku 19. století a jejich kontakty s osvícenskými kruhy [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2017-03-20 [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑SADILEK, Jacob. Masonic books published in Prague in the 18th century. Zednářské tisky v českých zemích v 18. století.. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-01-27]. (anglicky)
↑ Karel Josef Salm-Reifferscheidt. www.encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑ abBOLOM-KOTARI, Sixtus. Brněnští zednáři a ilumináti: Jaký byl vztah mezi tajnými osvícenci a evangelíky?. www.stoplusjednicka.cz [online]. 100+1 zahraniční zajímavost, 2019-09-20 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ANTONÍN, Luboš. Jan Křtitel Karel Dietrichstein-Proskau- -Leslie a svobodné zednářství - PDF Free Download. docplayer.cz [online]. Hranická historická knihovna [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-29.
↑ANTONÍN, Luboš. Jan Křtitel Karel Dietrichstein-Proskau-Leslie a svobodné zednářství [online]. Hranice na Moravě: Hranická historická knihovna [cit. 2020-03-04]. Dostupné online.
↑ ab Záhadní učenci, zednáři a jezuité… Utajené dějiny olomoucké vzdělanosti. Olomoucký REJ [online]. 2019-02-24 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑POLÁČEK, Michal. Za slavným útěkem Lafayetta z Olomouce stáli zednáři, odhalil historik. www.idnes.cz [online]. MAFRA, a. s.(iDNES.cz), 2014-11-12 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑ Svoboda, Emanuel, 1883-1967. biblio.hiu.cas.cz [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2020-01-27]. Dostupné online.
↑DRTINOVÁ, Martina; DVTV. Mistr zednářské Lóže Národ: Zednáře nepoznáte, vnitřní tajemství řádu je nesdělitelné, nejsme tajní. www.aktualne.cz [online]. Economia, a.s., 2019-05-12 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
↑ abcdefghijklV.L.Č.R. Lóže. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online.
↑V.L.Č.R. V Ústí vznikla česká zednářská lóže. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-31.
↑S.R.O, NETservis. Výročí 300 let svobodného zednářství - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. www.muzeumcb.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
↑V.L.Č.R. Zveme vás na výstavu 100 let Lóže Národ. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-31.
↑ Svobodné zednářství v Galerii Klementinum — Národní knihovna České republiky. text.nkp.cz [online]. [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
↑V.L.Č.R. Zveme vás na výstavu 100 let Lóže Národ. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY | GRAND LODGE OF THE CZECH REPUBLIC [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-31.
↑SAN. Julius Zeyer a hermetismus, 19.2.20. www.okultura.cz [online]. Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění, 2020-02-04 [cit. 2020-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-20.
↑Antonia Frazer, The Weaker Vessel, Mandarin paperbacks, 1989, pp108-109
↑Pro příklad dílo od David Murray Lyon, History of the lodge of Edinburgh, Blackwood, Edinburgh, 1873, pp 121–123
↑Eugen Lennhoff; Oskar Posner; Dieter A. Binder. Internationales Freimaurerlexikon. Überarbeitete und erweiterte Neuauflage der Ausgabe von 1932. Mnichov: [s.n.], 2003. ISBN3-7766-2161-3. S. 304–306.
↑ Literatur im Volltext: Johann Wolfgang von Goethe: Berliner Ausgabe. Poetische Werke [Band .... www.zeno.org [online]. Zeno [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (německy)
↑ZEIT (ARCHIV), D. I. E. Zum 250. Geburtstag der Charlotte von Stein am ersten Weihnachtstag. Die Zeit. 1992-12-25. Dostupné online [cit. 2020-02-17]. ISSN0044-2070. (německy)
↑Eugen Lennhoff; Oskar Posner; Dieter A. Binder. Internationales Freimaurerlexikon. Überarbeitete und erweiterte Neuauflage der Ausgabe von 1932. Mnichov: Sonderproduktion, 2006. ISBN3-7766-5007-9. S. 774.
↑GAYLE, Damien. Freemasons to admit women – but only if they first joined as men. The Guardian. 2018-08-01. Dostupné online [cit. 2020-02-18]. ISSN0261-3077. (anglicky)
↑Tomáš Srb, Řád svobodných zednářů 1, s. 111. 2020-02-12.
↑KULIHOVÁ, Barbora. Zednářský iniciační systém a jeho vliv na lidskou psychiku [online]. Příprava vydání prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.. Brno: Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Ústav religionistiky, 2008-12-31 [cit. 2020-02-13]. Magisterská diplomová práce. Dostupné online.
↑Tomáš Srb, Řád Svobodných Zednářů 2, Praha: Nakladatelství Eminent, 2004, str. 198. 2020-02-13.
↑Kol. Cesty svobodného zednářství. Praha: Petrklíč 2001, s. 119.
↑Jay Kinney, Svobodní zednáři, Praha 2010, s. 120. 2020-02-12.
↑ Skotský ritus starý a přijatý. www.svobodnizednari.cz [online]. Svobodní zednáři Skotského ritu starého a přijatého [cit. 2020-02-13]. Dostupné online.
↑Tomáš SRB, Řád svobodných zednářů 2, Praha 2003, s. 36.: Podle T. Srba jsou poslední tři dílny nazývány: 31. stupeň: tribunály, 32. stupeň: konsistoře, 33. stupeň: rady. 2020-02-12.
↑Tomáš Srb, Řád svobodných zednářů I.: Individuální cesta k poznání, skryté skutečnosti. Praha: Eminent 2001, 137. 2020-02-13
↑Albert Pike, The Spurious Rites of Memphis and Misraim. 2020-02-13.
↑Například Svatoondřejská mísa nesená dvanácti býky krále Šalamouna ve Vlastivědném muzeu v Olomouci [1]
↑LURKER, Manfred. Slovník symbolů (původním názvem: Wörtebuch der Symbolik (2005)). Překlad Alena Bakešová, Irena Šnebergová, Otakar Vochoč, Petr Dvořáček. První. vyd. [s.l.]: Universum (ČR), Knižní klub, 2005. 616 s. ISBN80-242-1588-8. S. 503.
↑Eugen Lennhoff, Oskar Posner, Dieter A. Binder: Internationales Freimaurer Lexikon. 5. Auflage. Herbig Verlag, 2006, S. 660.
↑Eugen Lennhoff, Oskar Posner, Dieter A. Binder: Internationales Freimaurer Lexikon. 5. Auflage. Herbig Verlag, 2006, Lemma Frankreich, S. 296.
↑VPM. Generál Gilbert du Motier La Fayette. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
↑HOFFMANN, Stefan-Ludwig. Die Politik der Geselligkeit, Freimaurerlogen in der deutschen Bürgergesellschaft 1840–1918. [s.l.]: [s.n.] ISBN3-525-35911-X.
↑ abTHE WASHINGTON TIMES. Saddam to be formally charged. The Washington Times [online]. 2004-07-01 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
↑Bernward Deneke (Hrsg.): Siehe, der Stein schreit aus der Mauer: Geschichte und Kultur der Juden in Bayern; výstava pořádaná Německým národním muzeem a Domem bavorské historie v Německém národním muzeu v Norimberku, 25. října 1988 - 22. ledna 1989. Katalog. 1988. 2020-02-17
↑ abAllgemeines Handbuch der Freimaurerei. Třetí vydání, zcela přepracované a sladěné s novým vědeckým výzkumem. z Lenningovy encyklopedie svobodného zednářství (Lennings Encyklopädie der Freimaurerei). Verein deutscher Freimaurer, Leipzig. Max Hesses Verlag, 1900. 2020-02-17.
↑WÓJTOWICZ, Norbert. Wolnomularstwo a Kościół katolicki - Wrogowie, przeciwnicy czy konkurenci?. První. vyd. [s.l.]: Dom Wydawniczy Ostoja, 2014. 123 (84, plus přílohy) s. ISBN978-83-60048-74-0. (polsky)
↑25. července 1737. In E. LENNHOFF, Svobodní zednáři, s. 235. 2020-02-12.
↑SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. ŹRÓDŁA KANONU 2335 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1917 ROKU (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opok, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
↑SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. 11. DYSKUSJA NAD KANONEM 2335 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1917 ROKU (KANON 1374 KODEKSU PRAWA KANONICZNEGO Z 1983 ROKU (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
↑ DEKLARACJA O STOWARZYSZENIACH MASOŃSKICH QUAESITUM EST. https://opoka.org.pl/ [online]. Nadace Opoka, 2001-05-16 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
↑SUCHECKI (ČLEN ŘÁDU MENŠÍCH BRATŘÍ KONVENTUÁLŮ), Zbigniew. 12. Deklaracja o stowarzyszeniach masońskich (KOŚCIÓŁ A MASONERIA). https://opoka.org.pl [online]. Nadace Opoka, 2002-04-08 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
↑WÓJTOWICZ, Norbert. Apostolski Kościół Episkopalny wobec masonerii. Wolnomularz Polski. Zima 2017/2018, čís. 73, s. 43–44. Dostupné online.Archivováno 9. 8. 2020 na Wayback Machine.
↑JIŘÍ, Šťastný. Kde se v Praze vzaly tajemné zednářské knihy? Původ sahá až k prověrkám nacistů | Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2016-12-25 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
↑ Muzeum Masonic. www.masonichouse.com [online]. Pension Masonic House [cit. 2020-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-31.
↑ Dan Brown po katolících cílí na svobodné zednáře. Ti jsou spokojeni. https://art.ihned.cz/ [online]. Economia a.s (Hospodářské noviny, iHNed.cz), 2009-09-15 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
↑ Kopí osudu (Die Jagd nach der heiligen Lanze). www.csfd.cz [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2020-02-12]. Dostupné online.
↑John Phillips Resch, ed., culture, and the homefront (MacMillan Reference Library, 2005) 1: 174–75
↑ Po stopách templářů v Londýně. www.protravel.cz [online]. PRO TRAVEL CK, s.r.o., 2014-10-21 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online.
↑ Ztracená brána. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2020-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-28.
↑ Vysoká hra. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2020 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online.
↑Ludwik HassWolnomularstwo w Europie Środkowo-Wschodniej XVIII i XIX wiekuWrocław 1982 s. 284.
↑ Fotogalerie. u3h.webnode.cz [online]. Zednářská Lóže U Tří Hvězd [cit. 2020-02-06]. Dostupné online.
↑ Významní svobodní zednáři v Čechách a ve světě. www.luvs.cz [online]. LÓŽE U VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE [cit. 2020-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-20.
↑ abcdefghijklmnZEDNÁŘSKÉ OSOBNOSTI [online]. QUATUOR CORONTATI | VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
↑Nový Bezručův kraj: týdenník českoslov. strany nár. socialistické pro severovýchodní Moravu a Slezsko s pravidelnou přílohou Těšínska 1936, Nový Bezručův kraj, Číslo 39: Duch, který ovládal národní probuzení. 2020-02-12.
↑ČECHUROVÁ, Jana. Participace Karla Čapka na svobodném zednářství [online]. Památník Karla Čapka, 2015-11-19 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online.
↑QUATUOR CORONTATI. Adolf Girschick [online]. VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
↑ ab VÁCLAV MARIA HAVEL (1897–1979). www.lmost.cz [online]. Lóže Most [cit. 2020-02-06]. Dostupné online.
↑OLŠER, Břetislav. Je to 40 roků od vzniku zednářské lóže Charty 77, o jejichž seznamy StB se po nástupu Václava Havla na Pražský hrad musel postarat jeho ministr vnitra Dr. Richard Sacher.... Rukojmi.cz - Internetové noviny [online]. http://www.rukojmi.cz/ [cit. 2020-01-30]. Podle serveru Neovlivni.cz: Server RUKOJMÍ.cz sice v podtitulu uvádí, že jde o internetové noviny. Stránky jsou v podstatě generátorem názorových textů, glos a konspiračních teorií různých autorů, jejichž jména jsou známá i z dalších webů, které v Česku šíří ruskou propagandu.. Dostupné online.
↑REDAKCE PP. VÁCLAV HAVEL – MORÁLNÍ AUTORITA NEBO “ZAPLACENÁ” SAMETOVÁ IKONA? [online]. PRAVÝ PROSTOR MÉDIA S.R.O., 2013-11-26 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
↑DOLEŽAL, Jiří X. Pravda o Havlově zednářství. www.reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s. (Reflex.cz), 2012-12-25 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
↑JIM. Havlův spolupracovník vysvětlil, jak to bylo s krátkými kalhotami. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-12-21 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
↑ Urna s popelem Václava Havla byla uložena do rodinné hrobky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-01-04 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
↑BARTOŠ, Adam B. Sobotka nám odpověděl: Nejsem zednář. Byl to normální pozdrav. www.freeglobe.cz [online]. Český portál, o.p.s., 2013-11-13 [cit. 2020-01-29]. Deník Neovlivní.cz zařadil tento server do databáze kremelských ozvěn v Česku.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-29.
↑SLONKOVÁ, Sabina. Freeglobe.cz: Ozvěny Kremlu v ČR. www.neovlivni.cz [online]. Dead Line Media, s.r.o za podpory Nadace Open Society Fund Praha, 2015-06-15 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
↑O.P.S, Český portál. Freeglobe. www.freeglobe.cz [online]. 2013-05-03 [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-20.
↑DVOŘÁKOVÁ, Jana. Skull and Bones: Řád nejmocnějších mužů!. enigmaplus.cz [online]. RF HOBBY s. r. o., 2019-04-05 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online.
↑Whipple, Edward G.; Sullivan, Eileen G. (1998-03-01). "Greek Letter Organizations: Communities of Learners?". New Directions for Student Services. 1998 (81): 7–17.
FRANĚK, Čestmír. Tajemní svobodní zednáři a jejich dekorace. MERKUR 6/2003 [online]. Filatelie KLIM Brno [cit. 2020-01-27]. Dostupné online. (cz)
ČECHUROVÁ, Jana: Nositelé kontinuity a inovátoři: Poválečné osudy londýnských zednářů v Československu, v Soudobé dějiny 03/04, S. 83–106, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2004
SUTTON, Andrew. Pravítko a kružítko – Praktické geometrické konstrukce. První. vyd. Praha 5-Smíchov: Dokořán (Dokořán s. r. o.), 2017/02. 58 s. (Pergamen (20.)). ISBN978-80-7363-770-5.
Zednářem byl i loutkář Skupa, lóže sídlila v plzeňském hotelu Continental [online]. MAFRA, a. s. (iDNES.cz), 2017-04-16 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online.
Lóže ve Varšavě.
Lóže v Itálii.
Lóže v Holandsku.
Lóže v USA.
Křeslo velmistra.
Lóže při veřejném otevření návštěvníkům. Tzv. židovský sál, kde je na obraze král Šalamoun, který nechal postavit Jeruzalémský chrám.
_(14579806838).jpg)
.jpg)
,_balet_Krzysztofa_Pastora,_Polski_Balet_Narodowy,_fot._Ewa_Krasucka_TW-ON.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu svobodné zednářství na Wikimedia Commons 
Téma Svobodné zednářství ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Zednáři svobodní v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
