Eugène Pottier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eugène Pottier
Eugène Pottier par Étienne Carjat.jpg
Rodné jménoEugène Edine Pottier
Narození4. října 1816
Paříž
Úmrtí6. listopadu 1887 (ve věku 71 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (48°51′38″ s. š., 2°23′53″ v. d.)
Povoláníbásník, politik, spisovatel, komunard a kreslíř
NárodnostFrancouzi
Významná dílaInternacionála
Politická příslušnostSocialist Labor Party of America
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène Edine Pottier (4. října 1816 Paříž6. listopadu 1887 tamtéž) byl francouzský socialistický revolucionář, básník a dělnický písničkář. Jeho píseň Internacionála se stala nejdůležitější písní světového dělnického hnutí, dodnes je zpívána levicovými hnutími, komunisty, socialisty i sociálními demokraty, mezi lety 19221944 byla také hymnou Sovětského svazu. Byl jednou z vedoucích osobností Pařížské komuny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pottier pocházel z chudé řemeslnické rodiny; otec byl baličem a výrobcem beden.[1] Chlapec musel pracovat od třinácti let; nejprve pomáhal otci, potom byl obchodním příručím, pomocníkem ve škole a nakonec návrhářem látek. Nedostatečné formální vzdělání si doplňoval samostudiem. Miloval písně lidového písničkáře Bérangera a podle jeho vzoru psal vlastní verše. Už v patnácti letech mu vyšla útlá sbírka básní. Vnímal z vlastní zkušenosti chudobu dělníků a jejich nerovnoprávné postavení ve společnosti. Studoval spisy utopického socialisty Charlese Fouriera a jeho vzorem byl revolucionář Louis August Blanqui. [2] Zapojil se do revoluce v červnu 1848.

V zaměstnání se postupně vypracoval na dílovedoucího v předním kreslířském salónu. Vybudoval si vlastní tiskárnu na textilie a v roce 1864 založil odborovou organizaci, která se později připojila k První internacionále.[2]

Během prusko–francouzské války se stal členem Národní gardy, v roce 1870 se zúčastnil bojů při obléhání Paříže. Aktivně se zapojil do Pařížské komuny, byl zvolen členem jejího vedení. Pracoval v komisi pro veřejné služby, podílel se na bojích Krvavého týdne. Po potlačení Komuny se musel skrývat a v červnu 1871 se mu podařilo uprchnout do Anglie.[2] Francouzským soudem byl 17. května 1873 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Uchýlil se do Spojených států, odkud organizoval pomoc pronásledovaným komunardům. Živil se jako dělník a stal se členem socialistické dělnické strany. Po amnestii v roce 1880 se vrátil do Francie zubožený a napůl ochrnutý.

Navštěvoval tehdy velmi populární goguetty, malé přátelské skupinky mužů, kteří se setkávali, aby se pobavili a zazpívali si. V roce 1883 získala jeho píseň stříbrnou medaili v soutěži pořádané jednou z nejznámějších goguett Lice chansonnière. Při té příležitosti se setkal se zpěvákem, básníkem a skladatelem Gustavem Nadaudem, který obdivoval Pottierův básnický talent, přestože nesdílel jeho politické názory. V roce 1884 financoval vydání sbírky padesáti Pottierových písní, k níž napsal pochvalnou předmluvu zakončenou slovy: Politika nás odděluje a píseň nás spojuje.

hrob Eugena Pottiera na hřbitově Père Lachaise (odd. 95)

V roce 1887 přátelé z dob Komuny shromáždili prostředky na vydání sbírky nejlepších Pottierových písní a básní. Vyšla pod názvem Revoluční zpěvy (Chants révolutionnaires) v nákladu 1500 výtisků jen několik měsíců před básníkovou smrtí.[2] Poprvé v ní byl zveřejněn text básně Internacionála, kterou Pottier napsal už v roce 1871 po krvavém potlačení Komuny.

Eugène Pottier byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži.

V roce 1888, rok po Pottierově smrti, se Revoluční zpěvy dostaly do rukou dělnického skladatele Pierra Degeytera v Lille, který na text Internacionály napsal hudební doprovod. Píseň se postupně stala hymnou mezinárodního dělnického hnutí a proslavila Pottierovo jméno na celém světě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sbírky básní a písní[editovat | editovat zdroj]

  • Básně sociální ekonomiky a revoluční socialistické písně (Poésies d'économie sociale et chants socialistes révolutionnaires), Paříž: H. Oriol, 1884
  • Kdo je ten blázen? (Quel est le fou?), písně, předmluva Gustave Nadaud, Paříž: H. Oriol, 1884
  • Revoluční písně (Chants révolutionnaires), předmluva Henriho Rocheforta, komentáře Gustava Nadauda a Julesa Vallèse, Paříž: Dentu, 1887

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • VLČEK, Miroslav, ed. Jaro 1871: Poezie Pařížské komuny. Z francouzských originálů přeložil kolektiv překladatelů. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1961. 109 s. cnb000516754. 

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

Il n’est pas de sauveurs suprêmes,
Ni Dieu, ni César, ni tribun;
Producteurs, sauvons-nous nous-mêmes!
Décrétons le salut commun!
Pour que le voleur rende gorge,
Pour tirer l’esprit du cachot,
Soufflons nous-mêmes notre forge,
Battons le fer quand il est chaud!

Odnikud nečekejme spásu,
král nespasí nás, ani bůh:
nepřijde štěstí bez zápasu,
jen sami rozrazíme kruh.
Vyrveme kořist z dravčích spárů,
myšlenky uvolníme z pout,
když sami v rozdmychaném žáru
železo žhavé budem kout.

—E. Pottier, Internacionála, úryvek v překladu J. O. Fischera[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugene Pottier na francouzské Wikipedii.

  1. FISCHER, Jan Otokar, a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. 2. vyd. Díl 2. Praha: Academia, 1983. 772 s. cnb002396217. S. 164. 
  2. a b c d CODR, Milan; FISCHER, Jan O. Přemožitelé času sv. 12. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Eugène Pottier, s. 35–37. 
  3. FISCHER, Jan Otokar, a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. 2. vyd. Díl 2. Praha: Academia, 1983. 772 s. cnb002396217. S. 167–168. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FISCHER, Jan Otokar, a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. 2. vyd. Díl 2. Praha: Academia, 1983. 772 s. cnb002396217. Kapitola „Eugène Pottier", s. 163–171, 189–190 (bibliografie). 
  • NOVÁK, Otakar, a kol. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. cnb000204480. Heslo „Eugène Pottier", s. 516. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]