Pierre-Jean de Béranger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre-Jean de Béranger
Narození 19. srpna 1780
Paříž
Úmrtí 16. července 1857 (ve věku 76 let)
Paříž
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Povolání šansoniér, politik, básník, autor písní, hudební skladatel a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pierre Jean de Béranger

Pierre Jean de Béranger (19. srpna 1780 - 16. července 1857) byl francouzský básník a autor velmi známých písní.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé rodiny, vyučil se knihtiskařem, ale byl rozhodnout se věnovat literatuře. Plánoval rozsáhlé epické a dramatické básně, nikdy je ale nepublikoval. Písně, které ho později proslavily, pro něj zprvu neznamenaly příliš podstatnou část jeho tvorby. V roce 1812 se ocitl ve finanční krizi, byl finančně podpořen Lucienem Bonapartem, který byl jeho příznivcem, později díky němu získal místo na univerzitě, kde setrval až do roku 1821. Byl uveden do literárních kruhů.

První píseň, která ho proslavila, byla satirická báseň Král yvetotský (Le roi d'Yvetot). Pro ostrý politický tón svých písní byl mnohdy pronásledován, pokutován a zakazován, později dokonce uvězněn. V roce 1848, po nastolení druhé republiky, kterou ve svých písních vždy podporoval, odmítl všechny nabízené pocty a poklidně strávil zbytek života, finančně zajištěn.

Mé srdce je loutna zavěšená, sotva se ho dotkneš, zní.
— Pierre Jean de Béranger

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1815 vydal sbírku „Chansons" [Písně], kterou pak doplňoval v dalších vydáních (1821, 1825, 1828, 1833, 1847 a 1857);[1] celkem složil na 360 písní,[2] většinou na lidové melodie. Tyto básně jsou velmi poetické, ale vtipné i ostré. Stylově je podobný klasicistním autorům a francouzské lidové poezii. Jeho básně jsou milostné, satirické, týkající se společenského života i politiky a velmi zpěvné. Proto se také staly velmi populárními (patřil k vůbec nejpopulárnějším francouzským básníkům všech dob), pro velkou časovost je však velká část z nich zapomenuta a Bérangerovo dílo bylo mnohdy po jeho smrti bagatelizováno.

Katolická církev dekretem ze dne 28. 7. 1834 zařadila Bérangerovy „Písně" (Chansons) na Index zakázaných knih.[3]

Mnoho jeho básní bylo přeloženo do češtiny, poprvé a vynikajícím způsobem Miroslavem Krajníkem v roce 1875. Bérangerovy básně hrají také významnou úlohu v románu Františka Kožíka Největší z Pierotů.

„...vladaři potřebovali by / poddané němé jako ryby..."
— Pierre Jean de Béranger[4]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁK, Otakar, ed. et al. Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 102.]
  2. MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Viz str. 106.]
  3. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 27.]
  4. BÉRANGER, Pierre Jean de. Na křídlech refrénu: výbor písní a písniček. Přeložil J. O. Fischer. Praha: Čs. spisovatel, 1977. 181 s. [Viz str. 75.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÉRANGER, Pierre Jean de. Na křídlech refrénu: výbor písní a písniček. Přeložil J. O. Fischer. Praha: Čs. spisovatel, 1977. 181 s.
  • FISCHER, Jan Otokar. Béranger - nejslavnější francouzský písničkář. 1. čes. vyd. Praha: Svoboda, 1967. 410 s.
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať „Béranger Pierre-Jean de: Písně" je na str. 106–107.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]