Bafomet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Baphomet.
Bafomet
Baphomet
Bafomet vytvořený francouzským okultistou Eliphasem Lévim (19. stol.)
Bafomet vytvořený francouzským okultistou Eliphasem Lévim (19. stol.)
Symbol hlava kozla, pentagram, bílý Měsíc Chesedu, černý srpek Gevury, ruce ženská a mužská, rohy, pochodeň inteligence, caduceus, křídla prchavosti, ženská ňadra, androgynní paže

Bafomet (či Baphomet) je jméno nejasného původu i etymologie. Je znám jako modla, kterou měli údajně uctívat templáři, přičemž podoba této modly je také nejasná. Druhou variantou je symbolická bytost podobný démonu s hlavou kozla, jejímž autorem je francouzský okultista Eliphas Lévi.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Etymologie slova Bafomet je nejasná a existuje více pokusů o výklad. První užití slova ukazuje na zkomoleninu muslimského proroka Mohameda, starofrancouzsky Machomet.[1] Tuto domněnku podporuje i první známé použití tohoto slova, které procesu s templáři předcházelo o celá dvě století, v dopise, který napsal účastník první křížové výpravy, Anselm de Ribodimonte, remešskému arcibiskupovi Manassovi:

Následující den za svítání (tj. Saracéni) silnými hlasy vzývali Baphometha; a my se ve svých srdcích tiše pomodlili k našemu Bohu, zaútočili jsme na ně a odehnali je všechny z hradeb města.[2]

Obviňováním z uctívání Bafometa byli tudíž templáři obviněni z konverze k islámu, kterému pověrčiví křesťané té doby přisuzovali mj. také idolatrii.[3]

Další pokus o výklad počítá s tím, že jde o spojení dvou řeckých slov bafé a metis a znamená tak křest ohněm.[4]

Podle další teorie se jednalo o zkratku tem.o.h.p.ab (templi omnium hominum pacis abbas - otec (opat) chrámu míru všech lidí) čtenou zprava. Nebo je Bafomet odvozen od arabského AbufihamatOtec porozumění.

Bafomet templářů[editovat | editovat zdroj]

Kamenná hlava s vousy a třemi tvářemi ze 16. století z kláštera v portugalském Tomaru (tehdy konvent Řádu Krista) je rovněž pokládána za možného Bafometa.

Templáři během procesu popsali Bafometa jako modlu nebo schránku v podobě mužské vousaté hlavy děsivého vzezření, zhotovenou ze dřeva nebo z kovu. Podivné zpodobnění idolu, kterému se templáři měli údajně na tajných setkáních klanět a prokazovat mu pocty, mělo mít tři tváře a na vrchu cosi, co snad mělo připomínat templářský čepec. Některé další výpovědi se s touto verzí rozcházejí, někteří ji popisovali jako hlavu ženy. Vzadu byly umístěny dvířka s dutinou, ve které byly uloženy neznámé kosti. Jelikož tyto předměty nebyly nalezeny a výpovědi templářů se v procesu různily, napomáhá tato informace myšlence, že tyto modly nikdy neexistovaly. Znamenalo by to i mimo jiné, že výpovědi byly zcela vymyšlené a vynuceny na mučidlech.

Podle templářských výpovědí měl tyto podivné ceremoniály zavést v řádu neznámý sultán, a to prostřednictvím nejmenovaného velmistra řádu, který padl do zajetí. Zda se skutečně jednalo o Gérarda de Ridefort, který byl skutečně po nějaký čas vězněn sultánem Saladinem a po krátké době propuštěn, zůstalo nezodpovězeno.

V zákulisí celého procesu se odehrával mocenský boj mezi papežstvím v Avignonském zajetí, bohatým a mocným řádem katolické církve, který podléhal papeži jen formálně, a zadluženou francouzskou monarchií, jejíž panovník Filip IV. Sličný nedovedl přihlížet roztahovačnosti nezávislého řádu. Je nesporné, že náhlé obvinění mocného a bohatého řádu z odpadnutí od víry, z kolaborace s nepřítelem (nebo dokonce tajné konverze k islámu), přišlo jeho odpůrcům nejvíc vhod. Řád byl během procesu obviňován z nejrůznějších zločinů, mnohdy až protichůdným a příliš fantastických, v podstatě z praktikování černé magie, k čemuž náležely absurdity typu unášení nevinných panen, travičství domácího skotu apod., což jen posiluje pochybnosti v hodnověrnost celého procesu.

Dnes se většina lidí včetně historiků přiklání k závěru, že proces s templáři byl vykonstruovaný.

Bafomet Eliphase Léviho[editovat | editovat zdroj]

Nicméně v 19. století byly konspirační teorie související s templáři populární. Tyto novodobé teorie ustálily podobu Bafometa, tak jak ji ve svém díle Dogme et Rituel de la Haute Magie (Dogma a rituál vysoké magie) nakreslil okultista Eliphas Lévi - tj. „mendéského kozla sabatu“, byť se tato podoba s popisem templářů rozchází. V této podobě se jedná o okřídlenou bytost s hlavou kozla s lidským tělem, rukou ženy a rukou muže a rozštěpenými kopyty. Na hlavě je kromě rohů také zapálená pochodeň. Samotný Bafomet ukazuje na dva srpky měsíce, přičemž na pravé ruce má napsáno latinské slovo SOLVE a na levé COAGULA. Dnešní satanisté obecně považují Léviho Bafometa za zpodobnění ďábla, ale Lévi zamýšlel Bafometa zpodobnit spíše jako starodávného pohanského boha plodnosti.

Ve své knize Elipas Lévi uvádí:

Kozel vyobrazený na našem titulním listě, má na čele vrcholem vzhůru směřující znamení pentagramu, symbolu světla, jeho dvě ruce vytvářejí znamení hermetismu, jedna z nich ukazuje nahoru na bílý Měsíc Chesedu, druhá na černý srpek Gevury. Toto znamení vyjadřuje dokonalý souhlas Milosrdenství a Spravedlnosti. Jedna jeho ruka je ženská, druhá mužská, jako u androgyna Khunrathova, jehož atributy jsme musili sjednotit s těmito (tj. našeho kozla), poněvadž je to jeden a týž symbol. Pochodeň inteligence, která plane mezi jeho rohy, je magickým světlem universální rovnováhy, obraz duše, povznesené nad hmotu tak, jako plamen, spojený s materií, vyzařuje nahoře nad ní. Hnusná hlava zvířete vyjadřuje hrůzu hříšníka, jehož hmotně jednající, jedině zodpovědná část, také jediná bude trpět trestem, neboť duše je svou přirozeností necitlivá a utrpení podléhá jedině tehdy, když se zhmotní. Kaduceus, umístění namísto pohlavního údu, představuje věčný život, tělo, pokryté šupinami, pak vodu, nad ním umístěný půloblouk atmosféru a následná křídla prchavost (volatilitu). Dvě ňadra a androgynní paže této sfingy okultních věd představují lidství.
— Dogma a rituál vysoké magie

Je zde jistá analogie starověkým galským bohem Cernunnem, konkrétně s jeho zobrazením na Gundestrupském kotli, jímž se Lévi mohl nebo nemusel inspirovat. Jisté je ale to, že Lévi svůj výtvor nepokládal za podobiznu ďábla.

Postava Léviho Bafometa se objevuje i v populární kultuře, kde se využívá jeho asociace s tajemnem a mýty, například v sérii počítačových her Broken Sword, nebo v románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda.

Bafomet satanistů[editovat | editovat zdroj]

Bafomet v podobě pentagramu

V roce 1897 se objevil další Bafomet, tentokrát v podobě symbolu obráceného pentagramu doplněnou o hlavu kozla, a to v knize jiného francouzského okultisty Stanislase de Guaita zvané La Clef de la Magie Noire. Tento pentagram byl později běžně spojován s Léviho Bafometem a rovněž nazýván „kozlem sabatu“. Autor však zřejmě zamýšlel něco jiného, když původně použil jiná jména. Samael napsaný v horní části je dle Talmudu jméno padlého archanděla a Lilith v dolejší části je ženský démon převzatý z židovské mytologie. Hebrejská písmena v kruhu představují biblickou mořskou příšeru Leviatana.

Později v roce 1969 si symbol přisvojila Církev Satanova, jejímž zakladatelem byl Anton Szandor LaVey, a byla oficiálně nazvána Sigil of Baphomet („Znamení Bafometa“). Symbol se do běžného povědomí dostal jako znak satanismu, ale zejména toho vytvořeného LaVeyem.

Bafomet v umění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malcolm Barber in The New hood: A History of the Order of the Temple, str. 321
  2. Sequenti die aurora apparente, altis vocibus Baphometh invocaverunt; et nos Deum nostrum in cordibus nostris deprecantes, impetum facientes in eos, de muris civitatits omnes expulimus. Citováno podle: MIGNE, Jacques Paul. Godefridi Bullonii, Lotharingiae ducis, postmodum Hierosolymorum regis primi, epistolae et diplomata [online]. Paris: rev. 1854, [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. (latinsky) , s. 475.
  3. HAWTING, Gerald R.. The Idea of Idolatry and the Emergence of Islam. From Polemic to History [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 1999, [cit. 2016-08-26]. Dostupné online. (anglicky) , zejm. na s. 86-87.
  4. Milan Nakonečný in Lexikon Magie - heslo bafomet

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]