Oranžský řád
| Oranžský řád Orange Order | |
|---|---|
 vlajka Oranžského řádu | |
| Vznik | 1795 |
| Sídlo | Belfast, Severní Irsko |
| Působnost | Spojené království, Irsko, Spojené státy americké, Kanada, Togo, Ghana, Austrálie, Nový Zéland |
| Úřední jazyk | angličtina |
| Generální tajemník | Edward Stevenson (velmistr – Grand Master) |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oranžský řád (anglicky plným názvem Loyal Orange Institution, irsky An Dílis Institiúid Oráisteach, známější pod zkráceným anglickým názvem Orange Order) je protestantská organizace, založená na principu náboženského bratrstva v roce 1795 v Severním Irsku.[1] Název organizace je odvozen od jména Viléma III. Oranžského, protestantského krále Anglie, Irska a Skotska, který v roce 1690 porazil a vyhnal ze země katolického krále Jakuba II. Řád má – podobně jako bratrstvo svobodných zednářů – tzv. Grand Lodges (Velké lóže), které mají určitou autonomii. Mimo Irsko se tyto lóže nacházejí ve Skotsku, Anglii, USA, západní Africe (v Togu a Ghaně), Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vzniku řádu předcházela činnost tzv. Peep o'Day Boys, zvaných též Orange Boys, což bylo sdružení protestantských farmářů v Severním Irsku, které v 18. století vyvíjelo náboženské aktivity a účastnilo se střetů s tzv. Defenders – členy organizace, sdružující v hrabství Amagh venkovské obyvatelstvo římskokatolického vyznání. K velkému střetu mezi protestanty a katolíky, při němž bylo zabito 30 katolických Defenders, došlo 21. září 1795 poblíž usedlosti Diamond na křižovatce cest mezi Loughgallem a Portadownem v hrabství Armagh.[3]
Srážka u Diamond (anglicky Battle of the Diamond) se stala impulsem k založení Oranžského řádu. Již z této doby pochází tradice nošení oranžových šerp a každoročního pořádání pochodů Oranžistů (Orangemens). Historický statek Dan Winter’s House (Dům Dana Wintera), u něhož 21. 9. 1795 došlo k bitvě a který dle písemných zmínek na počátku 18. století přináležel k panství Newry, byl proměněn v Muzeum Oranžského řádu v roce 1995 u příležitosti dvoustého výročí vzniku této organizace.[4]
Struktura řádu[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní struktura a organizace řádu byly inspirovány svobodným zednářstvím a původně měl řád charakter tajného spolku.[1] Nejvyšší organizační jednotkou je Velká lóže, v jejímž čele stojí velmistr (Grand Master). Dalším titulem v členské hierarchii je ctihodný mistr (Worshipful Master), který stojí v čele jednotlivých lóží. Řadoví členové organizace mezi sebou užívají titul bratr (Brother). Pro ty členy, kteří mají na starosti utajení schůzek a shromáždění, se používá termín tiler.[5]
.JPG)
Konkrétně v Irsku je struktura lóží následující: celonárodní Velká lóže zahrnuje 12 lóží v hrabstvích (County Lodges), ty se dále člení na 126 lóží v districtech (District Lodges) s více než 1300 místními, resp. soukromými lóžemi (Private Lodges).[5] Zatímco v 60. letech 20. století měla organizace na území Irska řádově 65 000 členů, na počátku 21. století tento počet klesl téměř na polovinu (38 000 členů dle údaje z roku 2009, publikovaného v roce 2012). Celkem v první dekádě 21. století působilo ve všech lóžích Oranžského řádu po celém světě kolem 100 000 členů.[5]
Zásady[editovat | editovat zdroj]
Hlavní přikázání, jimiž se řídí členové Oranžského řádu, jsou:
- Láska k bohu (Love for God) – formulované jako „láska a úcta k nebeskému otci“ spojená s přikázáním nikdy nebrat boží jméno nadarmo
- Víra v Ježíše Krista (Faith in Christ) – pevná víra v Ježíše Krista, spasitele lidstva
- Respektování a studium Písma svatého (Authority of Scripture)
- Svěcení neděle (Respect for Sunday)
- Bratrské pouto (Brotherly Bond) – dodržování zásad bratrství mezi členy Řádu.[6]
Pochody a nepokoje[editovat | editovat zdroj]
Z politického hlediska lze Oranžský řád charakterizovat jako britskou unionistickou organizaci a vazbami na ulsterský loajalismus.[7] Důležitým vnějším projevem aktivit členů řádu je organizování každoročních pochodů, z nichž nejvýznamnější je pořádán 12. července (The Twelfth). Zvolené datum je každoroční připomínkou vítězství protestantského vojska Viléma III. Oranžského nad katolíky v roce 1690 v bitvě u řeky Boyne. Vzhledem k určitým vazbám části Oranžistů na polovojenské loajalistické skupiny docházelo během těchto pochodů ke střetům protestantů s katolickými obyvateli v obcích a městských čtvrtích, kudy účastníci pochodů procházeli. Za účelem eliminace těchto nepokojů a násilnosti byla v roce 1998 zřízena speciální komise (anglicky Parades Commission), jejíž členy jmenuje britský státní tajemník pro Severní Irsko. Tato komise mj. zveřejňuje přehledy plánovaných pochodů na území Severního Irska.[8] Její pravomoci a doporučení však nebývají respektovány všemi příslušníky Oranžského řádu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Orange Order. Irish Political Society [online]. Encyklopaedia Britannica [cit. 2017-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Welcome to the Grand Orange Lodge [online]. [cit. 2017-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATKINSON, Joseph. Battle of the Diamond [online]. 2012-02-01 [cit. 2017-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-02. (anglicky)
- ↑ Dan Winter’s House. History & Heritage [online]. [cit. 2017-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-02. (anglicky)
- ↑ a b c Who are the Orangemen? [online]. BBC News, 2012-07-11 [cit. 2017-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Orange Order. Religious Nature [online]. [cit. 2017-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-06. (anglicky)
- ↑ Twelfth Resolutions [online]. [cit. 2017-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Oficiální stránky Parades Commission (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOMERVILLE, Christopher. Irsko. Velký průvodce National Geographic. Kapitola Oranžoví a Zelení. Brno: Computer Press, 2006. 399 str. S. 310 - 311. ISBN 80-251-1170-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oranžský řád na Wikimedia Commons
