Kozel (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kozel
Jihozápadní průčelí
Jihozápadní průčelí
Základní informace
Sloh klasicistní
Architekti Václav Haberditz, Ignác Jan Nepomuk Palliardi
Výstavba 1784–1789
Stavebník Jan Vojtěch Černín z Chudenic
Další majitelé Valdštejnové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Šťáhlavy 67, Šťáhlavy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kozel
Kozel
Další informace
Rejstříkové číslo památky 30548/4-489 (PkMISSezObr)
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kozel je klasicistní lovecký zámekPlzeňském krajiokrese Plzeň-město. Leží asi 15 km jihovýchodně od města Plzeň a dva kilometry od obce Šťáhlavy. Je ve vlastnictví státu, správu zajišťuje Národní památkový ústav a je přístupný veřejnosti. Od roku 1963 je zámek chráněn jako kulturní památka a od 1. ledna 2002 jako národní kulturní památka ČR.[1]

Historie zámku[editovat | editovat zdroj]

Zámek byl postaven jako letní a lovecké sídlo hraběte Jana Vojtěcha ČernínaChudenic. Ten působil jako nejvyšší lovčí království českého na dvoře císaře Josefa II. Stavba zámku proběhla v letech 1784–1789 pod vedením architekta Václava Haberditze. Výsledkem byla přízemní obdélníková budova s vnitřním nádvořím.[2] V devadesátých letech 18. století přibyly do areálu čtyři další objekty, a to jízdárna, kaple, lokajna a konírna realizované architektem Ignácem Palliardim.[2] Autorem sochařské výzdoby je Ignác Platzer mladší (1757–1826). Jeho dílem je oltář v zámecké kapli a plastika skoleného jelena na terase.[2]

Hrabě Jan Vojtěch Černín († 1816) byl za svůj život dvakrát ženat.[3] Poprvé s Marií Josefou z rodu Thun-Hohensteinů a podruhé s Eleanorou z Hackelbergu.[4] Ani jedna z manželek mu však nedala mužského dědice, a tak tato větev Černínů vymřela po meči. Před smrtí hrabě odkázal svá panství prasynovci Kristiánu Vincenci Valdštejnovi. Jeho rod hospodařil na Kozlu až do roku 1945.[2] Poté byl zámek zestátněn.[5]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Zámecký areál
Zámecká kaple svatého Kříže

Zámek je klasicistní čtyřkřídlá budova, jejíž hlavní jihozápadní křídlo je zvýšeno o mansardovou nástavbu. Fasády jsou členěné plochými pilastry a obdélníkovými okny ve vpadlých polích. Palliardiho stavby stojí před severovýchodním průčelím a tvoří je dvě protilehlé dvojice jednopatrových obdélných budov s mansardovými střechami.[6] Podél nádvoří, v jehož středu se nachází malý bazén, vede kamenný ochoz se vchody do jednotlivých místností. Pokoje určené pro hosty jsou rozdělené přepážkou na část pro šlechtu a komoru určenou pro jeho služebnictvo.[2]

Interiér zámku[editovat | editovat zdroj]

Zámek je vybaven převážně rokokovým a klasicistním nábytkem z konce 18. století. Místnosti bývaly vytápěné klasicistními keramickými kamny zdobenými rostlinnými motivy. Služebnictvo v nich topilo z nádvoří, aby svou činností šlechtu nerušilo. V křídle původně používaném jako stáj pro koně bylo za Valdštejnů zřízeno malé divadlo.[3] Výmalby místností jsou prací Antonína Tuvory,[2] který postupoval technikou al secco.[7] Součástí sbírek na zámku je rozsáhlá a cenná knihovna Jana Vojtěcha Černína, rozšířená po roce 1945 o knihovnu rodu Stadionů s tisky z let 1517–1840.[2]

Jízdárna[editovat | editovat zdroj]

Budova jízdárny po rekonstrukci v šedesátých letech 20. století slouží jako výstavní síň či sál pro společenské akce.[2] Trvale je v jízdárně prezentován soubor monumentálních sádrových patinovaných soch Josefa Václava Myslbeka, který je zapůjčen z fondu Národní galerie. Dále si zde můžete prohlédnout díla Jana Štursy (Raněný, 1921), Břetislava Bendy (Eva, 1958) či Bohumila Kafky (Orfeus, 1921).[zdroj?] Na zdech jízdárny jsou vystaveny vzácné renesanční tapisérie.[8]

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost zámku[9]
Rok Počet návštěvníků
2015 28 479
2016 26 169
2017 27 164

Zámek je obklopen parkem, jehož podoba je dána především působením Františka Xavera France. Na zámku pracoval za Valdštejnů v 19. století.[2] Park má 40 hektarů a zdobí ho nejrůznější rostliny a stromy. Z nejznámějších například liliovník tulipánokvětý.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-09]. Identifikátor záznamu 141998 : Zámek Kozel. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Kozel – zámek, s. 159–160. 
  3. a b c Historie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  4. Czernin z Chudenic – základní údaje [online]. Historická šlechta [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  5. RŮŽIČKA, David. Tip na výlet: Zámek Kozel ukazuje život šlechty před sto lety. plzen.idnes.cz. 2011-08-11. Dostupné online [cit. 2018-07-29]. 
  6. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kozel, s. 125. 
  7. KVASNICOVÁ, Ivana. Klasicistní lovecký zámek Kozel představuje sídlo šlechty na konci 18. století.. Novinky [online]. 2017-06-27 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  8. Jízdárna [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  9. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 20. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]