Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kristián Vincenc
hrabě z Waldstein-Wartenbergu
Christian Vinzenz Waldstein Litho.jpg
Nejvyšší dědičný kráječ Českého království, hlava mnichovohradišťské linie Waldsteinů
a majitel valdštejnského majorátu
Mnichovo Hradiště
Ve funkci:
13. srpna 1832 – 24. prosince 1858
PředchůdceArnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu
NástupceArnošt Antonín z Waldstein-Wartenbergu
Majitel valdštejnského seniorátu Třebíč
Ve funkci:
1848 – 24. prosince 1858
PředchůdceAntonín Jiří z Waldstein-Wartenbergu
NástupceVincenc z Waldstein-Wartenbergu

Narození2. ledna 1794
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí24. prosince 1858 (ve věku 64 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníRodinná hrobka v Mnichově Hradišti
Choť(1817) Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861)
RodičeArnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu (1764–1832) a Marie Antonie Desfours (1772–1813)
DětiGabriela z Valdštejna-Wartenbergu
Arnošt František z Valdštejna-Wartenbergu
Josef z Valdštejna-Wartenbergu
PříbuzníAlain Benjamin Rohan, Marie Berta Rohanová, Viktor Benjamín Rohan[1], Karel Viktor Alan Rohan[1], Josef Arthur Rohan[1], Gabriela Rohanová[1], Arnošt Rohan[1], Benjamín Alan Rohan[1] a Eduard Rohan[1] (vnoučata)
Profesešlechnic, podnikatel
CommonsChristian Vincenz Ernst Waldstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristián Vincenc Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (německy Christian Vincenz Ernst Graf von Waldstein-Wartenberg; 2. ledna 1794 Praha24. prosince 1858 Praha) byl český šlechtic z rodu Valdštejnů, podnikatel a průmyslník. V době nastupující průmyslové revoluce zveleboval svá panství Šťáhlavy se zámkem Kozel a zámek a pozemky v okolí Mnichova Hradiště. V Sedlci u Starého Plzence pak založil roku 1816 slévárnu a následně strojírnu, jejíž plzeňská pobočka, Valdštejnské strojírny, se později stala zárodkem Škodových závodů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se rodičům Arnoštu Filipovi z Valdštejna-Vartenberka (1764–1832) a Marii Antonii z Desfours (1772–1813). Arnošt Filip pocházel z mnichovohradišťské větve,[2] sňatkem s hraběnkou Desfoursovou rozšířil svůj majetek. Jako jediné ze tří dětí se Kristián dožil dospělosti.

Vlastní panství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Czernínovi (1746–1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel a Nebílovy.[3][pozn. 1] Přebýval a působil však také na rodinném zámku v Mnichově Hradišti. Roku 1817 se oženil s Marií, rozenou Thun-Hohenstein. Snažil se zanedbaná panství pozvednout, věnoval se lesnictví, již roku 1816 nechal zřídit v Sedlci u Starého Plzence strojírnu i slévárnu železa a litiny. Zde působil jako první hutní inženýr Antonín Mayer a poté pozdější plzeňský průmyslník František Belani.

Zámek v Mnichově Hradišti

Podporoval také živé umění. Roku 1830 nechává Kristián z Valdštejna-Vartenberka upravit jednu ze stájí na Kozlu na malé rodinné divadlo. V roce 1833 nechává výrazně upravit zámecké divadlo v Mnichově Hradišti. Začátkem 30. let byl u Kristiána Valdštejna zaměstnán jako písař a správce Jan Schebek, původem ze Šťáhlav, který se později stal úspěšným stavebním podnikatelem.

Roku 1833 hostil mnichovohradišťský zámek mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, návštěva má podobu několikadenní slavnostní události s vojenskými přehlídkami či hony. Za vzorné hoštění události byl Valdštejn roku 1836 vyznamenán Komandérským křížem Leopoldova řádu.

Hlava rodu[editovat | editovat zdroj]

Poté, co roku 1848 zemřel Antonín Jiří z Valdštejna-Vartenberka (1793–1848) z duchcovsko-litomyšlské linie, Kristián jako nejstarší mužský člen rodu rodu zdědil seniorátní fideikomis Třebíč[2] podle podmínek stanovených již v 17. století.[4] Jako první Valdštejn se také otevřeně přihlásil k odkazu slavného předka Albrechta z Valdštejna, opředeného rozporuplnou minulostí, a o získání titulu vévody. Nabízený rakouský knížecí titul nakonec odmítl.[2] Usiloval také pro svou rodinu tzv. fideikomisu, tedy automatického dědění majetku dle stáří či předem určené posloupnosti, kterým tato větev Valdštejnů, jako jedna z mála rodů, nedisponovala. V rámci této snahy se postaral o zachování rodinných dokumentů a písemností, v čemž následně pokračovali jeho potomci. Ručně psanou kroniku Šťáhlav, hradu Radyně a Lopaty, hradiště Starého Plzence a hradu Plzeň převezl ze svého zámku Kozel do Prahy. Tato kronika, kterou viděl i František Xaver Franc, byla k roku 1928 nezvěstná.[5]

Valdštejnské strojírny v Plzni[editovat | editovat zdroj]

Výtahová věž Valdštejnských sléváren, Sedlec u Starého Plzence

Sedlecké slévárny a strojírny se za účasti Františka Belaniho zdárně rozvíjely, Belani byl jejich ředitelem jmenován roku 1851. Kvůli neshodám s Kristiánem Valdštejnem nad další modernizací a rozšířením výroby odešel již roku 1851 Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, postavil zde první provoz válcoven. Po Kristiánově smrti roku 1858 se Belani do Sedlce vrací, kvůli rostoucí poptávce po strojích a materiálu v Plzni jsou zde roku 1859 založeny Valdštejnské strojírny. V závodu následně začíná pozvolné kariérní soutěžení mezi Františkem Belanim a plzeňským zde zaměstnaným inženýrem Emilem Škodou.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka zemřel 24. prosince 1858 Praze ve věku 64 let a o tři dny později byl pochován v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti.[6] Po jeho smrti převzal správu rodového majetku jeho prvorozený syn Arnošt z Valdštejna-Vartenberka. Ten roku 1869 prodal Valdštejnské strojírny Emilu Škodovi, který z nich následně pod svým jménem vybudoval jedny z největších závodů v Rakousku-Uhersku.

Rodina a potomci[editovat | editovat zdroj]

Kristián Vincenc z Valdštejna se 14. května roku 1817 v Praze oženil s Marií Františkou z Thun-Hohensteinu (21. 8. 1793 Prčice – 20. 1. 1861 Doksy), dcerou majitele panství Poběžovice v západních Čechách Antonína Josefa z Thun-Hohensteinu (1754–1840) a jeho manželky Marie Terezie Wratislavové z Mitrowicz (1766–1851). Bydleli ve Valdštejnském paláci.[7] Měli spolu osm dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti:[8]

  • 1. Antonie Žofie Arnoštka (24. 2. 1818 – 15. 11. 1887)
  • 2. Tekla Aloisie Terezie (30. 8. 1819 – 1827)
  • 3. Arnošt Antonín František de Paula (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha), prvorozený syn a dědic panství
    • 1. ∞ (14. 5. 1848 Praha) Anna Marie ze Schwarzenbergu (20. 2. 1830 Praha – 11. 2. 1849 Praha)
    • 2. ∞ (23. 6. 1851 Vídeň) Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (2. 11. 1833 Vídeň – 8. 2. 1909 Praha)
  • 4. Josef Arnošt (22. 9. 1824 – 21. 7. 1902)
  • 5. Gabriela (10. 9. 1827 Šťáhlavy – 14. 1. 1890 Florencie, pohřbena v Rohanské hrobceLoukově)
    • ∞ (18. 6. 1850 Praha) Artur Rohan (13. 6. 1826 – 17. 2. 1885)
  • 6. Ernestina / Arnoštka (24. 9. 1829 – 2. 11. 1857 Rokytnice v Orlických horách)
  • 7. Františka (25. 8. 1831 – 31. 1. 1915)
  • 8. Aloisie (16. 11. 1832 – 21. 6. 1909)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Bezdětný Jan Vojtěch Czernin z Chudenic odkázal panství Šťáhlavy a Nebílovy synovi své neteře. Příbuzenské vztahy jsou znázorněny v tomto schématu.
     
     
     
     
     
     
     
     
    Heřman Jakub
    Czernin z Chudenic

    † 1784
     
     
     
     
     
     
    Marie Arnoštka
    ze Šternberka
    1718–1747
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    František Antonín
    Desfours
    1730–1822
     
     
    Marie Antonie
    Czerninová z Chudenic
    1744–1805
     
     
    1. Terezie
    z Thun-Hohensteinu
    1746–1770
     
     
    Jan Vojtěch
    Czernin z Chudenic

    1746–1816
     
     
    2. Eleonora z Hackelbergu
    1786–1858
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    1. Marie Antonie
    Františka Desfours
    1772–1813
     
     
     
     
     
     
    Arnošt Filip
    z Waldstein-Wartenbergu
    1764–1832
     
     
    2. Arnoštka Zuzana
    Breunner
    1784–1849
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    Kristián Vincenc
    z Waldstein-Wartenbergu
    1794–1858
     
     
    Marie Františka
    z Thun-Hohensteinu
    1793–1861
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 112–113. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  3. Po stopách Valdštejnů, s. 103
  4. BEČKOVÁ, Jana: Valdštejnové a Třebíč 1613–1945. Historie starobylého českého rodu na třebíčském panství; Muzeum Vysočiny Třebíč, Třebíč, 2008; s. 44–45 ISBN 978-80-86894-10-2
  5. SCHIEBL, Jaroslav. Vzpomínka. Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech. 1928, roč. X., s. 98. Dostupné online. 
  6. Matrika zemřelých 1804–1866, rok 1858, Mnichovo Hradiště 13, pag. 322 [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online. 
  7. Pobytová přihláška pražského magistrátu
  8. Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
  9. Po stopách Valdštejnů, s. 118

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]