Gesto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Panamské děvče

Gesto, posunek, gestikulace (z lat. gerere, jednat, konat) znamená pohyb nebo uspořádání částí těla mluvčího, který něco vyjadřuje nebo dává najevo. Gesta spolu s mimikou – která je gestikulací obličejem – jsou hlavními prostředky neverbální komunikace u živočichů i člověka. U člověka gesta často doprovázejí řeč a tvoří gestikulaci, profesně zejména u herců, řečníků a politiků. Pevně stanovená gesta jsou také součástí náboženských obřadů a liturgie. Většina je rozšířená mezinárodně, některá gesta ale mají pro různé národy odlišný význam, výjimečně i protichůdný.

Gesto v mezilidském styku[editovat | editovat zdroj]

Gesta jsou starší formou komunikace než řeč a přes obrovský pokrok v možnostech verbální komunikace stále mají vysokou důležitost. Náleží do kineziky, nauky o pohybové činnosti člověka v mezilidském styku.

Gesto většinou obrazně naznačuje to, co by šlo vyjádřit slovy, ale přece jen je srozumitelnější, když se ukáže. Mimo to, že gesta dokreslují sdělenou informaci, mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci je pak nesnadné správně interpretovat. Příklad: Po drobné opravě automobilu jsme se na dotaz o ceně dozvěděli, že to „nic “nestojí, ale ruka obrácená dlaní nahoru zároveň říkala „dej“.[1]

Pro správné pochopení toho, co nám gesta sdělují, je třeba vzít v úvahu kulturní kontext. Italové například živě gestikulují, i když naslouchají, a tyto pohyby neznamenají snahu o vstup do hovoru, je to z jejich strany forma ujištění o stejném náhledu na věc atp. Arabové často gestikulují celým tělem, zatímco Angličané při hovoru vykazují jen drobnou gestikulaci rukama.[2]

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Zejména společensky žijící živočichové dávají gesty najevo své vnitřní rozpoložení (strach, radost, útočnost a podobně). Gesta jsou druhově specifická a jsou předmětem studia etologie. Také u člověka známe řadu mimovolných gest, jako je například zdvižené obočí, svraštěné čelo, pohyby rukou v reakci na nějakou událost. Rozpřažené ruce vyjadřují přátelské přijetí, založené ruce ostych a odstup. Některá lidská gesta se patrně vyvinula z gest primátů – například úsměv, polibek nebo gesta imponování („ramena“). Zvláštním druhem gesta je pozdrav – u člověka, úklona, pokynutí rukou, zdvořilý úsměv a podobně. Totalitní režimy 20. století zaváděly specifické pozdravy rukou – napřažená pravice, zdvižená pěst.

Různost významů shodných gest[editovat | editovat zdroj]

Při vyjadřování gest je potřeba dát si pozor na to, v jaké kultuře se člověk nachází, protože ne ve všech kulturách má dané gesto stejný význam. Je potřeba si uvědomit některé rozdíly.

Příklady:

  • Rusové berou úsměv na veřejnosti za neupřímný a proto se neusmívají ani na ulici, ani například v obchodech. Jiné kultury to zase mohou považovat za zvláštní.
  • Většina národů má kývnutí hlavou vpřed za souhlas, a zavrtění (otáčení) hlavy za nesouhlas, kdežto Bulhaři naopak.

Rozdělení a typy gest[editovat | editovat zdroj]

Gesta můžeme vyjádřit celým tělem nebo různými částmi. Například hlavou (kývnutí, potřásání, „kroucení“ hlavou), očima (mrknutí, koulení očima, „vyvalené oči“, „oči v sloup“, rukama (zkřížené a založené ruce, „otevřená náruč“), prsty atd.

Podle DeVita se gesta dělí do čtyř skupin:[3]

  1. Ilustrátory - doprovázejí a ilustrují slovní sdělení; používají se k naznačení tvaru, charakteru nebo velikosti předmětu, o kterém je řeč.
  2. Afektivní projevy - vyjadřují emoce; jsou to například mimické projevy (úsměv, zamračení), gestikulace rukou, pohyby celého těla
  3. Regulátory - signály, které regulují řeč nebo jednání; například přikývnutí jako signál, že druhý může pokračovat v řeči
  4. Adaptéry - slouží k uspokojení nějaké potřeby; například poškrábání, odhrnutí vlasů, cvakání propiskou

Doprovodná gesta[editovat | editovat zdroj]

Barack Obama - nabídka
Nixon - přijetí a Brežněv - naléhavé upozornění
Lula - nabídka, dar

Příklady gest[editovat | editovat zdroj]

  • pozdravy
    • mávání rukou, případně s předmětem do strany obecný pozdrav,
    • mávání rukou směrem k adresátovi - vřelé rozloučení
    • zdvižení ruky s roztaženou dlaní - lehký pozdrav
    • salutování: napřímenou rukou ke spánku - pracovní pocta
    • úklona, poklona, pukrle - úcta a poděkování
  • vzdávání
    • zdvižení obou rukou s otevřenými dlaněmi - vzdávám se
    • pokývnutí hlavou - souhlas
  • pochvaly
    • sevřená pěst se zdviženým palcem - O.K., v pořádku, výborně
    • rozevřená ruka s ukazovákem a palcem do kroužku - výborně, skvěle
    • stranový vodorovný pohyb rukou s dolů rozevřenou dlaní - hotovo, konec
  • otázky, nejasno
    • pokrčení (pozdvižení) ramen - nevím
    • pokrčení ramen se zdvihem obočí - zdůrazněné, překvapené nevím
    • pokrčení ramen s kývnutím hlavou - snad ano, ale nevím
    • pokrčení ramen s pozdvižením rukou s roztaženými prsty - otázka
    • kývání hlavou do stran - nejasno,
  • odmítnutí
    • kroucení (otáčení do stran) hlavou - nesouhlas, odmítnutí
    • kývání zvižené ruky s otevřenou dlaní - odmítnutí
  • výhrůžka
    • zdvižení zaťaté pěsti, případně s pohybem nebo přiložením na místo úderu (na ukazujícím nebo i na adresátovi)
    • kopnutí směrem k pozorovateli (adresátovi)
  • pokyny, výzvy
    • zdvižená ruka (ruce) s otevřenou dlaní (proti pozorovateli)
    • vodorovné točení zdvižené schoulené ruky - zdvih
    • svislé točení zdvižené schoulené ruky - start motorů. připravit
    • mávání paží s otevřenou rukou ve směru dlaně - urychlit pohyb v tomto směru dlaně
    • mávání otevřenou rukou ve směru dlaně dolů - zpomalit, brzdit
  • řečnictví, mluva
    • směřování obličeje - konkrétní adresování
    • opakované přesunování směru pohledu - adresuje všem
    • zdvižení rukou - upoutávání pozornosti
    • zdvižený ukazovák - upozornění, varování
  • sezení
    • na kraji sedadla - nakrátko, nesměle
    • s předklonem - naléhavě
    • plně opřeně - suverénně, pán situace
    • noha přes nohu - klid

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 72
  2. KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 74
  3. DeVito, Základy mezilidské komunikace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCK, D. Etologie. Praha: Karolinum 1996
  • KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
  • MORRIS, D. Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Praha: Knižní klub, 1997 - 223 s. ISBN 80-7176-529-5
  • SOKOL, J. Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6
  • DeVITO, J. A.Základy mezilidské komunikace.Praha: Grada Publishing 1999 ISBN 0-205-49146-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]