Jaro Křivohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaro Křivohlavý
Narození 19. března 1925
Třebenice
Úmrtí 27. prosince 2014 (ve věku 89 let)
Praha
Alma mater Masarykova univerzita
Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.[1] (19. března 1925 Třebenice[2]27. prosince 2014 Praha[3]) byl český psycholog a spisovatel. Zabýval se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manželského života. Napsal řadu populárně-vědeckých knih věnovaných mj. tématům štěstí, stresu, stárnutí nebo odpuštění a jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1942 ve věku 17 let byl jako student roudnického gymnázia zatčen a uvězněn v Malé pevnosti nacistického koncentračního tábora v Terezíně.[4] Později pracoval tři roky na dole Prago IV v Kladně.[5]

Po maturitě v Roudnici studoval v letech 1945-1949 na Filozofické fakultě UK obory psychologiefilozofie a anglistika, v roce 1950 mu byl udělen doktorát filozofie.

V roce 1966 se stal kandidátem věd, roku 1976 se habilitoval na Filozofické fakultě UK a získal tak titul docenta. V roce 1996 ho prezident republiky Václav Havel jmenoval univerzitním profesorem psychologie.[6]

Prvních 15 let profesního života pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. V období 19671994 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval v Čechách i v zahraničí. Později přednášel psychologii zdraví na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Byl křesťanem, pokřtěn byl v roce 1939, byl členem Českobratrské církve evangelické a presbyterem, 19. května 1977 byl v Praze-Braníku ordinován jako laický kazatel.[7][8] Za totality byl po tři období (19711985) svobodně zvoleným laickým členem vedení této církve (v Synodní radě byl po celé období prvním náměstkem synodního kurátora).

Od roku 1951 byl ženatý, měl 3 děti, 8 vnoučat a 10 pravnoučat.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Není radost jako radost (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2013)
  • Psychologie pocitů štěstí (Grada Publishing, Praha 2013)
  • Optimismus, pesimismus a prevence deprese (Grada Publishing, Praha 2012)
  • Stárnutí v pohledu pozitivní psychologie (Grada Publishing, Praha 2011)
  • Slova potěšení a povzbuzení (Česká biblická Společnost, Praha, 2011)
  • Sestra a stres (Grada Publishing, Praha 2010)
  • Mít pro co žít (druhé doplněné vydání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010)
  • Trénování paměti a kognitivních funkcí (Grada Publishing, Praha 2009)
  • O moudrosti s Jaro Křivohlavým (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009)
  • Psychologie moudrosti a dobrého života (Grada Publishing, Praha 2009)
  • Dvě lásky (v rozhovoru s Alešem Palánem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008, ISBN 978-80-7195-153-7)
  • Psychologie vděčnosti a nevděčnosti (Grada Publishing, Praha 2007)
  • Psychologie smysluplnosti existence (Grada Publishing, Praha, 2006)
  • O šťastném manželství (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005)
  • Pozitivní psychologie (Portál, Praha 2004)
  • Jak přežít vztek, zlost a agresi (Grada Publishing, Praha 2004)
  • O odpouštění s Jaro Křivohlavým (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004)
  • Duševní hygiena zdravotní sestry (společně s Jaroslavou Pečenkovou, Grada Publishing, Praha 2004)
  • Konflikty mezi lidmi (Portál, Praha 2002, ISBN 978-80-7367-407-6)
  • Psychologie nemoci (Grada Publishing, Praha 2001)
  • Psychologie zdraví (Portál, Praha 2001)
  • Pastorální péče (Oliva, Praha 2000)
  • Jak neztratit nadšení (Grada Publishing, Praha 1998, ISBN 80-7169-551-3)
  • Jak zvládat depresi (Grada Publishing, Praha 1997, ISBN 80-247-0575-3)
  • Sdílení naděje (Návrat domů, Praha 1997)
  • Tajemství úspěšného jednání (Grada/Avicenum, Praha 1995)
  • Poslední úsek cesty (spolu s Mgr. S. Kaczmarczykem) (Návrat domů, Praha 1995)
  • Jak zvládat stres (Grada/Avicenum, Praha 1994)
  • Mít pro co žít (Návrat, Praha 1994)
  • Povídej – naslouchám (Návrat, Praha 1993)
  • Bolest, její diagnostika a psychoterapie (Praha, Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, 1992)
  • Křesťanská péče o nemocné (Advent, Praha 1991)
  • Vážně nemocný mezi námi (Praha, Avicenum, 1989)
  • Jak si navzájem lépe porozumíme (Svoboda, 1988)
  • Neverbální komunikace (Praha, SPN, 1988)
  • Já a ty: O zdravých vztazích mezi lidmi (Avicenum, 1986)
  • Sociální komunikace ve zdravotnictví (Institut pro další vzdělávání lékařů, Praha 1986)
  • Psychologická rehabilitace zdravotně postižených (Avicenum, 1985)
  • Spolupráce v podniku. (Praha, Institut pro výchovu ved. pracovníků min. prům. ČSR, 1978)
  • Zwischenmenschliche Konflikte und experimentelle Spiele (Hans Huber Verlag, Bern, 1973)
  • Metodika experimentálních her (Praha, UK FF, 1973)
  • Člověk a stroj: Úvod do inženýrské psychologie (Práce, 1970)
  • Psychologie a hygiena (Praha, Práce, 1965)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osoba: Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, Csc. [online]. [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  2. Jaro Křivohlavý - Curriculum vitae [online]. [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  3. Rozloučení s Jarem Křivohlavým [online]. Osobní stránky, 2014-12-28. Dostupné online. 
  4. Hana Kejhová, Jaro Křivohlavý: K práci jsem si dobrovolně vždy přibral něco navíc (rozhovor), HN.IHNED.CZ, 23. března 2009
  5. Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý CSc.: Jak si nenechat ničit život starými křivdami? [online]. [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  6. CV na vlastních stránkách.
  7. BROŽ, Miroslav. Církev v proměnách času: 1969–1999. Praha: Kalich, 2002. 413 s. ISBN 80-7017-697-0. S. 400. 
  8. Prof. Jaro Křivohlavý [online]. [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]