Pozitivní psychologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pozitivní psychologie je psychologické odvětví zabývající se studiem pozitivních emocí (radost, štěstí, láska, naděje) a kladných životních zážitků a zkušeností (optimální prožívání – flow). V centru její pozornosti je také výzkum pozitivních individuálních vlastností a rysů osobnosti (optimismus, zvídavost, nezdolnost, smysl pro humor) a hledání faktorů, které se uplatňují v pozitivně fungujících společenstvích a institucích.[1] Obecně je tedy pozitivní psychologie zaměřena na vědecké studování lidského vzkvétání a jeho zákonitostí, stejně jako jiných stránek a ctností, které umožňují jednotlivcům, skupinám a komunitám prospívat.[2]

Jedním z důvodu vzniku pozitivní psychologie byl soustředěný zájem velkého množství klinických psychologů výlučně na negativní psychické jevy (úzkost, strach, obsese, bolest, deprese, syndrom vyhoření atd.). Snaha pomoci lidem s těmito těžkosti lehčího či těžšího charakteru zaváděla k tomu se o tato témata mnohem více zajímat, zkoumat je a pokusit se jim předcházet. Slezáčková to např. výstižně vyjadřuje slovy „Málokdo si jde popovídat s psychologem, jak se mu skvěle daří a že lepší už to snad ani být nemůže.“ [3]

Díky pozitivní psychologii by tedy mělo docházet k vyrovnávání intenzity zájmu psychologů o kladné i záporné stránky života.[4] Pozitivní psychologie se snaží ucelit aspekty osobnosti člověka doplněním právě o ty kladné stránky života. A i když byl na negativní stránky dáván v minulosti větší důraz, nemá za cíl je jakýmkoliv způsobem potlačovat.[5]

Mnoho pozornosti psychologie v minulosti věnovala individuu; i tento pohled chce pozitivní psychologie doplnit větším důrazem na sociální dimenzi psychického života, a to prohlubováním poznatků o vlivu vztahů mezi lidmi na duševní život člověka i o prosociálních jevech, tzn. takových, které dobré vztahy mezi lidmi kladně ovlivňují.[4]

Je také nutné odlišovat tuto odnož odborné psychologie od populárních či žurnalistických publikacích, které nám chtějí sice předat nějaké dobré poznatky v rámci pozitivního smýšlení aj., avšak poznatky většinou subjektivního rázu.[4] Pozitivní psychologie je pevně postavená na vědeckých výzkumech a bádání.[5]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kořeny pozitivní psychologie sice sahají do 50. až 60. let 20. století, ale některé práce věnované kladným stránkám člověka jsou ještě starší - sahající až do antiky, v nichž se zabývali tématy, která dnešní pozitivní psychologie podrobně vědecky zkoumá. Takovými tématy byly např. ctnost či morální motivace.[5]

Nicméně rozmach vědeckého zájmu o studium a podporu pozitivních aspektů života jedince i společnosti však přichází až s počátkem 21. století.[6]

V roce 1999 se v americkém Lincolnu sešli vyznavatelé tohoto psychologického směru a dali tak pozitivní psychologii oficiální počátek. V dalším roce se představil jako nový směr v časopise American Psychologist. [7] Postupně se z Ameriky dostala do celého světa.

První kurzy byly započaty Martinem Seligmanem, jedním z hlavních představitelů tohoto směru, na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. V rámci českých univerzit můžeme pozitivní psychologii jako samostatný volitelný předmět studovat od roku 2008 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. [3] Téhož roku v Brně vzniklo Centrum pozitivní psychologie v České republice.[8] I když u počátků nástupu směru stálo Centrum pozitivní psychologie v rámci již zmíněné Pensylvánské univerzity vedené právě Martinem Seligmanem, celosvětovým střediskem je však Mezinárodní asociace pozitivní psychologie v americké Filadelfii (IPPA).[3]

Nicméně jako všechny proudy i pozitivní psychologie se setkává s negativními názory, hlavně však v jejím počátku. Např. někteří humanističtí psychologové vidí v tomto rozdělení psychologie do dvou aspektů, které jsou navzájem propojené, neucelenost a nekomplexnost. Jedním z argumentů je, že existence negativních jevů v životě zvyšuje hodnotu těch pozitivních. V kritice na osamostatnění pozitivní psychologie také zní, že negativita se vyskytuje v našich životech přirozeně, ba dokonce pro nás může být přínosná. Avšak zastánci směru se shodují na snahách pozitivní psychologie pochopit a doplnit realitu všech stránek života.[3]

Představitelé směru[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní představitele tohoto směru patří Martin Seligman, Mihaly Csikszentmihalyi, Charles R. Snyder, Christopher Peterson nebo Shane J. Lopez. Z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková a Jiří Mareš.

Martin E. P. Seligman, americký psycholog a profesor na Pensylvánské univerzitě, je považován za otce pozitivní psychologie (samotný termín ale vytvořil Abraham Maslow). Kromě pozitivní psychologie je také předním odborníkem v oblasti odolnosti, naučené bezmocnosti, deprese, optimismu a pesimismu. Proslavil se teoretickým modelem štěstí – PERMA a teorií naučené bezmocnosti. Napsal více než 350 vědeckých publikací a přes 30 knih. Mezi jeho nejznámější díla patří Naučený optimismus, Opravdové štěstí. Pozitivní psychologie v praxi nebo Vzkvétání.[9] [10][11]

Mihaly Csikszentmihalyi je psycholog a profesor na univerzitě v Chicagu maďarského původu. Proslul výzkumem takového psychického stavu, který sám nazval plynutí. Jedná se o stav, kdy jsou lidé nejšťastnější. Ve spojitosti s plynutím se věnuje oblastem optimálního prožívání, osobního růstu, kreativitě a motivaci. Je autorem řady publikací, mezi které patří například O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?, Flow a práce nebo Finding Flow: The Psychology Of Engagement With Everyday Life.[12]

Charles R. Snyder byl americký psycholog a profesor na univerzitě v Kansasu. Jeho výzkum se zaměřoval na téma naděje a odpuštění. Pojem naděje definoval jako „pozitivní emoční stav založený na interakci mezi snahou a cestou“. K jeho dílům patří Psychology of Hope: You Can Get Here from There, Uniqueness, the human pursuit of difference, Coping: The Psychology of What Works a další. Většina jeho knih a článků se zabývá právě otázkou naděje a jejími dopady na různé aspekty života, jako je zdraví, práce, děti, duchovno atd.[13][14]

Christopher Peterson, psycholog, se vyznamenal zejména jako profesor na univerzitě v Michiganu. Získal prestižní cenu Golden Apple za vynikající výuku. Předmětem jeho prací byl optimismus, zdraví, charakter a pohoda. Vydal přes 300 akademických publikací, například A Primer in Positive Psychology, Health and Optimism nebo Character Strengths and Virtues, u které je spoluautorem Martin Seligman.

Shane J. Lopez byl americký psycholog a vědecky pracovník. Obzvláště se věnuje naději. Zkoumá vazby mezi nadějí, rozvojem sil, akademickým úspěchem a celkovým blahobytem. Specializuje se na zvyšování naděje a silných stránek pro studenty od předškolního věku až po vysokoškoláky. Vydal více než 100 článků a 10 knih. Patří mezi ně například Making Hope Happen: Create the Future You Want for Yourself and Others, The Oxford Handbook of Hope, Positive Psychology: The Scientific and Practical Explorations of Human Strengths, kterou napsal společně s Pedrottim a Snyderem.[15]

Jaro Křivohlavý byl český psycholog a profesor na Karlově Univerzitě. Zajímal se zejména o sociální a klinickou psychologii, komunikaci, stres a psychologii zdraví. Publikoval mnoho výzkumných a populárně-vědeckých prací. K těm nejznámějším náleží Psychologie zdraví, Pozitivní psychologie, Konflikty mezi lidmi a mnoho dalších.[4]

Alena Slezáčková působí v Psychologickém ústavu Filozofické fakulty MU v Brně. Je zakladatelkou Centra pozitivní psychologie ČR, zástupkyní ČR v Evropské společnosti pozitivní psychologie ENPP a členkou vedení Mezinárodní asociace pozitivní psychologie IPPA. Mezi její oblasti zájmu spadá kromě samotné pozitivní psychologie také naděje a osobní pohoda, všímavost, posttraumatický rozvoj a psychologie zdraví a duševní hygiena. Je autorkou knihy Průvodce pozitivní psychologií a také mnoha oborných textů.[3][16]

Jiří Mareš je český psycholog a profesor. Zabývá se především pedagogickou, školní a lékařskou psychologií. Obecně se věnuje tématům jako je komunikace a interakce mezi lidmi, sociální klima školní třídy, styly učení u žáků, kladné stránky člověka a pozitivní lidské fungování ve světě. K jeho knihám například patří Pedagogická psychologie, Učitelovo pojetí výuky nebo Komunikace ve škole.[17][18][19]

Témata pozitivní psychologie [20][editovat | editovat zdroj]

Kognitivní oblast (myšlení)[editovat | editovat zdroj]

  • Moudrost
  • Touha poznávat
  • Vnímaná osobní zdatnost (self-efficacy)
  • Schopnost a dovednost klást si cíle (goal setting)
  • Naděje
  • Optimistický způsob chápání životního dění
  • Optimismus (i naučený)
  • Životní pohoda
  • Tvořivost
  • Sebeovládání, sebekontrola a sebeřízení

Oblast emocionálního života[editovat | editovat zdroj]

  • Místo kladných citů a silných kladných emocí v životě
  • Vrcholné emocionální a životní zážitky (flow)
  • Subjektivní emocionální pohoda
  • Emocionální inteligence
  • Emocionální tvořivost
  • Nadějné zvládání emocionálních problémů
  • Emocionální nezlomnost, nezdolnost a houževnatost
  • Kladné sebeoceňování (self-esteem)

Oblast vzájemných vztahů mezi lidmi (sociální psychologie)[editovat | editovat zdroj]

Speciální způsoby zvládání životních problémů, konfliktů a distresů[editovat | editovat zdroj]

  • Hledání smysluplnosti života
  • Humor
  • Meditace
  • Spiritualita
  • Vnímání kladných věcí (kladů dění) a růstu (zrání)
  • Připomínání si kladných okamžiků
  • Vyprávění a psaní životních zážitků

Speciální osobní přístupy k životu[editovat | editovat zdroj]

  • Osobní pravost a opravdovost – autenticita
  • Pokora
  • Zacházení s představami a iluzemi
  • Snaha být sám sebou, nejen jako jiní – osobní identita
  • Strategie zvládání a cesta k seberealizaci

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Definice M. Seligmana a Ch. Petersona, cit. dle SLEZÁČKOVÁ, Alena: Pozitivní psychologie - věda nejen o štěstí, E-psychologie, odborný časopis Českomoravské psychologické společnosti, 2010, č. 3
  2. KACZOR, Michal. https://hodnestestizdravi.cz/ [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e SLEZÁČKOVÁ, Alena. Průvodce pozitivní psychologií nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. Praha: Grada, 2012. 304 s. ISBN 978-80-247-3507-8. S. 11, 16, 17. 
  4. a b c d KŘIVOHLAVÝ, Jaro: Pozitivní psychologie, Portál Praha, 2004, ISBN 80-7178-835-X
  5. a b c KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004. 195 s. ISBN 80-7178-835-X. S. 8, 10, 11. 
  6. SLEZÁČKOVÁ, Alena: Pozitivní psychologie - věda nejen o štěstí, E-psychologie, odborný časopis Českomoravské psychologické společnosti, 2010, č. 3
  7. BLATNÝ, Marek a kol. Psychologie osobnosti - hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada, 2010. 304 s. ISBN 978-80-247-3434-7. S. 213. 
  8. Úvod [online]. Centrum pozitivní psychologie v ČR [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. 
  9. The PERMA Model: Your Scientific Theory of Happiness. PositivePsychology.com [online]. 2017-02-24 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Martin E.P. Seligman | Positive Psychology Center. ppc.sas.upenn.edu [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  11. www.pursuit-of-happiness.org [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  12. CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu ?. Přeložil Eva HAUSEROVÁ. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Psychologie P. ISBN 80-7106-139-5.
  13. C. R. Snyder. c.r.snyder.socialpsychology.org [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  14. Míra naděje, deprese, úzkosti a stresu u osob s potravinovou intolerancí [online]. Olomouc, 2019 [cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://theses.cz/id/o0is15/29195576. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.
  15. Shane Lopez, Ph.D.. web.archive.org [online]. 2013-03-16 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  16. www.pozitivni-psychologie.cz - O nás. www.pozitivni-psychologie.cz [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  17. MAREŠ, Jiří. Pedagogická psychologie. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0174-8.
  18. SLEZÁČKOVÁ, Alena. Místo pozitivní psychologie ve výuce ostatních psychologických disciplín [online]. Brno, 2008 [cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/114389/P_Psychologica_12-2008-1_9.pdf?sequence=1. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity.
  19. Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc.. iForum [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (česky) 
  20. SNYDER, C. R., LOPEZ, S. J.: Handbook of positive psychology, New York, Oxford University Press, 2002, cit. dle KŘIVOHLAVÝ, Jaro: Pozitivní psychologie, Portál Praha, 2004, ISBN 80-7178-835-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]