Pozitivní psychologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pozitivní psychologie je věda zabývající se studiem pozitivních emocí (radost, štěstí, láska, naděje) a kladných životních zážitků a zkušeností (optimální prožívání – flow). V centru její pozornosti je také výzkum pozitivních individuálních vlastností a rysů osobnosti (optimismus, zvídavost, nezdolnost, smysl pro humor) a hledání faktorů, které se uplatňují v pozitivně fungujících společenstvích a institucích.[1]

Jedním z důvodu vzniku pozitivní psychologie byl soustředěný zájem velkého množství klinických psychologů výlučně na negativní psychické jevy (úzkost, strach, obsese, bolest, deprese, syndrom vyhoření atd.). Díky pozitivní psychologii by tedy mělo docházet k vyrovnávání intenzity zájmu psychologů o kladné i záporné stránky života.[2]

Mnoho pozornosti psychologie v minulosti věnovala individuu; i tento pohled chce pozitivní psychologie doplnit větším důrazem na sociální dimenzi psychického života, a to prohlubováním poznatků o vlivu vztahů mezi lidmi na duševní život člověka i o prosociálních jevech, tzn. takových, které dobré vztahy mezi lidmi kladně ovlivňují.[2]

Kořeny pozitivní psychologie sice sahají do 50. až 60. let 20. století (a některé práce věnované kladným stránkám člověka jsou ještě starší), rozmach vědeckého zájmu o studium a podporu pozitivních aspektů života jedince i společnosti však přichází až s počátkem 21. století.[3]

Představitelé směru[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní představitele tohoto směru patří Charles R. Snyder, Christopher Peterson, Martin Seligman nebo Mihaly Csikszentmihalyi, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Jiří Mareš nebo Alena Slezáčková.

Témata pozitivní psychologie [4][editovat | editovat zdroj]

Kognitivní oblast (myšlení)[editovat | editovat zdroj]

  • Moudrost
  • Touha poznávat
  • Vnímaná osobní zdatnost (self-efficacy)
  • Schopnost a dovednost klást si cíle (goal setting)
  • Naděje
  • Optimistický způsob chápání životního dění
  • Optimismus (i naučený)
  • Životní pohoda
  • Tvořivost
  • Sebeovládání, sebekontrola a sebeřízení

Oblast emocionálního života[editovat | editovat zdroj]

  • Místo kladných citů a silných kladných emocí v životě
  • Vrcholné emocionální a životní zážitky (flow)
  • Subjektivní emocionální pohoda
  • Emocionální inteligence
  • Emocionální tvořivost
  • Nadějné zvládání emocionálních problémů
  • Emocionální nezlomnost, nezdolnost a houževnatost
  • Kladné sebeoceňování (self-esteem)

Oblast vzájemných vztahů mezi lidmi (sociální psychologie)[editovat | editovat zdroj]

  • Soucítění (compassion)
  • Sociální blízkost
  • Odpouštění a smiřování
  • Vděčnost
  • Láska
  • Empatie a altruismus
  • Morální motivace

Speciální způsoby zvládání životních problémů, konfliktů a distresů[editovat | editovat zdroj]

  • Hledání smysluplnosti života
  • Humor
  • Meditace
  • Spiritualita
  • Vnímání kladných věcí (kladů dění) a růstu (zrání)
  • Připomínání si kladných okamžiků
  • Vyprávění a psaní životních zážitků

Speciální osobní přístupy k životu[editovat | editovat zdroj]

  • Osobní pravost a opravdovost – autenticita
  • Pokora
  • Zacházení s představami a iluzemi
  • Snaha být sám sebou, nejen jako jiní – osobní identita
  • Strategie zvládání a cesta k seberealizaci

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Definice M. Seligmana a Ch. Petersona, cit. dle SLEZÁČKOVÁ, Alena: Pozitivní psychologie - věda nejen o štěstí, E-psychologie, odborný časopis Českomoravské psychologické společnosti, 2010, č. 3
  2. a b KŘIVOHLAVÝ, Jaro: Pozitivní psychologie, Portál Praha, 2004, ISBN 80-7178-835-X
  3. SLEZÁČKOVÁ, Alena: Pozitivní psychologie - věda nejen o štěstí, E-psychologie, odborný časopis Českomoravské psychologické společnosti, 2010, č. 3
  4. SNYDER, C. R., LOPEZ, S. J.: Handbook of positive psychology, New York, Oxford University Press, 2002, cit. dle KŘIVOHLAVÝ, Jaro: Pozitivní psychologie, Portál Praha, 2004, ISBN 80-7178-835-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]