Posturologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Posturologie (nebo také Posturika) je vědní disciplína zabývající se postoji a uspořádáním těla v prostoru. Za posturologii můžeme považovat i sdělování fyzickými postoji a jednotlivými částmi těla (naklonění hlavy na stranu). U posturologie je důležitá empatie. Posturologické projevy se řadí do neverbální komunikace.

Tělesná poloha, fyzický postoj člověka naznačuje nejen to, co se s jedincem zrovna děje, ale i to, co se s ním dělo v předchozí chvíli a do jisté míry i to, co bude následovat v příštím okamžiku.[1] Obdobně jako u proxemiky i zde sehrává svou roli celá řada faktorů, např. temperament, momentální psychické rozpoložení, kulturní vliv, aj. Lze říci, že poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje do jisté míry její postoj k okolnímu dění.[2]

Definice posturologie[editovat | editovat zdroj]

Podle Leška – je posturologie uspořádání těla v prostoru, jeho postavení a držení. Posturologie vydává signál pro definici komunikační situace, sděluje nám, co se odehrává v dané osobě a v konkrétní sociální interakci. To, co vyjádříme posturologií je statickým zachycením dynamického pohybu. Posturologie je společensky limitována.[3]

Podle Vymětala – posturologie se zabývá komplexně držením těla, jeho napětím nebo uvolněním, náklony, polohou rukou, nohou, hlavy, směrem natočení těla a konfigurací všech částí těla. Posturologie vychází ze základního poznatku, že „lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj!“ Z posturologických signálů poměrně snadno poznáme, jak si nás partner nebo přítomní cení a považují, jak férově či neférově by se k nám zachovali. Do posturologických signálů můžeme zařadit i některé signály z kineziky, například chůze.[4]

Kongruence a nekongruence[editovat | editovat zdroj]

  • kongruentní posturologie – vzájemný soulad osob účastnících se skupinové interakce, jeden ze způsobů nonverbálního vyjádření souhlasu, např. hovořící osoby mají ruce volně podél těla nebo založeny na prsou (každá).
  • nekongruentní posturologie – nesouhlas, opozice členů ve skupinové interakci, např. hovořící osoba má ruce podél těla a naslouchající na prsou.

V pokusech studujících vliv souladu a nesouladu v postojích výsledky odhalily, že ten, kdo zaujímal kongruentní postoje byl vnímán podstatně kladněji než ten, kdo se choval nekongruentně.[5] Tyto poznatky se aplikovaly v psychoterapeutické praxi. Když šlo o navázání kontaktu mezi psychoterapeutem a pacientem, psychoterapeut se snažil zaujímat fyzické postoje podobné jako pacient, čímž se mnohem snadněji docílilo tzv. raportu – bližšího osobního kontaktu.[6]

Charakteristika nonverbálních projevů v rámci posturologie[editovat | editovat zdroj]

(podle Jara Křivohlavého)

  1. Vzhled
    • pečlivě upravený zevnějšek
    • v mezích normálu
    • zanedbaný
  2. Fyzický postoj
    • příliš uvolněný
    • přirozený
    • nepřirozeně strojený
  3. Pohyby rukou
    • výrazná nehybnost – utlumené pohyby
    • normální pohyby
    • nadměrně živé – prudké pohyby
  4. Pohyby těla
    • výrazný klid
    • standardní pohyby
    • výrazný motorický neklid
  5. Pohyby nohou
    • stálý klid – téměř bez hnutí
    • normální pohyby
    • nadměrná hybnost
  6. Pohyby hlavy
    • hlava v naprostém až strnulém klidu
    • normální pohyby
    • nápadná, výrazná pohyblivost
  7. Gestikulace
    • téměř žádná
    • běžná gestikulace
    • přemrštěná gestikulace
  8. Mimika dolní části obličeje – oblast úst
    • pohyby výrazně potlačeny
    • normální pohyblivost
    • mimořádná pohyblivost
  9. Pohledy – aktivita v oční oblasti
    • pohyby očí minimální
    • pohledová činnost v mezích normálu
    • nadměrná živost pohybu očí
  10. Mrkací pohyby
    • minimální
    • normální
    • vysoká frekvence mrkání
  11. Mimika horní části obličeje – partie obočí a čela
    • téměř naprostá nehybnost
    • normální aktivita
    • mimořádně živá činnost

Vzezření, vnější vzhled člověka je v sociálním kontaktu první informací o něm, která působí po celou dobu kontaktu. Ve zkratce lze uvést dva body:

  • atraktivní partner působí přesvědčivěji
  • vzhledově a vzezřením podobná osoba (totožný střih vlasů, vousů, podobná volba oblečení, ale i fyzická podoba) působí důvěryhodněji

Základní tělesné polohy[editovat | editovat zdroj]

  • vestoje
  • vsedě
  • vleže
  • vkleče

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KŘIVOHLAVÝ, J. Posturologie – řeč našich fyzických postojů, držení těla a polohových konfigurací. In: KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme : kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Svoboda, s. 60.
  2. KŘIVOHLAVÝ, J. Posturologie – řeč našich fyzických postojů, držení těla a polohových konfigurací. In: KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme : kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Svoboda, s. 65.
  3. LEŠKO, L. Náhled do sociální komunikace. Brno: Tribun EU, 2008, s. 30.
  4. VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací. Praha: Grada, 2008, s. 70.
  5. DABBS, James M. Jr. Physical closeness and negative feelings. Psychonomic Science. 1971, vol. 23, iss. 2, s. 141–143.
  6. HESLIN, Richard; PATTERSON, Miles L. Nonverbal behavior and social psychology. New York: Plenum Pub. Corp., 1982.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIAN, Antonín a kol. Kultura projevu. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995. 119 s. ISBN 80-7157-147-4.
  • DABBS, James M. Jr. Physical closeness and negative feelings. Psychonomic Science. 1971, vol. 23, iss. 2, s. 141–143. ISSN 0033-3131. [Online: DOI 10.3758/BF03336047. First Online 14 November 2013.] Přístup z: http://link.springer.com/journal/40628/23/2/page/1
  • HESLIN, Richard; PATTERSON, Miles L. Nonverbal behavior and social psychology. New York: Plenum Pub. Corp., 1982. 194 s. ISBN 0-306-40952-6.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme : kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Svoboda, 1988. 235 s.
  • LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. Brno: Tribun EU, 2008. 99 s. + 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7399-466-2.
  • VYMĚTAL Jan. Průvodce úspěšnou komunikací : efektivní komunikace v praxi. Praha: Grada, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]