Židozednářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německý plakát z roku 1935 ukazující spojené židovské a zednářské symboly na mapě Evropy
Francouzská karikatura z roku 1902 zobrazující katolickou Francii taženou Židy a zednáři

Židozednářství je konspirační teorie týkající se údajného tajného spojení Židů a svobodného zednářství za účelem získání světovlády.[1] Jedná se o starou teorii, jejíž počátky sahají až k dílu Paměti ukazující dějiny jakobínství francouzského kněze Augustina Barruela z roku 1797. Ve 20. století byla ovlivněna Protokoly sionských mudrců a rozšířila se po celé Evropě. V současnosti se prolíná i s konspiračními teoriemi o Bilderbergu a Novém světovém řádu.

Teorie tohoto typu byly populární krajně pravicových kruzích, zejména ve Francii,[2] Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu, Rusku a východní Evropě.

Protokoly sionských mudrců[editovat | editovat zdroj]

Žido-zednářská konspirační teorie spojuje dva starší proudy konspiračních tvrzení: protizednářská konspirační tvrzení a antisemitská konspirační tvrzení. Silně ji ovlivnilo zveřejnění Protokolů sionských mudrců,[2] zfalšovaného dokumentu, který se objevil v Ruské říši a měl být odhalením celosvětového židovského spiknutí. Protokoly tvrdily, že Židé infiltrovali svobodné zednářství a využívají bratrstvo k prosazování svých cílů. Stoupenci židozednářského spiknutí dovedli tvrzení v Protokolech do extrému a tvrdili, že vůdci svobodného zednářství a vůdci židovského spiknutí jsou jedny a tytéž osoby.

Příkladem byl španělský kněz Juan Tusquets Terrats, jehož Orígenes de la revolución española a další díla vycházela z Protokolů, které přeložil, a tvrdila, že Židé využívají zednáře a komunisty k podkopání křesťanské a španělské civilizace, což poskytlo ospravedlnění Frankovu režimu, který rozšířil hrozbu na mezinárodní židovsko-zednářské a komunistické spiknutí.

Koncepční vliv[editovat | editovat zdroj]

Podle Dannyho Kerena (člena katedry informatiky na Haifské univerzitě) byl „koncepční inspirací“ Protokolů sionských mudrců spis francouzského kněze Augustina Barruela z roku 1797 Paměti ukazující dějiny jakobínství, který tvrdil, že revoluce byla zednářským spiknutím s cílem svrhnout morální učení římskokatolické církve. Podle Kerena „Barruel ve svém traktátu sám neobviňoval Židy, kteří byli v důsledku revoluce emancipováni. V roce 1806 však Barruel rozšířil falešný dopis, který mu pravděpodobně zaslali členové státní policie, kteří se stavěli proti liberální politice Napoleona Bonaparta vůči Židům, a upozornil v něm na údajný podíl Židů na spiknutí, který předtím přisuzoval zednářům. Tento mýtus o mezinárodním židovském spiknutí se později znovu objevil v Evropě 19. století na místech, jako je Německo a Polsko.“[3]

Podle internetových stránek Velké lóže Britské Kolumbie a Yukonu: „Ačkoli je zjednodušující a zároveň spekulativní svalovat odpovědnost za Francouzskou revoluci na svobodné zednářství, není pochyb o tom, že svobodní zednáři se jako jednotlivci aktivně podíleli na budování a obnově nové společnosti. Vzhledem k velkému počtu subjektů, které si nárokovaly zednářskou autoritu, mnozí muži, kteří jsou dnes označováni za svobodné zednáře, pravděpodobně nevěděli o vzájemném zednářském spojení a zjevně je nelze považovat za jednající ve shodě. Přesto sdíleli určité názory a ideály.“[4]

Francouzské zednářství té doby bylo exkluzivní a odmítalo zasvěcení Židům spolu s mnoha dalšími třídami lidí.[4]

Barry Domvile a The Link[editovat | editovat zdroj]

Admirál ve výslužbě Barry Domvile, zakladatel britského pronacistického sdružení The Link,[5] vymyslel pro údajné židozednářské spiknutí název „Judmas“.[6] Domvile tvrdil, že „činnost Judmasu je omezena na malou část Židů i zednářů: velká většina nemá o práci prováděné za fasádou Judmasu ani ponětí.“[6] Domvile tvrdil, že „cílem těchto mezinárodních Židů je světový stát udržovaný v područí mocí peněz a pracující pro své židovské pány“[6] a že „zednářstvo je výkonným partnerem pro vedení židovské politiky.“[10]

Domvile uvedl, že o židozednářské teorii začal poprvé přemýšlet v důsledku Adolfa Hitlera.[6] Domvile se odvolával jak na Protokoly sionských mudrců,[6] tak na knihu Tajné síly za revolucí od vikomta Léona de Poncins.[6] Domvile si byl vědom, že Protokoly sionských mudrců byly odsouzeny jako podvrh, ale jejich autorství považoval za „nepodstatné“.[6]

Postsovětské Rusko[editovat | editovat zdroj]

Židozednářské konspirační teorie našly nové uplatnění mezi různými marginálními politickými silami v postsovětském Rusku, kde bída vytvořila živnou půdu pro konspirační teorie[7] v kombinaci s obviňováním Židů z vraždění křesťanských dětí a popíráním holocaustu. Tyto názory vyslovilo i několik antisemitských spisovatelů, zejména Oleg Platonov,[8] Vadim Kožinov, Igor Šafarevič[9] a Grigorij Klimov.[7][10] Průzkum veřejného mínění provedený v Moskvě kolem roku 1990 ukázal, že 18 % obyvatel Moskvy věřilo, že existuje sionistické spiknutí proti Rusku, a dalších 25 % takovou možnost nevyloučilo.

Odkaz na skupinu Bilderberg[editovat | editovat zdroj]

Současní zastánci konspiračních teorií, kteří se hlásí k teoriím soustředěným kolem skupiny Bilderberg a údajného blížícího se Nového světového řádu, často čerpají ze starších konceptů, které lze nalézt v židozednářské konspirační teorii, a často obviňují rodinu Rothschildů nebo „mezinárodní bankéře.“[11] Kvůli používání témat a tropů tradičně považovaných za antisemitské tito současní zastánci konspiračních teorií obvykle přivolávají hněv skupin citlivých na antisemitskou terminologii, jako je Anti-Defamation League.[11]

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Konspirace je zmíněna v románu Umberta Eca Pražský hřbitov.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Judeo-Masonic conspiracy theory na anglické Wikipedii.

  1. DONSKIS, Leonidas. Forms of hatred the troubled imagination in modern philosophy and literature. Amsterdam: Rodopi, 2003. 281 s. Dostupné online. ISBN 9042010665. S. 41. (anglicky) 
  2. a b WILLIFORD, Thomas J. Armando los espiritus: Political Rhetoric in Colombia on the Eve of La Violencia, 1930-1945 [online]. Vanderbilt University Institutional Repository, 2005-07-26. Dostupné online. (anglicky) 
  3. protocols.zion [online]. Shofar FTP Archives, 2015-03-11 [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-11. (anglicky) 
  4. a b The French Revolution and freemasons [online]. Grand Lodge of British Columbia and Yukon [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GRIFFITHS, Richard. Patriotism perverted: Captain Ramsay, the Right Club, and British anti-semitism, 1939-40. London: Constable, 2008. 372 s. ISBN 9780094679207. S. 39–42. (anglicky) 
  6. a b c d e f g DOMVILE, Barry. From admiral to cabin boy. Metairie, La.: Sons of Liberty, 1981. 163 s. ISBN 978-0895620996. S. 80–83. (anglicky) 
  7. a b Anti-Semitic Conspiracy Theories Spread Globally As World Markets Grapple With Financial Crisis [online]. Anti-Defamation League, 2011-10-10 [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-10. (anglicky) 
  8. Antisemitism and Racism - The Stephen Roth Institute for the Study of Contemporary [online]. The Stephen Roth Institute, Tel Aviv University, 2012-01-11 [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-11. (anglicky) 
  9. TYDLITÁTOVÁ, Věra. Solženicyn nesnadný: Kritik bolševismu a obdivovatel ruského imperialismu?. Kapitola Ruský konzervatismus. Forum24 [online]. 2021-06-25 [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  10. JEROFJEV, Viktor. Moscow Believes In Conspiracy Theories [online]. Radio Free Europe/Radio Liberty, 4. 12. 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Conspiracy theories in American history: an encyclopedia. Redakce Peter Knight. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2003. 925 s. Dostupné online. ISBN 9781576078129, ISBN 1576078124. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]