Wikipedista:Lukáš Nekolný/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

https://cassandra.wikimedia.cz/muzeumhk

Almanach lázeňský republiky československé https://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:70f62e17-cc3d-4f63-a381-5e6f7caf82d9?page=uuid:bfda6889-f8fd-4fec-afd7-51a4311252c2&fulltext=velichovky

Lékařská fakulta 50 let https://www.lfhk.cuni.cz/Fakulta/O-fakulte/Historie/historie_50vyroci.aspx/

seznam přednostů klinik: https://www.lfhk.cuni.cz/Fakulta/O-fakulte/Historie/prednostove_web.aspx/

dobové VZ muzea: https://www.digitalniknihovna.cz/svkhk/periodical/uuid:41e91cf9-3aa7-48c2-8966-1655deb723cf

cenná publikace: Hradec Králové v roce 1925

Po stopách hradeckých lvů https://www.hradeckralove.org/prochazka-po-stopach-hradeckych-lvu/d-69812

https://www.hkcity.cz/slavne-osobnosti-hradce-kralove-narozeni/

měšťanské a erbovní rodiny v HK: https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:aeec5a50-7e2c-4fd3-9ad7-a5d8d0a1ed55?page=uuid:d5cdd4f0-995b-11e8-a805-00155d012102&fulltext=cejpova

Solař - info o zaniklých kostelech https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:44970c60-f425-11dd-9488-000d606f5dc6?page=uuid:203db7f0-037b-11de-8bc4-000d606f5dc6

Wolfgang Laiml von Dedina[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang Laiml von Dedina (1767 České Budějovice26. července 1830 Hradec Králové) byl c. k. polní podmaršálek a velitel královéhradecké vojenské pevnosti.[1][2]

Wolfgang Laiml von Dedina vstoupil do císařské armády v dubnu 1785 jako velitel u pluku č. 10 a dne 9. září 1789 se stal praporčíkem u pěšího pluku č. 56. U tohoto pluku zůstal 28 let a postoupil až do hodnosti generálmajora, do níž byl jmenován 21. ledna 1817. Nyní přišel do Ofenu jako brigadýr, kde zůstal 13 let, načež postoupil do hodnosti polního maršála-poručíka. Během tohoto období se L. zúčastnil 13 tažení proti Turkům a Francouzům, bojoval v bitvách a střetnutích u Mehadie, Ilowa, Bělehradu, Neerwindenu, Louvain, Gurgies, Valenciennes, Maubeuge, Hausen, Regensburgu, Wagramu a Drážďan a obdržel deset zranění. V louvainské aféře se vyznamenal natolik, že mu sedm generálů vydalo osvědčení o statečnosti k žádosti o udělení řádu Marie Terezie. Deset let, včetně pěti tažení, sloužil jako pobočník polního maršála Václava hraběte Colloreda, v této funkci byl často povolán k plnění důležitých úkolů, které přesahovaly sféru jeho pobočníka. Za své zásluhy byl L. povýšen do dědičného rytířského stavu s predikátem Dedina (ten je názvem hory v Srbsku, kam L., tehdy pobočník polního maršála hraběte Colloreda, postupoval s dobrovolníky) Allerhovým rozhodnutím z 21. června 1831.[3]

Jeho dva synové Alexander a Friedrich vstoupili stejně jako on do císařské armády a Alexander byl v roce 1848 plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 25, v roce 1850 generálmajorem a brigadýrem ve 12. armádním sboru v Klausenburgu a později odešel do výslužby v hodnosti polního maršála-poručíka. - Mladší Friedrich se stal v roce 1846 majorem u pěšího pluku č. 29, v roce 1849 podplukovníkem, poté odešel rovněž do výslužby a žil jako plukovník spolu se svým bratrem, polním maršálem-poručíkem Alexandrem, v Bratislavě.

Syn posledně jmenovaného, plukovník Friedrich, známý také jako Friedrich, byl poručíkem 9. jägerského praporu a také adjutantem praporu. Jeho jméno patří mezi hrdiny z Oeversee. Devátý feldjägerský prapor patřil mezi jednotky, které byly přikázány do Šlesvicka-Holštýnska. Dne 6. února po poledni ve tři hodiny se u Oeversee odehrála bitva mezi avantgardní brigádou generálmajora von Nostitze a dánskými pomocnými jednotkami vyslanými z Flensburgu, aby kryly ustupující dánskou armádu. Postupoval devátý feldjägerský prapor s lichtenštejnsko-huzarovskou jednotkou v čele. Nadporučík praporu adjutant Laiml na koni projížděl po hlavní silnici v hustém dešti kulek k čele postupující jägerské útočné kolony a jel před ní. Nejprve byl jeho kůň zraněn a L. s ním padl k zemi, ale okamžitě vyskočil a se šavlí v pěsti vyrazil vpřed; - nyní byl postřelen do nohy; přesto vyrazil vpřed až na okraj zalesněné výšiny. Zde byl v šarvátce s Dány sražen k zemi ranou z pažby pušky; znovu se zvedl, zkropen krví, a s výkřikem: "Ať žije císař! Vpřed!" nezadržitelně útočil vpřed, dokud kulka v hrdinově hrudi neučinila přítrž jeho životu a kariéře. V několika bitevních zprávách, např. v té z "Ambassadoru", 1861, č. 55, je Laiml uveden jako podplukovník. Jde o omyl nebo tiskovou chybu, neboť L. byl podplukovníkem, a protože byl adjutantem praporu, byl na koni.[3]

Rytířský diplom z 23. listopadu 1833 [Ačkoli byl rytířský titul polnímu maršálovi-poručíkovi Wolfgangu L. udělen již Allerh. rozhodnutím z 21. června 1831, diplom byl vydán až 23. listopadu 1833]. - Oesterreichischer Militär-Kalender, vydal Hirtenfeld (Vídeň, malý 8°.) III. ročník (1852), s. 200 - Rheinische Blätter (Unterhaltungsbeiblatt des Mainzer Journals) 1864, č. 41, s. 163 [líčí se hrdinská smrt Friedricha Laimla mladšího]. - Erb. Štít podélně dělený modrou a stříbrnou barvou s lemem stejných, ale střídavých barev. Tato bordura je ke štítu připojena v horním a dolním úhlu, v hlavě štítu a v dolním cípu jedním nýtem, po obou stranách dvěma nýty, rovněž střídavých barev. Ve středu štítu a těsně nad dělením je německý bodný meč hrotem vzhůru, opět stříbrné a modré barvy, podélně zacelený, jílcem otočený k pravé straně. Za ním černý prapor se žlutým vodorovným pruhem, dále žlutá standarta se zlatým lemem a černým vodorovným pruhem; prapor a standarta se žlutým křížem a černým vodorovným pruhem.[3]

Byl pohřben na hřbitově Zámeček v Hradci Králové.[4] Na jeho hrobě je napsáno:

„WOLFGANG LAIML Ritter von Dedina

K. K. Feldmarschall-Lieutenant

und Commandant der Festung Königgrätz.

Gestorben den 26. July 1830

im 73. Lebens und 55 Dienst Jahr.“[5]

Výroční ceny města Hradec Králové[editovat | editovat zdroj]

Výroční ceny města Hradec Králové jsou ocenění, která město od roku 1993 každoročně uděluje na základě návrhů občanů a institucí osobnostem, které žijící a působí v tomto krajském městě.[6]

Udělováno je několik cen[6]:

  • Hradecká múza – výroční cena za významné počiny v oblasti kultury
  • Hradecká sportovní cena – výroční cena za významné počiny v oblasti sportu
  • Cena primátora města za studentskou tvůrčí práci – výroční cena za výjimečnou studentskou práci
  • Hradecké srdce – výroční cena za významné počiny v oblasti sociální, životního prostředí nebo záchrany lidského života
  • Primus inter pares – cena za výjimečné, dlouhodobé výsledky v oblasti kultury, vědy, výchovy, sportu, sociální práce, ochrany životního prostředí
  • Cena dr. Františka Ulricha – cena za celoživotní dílo kulturního, vědeckého, sportovního nebo společenského významu, které má významný přínos pro město Hradec Králové a přispělo k jeho mimořádné propagaci nejen v Česku, ale i v zahraničí[6]
  • Událost roku Hradce Králové – cena za výjimečný čin, investici, projekt, stavbu, výjimečnou událost či akci přínosnou pro město a kvalitu života jeho obyvatel

Možnost podání návrhu[editovat | editovat zdroj]

Návrh na udělení výroční ceny může člověk podat do 31. ledna, a to pokud splňuje alespoň jednu z definic:

  • fyzická osoba s trvalým bydlištěm v Hradci Králové
  • fyzická osoba, které bylo uděleno čestné občanství města
  • právnická osoba, která má v Hradci Králové sídlo

Návrh musí obsahovat jméno a adresu navrhovaného (u události roku její název) a zdůvodnění předkládaného návrhu. Návrh obsahuje rovněž kontakt na navrhovatele – jméno, adresu, telefonické spojení a podpis.[6]

Laureáti[editovat | editovat zdroj]

Hradecká múza[editovat | editovat zdroj]

Hradecká sportovní cena[editovat | editovat zdroj]

Cena primátora města za studentskou tvůrčí práci[editovat | editovat zdroj]

Hradecké srdce[editovat | editovat zdroj]

Primus inter pares[editovat | editovat zdroj]

Cena dr. Františka Ulricha[editovat | editovat zdroj]

Událost roku Hradce Králové[editovat | editovat zdroj]

Laureáti výročních cen města Hradec Králové[7]
Rok Hradecká múza Hradecká sportovní cena Cena primátora města za studentskou tvůrčí práci Hradecké srdce Primus inter pares Cena dr. Františka Ulricha Událost roku Hradce Králové
2022[8] Filharmonie Hradec Králové: vodní hudba na náplavce Eliščina nábřeží Romana Ptáčková Jan Petružálek

Filip Kostelanský

Radek Balcárek Věra ŘíčařováFrantišek Vítek Open Air koncert Filharmonie Hradec Králové s podtitulem Vodní hudba na náplavce Eliščina nábřeží
2021 Muzeum východních Čech v Hradci Králové Kateřina Siniaková Kateřina Kiss

Michal Hubálek

Václav Souček (in memoriam) Václav Uhlíř 13. ročník charitativního turnaje Sport Hradec Cup
2020 Jiří Zapletal Tomáš Arndt

Pavel Skořepa

Zdeněk Zahradník Jiří Stránský Převzetí areálu kempu Stříbrný rybník společností Městské lesy Hradec Králové aneb Zahájení komplexní modernizace a rozvoje chátrajícího komplexu
2019 inscenace „Zeď aneb Jak jsem vyrůstal za železnou oponou“ Tomáš Pešek David Astapenko

Alžběta Dvořáková

Blanka Vávrová Jan Petrof Rekonstrukce a znovuotevření schodiště Bono publico
2018 Smiling String Orchestra Kateřina Siniaková Denis Šefara Jaroslav Svěcený Vojmír Srdečný Odhalení památníku Jana Gayera a padlých legionářů z první světové války
2017 Matyáš Novák štafeta mužů na 4x400 m TJ Sokol Hradec Králové (Michal Desenský, Vít Müller, Lukáš Hodboď, Štěpán Jirman) Andrej Kováčik Marie Rumlarová Karel Schmied Mistrovství Evropy v karate
2016 Jaroslav Hrůza Kateřina Siniaková Alžběta Dlabková Jan Pěta

Jiří Hasal

Vladimír Renčín
2015 Pavlína Štorková Jan Doležal Rafael Doležal Josef Bavor

Zdeněk Vašata

Jaroslav Květina
2014 Dušan Hřebíček Hradecké lvice

TJ Sokol Hradec Králové

Martina Koláčková Jiří Vyšohlíd
2013 Kamila Sedlárová Kateřina Lišková Anna Jirkovská Jarmila Sibalová Rudolf Malec
2012 Pavla Tomicová Ondřej Karlovský a Jakub Jáně Marian Kacerovský Jiří Němeček
2011 Divadelní soubor Slunovrat Romana Ptáčková Veronika Nováková Josef Sůva

Alexander Pur (in memoriam)

Leo Steinhart
2010 Marek Zákostelecký Pavel Kubát Zdeněk Beran Ladislav Zeman

Ivo Šteiner

2009 Zdeněk Doubek Pavel Petřikov Petr Hejna Jiří Hledík Dominik Duka
2008 Leoš Kučera David Kostelecký Zdeněk Šubrt Leoš Heger
2007 Jan Pěta Ladislav Škorpil Helena Kaiserová Jiří Soukup Zdeněk Kovařík
2006 Dětský sbor Jitro Jana Blahová Kamil Kuča Zdeněk Petřík
2005 Radek Bláha Stanislav Řezáč Tomáš Soukup Zdena Lenderová Zdeněk Nožička

František Ulrich[editovat | editovat zdroj]

Otazníky existují kolem data úmrtí Františka Ulricha. Část zdrojů uvádí datum 17. května 1939, další část potom 18. května 1939. Druhé datum je přitom přejímáno častěji - např.[9][10]

Ulrich byl předsedou Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny a z této pozice výrazně přispěl k rozvoji celých severovýchodních Čech.[11]

--

Seznam čestných občanů města Smiřic[editovat | editovat zdroj]

http://www.smirice.eu/lide/lide/cest.htm

Antonín Sýkora (kněz)[editovat | editovat zdroj]

Antonín Sýkora (18. července 1912 Lubná, okr. Svitavy – 14. listopadu 1993 Jaroměř) byl český římskokatolický duchovní, nositel titulu monsignore, čestný konzistorní rada, osobní děkan, farář v Josefově (1. srpna 1948 – 17. října 1993) a v Jasenné (1. srpna 1948 – 15. prosince 1961, a 1. května 1970 – 17. října 1993).[12]

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Sýkora se narodil v Lubné (čp. 165) v tehdejším okrese Litomyšl.[13] Po vyučení mlynářskému řemeslu vykonával tuto profesi až do nástupu do základní vojenské služby. Tam se rozhodl pro studium kněžství. Nejprve si proto doplnil středoškolské vzdělání, když šel studovat na klasické gymnázium v Praze na Žižkově, kde maturoval 31. května 1940. Následně vystudoval pětileté bohosloví na kněžském semináři v Hradci Králové, kde dne 17. června 1945 přijal kněžské svěcení[12] (z rukou biskupa Mořice Píchy[13]).

Nejprve tři roky (1. srpna 1945 – 31. července 1948) sloužil jako kaplan v Chrasti nedaleko Chrudimi a poté byl ustanoven duchovním správcem v Josefově a Jasenné. Kněžskou službu na Josefově vykonával 45 let až do 17. října 1993. Je popisován člověk příkladné služby věřícím, trpícím, opuštěným i nemocným. V době komunistické totality byl zejména koncem 40. a počátkem 50. let 20. století politicky perzekvován, vyslýchán, odsouzen i pokutován.[12]

U příležitosti jeho 80. narozenin mu byl dne 20. července 1992 udělen papežem Janem Pavlem II. čestný titul monsignore (papežský kaplan). Obdržel jej za věrnou a příkladnou službu veřejnosti, za obnovu 32 kulturních sakrálních památek, kostelů, kaplí, sousoší a soch v 10 obcích, za pořízení 9 nových zvonů v 6 obcích, za zbudování smuteční síně s kolumbáriem v Jasenné (1972), za to, že vychoval dva novokněze, i za to, že byl duchovním vůdcem řádových sester. Zároveň mu zastupitelstvo Jaroměře téhož dne udělilo čestné občanství a Pamětní medaili města Jaroměře.[12]

Antonín Sýkora zemřel v neděli 14. listopadu 1993 v 7:10 ráno po těžké nemoci. Ještě měsíc před smrtí sloužil mše.[13] Poslední rozloučení proběhlo v pátek 19. listopadu 1993 v kostele Nanebevstoupení Páně v Josefově a v kostele sv. Mikuláše v Sebranicích u Litomyšle, kde byl téhož dne pohřben do rodinného hrobu Dansových za značné účasti veřejnosti.[12][13] Obě mše svaté celebroval a pohřební obřady řídil tehdejší královéhradecký biskup Karel Otčenášek.[13]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2002 mu byla z iniciativy Klubu přátel Josefova odhalena mramorová pamětní deska v kostele v Josefově.[12][14]

Oldřich Šroněk[editovat | editovat zdroj]

JUDr. Oldřich Šroněk
Povolánípolicejní ředitel, šéf zemské zprávy v Užhorodě
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Šroněk (Jaroměř29. srpna 1948 Praha) byl český rada zemské zprávy a policejní ředitel.

Oldřich Šroněk se narodil v Jaroměři, kde chodil i na obecnou školu. Se studii pokračoval v Hradci Králové na gymnáziu (v letech 1905–1912)[15] a v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Za studií se stal členem realistického klubu, a díky tomu se stýkal s budoucími prezidenty T. G. Masarykem a Edvardem Benešem i redaktorem Herbenem.

Po začátku první světové války byl odveden a sloužil v rodné Jaroměři u pěšího pluku 98. Následně byl na ruské, italské a albánské frontě. Při převratu v roce 1918 byl na dovolené v Jaroměři, kde se ihned nahlásil do československé armády a začal vést jaroměřskou posádku k obsazení pevnosti Josefov, která byla v té době obsazena Maďary.

Po propuštění z vojenské služby dokončil studia a následně u dr. Kaliny v Jaroměři působil jako advokátní koncipient. V roce 1920 nastoupil v Užhorodě na místo vrchního rady politické správy[15] prezídia civilní zemské správy (presidiálního šéfa zemského úřadu[16]). Ve stejném roce se oženil s Olgou Frankensteinovou, rovněž rodačkou z Jaroměře. V Užhorodě ve stejné funkci působil až do roku 1934, kdy se stal policejním ředitelem.[17] Podle dobového tisku (Národních listů) se však stal policejním ředitelem až od 2. července 1937.[16] V této pozici byl až do 5. března 1939. Tehdy s generálem Olegem Svátkem odjel do Prahy a nastoupil tam na policejní ředitelství. Při cestě po Podkarpatské Rusi doprovázel bývalého rumunského krále Michala, za což obdržel vysoké rumunské ocenění. Ve stejném regionu doprovázel rovněž Edvarda Beneše s manželkou Hanou. Na pražském policejním ředitelství působil až do roku 1944, kdy odešel do důchodu (byl penzionován). Poté byl dán do koncentračního tábora v Bystřici na Benešovsku, kde byl držen 10 měsíců do 5. května 1945. Následně opět pracoval ve státní správě, nově na Osidlovacím úřadu a Fondu národní obnovy jako vládní rada. Tuto pozici vykonával až do své smrti.[17]

Byl jmenován čestným občanem Jaroměře za to, že se zasloužil o to, že Jaroměř získala Okresní národní výbor.[17]

Václav Němec (1929)[editovat | editovat zdroj]

Ing. Václav Němec
Povolánílesník, pedagog, publicista
Chybí svobodný obrázek.

Václav Němec (17. ledna 1929 Zvole u Jaroměře22. června 2013 Jaroměř) byl český lesník, pedagog a publicista.

Václav Němec se narodil v zemědělské rodině ve Zvoli u Jaroměře a do Jaroměře chodil na reálné gymnázium.[18] Následně se stal jedním z prvních absolventů Státní vyšší lesnické školy, dnešní České lesnické akademie v Trutnově (1946–1950). Po maturitě pracoval u lesní správy města Jaroměře. Po povinné vojenské službě byl jmenován vedoucím polesí Zvičina, Lesní závod Dvůr Králové. V letech 1956–1960 vyučoval odborné předměty na Lesnické mistrovské škole ve Šluknově.[18][19] Při zaměstnání zároveň dálkově studoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v roce 1964 promován lesním inženýrem. Postgraduální studium absolvoval na Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal i učitelskou kvalifikaci.[20] Dále se vzdělával na pedagogické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, kde v roce 1969 získal učitelskou kvalifikaci (způsobilost). V roce 1958 absolvoval státní zkoušku pro odborné lesní hospodáře.[18]

Většinu své profesní dráhy spojil s Trutnovem. V letech 1960–1990 působil na Střední lesnické škole (dnešní České lesnické akademii v Trutnově), kterou sám předtím vystudoval[19] a kde se stal středoškolským pedagogem zaměřujícím se na vyučování lesní těžby a praxe. V letech 1970–1974 zastával na trutnovské lesnické škole i funkci pedagogického zástupce ředitele školy a v letech 1974–1990 vedoucího učitele praktického vyučování a dílen (vedoucího praktické výuky) a vedoucího pomaturitního studia pro pracovníky v lesním hospodářství.[18][20] Byl také bezpečnostním technikem školy a školního polesí.[18]

V roce 1991 se zasloužil o navrácení lesů městu Jaroměři a od téhož roku Městské lesy Jaroměř se sídlem Prorubech vedl. Z Trutnova do Jaroměře se přestěhoval v roce 2001. Dne 17. ledna 2004 mu rada města Jaroměře udělila titul lesní rada, neboť za Němcovy éra město díky lesům velmi bohatlo.[20]

Jako autor či spoluautor je podepsán u 27 lesnických textů a učebnic i odborných a vlastivědných prací.[20]

Za své politické názory byl odvelen k PTP a na nucené práce v dolech na Ostravsku (1951–1953). Po srpnu 1968 mu byly zabaveny lovecké střelné zbraně.[20]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou činnosti obdržel několik ocenění. V roce 1989 to bylo vyznamenání Zasloužilý pracovník ministerstva lesů a dřevařského průmyslu ČSR. O pět let později to byla dne 21. října 1994 Pamětní medaile města Jaroměře. 3. března 2005 mu bylo uděleno čestné občanství jeho rodné obce Rychnovek-Zvole.[20] Dne 18. prosince 2008 dostal čestné občanství města Jaroměře za významný podíl na rozvoji města, především za zachování a rozvoj městských lesů.[21]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Václav Němec je spoluautorem několika středoškolských učebnic lesní těžby[22] a autorem vlastivědných publikací.

  • Vlastivěda obce Zvole u Jaroměře (2004), vydala obec Rychnovek[23]
  • Minulost a současnost lesů města Jaroměře (2006)
  • Rychnovek na Jaroměřsku (2009)
  • Vlčkovice v Podkrkonoší (2010)[20]

Vrchoviny významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

https://www.vrchoviny.cz/vyznamne-osobnosti

Seznam čestných občanů města Nové Město nad Metují[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Nové Město nad Metují je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Nové Město nad Metují.[24]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Garrigue Masaryk, TomášTomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) ? první prezident Československa
Klapálek, KarelKarel Klapálek (1893–1984) 2. listopadu 1946 voják, legionář, armádní generál, narozen v Novém Městě nad Metují
Lochman, Jan MilíčJan Milíč Lochman (1922–2004) 14. září 1991 filozof, náboženský spisovatel, narozen v Novém Městě nad Metují
Juránek, JanJan Juránek (1910–1999) 27. října 1994[25] pedagog, muzejník, archivář a regionální historik. Významně se zasloužil o vyhlášení Nového Města nad Metují v r. 1950 městskou památkovou rezervací. Uděleno za jeho významnou a nezištnou práci pro město
Rocman, VladimírVladimír Rocman (1923–2016) 2008 malíř, ilustrátor, grafik, u příležitosti životního jubilea, narozen v Novém Městě nad Metují
Sekyra, JosefJosef Sekyra (1928–2008) 2008 geolog, horolezec, polárník, první Čechoslovák, který stanul na jižním pólu, za dlouholetou práci v obou a přínos pro město, narozen v Novém Městě nad Metují
Suchánek, VladimírVladimír Suchánek (1933–2021) 2008 malíř a grafik, u příležitosti životního jubilea, narozen v Novém Městě nad Metují
Vašina, PavelPavel Vašina (1939–2020) 2014 první demokraticky zvolený starosta města po roce 1990 (ve funkci 1990–2002)
Dvořáček, BohumilBohumil Dvořáček(1922–1994) 2017 pedagog, kronikář Nového Města nad Metují, autor publikace o dějinách českého horolezectví, v roce 1998 mu město vydalo obsáhlou práci Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují
Bartoň - Dobenín, Josef MarianJosef Marian Bartoň - Dobenín (1942) 2018 restituent zámku v Novém Městě nad Metují, který nechal opravit a využívá jej ke kulturním a společenským účelům
Knittl, JaroslavJaroslav Knittl (1922–1994) 2022 (in memoriam) pedagog, římskokatolický duchovní. V roce 1991 inicioval obnovu Akademických týdnů v Novém Městě nad Metují.
Němcová, DanaDana Němcová (1934–2023) 2023 (in memoriam) psycholožka, signatářka Charty 77, dětství za druhé světové války prožila v Novém Městě nad Metují

Seznam čestných občanů města Rychnova nad Kněžnou[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Rychnova nad Kněžnou je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Rychnova nad Kněžnou.

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Garrigue Masaryk, TomášTomáš Garrigue Masaryk(1850–1937) ?[26] první prezident Československa

Seznam čestných občanů města Rokytnice v Orlických horách[editovat | editovat zdroj]

https://www.rokytnicevoh.cz/o-meste/cestni-obcane-mesta/

Seznam čestných občanů města Vrchlabí[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Vrchlabí je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Vrchlabí.[27] Přehled na webu města uvádí čtyři čestné občany. Ti toto ocenění získali po roce 1990.[27] Již dříve však čestné občanství získal politik a historik Hermann Hallwich.[28]

V roce 2012 byla zastupitelstvem města schválena nová pravidla udělování čestného občanství, které je podmíněno peticí minimálně s 500 podpisy občanů města. Před schválením těchto pravidel podala Eva Sejčková návrh na čestné občanství in memoriam pro biskupa Karla Otčenáška, který v 50. letech 20. století ve městě působil. Vzhledem k situaci, že zastupitelstvo se tématu věnovalo až po přijetí pravidel, hlasovalo o výjimce, zda dojde o hlasování bez zásad. Nakonec byla výjimka zamítnuta a čestné občanství nebylo uděleno.[29]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Kratochvíl, Josef V.Josef V. Kratochvíl (1906–2002) 8. července 1991 hudebník pedagog, sbormistr, zakládající ředitel Městské hudební školy ve Vrchlabí, u příležitosti 85. narozenin
Gerstner, MilošMiloš Gerstner (1915–2006) 2. května 2000 pedagog, etnograf, spisovatel, rodák z Vrchlabí, u příležitosti 85. narozenin
Kubátová, MarieMarie Kubátová (1922–2013) 28. srpna 2002 spisovatelka, u příležitosti 80. narozenin, za celoživotní literární a uměleckou činnost, kterou se významnou měrou zasloužila o propagaci města Vrchlabí
Skalský, StanislavStanislav Skalský (1926–2010) 14. prosince 2017 (in memoriam) duchovní, hudebník, na základě návrhu římskokatolické farnosti podpořeného podpisy více než 500 občanů města

Seznam čestných občanů města Hořic[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Hořic je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Hořic. V roce 2024 bylo platných 40 čestných občanství. V roce 1947 bylo uděleno čestné občanství také Klementu Gottwaldovi, které ale bylo zrušeno v roce 1991.[30]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Jandera, Josef LadislavJosef Ladislav Jandera (1776–1857) 1855 katolický kněz, teolog, profesor matematiky na Univerzitě Karlově, rodák z Hořic
Leden, JosefJosef Leden (1803–1870) 1861 oblíbený hořický kněz
Palacký, FrantišekFrantišek Palacký (1798–1876) 1861 historik, politik, cestovatel
Rieger, František LadislavFrantišek Ladislav Rieger (1818–1903) 1861 politik, publicista
Čížek, KarelKarel Čížek (1833–1894) 1871 politik
Hohenwarth, Karl Sigmund vonKarl Sigmund von Hohenwarth (1824–1899) 1871 státní úředník a politik, v roce 1871 předseda vlády, čestné občanství odstoupivšímu ministrovi jakožto zastánci českých požadavků
Schäffle, Albert Eberhard FriedrichAlbert Eberhard Friedrich Schäffle (1831–1903) 1871 národohospodář, jeden z hlavní propagátorů dojednání takzvaných fundamentálních článků jako pokusu o česko-rakouské vyrovnání, v roce 1871 ministr obchodu a ministr zemědělství Předlitavska, čestné občanství odstoupivšímu ministrovi jakožto zastánci českých požadavků
Habětínek, KarelKarel Habětínek (1830–1915) 1871 advokát a právník, vysokoškolský pedagog, politik, v roce 1871 ministr spravedlnosti Předlitavska; čestné občanství odstoupivšímu ministrovi jakožto zastánci českých požadavků
Jireček, JosefJosef Jireček (1825–1888) 1871 etnograf, literární historik, v roce 1871 ministrem kultu a vyučování Předlitavska, zavedl rovnoprávnost národních jazyků v rakouských zemích; čestné občanství odstoupivšímu ministrovi jakožto zastánci českých požadavků
Mauthner, IgnácIgnác Mauthner (1906–2002) 1881
Sláma, FrantišekFrantišek Sláma (1850–1917) 1899 buditel, spisovatel, politik
Hakl, Bohumil FrantišekBohumil František Hakl (1827–1904) 1901 římskokatolický kněz, prozaik, básník, pedagog, část života spojil s Hořicemi, kde také zemřel
Lobkowicz, JiříJiří Lobkowicz (1906–2002) 1905
Kramář, KarelKarel Kramář (1906–2002) 1909
Preiss, JaroslavJaroslav Preiss (1906–2002) 1909
Maštálka, JindřichJindřich Maštálka (1906–2002) 1909
Dokoupil, VilémVilém Dokoupil (1906–2002) 1909
Šaloun, LadislavLadislav Šaloun (1906–2002) 1914
Malát, JanJan Malát (1906–2002) 1914
Jirásek, AloisAlois Jirásek (1906–2002) 1918
Masaryk, Tomáš GarrigueTomáš Garrigue Masaryk (1906–2002) 1918
Staněk, FrantišekFrantišek Staněk (1906–2002) 1918
Klofáč, Václav JaroslavVáclav Jaroslav Klofáč (1906–2002) 1918
Habrman, GustavGustav Habrman (1906–2002) 1918
Udržal, FrantišekFrantišek Udržal (1906–2002) 1928
Pazourek, JosefJosef Pazourek (1906–2002) 1932
Levit, JanJan Levit (1906–2002) 1932
Černý, JosefJosef Černý (1906–2002) 1935
Vítek, KarelKarel Vítek (1906–2002) 1935
Pižl, AloisAlois Pižl (1906–2002) 1935
Bradáč, BohumírBohumír Bradáč (1906–2002) 1935
Beneš, EdvardEdvard Beneš (1906–2002) 1945
Svoboda, LudvíkLudvík Svoboda (1906–2002) 1946
Vik, KarelKarel Vik (1906–2002) 1947
Nejedlý, ZdeněkZdeněk Nejedlý (1906–2002) 1948
Hlavatý, AloisAlois Hlavatý (1906–2002) 1991
Veselý, VlastimilVlastimil Veselý (1906–2002) 2000
Pikeš, BohumilBohumil Pikeš (1906–2002) 2000
Grau, PetrPetr Grau (1906–2002) 2017
Truncová, HanaHana Truncová (1906–2002) 2018

https://www.horice.org/cestni-obcane/ms-4193

Seznam čestných občanů města Jaroměře[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Jaroměře je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Jaroměře. Dle webu města bylo po roce 1990 uděleno 9 čestných občanství.[21]

Oldřich Šroněk (Jaroměř29. srpna 1948 Praha) – jmenován za to, že se zasloužil o to, že Jaroměř získala Okresní národní výbor.[17]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Beneš, EdvardEdvard Beneš(1884–1948)[31] ? politik, druhý prezident Československa
Černý, FrantišekFrantišek Černý

(1926–2010)

16. května 1991 divadelní historik, rodák z Jaroměře
Sýkora, AntonínAntonín Sýkora (1912–1993) 20. července 1992 církevní hodnostář, římskokatolický kněz, renovátor uměleckohistorických památek a papežský kaplan[12]
Ivanov, MiroslavMiroslav Ivanov (1929–1999) 4. května 1994 spisovatel literatury faktu, rodák z Jaroměře-Josefova
Němeček, ZdeněkZdeněk Němeček (1894–1957) 17. září 1994 (in memoriam) odbojář, spisovatel, diplomat, rodák z Jaroměře-Josefova
Heidrich, ArnoštArnošt Heidrich (1889–1968) 10. září 1998 (in memoriam) diplomat, sekretář Rady svobodného Československa, rodák z Jaroměře-Josefova
Hrubý, BlahoslavBlahoslav Hrubý (1911–1990) 22. října 1998 (in memoriam) duchovní a organizátor pomoci obětem fašismu a komunismu, rodák z Jaroměře-Josefova
Šrámek, JanJan Šrámek (1922–2008) 17. prosince 2003 bývalý politický vězeň, zasloužil se finančním darem (z odškodnění za desetiletý pobyt v komunistickém vězení[32]) o vytvoření památníku T.G.M.
Špaček, OttoOtto Špaček (1918–2007) 13. července 2005 brigádní generál, veterán 2. světové války v Anglii, působící v RAF
Němec, VáclavVáclav Němec (1929–2013) 18. prosince 2008 lesní rada, jednatel společnosti Městské lesy s.r.o., odborný lesní hospodář, emeritní středoškolský lesnický pedagog, za významný podíl na rozvoji města Jaroměře, především za zachování a rozvoj městských lesů

Pomník Tomáše Garrigua Masaryka (Jaroměř)[editovat | editovat zdroj]

Pomník byla odhalen v roce 2003 spolu s pamětní deskou, která stojí poblíž, na místě původního Masarykova pomníku, který byl v roce 1953 stržen.[33]

Pamětní deska umístěná na kameni se nachází na místě původního pomníku prvního československého prezidenta, strženého v roce 1953. Byla vytvořena z iniciativy a nákladem politického vězně Jana Šrámka (1922–2008), který se finančním darem zasloužil také o vznik nové sochy TGM. Autorem desky i nového pomníku, který byl odhalen 28. října 2003 na okraji jaroměřských Masarykových sadů v blízkosti základní školy, je akademický sochař Petr Novák.[34]

http://www.pametnimista.usd.cas.cz/jaromer-pametni-deska-znicenemu-pomniku-tgm/

https://mapy.cz/s/pefesukoza

Seznam čestných občanů města Jičína[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Dobrušky[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Dvora Králové nad Labem[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Dvora Králové nad Labem je chronologický seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Dvora Králové nad Labem. Čestné občanství bylo uděleno a stále platí 16 osobnostem.[37]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Beneš, EdvardEdvard Beneš

(1884–1948)

6. března 1935, zrušeno 20. prosince 1939, navráceno 7. září 1945 politik, druhý prezident Československa
Jastrebov, Ilja IvanovičIlja Ivanovič Jastrebov (1899–1979)[38] 18. června 1945 generálmajor Rudé armády, velitel 72. divize, která 10. května 1945 při osvobození Československa projížděla a procházela Dvorem Králové
Benešová, HanaHana Benešová (1885–1974) 3. dubna 1947 první dáma, manželka prezidenta Beneše
Šrámek, JanJan Šrámek (1870–1956) 12. června 1947 politik, předseda první exilové vlády Československa v Londýně
Fierlinger, ZdeněkZdeněk Fierlinger (1891–1976) 12. června 1947 předseda vlády Československa 1945–1946
Ripka, HubertHubert Ripka (1895–1958) 12. června 1947 novinář a historik, politik, poslanec, ministr v exilové vládě v Londýně, ministr zahraničního obchodu (1945–1948)
Bartoš, Jan ZdeněkJan Zdeněk Bartoš (1908–1981) 5. června 1968 hudební skladatel, narozen ve Dvoře Králové
Štrégl, KarelKarel Štrégl (1920–2001) 27. června 1996 příslušník 311. bombardovací perutě Britského královského letectva za druhé světové války, narozen ve Dvoře Králové
Netík, VáclavVáclav Netík (1910–1941) 27. června 1996 (in memoriam) příslušník 311. bombardovací perutě Britského královského letectva za druhé světové války, narozen ve Dvoře Králové
Střihavka, JaromírJaromír Střihavka (1914–1994) 27. června 1996 (in memoriam) příslušník 311. bombardovací perutě Britského královského letectva za druhé světové války, narozen ve Dvoře Králové
Zbroj, EduardEduard Zbroj (1912–1944) 27. června 1996 (in memoriam) příslušník 311. bombardovací perutě Britského královského letectva za druhé světové války, narozen ve Dvoře Králové
Jarolímek, KarelKarel Jarolímek (1888–1970) 12. února 1998 (in memoriam) architekt, odborník na stavbu lyžařských můstků, průkopník lyžování, život a úmrtí ve Dvoře Králové
Dvorský, Rudolf AntonínRudolf Antonín Dvorský (1899–1966) 4. března 1999 (in memoriam) hudební skladatel, kapelník, klavírista, zpěvák, herec, nakladatel, narozen ve Dvoře Králové
Vágner, JosefJosef Vágner (1928–2000) 27. dubna 1999 přírodovědec, cestovatel, spisovatel, ředitel Zoo Dvůr Králové (1965–1983) a zakladatel tamního safari
Bilina, JaroslavJaroslav Bilina (1896–1942) 4. dubna 2000 (in memoriam) starosta Dvora Králové nad Labem (1929–1939), během heydrichiády popraven nacisty
Bergl, Jan VáclavJan Václav Bergl (1719–1789) 20. června 2019 (in memoriam) pozdně barokní malíř, dvorní malíř Marie Terezie, narozen ve Dvoře Králové

Dne 12. června 1947 bylo čestné občanství uděleno také politikovi a pozdějšími komunistickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Na zasedání zastupitelstva 15. prosince 1993 tehdejší starosta Milan Moravec přednesl návrh na zrušení tohoto čestného občanství a jako důvod uvedl odpovědnost Klementa Gottwalda za zločiny páchané s jeho vědomím v době, kdy zastával nejvyšší státní funkce. Návrh byl jednomyslně schválen 19 hlasy a čestné občanství bylo zrušeno.[37][39]

Seznam čestných občanů města Trutnova[editovat | editovat zdroj]

Seznam čestných občanů města Trutnova je seznam osobností, které obdržely titul Čestné občanství města Trutnova.

Před druhou světovou válkou získali čestné občanství:

V letech 1946–2024 bylo uděleno 11 dosud platných čestných občanství.[43]

Jméno Udělení Povolání, popis zásluh
Beneš, EdvardEdvard Beneš

(1884–1948)

27. února 1946 prezident republiky, jmenován na návrh Sdružení starých hraničářů[43]
Šrámek, JanJan Šrámek

(1870–1956)

24. dubna 1946 katolický duchovní a čs. politik, po okupaci se zúčastnil organizování zahraničního odboje, od roku 1945 předseda obnovené Československé strany lidové, poslanec Národního shromáždění a místopředseda vlády.[43]
Vojiščin, Anton AntonovičAnton Antonovič Vojiščin (?–?) 27. dubna 1965 voják Rudé armády, za zásluhy na osvobození Trutnova v roce 1945[43]
Procházka, JaroslavJaroslav Procházka(1889–1976) 27. ledna 1969 učitel, za celoživotní společenskou a kulturně-osvětovou činnost v Trutnově od roku 1925, kdy působil jako profesor češtiny a němčiny na menšinovém reálném gymnáziu[43]
Jerzunov, Michail MichailovičMichail Michailovič Jerzunov (?–?) 17. října 1973 voják Rudé armády, za účast při osvobozování Trutnova v květnu 1945, jako průzkumník Rudé armády byl mezi prvními sovětskými vojáky v Trutnově[43][44]
Melnikov, Grigorij ArsentjevičGrigorij Arsentjevič Melnikov (?–?) 9. listopadu 1978 velitel partyzánského oddílu, jehož bojové akce zasahovaly i na Trutnovsko[43]
Hillebrand, GustavGustav Hillebrand(1939–2000) 14. prosince 1999 jmenován za zásluhy o rozkvět města Trutnova během působení ve funkci starosty města v letech 1990–1998[43]
Just, AntonínAntonín Just (1921–2018) 18. září 2001 učitel, kronikář, jmenován za celoživotní kulturní a historickou práci a vedení městské kroniky[43][45]
Hybner, KarelKarel Hybner (1934–2020) 18. září 2001 učitel, fotograf, jmenován za dlouholetou práci v oblasti zpracování fotokroniky města[43]
Havel, VáclavVáclav Havel (1936–2011) 19. dubna 2010 literát, prezident, jmenován u příležitosti 750. výročí města Trutnova[43][46]
Plovajko, JanJan Plovajko (1922–2020) 18. dubna 2011 plukovník, válečný veterán[47], jmenován za obrovskou osobní statečnost, projevenou za 2. světové války i za následného období a celoživotní morální zásadovost[43]

Článek v periodiku Pochodeň z roku 1980 uvádí, že čestné občanství města Trutnova obdrželi z účastníků druhé světové války kromě M. M. Jerzunova a partyzánského hrdiny Grigorije Arstenjeviče Melnika (v přehledu na webu města uveden jako Melnikov) také ukrajinský učitel Alexandr Jakavlevič Dmitrenko. Za „internacionální pomoc v roce 1968 a rozsáhlou politickou výchovnou práci mezi občany“ získali čestné občanství podplukovník M. Ch. Kušajev a major Vasilij Antonovič Konovalov.[44]

Jaroslav Procházka (učitel)[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Procházka (27. ledna 1889 Bohuňovice1. února 1976 Trutnov) byl český filolog, historik, učitel, profesor gymnázia v Trutnově, vlastivědný pracovník a tvůrce českého názvosloví na Trutnovsku, autor článků ve vlastivědných časopisech a sbornících.[48] Mj. napsal stať o J. A. Komenském.[49]

Většinu svého života svázal s Trutnovem, kde žil a učil od roku 1925.[50] Svými žáky byl považován za velkou autoritu.[51] Na Trutnovsku se zasloužil o vzdělanost regionu i jeho české názvosloví.[52] Byl aktivním publicistou, když před druhou světovou válkou se podílel na vydávání Trutnovských novin a po válce psal příspěvky do Krkonošské pravdy, kde fungoval i jako jazykový korektor.[51] Za normalizace byl donucen odejít ze školství a byl odstaven z veřejného života.[51]

Byl pohřben na městském hřbitově v Trutnově.[51]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Procházka byl u příležitosti 80. narozenin[53] oceněn čestným občanstvím města Trutnova. Dále obdržel titul Zasloužilého učitele a stal se i nositele Řádu práce.[51]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2016 se v Trutnově konala vzpomínková akce u příležitosti 40 let od Procházkova úmrtí.[52]

Na budově gymnázia v Trutnově, kde vyučoval, je vlevo od vstupu do gymnázia umístěna ve výšce nad hlavami kolemjdoucích bronzová pamětní portrétní busta s deskou a nápisem „Profesor Jaroslav Procházka, filolog a historik, působil zde v letech 1925 - 1938 a 1945 - 1962“. Vpravo dole na desce se nachází signatura: „P. (Petr) Novák, J. (Jaroměř)“.[54]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Trutnov – 700 let (1959), spoluautor[55]

Karel Bedrna[editovat | editovat zdroj]

Prof. JUDr. Karel Bedrna
PovoláníPrávník, básník, odbojář, vysokoškolský pedagog
Chybí svobodný obrázek.

Karel Bedrna (23. ledna 1901 Český Brod20. ledna 1959 Praha) byl český právník, básník, odbojář a vysokoškolský pedagog.

Byl velitelem partyzánského oddílu a zúčastnil se Slovenského národního povstání.[56]

Přítel Petra Jilemnického.[56] V období Slovenského štátu působil jako předseda soudního senátu v Levoči.[57] Po roce 1945 byl předsedou Národního soudu a z té pozice vynesl rozsudek nad dr. Jozefem Tisem. Zároveň byl vyučujícím na Právnické fakultě univerzity Komenského v Bratislavě. Náměstek ministra kultury a školství.[56]

Je autorem satirické básnické sbírky.[56] Zároveň překládal z němčiny.[58]

Jan Bedrna (1933–2012)[editovat | editovat zdroj]

Doc. MUDr. Jan Bedrna, CSc.
Povolánílékař, chirurg, pedagog
Chybí svobodný obrázek.

Jan Bedrna (24. října 1933 Ostrava-Zábřeh1. srpna 2012 Hradec Králové) byl český lékař, syn stejnojmenného lékaře a akademika Jana Bedrny.[59][60]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Bedrna se sice narodil v roce 1933 v Ostravě, ale hned následujícího roku se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde Bedrna prožil takřka celý svůj život. Vystudoval státní reálné gymnázium J. K Tyla v Hradci Králové (maturita 1952) a následně v letech 1952–1958 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po škole krátce v letech 1958–1959 působil jako sekundární lékař na chirurgickém oddělení nemocnice ve východočeském Rychnově nad Kněžnou.[60][61]

Většinu své profesní dráhy (1959–2003) však pracoval na chirurgické klinice Lékařské fakulty UK v Hradci Králové a v letech 1990–2000 byl i jejím přednostou[60], stejně jako o několik desetiletí dříve jeho otec.[59] Nejprve však na kliniku v říjnu 1959 nastoupil jako sekundární lékař u prof. Jaroslava Procházky. V letech 1961 a 1965 složil atestační zkoušky z chirurgie I. a II. stupně. Po roce 1968 nemohl Bedrna z politických důvodů dále vykonávat práci vysokoškolského pedagoga a nebylo mu umožněno ani obhájit svou disertační práci. Jako odborný asistent sice působil až do roku 1980, ale po roce 1968 po dobu deseti let s ním byly uzavírány ponižující smlouvy jen na dobu půl roku.[62] Obhájit disertaci mohl až v lednu 1990. Obdržel tak titul kandidát věd (CSc.) a hned o rok později v únoru 1991 se po obhajobě habilitace stal docentem chirurgie.[60][61]

Akademickou kariéru tedy sice přes dvě desetiletí nemohl rozvíjet, ale ve fakultní nemocnici pokračoval dále. V letech 1970–1980 pracoval jako vedoucí lékař detašovaného oddělení chirurgické kliniky královéhradecké fakultní nemocnice v Nechanicích. Později zastával i pozici zástupce přednosty Kliniky pro léčebně-preventivní péči.[61] V listopadu 1990 vyhrál konkurz na pozici přednosty chirurgické kliniky a v této pozici setrval deset let do roku 2000.[63] Do důchodu odešel k 31. květnu 2003.[62]

Odborně se zaměřoval nejdříve na traumatologii, později na všeobecnou a abdominální chirurgii. Velké zkušenosti měl z oblasti chirurgie štítné žlázy a příštítných tělísek a chirurgické léčby onemocnění tlustého a tenkého střeva. Dlouhodobě se věnoval chirurgické léčbě Crohnovy nemoci, léčbě reziduálních kamenů žlučových cest i problematice hormonálně aktivních tumorů pankreatu.[61]

V roce 1989 spoluzaložil Svaz českých lékařů v Hradci Králové a byl jeho prvním předsedou. Rovněž byl členem řady dalších odborných společností včetně mezinárodní chirurgické společnosti International College of Surgeons. Byl i předsedou revizní komise České chirurgické společnosti, členem České gastroenterologické společnosti i členem čestné rady České lékařské komory v Hradci Králové.[61]

Absolvoval mnoho stáží v Česku i v zahraničí. Napsal několik odborných odborných textů a publikací.[61]

Byl zakládajícím členem obnoveného Rotary klubu Hradec Králové. V roce 2000/01 se stal prezidentem klubu a za svou práci byl oceněn medailí Paul Harris Fellow nesoucí jméno zakladatele hnutí Rotary.[59]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Muzea Správy Krkonošského národního parku[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Krkonoš[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Krkonoš – Návštěvnické centrum Krkonošského národního parku je hlavním muzeem Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí[65] a je umístěna v prostorách bývalého augustiniánského kláštera. Muzeum představuje příběh nejvyššího českého pohoří Krkonoš s důrazem na jedinečnou přírodu a soužití přírody a člověka.[66] Muzeum bylo veřejnosti otevřeno v listopadu 2023. Původní expozice v těchto prostorách zvaná Kámen a život byla otevřena v roce 1984 a byla považována za špičku českého muzejnictví. Uzavřena byla po 33 letech v roce 2017.[67]

Expozice otevřená v roce 2023[editovat | editovat zdroj]

Muzeum Krkonoš je umístěno v prostorách barokního kláštera a disponuje 2 500 m2 expoziční plochy. Prezentuje několik témat: Krkonoše od vzniku prvních hornin po současnost, Krkonoše ovlivňované lidmi a lidé ovlivňovaní Krkonošemi, největší ekologické katastrofy v Krkonoších, tekoucí vodu jako exponát s chovem živých zvířat i štolu historického dolu. Součástí expozice je Zajímavostí je schodiště ve tvaru DNA.[68]

V expozici je k vidění model mohyly Hanče a Vrbaty či sklenářovické kapličky[69], modely pralesa, krkonošské arkto-alpinské tundry i historické mapy.[70] V muzeu se rovněž nacházejí prostory pro dočasné výstavy[71] a kavárna.[72] Muzeum je otevřeno denně kromě pondělí.[65]

Výstavba včetně vybavení stále 340 mil. Kč. Součástí rekonstrukční akce byla výměna veškerých technologií v přízemí i prvním patře budovy někdejšího kláštera. Proběhla kompletní výměna kanalizace, podlah, oprava omítek i statické zajištění některých částí objektu. Došlo k obnově nádvoří a výstavbě vstupního objektu v podobě skály od Romana Kouckého a zavedení bezbariérového přístupu.[70]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Krkonošské muzeum ve Vrchlabí vzniklo přičiněním Rakouského krkonošského spolku, který usiloval o turistické zpřístupnění Krkonoš, ale též o jejich ochranu a hlubší odborné poznání, už v roce 1883. Osobností, která stála u jeho vzniku, byl průmyslník a přírodozpytec Viktor Cypers von Landrecy, který byl následně též pověřen vedením muzea. Cypers ovšem nezačínal od nuly, neboť mohl navázat na přírodovědný kabinet manželů Kablíkových, který ve Vrchlabí působil v první polovině 19. století. Základem sbírek nově zřízeného Krkonošského muzea, nejstaršího v regionu, byly vlastní Cypersovy botanické, zoologické a mineralogické sběry. Muzeum tak mělo zprvu výrazně přírodovědné zaměření, ovšem záměrem zřizovatelů bylo budovat instituci širšího záběru. Kulturně historické exponáty se však scházely jen velmi pomalu. Zde sehrál zásadní roli jeden významný dárce z řad členů spolku - papírenský podnikatel Prosper Piette de Rivage. Jak šel čas, expozice zastarávaly a přestávaly fungovat. Původní myšlenka náhrady tehdy již dožívajících expozic se snižující se návštěvností pochází z roku 2008. Muzeum uzavřelo své brány na podzim roku 2017 a od té doby probíhala rekonstrukce. Na stavební část realizace měla vliv neuspokojivá situace ve stavebnictví, kdy nedostatek pracovních kapacit a růst cen stavebních prací ovlivnil již začátek celé akce. Stavební a expoziční rekonstrukce kláštera nabrala zpoždění vlivem vysoké hladiny spodní vody, ale i opatřeními v souvislosti s epidemií viru covid-19, kdy se stavba na čas zastavila. Přes všechny tyto nepříznivé okolnosti tu dnes po těch téměř 15 letech stojíme na počátku něčeho zcela nového. Opět je ve Vrchlabí nová expozice, která má ambice stát se špičkou českého, možná i středoevropského muzejnictví a vlajkovou lodí krkonošské ochrany přírody. Celkové náklady na realizaci projektu dosáhly 318 mil. Kč a byly složeny ze zdrojů Fondů EU (OP Životní prostředí a IROP) a kofinancovány z rozpočtu Správy KRNAP.[66]

Návštěvnost[editovat | editovat zdroj]

Během prvních třech měsíců provozu expozici Muzea Krkonoš navštívilo 11 tisíc zájemců. Nejvyšší denní návštěvnost přesáhla 800 lidí a za jeden týden přišlo až 3 000 návštěv.[66]

Libor Kristian Stefan[editovat | editovat zdroj]

Syn Kristiana Stefana se narodil v Hradci Králové, kde v letech 1867-75 vystudoval gymnázium. Poté studoval na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Během studia nastoupil na vojenskou službu, byl přidělen k 28. pěšímu pluku. V roce 1879 byl jako vojenský lékař v záloze přidělen k budoucí službě v Josefově. Studium zakončil promocí roku 1881. Poté nastoupil kariéru vojenského lékaře a od října 1881 působil v Olomouci. V roce 1882 byl převelen do Chorvatska jako praporní lékař k 22. pěšímu pluku s velitelstvím ve Splitu. V dubnu 1888 byl převelen zpět do Čech ke 102. pěšímu pluku v Benešově u Prahy, kde působil do října 1894 a poté byl převelen jako "plukovní šéflékař" do Mladé Boleslavi. Tam se seznámil s Marií Rosamovou a v roce 1895 se s ní oženil. Společně měli tři děti, Marie během porodu třetího syna zemřela. O děti se pak starala Liborova matka Terezie a sestra Bohumila v Hradci Králové. V roce 1902 se Libor podruhé oženil, vzal si Olgu Hegerovou, neteř své první ženy. Zároveň byl převelen do Vídně, kam se s ním přestěhovala i rodina. V roce 1910 se jim narodil první syn Oto František a o rok později druhý syn Aurelius Anton. V roce 1912 Libor zažádal o penzionování a s rodinou se vrátil do Hradce Králové, kde bydleli na Slezském Předměstí. Na přelomu roku 1913 a 1914 spáchal sebevraždu syn z prvního manželství Libor. Na konci ledna 1914 se narodil syn Ivan. Po vypuknutí 1. světové války byl Libor Kristian Stefan povolán do aktivní služby a byl poslán do Krakova ve funkci přednosty vojenského velitelství zeměbraneckého odboru. V květnu 1915 byl zraněn. V srpnu 1915 byl převelen do Vídně a od roku 1916 působil na ministerstvu zeměbrany. V roce 1918 se manželům narodil další syn, Benignus. Po skončení války byl Libor Kristian převeden do nově vznikající československé armády, byla mu udělena hodnost generála zdravotnictva a velel záložní nemocnici č. 2 v Pardubicích. Ke konci června 1919 byl zproštěn aktivní služby. Libor Kristian zemřel v roce 1926 na infarkt a je pohřben do rodinné hrobky na hřibově na Pouchově.[73]

Ivan Štefan[editovat | editovat zdroj]

https://www.vhu.cz/ivan-stefan-podruhe-nacistum-neunikl/

Karel Teubner[editovat | editovat zdroj]

Karel Teubner (Hradec Králové – ) byl český velkostatkář působící ve Vídni. Dne 25. února 1908 byl jmenován čestným občanem Hradce Králové.[74] Založil nadaci pro královéhradecké chudé a studující.[75]

František Xaver Gruss[editovat | editovat zdroj]

František Xaver Gruss
Povoláníduchovní
Chybí svobodný obrázek.

František Xaver Gruss (13. května 1820 Jablonné[76]6. srpna[77] 1867 Hradec Králové) byl římskokatolický duchovní, kanovník při katedrále sv. Ducha v Hradci Králové.

Dne 15. července 1845 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1851 byl obřadníkem biskupa Karla Hanla. Poté půl roku učil náboženství na gymnáziu v Hradci Králové. V listopadu 1852 se stal místoředitelem (zástupcem ředitele) biskupského semináře v Hradci Králové, v prosinci 1859 konsistorním radou. V září 1867 byl jmenován ředitelem (rektorem) bohosloveckého semináře Borromeum.[76]

Byl pohřben na hřbitově v Pouchově.

Josef Leiner[editovat | editovat zdroj]

Josef Leiner
Povolánívojenský důstojník, generál
Chybí svobodný obrázek.

Josef Leiner (16. března 1871 Hluboká10. února 1925 Hradec Králové) byl český vojenský důstojník a generál V. hodnostní třídy.

Josef Leiner získal všeobecné vzdělání na reálce v Českých Budějovicích, kterou absolvoval v letech 1882–1888.[78] Následně se vydal na dráhu vojáku a v letech 1888–1892 vystudoval kadetní školu dělostřelectva (Artillerie-Kadetten-Schule) ve Vídni. Vzdělání si doplnil i na důstojnické škole v Josefově v letech 1903–1904. Od září 1892 působil jako dělostřelecký důstojník, postupně v Terezíně, Josefově, Hradci Králové a Litoměřicích. V roce 1909 se stal velitelem baterie, o pět let později (1914) velitelem dělostřelecké baterie, oddílu, pluku na ruské frontě. Od září 1917 velel dělostřeleckému pluku na italské frontě, kde byl v říjnu 1918 zajat. V březnu 1919 byl přijat do branné moci Republiky Československé v hodnosti podplukovníka a působil na posádkovém velitelství v Litoměřicích. V červenci 1919 se stal velitelem 9. lehkého dělostřeleckého pluku a o necelý rok později v červnu 1920 velitelem dělostřelectva 4. divize. Od prosince 1921 působil jako velitel 4. polní dělostřelecké brigády. V dubnu 1924 přestal ze zdravotních důvodů svou funkci vykonávat a na konci téhož roku byl povýšen na generála V. hodnostní třídy. Zemřel jen o pár týdnů později v únoru 1925.[79] Pohřben byl na vojenském hřbitově v Pouchově.

Vývoj důstojnických hodností[editovat | editovat zdroj]

  • 18. srpna 1892 – kadet rakousko-uherské branné moci
  • 1. listopadu 1893 – poručík rakousko-uherské branné moci
  • 1. května 1897 – nadporučík rakousko-uherské branné moci
  • 1. května 1907 – setník rakousko-uherské branné moci
  • 1. září 1915 – major rakousko-uherské branné moci
  • 1. listopadu 1917 – podplukovník rakousko-uherské branné moci
  • 28. března 1919 – podplukovník dělostřelectva
  • 19. listopadu 1920 – plukovník dělostřelectva
  • 31. prosince 1924 – generál V. hodnostní třídy[78]

Podrobný průběh vojenské služby[editovat | editovat zdroj]

  • srpen 1892 – květen 1897 – velitel dělostřelecké čety Divisního dělostřeleckého pluku č. 26, Terezín
  • květen 1897 – listopad 1900 – praporní pobočník Divisního dělostřeleckého pluku č. 26, Terezín
  • listopad 1900 – říjen 1903 – pobočník velitele Divisního dělostřeleckého pluku č. 26, Terezín
  • říjen 1903 – říjen 1904 – vojenské studium, Josefov
  • říjen 1904 – květen 1907 – pobočník velitele Divisního dělostřeleckého pluku č. 26, Terezín
  • květen 1907 – květen 1908 – velitel dělostřelecké baterie Divisního dělostřeleckého pluku č. 25, Josefov
  • květen 1908 – leden 1909 – velitel Zeměbranecké kanonové baterie č. 2/9, Hradec Králové
  • leden 1909 – květen 1915 – velitel dělostřelecké baterie Zeměbraneckého polního houfnicového oddílu č. 26, Litoměřice a bojiště ve východní Evropě
  • květen 1915 – září 1916 – velitel oddílu Polního kanonového pluku č. 26, bojiště ve východní Evropě
  • září 1916 – prosinec 1916 – velitel Polního kanonového pluku č. 26, bojiště ve východní Evropě
  • prosinec 1916 – říjen 1918 – velitel Těžkého polního dělostřeleckého pluku č. 29, bojiště v Itálii a ve východní Evropě
  • říjen 1918 – březen 1919 – mimo službu
  • březen 1919 – červenec 1919 – dělostřelecký referent posádkového velitelství, Litoměřice
  • červenec 1919 – červen 1920 – velitel Dělostřeleckého pluku č. 9, slovenské válčiště a Žilina
  • červen 1920 – prosinec 1921 – velitel Velitelství dělostřelectva 4. divise, Hradec Králové
  • prosinec 1921 – únor 1925 – velitel Polní dělostřelecké brigády 4, Hradec Králové[78]

Georg von Isakovics[editovat | editovat zdroj]

Georg von Isakovics
Povolánírytmistr
Chybí svobodný obrázek.

Georg von Isakovics (22. ledna 1793 Sremska Mitrovica, Vojvodina, Srbsko24. září 1870 Hradec Králové[80]) byl rytmistr husarského pluku.[81][82]

Rytíř ruského řádu svatého Vladimíra a nositel armádního kříže.[81][82]

V roce 1813 se účastnil bitvy u Lipska. Dle rodové tradice byl v suitě důstojníků, která v roce 1814 doprovázela Napoleona na ostrov Elba.[82]

Majitel domů v Hradci Králové na Malém náměstí (čp. 115) a v Tomkově ulici (čp. 177).[82]

Byl pohřben na hřbitově v Pouchově.[81][82]

Jan Evangelista Pažout[editovat | editovat zdroj]

Jan Evangelista Pažout (1795/96–1862), městský děkan a kanovník v Hradci Králové.

V letech 1825–1829 byl vicerektorem kněžského semináře v Litoměřicích.

Byl pohřben na hřbitově v Pouchově.

František Xaver Herrmann[editovat | editovat zdroj]

František Xaver Herrmann
Povoláníkupec, písař
Chybí svobodný obrázek.

František Xaver Herrmann (1807–1872), zkráceně František X. Herrmann či jen František Herrmann, byl český mydlář, kupec a písař, otec literátů Gustava Vratislava Herrmanna, Emila Hermanna a Ignáta Herrmanna.[83] Např. Ignát Herrmann se o svém otci zmiňuje i ve svých literárních dílech (např. Blednoucí obrázky[84]).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

František Xaver Herrmann se narodil do rodiny mydlářského tovaryše Antonína (Josefa?[85]) Herrmanna z Žacléře, který se na konci 18. století přestěhoval do Hradce Králové. Dne 2. srpna 1836[86] si vzal za manželku Kateřinu rozenou Pospíšilovou (narozena 18. října 1816[87]), čtvrtou[85] dceru nakladatele a překladatele Jana Hostivíta Pospíšila.[83]

Život[editovat | editovat zdroj]

František Xaver se vyučil kupcem a kolem roku 1839 si v Hradci Králové otevřel na Velkém náměstí (čp. 157) vlastní kupecký krám. Na jaře 1851 s rodinou (manželkou a pěti dětmi) odcestoval do Ameriky[88]. Uvádí se, že jej pro to snad vedl pocit nesvobody po revoluci v Rakouském císařství v roce 1848.[89] Cestou (na moři před Kubou a Haiti[90]) se jim narodila ještě dcera. V Texasu koupili farmu německého vystěhovalce[85], ale farmaření nebylo úspěšné. Navíc jim během jednoho měsíce zemřely dvě děti a jeho manželka onemocněla.[88] Proto se rodina vrátila zpět do Čech. Po návratu koupil Herrmann Horní Mlýn u Chotěboře, kde se do rodiny narodilo další dítě syn Ignát.[91] Ani na novém místě se rodině příliš finančně nedařilo, což souviselo už s tím, že Herrmann mlynářskému řemeslu nerozuměl.[90] Pravděpodobně v roce 1857 se vrátili do Hradce Králové, kde se František Xaver Herrmann stal písařem v kanceláři dr. Flanderky (za pouhých 12 zlatých měsíčně). Rodina finančně živořila až do jeho smrti.[83]

Význam osoby Františka Xavera Herrmanna tkví zejména v tom, že jím uskutečněný přesun rodiny do Ameriky se odrazil v literatuře. Františkův syn Gustav Vratislav Herrmann jako první do české povídky zapojil motivy z Ameriky, když v povídkách Osada u Červené řeky (1865) a Pohorský lovec (1869) uplatnil právě zkušenosti z pobytu v USA.[92] Ignát Herrmann ve svých dílech také vzpomínal na otce a nedostatek peněz v rodině.[88]

Návštěvnost památek a muzeí v Královéhradeckém kraji[editovat | editovat zdroj]

https://tourdata.cz/data/navstevnost-turistickych-cilu-2022-kralovehradecky-kraj/

Historie královéhradeckého gymnaziálního školství[editovat | editovat zdroj]

300 let královéhradeckého gymnasia a 600 let latinských škol v Hradci Králové

https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:746689dd-f01b-4184-804c-7d75e4e31aab?page=uuid:941e3c45-bb29-11e4-89f4-00155d010f03&fulltext=%C5%A1venda%20franti%C5%A1ek

Návštěvnost Muzea východních Čech[editovat | editovat zdroj]

Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech https://kramerius.svkhk.cz/periodical/uuid:0368873b-540c-4d07-9477-348e0be77a07

Návštěvnost Muzea východních Čech[93]
Rok celkem školní mládež v hromadných výpravách cizinci
1976 12 635 6328 632 1053
Návštěvnost muzea U Švagerků[93]
Rok Celkem školní mládež v hromadných výpravách cizinci
1976 2 187 1265 458 121

Lázeňství[editovat | editovat zdroj]

https://celyoturismu.cz/lazenstvi-v-ceske-republice/

https://theses.cz/id/y8etva/Diplomova_prace_Lucie_Rihova_Ceske_lazenstvi_jako_evropsk.pdf

https://www.npu.cz/cs/o-nas/veda-a-vyzkum/projekty-a-granty/91457-lazne-a-lazenstvi-v-ceske-republice-v-kontextu-svetoveho-vyvoje-lazenstvi

Seznam lázeňských míst[editovat | editovat zdroj]

https://www.mzcr.cz/seznam-lazenskych-mist-v-cr/

Lázně Železnice[editovat | editovat zdroj]

Lázně Železnice jsou bývalé lázně v městě Železnice poblíž Jičína v Královéhradeckém kraji.

lázně: https://www.wikidata.org/wiki/Q107093360

vyhláška o zrušení lázní z roku 2004 (viz wikidata)

Krátká noticka v Jičínských novinách z 15. září 1904 uvádí "Lázně slatinné, které loňského roku vystavěl p. poštmistr Vondrák v Železnici a které letošním rokem otevřeny byly, prodal p. Vondrák obci Železnické, z příčin, jež nám nejsou známy, za 12.000 zl."[94]

Lázeňský park Lázně Bohdaneč[editovat | editovat zdroj]

Park byl založen krátce po vzniku lázní. Je rozdělen na přední parkovou a zadní lesoparkovou část. Přední část je udržována a protkána řadou cestiček, zadní část pozvolna přechází ve volnou krajinu.[95]

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/lazensky-pak-v-bohdanci

https://botany.cz/cs/lazne-bohdanec/

https://pamatkovykatalog.cz/park-18230772 (park je památkově chráněn)

Lázně Bělohrad (lázně)[editovat | editovat zdroj]

Lázně Bělohrad či Anenské slatinné lázně (pův. v němčině das Anna Moorbad) jsou léčebné lázně umístěné na východním okraji stejnojmenného města. Provozuje je akciová společnost Lázně Bělohrad a.s.[96]

Slatinné lázně založila v roce 1885 Anna hraběnka z Asseburgu a již o několik let později byl vystavěn velký lázeňský dům. V roce 1901 byl v nedalekém lázeňském parku Bažantnice objeven pramen, později pojmenovaný jako Anna-Mariánský pramen, čímž byl zaručen další rozvoj lázní.[97]

Lázně se zaměřují zejména na léčbu pohybového aparátu a dále na léčbu neurologických, gynekologických, onkologických a kožních onemocnění.[96]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky lázeňství[editovat | editovat zdroj]

Historie lázeňství v Bělohradě se začala psát v poslední třetině 19. století. V roce 1872 zdejší panství koupil od hraběte Alfreda Aichelburga pražský průmyslník a politik rytíř Maximilian Dormitzer. Ten na levém břehu říčky Javorky (na pozdějším Jiráskově nábřeží) nechal postavit dřevěnou boudu se třemi koupelnami. Vodové vanové koupele zde ovšem byly prováděny pouze za účelem očistným, nikoliv léčebným. A měly jen sezónní charakter, poskytovány byly pouze v létě.

V roce 2020 byl na půdě místního Památníku Karla Václava Raise nalezen nový doklad o počátcích zdejšího lázeňství. Z něj vychází, že první pokusy s léčivostí místní rašeliny prováděl MUDr. Ludvík Hornov před rokem 1881, tedy za Maxmiliána Dormitzera.[98]

Vznik slatinných lázní jako takových je však opravdu spojen až s pruskou hraběnkou Annou z Asseburgu, roz. baronky von Kleist, která panství koupila v roce 1883.[99] O dva roky později v roce 1885) – provedla první úspěšné pokusy s léčivostí místní rašeliny. Stalo se tak na popud bratra místního hlavního lesmistra majora Schuberta, který trpěl vleklým revmatismem a v řadě lázní se neúspěšně léčil. Právě Schubert navrhl využít slatinu z Bažantnice, která byla do té doby jen palivem v cukrovaru. Za spolupráce se zámeckým lékařem Mindlem byly připraveny první slatinné koupele ve starých vanových koupelích, které dala hraběnka k dispozici. Výsledek dopadl nad očekávání dobře a účinnost místní slatiny se začala rychle šířit. Brzy bylo k dispozici již šest koupelen. V každé z nich se nacházela vana pro očistnou koupel, pohovka, stolek, židle a také zvonek pro zavolání lázeňského.[99]

Vlastní slatinná koupel byla připravována v kotelně, když byla slatina mísena s vodou a přihřívána párou. Právě kotelna byla jedinou zděnou stavbou. Koupelny byly pouze dřevěné. Poptávka leckdy převyšovala kapacitní možnosti. Denní kapacita stanovená na 60 koupelí nestačila 80 žadatelům.[99]

Na hraběnčinu počest byly vznikající lázně pojmenovány jako Anenské.

Úřední uznání a vznik prvního lázeňského domu[editovat | editovat zdroj]

Další důležitý mezník nastal v roce 1888. Úřady si rychle všimly stoupající návštěvnosti lázní i jejich účinků a dobré povinnosti a okresní úřad v Jičíně proto nařídil komisionální šetření. To proběhlo dne 18. dubna a jeho výsledky potvrdily příznivé účinky slatiny. Lázně tak byly úředně uznány za léčivé a získaly povolení inzerce v novinách a zejména užívat označení sirné slatinné lázně.[99] Rašelina a slatina se těžily v místním parku Bažantnice, na což odkazují jezírka v tomto parku.

V roce 1889 byla okresním hejtmanstvím v Jičíně povolena stavba nového lázeňského domu.[99] V roce 1890[100]/91[101] tak byl na lázeňských pozemcích vystavěn a dokončen první velký lázeňský dům ve švýcarském stylu. Výstavba zděné budovy stála 50 tisíc zlatých.[100]

Centrální část budovy byla patrová. V přízemí byla umístěna pokladna, čekárna a kotelna s přípravnou koupelí. V patře se nacházely lázeňské pokoje. V budově bylo zavedeno ústřední topení a elektrické zvonění.[99] V obou bočních křídlech budovy se podávaly koupele ve 12[99] kabinách (které byly větší než ty původní) a a toto původní uspořádání procedur zůstalo zachováno dodnes.[101]

Dne 20. června 1892 byly lázně výnosem c. k. místodržitelství v Praze uznány jako lázeňské léčebné místo ("ústav veřejný léčebný").[102] Stejný úřad v roce 1893 povolil dalším výnosem i vybírání lázeňské taxy.[99]

Zájem o léčbu v Bělohradě dále rostl, a tak bylo rozhodnuto o rozšíření kapacit. V roce 1894 tak bylo vybudováno dalších šest koupelen (v obou křídlech po třech), čímž se jejich počet zvýšil o 50 % na 18. Stavební povolení bylo vydáno 12. března a již 26. června bylo uděleno i povolení k používání stavby.[99]

Úspěchy a nárůst zájmu o lázně[editovat | editovat zdroj]

Místní slatina byla vyznamenána na II. mezinárodní výstavě lékarnické v Praze (1896) diplomem s právem ražení stříbrné medaile a na výstavě ve Vídni (1903) čestným uznáním a velkou zlatou medailí.[103]

O rozvoji lázní svědčí i přehled provedených koupelí a počtu hostů v jednotlivých letech:

  • 1887: 1 873 slatinných koupelí pro 204 nemocných a cca 400 dalších osob
  • 1888: 2 168 slatinných koupelí pro 258 nemocných a cca 500 dalších osob
  • 1889: 3 239 slatinných koupelí pro 359 nemocných a cca 800 dalších osob
  • 1890: 3 482 slatinných koupelí pro 402 nemocných a cca 1000 dalších osob
  • 1891: 3 603 slatinných koupelí, 586 koupelí rukou a nohou a 127 obyčejných koupelí
  • 1892: 4 140 slatinných koupelí, 425 koupelí rukou a nohou a 152 obyčejných koupelí
  • 1893: 5 202 slatinných koupelí, 663 koupelí rukou a nohou a 67 obyčejných koupelí[104]

Růst zájmu o lázně byl zřejmý i na konci 19. století:

Následující přehled uvádí, kolik osob navštívilo lázně v jednotlivých letech:

  • 1897: 652 osob
  • 1898: 751 osob
  • 1899: 789 osob
  • 1900: 900 osob[100]

V roce 1899 byla u lázní postavena lázeňská restaurace a Václav Vlach naproti lázním postavil hotel se 36 pokoji.[100]

V roce 1900 lázně obsluhovali dva lékaři: MUDr. Alois Mindl a MUDr. Josef Lelek. Lázeňská sezona tehdy začínala v průběhu května a končila 30. září.[100]

Rozvoj během 1. poloviny 20. století[editovat | editovat zdroj]

Další rozmach přišel na počátku 20. století, když bylo roku 1901 v tzv. Bažantnici vyhloubeno osm vrtů. Stalo se tak na popud léčitele a dobrodince Roberta Schuberta[105]/Huberta[106], majora ve výslužbě, bratra zemřelého správce panství[107] Jindřicha Schuberta.[100] Jedním z vrtů byl arzenoželezitý/sirnoželezitý pramen (železitá kyselka), který byl následně pojmenován jako Anna-Mariánský (též Annamariánský či pramen Anna-Marie). Pramen získal speciální úpravu s altánem.[108] K pitným kúrám se sice hodil, nikdy však nebyl uznán jako léčivý.[99]

V dobovém tisku se dochovaly noticky o návštěvnosti lázní v průběhu roku:

  • 1903
    • do 31. července 862 lázeňských hostů[109]
  • 1904
    • do 28. července navštívilo lázně 1001 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[110]
    • do 7. září navštívilo lázně 1337 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[111]
  • 1905
    • do 11. srpna navštívilo lázně 1252 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[112] Pro srovnání lázně Luhačovice dosáhly 12. srpna hranice tří tisíc hostů[113]
    • do 31. srpna 1321 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[114]
    • do 6. září 1453 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[115]
  • 1906
    • do 6. července 739 lázeňských hostů, nepočítaje hosty na letním pobytu a passanty[116]

- Velichovky - do 22. července 1904 navštívilo lázně 281 lázeňských hostů[117]

V roce 1905 bylo ministerstvem vnitra (výnosem z 3. března) povoleno přejmenování města Bělohrad na Lázně Bělohrad.[118]

V roce 1911 lázně nabízely kromě slatinných koupelí také koupele vápenaté, sirnaté, železité, jehličnaté a uhličnaté. Indikace byly následující: "dna, hostec, reumatis, ischias, neurastenie, slabost, veškeré ženské nemoce, krtičnatost, vleklé osutiny kožní." Dobová reklama zároveň uváděla, že se jedná o překrásné letní sídlo s koupelemi rybničními (též pro dítky), v nabídce byly i loďky. K dispozici byla restaurace, tenis či ruský kuželník.[119]

V roce 1914 došlo k dalšímu rozšíření lázeňského domu a počtu tamních koupelen. Nově bylo k dispozici 24 koupelen pro slatinné koupele. V každé takové koupelně byla vana na slatinnou koupel a další pro očistnou vodní koupel se sprchou. Před každou koupelnovou kabinou byly navíc dvě odpočívací kabiny s pohovkami. Zároveň také vzniklo pět kabin pro uhličité koupele. Ve stejném roce byl však provoz lázní omezen vypuknutím první světové války. Za válečného konfliktu jezdilo málo hostů a provoz trpěl i nedostatkem uhlí na ohřátí slatiny a vody. Lázeňské sezony se výrazně zkrátily, začínaly až v polovině července. Kvůli problémy se zásobováním bylo dokonce zahájení sezony ohroženo.[99]

Po válce situaci kolem lázní řešila lázeňská komise, jejímiž členy byl starosta města jako její předseda, dále majitel lázní (příp. jeho zástupce), jeden zástupce za lázeňské lékaře, jeden zástupce za Občanskou záložnu ve městě a dále osm zástupců místních obyvatel volených městským zastupitelstvem. Právě tato komise předkládala každoročně zprávu o sezoně politické zemské správě. Komise se starala také o konání kulturních a společenských akcí a o propagaci lázní i města. O využití prostředků z obecním úřadem vybrané lázeňské taxy rozhodovala právě komise s nutností schválení obecním zastupitelstvem.[99]

Zájem o lázně dále stoupal, což dokládá údaj, že v roce 1920 bylo připraveno 15 326 slatinných koupelí. V tu dobu v lázních pracovali tři lázeňští lékaři: Mindl, Lelek, Peluněk.[120]

Rozvoji lázní pomohla i pozemková reforma v letech 1923 až 1925, kdy obec získala řadu pozemků. Město tehdy získalo nový úpravný vzhled, vznikly celé nové čtvrti.

Po zakladatelce převzali lázně její dcera Helena Merveldtová a později Helenin syn Bernhard Merveldt, kteří pokračovali ve zvelebování lázní. Bernard se stal předsedou Společenstva pro podporu lázeňského duchu, které nechalo podle projektu stavitele z Hořic Jindřicha Maliny a pod patronací MUDr. Jana Levita postavit nový lázeňský Grand-hotel Urban.[121]

V roce 1936 byl tedy areál obohacen o nový komfortní Grand-hotel Urban, později nazvaný jen jako hotel Grand. Slavnostního otevření dne 31. května se zúčastnila celá řada významných osobností. Nájemcem hotelu se stal Bohumil Urban z Prahy, hoteliér, který měl i zahraniční zkušenosti.[99] Hotel o 50 pokojích provozoval v prvních letech nájemce Vilém Friedrich. Hotel byl od začátku přímo propojen s lázeňskou budovou, kde probíhaly procedury. V sezoně 1939 zde proběhlo takřka 10 tisíc slatinných koupelí.[122]

Krátce na to koupil tehdejší řídící a inspekční lékař lázní MUDr. Josef Janeček bývalý hotel U lázní a v roce 1937 jej upravil na Vodoléčebný a vyšetřovací ústav (později transformováno na hotel Janeček) naproti hotelu Grand.

Lázně od začátku patřily pod bělohradský velkostatek a byly provozovány ve vlastní režii. Druhá světová válka přinesla stejně jako ta první úbytek hostů a ekonomické problémy.[99] Za války byly lázeňské prostory zabrány pro Hitlerjugend.[121]

Nicméně v roce 1943 bylo rozhodnuto postavit novou lázeňskou budovu s hotelem. Projektu se ujal pražský architekt Jaroslav Kincl. Lázně měly disponovat 30 kabinami pro slatinné koupele a ke každé z nich měly ještě náležet tři kabiny pro zábaly. Zachován měl být způsob přípravy koupelí vanami přiváženými z přípravny. Lázně měly být rozděleny na pánské a dámské oddělení. Hotel měl mít k dispozici 100 pokojů.

Vývoj po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1948 byl velkostatek i lázně znárodněny a začala nová etapa v historii lázní. Národním správcem se stal Ing. Josef Ambros.[99] Lázně pak patřily pod Ústřední národní pojišťovnu, Ústřední radu odborů a správu Československých státních lázní.

Začátkem 80. let došlo k oživení lázní, když byl po rekonstrukci znovu otevřen Vodoléčebný ústav.

V roce 1956 byl navrtán druhý minerální pramen.[123]

V roce 1957 vznikla ve vile Esplan dětská ozdravovna nemocí pohybového ústrojí.[98]

V roku 1963 vznikla ve vile Esplanade léčebna nemocí pohybového ústrojí pro děti a dorost se samostatným oddělením rehabilitace a učebnami základní školy.[101][123]

Po administrativní stránce byly lázně dlouhodobě do roku 1989 součástí lázní Poděbrady.[101]

Změny a modernizace po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 došlo k restitucím. Část majetku byla vrácena rodině MUDr. Janečka, další část byla privatizována. V roce 1991 vznikl malý rehabilitační bazén. Privatizace byla připravena již v roce 1991, ale původně se počítalo s tím, že dětská léčebna zůstane pod státní správou. Nakonec byly privatizovány lázně celé formou přímého prodeje restituentovi. Tím byl Ing. Janeček a jeho sestra MUDr. Janečková. Nakonec bylo nutné vytvořit akciovou společnost.

Rozhodnutím Fondu národního majetku byla 1. května 1992 založena akciová společnost, vzniklá vyčleněním ze státního podniku Státní léčebné lázně Poděbrady.[121]

V roce 1992 byla založena nová samostatná akciová společnost, která se vrátila k původnímu názvu Anenské slatinné lázně. V roce 1995 vstoupila do této společnosti PURO-KLIMA, a.s., a zahájila další rozvoj lázní.[118]

V závěru téhož roku (1995) byl do provozu uveden tehdy nově postavený lázeňský hotel Anna Marie. V roce 1998 byla provedena dostavba léčebného pavilonu a zrcadlová dostavba hotelu Grand[101], díky níž vznikla nová moderní kuchyně s jídelnou a také 41 lůžek v komfortních pokojích.[118]

V dalších letech byla zrealizována rekonstrukce vily Karluška v původním stylu (nově jako ubytovací zařízení), kompletně byl zmodernizován lázeňský hotel Janeček a zrekonstruována byla i vila Stefanie. V roce 2003 byl přistavěn rehabilitační bazén a na konci roku 2005 došlo k rekonstrukci celého balneologického provozu. V roce 2008 byly jednotlivé hotely propojeny zastřešenými spojovacími lávkami.

Dne 22. září 2009 došlo k dokončení největšího projektu v historii lázní. Slavnostně otevřen byl čtyřhvězdičkový hotelový Spa resort Tree of Life. Na slavnostním otevření byli hosté z 10 zemí světa, nechyběla ani tehdejší první dáma České republiky Livia Klausová. Výstavba byla podpořena dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod a na spolufinancování se podílela i Komerční banka.[118]

V roce 2014 bylo v rámci hotelu Grand otevřeno registrované zařízení sociálních služeb, Domov Vitalita.

Od roku 2020 nabízí své služby Rehabilitační ústav Bělohrad v nově zrekonstruovaných prostorách. V roce 2021 došlo k rozsáhlé rekonstrukci budovy dětských lázní.[101]

Časová osa[editovat | editovat zdroj]

Významní hosté[editovat | editovat zdroj]

Areál[editovat | editovat zdroj]

Budovy[editovat | editovat zdroj]

Součástí areálu je několik budov[97]:

  • hotel Grand (hlavní budova: ubytování, stravování, léčebné procedury, bazén)
  • hotel Janeček (ubytování, propojené chodbou s hotely Grand a Anna Marie)
  • hotel Anna Marie (ubytování, propojené chodbou s hotely Grand a Janeček)
  • vila Karluška
  • vila Stefanie
  • Tree of Life Spa Resort

K lázním patří jako součást ubytovací kapacity také hotel Bohumilka a penzion Věžička v centru města, asi 200 m od vlastního lázeňského areálu.[124]

Lázeňský park[editovat | editovat zdroj]

Lázeňské budovy jsou obklopeny menším parkem. Před hotelem Grand se nachází kašna a také plastika.

Před hotelem Grand se nachází plastika z hořického pískovce od Jiřího Sehnala nazvaná Kompozice. Vznikla v roce 1989.[125]

Poblíž hotelu Janeček byl v roce 2018 u příležitosti nedožitých 85. let vysazeno po Česku 85 stromů dobré vůle, připomínající osobnost a charitativní aktivity Olgy Havlové. Bělohradská lípa malolistá byla vysazena dne 26. května 2018.[126]

V malém parčíku na rohu Lázeňské a Jínovy mezi lázeňskou budovou hotelu Grand a sokolovnou se nachází socha sv. Anežky České. Plastiku z místního pískovce vytvořili v roce 2011 tehdejší studenti hořické kamenické školy v blízkých Hořicích Martin Gallas a Josef Knap, a to u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky. Autorkou návrhu je absolventka stejné školy Eva Procházková. Sochu posvětil Mons. Josef Kajnek.[127]

Bažantnice (Lázně Bělohrad)[editovat | editovat zdroj]

Bažantnice je lázeňský lesopark v Lázních Bělohrad ve východních Čechách.

Rašelina a slatina se těžily právě v parku Bažantnice, na což odkazují malá jezírka u hlavní vycházkové trasy v tomto parku.

Park se nachází v rašelinné lokalitě a zaujímá plochu 51 ha. Kromě lesních porostů tu je zejména u hlavní vycházkové trasy řada jezírek a tůní (např. Černé jezero a Černé jezírko), které jsou pozůstatkem po těžbě rašeliny.[128] Černému jezírku nazývanému též Hraběnčino vévodí ostrůvek se smírčím křížem z roku 1787. Příběh vypráví o hraběnce, která se tu při divoké jízdě utopila i s koněm. Realita je však taková, že křížek se původně nacházel u cesty k Uhlířům, ale překážel při stavbě silnice, a tak byl přemístěn.[123]

Součástí parku jsou oba místní prameny: pramen Bažantnice i pramen Vita (dříve Annamariánský). Kromě dvou altánů s prameny se zde nachází hudební pavilon, ve kterém se o nedělích konají promenádní koncerty.[128]

Po roce 1930 byl park Bažantnice rozdělen na dvě části. Hlavní část Bažantnice začínala u lázní, kde byla umístěna železná branka, která byla v průběhu letní sezony otevírána vždy přes den. Mimo sezónu zůstávala Bažantnice zavřená. Branek do parku bylo celkem pět: kromě té u lázní byly umístěny u vily Trdlicových, u Wagnerovy chalupy, u vchodu do druhé ("nové") Bažantnice a poslední na konci parku, odkud se pokračovalo dále k Byšičkám. Cesty byly každoročně na jaře vysypávány novým pískem. Později byl písek nahrazen asfaltem. 

Další pramen, zvaný „Kolínko“, vyvěral ze stromu u východu k rybníku Pardoubku, další pramen osvěžoval návštěvníky tenisových kurtů vedle bývalé restaurace Bažantnice. Tato restaurace vzniklá z bývalé hájenky byla jedním z nejvýraznějších atributů Bělohradu.

Mimo sezónu byly obě části Bažantnice pro veřejnost uzavřeny. V zimní polovině roku do Bažantnice mohli jen pracovníci, kteří zde těžili a sváželi rašelinu. Ta se svážela malými vozíky po kolejničkách, které dokreslovaly kolorit parku. Poslední zbytky vedoucí přes silnici mezi lázněmi a parkem již byly také odstraněny. V minulosti byly po Bažantnici rozvěšeny ptačí budky, které byly vždy na jaře čištěny a kontrolovány. Mláďata byla kroužkována.[107]

Parkem prochází žlutá a modrá turistická značka a naučná stezka Po stopách K. V. Raise.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Roku 1901 v bylo v Bažantnici vyhloubeno osm vrtů. Byly pojmenovány ženskými jmény (např. Terezie, Markéta).[123]

Annamariánský pramen[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším z pramenů byl sirnoželezitý pramen (železitá kyselka), který byl následně pojmenován jako Anna-Mariánský (též Annamariánský p., pramen Anna-Marie, Lví p. či kysibelka). Pramen získal speciální úpravu s výtokovou fontánkou s hlavou lva v umístěnou v altánu.[108] Slavnostně zprovozněn byl na den sv. Anny v roce 1901. Tento vrt byl hluboký 52 m.[129]

V roce 1930 byl původní dřevěný altán nahrazen větším novým altánem.[105]

Nějakou dobu nebylo možné kvůli mikrobiologickému znečištění vodu z pramene odebírat.[105]

V roce 2014 prameni požehnal místní farář Grzegorz Puszkiewicz za účasti starosty Pavla Šubra.[105]

V roce 1956 byl proveden nový vrt asi 150 metrů východně od Annamariánského pramene. Teplota tamní vody je 11 °C a klíčový je obsah oxidu uhličitého v rozmezí 1000 až 1050 mg/l.[130]

Pramen Vita[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 došlo k úpravě původního Annamariánského pramene s altánem a na jeho místě vznikl nově pojmenovaný pramen Vita. Obsahuje hydrogenuhličitano-sodno-hořečnato-vápenatou vodu. Svým složením je v Česku unikátní. Přináší pozitivní efekt u metabolického syndromu, hyperurikemie, diabetu II. typu ​a dny s kyselým pH moči či u hyperacidity žaludku. Voda z pramene rozpouští hleny, působí protizánětlivě a pomáhá neutralizovat žaludeční kyselinu.[131] Pramen udržuje správa Lázní Bělohrad.[132]

  • Teplota: 11,7 °C
  • Hloubka: 135 m
  • Kyselost (pH): 6,38[131]

Pramen Bažantnice[editovat | editovat zdroj]

Pramen Bažantnice vznikl obnovou jednoho ze zmíněných uzavřených vrtů, a to v roce 2002. Ze dvou místních pramenů se nachází blíže lázeňskému komplexu, u tenisových kurtů. O pramen se stará správa lázní. Jedná se o kyselku s železitou příchutí.[133] Obsah minerálních látek i oxidu uhličitého je oproti Annamariánskému prameni přibližně poloviční.[108]

Lázeňský hotel Lázně Bělohrad[editovat | editovat zdroj]

Lázeňský hotel je historická novorenesanční budova z let 1893–94 na náměstí K. V. Raise v Lázních Bělohrad.[125] Budobu nechala postavit Občanská záložna.

Budovu navrhl architekt Jan Vejrych, původem z Horní Branné na Semilsku, který stál za celou řadou historizujících, zejména novorenesančních staveb v Čechách, např. budovou chrudimského Průmyslového muzea, městské spořitelny v Jilemnici, přestavbou zámku ve Zruči nad Sázavou či za stavbou Národního domu ve slovinském Mariboru.[134]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slavnostní projev při otevření dne 6. června 1894 pronesl místní rodák, spisovatel Karel Václav Rais. Většinu budovy zabral hlavní společenský (divadelní) sál, restaurace a hostinské pokoje. Severní část budovy byla vyhrazena pro záložnu, ochotníky a obec, která tam nastěhovala úředníky, čímž budova sloužila jako radnice. Občanská záložna přistavěla knihovnu a maštale upravila na garáže. V roce 1929 si nedaleko hotelu postavila novou budovu. Radnice se z budovy vystěhovala za Protektorátu Čechy a Morava.

Po druhé světové válce získala budovu nejprve obec (resp. národní výbor), později přešel pod Restaurace a Jídelny, v 70. letech 20. století budovu převzal státní podnik ČSAD Hradec Králové, který celou budovu včetně fasád zrekonstruoval a vybudoval zde rekreační středisko.[134]

Tato stavba měla reprezentovat město i lázně a sloužila i jako radnice. Významný je zejména velký sál s nástěnnými podobiznami českých králů a knížat. Vnitřní malířská i vnější sgrafitová výzdoba byla obnovena v letech 1975–79, když malby restauroval František Koubek.[125]

V roce 2009 budovu koupil od ČSAD Semily podnikatel Pavel Groh. Pokusy budovu prodat skončily neúspěšně. V roce 2017 nabídl vlastník městu někdejší hotel za 36 milionů Kč, radnicí vypracovaný znalecký posudek ale cenu stanovil jen na 15 milionů Kč.[134]

Bažantnice Lázně Bělohrad[editovat | editovat zdroj]

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/belohradska-bazantnice

http://www.lazne-belohrad.cz/mesto/atraktivni-mista/bazantnice-bysicka/

https://mapy.cz/turisticka?source=base&id=1717905&ds=1&x=15.5966860&y=50.4236162&z=16

Lázně Mlázovice[editovat | editovat zdroj]

https://www.mlazovice.cz/historie-mlazovic/

Masarykův dům (Velichovky)[editovat | editovat zdroj]

Masarykův dům

Masarykův dům je hlavní lázeňský dům v lázních Velichovky (č. p. 79). Je v něm poskytována většina lázeňských služeb a zároveň je největším ubytovacím zařízením lázní.[135] Postaven byl ve stylu funkcionalismu. Od roku 1958 je budova chráněna jako kulturní památka.[136]

S jeho výstavbou bylo započato v roce 1923 a o tři roky později byl dokončen. Provoz byl zahájen dne 3. května 1926 a jen o několik týdnů později dne 10. července[137] lázně navštívil tehdejší československý prezident T. G. Masaryk, a právě na jeho počet byla budova pojmenována. Až v roce 1936 bylo dostavěno druhé patro. Na pravém křídle budovy proběhla v letech 2005–2006 (2007) dostavba třetího patra. V roce 2016 byla provedena dalšího patra i na levém křídle, čímž došlo k výškovému sjednocení celé budovy.[135]

Masarykův dům je tak třípatrovou budovou obdélníkového půdorysu. Jeho hlavní (jihovýchodní) průčelí je natočeno do parku a je rozčleněno 13 osami. Na střední ose se umístěn přízemní segmentový rizalit, prosklený vysokými okny, který nahoře v prvním poschodí nese balkon. Po každé straně tohoto rizalitu je šest os, který vyplňují velká segmentová okna, nad nimiž jsou v prvním poschodí dvě sdružená okna s balkonem. Totéž následuje i v druhém poschodí, kde jsou ale balkony již drobnější.[136]

Střecha budovy je plochá. S výjimkou středového rizalitu je po celé délce hlavního průčelí na přízemních prostorách vytvořena terasa, která je přístupná z mezipatra. Hmota přízemí je z boků zaoblena a propojena s terasou. Terasa je vybavena litinovými svítilnami a kašnou s figurálním motivem. Obě boční průčelí (JZ a SV) jsou bez architektonických detailů.[136]

Druhé (severozápadní) průčelí směřované do dvora je rozděleno jako také rizalitem, po jehož obou stranách je fasáda rozdělena šesti osami. V každé ose jsou vždy dvě okna. Ta jsou novodobá dvoukřídlá. Fasáda tu nenese žádné architektonické detaily. V roce 2005 byla díky spojovacímu krčku přistavěna technická přístavba.[136]

Pokoje v budově mají vlastní sociální příslušenství, televizi, lednici a WIFI připojení. Část pokojů je přizpůsobena potřebám pacientů po operacích s totální endoprotézou, kteří mají k dispozici i vlastní jídelnu.[135]

--


https://www.pamatkovykatalog.cz/lazensky-dum-12861783

Lázně Velichovky[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na lázeňský areál v roce 2011

Lázně Velichovky jsou lázně v obci Velichovky ve východních Čechách poblíž Jaroměře. Provádí se zde hlavně slatinné koupele vhodné pro léčbu nemocí kloubů, svalů nebo páteře.[138]

Založeny byly v roce 1897, o rok později byly zprovozněny. Provoz lázní byl dvakrát přerušen. Poprvé během 2. světové války a podruhé v letech 2013–2015.[138]

Publikace Československá republika ve stručném zeměpisném přehledu řadí Velichovky mezi tzv. místní lázně (v té době jich v Československu bylo asi 55) s tím, že se jedná o lázně rašelinné, které léčí revma, dnu, ischias, ženské choroby, nervosu, poruchy činnosti srdce a zažívacího ústrojí. Jako zvláštnost je uvedeno, že se jedná o "Perlu českého severovýchodu".[139]

Velichovská slatina[editovat | editovat zdroj]

Místní křídová slatinná zemina je v rámci Česka svým složením unikátní svým vysokým obsahem uhličitanu vápenatého a železa. Díky tomu je velmi účinná zejména v léčbě pohybového aparátu. Ložisko má zásobu ještě na 150 až 200 let.[140]

Kapacita[editovat | editovat zdroj]

Patří k menším českým lázním.

V období první republiky se počet lůžek pohyboval mezi 180 až 240. V roce 1984 počet lůžek dosáhl na 391.[141] V roce 2004 činila kapacita lázní 305 lůžek a léčilo se v nich 6 160 pacientů (srovnání: ve Františkových či Mariánských Lázních přes 30 tisíc osob). Zaměstnáno tu bylo 165 lidí.[142]

Areál[editovat | editovat zdroj]

Areál lázní je tvořen celou řadou objektů vystavěných nejčastěji ve 20. a 30. letech 20. století, například lázeňský dům Čechie, Slovenka, či Domov, lázeňský dům s kavárnou a kinosálem, součástí lázní je i plovárna z 20. let 20. století, či hudební pavilón.[136] Areál má podobu rozsáhlého lázeňského parku.

Budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Masarykův dům
  • Společenský dům (jídelna)
  • vila Čechie
  • vila Morava
  • vila Slovenka
  • vila Domov
  • Zimní lázně
  • vila Zátiší (1899), zde byl ubytován T. G. Masaryk (1926)[143]
  • Dům pod kaštany (restaurace, kinosál)
Stezka bosou nohou

Lázeňský park[editovat | editovat zdroj]

Počátky lázeňského parku lze hledat v době vzniku lázní. Stávající podoba pravděpodobně vznikla v meziválečném období. Před hlavní budovou Masarykova domu se nachází ornamentální zahrada, před lázeňskými vilami jednotlivé malé parčíky. Za zmínku stojí i lipová alej, vysazená u příležitosti návštěvy prezidenta Masaryka. To vše spojuje rozsáhlý krajinářský park, který volně přechází do okolní krajiny.[140]

Před Masarykovým domem jsou trvalkové záhony, doplněné místy letničkami. Pěstovány jsou levandule, juky, šuškarda, různé barevné kultivary denivek či plnokvěté žluté surfinie. Z dřevin stojí za zmínku mohutné „smuteční vrby“ (Salix alba subsp. tristis) vysazené snad ještě před druhou světovou válkou, tzv. „hadí smrk“ (Picea abies ʻVirgataʼ).[140]

Naučná tabulka upozorňující na historii koupaliště

Mladší než hlavní lipová alej je javorová alej, která končí na malém prostranství s ozdobnými záhony a plastikou, oblíbenou v období reálného socialismu. Odtud se táhne na mírně svažitém terénu lázeňský park protkaný sítí různě širokých zpevněných cest. Rostou tu jak běžné jehličnaté stromy jsou např. borovice lesní, smrk ztepilý či modřín opadavý (Larix decidua), ale skupina mohutných douglasek tisolistých, jedlovec kanadský či smrk pichlavý, které pocházejí ještě z období první republiky. Naopak katalpa trubačovitá je mladší. Mladý strom katalpy roste i poblíž promenády směřující k lázeňským vilám.[140]

V parku jsou stojánky s dobovými fotografiemi.[140]

V parku se nachází památník vojákům americké armády, kteří Velichovky osvobodily dne 8. května 1945.[144]

Stav prvorepublikového bazénu v roce 2019

Bývalé koupaliště[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 vzniklo v parku koupaliště. S výstavbou se začalo 6. května 1935 a již za necelé dva měsíce se dne 23. června 1935 konalo slavnostní otevření. Stavbu projektoval architekt Bohumil Kubeček (?) a provedla stavitelská firma Kubeček a Steklík se sídlem v Jaroměři. Vedle bazénu byla vybudována fontána, která měla význam dekorativní i praktický, neboť stále doplňovala vodu do bazénu. Voda byla dezinfikována modrou skalicí. Snad na počátku 40. let 20. století byl vybudován skokanský můstek o výšce tři metry.

V současné době (2023) je koupaliště dlouhodobě mimo provoz a chátrá. Provozní budova byla dokonce zbourána.[145]

Kubeček: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/30292/LukasovaK_Moderni%20architektura_PP_2008.pdf?sequence=1

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik lázní[editovat | editovat zdroj]

Vila Jetty na dobové pohlednici

Klíčovou osobou pro vznik lázní ve Velichovkách byl lékař z blízkých Hořiček, který objevil léčivé účinky zdejší slatiny a využíval ji při léčení revmatických potíží. Proto se snažil přesvědčit majitelky zdejšího panství baronky Bertu Bess-Chrostin a Gabrielu Spens-Boden, aby založily lázně. Obě měly pozitivní zkušenosti ze slatinných lázní v Bohdanči, a tak když vídeňský balneolog Dr. Ludwig velichovskou slatinu odborně prostudoval a doporučil k léčbě, začaly o vybudování lázní vážně uvažovat.[146]

Nejprve ale bylo nutné připravit pozemky. Louky, kde se nacházela slatina, patřily rožnovským sedlákům. Návrh vyměnit tyto neúrodné pozemky za úrodná pole z panství rádi přijali. Významnou roli hrály také finance. Zhotovením stavebních plánů a rozpočtu byl pověřen Ing. F. J. Hellman z Jaroměře. Celková částka se vyšplhala na 400 000 K. Baronky proto také sháněly mezi svými nejbližšími příbuznými potřebný finanční kapitál. V roce 1898 nakonec obě zakladatelky založily na popud Dr. Kutíka a hraběte Harracha z Hrádku u Nechanic akciovou společnost, která se utvořila hlavně z příslušníků místní šlechty. Banka v Jičíně přislíbíla úvěr a byly vypsány akcie v hodnotě po 1 000 K. Baronkám připadly akcie za 72 000 K.[146]

Mezitím již na jaře 1897 byl položen základní kámen lázní a rozeběhla se výstavba první lázeňských objektů. Slavnostní akt posvětil farář z Dubence Alexander Jareš. V rámci počáteční výstavby vznikla lázeňská budova se strojovnou a kotelnou, restaurace s tanečním sálem a klubovnou a dva lázeňské domy pojmenované podle zakladatelek „Vojtěška“ (Berta), později označovaná jako Slovenka, a „Jela“ (Gabriela), později vila Domov. Díky dostatku pracovních sil probíhala výstavba rychle a již v roce 1898 byly objekty dokončeny, díky čemuž mohla být uskutečněno otevření lázní a první sezona. Lázně se tehdy zaměřovaly na léčbu pacientů s kloubními problémy.[141] Na slavnostním předání veřejnosti byl přítomen farář z blízkého Dubence a zemský a říšský poslanec Jan Jaroš.[146]

Prvním lázeňským lékařem se stal Dr. Wil. Sperber. Funkci ředitele lázní zastával nájemce velkostatku Karel Seisser. Účetním se stal jeho syn Karel ml.[146]

Vila Morava

Zejména baronka Berta byla hnacím motorem rozvoje areálu a brzy chtěla lázně dále rozšířit, a tak pozemek na další stavbu poskytla staviteli Ing. F. J. Hellmanovi, který již roku 1899 postavil budovu „Jetty“ (později přejmenována na vilu Zátiší). V roce 1901 došlo k dalšímu rozšíření, když Karel Seisser postavil na darovaném pozemku za 26 000 K budovu „Jenny“ (později vila Čechie). Ve stejném roce dcera baronky Berta postavila za 24 000 K budovu „Skal“ (později přejmenována vila Morava), jež byla roku 1912 prodána Alexandru Herzogovi a roku 1918 ji koupili manželé Němcovi z Hradce Králové.[141] Naproti budově Zátiší získala zdarma pozemek na stavbu slečna poštmistrová Marie Koubková (dnes na tomto místě soukromý domek).[146]

Lázně Dr. Moravce[editovat | editovat zdroj]

Lázně se tedy dále rozrůstaly a rozvíjely, a to vcelku úspěšně. Jenže později musela baronka Berta řešit každoroční finanční deficit lázní. Situace byla neudržitelná, a tak baronka stála před rozhodnutím lázně uzavřít nebo prodat.[141] K prodeji nakonec došlo v roce 1907, tedy po deseti letech od začátku výstavby. Velkostatek koupil dosavadní ředitel Karel Seisser za 240 000 K a lázně MUDr. Josef Moravec ze Dvora Králové nad Labem za 130 000 K. Obnos za lázně převzala banka v Jičíně, od níž byl počáteční úvěr a zbytek váznoucího dluhu musel být ještě doplacen (údajně 30 000 K). Tím je ukončena působnost šlechtického rodu Podivínů ve Velichovkách, kterou zahájil Jan Podivín rytíř z Höpflingenu a Bergendorfu roku 1803.[141]

Dr. Moravec zavedl nový pořádek a úsporná opatření. Sám vykonával funkci lékaři i řídil provoz, a tak nebylo potřeba ředitele. Věnoval se i propagaci a vydal secesního průvodce či plakáty. Na jedné budově z budov zřídil sluneční lázně a v přilehlém bukovém lese vzdušné lázně, ohrazené vysokým dřevěným plotem. Ani jedna z těchto inovací se však příliš neujala a brzy zanikly. Moravec lázně vlastnil pět let do 4. prosince 1912.[141]

Lázně Československého ústředí nemocenských pojišťoven v Praze[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912/18 koupilo od Moravce lázně Československé ústředí nemocenských pokladen (pojišťoven) a díky tomu započala zcela nová éra v historii lázní, a to hned z několika důvodů. Velichovky se staly údajně prvními lázněmi na českém území, kde začali léčit nemocné bez ohledu na jejich majetek (někteří se léčili jen za drobný poplatek, či zcela zdarma).[147]

Dále byly od soukromníků zakoupeny i menší budovy v areálu. Areál bych zmodernizován a všechny budovy se dočkaly nových názvů. Od velkostatku bylo zakoupeno dalších 10 hektarů pozemků na rozšíření lázeňského areálu a parku. Nový velkorysý projekt vypracoval architekt Dr. Milan Babuška. Na podzim 1923 započala stavba nového hlavního lázeňského a léčebného domu. Provoz v něm byl zahájen 3. května 1926. Budova byla na počest návštěvy prezidenta T. G. Masaryka v červenci toho roku pojmenována jako Masarykův dům. Ve stejné době byla zahájena stavba Společenského domu.[141]

V roce 1936 bylo v lázeňském parku vybudováno koupaliště o rozměrech 38 x 18 m, které u hráze dosahovalo hloubky 4 metrů. Do té doby se pacienti mohli koupat v jezírku vzdáleném asi 1,5 km. Koupaliště se dochovalo jen v podobě torza.[141]

Průvodce po Československé republice z roku 1937 popisoval lázně takto (s. 290): "Slatinné lázně tvoří lesnatý soubor v kotlině k V obrácené. R. 1923 lázně byly přebudovány, moderně vypraveny, takže patří k dokonalým a vkusným čsl. slatinným lázním. Mají moderní ústřední lázeňský Masarykův dům (82 p., arch. Babuška, 1925) a několik vil v sadech. Základem léčby jest 6 m mocné ložisko slatiny, 24 rašel. koupelen, 96 potných kabin, elektr. lázně. Indikace: rheumatismus, neuralgie, ischias, dna, ženské choroby, obrny. Lázeň. kapela. Sezona od 1. V. do 30. IX."[148]

Období druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

V období druhé světové války lázně postupně přestaly sloužit svému účelu. Roku 1942 sem byla přestěhována plicní léčebna z Prosečnice. Na konci března 1945 byly všechny lázeňské budovy vystěhovány a upraveny jako sídlo generálního štábu polního maršála Ferdinanda Schörnera, velitele armád Střed (Mitte). Dne 26. dubna 1945 do Velichovek dokonce přijel na poradu říšský protektor Karl Herrmann Frank. [149]

Vily i Masarykův dům se proměnily v ubytovny pro německé důstojníky.

Dne 8. května 1945 do Velichovek dorazila americká armáda, konkrétně část 16. obrněné divize 3. armády USA generála George Pattona.[140] Dnes to připomíná pamětní kámen v parku.

Období druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Na počátku druhé světové války byl provoz lázní omezován. Kromě pacientů zde ubytovány i německé děti. V březnu 1942 přestaly lázně sloužit svému účelu a z Prosečnice u řeky Sázavy na Benešovsku se sem přesunula plicní léčebna.[146]

Dům, v němž ve Velichovkách bydlel Ferdinand Schörner (stav 2022)

Léčebna byla zrušena k 28. březnu 1945 a všechny budovy byly urychleně připravovány pro potřeby generálního štábu generála Ferdinanda Schörnera, velitele armády Střed (Mitte), který se rozhodl sem umístit svůj hlavní štáb. Zaměstnanci léčebny byli propuštěni, vážně nemocní pacienti byli přemístěni do jiných léčeben a méně nemocní posláni domů.[141]

Se štábem, jehož krycí jméno znělo Florian, přijelo do Velichovek tisíc německých vojáků. Byla zabrána škola, hotel, bývalý hostinec a v mnohých rodinných domcích museli majitelé uvolnit byt pro německé vojáky. Maršál Schörner se ubytoval ve vile po řediteli sanatoria, kde byla zřízena sauna a protiletecký kryt.

Obsazení jednotlivých lázeňských budov:

  • Morava – generálové a vyšší němečtí důstojníci
  • Slovenka – nižší důstojníci
  • Čechie – kancelářské síly a německé ženy
  • Domov –příslušníci zbraní SS
  • Staré lázně – příslušníci zbraní SS
  • Masarykův dům – kanceláře štábu náčelníka gen. por. von Natzmer
  • Zimní lázně – spojovací ústředna

Areál byl hermeticky uzavřen, střežen polním četnictvem a příslušníky SS. V okolí kopána kulometná hnízda, zákopy, prováděna příprava ke kruhové obraně. Ve školní zahradě byl zakopán lehký tank. Pod zalesněnou strání, severně od lázní, bylo vybudováno polní letiště. Maršál Schörner měl k dispozici osobní letadlo typu Čáp (Storch).

Dne 26. dubna 1945 zde byl na poradě tehdejší říšský protektor v Čechách a na Moravě K. H. Frank. Údajně ho měl doprovázet i Konrad Henlein. Dne 29. dubna téhož roku přespal v místním hotelu německými vojáky přísně střežený sovětský generál Vlasov. Ve Velichovkách byl i 4. a 5. května.

Dne 5. května po vypuknutí povstání odjel z Velichovek německý oddíl k potlačení povstání ve Dvoře Králové. Vrátil se druhého dne v ranních hodinách a přivezl několik raněných a jednoho mrtvého, který byl pochován v rohu školní zahrady. Přivezeni byli také čtyři členové revolučního národního výboru, kteří tu byli věznění až do 8. května. Potlačení povstání ve Dvoře Králové nad Labem nakonec stálo 17 českých životů.

Dne 6. května 1945 německá delegace, vedená generálem Alfredem Jodlem, v hlavním stanu generála Einsenhowera podepsala předběžnou kapitulaci. O tomto výsledku byl vyrozuměn Ferdinand Schörner, v té době už polní maršál, který tuto kapitulaci odmítl. Německý štáb umístěný ve Flensburgu, žádal západní spojence o pomoc k vyslání svého kurýra do Velichovek.[141]

Dne 7. května 1945 z Flensburgu odlétlo anglické letadlo, na jehož palubě byl jako kurýr německý plukovník generálního štábu Wilhelm Meyer-Detring. Letadlo přistálo v Plzni a dne 8. května 1945 v dopoledních hodinách dorazila kolona amerických bojových vozidel s německým kurýrem do Velichovek. V budově Masarykova domu proběhlo jednání s polním maršálem Ferdinandem Schörnerem, generálem Natzmerem, pplk. Prattnem, mjr. Dowdenem, tlumočníkem kpt. Weberem a plk. Meyerem-Detringem. Po jednání Schörner opustil Velichovky a zároveň odjeli Američané. Na památku tohoto jednání je každý rok dne 8. května pořádána vzpomínková jízda historických vozidel z dob 2. světové války pod názvem „Mise Velichovky“ po trase Plzeň-Praha-Velichovky. V roce 1997 byl v lázeňském parku na upomínku vybudován i památník.[141]

Dne 8. května v dopoledních hodinách přijel do Velichovek ozbrojený konvoj 23. průzkumné squadrony, která byla součástí 16. obrněné divize 3. armády USA generála George Pattona. Konvoj pod velením pplk. Roberta H. Pratta přivezl kurýra Dönitzova štábu plk. Majera Detringena k doručení kapitulace německé armády. Schörner před jejich příjezdem odlétl a jednání proběhla s jeho zástupcem. Krátce na to německý štáb, v posledních hodinách, opustil Velichovky. Vzápětí odjel i konvoj americké armády.

Sovětská armáda ještě 9. května ve večerních hodinách sváděla úporný boj na přístupech k Náchodu z Polska. Jaroměře dosáhla 10. května v 07:10 a teprve potom pokračovala v dalším postupu na západ. Velichovky byly oficiálně osvobozeny až 11. května 1945.[146]

Období po druhé světové válce: státní lázně[editovat | editovat zdroj]

Léčba byla obnovena dne 15. července 1945, tehdy však zatím jen v polovině provozních místností. Tato první poválečná sezóna skončila 31. října 1945. Provoz všech místností byl obnoven od 1. května 1946. To už v lázních pracovalo na 80 zaměstnanců.[141]

V roce 1947 byly postupně zbourány budovy Starých lázní, postavené v roce 1897. V provozu byly do zprovoznění Masarykova domu (do roku 1926), následně byly využívány byty pro zaměstnance lázní. V říjnu 1947 byla zahájeno rozšíření Společenského domu. V přízemní přístavbě byla rozšířena kuchyň a jídelna, v nově vybudovaném patře byly vybudovány kanceláře. Díky tomu, že se pracovalo i přes zimu byly již v červenci 1948 práce dokončeny. Počet zaměstnanců se zvýšil na 118 a počet léčených pacientů stoupl na 3 898 osob.[141]

V dalších letech se prodlužovala délka léčebné sezóny až bylo v roce 1954 dosaženo celoročního provozu. Pouze zpravidla od poloviny ledna do poloviny prosince byla provozní pauza, v rámci níž byla prováděna oprava provozních částí i jednotlivých budov.[141]

Dne 1. ledna 1957 byly lázně převzaty státem a zařazeny mezi Československé státní lázně a zřídla s pobočkami Lázních Bělohrad, Bohdaneč a Běloves s ředitelstvím ve Velichovkách. Po deseti letech bylo v roce 1967 místní ředitelství zrušeno a všechny pobočky přešly pod ředitelství v Poděbradech.[141]

V letech 1960–1962 byly tzv. Zimní lázně zvýšeny o jedno poschodí, díky čemuž došlo k rozšíření lůžkové kapacity. Tu ale stále snižoval fakt, že mnoho místností v některých budovách nadále sloužilo jako byty pro zaměstnance. Až v 80. letech 20. století bylo vybudováno pět bytových jednotek a později i budovy s devíti byty, díky čemuž byly postupně pokoje v původních budovách uvolněny pro potřeby lázeňských hostů.[141] V 80. letech 20. století byla provedena generální oprava levé poloviny Masarykova domu. Druhá polovina hlavní léčebné budovy byla zrekonstruována o několik let později.[141]

Promenáda mezi vilami v roce 2010

Situace po roce 1989: noví provozovatelé[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. května 1992 byla založena nová akciová společnost Lázně Velichovky. Před rokem 2005 byla opraveny nákladem 90 mil. Kč lázeňské vily Domov, Zátiší, Slovenka, Morava a Čechie. Do konce roku 2006 bylo v plánu opravit Masarykův dům (za asi 200 milionů Kč).[142]

Stejná společnost lázně provozovala až do roku 2013, kdyby byly lázně podruhé ve své historii uzavřeny. Lázeňský provoz byl ukončen kvůli zadlužení v létě 2013.[150] V roce 2014 koupila opuštěný areál lázní společnost KARSIT HOLDING s.r.o., která se pustila do rekonstrukce s cílem zachovat prvorepublikového ducha areálu. Původně se plánovalo zde vytvořit zejména domov pro seniory, ale nakonec došlo k obnově lázní. První pacienti byli přivítáni dne 4. dubna 2015. V té době byli v provozu jen nově zrekonstruovaný Masarykův dům a vila Domov.[151] Do konce roku lázně poskytly péči necelým 1 900 klientům.[141] Lázně používají název Velichovky 1897[151], společnost provozující lázně se nazývá Lázně 1897, s.r.o., založená roku 2014.[152][153]

Další info viz: https://www.lecebnelazne.cz/profiles/42-lazne-1897-s-r-o

https://www.komora-khk.cz/novinky/lazne-1897-s-r-o-prestaveni-clena-krajske-hospodarske-komory-khk-jednatelstvi-nachod/

Návštěvy prezidentů[editovat | editovat zdroj]

Lázně Velichovky navštívili tři českoslovenští prezidenti. Nejprve to byl dne 10. července 1926 Tomáš G. Masaryk, po němž byla pojmenována i krátce před tím dokončená hlavní lázeňská budova jako Masarykův dům. Dne 21. června 1970 do Velichovek dorazil i prezident Ludvík Svoboda a dne 10. února 1971 tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, pozdější prezident ČSSR. Všichni tři v lázních přespali jednu noc.[146]

Seznam významných osobností kraje[editovat | editovat zdroj]

Mezi Labem a Orlicí

https://kramerius.svkhk.cz/view/uuid:564c7d13-18e6-4d86-b3cc-9d70583506a9?page=uuid:d1bac003-b8d1-11e4-8568-00155d010f03&fulltext=jan%20ludv%C3%ADk%20klemens

Jan Vavřina[editovat | editovat zdroj]

Jan Vavřina (1848 Hradec Králové20. října 1881 Nový Bydžov) byl český malíř a pedagog.[154][155]

Jan Vavřina učil v Novém Bydžově. Byl v rámci malířské profese byl portrétistou a malířem oltářních obrazů.[156]

Byl synovcem Jana Ludvíka Klemense.[156]

--

https://kam.hradcekralove.cz/objekt/143-pomnik-mistra-jana-husa-i

https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/kamenni_svedkove20090314.html

Jan Josef ze Šternberka[editovat | editovat zdroj]

stavitel kaple ve Smiřicích

https://gw.geneanet.org/fcicogna?lang=en&n=ze+sternberka&oc=0&p=jan+josef

Seznam muzeí v Královéhradeckém kraji[editovat | editovat zdroj]

Krátkodobé výstavy muzea (do 1980)[editovat | editovat zdroj]

1896[editovat | editovat zdroj]

Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstava krajkářského průmyslu 1. až 10. srpna MPM reálka

1898[editovat | editovat zdroj]

  • Soubor prací Alfonse Muchy (26. února až 6. března), v obchodní akademii (Výstava prací z muzejního kurzu)

1900[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava prací z muzejních kurzů

1902[editovat | editovat zdroj]

  • Souborná výstava S. V. U. Mánes (31. března až 21. dubna)
  • Výstava učňovských prací
  • Výstava nábytku zakoupeného na výstavě v Paříži (27. dubna), umístění: obchodní akademie
  • Umění v životě dítěte: umělecká výchova mládeže (výstava grafických pomůcek) – první výstava pořádaná ve spolupráci se Svazem rakouských průmyslových muzeí (25. prosince 1902 až 6. ledna 1903), umístění: slavnostní síň obchodní akademie, návštěvnost: 2 638 osob
  • Výstava přírůstků muzea, např. ze Světové výstavy v Paříži (23. února), přírůstky z let 1900 a 1901 zakoupené na světové výstavě + zápůjčka pařížské firmy Christofle et Comp., nové nástroje na obrábění kovů a dřeva, soudobé průmyslové předměty; umístění: čítárna, návštěvnost: 837 osob
  • Výstava prací z muzejních kurzů (6. července), návštěvnost: 1 102 osob
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Souborná výstava S. V. U. Mánes 31. března až 21. dubna MPM
Výstava učňovských prací MPM
Výstava nábytku zakoupeného na výstavě v Paříži 27. dubna MPM obchodní akademie
Umění v životě dítěte: umělecká výchova mládeže 25. prosince 1902 až 6. ledna 1903 MPM slavnostní síň obchodní akademie 2 638 osob výstava grafických pomůcek) – první výstava pořádaná ve spolupráci se Svazem rakouských průmyslových muzeí; přednáška L. Haněla ""O umělecké výchově vůbec"
Výstava přírůstků muzea, např. ze Světové výstavy v Paříži 23. února MPM čítárna 837 osob přírůstky z let 1900 a 1901 zakoupené na světové výstavě + zápůjčka pařížské firmy Christofle et Comp., nové nástroje na obrábění kovů a dřeva, soudobé průmyslové předměty
Výstava prací z muzejních kurzů 6. července MPM 1 102 osob

1903[editovat | editovat zdroj]

  • Reprodukce uměleckých děl 19. století (3 týdny), spolupráce: c. k. ministerstvo kultu a vyučování, cyklus přednášek; návštěvnost: 2 234 osob
  • Výroční výstava prací z muzejních kurzů (2 dny); práce z kurzu malířského, kreslířského, modelářského a cizelérského; umístění: muzejní čítárna, návštěvnost: 511 osob
  • Výstava nejvýznamnějších exponátů muzea na krajinské výstavě v Hořicích
  • Výšivky a krajky (8 dní), autorka M. Klumparová, spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí; návštěvnost: 1 388 osob
  • Umělecký průmysl 19. století (16. prosince 1903 až 6. ledna 1904), spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí; návštěvnost: 2 353 osob
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Reprodukce uměleckých děl 19. století 3 týdny MPM, spolupráce: c. k. ministerstvo vyučování a kultu 2 234 osob doprovodný cyklus přednášek
Výroční výstava prací z muzejních kurzů 2 dny MPM čítárna muzea 511 osob práce z kurzu malířského, kreslířského, modelářského a cizelérského
Výstava nejvýznamnějších exponátů muzea na krajinské výstavě v Hořicích MPM krajinská výstava Hořice
Výšivky a krajky 27. září až 4. října MPM, spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí 1388 osob autorka M. Klumparová; vydán katalog
Umělecký průmysl 19. století 16. prosince 1903 až 6. ledna 1904 MPM, spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí 2 353 osob

1904[editovat | editovat zdroj]

  • Výstavka moderních tkanin zhotovených dle návrhů malířů R. Schlattauera a H. Švajgra (20. až 22. února), tkané práce z Valašska a výsledky z akce krajkářské na Žamberecku; prodejní výstava; umístění: čítárna průmyslového muzea, návštěvnost: 641 osob
  • Výroční výstava prací z muzejních kurzů (11. července), návštěvnost: 898 osob
  • Výstava prací z kursu pro paličkování krajek (4. září), měšťanská škola Žamberk, návštěvnost: 812 osob
  • Výstava obrazů Karla Langra (11. září), 27 obrazů; Langer vedl od roku 1904 malířský kurz pořádaný městským průmyslovým muzeem; návštěvnost: 316 osob
  • Výstava prací z kursu pro paličkování krajek (25. září, opakování výstavy v Žamberku ze dne 4. září), návštěvnost: 583 osob
  • Obrazy a plastiky českých umělců (30. září až 13. listopadu); autoři vystavených děl: František Bílek, Hugo Böttinger, Zdenka Braunerová, Oldřich Homoláč, Alois Kalvoda, František Kaván, Quido Kocián, Karel Langer, V. Slabý, Luděk Marold, František Šimon, Otakar Španiel, Josef Ullmann, Richard Lauda; kromě soukromých děl prodejní výstava; návštěvnost: 2 949 osob
  • Prodejní předvánoční výstava drobného uměleckého průmyslu (8 dní), návštěvnost: 867 osob
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstavka moderních tkanin zhotovených dle návrhů malířů R. Schlattauera a H. Švajgra 20. až 22. února MPM čítárna průmyslového muzea 641 osob prodejní výstava; tkané práce z Valašska a výsledky z akce krajkářské na Žamberecku
Výroční výstava prací z muzejních kurzů 11. července MPM 898 osob
Výstava prací z kursu pro paličkování krajek 4. září MPM měšťanská škola Žamberk 812 osob
Výstava obrazů Karla Langra 11. září MPM 316 osob 27 obrazů; Langer vedl od roku 1904 malířský kurz pořádaný městským průmyslovým muzeem
Výstava prací z kursu pro paličkování krajek 25. září MPM 583 osob opakování výstavy v Žamberku ze dne 4. září
Obrazy a plastiky českých umělců 30. září až 13. listopadu MPM 2 949 osob autoři vystavených děl: František Bílek, Hugo Böttinger, Zdenka Braunerová, Oldřich Homoláč, Alois Kalvoda, František Kaván, Quido Kocián, Karel Langer, V. Slabý, Luděk Marold, František Šimon, Otakar Španiel, Josef Ullmann, Richard Lauda; kromě soukromých děl prodejní výstava
Prodejní předvánoční výstava drobného uměleckého průmyslu 8 dní MPM 867 osob

1905[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava kolekce paličkovaných krajek určená pro výstavu ve Vídni (5. dubna)
  • Výstava předsádkových a obalových papírů knižních a vzorných prací z knihařských kurzů. Moderní knižní obálky (11 dní), spolupráce: Technologické muzeum v Praze, odborná přednáška, návštěvnost: 1 090 osob
  • Vývoj grafiky (11. až 16. května), výstavka grafických prací, grafické práce od starých dřevořezeb po současnost, přehled reprodukčního umění; návštěvnost: 501 osob
  • Výstava přírůstků muzea za léta 1902 až 1905 (3 dny, 4. až 6. listopadu), umístění: čítárna průmyslového muzea; návštěvnost: 958 osob
  • Druhá vánoční výstavka drobného umění a uměleckého průmyslu (18. až 31. prosince); drobné umění (H. Böttinger, J. Holub, J. Honsa, F. Kaván, J. Král, K. Langer, R. Lauda, Joža Novák, J. Petr, O. Španiel), umělecký průmysl F. Anýž, c. k. odb. škola keramická z Bechyně, Výrobní družstvo keramické Bechyně, c. k. odb. škola pro uměl. zámečnictví v Hradci Králové, Josef Kratina, J. Lankaš, K. Lindauer, Joža Novák, V. Pecina, J. Pitor, R. Schlattauer, c. k. odb. škola zlatnická z Turnova, Ústřední tržnice žambereckých krajek v Hradci Králové, F. Zitte; návštěvnost: 1 854 osob
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstava kolekce paličkovaných krajek určená pro výstavu ve Vídni 5. dubna MPM
Výstava předsádkových a obalových papírů knižních a vzorných prací z knihařských kurzů. Moderní knižní obálky 11 dní MPM, spolupráce: Technologické muzeum v Praze 1 090 osob odborná přednáška
Vývoj grafiky 11. až 16. května MPM 501 osob grafické práce od starých dřevořezeb po současnost, přehled reprodukčního umění
Výstava přírůstků muzea za léta 1902 až 1905 4. až 6. listopadu MPM čítárna průmyslového muzea 958 osob
Druhá vánoční výstavka drobného umění a uměleckého průmyslu 18. až 31. prosince MPM 1 854 osob drobné umění (H. Böttinger, J. Holub, J. Honsa, F. Kaván, J. Král, K. Langer, R. Lauda, Joža Novák, J. Petr, O. Španiel), umělecký průmysl F. Anýž, c. k. odb. škola keramická z Bechyně, Výrobní družstvo keramické Bechyně, c. k. odb. škola pro uměl. zámečnictví v Hradci Králové, Josef Kratina, J. Lankaš, K. Lindauer, Joža Novák, V. Pecina, J. Pitor, R. Schlattauer, c. k. odb. škola zlatnická z Turnova, Ústřední tržnice žambereckých krajek v Hradci Králové, F. Zitte

1906[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava prací uměleckoprůmyslových škol z Rakouska vystavených v St. Louis v USA (14. až 18. ledna), putovní výstava c. k. ministerstva kultu a vyučování; práce rakouských uměleckoprůmyslových a odborných škol vystavených na světové výstavě 1904 v St. Louis; knižní vazby, kovové práce, keramika, sklo a email, práce ze dřeva; návštěvnost: 1 172 osob
  • Chorvatské lidové umění (24. a 25. února), výšivky od 17. století, kroje a lidové výrobky; prodejní výstava (sbírka zakoupena pro muzeum), návštěvnost: 430 osob
  • Výroční výstavka prací z muzejních kursů (15. a 16. července), návštěvnost: 1 038 osob
  • Reprodukce Rembrandtových obrazů (6. až 14. října)
  • Výstava silhouet (25. listopadu až 2. prosince), 500 děl od 38 soukromých vlastníků; spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí; návštěvnost: 894 osob
  • Třetí vánoční výstava drobného umění a uměleckého a lidového průmyslu (16. až 31. prosince), umístění: čítárna muzea; vstup volný, návštěvnost: 948 osob
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstava prací uměleckoprůmyslových škol z Rakouska vystavených v St. Louis v USA 14. až 18. ledna MPM 1 172 osob putovní výstava c. k. ministerstva kultu a vyučování; práce rakouských uměleckoprůmyslových a odborných škol vystavených na světové výstavě 1904 v St. Louis; knižní vazby, kovové práce, keramika, sklo a email, práce ze dřeva
Chorvatské lidové umění 24. a 25. února MPM 430 osob výšivky od 17. století, kroje a jiné lidové výrobky; prodejní výstava
Výroční výstavka prací z muzejních kursů 15. a 16. července MPM 1 038 osob práce z muzejního kurzu malířského a cizelérského
Reprodukce Rembrandtových obrazů 6. až 14. října MPM; spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí 1 386 osob
Výstava silhouet (siluet) 25. listopadu až 2. prosince MPM; spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí 894 osob 500 děl od 38 soukromých vlastníků
Třetí vánoční výstava drobného umění a uměleckého a lidového průmyslu 16. až 31. prosince MPM čítárna muzea 948 osob vstup volný

1907[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava c. k. umělecko-průmyslové školy z Prahy (20. ledna až 10. února)
  • Výroční výstava prací z muzejních kursů
  • Barevné lepty Vojtěcha Preissiga (společně se spolkem Dobroslav, 11. až 25. srpna)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstava c. k. umělecko-průmyslové školy z Prahy 20. ledna až 10. února MPM obchodní akademie 2 411 osob kresby, plastiky, práce kovové, výšivky a jiné textilie
Výroční výstava prací z muzejních kursů 29. a 30. června MPM 403 osob z muzejního kurzu cizelerského a typografického
Barevné lepty Vojtěcha Preissiga 11. až 25. srpna MPM, společně se spolkem Dobroslav 384 osob

1908[editovat | editovat zdroj]

  • Krajky a krajkové předměty
  • Práce z muzejních kursů (krajky, intarzované dřevo, cizelérské práce)
  • Eliška Mikanová-Urbanová
  • Hořické hračky
  • Archeologická výstava nových nálezů
  • Knižní vazby (všechny výše zmíněné výstavky ve výkladu bývalé tržnice na Malém náměstí)
  • II. výstava učňovských prací (v reálce)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Krajky a krajkové předměty MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí
Práce z muzejních kursů MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí intarzované dřevo, kovové předměty, krajky, kolekce krajkových předmětů zaslaných na uměleckoprůmyslovou výstavu do Petrohradu
Eliška Mikanová-Urbanová MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí malby, kresby, grafiky, výšivky, dřevěné a kovové předměty vyrobené dle jejích návrhů
Hořické hračky MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí + dřevěné hračky podle návrhu Elly Mikanové
Archeologická výstava nových nálezů MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí
Knižní vazby MPM čítárna
II. výstava učňovských prací 5. až 12. července MPM reálka 1 360 osob 27 řemeslných oborů; přednášky; v rámci výstavy soutěž o nejlepší dílo

1909[editovat | editovat zdroj]

  • Fr. ŠimonO. Španiel – lepty a plakety (18. dubna až 2. května)
  • Jan Honsa, obrazy (2. května až 10. června) společně s Dobroslavem
  • Práce z muzejních kursů (12. a 13. června)
  • Václav Jícha, akvarely (27. června až 4. července)
  • Výstava měřicích obrazů fotografických (architektur) král. měř. ústavu v Berlíně (svazová) (17. až 25. července)
  • Regulační plány na úpravu hradeckých kotlin (26. července až 15. srpna)
  • Ella Mikanová-Urbanová (28. září až 3. října)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Fr. ŠimonO. Španiel – lepty a plakety 18. dubna až 2. května MPM 1 175 osob prodejní výstava
Jan Honsa, obrazy 2. května až 10. června MPM, spolupráce: spolek Dobroslav 660 osob prodejní výstava
Práce z muzejních kursů (Výstavka prací z kurzů muzejních) 12. a 13. června MPM 368 osob práce z kurzu truhlářského, lakýrnického a knihařského
Václav Jícha, akvarely 27. června až 4. července MPM 887 osob prodejní výstava
Výstava měřicích obrazů fotografických (architektur) král. měř. ústavu v Berlíně 17. až 25. července MPM; spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí 514 osob svazová výstava
Regulační plány na úpravu hradeckých kotlin 26. července až 15. srpna MPM 890 osob
Ella Mikanová-Urbanová (Výstava obrazů a předmětů uměleckoprůmyslových Elly Mikanové-Urbanové a výstavka prací kurzů muzejních) 28. září až 3. října MPM čítárna 1 113 osob práce z kurzu malířského, cizelérského a lakýrnického
Výstava keramiky "Graniton" MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí
Výstava starých perníkářských forem hradeckých MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí

1910[editovat | editovat zdroj]

  • Práce z muzejních kursů (6. února)
  • Pohřebiště a sídliště v Třebešově – nálezy (10. ledna až 28. února)
  • Josef Šíma, akvarely (27. a 28. března)
  • Výstava prací z kursů Severočeského průmyslového muzea (1. až 8. května)
  • Ciselérské a truhlářské práce frekventantů muzejních kursů (28. a 29. června)
  • Miloš Jiránek, obrazy a grafika (22. června až 3. července)
  • Umělecká keramika "Graniton" (2 měsíce)
  • Eliška Mikanová-Urbanová (9. až 11. července)
  • Knižní vazby
  • Jaroslav PanuškaBohumil Vlček, obrazy a plastiky (21. srpna až 11. září)
  • Jan Dědina (25. září až 16. října)
  • Modlitební kniha Maxmiliána I. (13. až 20. listopadu)
  • Lidové hračky české, ruské a slovácké (14. prosince)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Práce z muzejních kursů 6. února MPM 520 osob z kurzu pro malíře pokojů
Pohřebiště a sídliště v Třebešově – nálezy 10. ledna až 28. února historické muzeum
Josef Šíma, akvarely 27. a 28. března MPM čítárna muzea 242 osob akvarely krajiny Hradecka a Jaroměřska; prodejní výstava
Výstava prací z kursů Severočeského průmyslového muzea 1. až 8. května MPM 1204 osob z kurzů pro kreslení a malování
Ciselérské a truhlářské práce frekventantů muzejních kursů 28. a 29. června MPM čítárna muzea dekorační předměty, jemné kování a šperky
Miloš Jiránek, obrazy a grafika 22. června až 3. července MPM čítárna muzea 947 osob oleje, pastely, akvarely a grafika; prodejní výstava (vydán katalog);
Umělecká keramika "Graniton" doba trvání: 2 měsíce MPM velká výkladní skříň bývalé tržnice na Malém náměstí
Eliška Mikanová-Urbanová, kresby + výstava prací kurzu malířského, kreslířského a knihařského 9. až 11. července MPM 506 osob výšivky a krajky, kresby, knižní vazby
Jaroslav PanuškaBohumil Vlček, obrazy a plastiky 21. srpna až 11. září MPM
Jan Dědina 25. září až 16. října MPM
Modlitební kniha Maxmiliána I. 13. až 20. listopadu MPM, spolupráce: Svaz rakouských průmyslových muzeí čítárna muzea 457 osob putovní výstava
Lidové hračky české, ruské a slovácké 14. prosince MPM hračky lidové a hračky podle návrhů E. Mikanové, M. Podhajské, J. Kysely, F. Barviga, E. Brunnera + doprovodná přednáška

1911[editovat | editovat zdroj]

  • Slovenské uměleckoprůmyslové předměty výr. družstva v Uherské Skalici (29. a 30. ledna)
  • František Fabiánek – plastiky (2. až 12. února), v divadle
  • Richard a Bohouš Lauda, obrazy a plastiky (3. až 19. března)
  • České umělecké řemeslo (9. až 18. dubna), v divadle
  • Koželužské výrobky
  • Malířské práce z kursu E. Mikanové-Urbanové (29. června až 2. července)
  • Knižní vazby z muzejního kursu (29. července)
  • Výstava zahradních měst a expozice stavebního vývoje Hradce Králové (29. září až 5. listopadu)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Slovenské uměleckoprůmyslové předměty výr. družstva v Uherské Skalici 29. a 30. ledna MPM téměř 2000 osob
František Fabiánek – plastiky 2. až 11. února MPM foyer Klicperova divadla 558 osob část výstavy prodejní
Richard Lauda, obrazy a Bohouš Lauda, plastiky 3. až 19. března MPM čítárna muzea 1 025 osob vstup volný
České umělecké řemeslo (výstavka předmětů českého uměleckého moderního průmyslu) 9. až 18. dubna MPM foyer Klicperova divadla díla uměleckého sdružení ARTĚL, keramika "Graniton", firma Rydl a Thon, keramické družstvo v Bechyni atd.
Koželužské výrobky MPM odborná literatura koželužského průmyslu, koželužské výrobky a pomůcky
Malířské práce z kursu E. Mikanové-Urbanové 29. června až 2. července MPM čítárna muzea volný vstup;

výstava prací kreslířského a malířského kurzu, ruční práce Elly Mikanové-Urbanové, výstava výkresů, ručních prací a uměleckých reprodukcí žákyň kurzů

Knižní vazby z muzejního kursu 29. července až 10. srpna MPM
Výstava zahradních měst a expozice stavebního vývoje Hradce Králové 29. září (října) až 5. listopadu MPM aula obchodní akademie 422 osob návrhy zahradních měst v Anglii, Německu a Holandsku

1913 (nově otevřen výstavní sál v tehdy nové historické budově muzea)[editovat | editovat zdroj]

Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
M. BeránekF. Fabiánek, obrazy a plastiky 7. až 23. září MPM prodejní výstava
A. HudečekJ. Mařatka,, obrazy a plastiky 23. října až 15. prosince MPM výstavní sál muzea 1 920 osob vstup 50 haléřů

1914[editovat | editovat zdroj]

  • II. výstava umělecké reklamy obchodní a průmyslové (19. února/21. února až 9. března)
  • Václav Jansa, obrazy (15. března až 5. dubna)
  • Návrhy maleb pokojových 1800–1860 (26. dubna. až 10. května)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
II. výstava umělecké reklamy obchodní a průmyslové 19. února/21. února až 9. března MPM výstavní sál muzea 578 osob vstup volný; expozice německého Muzea pro umění v obchodu a průmyslu města Hagenu ve Vestfálsku a vzorné ukázky českých grafických závodů
Posmrtná výstava Václava Jansy (obrazy) 15. března až 5. dubna MPM výstatní sál muzea 1 416 osob vstupné 40 haléřů; prodejní výstava
Návrhy maleb pokojových 1800–1860 26. dubna až 10. května MPM, spolupráce: Umělecko-průmyslové muzeum, Obchodní a živnostenské komory v Praze 503 osob vstup volný; doprovodná přednáška

1915[editovat | editovat zdroj]

  • Současné české malířství (10. října až 30. listopadu)
  • Grafické a knihařské práce (8. až 31. prosince)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Výstava českých výtvarníků (Současné české malířství) 10. října až 30. listopadu MPM 1 112 osob prodejní výstava
  • obrazy a grafiky: H. Böttinger, R. Kremlička, R. Lauda, V. Špála, H. Šrámková, L. Kuba, O. Koníček, J. Ullmann, B. Dvořák, S. Feikel, A. Boudová, A. Weisner, C. Freitag, T. F. Šimon, J. Kubín, J. Hlavín, A. Petříček, J. Hrstka, V. Schwarz, V. Hoffmann, J. Bubeníček, B. Nevolová, C. Jelínek, K. Langer, J. Bárta, Ot. Nejedlý, J. Trampota, J. Vlček, A. Kohout, A. Majer, V. Beneš, V. Rada, R. Vejrych, K. Vik, F. Prokop, B. Wachsmann, B. Peroutka, A. Hofbauer, H. Wiesnerova, L. Richter, J. Honsa, R. Adámek, J. Stretti-Zamponi, V. H. Myslivečková, Z. Kratochvíl, M. Kvěchová, O. Vaňáč, H. Emingerová;
  • plastiky: O. Španiel, L. Beneš, B. Kafka, St. Sucharda
Grafické a knihařské práce 8. až 31. prosince MPM 518 osob práce pražského Technologického průmyslového muzea

1916[editovat | editovat zdroj]

  • Lidové umění Moravy a Slovenska (20. až 27. dubna)
  • E. Mikanová a její malířská škola (4. až 14. června)
  • Ruční a výtvarné práce žáků (2. až 4. července)
  • Textil ve sbírkách muzea (5. až 30. listopadu)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Lidové umění Moravy a Slovenska 20. až 27. dubna MPM 2 457 platících osob předměty ze sbírek Ž. Huskové a K. Fuchslové z Uherského Hradiště
E. Mikanová a její malířská škola 4. až 14. června MPM 861 osob výtěžek ze vstupného věnován do fondu pro válečné vdovy a sirotky
Ruční práce Vyšší školy pro ženská povolání hospodářská a dívčího lycea v Hradci Králové 2. až 4. července MPM 437 osob
Textil ve sbírkách muzea 5. až 30. listopadu MPM 1 686 osob přes 1 500 sbírkových předmětů (např. výšivek, krojů, krajek)

1917[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy českých umělců (25. dubna až 7. května)
  • Družstvo pro svéráz krojový a bytový (12. až 21. května)
  • Umělecký průmysl současnosti (12. až 19. srpna)
  • Mykologická výstava (7. října)
  • Nové předměty a odlitky zvonů ve sbírkách muzea (7. října až 4. listopadu)
  • Julius Jelínek, obrazy a sklo (20. listopadu až 3. prosince)
  • Vánoční výstava umělců – vojínů z Prahy (16. až 31. prosince)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Obrazy českých umělců 25. dubna až 7. května MPM 960 osob
Družstvo pro svéráz krojový a bytový 12. až 21. května MPM 488 osob vstupné 30 halířů;

výstava lidového umění, výšivek, krajek a výrobků uměleckého průmyslu

Umělecký průmysl současnosti 12. až 19. srpna MPM 728 osob obrazy, dřevořezby a keramika
Mykologická výstava (velká výstava hub jedlých i nejedlých) 7. října MPM, spolupráce: František Smotlacha vstupné 20 halířů;

doprovodná přednáška

Nové předměty a odlitky zvonů ve sbírkách muzea (výstava vlastních sbírek předmětů kovových spojená s výstavou odlitků rekvírovaných zvonů) 7. října až 4. listopadu MPM 214 osob + hromadné návštěvy vstupné 30 halířů,
Julius Jelínek, obrazy a sklo 20. listopadu až 3. prosince MPM 472 osob vstupné 20 halířů; prodejní výstava;

akvarely, perokresby, olejomalby, sklo;

Vánoční výstava umělců – vojínů z Prahy (Vánoční výstavka a trh krajek, slovácké výšivky) 16./17. až 31. prosince MPM čítárna muzea 812 osob vstupné 20 halířů (ve prospěch chudých krajkářek); prodejní výstava

autoři děl: V. Beneš, J. Blažíček, O. Bubeníček, K. Fiala, F. Horký, F. Jakub, C. Jelínek, K. Langer, F. Naske, O. Nejedlý, J. Ulmann, J. Vabřina

1918[editovat | editovat zdroj]

Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Alois Kalvoda, obrazy 3. až 24. září MPM 816 osob prodejní výstava, vstupné 1 K
Pravoslav Kotík a Jaroslav Votruba 6. až 10. října MPM 374 osob vstupné 1 K

1919[editovat | editovat zdroj]

  • Volné sdružení výtvarníků, souborná výstava (3. až 25. června)
  • Josef Kubíček, plastiky a dřevoryty (3. až 28. února)
  • Kupkova družina malířů – legionářů z bojiště ve Francii (ve spolupráci s památníkem odboje; 1. až 14. října)
  • České malířství ze soukromé sbírky Z. Ú. Ú. (18. října až 31. listopadu)
  • František Charvát a Otakar Sedloň, obrazy (9. prosince 1919 až 6. ledna 1920)
Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
Josef Kubíček, plastiky a dřevoryty 3. až 28. února (3. až 30. září)[157] MPM 584 osob vstupné 1 K
Volné sdružení výtvarníků, souborná výstava 3. až 25. června MPM 364 osob umělci: V. Kresinger, P. F. Malý, J. Procházka, J. Rector, J. Šimůnek, K. Štika, J. Váchal, K. Vavřina, arch. V. Vavřina
Kupkova družina malířů – legionářů z bojiště ve Francii 1. až 14. října (3. až 15. října)[157] MPM, spolupráce: památník odboje 986 osob vstupné 1 K

umělci: Fr. Kupka, K. Cipra, J. Šejnoha, H. Němeček, J. Dálný + foto bojišť a Němci zpustošených uměleckých památek

České malířství ze soukromé sbírky Z. Ú. Ú. 18. října až 31. listopadu MPM 1 072 osob prodejní výstava; vstupné 1 K

umělci: J. Bárta, Knüpfer, Schwaiger, Fr. Lolek, Bubeníček, Kašpar, Honsa, Harlas, Bašek, Štáfl, Ullman, Kaván, Braunerová, Švabinský, Malec, Mánes, Marold, Mařák, Aleš, Jaroš, Kejmar, Schwaiger, Martinka, Hujer, Böttinger, Navrátil, Jakší, Neumann, Kašpar, Strof, Wagner, Jansa, Věšín, Úprka, Satra, Porš, Škramlík, Piepenhagen, Bém, Špilar, Lhota, Kalvodová

František Charvát a Otakar Sedloň, obrazy + mramorové plastiky provedené na sochařském oddělení průmyslové školy v Hořicích 9. prosince 1919 až 6. ledna 1920 MPM 612 osob prodejní výstava; vstupné 1 K

20. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1920 Obrazy a keramika z Telče a z Bechyně 8. až 14. ledna MPM
1920 Václav Šrámek z Třebechovic, obrazy 20. ledna až 10. února MPM prodejní výstava; vstupné 1 K
1920 Naše dílo 15. února až 12. března MPM vstupné 1 K
1920 Hradečtí výtvarníci: Šimon, Škrábal, Škodová 21. března až 15. dubna MPM prodejní výstava; vstupné 1 K; autoři: Liboslav Šimon, Rudolf Škrábal, Emča Škodová, Josef Škoda
1920 Bohumil Kubišta, posmrtná výstava 1. až 18. května MPM vstupné 1 K
1920 Bohumil Lízner, obrazy 1. až 30. července MPM vstupné 1 K
1920 Východočeská vzorková výstava 1. až 30. července MPM
1920 Legionářská výstava 4. čs. pěšího pluku Prokopa Velikého (Legionářská výstava snímků, obrázků z bojů 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého Na Rusi 24. října až 10. listopadu MPM vstupné 3 K
1920 Jindřich Vlček, akvarely 15. listopadu až 14. prosince MPM Jindřich Vlček, malíř legionář; spolupráce Památník Odboje
1921 Kruh výtvarných umělkyň Praha 13. až 31. března MPM 699 osob vstupné 1 K; umělci: J. Burghauserová, Z. Burghauserová, M. Dokoupilová, V. Dysmanová, M. Fialová, M. Fischerová-Kvěchová, O. Fridrichová-Steinzová, V. Hachla-Myslivečková, O. Hlavínová, M. Chodounská, L. Jenšovská, M. Kálalová, M. Kredbová, J. Křížková, A. Lukášová, J. Michálková, A. Mokrá, M. Moravcová, A. Sequencová, Z. Severová, Z. Starchová, H. Šrámková, B. Vohánková, J. Winterová-Mezerová, M. Podhajská, A. Macková
1921 Práce státní odborné školy pro umělecko-průmyslové zpracování kovů 26. června až 17. července MPM 1 552 osob
1921 Společnost architektů 23. července až 7. srpna MPM 450 osob
1921 Obrazy a plastiky českých umělců ze soukromého majetku v Hradci Králové 21. srpna až 2. října MPM 2 500 osob zápůjčka 188 obrazů a plastik (díla od 19. stol. po současnost) od 31 sběratelů
1921 Památník odboje, ruští legionáři – výtvarníci 23. října až 6. listopadu MPM 600 osob umělci: O. Matoušek, M. Smolka, V. Nikodém, J. Vlček, J. Malý, J. Pištělka aj.
1921 Vánoční tržnice 8. až 12. prosince MPM
1922 České sklo 15. až 29. ledna MPM, spolupráce: Ústav pro zvelebování živností přes 12 000 osob
1922 Soutěžní návrhy a novostavby sokolovny a stadionu v Hradci Králové 5. až 19. února MPM
1922 Jaroslav Rérych, krajiny, portréty, kresby 26. února až 25. března MPM vstupné 2 K, prodejní výstava
1922 Podkarpatská keramika z okolí Užhorodu 2. až 14. dubna MPM prodejní výstava
1922 Práce kuchařské a číšnické školy 15. až 18. dubna MPM 4 500 osob
1922 Koberce a umělecký průmysl "SUP" 14. až 31. května MPM dále vystaveny práce Mil. Dokoupilové a obrazy Adolfa Doležala (Kukleny)
1922 Osvětová a mravní výchova ve vojsku 4. až 6. června MPM, spolupráce Odbočka Svazu čsl. důstojníků v HK) u příležitosti odhalení pomníku Svobody v Jiráskových sadech
1922 S. V. U. Hollar, Praha a Ladislav Beneš, plastiky 15. června až 19. července MPM 600 osob vstupné 2 K, prodejní výstava
1922 Řemeslnické práce učňů a mladistvého dělnictva českého severovýchodu 27. srpna až 10. září MPM, spolupráce: ústřední výstavní výbor v Hořicích
1922 Augustin Mervant, obrazy z Valašska 3. až 24. září MPM 1 300 osob prodejní výstava
1922 O. Bubeníček – Č. Jelínek – J. Fiala, obrazy 28. září až 20. října MPM, spolupráce: Družstvo pro stavbu Sokolovny 1 800 osob
1922 Poštovní známky 28. října až 2. listopadu MPM
1922 J. Konůpek – grafika, L. Kubíček – plastiky, B. Gabrielová – keramika, Artěl, Praha, práce dětí ze škol MPM
1922 Václav Radimský, Polabské nálady 8. až 31. prosince MPM 1 000 osob vstupné 2 K, prodejní výstava
1923 Dálný Východ v obrazech Václava Fialy 4. až 25. února MPM 686 osob prodejní výstava; obrazy z Japonska, ostrovů Tichého oceánu, Dálného východu
1923 Plakát ve sbírkách muzea – Hynais, Marold, Mucha, Švabinský i zahraniční 25. března až 8. dubna MPM přes 500 osob umělci: Hynais, Marold, Mucha, Švabinský i zahraniční (Francie, Anglie, Itálie, Německo)
1923 Stavební živnosti a průmysl 22. dubna až 6. května MPM všechny prostory muzea i prostor nábřeží před budovou z akce obraz Ad. Doležala s pohledem na výstaviště a muzeum, věnován Fr. Ulrichovi, ten poté věnoval obraz muzeu
1923 Jean d'Ylen, francouzský plakát 20. května až 10. června MPM plakáty i dalších umělců ze sbírky závodu J. Zieglosera v Praze; dále soutěžní návrhy plakátů výstavy stavebních živností a průmyslu
1923 Práce slepců 4. až 18. června MPM 400 osob
1923 O. Sedloň, obrazy 8. až 29. července MPM 800 osob vstupné 2 K, prodejní výstava
1923 Výstava prací učňů (Komorní výstava učňovských prací) 12. až 19. července MPM, spolupráce Ústav pro zvelebování živností v HK prodejní výstava
1923 Výstava módy 1923 1. až 10. září MPM místní módní, krejčovské, obuvnické a kloboučnické závody a firmy
1923 A. Moravec – V. Silovský – J. Rambousek, grafika 23. září až 7. října MPM 800 osob vstupné 2 K, prodejní výstava
1923 E. Kodet a F. Líbal, plastiky a obrazy 14. října až 4. listopadu MPM přes 1 200 osob vstupné 3 K, prodejní výstava
1923 Brněnští výtvarníci 11. listopadu až 2. prosince MPM 698 osob vstupné 2 K, akademičtí malíři: J. Antoš, L. Dvořáček, F. Koudelka, S. de Pian, sochař R. Březa, architekt B. Fuchs; prodejní výstava
1924 František Horký, grafika a obrazy z Orlických hor a Štramberka 3. až 24. února MPM přes 1 200 osob prodejní výstava
1924 100 let od narození Bedřicha Smetany 2. až 15. března MPM
1924 Max Švabinský, obrazy a grafika 23. března až 23. dubna MPM přes 3 000 osob zápůjčky děl od soukromníků; částečně prodejní výstava
1924 2. souborná výstava Augustina Mervarta 1. až 25. května MPM přes 2 000 osob vstupné 2,50 K, prodejní výstava
1924 Technická práce v severovýchodních Čechách 7. až 15. června MPM k IV. sjezdu SIA
1924 Dr. Desiderius, Veselé kresby (Hugo Boettinger) 1. až 22. června MPM prodejní výstava
1924 Retrospektivní výstava prací st. odborné školy pro umělecko-průmyslové zpracování kovů 29. června až 28. července MPM přes 1 200 osob prodejní výstava
1924 Výstava Českolužického spolku Ad. Černý v Praze 29. června až 28. července MPM čítárna muzea k 60. narozeninám A. Černého - Rokyty
1924 Výstava sociální péče, práce dětí z Hradecka, Orlických hor, Valašska 5. až 28. října MPM
1924 Výstava výtvarného odboru Umělecké besedy, Praha 16. listopadu až 9. prosince MPM vstupné 3 K, umělci: E. Frynta, M. Holý, M. Kopřiva, P. Kotík, A. Moravec, G. Musatov, V. Rabas, V. Rada, V. Sedláček, L. Sutnar, B. Ulrych, V. Živec, L. Málková-Ondrušová, B. Mudroch; prodejní výstava
1924 Slovenské výtvarné umění a umělecký průmysl SUB, Bratislava, Detva, Sup, Modra 8. prosince 1924 až 7. ledna 1925 MPM přes 3 000 platících vystavuje Výtvarný odbor S.U.B.v Bratislavě, S.U.P. v Bratislavě, ""Detva"" (ústav pro lidové umění v Bratislavě), dále vystavují: J. Alexy, J. Augusta, M. Galanda, J. Jareš, G. Mallý, A. Petříček, Š. Polkoráb, L. Rambouská, J. Votruba, I. Žabota, A. Balán, J. Grossmann, J. Chorvát, J. Jareš, A. Pinkas, V. Šebor, K. Šilinger, B. Weinwurm, Č. Vořech; prodejní výstava
1925 Jihoslovanské motivy Stanislava Feikla a plastiky Josef Paši, čl. Mánesa 18. ledna až 8. února MPM 1 200 osob vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1925 Oldřich Koníček a Břetislav Benda, obrazy a sochy 15. února až 8. března MPM vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1925 J. Č. U. V. Praha, souborná výstava Jednoty umělců výtvarných 15. března až 5. dubna MPM vystavující umělci: J. Šejnost, J. Obrovský, V. Hlava, F. Jakub, J. Procházka, J. Loukota, F. Líbal, J. Pašek, J. Novák, F. Holan, F. Jelínek, R. Puchold, A. Frolka, O. Cihelka, K. Suchlík, J. T. Blažek, C. Jelínek, F. Hofman, J. Bubeníček, J. Svoboda, Č. Choděra, F. Vavřina, F. X. Diblík, A. Boudová, J. Fiala, O. Homoláč, E. Schovánek, Z. S. Špringerová, F. Naske, V. Hlava, V. Röhling, B. Jaroněk; prodejní výstava
1925 Výstava učebních pomůcek pro školy 12. až 26. dubna MPM, spolupráce: Župní pedagogické muzeum v Hradci Králové vstupné 3 Kč  
1925 Zdravotnická výstava 31. května až 12. června MPM, spolupráce: Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve všech prostorách muzea i na okolních prostranstvích
1925 F. X. Procházka, obrazy a studie zvířat 13. až 28. září MPM 1 400 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1925 Výstava průmyslové propagandy 4. až 18. října MPM, spolupráce: Ústav k podpoře průmyslu obchodní a živnostenské komory v Praze vstupné 1 Kč
1925 Alois Moravec – Jan Pašek – Bohumil Ullrych, obrazy a grafika 25. října až 8. listopadu MPM vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1925 Výstavka Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce v Praze 10. až 15. listopadu MPM čítárna muzea vstup volný
1925 Adolf Doležal, obrazy a kresby 15. listopadu až 6. prosince MPM vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1925 Spolek výtvarných umělců Mánes, souborná výstava 13. prosince 1925 až 10. ledna 1926 MPM vystavující umělci: V. Beneš, B. Dvořák, E. Filla, J. Grus, J. Hubáček, F. Janoušek, O. Koníček, R. Lauda, F. Muzika, O. Nejedlý, R. Kremlička, A. Procházka, J. Rambousek, J, Slavíček, J. Gočár, P. Janák, l. Machoň, O.Novotný, V. Stretti, B. Jelínková, V. Špála, S. Tonderová-Zátková, J. Trampota, A. Zeyer, B. Benda, K. Dvořák, O. Gutfreund, J. Horejc, B. Kafka, J. Lauda, K. Pokorný, O. Španiel, O. Švec; prodejní výstava
1926 Zimní krajina 30. ledna až 28. února MPM, spolupráce: Český ski klub 2 227 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava; vystavující umělci: J. Antoš, O. Blažíček, O. Bubeníček, A. Doležal, C. Freitag, J. Grus, R. Havelka, F. Holana, F. Horký, F. K. Hron, A. Hudeček, A. Kalvoda, O. Koníček, F. Kaván, K. Langr, F. Líbal, B. Lizner, A. Mervart, J. Písecký, J. Rérych, O. Sedloň, J. Trampota, J. Ullman, J. Votruba, E. Hlavica, L. Kubíček
1926 Václav Radimský, obrazy 7. až 21. března MPM 500 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1926 Druhá výstava Českého klubu fotografů amatérů 28. března až 11. dubna MPM 114 vystavovatelů z ČSR
1926 Kočovná elektrovýstava ESČ 22. až 25. května MPM
1926 Hugo Boettinger, souborná výstava obrazů 25. dubna až 7. května MPM přes 1 000 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1926 Souborná výstava obrazů Ad. Zahela 13. června až 18. července MPM 700 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1926 Letecká výstava 19. září až 3. října MPM, spolupráce: pobočka Masarykovy letecké ligy ve všech prostorách muzea a před budovou ve čtyřech hangárech
1926 Spolek výtvarných umělců Mánes, členská výstava grafiků 24. října až 14. listopadu MPM 620 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava; vystavující umělci: A. J. Alex, Fr. Bílek, P. Dilinger, Fr. Kobliha, R. Lauda, A. Majer, A. Naumann, J. Rambousek, V. Silovský, V. Stretti, J. Stretti - Zamponi, T. F. Šimon, K. Tondl, K. Vik, J. C. Vondrouš
1926 Sdružení výtvarných umělců severočeských 12. prosince 1926 až 9. ledna 1927 MPM
1927 Výstava východočeského Radioklubu v Hradci Králové 8. až 16. ledna MPM
1927 Jaroslav Votruba – Alois Bučánek, obrazy, grafika a sochy 13. února až 7. března MPM 927 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1927 Ludvík Kuba, souborná výstava obrazů, akvarelů a kreseb 3. až 29. dubna MPM, spolupráce: Odbor československo-jihoslovanské ligy v Hradci Králové 1 230 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1927 Jan Lauschmann, fotografie 1922–1927 1. až 8. května MPM 580 osob
1927 Dánská architektura 26. května až 2. června MPM, spolupráce: čs.- dánská společnost v Praze čítárna muzea vstupné 1 Kč; vystaven soubor reprodukcí prací dánských architektů: S. C. Larsena, prof. J. Bentensena, K. Fiskera, prof. K. Gotloba, G. N. Brandta, prof. E. Thomsena, K. Kinta a jejich žáků
1927 10 let pěšího pluku 4 Prokopa Velikého, výstava památek 29. května až 11. září MPM výstava památek při oslavách 10. výročí založení pěšího pluku 4 Prokopa Velikého a sjezdu příslušníků býv. 4 čs. střel. pluku Prokopa Velikého a býv. pluku č. 18
1927 Souborná výstava obrazů Jana Trampoty z Orlických hor 19. června až 10. července MPM vstupné 3 Kč, prodejní výstava, ta samá výstava pravděpodobně uspořádána i 3.-11. září 1927
1927 Antonín Waldhauser a staromistrovská grafika domácí i cizí 18. září až 9. října MPM 760 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava  
1927 21 lokomotiv Dr. Desidera MPM
1927 Richard Lauda, obrazy, grafika, kresby 16. října až 6. listopadu MPM 890 osob prodejní výstava
1927 Třetí výstava Českého klubu fotografů amatérů 20. až 27. listopadu MPM 647 osob vystavující umělci: V. Audrlický, B. Blahoslav, J. Fogl, J. Brix, K. Dolanský, M. Duchoň, R. Forst, R. Helvich, A. Hiršl, K. Chráska, ing. F. Kepka, A. Kohoutek, ing. J. Krupka, A. Malcová, V. Mánek, ing. S. Markovič, A. Mráz, PhDr. Č. Mrázek, ing. R. Neumann, Č. Slavík, J. Šejvl, Z. Šindelář, A. Ungerman, F. Vachek, ing. J. Vostřel
1927 Slovenská Umelecká beseda, souborná výstava (XIX. Výstava výtvarného odboru Umelecké besedy slovenské v Bratislavě) 20. listopadu až 4. prosince MPM 647 osob vystavující umělci: J. Augusta, M. Benka, A. Holub, A. Hosenedlová, J. Jareš, J. Korezska, V. Krupec, J. Ladvenica, G. Mallý, J. Mandel, A. Petříček, L. Rambouská, M. Schurmann, K. Srp, J. Tomec, J. Tuma, J. Votruba, F. Duša, M. Galanda, A. Petříček, J. PokA. Balán, J. Grossmann, F. Faulhammer, D. Jurkovič, M. Josef, J. Nowotný, A. Szalatnai, V. Šebor, K. Šilinger, průmyslový závod ""Detva""; prodejní výstava (v katalogu uvedeny ceny)
1927 Výstava prací zemské školy gobelínové a kobercové ve Valašském Meziříčí 11. až 27. prosince MPM prodejní výstava; k příležitosti výstavy v kinu Sokol promítán film o výrobě gobelínů
1928 Otto Gutfreund, posmrtná výstava 22. ledna až 5. února MPM přes 800 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 Soutěžní plány (návrhy) na stavbu státní průmyslové školy 8. až 15. února MPM návrhy od 30 autorů
1928 Zdeněk Kratochvíl, karikatury, kresby 19. února až 11. března MPM, spolupráce: odbor Masarykovy ligy v Hradci Králové 700 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 Tavík František Šimon, soubor grafik, kreseb a obrazů 1. až 23. dubna MPM 1 200 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 Otakar Štáfl, obrazy a kresby z Vysokých Tater a jiných míst 29. dubna až 17. května MPM vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 České leptané sklo 3. až 18. června MPM, spolupráce: Sklářský ústav v Hradci Králové 3 996 osob vystavovalo 22 sklářských firem, vstupné 3 Kč
1928 Václav Leo Anderle, Lovecké motivy (Lovecké a jiné obrazy) 16. července až 6. srpna MPM 600 osob u příležitosti lesnického sjezdu v Hradci Králové
1928 František Charvát, Podkrkonošské motivy, sobourná výstava 16. září až 7. října MPM 700 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 Rudolf Kremlička, soubor kreseb a obrazů 21. října až 18. listopadu MPM 800 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1928 Jindra Vlček, obrazy, akvarely a kresby 2. prosince 1928 až 6. ledna 1929 MPM 1 600 osob vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1929 Propagační letáky a plakáty sociální a zdravotní péče evropských, asijských a amerických států 20. ledna až 3. února MPM, spolupráce: okresní péče o mládež a Lidový ústav sociální zdravotní péče v Hradci Králové 400 osob
1929 Sdružení výtvarných umělců severočeských, členská výstava = XXVI. Souborná výstava 17. března až 7. dubna MPM 632 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava; vystavující umělci: Z. Dvořák, Z. Eichler, J. Fučík, F. Hromádko, F. Charvát, A. Kalous, V. Kautský, J. Lenhart, S. Matějček, C. Nestoupil, F. Soukup, J. Vlček, J. Vávra, B. Zvěřina, K. Beneš, J. Rejchl, J. Škoda
1929 František Šindelář, krajina Itálie a Sicilie, souborná výstava 14. dubna až 5. května MPM 675 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1929 Výstava památek Spolku divadelních ochotníků "Klicpera" 12. až 26. května MPM cca 700 osob u příležitosti 60. výročí založení spolku
1929 Sklo státní odborné školy sklářské v Železném Brodě 2. až 12. června MPM
1929 Václav Radimský, motivy z Polabí – Ladislav Sutnar, fotomontáže 29. června až 21. července MPM 592 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1929 Bohumil Stanislav Urban – Antonie S. Urbanová, obrazy a plastiky 15. září až 6. října MPM prodejní výstava
1929 Moderní čs. textil 12. až 28. října MPM, spolupráce: Svaz československého díla v Praze vstupné 3 Kč, výtvarný návrh výstavy Ladislav Sutnar, u příležitosti 1. sjezdu Svazu čsl. díla v Hradci Králové, účast 20 firem
1929 Radiovýstava, přístroje a pomůcky 1. až 11. listopadu MPM přes 1 000 osob
1929 Jaroslav Horejc – Bohumil Lizner, sochy, obrazy a kresby 17. listopadu až 8. prosince MPM 739 osob vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1929 Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský (1829–1908), akvarely a kresby 24. listopadu až 29. prosince MPM čítárna muzea vstup volný, prodejní výstava
1929 Krásná jízda Družstevní práce 1929 15. prosince 1929 až 12. ledna 1930 MPM, spolupráce: místní skupina Družstevní práce 1 618 osob
  • vystavující: Jan Trampota, Vojtěch Sedláček, Josef Škoda, Josef Sudek;
  • vystaveny tři interiéry, obrazy, plastiky, hračky, keramika a knihy vydané Družstevní prací

1920[editovat | editovat zdroj]

  • Obrazy a keramika z Telče a z Bechyně (8. až 14. ledna)
  • Václav Šrámek z Třebechovic, obrazy (20. ledna až 10. února)
  • Naše dílo
  • Hradečtí výtvarníci: Šimon, Škrábal, Škodová (21. března až 15. dubna)
  • Bohumil Kubišta, posmrtná výstava (1. až 18. května)
  • Bohumil Lízner, obrazy (1. až 30. července)
  • Východočeská vzorková výstava (1. až 30. července)
  • Legionářská výstava 4. čs. pěšího pluku Prokopa Velikého (24. října až 10. listopadu)
  • Jindřich Vlček, akvarely (15. listopadu až 14. prosince)

1921[editovat | editovat zdroj]

  • Kruh výtvarných umělců Praha (13. až 31. března)
  • Práce státní odborné školy pro umělecko-průmyslové zpracování kovů (26. června až 17. července)
  • Společnost architektů (23. července až 7. srpna)
  • Obrazy a plastiky českých umělců ze soukromého majetku v Hradci Králové (21. srpna až 2. října)
  • Památník odboje, ruští legionáři – výtvarníci (23. října až 6. listopadu)
  • Vánoční tržnice (8. až 12. prosince)

1922[editovat | editovat zdroj]

  • České sklo (15. až 29. ledna)
  • Soutěžní návrhy a novostavby sokolovny a stadionu v Hradci Králové (5. až 19. února)
  • Jaroslav Rérych, krajiny, portréty, kresby (26. února až 25. března)
  • Podkarpatská keramika z okolí Užhorodu (2. až 14. dubna)
  • Práce kuchařské a číšnické školy (15. až 18. dubna)
  • Koberce a umělecký průmysl "SUP" (Dokoupilová, Doležal A.; 14. až 31. května)
  • Osvětová a mravní výchova ve vojsku (4. až 6. června)
  • S. V. U. Hollar, Praha a Ladislav Beneš, plastiky (15. června až 19. července)
  • Řemeslnické práce učňů a mladistvého dělnictva českého severovýchodu (27. srpna až 10. září)
  • Augustin Mervant, obrazy z Valašska (3. až 24. září)
  • O. BubeníčekČ. JelínekJ. Fiala, obrazy (28. září až 20. října)
  • Poštovní známky (28. října až 2. listopadu)
  • J. Konůpek – grafika, L. Kubíček – plastiky, B. Gabrielová – keramika, Artěl, Praha, práce dětí ze škol
  • Václav Radimský, Polabské nálady (8. až 31. prosince)

1923[editovat | editovat zdroj]

  • Dálný Východ v obrazech Václava Fialy (4. až 25. února)
  • Plakát ve sbírkách muzea – Hynais, Marold, Mucha, Švabinský i zahraniční (25. března až 8. dubna)
  • Stavební živnosti a průmysl (22. dubna až 6. května), všechny prostory muzea i prostor nábřeží před budovou
  • Jean d'Ylen, francouzský plakát (20. května až 10. června)
  • Práce slepců (4. až 18. června)
  • O. Sedloň, obrazy (8. až 29. července)
  • Výstava prací učňů (12. až 19. července)
  • Výstava módy 1923 – místní módní, krejčovské, obuvnické a kloboučnické závody a firmy (1. až 10. září)
  • A. MoravecV. SilovskýJ. Rambousek, grafika (23. září až 7. října)
  • E. Kodet a F. Líbal, plastiky a obrazy (14. října až 4. listopadu)
  • Brněnští výtvarníci (11. listopadu až 2. prosince)

1924[editovat | editovat zdroj]

  • František Horký, grafika a obrazy z Orlických hor a Štramberka (3. až 24. února)
  • 100 let od narození Bedřicha Smetany (2. až 15. března)
  • Max Švabinský, obrazy a grafika (23. března až 23. dubna)
  • 2. souborná výstava Augustina Mervarta (1. až 25. května)
  • Technická práce v severovýchodních Čechách, k IV. sjezdu SIA (7. až 15. června)
  • Dr. Desiderius, Veselé kresby (Hugo Boettinger) (1. až 22. června)
  • Retrospektivní výstava prací st. odborné školy pro umělecko-průmyslové zpracování kovů (29. června až 28. července)
  • Výstava Českolužického spolku Ad. Černý v Praze k 60. narozeninám A. Černého - Rokyty (29. června až 28. července)
  • Výstava sociální péče, práce dětí z Hradecka, Orlických hor, Valašska (5. až 28. října)
  • Výstava Umělecké besedy, Praha (16. listopadu až 9. prosince)
  • Slovenské výtvarné umění a umělecký průmysl SUB, Bratislava, Detva, Sup, Modra (8. prosince 1924 až 7. ledna 1925)

1925[editovat | editovat zdroj]

1926[editovat | editovat zdroj]

1927[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav VotrubaAlois Bučánek, obrazy, grafika a sochy (13. února až 7. března)
  • Ludvík Kuba, souborná výstava obrazů, akvarelů a kreseb (3. až 25. dubna)
  • Jan Lauschmann, fotografie (1. až 8. května)
  • Dánská architektura (26. května až 2. června)
  • 10 let pěšího pluku 4 Prokopa Velikého, výstava památek (29. května až 11. září)
  • Antonín Waldhauser a staromistrovská grafika domácí i cizí (18. září až 9. října)
  • Richard Lauda, obrazy, grafika, kresby (16. října až 6. listopadu)
  • Třetí výstava Českého klubu fotografů amatérů (20. až 27. listopadu)
  • Slovenská Umelecká beseda, souborná výstava (20. listopadu až 4. prosince)
  • Gobeliny a koberce z Valašského Meziříčí (11. až 27. prosince)

1928[editovat | editovat zdroj]

1929[editovat | editovat zdroj]

30. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1930 Josef Váchal, dřevoryty (souborná výstava grafiky) 12. ledna až 30. března MPM čítárna 700 osob vstup volný, prodejní výstava
1930 Maxmilián Pirner, Jan Preisler a Vlaho Bukovac ve sbírce náchodského továrníka Leo Strasse 19. ledna až 16. února MPM 917 osob vstupné 3 Kč
1930 Spolek výtvarných umělců, Brno, souborná výstava prací 23. února až 16. března MPM 682 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava; autoři: L. Dvořáček, B. Fuchs, A. Handzel, J. Král, V. Kristin, A. Procházka, L. Procházková, F. Srp, F. Süsser, V. Vokálek, L. Žák, E. Stavinoha
1930 Souborná výstava prací členů sdružení českých umělců grafiků Hollar; Helena JohnováJosef Škoda, grafika, plastiky 30. března až 1. května MPM 750 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava, vystavující: A. J. Alex, C. Bouda, Z. Braunerová, P. Dilinger, B. Jaroněk, F. Kobliha, A. Majer, A. Moravec, A. Nauman, J. Rambousek,P. Rosová-Vicenová, V. Silovský, J. Stretti-Zamponi, V. Stretti, T. F. Šimon, Dr. Karel Tondl, K. Vik, J. C. Vondrouš; Helena Johnová: grafické listy a majoliky; Josef Škoda: plastiky
1930 Anto Trstenjak, obrazy, akvarely a kresby 11. května až 9. června MPM, spolupráce: čsl.- jihoslovanská liga a česko-lužický spolek v Hradci Králové 386 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1930 Výstava grafiky Hollar 1. až 29. června MPM
1930 I. putovní výstava východočeských klubů fotografů amatérů 7. až 15. června MPM
1930 Soutěžní návrhy na stavbu obecné a měšťanské školy v Pojizeří 7. až 15. června
1930 Pirotské koberce a jihoslovanský drobný umělecký průmysl 8. až 23. června MPM 400 osob
1930 Antoš Frolka, motivy z moravského Slovácka, akvarely a pastely 21. září až 12. října MPM 1 100 osob prodejní výstava
1930 Václav Špála, souborná výstava 19. října až 9. listopadu MPM 700 osob prodejní výstava, doprovodná přednáška
1930 Anna Macková, dřevoryty (souborná výstava grafických prací) 5. října až 31. prosince MPM prodejní výstava
1930 Čeněk Kvíčala, obrazy 23. listopadu až 14. prosince MPM 720 osob prodejní výstava
1930 Hradečtí umělci – souborná výstava projektů, obrazů a plastik 21. prosince 1930 až 18. ledna 1931 MPM 600 osob vystavující: F. Bartoš, J. Heřman, F. Kratochvíl, B. Lizner, J. Rejchl, K. Seifert, J. Škoda, B. Waigant, M. Waigantová
1931 Antonín HudečekLadislav Beneš, obrazy a plastiky (souborná výstava) 15. února až 15. března MPM 1 800 osob prodejní výstava
1931 Vojtěch Sedláček, souborná výstava obrazů, akvarelů, kreseb a graf. prací 22. března až 12. dubna MPM, spolupráce: Umělecká Beseda v Praze 850 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1931 Alois Wierer, obrazy, grafika 19. dubna až 3. května MPM 660 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1931 Jaroslav Veris, obrazy a kresby 10. až 26. května MPM 750 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1931 Památky osvobození 1918 ve výtvarném umění 31. května až 21. června MPM, spolupráce: museum Památníku národního osvobození v Praze 4 000 osob
1931 Pestrý týden škole a rodině, hlubotiskové obrazy 13. až 30. září MPM, spolupráce: Masarykova vyšší lidová škola okres. osvět. sboru 1 100 osob putovní výstava, doprovodná přednáška
1931 Vladimír Svoboda, figurální motivy a krajiny 4. až 18. října MPM 400 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1931 Otto Matoušek, obrazy, kresby, grafika 25. října až 15. listopadu MPM 450 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1931 II. východočeská radiovýstava 22. až 29. listopadu MPM, spolupráce: Východočeský radioklub 4 200 osob
1931 Ilja Repin a skupina ruských malířů z Paříže 13. prosince 1931 až 17. ledna 1932 MPM 2100 osob prodejní výstava; vystavující: S. Archipov, J. Bilibin, M. Bogdanov-Bělskij, A. Korovin, K. Korovin, V. Levi, V. Masjutin, M. Orlov, J. Rjepin, P. Zacharov, M. Veščilov, S. Vinogradov, S. Žukovskij
1932 Otakar Sedloň, souborná výstava akvarelů a kreseb z Orlických hor 24. ledna až 29. února MPM čítárna vstup volný, prodejní výstava
1932 Dobri Dobrov (Bulharsko), obrazy a kresby (souborná výstava) 21. února až 3. května MPM 600 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 Milada Marešová, obrazy a kresby (souborná výstava) 21. února až 20. března MPM 550 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 František Aron, obrazy Podkarptskoruské (souborná výstava) 27. března až 17. dubna MPM 500 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 Bedřich Mudroch z Trutnova, obrazy a kresby 24. dubna až 8. května MPM 430 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 I. výstava obrazů a plastik čes. umělců ze soukromého majetku členů Kruhu přátel umění v Hradci 5. června až 10. července MPM 700 osob vstupné 2 Kč
1932 I. výstava památek hudebního života v Hradci Králové 1. až 21. září MPM, spolupráce: Historické muzeum 541 osob vstupné 3 Kč
1932 Antonín Hudeček, obrazy 25. září až 19. října MPM 850 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 III. východočeská radio výstava 23. až 30. října MPM, spolupráce: Východočeský radioklub 3000 osob
1932 Jindra Vlček, Naše legie v Rusku a Sibiři (souborná výstava obrazů) 6. až 27. listopadu MPM 1 630 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1932 Franta Kaván, souborná výstava 4. prosince 1932 až 1. ledna 1933 MPM 1 960 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Hradečtí výtvarníci: Heřman, Lizner, Sedláček, Škoda, Vávra 15. ledna až 5. února MPM 811 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Zušlechtěná výroba a výtvarná práce severovýchodních Čech 19. února až 12. března MPM, spolupráce: Svaz čs. díla v Hradci Králové 3 500 osob vstupné 3 kč, tři interiéry, textilie, krajky, užitkové sklo a keramika, svítidla, drobné dekorační předměty, vazby knih, expozice SPŠ v Hradci Králové; výstavu navštívil František Ulrich
1933 Josef Hodek – Václav Karel –Alois Langenberg, obrazy, plastiky, grafiky, kresby, knižní vazby, ex libris 19. března až 9. dubna MPM 476 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Vincent BenešBřetislav Benda, obrazy a plastiky 16. dubna až 7. května MPM 749 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Železnobrodské sklo (Výstava moderního skla železnobrodského) 14. až 28. května MPM, spolupráce: Sklářský ústav v Hradci Králové 4 200 osob vstupné 2 Kč
1933 Alfons Mucha, obrazy a kresby 4. června až 16. července MPM 3 131 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Marta Rožánková-Drábková, obrazy 24. září až 8. října MPM 612 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Výstava československo-polské vzájemnosti 15. až 29. října MPM, spolupráce: Historické museum, Československo-polská společnost v Hradci Králové 3 000 osob
1933 4. východočeská radiovýstava 5. až 12. listopadu MPM, spolupráce: Východočeský radioklub přes 4 000 osob
1933 Jaroslav Panuška, obrazy a kresby 19. listopadu až 10. prosince MPM 1 289 osob vstupné 3 Kč, prodejní výstava
1933 Ch. R. Knapp (USA), akvarely 19. listopadu až 3. prosince MPM čítárna prodejní výstava, doprovodné přednášky
1933 Fotografie členů Klubu fotografů amatérů v Hradci Králové 6. až 11. prosince MPM čítárna vstupné 2 Kč
1933 Vojtěch Preissig, souborná výstava (Souborná výstava obrazů a grafiky členů SČUG Hollar se zvláštním souborem mistra Vojtěcha Preissiga) 17. prosince 1933 až 7. ledna 1934 MPM 800 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Výstava módy, místních módních salonů 25. února až 4. března MPM, spolupráce: Sdružení krejčích, švadlen a modistek přes 1500 osob
1934 Ludvík Vacátko, obrazy, kresby a plastiky 11. března až 2. dubna MPM 1 052 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Jaroslav GrusKarel Dvořák, obrazy a plastiky 8. až 29. dubna MPM 652 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Václav Pavlík a Ladislav Šmída, obrazy 6. až 27. května MPM 608 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Julius Mařák a jeho žáci 10. června až 15. července MPM (ze soukr. majetku Klubu přítel umění) 665 platících vstupné 3 Kč
1934 V. východočeská radiovýstava 23. až 30. září MPM, spolupráce: Východočeský radioklub cca 3 000 osob
1934 Helena Broftová-Piťhová, obrazy 7. až 21. října MPM 331 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Podkarpatoruský lidový průmysl "Rusínka" Užhorod 27. října až 4. listopadu MPM, spolupráce: společnost ""Rusínka"" v Užhorodě 900 osob vstup volný, prodejní výstava; textilie, keramika, hračky
1934 Oldřich HomoláčKarel Kotrba, obrazy a plastiky 11. listopadu až 2. prosince MPM 617 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1934 Užitá grafika MPM čítárna novoročenky aj.
1934 Současná grafika od 5. července MPM čítárna u příležitosti sjezdu Svazu českých muzeí a České archivní společnosti
1934 Stavební vývoj Hradce Králové a jeho topografie 3. července až 31. prosince čítárna k 15. sjezdu čs. muzeí
1934 Václav Radimský, motivy z Polabí 5. prosince 1934 až 1. ledna 1935 MPM 715 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1935 S. V. U. Mánes, souborná výstava obrazů a plastik 16. února až 17. března MPM 871 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1935 Julie Winterová-Mezerová, obrazy – Josef Škoda, plastiky 31. března až 22. dubna MPM 638 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1935 Bulharská grafika 1. června až 14. července
1935 Augustin Ságner, obrazy – Zdeněk Dvořák, plastické karikatury 27. září až 13. října MPM 481 platících vstupné 3 kč, prodejní výstava
1935 Ľudovít Csordák z Košic, obrazy 10. listopadu až 1. prosince MPM 1 030 osob vstupné 3 kč, prodejní výstava
1935 Stavební vývoj Hradce Králové 15. až 22. září MPM 300 osob (odborná veřejnost) + 254 (laická veřejnost) ke konferenci mezinárodního Kongresu pro obchodní vzdělání a ke konferenci 90 architektů a inženýrů
1935 Novoročenky a jiné tisky (dvě výstavky) MPM čítárna
1935 Rok 1848 v obrazech, rytinách a dokumentech MPM, zapůjčeno lékárníkem Františkem Dvořáčkem z Brna čítárna
1935 Fotoskupina pěti, Brno 1. prosince 1935 až 31. května 1936 MPM čítárna vstup volný, prodejní výstava; vystavující: J. Kamenický, B. Němec, J. Nohel, F. Povolný, H. Táborský z Brna; fotoexperimenty, fotografiky, fotogramy, fotomontáže
1935 VI. východočeská radiovýstava 27. října až 3. listopadu MPM, spolupráce: Východočeský radioklub cca 3 000 osob
1935 Moderní zubní technika 10. až 17. listopadu MPM čítárna
1935 Spolek slovenských umělců v Bratislavě, souborná výstava obrazů a plastik 7. prosince 1935 až 1. ledna 1936 MPM 539 platících vstupné 3 Kč, prodejní výstava, vystavující: L. Křižan, St. Polkoráb, J. Votruba, M. Benka, Fr. Hoffstädter, Jul. Koreszba, J. Ladvenica, E. Lehotský, V. Mydlo, K. Ondreiček, Al. Strúhár
1936 Dobri Dobrov (Bulharsko), souborná výstava obrazůa kreseb 15. března až 5. dubna MPM 712 osob vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1936 Fotografie klubu fotografů amatérů 11. až 16. dubna MPM čítárna
1936 Milena Šimková-Elgrová, Ing. Robert Schmidt, obrazy 12. dubna až 3. května MPM 40 platících? vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1936 František Kaván, obrazy – Jan Štursa, plastiky 7. června až 19. července MPM 1 530 osob na počet 70. narozenin Františka Kavána; vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1936 Skupina výtvarníků z Hradce Králové (Souborná výstava prací členů SVU v Hradci Králové) 20. září až 18. října MPM 1 022 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava, vystavující: M. Beránek, A. Doležal, C. Freitag, J. Heřman, K. Hostovský, F. Kaván, A. Macková, K. Meisner, V. Pavlík, E. Mikanová-Urbanová, A. J. Svoboda, J. Váchal, J. Vlček, L. Wolfová, V. Škoda, M. Vávra, arch. O. Liska
1936 VII. východočeská radiovýstava 25. října až 1. listopadu MPM, spolupráce: Východočeský radioklub cca 3 000 osob
1936 Pravoslav KotíkF. V. MokrýVáclav BlažekKarel Lidický, obrazy a plastiky 8. až 29. listopadu MPM 368 osob vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1936 Výstavka typonávrhů Typografie 29. listopadu MPM k příležitosti ukončení návrhářského kurzu
1936 Výstavky grafiky Hollar, fotografie, jiné tisky MPM čítárna
1936 Expozice výzkumného ústavu sklářského MPM, spolupráce: Sklářský ústav v Hradci Králové vestibul, 1. poschodí čtyři vitríny, kde byly pravidelně vystavovány nové ukázky uměleckého a užitkového skla
1936 Výstava k 70. výročí války 1866 15. června až 31. srpna vestibul, 1. poschodí
1936 Augustin VlčekAmélie HausmannováOlga Th. PikhartováEmanuel Salomon Friedberg-MírohorskýKonstantin Bušek aj., grafika 13. prosince 1936 až 10. ledna 1937 MPM 220 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Richard Lauda, obrazy, kresby a grafika 20./21. února až 14. března MPM 406 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Skupina výtvarných umělců Brno, členská výstava 21. března až 11. dubna MPM 317 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Rudolf Vejrych, obrazy – Marta Jirásková-Havlíčková, plastiky 17. dubna až 20. května MPM 491 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Železnobrodské sklo (výstava uměleckého skla Státní sklářské školy v Železném Brodě) 27. května až 13. června MPM 2 509 osob vstupné 1 Kč, prodejní výstava, u příležitosti 19. sjezdu Elektrotechnického svazu čsl.
1937 Václav Sochor, obrazy 20. června až 25. července, prodlouženo 12. až 19. září MPM 743 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Jaroslav Skrbek, obrazy a grafika – Josef Bílek, sochy 6. až 28. listopadu MPM 244 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 VIII. východočeská radiovýstava 24. října až 1. listopadu MPM, spolupráce: Východočeský radioklub 1 620 platících vstupné 1 Kč
1937 Jednota umělců výtvarných Praha, souborná členská výstava 4. prosince 1937 až 2. ledna 1938 MPM 475 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1937 Expozice nejnovějšího skla Sklářského ústavu po celý rok vestibul 1. patra
1938 Antonín HudečekJiří HudečekLadislav Beneš, obrazy a plastiky 26. února až 20. března MPM 475 platících prodejní výstava
1938 Václav Radimský, Polabí a Krkonoše 27. března až 18. dubna MPM 332 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1938 Vladimír Pleiner, obrazy 1. až 29. května) MPM 279 osob vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava
1938 Malířské dojmy z Norska a Švédska: obrazy a kresby Ludviky Smrčkové 11. června až 17. července MPM 181 platících vstupné 2,50 Kč, prodejní výstava; pod záštitou městské rady v Hradci Králové a za účasti "Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze"
1938 300 let divadla v Hradci Králové 4. až 28. září MPM, spolupráce Historické muzeum v důsledku doby velmi nízká: 78 platících + účastníci vernisáže vstupné 2,50 Kč, vydán obsáhlý katalog
1938 Kolekce uměleckého a užitkového skla průběžně vestibul 1. patra
1939 H. Boettinger, kresby, studie a akvarely 10. června až 16. července MPM kulturní dům (pozdější městská knihovna) 322 platících prodejní výstava, výhradně vážné kresby, studie, záznamy a náčrtky (ne karikatury pod pseudonymem Dr. Desiderius)
1939 Národ svým výtvarným umělcům, východočeští umělci 12. listopadu až 10. prosince MPM, spolupráce: národní okresní vedení Národního souručenství v Hradci Králové kulturní dům (pozdější městská knihovna) 2 074 platících prodejní výstava; práce Skupiny výtvarníků v Hradci Králové a některých umělců ze severovýchodních Čech
1939 Výstava české knihy 3. až 10. prosince MPM čítárna přes 1 000 osob staré tisky, bibliografie
1939 Bohumil Knyttl, obrazy 16. prosince 1939 až 15. ledna 1940 MPM kulturní dům (pozdější městská knihovna) 321 platících

1930[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Váchal, dřevoryty (12. ledna až 30. března)
  • Maxmilián Pirner, Jan Preisler a Vlaho Bukovac ve sbírce náchodského továrníka Leo Strasse (19. ledna až 16. února)
  • Spolek výtvarných umělců, Brno, souborná výstava prací (23. února až 16. března)
  • Hollar – Helena JohnováJosef Škoda, grafika, plastiky (30. března až 1. května)
  • Anto Trstenjak, obrazy, akvarely a kresby (11. května až 9. června)
  • Výstava grafiky Hollar (1. až 29. června)
  • I. putovní výstava východočeských klubů fotografů amatérů (7. až 15. června)
  • Soutěžní návrhy na stavbu obecné a měšťanské školy v Pojizeří (7. až 15. června)
  • Pirotské koberce a jihoslovanský drobný umělecký průmysl (8. až 23. června)
  • Antoš Frolka, motivy z moravského Slovácka, akvarely a pastely (21. září až 12. října)
  • Václav Špála, souborná výstava (19. října až 9. listopadu)
  • Anna Macková, dřevoryty (5. října až 31. prosince)
  • Čeněk Kvíčala, obrazy (23. listopadu až 14. prosince)
  • Hradečtí umělci – souborná výstava projektů, obrazů a plastik (21. prosince 1930 až 18. ledna 1931)

1931[editovat | editovat zdroj]

1932[editovat | editovat zdroj]

  • Dobri Dobrov (Bulharsko), obrazy a kresby (21. února až 3. května)
  • Milada Marešová, obrazy a kresby (21. února až 20. března)
  • František Aron, obrazy (27. března až 17. dubna)
  • Bedřich Mudroch, obrazy a kresby (24. dubna až 8. května)
  • I. výstava obrazů a plastik čes. umělců ze soukromého majetku členů Klubu přátel umění v Hradci (5. června až 10. července)
  • I. výstava obrazů a plastik českých umělců v Hradci Králové (1. až 21. září)
  • Antonín Hudeček, obrazy (25. září až 19. října)
  • III. východočeská radio výstava (23. až 30. října)
  • Jindra Vlček, Naše legie v Rusku a Sibiři (6. až 27. listopadu)
  • Franta Kaván, souborná výstava (4. prosince 1932 až 1. ledna 1933)

1933[editovat | editovat zdroj]

  • Hradečtí výtvarníci: Heřman, Lizner, Sedláček, Škoda, Vávra (15. ledna až 5. února)
  • Zušlechtěná výroba a výtvarná práce severovýchodních Čech (19. února až 12. března)
  • Josef Hodek – Václav Karel –Al. Langenberg, obrazy, plastiky, grafiky, kresby, knižní vazby, ex libris (19. března až 9. dubna)
  • Vincent BenešBřetislav Benda, obrazy a plastiky (16. dubna až 7. května)
  • Železnobrodské sklo (14. až 28. května)
  • Alfons Mucha, obrazy a kresby (4. června až 16. července)
  • Marta Rožánková-Drábková, obrazy (24. září až 8. října)
  • Výstava československo-polské vzájemnosti (15. až 29. října)
  • 4. východočeská radiovýstava (5. až 12. listopadu)
  • Jaroslav Panuška, obrazy a kresby (19. listopadu až 10. prosince)
  • Ch. R. Knapp (USA), akvarely (19. listopadu až 3. prosince)
  • Fotografie členů Klubu fotografů amatérů (6. až 11. prosince)
  • Vojtěch Preissig, souborná výstava (17. prosince 1933 až 7. ledna 1934)

1934[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava módy, místních módních salonů (25. února až 4. března)
  • Ludvík Vacátko, obrazy a plastiky (11. března až 2. dubna)
  • Jaroslav GrusKarel Dvořák, obrazy a plastiky (8. až 29. dubna)
  • Václav Pavlík a Ladislav Šmída, obrazy (6. až 27. května)
  • Julius Mařák a jeho žáci (ze soukr. majetku Klubu přítel umění) (10. června až 15. července)
  • V. východočeská radiovýstava (23. až 30. září)
  • Helena Broftová-Piťhová, obrazy (7. až 21. října)
  • Podkarpatoruský lidový průmysl "Rusínka" Užhorod (27. října až 4. listopadu), textilie, keramika, hračky
  • Oldřich HomoláčKarel Kotrba, obrazy a plastiky (11. listopadu až 2. prosince)
  • Užitá grafika (novoročenky aj.), umístění: čítárna
  • Současná grafika, umístění: čítárna
  • Stavební vývoj Hradce Králové a jeho topografie (3. července až 31. prosince), k 15. sjezdu čs. muzeí, umístění: čítárna
  • Václav Radimský, motivy z Polabí (5. prosince 1934 až 1. ledna 1935)

1935[editovat | editovat zdroj]

  • S. V. U. Mánes, souborná výstava obrazů a plastik (16. února až 17. března)
  • Julie Winterová-Mezerová, obrazy – Josef Škoda, plastiky (31. března až 22. dubna)
  • Bulharská grafika (1. června až 14. července)
  • Augustin Ságner, obrazy – Zdeněk Dvořák, plastiky (27. září až 13. října)
  • Luděk Csordák, obrazy (10. listopadu až 1. prosince)
  • Novoročenky a jiné tisky (dvě výstavky), umístění: čítárna
  • Rok 1848 v obrazech, rytinách a dokumentech, umístění: čítárna
  • Fotoskupina pěti, Brno
  • VI. východočeská radiovýstava (27. října až 3. listopadu)
  • Moderní zubní technika (10. až 17. listopadu)
  • Spolek slovenských umělců v Bratislavě (7. prosince 1935 až 1. ledna 1936)

1936[editovat | editovat zdroj]

1937[editovat | editovat zdroj]

  • Richard Lauda, obrazy, kresby a grafika (21. února až 14. března)
  • Skupina výtvarných umělců Brno, členská výstava (21. března až 11. dubna)
  • Rudolf Vejrych, obrazy – Marta Jirásková-Havlíčková, plastiky (17. dubna až 20. května)
  • Železnobrodské sklo (27. května až 13. června)
  • Václav Sochor, obrazy (20. června až 25. července, prodlouženo 12. až 19. září)
  • Jaroslav Skrbek, obrazy a grafika – Josef Bílek, sochy (6. až 28. listopadu)
  • VIII. východočeská radiovýstava (24. října až 1. listopadu)
  • Jednota umělců výtvarných Praha, souborná členská výstava (4. prosince 1937 až 2. ledna 1938)
  • Expozice nejnovějšího skla Sklářského ústavu (po celý rok), umístění: I. poschodí vestibul

1938[editovat | editovat zdroj]

1939 (hlavní výstavy v kulturním domě, pozdější městské knihovně)[editovat | editovat zdroj]

  • H. Boettinger, kresby, studie a akvarely (10. června až 16. července)
  • Národ svým výtvarným umělcům, východočeští umělci (12. listopadu až 10. prosince)
  • Výstava české knihy (3. až 10. prosince), staré tisky, bibliografie; umístění: čítárna
  • Bohumil Knyttl, obrazy (16. prosince 1939 až 15. ledna 1940)

40. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1940 Mladí hradečtí výtvarníci 11. února až 11. března (7. až 21. dubna)[158]
1940 Královéhradecký kraj 13. a 14. dubna MPM čítárna doprovodná přednáška
1940 Nejkrásnější knihy "Kmene" 26. května až 2. června MPM, spolupráce: místní knihkupci čítárna velká
1940 Výstava nových tkanin 26. až 30. září MPM, spolupráce: Arbeitgemeinschaft Deutsche Textilstoffe v Berlíně, výbor pro nové hmoty v Praze, Ústav pro zvelebování živností, Obchodní a živnostenská komora čítárna cca 5 000 osob
1940 Práce posluchačů Uměleckoprůmyslové školy v Praze, prof. J. Benda (Užitá grafika, knižní umění, propagace) 13. až 20. října MPM, spolupráce: Ústav pro zvelebování živností 800 osob
1940 České umělecké knižní značky (ex libris) MPM čítárna
1940 Lidové stavby Královéhradecka v kresbách Václava Šrámka 1. listopadu až 29. prosince MPM čítárna
1941 Nové hmoty a textilie 8. až 16. února městská knihovna
1941 Gustav Porš, obrazy 4. až 26. května městská knihovna
1941 Hradec Králové ve fotografii 1. až 22. června městská knihovna
1941 Václav Pavlík, obrazy 22. listopadu až 14. prosince MPM městská knihovna vstupné 2 K
1941 Jaroslav Míšek, grafika 24. listopadu až 13. prosince čítárna vstup volný
1942 Jindra Vlček, "Z mého rodného kraje" 18. ledna až 15. února
1942 Bedřich Horálek, O. Nejedlý, V. Beneš, A. Hudeček, V. Rada, V. Sedláček 22. února až 15. března MPM
1942 Bohumil Lízner, souborná výstava 22. března až 12. dubna
1942 Ferdinand Kotvald, obrazy 19. dubna až 10. května
1942 Jaroslav Dědina 11. až 25. října opět v budově muzea vstupné 2 K
1942 Josef Škoda, sochy 1. až 30. listopadu
1942 Umělci národu 1942 až 1943 6 až 23. prosince
1943 Věra Jičínská, obrazy 7. až 28. února
1943 Německo v kroji od 28. dubna
1943 Leoš Kubíček, plastiky 30. května až 30. června
1943 Sudetští grafikové (Metzner-Bund) 2. až 28. září část prací prodejná
1943 Josef Tomáš Blažek 10. až 31. října Městská kulturní služba prodejní výstava
1943 Karel Karas, obrazy listopad Kulturní úřad města prodejní výstava
1943 Adolf Doležal, obrazy 5. až 24. prosince Kulturní úřad města prodejní výstava
1944 Česká grafika 27. února až 15. března Kulturní rada putovní výstava
1944 Pardubičtí výtvarníci (členská výstava spolku výtvarných umělců východočeských v Pardubicích) 9. až 30. dubna vystavující: J. Salavec, B. Tůma, L. Vele, F. Zuska, J. Bílek, E. Kubíček, J. Vávra, Ing. arch. K. Kalvoda, Ak. Arch. K Řepa, Ing. arch. J. Salák, F. V. Danihelka, S. havrlík, O. Karel, B. Lomek, L. Pejchl, J. Podhajský
1944 Karel Jan Sigmund 14. května až 4. června Kulturní úřad města prodejní výstava
1944 Julie Winterová-Mezerová, obrazy 18. června až 9. července Kulturní úřad města prodejní výstava, 260. výstava
1944 Radostná tvorba po práci 15. až 30. července výstava obrazů, plastik a architektury zaměstnanců Škodových závodů v Plotišti; vstup volný
1945 Hitler v sovětské karikatuře 21. října až 4. listopadu Společnost pro kulturní a hospodářské styky se SSSR putovní výstava
1945 Skupina výtvarníků Hradec Králové 16. prosince 1945 až 15. ledna 1946 prodejní výstava, vystavující: J. Bílek, F. Bureš, A. Doležal, M. Fňouková, J. Heřman, D. Hess, k. Hostovský, K. Hladík, B. Jüngling, A. Kozák, L. Kubíček, K. Langer, O. Liska, K. Meisner, J. Mezerová-Winterová, E. Mikanová-Urbanová, A. Militky, J. Rejchl, F. Soukup, F. Stupecká, K. Šterba, J. Škoda, B. Tůma, B. S. Urban, J. Vlček, V. Walter, J. Života
1946 Vincenc Walter 3. až 23./24. března 1 242 osob vstupné 3 K, prodejní výstava
1946 Královéhradecko v odboji, revoluci a výstavbě 5. května až 16./30.[1] června
1946 Výbor děl z městské obrazárny září až říjen 1 311 osob vstupné 3 Kč
1946 František Strážnický, výstava malířského díla 10. až 30. listopadu 666 osob vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1946 Jindra Vlček: Terezín 1946 - Rumburk, odsun Němců 7. až 31. prosince spolupráce: Svaz osvobozených politických vězňů v HK 1 310 osob vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1947 Umělecká beseda, členská výstava 26. ledna až 23. února 695 osob + školní výpravy vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1947 Vojenská osvětová výchova 1. až 7. března
1947 S. V. U. Aleš, Praha 20. dubna až 18. května 863 osob vstupné 4 Kč, prodejní výstava
1947 Jiří Židlický, obrazy 25. května až 6. července spolupráce: Okresní myslivecký spolek 1 489 osob vstupné 10 Kčs, prodejní výstava
1947 Výbor děl z městské obrazárny červenec až září
1947 Výstava poštovních známek 12. až 19. října
1947 Skupina výtvarníků Hradec Králové 26. října až 23. listopadu spolupráce: Okresní a místní rada osvětová
1947 Josef Gočár, celoživotní dílo 30. listopadu až 31. prosince spolupráce: Okresní a Místní rada osvětová, stavební úřad MNV 490 osob vstupné 5 Kčs
1947 Výstava obrazů třinácti členů Jednoty umělců výtvarných z Prahy 20. dubna až 18. května 714 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1948 Výchova učňů v n. p. Škodovy závody 14. až 22. února vstup volný
1948 Výstava obrazů ze STM 22. až 30. května STM = Soutěž tvořivosti mládeže
1948 Výstava plánování moderního Hradce Králové 20. až 30. května
1948 S. V. U. Aleš, Brno červen 1 692 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1948 Výběr obrazů a plastik z městské galerie červenec až září
1948 Bedřich MudrochJosef Škoda 26. září až 17. října 793 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1948 Členská výstava spolku východočeských výtvarných umělců 28. listopadu až 23. prosince 900 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 Dětská kresba a malba 6. až 20. února spolupráce: Kulturní referát MNV a Okresní pedagogický sbor v Hradci Králové 1 081 osob vstupné 5 Kčs, práce žáků ředitele Josefa Bartušky
1949 S. V. U. Purkyně, Praha 13. března až 4. dubna spolupráce: kulturní referát MNV 617 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 S. Č. U. G. Hollar 22. května až 8. června spolupráce: kulturní referát MNV 648 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 Výstava dětské kresby 3. až 12. května spolupráce: Školský, osvětový a tělovýchovný referát KNV vstupné dobrovolné
1949 V. Pavlík, obrazy 22. května až 8. června 822 osob vstupné 5 Kčs
1949 S. V. U. Mánes 19. června až 10. července spolupráce: Kulturní referát MNV 845 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 Městská galerie, výběr obrazů a plastik červenec až srpen
1949 Česká kresba 19. století z NG 11. září až 2. října putovní výstava
1949 Dělník v práci a po práci 9. až 23. října
1949 Jan Slavíček, obrazy 6. až 27. listopadu spolupráce: Kulturní referát MNV 1 182 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 Anglické předvolební plakáty 29. listopadu až 20. prosince čítárna
1949 Jindra Vlček mezi horníky 3. až 26. prosince spolupráce: Svaz čs. výtvarných umělců 402 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1949 Polský tisk 1. prosince 1949 až 31. ledna 1950

1940[editovat | editovat zdroj]

  • Mladí hradečtí výtvarníci (11. února až 11. března)
  • Královéhradecký kraj (13. a 14. dubna); umístění: čítárna
  • Nejkrásnější knihy "Kmene" (26. května až 2. června); umístění: čítárna
  • Výstava nových tkanin (26. až 30. září); umístění: čítárna
  • Práce posluchačů Uměleckoprůmyslové školy v Praze, prof. J. Benda (13. až 20. října)
  • České umělecké knižní značky
  • Lidové stavby Královéhradecka v kresbách Václava Šrámka (1. listopadu až 29. prosince); umístění: čítárna

1941[editovat | editovat zdroj]

  • Nové hmoty a textilie (8. až 16. února), umístění: městská knihovna
  • Gustav Porš, obrazy (4. až 26. května), umístění: městská knihovna
  • Hradec Králové ve fotografii (1. až 22. června), umístění: městská knihovna
  • Václav Pavlík, obrazy (22. listopadu až 14. prosince), umístění: městská knihovna
  • Jaroslav Míšek, grafika (24. listopadu až 13. prosince), umístění: čítárna

1942[editovat | editovat zdroj]

  • Jindra Vlček, Z rodného kraje (18. ledna až 15. února)
  • Bedřich Horálek, O. Nejedlý, V. Beneš, A. Hudeček, V. Rada, V. Sedláček (22. února až 15. března)
  • Bohumil Lízner, souborná výstava (22. března až 12. dubna)
  • Ferdinand Kotvald, obrazy (19. dubna až 10. května)
  • Jaroslav Dědina (11. až 25. října), výstava opět v budově muzea
  • Josef Škoda, sochy (1. až 30. listopadu)
  • Umělci národa 1942 až 1943 (6 až 23. prosince)

1943[editovat | editovat zdroj]

1944[editovat | editovat zdroj]

1945[editovat | editovat zdroj]

Skupina výtvarníků Hradec Králové (16. prosince 1945 až 15. ledna 1946)

1946[editovat | editovat zdroj]

  • Vincenc Walter (3. až 23. března)
  • Královéhradecko v odboji, revoluci a výstavbě (5. května až 16. června)
  • Výbor děl z městské obrazárny (září až říjen)
  • František Strážnický (10. až 30. listopadu)
  • Jindra Vlček (7. až 31. prosince)

1947[editovat | editovat zdroj]

  • Umělecká beseda (26. ledna až 23. února)
  • Vojenská osvětová výchova (1. až 7. března)
  • S. V. U. Aleš, Praha (20. dubna až 18. května)
  • Jiří Židlický, obrazy (25. května až 6. července)
  • Výbor děl z městské obrazárny (červenec až září)
  • Výstava poštovních známek (12. až 19. října)
  • Skupina výtvarníků Hradec Králové (26. října až 23. listopadu)
  • Josef Gočár, celoživotní dílo (30. listopadu až 31. prosince)

1948[editovat | editovat zdroj]

  • Výchova učňů v n. p. Škodovy závody (14. až 22. února)
  • Výstava obrazů ze STM (22. až 30. května)
  • Výstava plánování moderního Hradce Králové (20. až 30. května)
  • S. V. U. Aleš, Brno (červen)
  • Výběr obrazů a plastik z městské galerie (červenec až září)
  • Bedřich Mudroch – J. Škoda (26. září až 17. října)
  • Členská výstava spolku východočeských výtvarných umělců (28. listopadu až 23. prosince)

1949[editovat | editovat zdroj]

  • Dětská kresba a malba (6. až 20. února)
  • S. V. U. Purkyně, Praha (13. března až 4. dubna)
  • S. Č. U. G. Hollar (22. května až 8. června), 285. výstava
  • Výstava dětské kresby (3. až 12. května)
  • V. Pavlík, obrazy (22. května až 8. června)
  • S. V. U. Mánes (19. června až 10. července)
  • Městská galerie, výběr obrazů a plastik (červenec až srpen)
  • Česká kresba 19. století z NG (11. září až 2. října)
  • Dělník v práci a po práci (9. až 23. října)
  • Jan Slavíček, obrazy (6. až 27. listopadu)
  • Anglické předvolební plakáty (29. listopadu až 20. prosince), umístění: čítárna
  • Jindra Vlček mezi horníky (3. až 26. prosince)

50. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1950 Karel Hodr, obrazy 5. až 19. února 1 120 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1950 Slovenská grafika 26. února až 16. března spolupráce: Československá společnost putovní výstava, prodejní výstava
1950 Výtvarník mezi horníky 26. března až 16. dubna 197 osob vstupné 5 Kčs, putovní výstava k oslavám 700 let československého hornictví, pořádaných pod záštitou prezidenta Klementa Gottwalda
1950 Slovenské výtvarné umění 30. dubna až 21. května spolupráce: Národní slovenská galerie v Bratislavě, Lidová akademie a pobočka Československé společnosti v Hradci Králové 314 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1950 Petr Dilinger 28. května až 14. června 309 osob vstupné 5 Kčs, prodejní výstava
1950 Julius Mařák, souborná výstava 1. černa až 31. července 1 414 osob vstupné 5 Kčs; k 50. výročí úmrtí
1950 Tisk lidově demokratických států a SSSR
1950 Malířství 19. století
1951 Mikoláš Aleš, kresby 1. dubna až 1./5.[159] května spolupráce: Národní galerie 2 597 osob vstupné 5 Kčs
1951 Josef Škoda, posmrtná výstava sochařského díla 10. května až 10./16.[159] června spolupráce: Krajská galerie a Svaz čs. výtvarných umělců
1951 Umění Afriky 26. května až 20. června putovní výstava z Náprstkova muzea 1 337 osob vstupné 5 Kčs
1951 Alois Jirásek na studiích v Hradci Králové 1 500 osob vstupné 2 Kčs
1951 Výstava ze sbírek Městské galerie
1951 Václav Brožík, kresby
1951 Výstava československé armády 30. září až 17. října
1951 Filatelistická výstava 20. až 28. října spolupráce s Klubem filatelistů
1951 Výstava sovětské knihy 12. až 18. listopadu 1 400 osob včetně škol
1951 Bedřich Havránek, kresby
1951 Čína včera a dnes 10. prosince 1951 až 6. ledna 1952
1951 Josef Navrátil, kresby a obrazy
1951 Vojtěch Sedláček, obrazy a kresby[159]
1952 Max Švabinský, obrazy 25. ledna až 17. února 1 067 osob vstupné 5 Kčs
1952 Vojenská výstava
1952 Honoré Daumier
1952 Vývoj knihy od prvotisku až po současnost 6. dubna až 4. května vstupné 5 Kčs; výstava se sbírkových předmětů muzea
1952 To jsou oni (SNB)
1952 Výstava sovětské knihy
1952 Výstava kancelářských strojů
1952 Mikoláš Aleš, dílo
1953 Zdeněk Nejedlý, život a dílo 8. února až 30. března
1953 Cestou Hanzelky a Zikmunda 24. ledna až 22. února
1953 Husitství na Hradecku 3. května až 1. prosince autor: Karel Michl, později jako expozice, místo toho expozice feudalismu a kapitalismu
1953 Antonín Mánes, obrazy 9. května až 7. června
1953 Státní péče a ochrana přírody (Ochrana přírodních památek) 28. srpna až 30. září
1954 Výtvarníci a kniha 7. května až 13. června
1954 Česká krajina 19. a 20. století, ze sbírek krajské galerie srpen až říjen
1954 Ignát Hermann září až říjen
1954 3 agitační výstavky k volbám nádražní hala
1954 Kulturní obraz Hradeckého kraje 19. listopadu až 20. prosince knihy, staré tisky
1954 Klement Gottwald, dílo
1954 J. V. Stalin, život a dílo
1955 Grafika, kresby a akvarely krajské galerie 13. února až 6. března
1955 10 let kulturního rozvoje Hradeckého kraje 15. května až 15. července
1955 100 let Babičky Boženy Němcové 18. září až 30. října
1955 Členská výstava krajského výtvarného střediska 27. listopadu až 31. prosince
1955 S. K Neumann
1955 Zdeněk Nejedlý
1956 Včela medonosná 3. června až 15. září historie včelařství po soudobé včelíny, výrobky z medu i vosku, včelařské nářadí
1956 Škůdci polního hospodářství 3. června až 15. září
1956 Výtvarné práce z jiráskovské soutěže 8. až 30. dubna
1956 Výstava KVS 18. listopadu až 31. prosince
1956 Výstava starých tisků
1956 Výstava k 30. výročí KSČ
1956 Michal Silorád Patrčka
1957 Výstava kronik 7. února až 10. března
1957 Nové archeologické nálezy u Lochenic 15. až 28. března
1957 Rjepin a jeho současníci 21. dubna až 12. května
1957 Létající květy (výstava motýlů) 1. až 30. června
1957 Temno na Hradecku 9. června až 31. srpna výstavní sál muzea
1957 Vývoj řemesel v 18. století
1957 Antonín Hudeček 1. až 18. září
1957 Josef Heřman, posmrtná výstava 22. září až 20. října
1957 Zkamenělý život pravěku 1. až 31. října
1957 Slavný Říjen, výstava k 40. výročí VŘSR 3. až 30. listopadu
1957 Členská výstava ČFVU od 8. prosince
1958 Soutěžní návrhy na náměstí 28. října, Sukovy sady a U soutoku 6. až 20. dubna
1958 500 let české knihy březen
1958 Militarismus bez masky 1. až 31. května
1958 Zkamenělý život
1958 Nerostné bohatství Hradeckého kraje 15. června až 19. září
1958 Jak čs. buržoazie připravovala Mnichov (Již nikdy Mnichov) 1. až 31. října
1958 Profil 57 od 19. října
1958 Jaroslav Pacovský, fotografie 19. října až 10. listopadu
1958 Šabacký: Po stopách J. A. Komenského na Hradecku, obrazy, kresby 13. listopadu až 7. prosince
1958 Zeměměřič přispívá k budování socialismu ve své vlasti 15. až 30. listopadu výstava geodetických a kartografických prací
1958 Keramika ze sbírky Emanuela Hloupého
1958 Perníkové formy
1958 Umělecké památky antického Řecka
1959 Výstava novoročenek
1959 Po stopách Jiráskova kraje
1959 Zahraniční výměna "Prací krajského muzea v HK"
1959 Domácí nářadí od pravěku k dnešku
1959 Severní ptačí hosté v ČSR 1. až 30. března
1959 Chraňte užitečné ptactvo
1959 České umění 18. a 19. století
1959 Výstava soutěžních návrhů na pomník Jana Žižky 1. až 14. května
1959 Hradec Králové v obrazech tří století
1959 Neznámý Tibet 24. května až 30. června
1959 Josef Krapka Náchodský
1959 Sýrie ve fotografii a umělecké výrobě
1959 Dokumenty a historie Hradeckého kraje 1. září až 15. října
1959 Vojtěch Sedláček, obrazy a kresby
1959 Napiš to, Kischi! 1. až 30. listopadu spolupráce: Památník národního písemnictví výstava o životě a díle světového reportéra
1959 Vincent Hložník, grafika 1. až 6. prosince
1959 20 000 km po Sovětském svazu 10. až 31. prosince autor: Adolf Čejchan
1959 1 100 let české architektury (Tisíc a sto let architektura na území ČSR) 10. prosince 1959 až 10. ledna 1960
1959 Vojtěch Sedláček, obrazy a kresby

1950[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Hodr, obrazy (5. až 19. února)
  • Slovenská grafika (26. února až 16. března)
  • Výtvarník mezi horníky (26. března až 16. dubna)
  • Slovenské výtvarné umění (30. dubna až 21. května)
  • Petr Dilinger (28. května až 14. června)
  • Julius Mařák
  • Tisk lidově demokratických států a SSSR
  • Malířství 19. století

1951[editovat | editovat zdroj]

1952[editovat | editovat zdroj]

1953[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Nejedlý, život a dílo (od 9. února)
  • Cestou Hanzelky a Zikmunda (24. ledna až 22. února)
  • Husitství na Hradecku (květen až listopad)
  • Antonín Mánes, obrazy (9. května až 7. června)
  • Státní péče a ochrana přírody (28. srpna až 30. září)

1954[editovat | editovat zdroj]

  • Výtvarníci a kniha (7. května až 13. června)
  • Česká krajina 19. a 20. století, ze sbírek krajské galerie (srpen až říjen)
  • Ignát Hermann (září až říjen)
  • 3 agitační výstavky k volbám
  • Kulturní obraz Hradeckého kraje (19. listopadu až 20. prosince), knihy, staré tisky
  • Klement Gottwald, dílo
  • J. V. Stalin, život a dílo

1955[editovat | editovat zdroj]

  • Grafika, kresby a akvarely krajské galerie (13. února až 6. března)
  • 10 let kulturního rozvoje Hradeckého kraje (15. května až 15. července)
  • 100 let Babičky Boženy Němcové (18. září až 30. října)
  • Členská výstava krajského výtvarného střediska (27. listopadu až 31. prosince)
  • S. K Neumann
  • Zdeněk Nejedlý

1956[editovat | editovat zdroj]

  • Včela medonosná (3. června až 15. září)
  • Škůdci polního hospodářství (3. června až 15. září)
  • Výtvarné práce z jiráskovské soutěže (8. až 30. dubna)
  • Výstava KVS (18. listopadu až 31. prosince)
  • Výstava starých tisků
  • Výstava k 30. výročí KSČ
  • Michal Silorád Patrčka

1957[editovat | editovat zdroj]

  • Temno na Hradecku (9. června až 31. srpna)
  • Vývoj řemesel v 18. století
  • Létající květy (výstava motýlů) (1. až 30. června)
  • Výstava kronik (17. února až 10. března)
  • Rjepin a jeho současníci (21. dubna až 12. května)
  • Antonín Hudeček (1. až 18. září)
  • Josef Heřman, posmrtná výstava (22. září až 20. října)
  • Zkamenělý život pravěku (1. až 31. října)
  • Nové archeologické nálezy u Lochenic (15. až 28. března)
  • Slavný Říjen, výstava k 40. výročí VŘSR (3. až 30. listopadu)
  • Členská výstava ČFVU (od 8. prosince)

1958[editovat | editovat zdroj]

  • Soutěžní návrhy na náměstí 28. října, Sukovy sady a U soutoku (6. až 20. dubna)
  • 500 let české knihy (březen)
  • Militarismus bez masky (1. až 31. května)
  • Zkamenělý život
  • Nerostné bohatství Hradeckého kraje (15. června až 19. září)
  • Jak čs. buržoazie připravovala Mnichov (1. až 31. října)
  • Profil 57 (od 19. října)
  • Jaroslav Pacovský, fotografie (19. října až 10. listopadu)
  • Šabacký: Po stopách J. A. Komenského na Hradecku, obrazy, kresby (13. listopadu až 7. prosince)
  • Zeměměřič přispívá k budování socialismu ve své vlasti (15. až 30. listopadu)
  • Keramika ze sbírky Emanuela Hloupého
  • Perníkové formy
  • Umělecké památky antického Řecka

1959[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava novoročenek
  • Po stopách Jiráskova kraje
  • Zahraniční výměna "Prací krajského muzea v HK"
  • Domácí nářadí od pravěku k dnešku
  • Severní ptačí hosté v ČSR (1. až 30. března)
  • Chraňte užitečné ptactvo
  • České umění 18. a 19. století
  • Výstava soutěžních návrhů na pomník Jana Žižky (1. až 14. května)
  • Hradec Králové v obrazech tří století
  • Neznámý Tibet (24. května až 30. června)
  • Josef Krapka Náchodský
  • Sýrie ve fotografii a umělecké výrobě
  • Dokumenty a historie Hradeckého kraje (1. září až 15. října)
  • Vojtěch Sedláček, obrazy a kresby
  • Napiš to, Kischi! (1. až 30. listopadu)
  • Vincent Hložník, grafika (1. až 6. prosince)
  • 20 000 km po Sovětském svazu (10. až 31. prosince)
  • 1 100 let české architektury (10. prosince 1959 až 10. ledna 1960)

60. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1960 František Bidlo, karikatury 15. ledna až 28. února
1960 Ze sbírek Národní galerie 17. ledna až 14. února
1960 Obrazy zámků Hradeckého kraje 21. února až 27. března
1960 Nejde jen o Berlín 1. až 10. března
1960 Výstavka květin 1. března až 3. května
1960 Jindřich Prucha, obrazy 19. března až 10. dubna malý sál
1960 Německá selská válka 3. dubna až 29. května
1960 Emila Medková, fotografie 1. května až 7. června
1960 Archivní dokumenty Hradeckého kraje 14. května až 15. října výstava pokračovala v sálech městské galerie na náchodském zámku
1960 Holý – Benda, obrazy, plastiky 1. července až 18. září
1960 Mrva – Zemánek, obrazy, plastiky 18. září až 26. října
1960 Osvobození Východočeského kraje Rudou armádou 5. listopadu až 31. prosince
1960 Výstava ČFVU v Hradci Králové 6. listopadu až 31. prosince
1961 40 let bojů KSČ za socialismus a komunismus 14. května až 30. června
1961 Krajiny, zátiší, motiv práce v současné malířské tvorbě 14. května až 30. června
1961 Polský politický plakát 30. června až 31. července
1961 Umělecká řemesla 3. srpna až 30. září
1961 Jindřich Wielgus, sochy 7. září až 8. října
1961 Adolf Hoffmeister, kresby 12. října až 12. listopadu
1961 Výroční výstava ČSFVU 19. listopadu až 23. prosince
1962 Vlastimil Beneš, obrazy 1. dubna až 9. května
1962 Emil Filla, obrazy, plastiky ze soukromých sbírek 20. května až 1. července
1962 Archeologický výzkum 1. dubna až 31. srpna 1. patro autor výstavy: Vít Vokolek
1962 Staré lidové stavby, fotografie 1. dubna až 10. listopadu
1962 Josef Wagner, kresby a plastiky 15. července až 10. září
1962 Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací 3. až 12. září
1962 Výstavka minerálů 5. září až 31. prosince 1. poschodí
1962 Výstava peněz (SBČS, STSP) 23. října až 4. listopadu
1963 Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací 30. srpna až 8. září
1964 Starý Hradec ve fotografii 22. března až 24. května
1964 Staré lidové stavby, fotografie 22. března až 16. srpna pokračování výstavy z roku 1962
1964 Perníkářské formy 22. března až 12. července autor: E. Hloupý
1964 Mezinárodní výstava fotoamatérů-zdravotníků z Polska, Maďarska, SSSR, ČSSR 31. května až 28. června
1964 Výstavka ptactva 14. července až 18. října
1964 Bohdanečská rezervace ve fotografii Františka Janalíka a Ing. Jiřího Svobody 2. srpna až 13. září
1964 Výstavba Hradce Králové od boření pevnosti do současnosti 14. června až 18. října v letech 1965 a 1966 jako stálá expozice
1964 20 let Slovenského národního povstání 18. srpna až 18. října autor: J. Stárková
1964 Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací 17. až 30. září
1964 Bojovné dílo Josefa Čapka 25. října 1964 až 2. ledna 1965 spolupráce: Ústav pro teorii a dějiny umění ČSAV výstava k 20. výročí smrti J. Čapka; autoři: M. Halík, J. Slavík, J. Kábrt
1965 Adolf Mikeš, 100 let od narození klavírního pedagoga 6. ledna až 28. března autor: Aleš Doubrava
1965 Ex libris 28. ledna až 3. dubna autor: E. Hloupý
1965 Z cesty po SSSR, kresby Milana Albicha 21. dubna až 28. července autor: E. Hloupý
1965 20 let úspěchů Východočeského kraje (Výstava úspěchů socialistické výstavby Východočeského kraje) 30. dubna až 30. června
1965 Příchod Rudé armády 30. dubna až 31. července autor: Aleš Doubrava
1965 Josef Wagner, kresby a skici 29. července až 10. listopadu autor: E. Hloupý
1965 Cínové předměty od renesance po současnost 1. srpna až 21. října autor: E. Hloupý
1965 Krkonoše, fotografie Jiřího Havla 5. až 30. září
1965 20 let lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové 8. až 31. října
1965 Umění mistrů modrotisku 22. října 1965 až 14. ledna 1966 autor: J. Šulcová
1965 Stavba musea ve fotografiích a dokumentech 11. listopadu 1965 až 14. ledna 1966 autor: Aleš Doubrava
1965 Jaroslav Kábrt, obrazy – Stanislav Hanzík, plastiky 5. prosince 1965 až 15. března 1966
1966 Agricolův odkaz, z činnosti geologického kroužku 18. ledna až 2. dubna autor: Z. Doubek
1966 Máchovské variace, grafika a kresby Jaroslava Chebena 6. února až 6. března
1966 200 let hradecké pevnosti 8. února až 31. srpna autor: Aleš Doubrava
1966 Válečný rok 1866 v Hradci Králové 6. dubna až 10. září
1966 Člověk a mapa 9. dubna až 22. května
1966 Antonín Pelc, obrazy, ilustrace, karikatury 29. května až 3. července
1966 Válka 1866 (Válečný rok 1866 v Hradci Králové v literatuře) 19. června až 16. října autoři: Dolínek, Mudra
1966 Pět let archeologických výzkumů v Plotištích nad Labem 21. srpna až 30. října autor: Vít Vokolek
1966 Papírová platidla na území Československa od 1. září autor: J. Šůla
1966 Z cesty po Francii, kresby Břetislava Jünglinga 3. září až 9. října
1966 Sklo pěti staletí od 15. září autor: J. Stárková
1966 Armádní výtvarné studio Praha, obrazy, sochy, grafika 8. listopadu až 4. prosince
1967 Třebechovický betlém ve fotografii Miroslava Fojka 3. ledna až 14. října
1967 Vladislav Vančura, život a dílo 19. února až 15. dubna spolupráce: Památník národního písemnictví
1967 Kovy a jejich rudy od 2. května autor: I. Štafl
1967 Příroda Sardinie, fotografie a nálezy od 2. května autor: I. Štalf
1967 Klenoty starých pergamenů léto hudební rukopisy východních Čech z 15. až 18. století
1967 Arménská architektura 12. listopadu až 31. prosince
1967 1400 km Tunisem 5. listopadu 1967 až 7. ledna 1968
1967 Klasicistní štíty 18. prosince 1967 až 29. února 1968
1968 Historické roky republiky – k 50. výročí vzniku ČSR 3. ledna až 15. srpna spolupráce: SOA Zámrsk k 50. výročí vzniku ČSR; výstava dokumentů z archivů východních Čech
1968 Moje Rusko, výtvarná díla 14. až 28. ledna spolupráce s KG a OV SČSP výtvarní umělci RSFR K 50. výročí VŘSR
1968 Národní obrození v Hradci Králové 1. března až 11. srpna výstava k 100. výročí úmrtí nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila
1968 Hradecká pevnost 16. dubna až 11. srpna autor: Aleš Doubrava
1968 Mnohotvárný křemen – mineralogická výstava 17. září
1968 Adolf Karlovský, heraldická kresba 15. srpna až 3. prosince
1968 Výstavba Hradce Králové po roce 1948
1968 Zmizelý Hradec – archeologická výstava
1968 25 let práce v Pravdě – fotografie Ustinova 22. února až 15. března
1968 Poštovní známka 1918 – 1938 – 1948 – 1968
1968 Amatérská fotografie 6. prosince 1968 až 28. března 1969
1969 Karel Čapek 15. srpna až 24. prosince
1969 František Ulrich, život a dílo 2. dubna až 5. srpna výstava ke 110. výročí narození a 30. výročí úmrtí
1969 Chraňte pravěké památky – archeologická výstava
1969 Chráněné rostliny Východočeského kraje 5. srpna až 21. října
1969 Hradec ve fotografii

1960[editovat | editovat zdroj]

  • František Bidlo, karikatury (15. ledna až 28. února)
  • Ze sbírek Národní galerie (17. ledna až 14. února)
  • Obrazy zámků Hradeckého kraje (21. února až 27. března)
  • Nejde jen o Berlín (1. až 10. března)
  • Jindřich Prucha, obrazy (19. března až 10. dubna)
  • Německá selská válka (3. dubna až 29. května)
  • Výstavka květin (1. března až 3. května)
  • Emila Medková, fotografie (1. května až 7. června)
  • Archívní dokumenty Hradeckého kraje (14. května až 15. října)
  • Holý – Benda, obrazy, plastiky (1. července až 18. září)
  • Mrva – Zemánek, obrazy, plastiky (18. září až 26. října)
  • Osvobození Východočeského kraje Rudou armádou (5. listopadu až 31. prosince)
  • Výstava ČFVU v Hradci Králové (6. listopadu až 31. prosince)

1961[editovat | editovat zdroj]

  • 40 let bojů KSČ za socialismus a komunismus (14. května až 30. června)
  • Krajiny, zátiší, motiv práce v současné malířské tvorbě (14. května až 30. června)
  • Polský politický plakát (30. června až 31. července)
  • Umělecká řemesla (3. srpna až 30. září)
  • Jindřich Wielgus, sochy (7. září až 8. října)
  • Adolf Hoffmeister, kresby (12. října až 12. listopadu)
  • Výroční výstava ČSFVU (19. listopadu až 23. prosince)

1962[editovat | editovat zdroj]

  • Vlastimil Beneš, obrazy (1. dubna až 9. května)
  • Emil Filla, obrazy, plastiky ze soukromých sbírek (20. května až 1. července)
  • Archeologický výzkum (1. dubna až 31. srpna)
  • Staré lidové stavby, fotografie (1. dubna až 10. listopadu)
  • Josef Wagner, kresby a plastiky (15. července až 10. září)
  • Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací (3. až 12. září)
  • Výstavka minerálů (5. září až 31. prosince), I. poschodí
  • Výstava peněz (SBČS, STSP), 23. října až 4. listopadu

1963[editovat | editovat zdroj]

  • Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací (30. srpna až 8. září)

1964[editovat | editovat zdroj]

  • Starý Hradec ve fotografii (22. března až 24. května)
  • Staré lidové stavby, fotografie (22. března až 16. srpna)
  • Perníkářské formy (22. března až 12. července)
  • Mezinárodní výstava fotoamatérů-zdravotníků z Polska, Maďarska, SSSR, ČSSR (31. května až 28. června)
  • Výstavka ptactva (14. července až 18. října)
  • Bohdanečská rezervace ve fotografii (2. srpna až 13. září)
  • Výstavba Hradce Králové od boření pevnosti do současnosti (14. června až 18. října), v letech 1965 a 1966 jako stálá expozice
  • 20 let Slovenského národního povstání (18. srpna až 18. října)
  • Armádní soutěž technické tvořivosti (letců), přehlídka prací (17. až 30. září)
  • Bojovné dílo Josefa Čapka (25. října 1964 až 2. ledna 1965)

1965[editovat | editovat zdroj]

  • Adolf Mikeš, 100 let od narození klavírního pedagoga (6. ledna až 28. března)
  • Ex libris (28. ledna až 3. dubna)
  • Z cesty po SSSR, kresby Milana Albicha (21. dubna až 28. července)
  • 20 let úspěchů Východočeského kraje (30. dubna až 30. června)
  • Příchod Rudé armády (30. dubna až 31. července)
  • Josef Wagner, kresby a skici (29. července až 10. listopadu)
  • Cínové předměty od renesance po současnost (1. srpna až 21. října)
  • Krkonoše, fotografie Jiřího Havla (5. až 30. září)
  • 20 let lékařské fakulty Karlovy univerzity v Hradci Králové (8. až 31. října)
  • Umění mistrů modrotisku (22. října 1965 až 14. ledna 1966)
  • Stavba musea ve fotografiích a dokumentech (11. listopadu 1965 až 14. ledna 1966)
  • Jaroslav Kábrt, obrazy – Stanislav Hanzík, plastiky (5. prosince 1965 až 15. března 1966)

1966[editovat | editovat zdroj]

  • Agricolův odkaz, z činnosti geologického kroužku (18. ledna až 2. dubna)
  • Máchovské variace, grafika a kresby Jaroslava Chebena (6. února až 6. března)
  • 200 let hradecké pevnosti (8. února až 31. srpna)
  • Válečný rok 1866 v Hradci Králové (6. dubna až 10. září)
  • Člověk a mapa (9. dubna až 22. května)
  • Antonín Pelc, obrazy, ilustrace, karikatury (29. května až 3. července)
  • Válka 1866 (19. června až 16. října)
  • Pět let archeologických výzkumů v Plotištích nad Labem (21. srpna až 30. října), autor: V. Kokolek
  • Papírová platidla na území Československa (od 1. září)
  • Z cesty po Francii, kresby Břetislava Jünglinga (3. září až 9. října)
  • Sklo pěti staletí (od 15. září)
  • Armádní výtvarné studio Praha, obrazy, sochy, grafika (8. listopadu až 4. prosince)

1967[editovat | editovat zdroj]

  • Třebechovický betlém ve fotografii Miroslava Fojka (od 3. ledna)
  • Vladislav Vančura, život a dílo (od 19. února)
  • Kovy a jejich rudy (od 2. května)
  • Příroda Sardinie, fotografie a nálezy (od 2. května)
  • Klenoty starých pergamenů (léto)
  • Arménská architektura (12. listopadu až 31. prosince)
  • 1400 km Tunisem (5. listopadu 1967 až 7. ledna 1968)
  • Klasicistní štíty (18. prosince 1967 až 29. února 1968)

1968[editovat | editovat zdroj]

  • Historické roky republiky – k 50. výročí vzniku ČSR (3. ledna až 15. srpna)
  • Moje Rusko, výtvarná díla (14. až 28. ledna), ve spolupráci s KG a OV SČSP
  • Národní obrození v Hradci Králové (1. března až 11. srpna)
  • Hradecká pevnost (16. dubna až 11. srpna)
  • Mnohotvárný křemen – mineralogická výstava (17. září)
  • Adolf Karlovský, heraldická kresba (15. srpna až 3. prosince)
  • Výstavba Hradce Králové po roce 1948
  • Zmizelý Hradec – archeologická výstava
  • 25 let práce v Pravdě – fotografie Ustinova (22. února až 15. března)
  • Poštovní známka 1918 – 1938 – 1948 – 1968
  • Amatérská fotografie (6. prosince 1968 až 28. března 1969)

1969[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Čapek (15. srpna až 24. prosince)
  • František Ulrich, život a dílo – výstava ke 110. výročí narození a 30. výročí úmrtí (2. dubna až 5. srpna)
  • Chraňte pravěké památky – archeologická výstava
  • Chráněné rostliny Východočeského kraje (5. srpna až 21. října)
  • Hradec ve fotografii

70. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1970 Výstava kolekce paličkovaných krajek MPM 138 osob pro výstavu ve Vídni; vystaveny vzory paličkovaných krajek, slunečníky, čepce, vějíře atp., podle návrhu dr. Otakara Klumpara
1970 Pedagogická fakulta – výstava areálů škol únor až březen
1970 Národní fotografie 4. až 22. dubna
1970 Amatérská fotografie 4. dubna až 13. srpna
1970 Proměny 1945–1970, k 25. výročí osvobození 2. května až 12. října autor výstavy: J. Stárková
1970 Staré pohledy Hradce
1970 Chraňte archeologické památky
1970 Z dějin královéhradecké žurnalistiky 20. září až 30. listopadu
1970 Ruské a sovětské bankovky 20. listopadu 1970 až 25. února 1971
1971 Sondy do minulosti 15. ledna 1971 až 13. února 1972
1971 Výsledky archeologického výzkumu Hradce Králové 15. ledna až 12. února
1971 Lidé – práce – doba únor až březen
1971 Vítězná cesta 7. května až 16. srpna k 50. výročí založení KSČ
1971 Slovenské národní povstání 20. srpna až 31. října
1971 400 let Jana Kepplera 22. října 1971 až 24. ledna 1972 spolupráce: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové
1971 Kroniky východních Čech 28. října až 10. prosince
1971 Život a dílo Klementa Gottwalda 1. listopadu až 9. prosince
1971 Výtvarní umělci k 50. výročí VŘSR 12. listopadu 1971 až 23. ledna 1972
1971 Čechy a Rusko v 19. století 12. listopadu 1971 až 26. dubna 1972 výstava z dějin vzájemných vztahů
1971 Lidová obřadnost 9. prosince 1971 až 8. února 1972
1972 K volbám do národních výborů putovní výstava
1972 Krajina básníkova 14. ledna až 26. dubna
1972 Únor 1948 8. února až 4. dubna
1972 Krajina ve fotografii 1. března až 24. dubna
1972 Cesty sovětskou střední Asií 28. března až 31. května autor výstavy: J. Stárková
1972 V. I. Lenin 4. dubna až 6. května
1972 V našem JZD (Děti ke sjezdu JZD) 5. dubna až 19. června
1972 Slovenské užité umění (výstava současného slovenského užitého umění a průmyslového výtvarnictví) 12. května až 3. července
1972 100 let černé bižuterie 29. června až 15. listopadu spolupráce: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
1972 Konfrontace 72 7. až 29. října vybrané práce amatérských výtvarníků Východočeského kraje a Vratislavského vojvodství
1972 Polská literatura 8. až 29. října
1972 Leninskou cestou k vítězství komunismu 6. listopadu 1972 až 25. ledna 1973 spolupráce: Dům sovětské vědy a kultury v Praze
1972 Sklo Z. Horboweho 8. prosince 1972 až 25. února 1973 spolupráce: Rada východočeského KNV, Krajské kulturní středisko V rámci Dnů dolnoslezské kultury
1972 Lidice – Ležáky 6. května až 7. července
1972 Rekreační oblasti Východočeského kraje 8. července až 5. října
1972 Krása tropických motýlů
1972 Přírůstky přírodovědeckého oddělení 13. října
1972 Řehoř Mendl do 30. září
1972 Přírůstky historického oddělení 18. ledna až 12. února 1973
1972 Lidé – život – doba 12. února až 1. března
1972 Móda 19. století 19. června až 12. února 1973 autor výstavy: Židlická
1973 Výstava sklářských výtvarníků Sklo 73 – Jaroslav Svoboda, František Vízner autoři výstavy: Stárková, Židlická
1973 Dětské výtvarné práce
1973 Stavby deváté pětiletky SSSR
1973 Sovětská odborná literatura autor výstavy: Stárková
1973 Od Února k dnešku 21. února výstava k 25. výročí Vítězného února
1973 Park pro 7 milionů k 10. výročí vyhlášení KRNAP
1973 Terezín svědčí a varuje spolupráce: OV českého svazu protifašistických bojovníků zapůjčeno Památníkem Terezín
1973 Léky z říše nerostů 16. dubna až 12. května spolupráce: Mineralogický kroužek farmaceutické fakulty, Krajská vysokoškolská rada KV SSM v Hradci Králové výstava minerálů
1973 Africké kontrasty 20. června až 30. srpna spolupráce: Vysokoškolská rada KV SSM v Hradci Králové, Komise pro komplexní výzkum vývojových zemí ČSAV (lékařská sekce), Československý výbor solidarity s národy Afriky a Asie
1973 Řády a vyznamenání PLR
1973 Kapitoly z východočeského pravěku
1974 Cesta svobody 20. srpna až 30. prosince k 30. výročí SNP
1974 25 let PO SSM
1974 Fosilní ryby
1974 Pohledy na starý Hradec
1974 Brouci ČSSR 12. července až 1. září
1974 Země velehor 15. září až 10. října v rámci oslav měsíce československo-sovětského přátelství
1974 Chile – krvácející země 11. dubna až 31. prosince putovní výstava, autoři výstavy: Jaroslav Brykner, Milan Koubek
1974 Sergio Núňez Henriques 21. května až 7. června autoři: Zdeněk Bláha, Jiří Malina, výstava obrazů a plakátů chilského výtvarníka, doplnění k výstavě Chile - krvácející země
1974 50 let Československých aerolinií
1974 Fotografie členů Fomaklubu
1974 Karel Bárta, fotografie 1. listopadu až 1. prosince
1974 Horák, Pajskr, fotografie 1. až 31. října
1974 Jiří Jahoda, fotografie 3. prosince 1974 až 19. ledna 1975
1974 Urbanistika Hradce Králové
1975 Zaniklý svět – kroniky únor až březen
1975 Edice kronikářských pramenů
1975 Svědectví kronik 11. února až 6. března kroniky Východočeského kraje
1975 Rozvoj dopravy v Československu 26. února až 25. března spolupráce: ministerstvo dopravy
1975 Výstava banskobystrických výtvarníků amatérů 11. března až 11. dubna J. Kavec, F. Kuska, J. Ryboš, I. Fraňo, ing. M. Mikloš
1975 Povstání nevolníků 1775
1975 Zvířata a zvířátka ve výtvarném projevu maďarského akademického malíře Mihály Sciby 3. dubna až 17. května autoři výstavy: Zdeněk Bláha, Jiří Malina
1975 Krajská výstava Československého svazu filatelistů 20. až 26. dubna
1975 V boji za svobodu 24. dubna až 30. června spolupráce: Památník - muzeum SNP v Banské Bystrici nejdříve umístěno v Banské Bystrici, následně v Hradci Králové
1975 Výstava historických kování autor výstavy: J. Stárková
1975 Země velehor
1975 Sovětská válečná fotografie 8. až 31. května autoři výstavy: Jiří Malina, Zdeněk Bláha
1975 Dřeviny severovýchodních Čech
1975 První den Bulharska 10. června až 31. července spolupráce: Bulharské kulturní středisko v Praze soubor fotografií Nikoly Stojčkova z prvních dní osvobození Bulharska
1975 Kresby Jany Štěpánkové únor, březen
1975 Hradec Králové na počátku dějin podzim autoři: M. Richter, Vít Vokolek
1975 Revoluční tradice a současnost Východočeského kraje 20. října až 8. listopadu ukázkový výběr z výstavy pro zahraniční družební kraje
1975 Zapsáno v kronice socialistické doby
1976 Sovětská architektura únor až duben
1976 70 let Pochodně 14. května až 1. října autoři výstavy: Jiří Malina, A. Doubrava
1976 Hospodářské úspěchy v 5. pětiletce na Hradecku květen až září spolupráce: Okresní oddělení českého statistického úřadu v Hradci Králové autor výstavy: Jiří Zikmund
1976 Volební program NF v pracích Stavoprojektu říjen až listopad
1976 Hradec na počátku dějin květen až září
1976 Cesty jižní Indií expedice Orchidea leden až květen vestibul 2. patra
1976 České polodrahokamy červen až červenec
1976 ZENIT, VII. okresní veletrh 18. až 28. října spolupráce: OV SSM, Okresní odborová rada Hradec Králové
1976 Výstavka k výročí FDTJ - FPT autor výstavy: Jiří Zikmund
1977 Hradecký program 30 let 1. dubna až 31. května autoři výstavy: Ing. J. Klimeš, J. Zikmund, PhDr. A. Židlická
1977 Brněnští výtvarníci Axman, Chmelař, Dobiáš (obrazy a plastiky) 25. února až 7. března
1977 Aktivně čelit ideologické diverzi antikomunismu 13. až 27. května spolupráce: Politické oddělení Krajského odboru ochrany státních hranic v Hradci Králové
1977 Léky z šera pralesů 20. června až 31. prosince vestibul 2. patra
1977 Velká vlastenecká válka srpen
1977 Okresní veletrh Zenitu 10. až 17. října
1977 Sovětský tisk – tisk pokroku a míru 2. listopadu až 2. prosince spolupráce: Poštovní novinová služba, Meždunarodnaja kniga Moskva, Lidové nakladatelství
1977 Kosmos začíná na zemi 2. listopadu až 28. prosince k 60. výročí VŘSR, výstava fotografií A. Š. Moklecova
1977 Černigov a Černigovsko 2. listopadu až 2. prosince k 60. výročí VŘSR; autor: Jaroslav Ludvík
1977 Říjnové dny 2. až 28. listopadu
1978 30 let úspěchů (hospodářského rozvoje) Východočeského kraje 20. února až 31. května autor: Jaroslav Šůla; výstava zároveň ve výstavním pavilonu Kulturního domu ROH
1978 Život a dílo Zdenka Nejedlého od února dům U Švagerků
1978 Secese – životní styl na přelomu století autoři výstavy: Jana Stárková, Alice Židlická
1978 25 let socialistické dopravy (25 let práce pro socialistickou dopravu) 26. října až 19. listopadu
1978 Poklady muzea
1978 Práce cizelérských kurzů Průmyslového muzea v Hradci Králové
1978 Z uměleckoprůmyslových sbírek muzea 2. až 7. prosince dřevo, textil, keramika, malba, grafika
1978 Tajemství ptačího stěhování
1978 Walbřich – foto, porcelán, filumenie
1978 Soutěžní návrhy na urbanistické řešení Roudničky a Vysoké n. Labem 17. až 29. července
1978 Obrazy Jaroslava Šmídry od 29. srpna
1978 25 let Sborů pro občanské záležitosti od 2. října Výstava k výročí SPOZ
1979 Magdeburg se představuje od 31. května
1979 Vietnam známý a neznámý 11. září až 15. prosince autoři výstavy: Dr. F. Šita a M. Sainerová; exponáty zapůjčené od Kulturního a informačního střediska VSR v Praze a předměty od pracovníků, kteří působili ve Vietnamu
1979 35. výročí SNP
1979 Slohový nábytek
1979 Stopy nejstarší lidské práce ve východních Čechách
1979 Rok dítěte (KPPM): Děti, mír a umění 6. až 13. června
1979 Vlasta Matoušová: Hmyz v kresbě a grafice 19. srpna až 29. září uspořádáno v rámci VIII. Mezinárodního sympozia o faunistice hmyzu střední Evropy
1979 Expedice Himalaja NUN 1735 m první východočeská himálajská expedice 1976; fotografie, horolezecká výzbroj, přírodopisné a národopisné sběry
1979 Výstava kronik a StoA Zámrsk
1979 Výstava pro muzeum v Jachnovce od 17. dubna v rámci družby s Černigovskou oblastí; pro budované muzeum v Jachnovce (mapující události z 12. října 1943)

1970[editovat | editovat zdroj]

  • Proměny 1945–1970, k 25. výročí osvobození (2. května až 12. října)
  • Národní fotografie (4. až 22. dubna)
  • Staré pohledy Hradce
  • Chraňte archeologické památky
  • Amatérská fotografie (4. dubna až 13. srpna)
  • Ruské a sovětské bankovky (20. listopadu 1970 až 25. února 1971)
  • Pedagogická fakulta – výstava areálů škol (únor až březen)

1971[editovat | editovat zdroj]

  • Sondy do minulosti (15. ledna 1971 až 13. února 1972)
  • Výsledky archeologického výzkumu Hradce Králové (15. ledna až 12. února)
  • Lidé – práce – doba (únor až březen)
  • Vítězná cesta (7. května až 16. srpna)
  • Slovenské národní povstání (20. srpna až 31. října)
  • 400 let Jana Kepplera (22. října 1971 až 24. ledna 1972)
  • Kroniky východních Čech (28. října až 10. prosince)
  • Život a dílo Klementa Gottwalda (1. listopadu až 9. prosince)
  • Výtvarní umělci k 50. výročí VŘSR (12. listopadu 1971 až 23. ledna 1972)
  • Čechy a Rusko v 19. století (12. listopadu 1971 až 26. dubna 1972)
  • Lidová obřadnost (9. prosince 1971 až 8. února 1972)

1972[editovat | editovat zdroj]

  • K volbám do národních výborů – putovní výstava
  • Leninskou cestou k vítězství komunismu (6. listopadu až 25. ledna 1973)
  • Únor 1948 (8. února až 4. dubna)
  • V. I. Lenin (4. dubna až 6. května)
  • Děti ke sjezdu JZD (5. dubna až 19. června)
  • Slovenské užité umění (12. května až 3. července)
  • Cesty sovětskou střední Asií (28. března až 31. května)
  • 100 let černé bižuterie (29. června až 15. listopadu)
  • Krajina básníkova (14. ledna až 26. dubna)
  • Krajina ve fotografii (1. března až 24. dubna)
  • Konfrontace (7. až 29. října)
  • Sklo Z. Horboweho (8. prosince 1972 až 25. února 1973)
  • Polská literatura (8. až 29. října)
  • Lidice – Ležáky (6. května až 7. července)
  • Rekreační oblasti Východočeského kraje (8. července až 5. října)
  • Krása tropických motýlů
  • Přírůstky PO (13. října)
  • Řehoř Mendl (do 30. září)
  • Přírůstky (18. ledna až 12. února 1973)
  • Lidé – život – doba (12. února až 1. března)
  • Móda 19. století (19. června až 12. února 1973)

1973[editovat | editovat zdroj]

  • Výstava sklářských výtvarníků Sklo 73 – Svoboda, Vízner
  • Dětské výtvarné práce
  • Stavby deváté pětiletky SSSR
  • Sovětská odborná literatura
  • Od Února k dnešku (21. února)
  • Park pro 7 milionů
  • Terezín svědčí a varuje
  • Léky z říše nerostů
  • Africké kontrasty (20. června až 30. srpna)
  • Řády a vyznamenání PLR
  • Kapitoly z východočeského pravěku

1974[editovat | editovat zdroj]

  • Cesta svobody (20. srpna až 30. prosince)
  • 25 let PO SSM
  • Fosilní ryby
  • Brouci ČSSR (12. července až 1. září)
  • Země velehor (15. září až 10. října)
  • Chile – krvácející země (11. dubna až 31. prosince)
  • 50 let Československých aerolinií
  • Pohledy na starý Hradec
  • Fotografie členů Fomaklubu
  • Karel Bárta, fotografie
  • Jiří Jahoda, fotografie
  • Urbanistika Hradce Králové

1975[editovat | editovat zdroj]

  • Zaniklý svět – kroniky (únor až březen)
  • Edice kronikářských pramenů
  • Svědectví kronik (11. února až 6. března)
  • Rozvoj dopravy v Československu (26. února až 25. března)
  • Výstava banskobystrických výtvarníků amatérů (11. března až 11. dubna)
  • Povstání nevolníků 1775
  • Zvířata a zvířátka M. Sciby (3. dubna až 17. května)
  • Krajská výstava Československého svazu filatelistů (20. až 26. dubna)
  • V boji za svobodu (24. dubna až 30. června)
  • Výstava historických kování
  • Země velehor
  • Sovětská válečná fotografie (8. až 31. května)
  • Dřeviny severovýchodních Čech
  • První den Bulharska
  • Kresby Jany Štěpánkové (únor)
  • Hradec Králové na počátku dějin (podzim)
  • Historie a současnost Východočeského kraje
  • Zapsáno v kronice socialistické doby

1976[editovat | editovat zdroj]

  • Sovětská architektura (únor až duben)
  • 70 let Pochodně (květen až září)
  • Hospodářské úspěchy v 5. pětiletce na Hradecku (květen až září)
  • Volební program NF v pracích Stavoprojektu (říjen až listopad)
  • Hradec na počátku dějin (květen až září)
  • Cesty jižní Indií expedice Orchidea (leden až květen)
  • České polodrahokamy (červen až červenec)
  • ZENIT (říjen)

1977[editovat | editovat zdroj]

  • Hradecký program 30 let (1. dubna až 31. května)
  • Brněnští výtvarníci Axman, Chmelař, Dobiáš (25. února až 7. března)
  • Ideologická diverze antikomunismu (květen)
  • Léky z šera pralesů (20. června až 31. prosince)
  • Velká vlastenecká válka (srpen)
  • Okresní veletrh Zenitu (10. až 17. října)
  • Sovětský tisk – tisk pokroku a míru (2. listopadu až 2. prosince)
  • Kosmos začíná na zemi (2. prosince až 28. prosince)
  • Černigov a Černigovsko (2. listopadu až 2. prosince)
  • Říjnové dny (2. až 28. listopadu)

1978[editovat | editovat zdroj]

  • 30 let úspěchů Východočeského kraje
  • Život a dílo Zdenka Nejedlého
  • Secese – životní styl na přelomu století
  • 25 let socialistické dopravy
  • Poklady muzea
  • Práce cizelérských kurzů Průmyslového muzea v Hradci Králové
  • Z uměleckoprůmyslových sbírek muzea
  • Tajemství ptačího stěhování
  • Walbřich – foto, porcelán, filumenie
  • Obrazy Jaroslava Šmídry
  • Výstava k výročí SPOZ

1979[editovat | editovat zdroj]

  • Magdeburg se představuje
  • Vietnam známý a neznámý
  • 35. výročí SNP
  • Slohový nábytek
  • Stopy nejstarší lidské práce ve východních Čechách
  • Rok dítěte (KPPM)
  • Hmyz v kresbě a grafice (Matoušová)
  • Expedice Himalaja NUN 1735 m
  • Výstava kronik a StoA Zámrsk

1980[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Kočová – paličkované obrázky
  • Z archeologického výzkumu hradeckého muzea
  • Svazarmovci v duchu revolučních tradic (7. května až 29. června)
  • Josef Haken – komunista – učitel – politik (24. dubna až 30. června), s KV KSČ U Švagerků
  • 100 let hradeckého muzea (září až prosinec)
  • Příroda ve sbírkách hradeckého muzea (červen až říjen)

1981[editovat | editovat zdroj]

  • Hračky Víta Grusse
  • Luděk Havelka, výstava medailí; umístění: přízemí vestibul
  • Amatérská fotografie (Amfo 81)
  • Z historie slovanského osídlení východních Čech (1. dubna 1981 až 31. ledna 1982), výstava nahrazující chybějící stálou expozici pravěku východních Čech, první výstava, která se souborně zabývala slovanským osídlením ve východních Čechách; autoři: Jiří Sigl, Vít Vokolek; návštěvnost: 18 456 osob; doprovodný program: 3 přednášky
  • KSČ v boji proti fašismu, k 60. výročí založení KSČ; činnost KSČ v regionu Hradecka v období 1933–1945
  • Černigovská oblast – oblast revolučních, bojových a pracovních tradic (Černigov – kraj přátel) (20. září až 10. listopadu), návštěvnost: 4 697 osob

1982[editovat | editovat zdroj]

  • Šperk – historie a současnost (2. až 26. září); výstava k 50. výročí založení Výrobního družstva Znak Hradec Králové
  • Kosmické dálky (1. listopadu až 31. prosince)
  • Věčně živá příroda (1. dubna až 15. srpna); návštěvnost 6 790 osob
  • Kouzlo apatyky (15. února 1982 až 7. ledna 1983), materiálová výstava ze studijních sbírek Farmaceutické fakulty v Hradci Králové; autoři: Václav Rusek a J. Zikmund; návštěvnost: 17 515 osob
  • 60. výročí SSSR
  • Zbraně lovecké zbraně; umístění: vestibul
  • Betlémy a perníkářské formy; umístění: vestibul
  • Nejstarší zemědělci východních Čech
  • Ex libris; umístění: chodba v přízemí

1983[editovat | editovat zdroj]

  • Výtvarné dílo v architektuře (15. února až 11. dubna)
  • Československé pamětní mince a medaile 1948–1983 (1. března až 31. července)
  • V zrcadle staletí (18. května až 18. listopadu)
  • SČSP ve sbírkách Muzea Klementa Gottwalda v Praze a KMVČ v Hradci Králové (1. června až 31. října)
  • Krása tropů (1. srpna až 1. října), výstava exotických motýlů, ulit a lastur měkkýšů tropických moří
  • Motorismus včera a dnes (20. října až 4. prosince)
  • AMFO "83, amatérské fotografie
  • Pokrokové tradice amatérského divadla ve východních Čechách (29. října až 27. listopadu)
  • Michal Vitanovský – medaile, plakety, drobná plastika
  • Hodiny ve sbírkách muzea
  • Počátky východočeských měst

1984[editovat | editovat zdroj]

  • 60. výročí úmrtí V. I. Lenina
  • 35. výročí zákona o JZD
  • Město a čas (21. září až 30. prosince), k 100. výročí bourání hradeb; stavební historie města od nejstarších dob do r. 1884 (2. část 1884 až 1984 v Městské výstavní síni); originály map, plánů, veduty, dobové fotografie, modely, výtvarná díla, stavební a archeologické relikty; autor: Aleš Doubrava; návštěvnost: 11 533 osob
  • Výstava hudebních nástrojů (16. listopadu až 16. prosince), u příležitosti 120. výročí značky Petrof, autor: Petrof
  • Léčivé rostliny (1. září až 31. prosince); ve spolupráci s Farmaceutickou fakultou UK v Hradci Králové, autorka Jiřina Belicová; návštěvnost: 9 119 osob
  • Ohrožené a introdukované ryby východních Čech (15. března až 19. srpna); autor: Karel Lohniský; návštěvnost: 9 425 osob
  • SÚRPMO – 30 LET (8. až 28. března), výstava Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze
  • Křídla vlasti (17. května až 2. září), prezentace počátků české aviatiky, vývoj českého leteckého průmyslu, vznik a vývoj sportovního létání, parašutismu s důrazem na východní Čechy; ve spolupráci se Svazarmem; autor: Jaroslav Ludvík; návštěvnost: 5 478 osob; koncert vojenské dechové hudby
  • 25 let archeologických výzkumů Východočeského kraje (16. února až 14. října); autoři: J. Kalferst, J. Sigl a V. Vokolek; návštěvnost: 10 982 návštěvníků
  • Výstava kraslic ze soutěže "O nejlépe provedenou kraslici" (12. dubna až 6. května), 420 soutěžních kraslic v ošatkách, doplněno výšivkami ze sbírek KMVČ a výrobky z Ústřední lidové umělecké výroby Praha; autoři: PhDr. Zastávková (z Ústřední lidové umělecké výroby Praha) a Zdena Lenderová (za KMVČ); návštěvnost: 2 181 osob

1985[editovat | editovat zdroj]

  • 200 let J. H. Pospíšila
  • Současný výzkum východočeských hradišť
  • Z činnosti přírodovědeckého oddělení, umístění: vestibul přízemí
  • Muzejní plakát Zdenka Bláhy
  • AMFO ´85
  • Loutkářství východních Čech (1. listopadu až 31. prosince), přehled vývoje loutkového divadla ve východních Čechách od 19. století; ve spolupráci s Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi, Východočeské loutkové divadlo Drak v Hradci Králové, autoři: Jarmil Chládek (Muzeum loutkářských kultur) a Zdeněk Zahradník (KMVČ HK)
  • Kroniky ve světle doby (10. října až 17. listopadu); u příležitosti III. celonárodní soutěže kronikářů; kroniky od 12. století do současnosti; ve spolupráci se SOA Zámrsk
  • Skleněná krása Orlických hor a Orlické hory ve fotografii Jiřího Holubáře (1. srpna až 15. září); dějiny sklářství v Orlických horách, sklářské výrobky z 16. až počátku 20. století; návštěvnost: 3 418 osob
  • Boj a vítězství (27. února až 1. července); k 40. výročí osvobození ČSR, zachycení událostí ve východočeském regionu
  • Střelectví a Svazarm; autor: Jaroslav Ludvík; ve spolupráci se Svazarmem
  • Šance pro 99 vynálezců – psací technika v zrcadle času (16. července 1985 až 22. září); ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze, jejich putovní výstava; autor: M. Frauenterka z NTM; návštěvnost: 4 315 osob

1986[editovat | editovat zdroj]

  • Výtvarní umělci straně, k 65. Výročí vzniku KSČ; připravila Krajská pobočka SČVU Hradec Králové
  • Život a práce invalidů (21. října až 2. listopadu)
  • Zelená kniha vysočiny (6. února až 31. května); fotografie Jana Lebedy, územní plán CHKO Žďárské vrchy
  • Radioamatérství a elektronika ve Svazarmu (1. října až 31. prosince), IV. výstava z cyklu "Branná výchova a mládež"
  • Zkameněliny východních Čech a prehistorická zvířata v obrazech Lubomíra Dědka (10. června až 7. září)
  • Počátky srdeční chirurgie v Hradci Králové (8. až 30. dubna), výstava věnovaná 35. výročí založení kardiochirurgického střediska v Hradci Králové a 30. výročí úmrtí akademika Jana Bedrny; ve spolupráci KÚNZ – fakultní nemocnicí a Lékařskou fakultou UK v Hradci Králové
  • 80 let Pochodně (20. března až 30. dubna); autor: Vladimír Škaloud; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
  • Výstavba města Hradec Králové v letech 1981–1985 (20. až 25. května), zejména fotografie s doprovodnými texty; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
  • Sedmnáct mezníků (20. března až 25. května 1986), 65 let revoluční cesty KS; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
  • Tradice pokrokové dělnické tělovýchovy k dnešku (5. května až 7. června); výstava k 65. výročí vzniku FDTJ a 60. výročí FPT; autor Jiří Zikmund; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
  • "U Švagerků" – řešení vstupního prostoru, 7 panelů na téma: historie domu; orgány KSČ; odbory, ženské organizace, mládežnické organizace; dělnické divadlo; redakce Pochodně, tělovýchova; současné využití objektu
  • Medaile – mince – plakety; akademický sochař Ladislav Kozák (1. prosince 1986 až 25. ledna 1987), autorka: Věra Němečková
  • Evropské malířství 17. a 18. století ze zámeckých obrazáren východních Čech (11. prosince 1986 až 1. února 1987); obrazy ze zámků v Rychnově nad Kněžnou, Opočně, Častolovicích, Náchodě, Hrádku u Nechanic, Hrubém Rohozci
  • Expozice československo-sovětské družby Jachnovka; připraveno pro muzeum v Jachnovce

1987[editovat | editovat zdroj]

80. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1980 Věra Kočová – paličkované obrázky
1980 Z archeologického výzkumu hradeckého muzea
1980 Svazarmovci v duchu revolučních tradic 7. května až 29. června
1980 Josef Haken – komunista – učitel – politik (24. dubna až 30. června spolupráce: KV KSČ U Švagerků
1980 100 let hradeckého muzea
1980 Příroda ve sbírkách hradeckého muzea červen až říjen
1981 Hračky Víta Grusse
1981 Luděk Havelka, výstava medailí přízemí vestibul
1981 Amatérská fotografie (Amfo 81)
1981 Z historie slovanského osídlení východních Čech 1. dubna 1981 až 31. ledna 1982 18 456 osob výstava nahrazující chybějící stálou expozici pravěku východních Čech, první výstava, která se souborně zabývala slovanským osídlením ve východních Čechách; autoři: Jiří Sigl, Vít Vokolek
1981 KSČ v boji proti fašismu k 60. výročí založení KSČ; činnost KSČ v regionu Hradecka v období 1933–1945
1981 Černigovská oblast – oblast revolučních, bojových a pracovních tradic (Černigov – kraj přátel) 20. září až 10. listopadu 4 697 osob
1982 Šperk – historie a současnost 2. až 26. září výstava k 50. výročí založení Výrobního družstva Znak Hradec Králové
1982 Kosmické dálky 1. listopadu až 31. prosince
1982 Věčně živá příroda 1. dubna až 15. srpna 6 790 osob
1982 Kouzlo apatyky 15. února 1982 až 7. ledna 1983 17 515 osob materiálová výstava ze studijních sbírek Farmaceutické fakulty v Hradci Králové; autoři: Václav Rusek a J. Zikmund
1982 60. výročí SSSR
1982 Zbraně lovecké zbraně vestibul
1982 Betlémy a perníkářské formy vestibul
1982 Nejstarší zemědělci východních Čech
1982 Ex libris chodba v přízemí
1983 Výtvarné dílo v architektuře 15. února až 11. dubna
1983 Československé pamětní mince a medaile 1948–1983 1. března až 31. července
1983 V zrcadle staletí 18. května až 18. listopadu
1983 SČSP ve sbírkách Muzea Klementa Gottwalda v Praze a KMVČ v Hradci Králové 1. června až 31. října
1983 Krása tropů 1. srpna až 1. října výstava exotických motýlů, ulit a lastur měkkýšů tropických moří
1983 Motorismus včera a dnes 20. října až 4. prosince
1983 AMFO "83, amatérské fotografie
1983 Pokrokové tradice amatérského divadla ve východních Čechách 29. října až 27. listopadu
1983 Michal Vitanovský – medaile, plakety, drobná plastika
1983 Hodiny ve sbírkách muzea
1983 Počátky východočeských měst
1984 60. výročí úmrtí V. I. Lenina
1984 35. výročí zákona o JZD
1984 25 let archeologických výzkumů Východočeského kraje 16. února až 14. října 10 982 osob autoři: J. Kalferst, J. Sigl a V. Vokolek
1984 SÚRPMO – 30 let 8. až 28. března výstava Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze
1984 Ohrožené a introdukované ryby východních Čech 15. března až 19. srpna 9 425 osob autor: Karel Lohniský
1984 Výstava kraslic ze soutěže "O nejlépe provedenou kraslici" 12. dubna až 6. května 2 181 osob 420 soutěžních kraslic v ošatkách, doplněno výšivkami ze sbírek KMVČ a výrobky z Ústřední lidové umělecké výroby Praha; autoři: PhDr. Zastávková (z Ústřední lidové umělecké výroby Praha) a Zdena Lenderová (za KMVČ)
1984 Křídla vlasti 17. května až 2. září spolupráce: Svazarm 5 478 osob prezentace počátků české aviatiky, vývoj českého leteckého průmyslu, vznik a vývoj sportovního létání, parašutismu s důrazem na východní Čechy; autor: Jaroslav Ludvík
1984 Léčivé rostliny 1. září až 31. prosince spolupráce: Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové 9 119 osob autorka Jiřina Belicová
1984 Město a čas 21. září až 30. prosince 11 533 osob k 100. výročí bourání hradeb; stavební historie města od nejstarších dob do r. 1884 (2. část 1884 až 1984 v Městské výstavní síni); originály map, plánů, veduty, dobové fotografie, modely, výtvarná díla, stavební a archeologické relikty; autor: Aleš Doubrava
1984 Výstava hudebních nástrojů 16. listopadu až 16. prosince u příležitosti 120. výročí značky Petrof, autor: Petrof
1985 200 let J. H. Pospíšila
1985 Současný výzkum východočeských hradišť
1985 Z činnosti přírodovědeckého oddělení vestibul přízemí
1985 Muzejní plakát Zdenka Bláhy
1985 AMFO ´85
1985 Loutkářství východních Čech 1. listopadu až 31. prosince spolupráce: Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, Východočeské loutkové divadlo Drak v Hradci Králové přehled vývoje loutkového divadla ve východních Čechách od 19. století;

autoři: Jarmil Chládek (Muzeum loutkářských kultur) a Zdeněk Zahradník (KMVČ HK)

1985 Kroniky ve světle doby 10. října až 17. listopadu spolupráce: SOA Zámrsk u příležitosti III. celonárodní soutěže kronikářů; kroniky od 12. století do současnosti;
1985 Skleněná krása Orlických hor a Orlické hory ve fotografii Jiřího Holubáře 1. srpna až 15. září 3 418 osob dějiny sklářství v Orlických horách, sklářské výrobky z 16. až počátku 20. století
1985 Boj a vítězství 27. února až 1. července k 40. výročí osvobození ČSR, zachycení událostí ve východočeském regionu
1985 Střelectví a Svazarm spolupráce: Svazarm autor: Jaroslav Ludvík
1985 Šance pro 99 vynálezců – psací technika v zrcadle času 16. července 1985 až 22. září spolupráce: Národní technické muzeum 4 315 osob putovní výstava Národní technické muzeum; autor: M. Frauenterka z NTM
1986 Výtvarní umělci straně Krajská pobočka SČVU Hradec Králové k 65. Výročí vzniku KSČ
1986 Život a práce invalidů 21. října až 2. listopadu
1986 Zelená kniha vysočiny 6. února až 31. května fotografie Jana Lebedy, územní plán CHKO Žďárské vrchy
1986 Radioamatérství a elektronika ve Svazarmu 1. října až 31. prosince IV. výstava z cyklu "Branná výchova a mládež"
1986 Zkameněliny východních Čech a prehistorická zvířata v obrazech Lubomíra Dědka 10. června až 7. září
1986 Počátky srdeční chirurgie v Hradci Králové 8. až 30. dubna spolupráce: KÚNZ – fakultní nemocnice a Lékařská fakulta UK v Hradci Králové výstava věnovaná 35. výročí založení kardiochirurgického střediska v Hradci Králové a 30. výročí úmrtí akademika Jana Bedrny
1986 80 let Pochodně 20. března až 30. dubna autor: Vladimír Škaloud; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
1986 Sedmnáct mezníků 20. března až 25. května 65 let revoluční cesty KS; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
1986 Tradice pokrokové dělnické tělovýchovy k dnešku 5. května až 7. června výstava k 65. výročí vzniku FDTJ a 60. výročí FPT; autor Jiří Zikmund; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
1986 Výstavba města Hradec Králové v letech 1981–1985 20. až 25. května zejména fotografie s doprovodnými texty; z cyklu výstav na počest XVII. sjezdu KSČ
1986 Medaile – mince – plakety; akademický sochař Ladislav Kozák 1. prosince 1986 až 25. ledna 1987 autorka výstavy: Věra Němečková
1986 Evropské malířství 17. a 18. století ze zámeckých obrazáren východních Čech 11. prosince 1986 až 1. února 1987 obrazy ze zámků v Rychnově nad Kněžnou, Opočně, Častolovicích, Náchodě, Hrádku u Nechanic, Hrubém Rohozci
1987 Plachta – významná přírodovědecká lokalita Hradecka malý sál, chodba
1987 Vodní sporty ve Svazarmu 1. října až 22. listopadu z cyklu branná výchova a mládež
1987 Hradecký perník (perníkářské formy ve sbírkách muzea) 28. dubna až 21. června
1987 Člověk a kámen 2. února až 30. dubna 2740 osob vývoj a možnosti zpracování kamene s důrazem na starší období (pravěk, středověk), autoři: Kalferst, Jakl, Štamberg
1987 Bály našich babiček 26. listopadu až 31. prosince vestibul přízemí
1987 Střelecké terče 5. května až 11. října spolupráce východočeských muzeí (díla z jejích sbírek) 8 190 osob více než 100 terčů převážně z 19. století, doplněno ukázkami palných zbraní a střeleckých vyznamenání, autor Jiří Zikmund
1987 Výtvarní umělci k 70. výročí VŘSR od 5. listopadu spolupráce: Krajská organizace ČSVU
1987 Historické osobnosti na současné medaili 1. července až 22. září autorky: Věra Němečková a Helena Štroblová
1987 Staré pohlednice Hradce Králové 3. února až 17. května ze sbírek muzea a od sběratele Bedřicha Bláhy
1987 Od Hradeckého programu k socialistické zemědělské velkovýrobě 2. až 18. dubna spolupráce: Krajská zemědělská správa výstava ke 40. výročí vyhlášení Hradeckého programu
1987 Výstava rukodělné knižní vazby 30. května až 6. září seznámení s řemeslem vazače knih, ukázání současného stavu knihařského řemesla; autoři: Otakar Krumm a František Kusý
1988 Východočeská města na historických pohlednicích 19. dubna až 12. června soutěžní výstava
1988 Pestrá příroda od 25. března výstava ze studijních přírodovědeckých sbírek KMVČ (nerosty, polodrahokamy, zkameněliny, kosti vymřelých čtvrtohorních zvířat, herbářové sbírky, ulity a mušle exotických mořských měkkýšů, ulity našich plžů, vycpaniny ptáků a savců, preparáty ryb, tropičtí brouci a motýli, další hmyz)
1988 Život v jezerech mladších provohor 30. června až 28. srpna výstava zkamenělin a vyhynulých zvířat a rostlin v rámci mezinárodního sympozia k permokarbonu
1988 Pavel Mušatka: Osobnosti (kresby, grafika 14. června až 28. srpna soubor karikatur známých osobností kulturního a politického života minulosti i současnosti
1988 Olympionici z východních Čech 12. dubna až 26. června autor: Pavel Hladík
1988 Československé bankovky po roce 1918 od 13. září 70 let republiky v dílech bankovkové tvorby; autor: Bohumil Skalický
1988 Památky z Bílé věže 9. září až 30. října historické dokumenty a předměty, které byly vyjmuty z makovice věže 29. srpna 1988 (po 53 letech)
1988 Člověk a pes 6. října až 18. prosince spolupráce: SVAZARM z cyklu Branná výchova a mládež
1988 Hradec pohostinný 7. září až 30. října královéhradecké restaurace a hotely 19. - 20. století; autorka: Libuše Plášilová
1988 Doba bronzová ve východních Čechách 31. května až 4. září
1988 Jiří Harcuba: mince a mediale 5. listopadu až 31. prosince spolupráce: Česká numismatická společnost autorka: Věra Němečková ve spolupráci s Jiřím Harcubou
1988 1948–1988 (cyklus výstav ke 40. výročí vítězného února) 24. února až 1. května výstavy
  • "Od osvobození k Vítěznému únoru" (dokumentární přehled historického vývoje východních Čech od května 1945 k vyvrcholení socialistické revoluce),
  • "Socialistické muzejnictví východních Čech" (vývoj východočeských muzeí od roku 1948 a jejich postavení v současném kulturním životě kraje),
  • "Sbírky muzea v Hradci Králové po roce 1948" (výběr nejvýznamnějších exponátů - přírůstky malý sál)
1989 Hradecké motivy Otakara Řípy
1989 Tradice uměleckých řemesel od 26. října ke 105. výročí založení SUPŠ Turnov
1989 Z historie kovářství 9. února až 14. května autoři: Sigl, Stárková
1989 130 let pardubicko-liberecké dráhy 1859–1989 od 28. dubna, v Hradci Králové ve dnech 30. dubna až 2. května vlak na nádraží putovní výstava, v železničním voze v prostorách nádraží; velký doprovodný program, jízdy vlaků s parními lokomotivami
1989 Modelářství ve Svazarmu od 5. prosince autor: Ludvík
1989 Počátky fotografie ve východních Čechách 8. června až 11. září autor: Jiří Zikmund, k 150 letům fotografie
1989 Medaile z ateliéru zasloužilého umělce Jiřího Prádlera od 7. října spolupráce: Československá numismatická společnosti, Památník národního písemnictví a Svaz českých výtvarných umělců autor: Věra Němečková
1989 Pivovarnictví ve východních Čechách 9. února až 16. dubna historie pivovarnictví, soubor originálních pivních láhví východočeských pivovarů a nápojového skla, návrh výstavy: Erblach, sběratel pivních lahví

1988[editovat | editovat zdroj]

1989[editovat | editovat zdroj]

90. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
1990 Východní Čechy v době prvních historických kmenů 8. února až 20. května námět dr. Jiří Sigl; období lidu popelnicových polí, Keltů, doba římská a stěhování národů
1990 Josef Gočár, architekt Hradce Králové 8. února až 6. května
1990 T. G. M a Hradec Králové 20. února až 1. dubna
1990 Sametová revoluce v Hradci Králové 6. až 25. listopadu chodba fotografie, písemné dokumenty, 21 panelů; období 17. listopadu až 29. prosince 1989; autorka: J. Pospíšilová
1990 Lidové obrázky na skle 15. května až 21. října vestibul
1990 Biskupové královéhradečtí 15. května až 4. listopadu přízemí, chodba
1990 Prezident Václav Havel v Hradci Králové 27. ledna 1990 8. až 18. února fotoreportáž Evžena Pajskra z návštěvy prezidenta a slavnostního uvedení nového královéhradeckého biskupa Karla Otčenáška do úřadu
1990 František Ulrich, královéhradecký starosta 4. dubna až 13. května
1990–1991 Památky církevních obřadů 13. června 1990 až 13. ledna 1991 spolupráce: biskupství královéhradecké
1990–1991 Českoslovenští letci v bitvě o Británii 7. prosince 1990 až 13. ledna 1991
1990–1991 Jindra Vlček, malíř a legionář do 13. ledna 1991 přízemí, chodba
1990–1991 Válečná vyznamenání a medaile 1. listopadu 1990 až 13. ledna 1991
1991–

1992

Umění bankovek - nerealizované návrhy československých papírových platidel (1918–1988) 5. října 1991 až 5. ledna 1992 spolupráce: Státní banka československá v Praze a Česká numismatická společnost, pobočka v Hradci Králové autorka: V. Němečková
1991 Bitva u Hradce Králové 1866 6. června až 3. listopadu autor: Jan Jakl; mezinárodní konference k 125. výročí bitvy; ukázky výzbroje a výstroje armád prusko-rakouské války
1991 Jan Tomáš – výstava ateliérových fotografií z let 1867–1904 1. února až 14. dubna ke 150. výročí narození J. Tomáše; autor: Jiří Zikmund
1991 Počátky průmyslového muzea pro severovýchodní část království českého v Hradci Králové 1. února až 31. března autor: J. Stárková (Švancarová)
1991 Architekt Oldřich Liska a Hradec Králové 16. dubna až 19. května autor: Aleš Doubrava; u příležitosti 110. výročí narození O. Lisky
1991–1992 Vánoční jesličky 27. listopadu 1991 až 5. ledna 1992 spolupráce: Muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem autor: Z. Lenderová; tvorba betlémářů Čech a Moravy 19. a 20. století
1991 350 milionů let lesa 31. ledna až 5. května spolupráce: Státní muzeum mineralogie a geologie v Drážďanech a Přírodovědné muzeum ve Vídni autor: dr. Štamberg; historie vývoje suchozemských rostlin, fosilizace, využití lesa člověkem; v němčině
1991 Ludvík Vašina, medaile a plakety 4. dubna až 19. května autor: V. Němečková
1991–1992 Vánoční a novoroční grafika 27. listopadu 1991 až 5. ledna 1992 soubor grafických vánočních a novoročních blahopřání
1992 150 let V. F. Červený a synové, Hradec Králové, hudební nástrojář a vynálezce světového významu 19. června až 13. září spolupráce: Muzeum české hudby Praha, Musikinstrumenten Museum München, Okresní archiv Hradec Králové, Amati Kraslice
1992–1993 Švédské moderní umění 23. říjen 1992 až 10. ledna 1993 zároveň výstava východočeských umělců ve Švédsku
1992 Příroda ve městě: Pavel Rödl – fotografie zvířat 14. února až 31. května chodba 40 fotografií fauny a flóry z městských ulic, skládek, domácností, půd a sklepů
1992 Autogramy a fotografie známých osobností televizní obrazovky ze sbírky Stanislava Hlobila 7. září až 22. listopadu chodba (přízemí)
1992–1993 Falšovaná archeologie 25. září 1992 až 10. ledna 1993
1992–1993 Obrázky ze staré školy 19. května 1992 až 10. května 1993 autor: Libuše Plášilová; školní obrazy, učebnice a učební pomůcky od konce 18. století do 50. let 20. století; u příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského
1992 Královéhradecký poklad 14. až 15. února nový nález stříbrných mincí (1609 pražských grošů z lucemburské doby) z 19. prosince 1991
1992 Ex libris členů SČUG Hollar 14. května až 6. září
1992 Indiáni ve fotografii D. Augera 21. až 26. května
1992 Nejstarší městská kronika Hradce Králové a památky V. K. Klicpery v muzejních sbírkách 5. až 8. listopadu
1992 J. Havel, krajinářské fotografie
1992 Absolventská výstava fotografií Hradecké fotografické školy
1993 Michal Klahr st. a jeho theatrum sacrum 5. března až 30. května spolupráce: Muzeum Ziemi Klodzkej w Klodzku, Centrum Badań Ślaskoznawczych i Bohemistycznych, Univerzita Wroclawskego we Wroclawiu
1993 Umělecké vazby a náboženské tisky 4. února až 4. dubna ukázky bibliografických vydání tiskárny Steinbrener ve Vimperku
1993 Divadlo v Hradci Králové – tradice a současnost 19. června až 26. září spolupráce: Klicperovo divadlo, divadlo Drak historie divadla od nejstarších známých počátků v 17. století
1993– 1995 Počátky osídlení východních Čech 18. května 1993 až 8. ledna 1995 autor: Vít Vokolek; pravěk a raný středověk východočeské oblasti
1993 Naši dravci 6. dubna až 15. srpna vycpaniny chráněných druhů dravců
1993 Plachta – živé bohatství Hradec Králové 19. června až 8. srpna
1993 Naše houby 19. srpna až 26. září spolupráce: MZM v Brně, Mykologický kroužek při Muzeu východních Čech v Hradci Králové
1993–1994 Zvonařství a kampanologie 1. září 1993 až 10. dubna 1994 po výstavě vytvořena nová expozice (1995–1999)
1993 Hrady a zámky po 100 letech 12. srpna až 26. září dobové rytiny bratrů Liebscherů Hradů, zámků a tvrzí království Českého Augusta Sedláčka + aktuální fotografie Ladislava Svobody; ke 150. výročí narození A. Sedláčka
1993–1994 České dějiny na medaili a plaketě 18. listopadu 1993 až 9. ledna 1994 spolupráce: Národní muzeum v Praze, asociace umělců medailérů v Praze, Česká numismatická společnost, pobočka v Hradci Králové
1993–1994 Lidové Vánoce 16. listopadu až 9. ledna betlémy a staročeská vánoční výzdoba
1993–1994 Sv. Jan Nepomucký ve výtvarném umění 16. listopadu až 9. ledna spolupráce: biskupství královéhradecké
1993–1994 Josef Istler, fokalk; Alexandr Skalický senior, fotografie 16. listopadu až 9. ledna
1993 Fotografie absolventů hradecké fotografické konzervatoře 2. až 28. února
1993 Vojenské pevnosti tří staletí (pevnostní systémy) 9. až 11. června v rámci mezinárodní konference Fortifikace a obrana státu
1994 Česká ex libris z let 1989–1992 3. února až 4. dubna spolupráce: Památník národního písemnictví, Kabinet ex libris Chrudim
1994 Život v porcelánu 3. února až 4. dubna evropský figurativní porcelán 18. a 19. století
1994–1995 Zlaté a stříbrné čepce 1. února 1994 až 8. ledna 1995 krumplované čepce 19. století; ke 100. výročí Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy v Hradci Králové v roce 1894
1994 130 let výroby klavírů a pianin značky Petrof v Hradci Králové 14. dubna až 29. května historie a současnost firmy Petrof
1994 Dinosauři nebyli jediní... 20. dubna až 30. října autor: Stanislav Štamberg
1994 Sto let hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy v Hradci Králové v roce 1894 6. května až 4. září
1994 Český kubismus – architektura a užité umění 15. června až 16. října ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národního muzea v Praze, Moravské galerie v Brně a Muzea východních Čech v Hradci Králové
1994 Každému dítěti domov a mámu 6. září až 16. října o SOS dětských vesničkách
1994 100 let veřejné královéhradecké knihovny 20. září až 30. října historie a současnost Okresní knihovny v Hradci Králové
1994–1995 Za svobodu! 28. září 1994 až 8. ledna 1995 spolupráce: Jednota Československé obce legionářské v Hradci Králové, Historický ústav Armády ČR v Praze autor: J. Pospíšilová
1994–1995 Nýtovaný sendvič 1. listopadu 1994 až 8. ledna 1995 fotografie M. Podhrázského
1994–1995 Vánoční jesličky výstava betlému ze sbírek muzea
1994–1995 Žena na staré pohlednici 2. listopadu 1994 až 8. ledna 1995 výstava starých aktů z unikátní sbírky pohlednic semilského sběratele Jaroslava Bartáka
1994 Výstava hub 29. září až 3. října budova školy v ulici Dlouhá 190 práce žáků SOU polytechnického
1994 Česká ex libris z let 1989–1992 24. září až 9. října Walbrzych, Polsko, v rámci Festivalu křesťanské kultury
1994–1995 Seceja w zbiorach Muzeum wschodnich Czech-Secese 27. října 1994 až 31. prosince 1995 Muzeum Ziemi Klodskej v Klodsku
1995 Vincenc Morstadt (1802–1875), portrétista českých měst 9. února až 16. dubna obrazy a kresby českých měst 19. století
1995 Secese 18. května až 27. srpna ze sbírek uměleckého průmyslu, etnografie a fotoarchivu muzea
1995–1997 Příroda východních Čech 12. dubna 1995 až 31. prosince 1997 z přírodovědeckých sbírek muzea
1995 Ocelová bižuterie 18. května až 8. října soubor leštěné a nýtované bižuterie z přelomu 18. a 19. století
1995 Rostliny a homeopatie 7. února až 23. dubna spolupráce: Okresní muzeum a galerie v Jičíně, Severočeské muzeum v Liberci
1995 Nejstarší listiny a pečeti města Hradce Králové 18. až 28. května spolupráce: SOA Hradce Králové k 770. výročí nejstarší písemné zprávy o Hradci Králové jako městě
1995 Květen '45 25. dubna až 14. května autor: J. Pospíšilová
1995–1996 Slavníkovci a Přemyslovci 22. září 1995 až 7. ledna 1996 výstava k 1000. výročí vyvraždění Slavníkovců
1995–1996 Vánoční jesličky a papírové betlémy 17. listopadu 1995 až 7. ledna 1996 vestibul přízemí a chodba
1995 Nové archeologické výzkumy v Hradci Králové a Chrudimi 12. října až 12. listopadu
1995 Houby 27. září až 1. října SOU polytechnické
1995 Chrudimsko v raném středověku 22. září až 22. listopadu vývoj osídlení a jeho proměny
1995 Památky z tiary věže sv. Klimenta 12. až 17. září
1996 Brána do Japonska 16. května až 31. prosince tradice a současnost Japonska
1996 Otakar Řípa – Starý Hradec Králové 8. února až 12. května kresby hradeckých zákoutí
1996 Lidové obrázky na skle 13. února až 14. dubna malý sál
1996 Medaile a plakety města Hradce Králové 4. až 12. května výstavka ke 40. výročí založení pobočky České numismatické společnosti v Hradci Králové
1996 Současná česká grafika 16. května až 31. prosince
1996 Jarmil Stodola, perokresby 16. dubna až 12. května
1996 Trans Europe 2. až 7. července společný projekt "Za kulturou nejen do Prahy", fotografie evropských vlakových nádraží od předních fotografů
1996 Světová grafika XX. století 11. července až 4. srpna S. Dalí, P. Picasso, J. Miró, A. Warhol
1996 Humorest 1996 14. srpna až 8. září bienále mezinárodní soutěže v kresleném humoru
1996–1997 Sportování našich dědečků a babiček 3. října 1996 až 5. ledna 1997 sportovní náčiní a oblečení z 19. století až 1. pol. 20. století
1996 Krásné časy 16. září až 10. listopadu spolupráce: NTM Praha fotografie Rudolfa Brunnera - Dvořáka, dvorního fotografa Ferdinanda d´Este
1996–1997 Knížecí mohyla v Běstovicích 15. října až 5. ledna 1997 archeologické nálezy z doby bronzové
1996 Houby
1996–1997 Ctibor Košťál 12. listopadu 1996 až 5. ledna 1997 autorská retrospektivní výstava krajinářského fotografa, v rámci cyklu Východočeská fotografie
1996 Československé státní symboly a prapory 16. až 19. května výstavka v rámci 1.českého národního vexilologického kongresu
1996–1997 Betlémy jiným pohledem 29. listopadu 1996 až 5. ledna 1997
1997 Houpy hou aneb kočárky a vozítka, pro panenky, pro dítka 14. května až 31. prosince výstava kočárků od konce 19. stol. do 60. let 20. století
1997 Jiří Šindler, grafika 14. května až 31. srpna
1997 Izrael ve fotografii 14. května až 15. června
1997 Blbé, ale naše ...koláže a bublináže Pavla Taussiga 26. června až 31. srpna
1997 Grand prix '96 5. až 21. září výstava k soutěži Obce architektů
1997–1998 Příroda očima ornitologa a cestovatele 11. září 1997 až 4. ledna 1998 fotografie Bohuslava Peška a Ivana Tláskala
1997 Houby 25. až 28. září
1997-1998 Karel Janoušek, pocta písmu 25. září 1997 až 4. ledna 1998
1997–1998 Bohdan Holomíček, fotografie 11. listopadu 1997 až 4. ledna 1998 4. výstava cyklu "Východočeská fotografie"
1997 Lidové betlémy, vánoční momentky 11. listopadu 1997 až 4. ledna 1998
1997 Interiér roku 1996 – Česká židle 19. až 27. listopadu spolupráce: Design centrum Praha
1997 Fotografie - prof. Antonín Fingerland a jeho současníci 6. února až 31. prosince 1997 z cyklu výstav "Hradecká fotografie"; tvorba královéhradeckých fotografů z přelomu 20. a 30. let 20. Století (prof. MUDr. Finderland, Franz, Havlů, Chmelař, Nekola, Šimek, Šindelář, Rajzlík, Urban)
1997 Jiří Netík, sochař a řezbář 6. února až 27. března
1997 Archeologie z ptačí perspektivy 4. února až 4. května výsledky archeologických výzkumů prováděných leteckou fotografií
1997 Orlická niva ve fotografii 27. března až 4. května
1997 Jiří Vavřina, obrazy; Jaroslav Doležal, řezby 2. až 27. dubna
1997 Papež městu, město papežovi 14. až 25. května výstava medailí, dar městu od papeže Jana Pavla II. A dar města papeži
1998 Jiří Šindler, obrazy a kresby 1963–1998 15.ledna až 15. února výstava k životnímu jubileu
1998 Salon architektů Hradce Králové 17. února až 22. března přehlídka architektonických prací z let 1990–1997
1998 Od masopustu do Velikonoc 4. března až 14. června autor: Z. Lenderová
1998 Milan Michl, fotografie 23. dubna až 14. června 5. výstava cyklu východočeská fotografie, retrospektivní výstava u příležitosti šedesátin autora
1998 Lidová fajans Ferdyše Kostky 30. dubna až 23. srpna užitkové předměty a drobné plastiky
1998 Dudy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 13. května až 13. srpna putovní výstava, převzata jako celek z Masarykova muzea v Hodoníně
1998 Vladislav Krédl, Ze sklepa až na půdu 13. května až 31. srpna přehled současné tvorby fotografa z Mladé Boleslavi
1998 Scénografie Petra Matáska – 40 let divadla Drak 26. června až 17. ledna autorská výstava královéhradeckého scénografa (návrhy scén, dekorací a loutek)
1998 Kary H Lasch, svět objektivu 8. července až 12. srpna výstava portrétních fotografií švédského fotografa
1998 Jedovaté organismy 27. srpna až 1. listopadu
1998 Jana Bittnerová, obrazy 20. srpna až 27. září
1998 Grand prix '98 obce architektů 18. srpna až 3. září oceněná díla 5. ročníku architektonické soutěžě pořádané Obcí architektů
1998–1999 Pavel Hubáček –Míček, obrazy, plastiky, loutky, betlémy 17. září 1998 až 17. ledna 1999 malý sál
1998 Houby 24. až 27. září
1998 Humorfest '98 24. září až 25. října II. ročník bienále mezinárodní soutěže v kresleném humoru
1998 Daguerrotypie ve východních Čechách 8. října až 15. listopadu autor: Jiří Zikmund, 6. výstava z cyklu "Východočeská fotografie"
1998–1999 Peníze v době císaře Františka Josefa I. 5. listopadu 1998 až 17. ledna 1999
1998–1999 Betlémářské umění 20. století 13.prosince 1998 až 17. ledna 1999 výstava nejcennějších českých betlémů (cca 150 exponátů)
1998 Východní Čechy na historických pohlednicích 19. dubna až 5. června
1999 Stavební kámen v Hradci Králové 17. února až 18. května ukázky použití kamenů ve výstavbě Hradce Králové od 10. století po současnost
1999 Česká kamenina 11. února až 9. května ukázky bohaté produkce nejvýznamnějších českých výrobců v letech 1790–1870
1999 Vladimír Preclík, antipomníky 18. března až 18. května retrospektivní výstava tvorby z let 1949–1999

2000–2009[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
2000 Humorest 2000 20. října až 19. listopadu z důvodů rekonstrukce muzea v Novém Adalbertinu na Velkém náměstí
2002–2004 Jan Kotěra (1871–1923), zakladatel moderní české architektury (Jan Kotěra v Hradci Králové) 21. května 2002 až 30. června 2004 dílo v širokých souvislostech
2002 Grafické veduty Hradce Králové z let 1600–1900 27. srpna až 29. září radnice, Velké náměstí
2002 Humorfest 2002 27. září až 27. října
2002–2003 Šperk – kámen – kov 17. října 2002 až 23. února 2003
2002 Výstava prací architektonické soutěže na knihovnicko-informační centrum v Hradci Králové 8. až 24. listopadu spolupráce: SVK
2002 Nejstarší listiny a pečeti města Hradec Králové 14. až 24. listopadu
2003–2004 Historismus 23. září 2003 až 29. února 2004 umělecké řemeslo druhé poloviny 19. století ve sbírkách MVČ
2003 Vídeňské dvorní a stolní stříbro 26. března až 19. října spolupráce: Národní muzeum v Praze
2003 Petr Balíček, fotografie 18. března až 18. května
2003–2004 Design československých elektrospotřebičů 1950–1980 26. března 2003 až 4. ledna 2004 designéři Kovotechny n.p. a tvorba Stanislava Lachmana
2003 Život ve starých stromech. Památné stromy Královéhradecka 23. dubna až 7. září fotografická výstava památných a chráněných stromů
2003 4. salón '03 Asociace umělců medailérů ČR 17. května až 14. září přehlídka současné tvorby předních českých výtvarníků
2003 Hradec Králové na fotografiích Josefa Sudka 13. června až 31. prosince spolupráce: Ústav dějin umění Akademie věd ČR v Praze 8. výstava z cyklu Východočeská fotografie
2003–2004 Střepy a střípky z dějin Hradce Králové 17. října 2003 až 29. února 2004 archeologické výzkumy města z let 1990–2003; doprovodná přednáška
2003 Houby 2. až 5. října 2003
2003 Fotografie 24. října až 30. listopadu Jana Bauerová, fotomozaiky; Václava Siglová, mikofotografie; 9. výstava cyklu Východočeská fotografie
2003–2004 Česká divadelní architektura 90. let 20. století 3. prosince 2003 až 4. ledna 2004 novostavby, přestavby a rekonstrukce divadelních budov v České republice v letech 1991– 2002
2003–2004 Jindřich Halabala a spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně 11. prosince 2003 až 16. dubna 2004 dřevěný a trubkový nábytek ze 30. let 20. století vycházející z funkcionalismu
2004 Erotický šperk – Eros 25. března až 4. července organizátor a kurátor: Pavel Opočenský a Kateřina Nováková
2004 Barium – Velký Josef 2. dubna až 4. července výstava k 60. výročí seskoku československého výsadku Barium a jeho působení v severovýchodních Čechách; autor: Jaroslava Pospíšilová
2004–2005 Svět minerálů 9. dubna 2004 až 9. ledna 2005 ukázky ze sbírky muzea; autor: Stanislav Štamberg
2004–2005 Máte na hlavě? 20. května 2004 až 30. května 2005 klobouky, čepice a další pokrývky hlavy od druhé poloviny 19. století do konce 60. let 20. století; autor: Zdena Lenderová
2004 Josef Macholán, židle 1. května až 15. srpna kurátor: Dagmar Koudelková
2004 Evropské nábytkové umění 1912–1938 15. června až 1. srpna výstava zadaných maturitních prací žáků SOŠ a SOU hudebních nástrojů a nábytku Hradec Králové
2004 Cesta středem Evropy 29. července až 26. září 50 obrazů z cesty falckhraběte Ottheinricha z Neuburgu (Ota Jindřich) na Dunaji přes Prahu do Krakova a zpět přes Wroclav, Berlín, Wittenberg a Lipsko v letech 1536 a 1537
2004–2005 Gloria et pax 19. září 2004 až 9. ledna 2005 historické betlémy z českých zemí; u příležitosti XVII. kongresu Světového sdružení betlémářů
2004 Betlémy z tvorby a sbírek členů českého sdružení přátel betlémů 19. září až 24. října historická radnice, Velké náměstí k výstavě Gloria et pax
2004 Houby 30. září až 3. října
2004 Listina Karla IV. z roku 1372 a další památky z období vlády Lucemburků 3. až 5. září spolupráce: SOkA v Hradci Králové u příležitosti historické slavnosti Hradec Králové v zrcadle staletí aneb Otec vlasti
2004 Humorest 2004 14. října až 28. listopadu 5. ročník mezinárodní soutěže kresleného humoru
2005 Život v pravěkých mořích, jezerech a močálech 1. ledna až 14. srpna spolupráce: paleontologické oddělení Národního muzea v Praze obrazové paleontologické rekonstrukce malíře Jana Sováka, rostlinné a živočišné fosilie z českých sbírek,
2005 Salón východočeské fotografie 13. února až 17. dubna u příležitosti 10. výročí založení Volného sdužení východočeských fotografů v Hradci Králové
2005 Franta Anýž 1876–1934 24. února až 25. září první retrospektivní výstava věnovaná vynikajícímu šperkaři, cizelérovi a medailérovi, který se na podnět Jana Kotěry podílel i na vnitřním vybavení hradecké muzejní budovy
2005 Doteky konců světa 27. dubna až 30. října soubor fotografií Oldřicha Bubáka z expedic do polárních a subpolárních oblastí Arktidy a Antarktidy
2005 Truhla – komoda –skříň 14. června až 30. října repliky skříňového a ukládacího nábytku od středověku po 20. století; výstava maturitních prací SOŠ a SOU hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové
2005–2007 Krása železa leden 2005 až 1. dubna 2007 sbírka kovářských a zámečnických prací od pozdního středověku do počátku 20.století
2005 Houby 6. až 9. října 2005
2005–2006 Na cestě k městu 15. září 2005 až 26. března 2006 výsledky dlouholetého archeologického výzkumu Muzea východních Čech a Archeologického ústavu AVČR v Praze na lokalitě Starého Mýta
2005–2006 Jan Koula 1855–1919 2005 až 26. března 2006 nábytek, keramiku a sklo, kresby a akvarely, část jeho sbírky výšivek
2005–2006 Od Vltavy k Piavě 10. listopadu 2005 až 19. února 2006 doplněná převzatá výstava
2006 Totálně nasazeni 12. dubna až 28. května Českoněmecký fond putovní výstava
2006 Památky z historie sokolské župy orlické 30. března až 4. června spolupráce: ČSOS autor: J. Zikmund
2006–2007 Prusko-rakouská válka 1866 19. května 2006 až 7. ledna 2007 ke 140. výročí
2006–2007 Krása tropů 16. června 2006 až 18. března 2007 tropické druhy motýlů, ulity a lastury měkkýšů tropických moří, hmyz, obratlovci, zajímavé plody exotických rostlin ze sbírek MVČ
2006 Nábytkářství, tradiční řemeslo a současný design 6. června až 17. září empír, secese, art deco a design 21. století; výstava maturitních prací královéhradeckých nábytkářů ze Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku
2006 Houby 5. až 8. října
2006–2007 Chladná krása plátové zbroje 17. listopadu 2006 až 18. března 2007 výstava rytířského zbroje z období 15.-17. století; autor: Stanislav Hrbatý
2006 Humorest '06 13. října až 3. prosince 6. ročník bienále mezinárodní soutěže kresleného humoru
2007 Černožický nález mincí a slitkového stříbra 18. ledna až 4. února část významného nálezu z konce 13. a počátku 14. století (nález z 10. května 1979)
2007 Stanislav Sucharda (1866–1916) 9. února až 29. dubna
2007 Národní výstava poštovních známek 19. až 22. dubna spolupráce: Svaz českých filatelistů, filatelistické kluby ČR výstava uspořádaná u příležitosti 85. výročí první české výstavy poštovních známek a 120. výročí české organizované filatelie
2007 Ignác Preissler (1674–1741), malíř skla a porcelánu 18. května až 11. listopadu autor: Helena Brožková;

barokní malované sklo a porcelán

2007 Kriminalita východních Čech v 16.–18. století 18. května až 28. října autor: Jindřich Francek (ředitel SOkA Jičín); vývoj kriminality východních Čech v období raného novověku; výstava k 230. výročí zrušení tortury
2007 Zdobné techniky v uměleckém truhlářství 12. června až 30. září práce žáků Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku z Hradce Králové
2007 papírové léto III 18. května až 7. října papírové modely
2007–2008 Výzkum k nezaplacení, archeologický výzkum v Dlouhé ulici, čp. 101–103 3. října 2007 až 6. ledna 2008 výzkum v prostoru bývalé šatlavy
2007–2008 Zpátky do školy! 27. září 2007 až 16. března 2008 autor: Pavla Korirentská; atmosféra školy 20. a 30. let 20.století
2007 Houby 11. až 14. října
2007–2008 Biedermeier 23. listopadu 2007 až 31. prosince 2008 autor: J. Stárková; výstava ze sbírek muzea
2007–2008 Když si náš dědeček babičku bral... 26. října 2007 až 2. března 2008 autor: L. Lenderová
2008–2009 Čtyři dekády Zdenka Bláhy v zajetí múz 12. prosince 2008 až 22. února 2009 Výběr z užité grafické tvorby výtvarníka Zdenka Bláhy po dobu 40 let jeho působení v Muzeu východních Čech
2008 Ohrožená příroda. Člověk a přírody - stezky k soužití 29. února až 5. října chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů na Královéhradecku
2008 Slavné vily Královéhradeckého kraje 28. března až 29. června spolupráce: agentura FOIBOS Praha
2008 Od chrámu ke katedrále 16. května až 31. prosince 700 let katedrály Svatého Ducha v Hradci Králové
2008 První po Praze 16. května až 31. prosince autoři: J. Sigl. R. Bláha, J. Jakl
2008 Křemen a jeho rodina 1. září 2008 až 8. listopadu 2009 Spojení užitku i krásy, technického umu člověka i neohraničené fantazie přírody
2009 ...a země se otevřela 2. dubna až 10. června Výsledky pěti rozsáhlejších archeologických záchranných výzkumů z roku 2007 a 2008
2009–2010 Secese 18. května 2009-24. října 2010 Sklo, porcelán a keramika, šperky, práce z kovů i ukázky módy a nábytku
2009 Z historie královéhradeckých pěších pluků (1914–1938) 29. května až 1. listopadu
2009 Stolový nábytek v rokokovém a barokním stylu 15. června až 13. září Výstava maturitních prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové
2009 Vladimír Gottwald 25. června až 31. srpna Výstava kreseb a grafik
2009 70 let přírodovědeckého muzea v Hradci Králové 22. září až 8. listopadu
2009 Houby 8. až 11. října
2009–2010 Třpyt vánočních ozdob 12. listopadu 2009 až 10. ledna 2010
2009–2011 Zvonařství 12. listopadu 2009 až 1. května 2011
2009 Listopad 1989 v Hradci Králové 16. až 29. listopadu vstupní vestibul RegioCentra Nový pivovar, Pivovarské náměstí 1245 Historické fotografie, dokumenty, letáky a dobový tisk připomínající události tzv. sametové revoluce
2009–2010 Do Antarktidy cestou i necestou 4. prosince 2009 až 17. ledna 2010 Výstava fotografií Václava Pavla, vědeckého pracovníka Ornitologické laboratoře Univerzity Palackého v Olomouci a ředitele Městského muzea v Novém Městě nad Metují.
2009–2010 Chvála české bibliofilie 11. prosince 2009 až 28. února 2010 u příležitosti 101. výročí vzniku Spolku českých bibliofilů

2010–2019[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
2010 Nové objevy fauny a flóry v jezerních pánvích mladších prvohor 26. ledna až 25. dubna nejnovější nálezy fauny a flóry z podkrkonošské pánve a boskovické brázdy
2010 Ikony 30. dubna až 10. října ze sbírek muzea
2010 Vážky České republiky ve fotografii 18. května až 12. září
2010 Sny a vize 18. května až 31. října Neuskutečněné projekty Josefa Gočára pro Hradec Králové
2010 Projekt můj Gočár 1. června až 31. října Výstava fotografií studentů Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové
2010 Komoda, od baroka po secesi 15. června až 17. října Výstava maturitních prací Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové
2010–2011 Japonské ex libris 18. září 2010 až 16. ledna 2011 340 drobných grafik více než osmdesáti umělců od 30. let 20. století po současnost
2010–2011 Ex libris Emila Orlika 18. září 2010 až 16. ledna 2011 Výstava významné kosmopolitní osobnosti evropského výtvarného života přelomu 19. a 20. století
2010 Houby 7. až 10. října
2010–2011 Od hradeb na náměstí středověkého Hradce 14. října 2010 až 20. března 2011 Výsledky archeologických výzkumů historického jádra Hradce Králové z let 2009 a 2010
2010–2011 Soumrak zemské hotovosti 12. listopadu 2010 až 20. března 2011 Výzbroj a výstroj žoldnéřských vojsk 16. až 17. století
2011 Zlatý kolovrat 9. března až 24. dubna Přehled držitelů ocenění Královéhradeckého kraje za lidovou kulturu Zlatý kolovrat
2011 Ludvík Domečka, příběh prvorepublikového muzejníka 1. dubna až 16. října Ke 150. výročí narození
2011 Predátoři ptačí říše – dravci a sovy 7. dubna až 13. listopadu
2011 Jak se dělá muzeum ze starých školních pomůcek 7. dubna až 8. května Součást projektu Jak se dělá muzeum
2011 3. salon východočeské fotografie 13. května až 18. září Reprezentativní přehlídka poskytující souhrnný přehled tvorby východočeských fotografů za poslední období
2011 Hodiny v čase, čas v hodinách 14. června až 30. října Maturitní práce Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové a exponáty z depozitáře uměleckého průmyslu Muzea východních Čech v Hradci Králové
2011 Důvěrné Izrael – Československá pomoc pro Izrael 1948–1949 5. září až 2. října zapůjčeno Vojenským historickým ústavem v Praze
2011 Pohádka ve škole 23. září až 20. listopadu Výstava školních obrazů s pohádkovými motivy ze sbírek Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze
2011 Hradní fotoarchiv 1918–1933 30. září až 27. listopadu spolupráce: Národní muzeum Výstava zapůjčená z Národního muzea v Praze dokumentuje 15 let výkonu prezidentského mandátu Tomáše G. Masaryka
2011 Houby živé, jedlé i jedovaté 6. až 10. října
2011–2012 Cizinci a vetřelci v naší přírodě 21. října 2011 až 12. února 2012 Nepůvodní a invazní druhy rostlin a živočichů
2011–2012 Měšťanské Vánoce 9. prosince 2011 až 29. ledna 2012 Oslava Vánoc v měšťanské domácnosti z přelomu 19. a 20. století, ze sbírkových fondů historické sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové
2011–2012 Jan Kotěra v salónu republiky 21. prosince 2011 až 5. února 2012 Výstava ke 140. výročí narození architekta Jana Kotěry
2012 Korunovaná měna na našem území 20. ledna až 27. května 20 let od zavedení korunové měny v Rakousku-Uhersku
2012 Slavné vily Čech, Moravy a Slezska 10. února až 4. března 120 nejvýznamnějších staveb rodinného bydlení od 2. poloviny 19. století
2012 Labe – jedna řeka, dva příběhy 24. února až 19. srpna
2012 Mistři české malby 8. března až 3. června Výstava výtvarných děl klasické malby, současných malířů a grafiků z fondu České spořitelny a. s.
2012 Střeva měst 5. dubna až 6. května Kanály v kulturních a civilizačních souvislostech
2012–2013 Pravěk je kůůl! 18. května 2012 až 23. června 2013
2012–2013 Život v jezerech a močálech mladších prvohor 8. června 2012 až 6. ledna 2013 paleontologická výstava
2012 Maturitní práce hradecké "umprumky" 11. až 30. června Výstava maturitních prací SUPŠ hudebních nástrojů a nábytku
2012 Unikáty z nálezů amatérských archeologů 15. června až 12. září Nová část výstavy PRAVĚK JE KŮŮL
2012 Vzduchoplavec Kráčmera 22. června až 2. září roční práce žáků ZŠ Habrmanova Hradec Králové
2012 Jak se žilo v pravěku 28. června až 2. září Výstava panenek vytvořených během kreativní dílny PRAVĚKÁ NEDĚLE pro charitativní projekt UNICEF „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“ a výstava dětských výtvarných prací soutěže JAK SE ŽILO V PRAVĚKU
2012 Hlava nehlava 10. až 29. července Putovní výstava linorytů Petra T. Palmy
2012 Labe a Orlice – dvě řeky, jeden příběh 31. srpna až 18. listopadu proměny Labe a Orlice v Hradci Králové od konce 19. století do 50. let 20. století
2012 Architekt Vladimír Fultner 6. září až 28. října
2012 Zlaté a stříbrné poklady 14. září až 31. října
2012 Houby živé, jedlé i jedovaté 4. až 7. října
2012–2013 Křehká krása pravěkého skla 2. listopadu 2012 až 16. ledna 2013 pokladnice výstavy Pravěk je kůůl!
2012–2013 Jan Kotěra. Ohlasy lidového umění. Po stopách moderny. 7. prosince 2012 až 7. dubna 2013
2012–2013 Kouzlo betlémů 8. prosince 2012 až 3. února 2013 Betlémy ze sbírek muzeí Královehradeckého kraje
2013 Keramické unikáty 18. ledna až 6. března Evropské keramické unikáty z dílen pravěkých hrnčířů
2013 Přijďte před sto lety 1. února až 2. června Výstava mapující historii budovy a instituce muzea od jeho založení (1880) až do 50. let 20. století
2013 Divadlo českých potulných loutkářích 1. března až 1. září
2013 Předměty z dalekých končin 8. března až 23. června Klenotnice výstavy Pravěk je kůůl!
2013 Rižská secesní architektura 19. dubna až 30. června
2013 Cesta dívek za vzděláním 21. června až 24. listopadu Historie dívčího školství od konce šedesátých let 19. století do první poloviny 20. století v Hradci Králové a okolí
2013 Československé legie 1914–1920 a legionáři Královéhradecka 19. července až 14. září
2013 Marcela Raková: Praha jinak 1. září 2013 až 31. ledna 2014 kavárna Poetické fotografie tajemných pražských zákoutí očima Marcely Rakové, restaurátorky muzea
2013–2014 Kotěra. Po stopách moderny... 6. září 2013 až 2. února 2014 Ke 100. otevření královéhradeckého muzea
2013 Houby živé, jedlé i jedovaté 3. až 6. října
2013–2014 Život pod stožáry – příroda písčin u obce Čeperka 11. října 2013 až 2. února 2014
2013 Via benedictina 15. října až 24. listopadu
2013 Listopad 1989 v Hradci Králové 9. až 17. listopadu výstavka předmětů dokumentujících listopadové dny roku 1989 a události roku 1990
2013 Historické stojánky na vánoční stromky 3. prosince 2013 až 26. ledna 2014
2013–2014 Podoby víry 12. prosince 2013 až 26. ledna 2014 Fotografická výstava etnografa Pavla Popelky z cest po Balkánu, východním Slovensku a Moravě zaměřená na jednotlivé podoby víry a její ztvárnění
2013–2014 Barvy v přírodě 20. prosince 2013 až 20. dubna 2014
2013–2014 Krása motýlích křídel 20. prosince 2013 až 20. dubna 2014 mikrofotografie Petra Jana Juračky (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy) a Jána Macka (Národní muzeum)
2014 Jiří Vavřina: obrazy – pandány 6. února až 30. března muzejní kavárna
2014 4. salon východočeské fotografie 15. února až 6. dubna
2014 Pražské předměstí 1924–2014 18. března až 16. října k 90. výročí povýšení obce Pražské Předměstí na město
2014 Dagmar Jirousková – krajina 3. dubna až 28. června muzejní kavárna
2014 Tajemství makovice Bílé věže 24. dubna až 4. května
2014 Zámečnická škola. Řemeslo je umění. 8. května až 17. prosince uměleckořemeslné práce z dílen Odborné školy pro umělecké zámečnictví, která působila v Hradci Králové v letech 1880 až 1954
2014 Středoškolská odborná činnost 18: května až 2. června 36. ročník soutěže Středoškolská odborná činnost
2014 Mým národům! 20. června až 16. listopadu výstava u 100. výročí počátku 1. světové války
2014 Svět očima Michala Potůčka 1. července až 28. září Muzejní kavárna
2014 Alois Wachsman, obraz, 1931 1. července až 3. srpna
2014 Stříbrný poklad 15. července až 3. srpna
2014 Houby živé, jedlé i jedovaté 2. až 5. října
2014 Lidé Hradce Králové. Portrét jako brána do duše 3. října až 6. prosince muzejní kavárna 14 portrétů zachycující mezigenerační rozdíly v názorech na aktuální sociální témata
2014 František Hudeček, vzpomínka na Samarkand 1967 7. října až 2. listopadu
2014 Kunětická hora – sopečný ostrov v Polabí 24. dubna 2014 až 15. března 2015
2014 Projekt 45'25' Sametová revoluce 21. listopad 2014 až 1. února 2015 součást „Projektu 45´25´, 1969–1989 u vás…“, studenti reflektující výročí úmrtí Jana Palacha a události roku 1989
2014 Josef Lada, dětské radovánky 2. prosince 2014 až 4. ledna 2015
2014 Andělské zvonění 12. prosince 2014 až 1. února 2015 historie vánočních ozdob ze skla, vaty, papíru, vosku a kovu
2015 Pavel Nešleha, Okno 1978 6. ledna až 1. února
2015 Josef Vyleťal, mlčící myslitel z konce 19. století 3. února až 1. března
2015 Jan Friede, nejvzácnější orchideje české přírody 6. února až 29. března Výstava fotografií nejvíce ohrožených druhů čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) rostoucích v Česku
2015 Královéhradecký poklad 20. února až 21. června Poklad převážně českých denárů nalezený v roce 1970 v Hradci Králové doplní depoty z Čistěvsi, Hřibska, Radíkovic a Černožic
2015 Hradec Králové očima dětí 27. února až 31. března výtvarné práce žáků třetí třídy školní družiny královéhradecké Základní školy Pouchov, na téma Hradec Králové očima dětí během uplynulého pololetí
2015 Eva Kmentová, reliéf a ruce, 1972 a 1977 3. března až 5. dubna
2015–2016 Staré mapy a mořská monstra 2. dubna 2015 až 31. ledna 2016 výstava kolorovaných perokreseb muzejní restaurátorky Marcely Rakové
2015–2016 Na vlnách pod plachtami 3. dubna 2015 až 31. ledna 2016 Výstava přibližující stavbu a konstrukci plachetních lodí, koloniální obchod, válečné námořnictvo a osudy krajanů, kteří plavby
2015 Vlastimil Rada, Večerní hodina 1931 7. dubna až 3. května
2015 Nástroje neandrtálských lovců 17. dubna až 31. května
2015 Ochechule, ďasové a další bájní tvorové moří 24. dubna až 15. listopadu spolupráce: Národní muzeum
2015 Václav Tikal, květen 1945 5. až 31. května
2015 Svoboda přišla v máji 7. května až 6. září Události května 1945, 300 fotografií přímých účastníků + dobová periodika, filmový dokument, plakáty, letáky, výzbroj a modely bojové techniky; u příležitosti 70. výročí konce 2. světové války a osvobození Československa
2015 Výstava prací středoškolské odborné činnosti 2015 16. května až 14. června Práce studentů
2015 Stanislav Podhrázský, dvě dívky 1956 2. června až 5. července
2015 Otakar Kubín, pohled na město – hrad Porquerolles 7. června až 2. srpna
2015 Pod hladinou moře 3. července až 15. listopadu Práce studentů Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově
2015 Antonín Procházka, Jezdec napadený lvicí 4. srpna až 6. září
2015 Karel Černý, Milenci 9. září až 4. října
2015–2016 Hurá do školy! 18. září 2015 až 31. ledna 2016
2015 Houba živé, jedlé i jedovaté 1. až 4. října 2015
2015 Karel Malich, Modrý koridor, 1967–1968 6. října až 1. listopadu
2015–2017 Pevnost královéhradecká 9. října 2015 až 1. října 2017 u příležitosti 250 let od zahájení výjimečné stavby královéhradecké bastionové pevnosti
2015 Zdeněk Seydl, Dvě vdovy 1965 3. až 29. listopadu
2015–2016 Jiří Anderle, Prostor a čas, 1983 1. prosince 2015 až 3. ledna 2016
2016 Jitka Svobodová, Dvě hadice, 1984 12. ledna až 7. února Profesorka ateliéru kresby AVU Jitka Svobodová, velkoformátové uhlové kresby
2016 Josef Váchal, portrét Jindřicha Imlaufa 9. února až 6. března
2016 Putovní výstava fotografií, Land Art 10. února až 6. března muzejní kavárna putovní výstava fotografií z 9. sympozia LAND ART a z Nábřeží umělců
2016 Život v pevnosti 26. února až 13. listopadu každodenní všední život obyvatel královéhradecké bastionové pevnosti v 19. století
2016 Česká krajinomalba ze sbírky kooperativy 4. března až 15. května krajinomalby ze sbírky pojišťovny Kooperativa
2016 Jan Kubíček, liniové elementy 8. března až 3. dubna
2016 Štěpán Málek, Carton/Age muzejní kavárna
2016 Připomenutí starých časů 26. března až 21. srpna Muzeum války 1866 na Chlumu repliky vojenských uniforem doplněné ukázkou dobových dámských šatů
2016 Mikuláš Medek, portrét Jiřiny Haukové, 1967 5. dubna až 1. května
2016 Karel Novotný 6. dubna až 1. května
2016 Vzpomínky na sočskou frontu 15. dubna až 8. května spolupráce: Velvyslanectví Slovinské republiky, Vojenský historický ústav Praha putovní výstava; průběh bitev v první světové válce se zvláštním důrazem na působení českých vojáků
2016 Petr Samek, proč/warum 29. dubna až 19. června
2016 Deafsign vol. 3 4. až 27. května
2016 Výstava prací středoškolské odborné činnosti 2016 13. května až 12. června
2016 Nábřeží umělců 2016, dřevo 27. května až 20. června
2016 Michaela Martincová, Cesty 21. června až 31. července
2016–2017 Ve stínu války 1. července 2016 až 29. ledna 2017 průběh války 1866, ukázky výzbroje a výstroje
2016 Válečné museum 1866 1. července až 31. prosince výstava na fotografiích připomínající vývoj budovy muzea a expozice
2016 Jiří Cvrkal, výstava fotografií 2. srpna až 12. září
2016 Konkrétní podzim 2016, Čtverec 20. září až 23. října
2016 Ohlasy prusko-rakouské války 23. září 2016 až 29. ledna 2017 Raritní historické fotografie památkové zóny bojiště bitvy u Hradce Králové
2016 Houby živé, jedlé i jedovaté 6. až 9. října 21. ročník výstavy
2016 Tomáš Herynek, Čtverec 25. října až 4. prosince výstava fotografií
2016–2017 Pour féliciter 6. prosinec 2016 až 8. ledna 2017
2016–2017 Králické betlémy minulosti i dneška 9. prosince 2016 až 12. února 2017 lapidárium
2017 Dominika Cyprová: Fashion 7. až 22. ledna chodba v přízemí ilustrace strudentky Grafické tvorby a multimédií na UHK; prodejní výstava
2017 Mirka Křivánková: People 10. ledna až 5. února kavárna Muzeum Výstava fotografky z Městce Králové
2017 Fosilie Michala Potůčka 27. ledna až 23. dubna chodba v přízemí Výběr nejlépe zachovaných fosilií z více než 20 geologických lokalit ve východních a středních Čechách
2017 Michal Čepelka: Recyklus 8. února až 3. března kavárna Muzeum cyklus digitálních grafik
2017 Jiří Anders: The red flower 4. března až 2. dubna kavárna Muzeum
2017 České loutkové divadlo třikrát jinak 10. března až 2. dubna lapidárium tři magické boxy
2017 Velká vizita! 24. března až 5. listopadu spolupráce: např. Regionální muzeum Mělník, Národní pedagogické muzeum, Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny výstavní sál historie zdravotnictví a sociálně zdravotní péče v Hradci Králové (zejména období první republiky)
2017 Na papíře 4. dubna až 7. května kavárna Muzeum výběr prací studentů tří výtvarných oborů Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích
2017 Martin Zemanský: Paintings 27. dubna až 30. června
2017 Echoes – 100 let finského designu a architektury 10. května až 18. června plakátová výstava
2017 Petr Scháněl: Posters 10. května až 2. června kavárna Muzeum výběr prací grafika z Hradce Králové
2017 O motýlech a lidech 19. května až 24. září tropičtí motýli a kresby z archivu Vladimíra Balthasara
2017 Královéhradecké regulační plány 30. června až 5. listopadu chodba a výstavní sál v přízemí většina místních regulačních plánů, zpravidla vystaveny poprvé
2017 Nábřeží umělců 2017 4. července až 3. září pořadatel: KK3 Klub konkretistů kavárna Muzeum fotografie dokumentující týdenní sympozium studentů uměleckých škol s tématem RECYKLart
2017 Petr Mutina, obrazy 6. září až 1. října kavárna Muzeum obrazy mladého ostravského malíře
2017 Petr Čapek: Moje krajina 3. října až 5. listopadu kavárna Muzeum výstava fotografií krajina Krkonoš, Broumovska a Trutnovska
2017 Houby živé, jedlé i jedovaté 5. až 8. října
2018 Houby 5. až 6. října zámek Pardubice
2018 Muzejní nostalgie. 110 let budovy ve fotografii 19. ledna až 4. března vyklizená budova muzea
2018 Pod mořskou hladinou 29. června až 23. září Galerie moderního umění v Hradci Králové
2018 Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. 18. října až 2. prosince Galerie moderního umění v Hradci Králové průběh událostí kolem vyhlášení Československé republiky ve městě a jeho okolí
2018–2019 Čest práci, paní učitelko! 14. prosince 2018 až 27. ledna 2019 Galerie moderního umění v Hradci Králové milníky československého školství 20. století
2019 Velká cena Hradce Králové 16. až 29. září Ulrichovo náměstí historie tradičního cyklistického závodu Velká cena Hradce Králové
2019 Houby 4. až 5. října Krajský úřad Pardubického kraje, budova C, Pardubice
2019 KOD, když ne my, KDY, když ne teď 1. listopadu až 29. prosince fotovýstava významných okamžiků listopadu a prosince 1989 v Hradci Králové
2019–2020 Okolo Hradce aneb Hradečáci na kole 1. listopadu 2019 až 31. května 2020 spolupráce: Areál Žireč historická budova muzea (po rekonstrukci)
2019–2020 Operace Barium – 2. světová válka a Královéhradecko 1. listopadu 2019 až 5. ledna 2020 spolupráce: Československá obec legionářská, Ministerstvo obrany České republiky dějiny odboje v Hradci Králové
2019 Tajemství ptačí sekery 1. listopadu 2019 až 12. ledna 2020 vystavení unikátní stříbrem tausované miniaturní sekery (moravské bradatice) z 9. století
2019 Příroda z depozitářů 1. listopadu 2019 až 5. ledna 2020 u příležitosti 80 let přírodovědeckého muzea v Hradci Králové

Od roku 2020[editovat | editovat zdroj]

Rok Název výstavy Termín Pořadatel Umístění Návštěvnost Poznámky
2020 Uprostřed Koruny české: Gotické a raně renesanční umění východních Čech 1250-1550 7. února až 28. června / do 26. července (pouze dva sály) většina interiérů opravené historické budovy muzea hlavní výstup projektu NAKI II
2020 Není obraz jako obraz 15. května až 25. října připomenutí zapomenuté učební pomůcky
2020 SKLOLETÍ 100 let sklářské školy v Železném Brodě 3. července až 25. října spolupráce: sklářská škola
2020–2021 Záchrankou kolem světa 31. července 2020 až 3. ledna 2021 součást oslav 40 let záchranné služby a 30 let letecké záchranné služby v Hradci Králové; vystavena soukromá sbírka modelů zachranářských vozidel
2020 1920–2020: století čsl. ústavnosti a demokratické armády 1. srpna až 1. listopadu spolupráce: Československá obec legionářská, soukromí sběratelé
2020 Konkrétní podzim 2020, Fenomén Gočár 4. září až 4. října autor: Jana Vincecnová, koordinátor Klubu konkretistů
2020–2021 Pražský groš – příběh nejslavnější české mince 10. října 2020 až 29. srpna (prodlouženo) lapidárium
2020–2021 Století Karla Otčenáška 4. prosince 2020 až 6. června 2021 (prodlouženo) 100. výročí narození a 10. výročí úmrtí
2021 Poklady spolupráce: Když archeologie spojí síly s veřejností 5. března až 5. září archeologické nálezy od spolupracovníků muzea zaevidované do roku 2019
2021 Rudolf II. Umění pro císaře 28. května až 7. listopadu výstava sezony
2021 Císař umění 10. června až 6. listopadu
2021 KOMenský v KOMiksu: Kreslený život "Učitele národů" 16. července až 31. prosince zápůjčka z Národního pedagogického muzea
2021 Tomáš Roček: Příběh 27. srpna až 22. září kavárna Muzeum
2021 Houby živé, jedlé i jedovaté 7. až 9. října
2021 Hvězdy země – cesta šperku z hlubin Země ke světlu hvězd 10. září až 24. října výstava šperků Sylvie Majerové
2021–2022 Vánoční variace. Historické a současné vánoční ozdoby 5. listopadu 2021 až 6. února 2022
2021–2022 Salon východočeské fotografie 2021– 6. ročník 20. listopadu 2021 až 16. ledna 2022 Centrum uměleckých aktivit a Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové z. s.
2022 Plechová abstrakce 16. února až 3. dubna výstavní sál
2022 Spoušť plná života 18. března až 18. září chodba a sál v přízemí
2022 Ke kořenům: Ukrajina krojů a tradic 24. března až 29. května
2022 Mistři svého řemesla 25. března až 28. srpna podkroví
2022 Marek Zákostelecký L+ 1. dubna až 28. srpna lapidárium
2022–2023 Měnící se svět 17. června 2022 až 12. listopadu 2023 výstavní sál výstava sezony, poslední lovci a první zemědělci (nejen) ve východních Čechách
2022 Život je teď 2022 24. června až 28. srpna výstava fotografií
2022 Houby živé, jedlé i jedovaté 6. až 8. října
2022–2023 Četnické humoresky v Salonu republiky 15. října 2022 až 26. března 2023 lapidárium
2022–2023 Já, UPÍR, přistání povoluji! 2. prosince 2022 až 23. dubna 2023 chodba a sál v přízemí Československé vojenské letectvo v Hradci Králové a Pardubicích 1945–1992
2023 Doteky Afriky 28. dubna až 3. září lapidárium Fotografická výstava tlapek a srstí afrických zvířat od fotoreportéra Martina Veselého a jeho dcery Anežky
2023 Detaily moderní architektury na fotografiích Jiří Zikmunda 12. května až 25. června
2023 Sto let je jen začátek, Český rozhlas 1923–2023 19. května až 25. června, prodlouženo do 3. září ke 100. výročí Českého rozhlasu
2023–2024 Jan Žižka –husité ve východních Čechách 23. června 2023 až 21. dubna 2024
2023 Památky prusko-rakouské války 1866 30. června až 24. září sbírkové předměty muzea (militaria) umístěné v kotěrovských vitrínách
2023 Merch, brandové předměty 30. června až 3. září spolupráce: Střední škola vizuální tvorby Hradec Králové návrhy nové propagace muzea vytvořené studenty Střední školy vizuální tvorby

Stálé expozice muzea[editovat | editovat zdroj]

Expozice Městského historického muzea v Hradci Králové, Velké náměstí čp. 33, konec 19. století

První expozice byly ryze sbírkotvorné, snažily se představit co největší množství předmětů a artefaktů. Prvním pokusem o moderní pojetí s jinými výrazovými prostředky byla tehdy nová historická expozice od Michla z roku 1950.

Od září 1938 do roku 1942 byla ve výstavních sálech muzea umístěna expozice městské galerie.

V roce 1986 připravilo muzeum expozici československo-sovětské družby Jachnovka pro muzeum v Jachnovce.

Přehled stálých expozic muzea
Rok otevření (v provozu) Název (příp. popis) expozice Autor Umístění / Poznámky
1884 Staré památky města chované na radnici, kancionály Ladislav Jan Pospíšil Dům čp. 33, Velké náměstí
1899 expozice památek z války 1866 (tzv. Waddeckova sbírka) Dům čp. 33, Velké náměstí
1913 1925/1926 lapidárium Ludvík Domečka suterén muzejní budovy;

1913 vznik expozice, 1925–1926 úpravy, včetně instalace sádrových odlitků

1922 Síň památek na válku r. 1866 a bitvu u Hradce Králové – sbírka památek z války 1866 Ludvík Domečka tehdy nová muzejní budova (dnes historická budova muzea), současná ředitelna (2. patro)

V provozu 1922 až 1952[160]

1923 expozice pravěku Ludvík Domečka, František Žaloudek Domečkova síň, tehdy nová muzejní budova (dnes historická budova muzea), II. patro, 2. sál (zadní)
1929/1930 uměleckoprůmyslové sbírky Ludvík Domečka, František Tichý I. patro, historická budova muzea
1929/1930 národopisné sbírky I. patro, historická budova muzea
1930/1931 historické sbírky Ludvík Domečka Instalace v letech 1930 a 1931[161]
1931 památky na první světovou válku (památky národního osvobození, první světová válka, odboj)[161] František Tichý od 28. října 1931[161]
1939 přírodovědecké sbírky měst. přírodovědeckého muzea Vítězslav František Hlaváč, František Ulrich Malé náměstí čp. 125
1943–1946 expozice pravěku J. Filip (Státní archeologický ústav) 2. patro, 2. (zadní) sál, historická budova muzea (Domečkova síň)
1950 nová instalace historických sbírek Karel Michl
1961–08/1968 expozice kapitalismu 1781–1945 V. Květenský, Jaroslav Šůla
1962–cca 1968 expozice feudalismu (do 1781) Jaroslav Šůla, Kábrt Malý sál
1964, 1965–1966 Výstavba Hradce Králové od boření pevnosti do současnosti 1964 jako výstava, 1965 a 1966 jako stálá expozice
1965 Pravěk severovýchodních a východních Čech Vít Vokolek lapidárium, od 1. 9.
1969 Hradecká pevnost a reinstalace Česká společnost v době národního obrození Aleš Doubrava
1971–1986 Přírodovědecká expozice kolektiv přírodovědeckého oddělení
1974–1989 Století proměn kolektiv muzea (Stárková, Židlická, Zikmund, Doubrava) expozice historického a kulturního vývoje severovýchodních Čech od roku 1860 po současnost
1979–1989[162] Příroda severovýchodních Čech Karel Lohniský geologická, botanická a zoologická část
1989 (1. srpna) –1999 (18. května) Věci lidí reinstalace leden 1991;

proměny životního stylu od poloviny 19. století do 30. let 20. století

1990 – 18. května 1999 Královéhradecká vojenská pevnost: model města Františka Žaloudka vestibul 1. patra (nikoliv součást expozic)
1991–1994, 7. 2. 1995 – 18. 5. 1999 Expozice kampanologie

/Zvonařství východních Čech

vývoj zvonařství

/ autor: Jiří Zikmund

2. 1. 1995 – 31. 12. 1999 Historie města Hradec Králové 4 vitríny o historii města Hradec Králové
18. 5. 2008 – 1. 10. 2017 Od pevnosti k salonu republiky historická expozice: dějiny architektury města Hradce Králové od poloviny 18. století do počátku 2. světové války
18. května 2009 – 1. 10. 2017 Královské město nad soutokem

Muzeum války 1866[editovat | editovat zdroj]

31. 3. 2012 až 31. 12. 2019

Expozice U Švagerků[editovat | editovat zdroj]

V roce 1959 v domě U Švagerků vzniklo muzeum dělnického hnutí ve městě, které se v roce 1975 stalo součástí krajského muzea východních Čech.

1986: "U Švagerků" – řešení vstupního prostoru, 7 panelů na téma: historie domu; orgány KSČ; odbory, ženské organizace, mládežnické organizace; dělnické divadlo; redakce Pochodně, tělovýchova; současné využití objektu.

Otevření Název expozice Autor
1959 Dějiny dělnického hnutí do fašistické okupace kolektiv muzea
1970 Revoluční tradice Hradecka od počátků dělnického hnutí do 30. let kolektiv muzea
21. 5. 1976–1989 Vznik a počátky KSČ na Hradecku Věra Němečková

Hrad Hradec Králové[editovat | editovat zdroj]

Počátky Hradce Králové jako východočeského střediska lze podle výzkumů umístit do mladšího úseku střední doby hradištní. V závěru 9. či na začátku 10. století byl zřejmě využíván a upraven v době pravěku vybudovaný val na hraně pahorku.

 

Regulovaný magistrát v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Regulovaný magistrát vznikl reformou Josefa II. jako výsledek dlouhodobých snah sjednotit městskou správu. Jednalo se o radikální zásah, který zásadním způsobem změnil způsob spravování měst. Všechna města (královská i poddanská) byla začleněna do byrokratického systému, a to podle velikosti, počtu obyvatel a hospodářské situace, čímž skončila původní správa, která byla založená na městských radách konšelů volených z měšťanů.

Do vedení města byli dosazováni státní úředníci, kteří museli složit zkoušku způsobilosti před zkušební komisí gubernia a apelačního soudu. Členové regulovaného magistrátu tedy byli sice voleni, ale regulace spočívala v tom, že tato místa mohly zastávat jen osoby, které gubernium s apelačním soudem předem uznalo za volitelné. Hlavní podmínkou volitelnosti bylo absolvování zkoušky z právních znalostí u apelačního soudu a potvrzení o morální bezúhonnosti od krajského úřadu. Členové rady byli placeni městem, ale odpovědnost měli vůči státu.[163] První regulovaný magistrát v českých zemích vznikl v Praze 2. 2. 1784.[164]

Regulovaný magistrát v Hradci Králové byl ustanoven v roce 1788 (Posledním purkmistrem předchozí městské rady byl František Kayfáš). V Hradci Králové jako v jednom z největším měst byl zaveden tzv. plný magistrát, který se skládal ze tří senátů (politický, civilní, trestní). V nich pracovalo minimálně šest zkoušených radních a zkoušený purkmistr. Na dva roky byli voleni nezkoušení radní, kteří zastupovali měšťany, ale měli jen poradní hlas zejména pro hospodářské otázky. Také se z nich vybíral městský policejní komisař a hospodář.

Magistrát obstarával mj. hrdelní právo. Až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, tak magistrát v Hradci Králové měl absolutní vládu nad Hradcem Králové i jeho předměstími (Cihelna, Svobodné Dvory, Farářství, Náhon, Pražské Předměstí, Slezské Předměstí, Nový Hradec Králové, Kukleny, Zámostí, Pouchov, Správčice a část Plotišť, Plácek a Malšovic).

Seznam purkmistrů regulovaného magistrátu[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Kříž (v úřadu 1788–1796), čtyřleté funkční období, znovuzvolen v roce 1792, v roce 1796 abdikoval kvůli věku a dále pokračoval již jen jako městský radní
  • František Xaver Tröger z Königsberku (v úřadu 1796–1800), zvolen 14. září 1796, v úřadu od 24. října 1796, zemřel ve věku 53 let před vypršením mandátu 13. února 1800
  • František Reith z Baumgarten (v úřadu 1800–1805), rodák z Dobrušky, dosavadní purkmistr v Trutnově
  • Valentin Jindřich Haun (v úřadu 1805–1813)
  • Augustin Reichenbach (v úřadu 1813–1824)
  • Alois Kemlink (v úřadu 1824–1848), nejdéle sloužící purkmistr regulovaného magistrátu
  • Vojtěch Svoboda (v úřadu 1848–1850) jako prozatímní purkmistr; předtím c.k. zemský rada a purkmistr v Mělníku[165]

Vlach Burian[editovat | editovat zdroj]

Burian Kameník

Burian Zedník

Burian Gozzi

Pražská brána - hrubou práci prováděl Burian Zedník a dodělával Burian Kameník. Kámen byl lámán v lomu pánů z Hustiřan ve vesnici Skála, součásti Boháňky. Kámen lámal lamač Jičík a platil ho Burian Kameník. Jednalo se o stejný pískovec, z něhož byly postavěny Bílá věž a věž Kropáčka.[166]

V roce 1583 Burian Kameník předložil městu účet za kamenické práce. Požadoval 1385 kop grošů. Městu se nicméně stála požadovaná částka příliš vysoká, a tak došlo na smlouvání, které vyústilo ve výsledných 1200 kop grošů a vepře z mlýna k tomu.[166]

1584 postavil jakýsi Vlach Burianec před radnicí kamenný pranýř.

Práce na věži skončily 1596. 1585 pozlacená hvězda - Jiří Vzteklý.[167]

Mýtské Předměstí[editovat | editovat zdroj]

Původní Slezské Předměstí se nazývalo Mýtské Předměstí, resp. původně Mýtské Podměstí. Rozkládalo se na jih a jihovýchod od dnešního historického jádra Hradce Králové, mezi soutokem Labe s Orlicí a někdejším vrchem Rožberk. Největšího rozkvětu zažilo Mýtské Předměstí za Karla IV. Výrazně strádalo v době husitských válek a za třicetileté války.[168]

Předměstí mělo několik částí s místními názvy[168]:

  • Střezina – území kolem kostela sv. Václava (zanikl v husitské epoše) a později kolem kostela sv. Pavla, blízko sochy sv. Marka (nachází se u kaple na Rožberku). Na místní název odkazuje ulice Na Střezině mezi ulicemi Pospíšilova, Okružní, Buzulucká a Pouchovská
  • U sv. Antonína – u špitálu a farního kostela sv. Antonína, v místech tzv. staré nemocnice
  • V Rybářích
  • Zámostí – s kostelem sv. Martina (zanikl v době husitské), kde je Moravské Předměstí
  • Soukenice – s farním kostelem sv. Vavřince (zanikl v době husitské 1419) u soutoku
  • Malšovice

Kašna se sousoším sv. Jana Nepomuckého (Hradec Králové)[editovat | editovat zdroj]

Kašna se sousoším sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové se nachází na Malém náměstí v historickém centru města.

https://www.pamatkovykatalog.cz/kasna-se-sousosim-sv-jana-nepomuckeho-2159524

Seznam hřbitovů v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Toto je seznam hřbitovů v Hradci Králové.

Existující hřbitovy[editovat | editovat zdroj]

Na území Hradce Králové se nachází celkem 9 klasických funkčních hřbitovů. Poblíž Lesního hřbitova se nachází i Naturální pohřebiště domácích zvířat.[169] Dále je ve městě také pohřebiště s kolumbáriem u sboru kněze Ambrože.[170]

Hřbitov Umístění Poloha Zprovozněn Rozloha[171] Vlastník[171]
Kluky (Nový Hradec Králové) hl. vchod z ul. Husova, další z ul. K Hvězdárně 50°10′39″ s. š., 15°50′53″ v. d. 1880, rozšířen 1912[172][173] 7 356 m2 Římskokatolická církev
Kolumbárium Hradec Králové, sbor kněze Ambrože vchod z ul. V Lipkách a Nerudova 50°12′33″ s. š., 15°49′22″ v. d. 1929 Československá církev husitská
Kukleny Pražská třída 50°12′15″ s. š., 15°47′2″ v. d. 1784 35 344 m2 Římskokatolická církev
Malšova Lhota Lhotecká ul. 50°12′21″ s. š., 15°53′19″ v. d. 985 m2 město Hradec Králové
Lesní hřbitov (Nový Hradec Králové) Hradečnice 50°11′8″ s. š., 15°52′38″ v. d. 1939 129 913 m2 město Hradec Králové
Plotiště nad Labem Říčařova ul. 50°14′26″ s. š., 15°48′15″ v. d. 7 536 m2 město Hradec Králové
Pouchov ul. Za Kostelem 50°13′48″ s. š., 15°50′45″ v. d. 1778, vysvěcení 1780, rozšířen 1894[174] 16 411 m2 Římskokatolická církev
Pouchovvojenský hřbitov Velká ul. 50°13′44″ s. š., 15°50′42″ v. d. 1810 město Hradec Králové
Pouchov – židovský hřbitov ul. Za Kostelem 50°13′46″ s. š., 15°50′39″ v. d. 1877 Židovská obec
Svinary – evangelický[175] ul. K Borku 50°12′24″ s. š., 15°54′44″ v. d. 1862 611 m2 Českobratrská církev evangelická
Svinary – katolický ul. Stříbrná 50°12′46″ s. š., 15°54′30″ v. d. 667 m2 město Hradec Králové
Zámeček (Třebeš) Zámeček 50°10′42″ s. š., 15°49′56″ v. d. 1579[173] 2 334 m2 Římskokatolická církev

Zaniklé hřbitovy[editovat | editovat zdroj]

Na území města lze identifikovat také několik zaniklých hřbitovů. Nejdříve se pohřbívalo kolem kostelů. Nejstarším hřbitovem byl ten kolem hlavního městského kostela sv. Ducha. V 16. století přestal stačit, a tak se začalo pohřbívat i za město ke kostelu sv. Jana – hřbitov na Zámečku v Třebši. Nejstarší zmínka o něm je z roku 1579.[173] Hřbitov v centru města byl na konci 18. století zrušen a vznikly nové hřbitovy v Novém Hradci Králové a Pouchově.[176]

Hřbitov byl také u zaniklého kostela sv. Antonína na Mýtském Předměstí a po jeho zrušení vznikl nový u kostela sv. Antonína v Novém Hradci Králové.[177] Na počátku 16. století byl postaven jako hřbitovní kostel sv. Pavla, kde se pohřbívalo z Malšovic, Zámostí, Svinar a Malšovy Lhoty. V roce 1776[174] však došlo ke zrušení tohoto kostela i hřbitova a k pohřbívání lidí z těchto vesnic se začal používat hřbitov Zámeček. Jeho kapacita přestala časem postačovat, a tak byl v roce 1880 zprovozněn nový zádušní hřbitov v Klukách. Lidé z Nového Hradce Králové se na základě toho rozhodli, že hřbitov kolem u kostela sv. Antonína v Novém Hradci Králové je neestetický a zbytečný[173], a tak byl v roce 1898[177] zrušen a v roce 1901 byla zbourána i celá hřbitovní zeď. Nový hřbitov v Klukách byl rozšířen v roce 1912.[173]

U někdejšího kostela sv. Jakuba byl v provozu hřbitov od 16. století do roku 1766, kdy došlo k demolici kostela i hřbitova. Ve středověku byl hřbitov na Pražském Předměstí u farního kostela sv. Mikuláše. Další pozdně středověký a raně novověký hřbitov existoval u kostela sv. Petra. Byl rozšířen v roce 1600 v souvislosti s morovou epidemií.[178]

Pod bývalým vrchem Rožberk byl umístěn od roku 1787 vojenský hřbitov, který byl roku 1810 přesunut do Pouchova.[179] V době prusko-rakouské války byli padlí prozatímně pohřbíváni v pozdějších Vonešových sadech. V roce 1885 byly ostatky přeneseny na vojenský hřbitov v Pouchově.[174]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovy na geoportálu města

František Jaroslav Černý[editovat | editovat zdroj]

František Jaroslav Černý byl český architekt a stavitel.

Architektonické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vila Jana Schimanna, Orlické nábřeží 532
  • Činžovní domy Josefa Hlavatého, Ulrichovo náměstí 737 a 738
  • Činžovní domy, Čelakovského 504[180]

Stavitelské dílo[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé stavby v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Tento článek pojednává o významných stavbách v Hradci Králové, které v průběhu dějin zanikly.

https://www.kralovskavennamesta.cz/vysledky.html

kostely sv. Mikuláše, sv. Štěpána, sv. Petra, sv. Kříže, sv. Vavřince, sv. Martina, sv. Václava, klášter dominikánek s kostelem sv. Jiří, klášter dominikánů s kostelem Panny Marie, komenda řádu německých rytířů s kostelem sv. Jakuba, špitál s kostelem sv. Anny a špitál s kostelem sv. Antonína.

Zaniklé kostely - speciální web: https://storymaps.arcgis.com/stories/86662682d5714275bda7819ea5559956

Podrobný popis hradecký kostelů

https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:ccf84300-1b4e-11e6-8401-005056827e51?page=uuid:3eb1b330-39f6-11e6-ad5e-5ef3fc9bb22f&fulltext=m%C3%BDtsk%C3%A1%20br%C3%A1na

Masné krámy[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině 19. století zanikly původní masné krámy, které byly umístěny v současné Tomkově ulici. Jejich model potom v roce 1935 vyrobil z popudu místního muzea Jan Kačírek.[182]

Královéhradecký hrad[editovat | editovat zdroj]

vytvořit samostatnou stránku Hradec Králové (hrad)

Zámeček na kopci sv. Jana[editovat | editovat zdroj]

http://kopecsvjana.unas.cz/zamek.htm

https://www.turistika.cz/mista/zanikla-barokni-vila-zamecek-na-kopci-sv-jana/detail

Brány[editovat | editovat zdroj]

Vstup do města strážily dvě brány –⁠ Pražská a Mýtská (Slezská) brána.[183] V rámci výstavby opevnění vznikly také dvě fortny, branky pro pěší: Rybářská a Soukenická .[184]

Rybářská fortna[editovat | editovat zdroj]

Rybářská nebo také Biřicova[185] branka či fortna stála v místech, kde v 19. století vzniklo schodiště Bono publico.

Soukenická fortna[editovat | editovat zdroj]

Soukenická neboli Kozí branka (fortna) stávala v opevnění mezi děkanstvím a někdejším pivovarem, dnes krajským úřadem. Dodnes na tyto názvy a dřívější aktivity odkazuje název ulice Soukenická a také terasy Kozinka v místech, kde se historicky na prudkých svazích pásly kozy.[186]

Mýtská (Slezská) brána[editovat | editovat zdroj]

Torzo Mýtské brány
Torzo Slezské neboli Mýtské brány
Mýtská (Slezská) brána před rokem 1873

Mýtská neboli Slezská brána byla cihlová brána v dnešní Mýtské ulici na východním okraji historického centra Hradce Králové. Jednalo se o součást horní hradební zdi ze 14. století. Na konci 14. století byla označována také jako Nová brána, jelikož se jednalo o druhou bránu po starší bráně, které se později začalo říkat "Pražská". V bráně se platilo clo, a tak se někdy také nazývala dle pramenů "Celná".[187]

Brána vznikla ve 14. století. Po přestavbě městských bran v závěru 15. století získala brána podobu dvojice věží čtvercového půdorysu, které byly propojeny stěnou s padací mříží (deskou). Jižní věž byla výrazně nižší a i s menší zastavěnou plochou a sloužila jako schodišťová. Ve vyšší pětipatrové severní věži se pravděpodobně nacházely místnosti pro posádku a také zbrojnice. Věž byla zakončena strmým dlátkovým krovem s ochozem a cimbuřím. Průčelí nižší věže, dostavěné v roce 1476[188], bylo osazeno iniciálami "W" a "G", odkazující na panujícího krále Vladislava Jagellonského a město samotné (G jako Gradec), příp. dle určitých pramenů krále Jiřího z Poděbrad[188]. Od 15. století byly věže využívány příležitostně jako vězení.[189]

Při stavbě dalších hradebních linií vznikl v prostoru brány rozsáhlejší systém tří bran. Kromě již zmiňované vnitřní dvojvěžové brány se jednalo o střední bránu a směrem z města soustavu doplňovala vnější brána. Brány zavírala vysoká vrata se spouštěcí mříží.

V parkánové hradbě předsazené před horní hradební zeď ve 2. polovině 15. století se nacházela kulisová brána, která byla zbořena mezi lety 1756–⁠1763. V dolní hradební zdi vystavené na počátku 16. století vystupovalo před Slezskou bránu velké předbraní s průjezdnou patrovou věží. V jejím průčelí byly v roce 1520 osazeny nápisové desky. Při demolici dolní hradební zdi včetně vnější části Slezské brány byly v roce 1786 přeneseny do radnice. Do současnosti jsou umístěny v jejím nádvoří. První z desek nese nápis „Gedna wira geden krzest a laska mezi nami Czinmez bohu chwalu cest at raczy byti s nami. Veritas vincit“, druhá „Neb w wierze gednota czinyj mnoho dobreho warug se wiery pikharta y kazdiho z bludneho. Veritas liberalit“. Na třetí desce je letopočet 1520, štít s dvouocasým českým lvem a štít s gotickou majuskulou "G". Mezi nimi býval kalich, který byl roku 1626 otesán.

Částečný zánik komplexu lze datovat již do třicetileté války.[187] Dne 19. února 1640 prorazilo císařské vojsko první věž a druhou (prostřední) zapálilo. Zůstalo z ní jen torzo, klenutý oblouk, a po válce již ani nebyla opravována.[189] Při stavbě barokní pevnosti v roce 1778 byla zbořena mohutná severní věž při vnitřní bráně a o 8 let později vnější brána s věží. Vnitřní brána s jižní věží byla zbourána v roce 1873[187] z důvodu rozšíření komunikace. V březnu 1903 se začalo s bouráním dalšího zbytku, kde byla do doby výstavby nové vězeňské budovy umístěna vojenská věznice, a následně zde byli ubytováni někteří chudí obyvatelé města.

Z pozdně gotické podoby stavebního celku brány se dochovaly dvě části:

  1. jižní menší hranolová věž jako součást domu čp. 2. Věž byla na přelomu 60. a 70. let 20. století znovu vystavěna v podobě rekonstruující přibližný pozdně středověký vzhled.[187]
  2. severní stěna velké věže vnitřní brány v domě čp. 126 (součást budovy divadla Beseda). V roce 1975 členové vlastivědného spolku rozhodli, že na nově vystavěnou část bývalé Mýtské brány připevní písmena G a W, která budou připomínat jejich původní umístění.[189]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V květnu roku 1846 byl kvůli povodni zatopen prostor u brány, kterou musela tamní vojenská hlídka rychle opustit.[189]

Vizualizace dřívější podoby brány

Pražská brána[editovat | editovat zdroj]

Pražská brána je jednou ze zaniklých městských bran v Hradci Králové. Jednalo se o cihlovou stavbu, kterou bylo možné vejít do města ze západní strany, tedy ve směru od Prahy, v dnešní ulici V Kopečku. Vznikla jako první z městských bran, a proto byla v době vzniku druhé brány (Slezské) nazývána Starou branou.

K bráně a jejímu přebraní přiléhal důstojnický dům, který dodnes stojí, díky čemuž je zřejmá přesná poloha brány.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Model středověkého Hradce Králové v Muzeu východních Čech, v expozici Cesty města

V Hradci Králové na počátku 15. století fungovalo hned 15 kostelů (případně včetně klášterů), čímž se toto město řadilo k největším v Čechách. Většina těchto církevních staveb však zanikla během husitských válek a následujícího období (1419–1436) či během přestavby města na barokní bastionovou pevnost (1766–1778). Tehdy musela být z příkazu Josefa II. zbořena všechna hradecká předměstí a nuceně vznikaly nové osady dál od města.

O zániku církevních staveb v husitské době se zmiňuje již v roce 1904 Antonín Cachner v Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, svazku XIX. Politický okres Královéhradecký: "Při opanování Hradce r. 1420 pobořeny byly husitským lidem klášter Minoritský s kostelem sv. Jana Křt., připomínaný již r. 1241, a Dominikánský klášter s kostelem sv. Jana Křt. Za válek husitských rozbořeny byly dále farní kostel sv. Petra a sv. Mikuláše a zanikly též klášter panenský řádu Dominikánského s kostelem sv. Jiří a farní kostely sv. Martina, sv. Vavřince a sv. Václava."[188]

Kostely, které dnes již neexistují, byly na území města stavěny v průběhu 11. až 16. století a tvořily důležitou součást Hradce Králové.[190] Většina kostelů i další zástavby byla na návrších, kde je nemohla zatopit voda z tehdy neregulovaných toků řek. Kostely se špitály však byly právě kvůli dostupnosti vody umisťovány do blízkosti řek (sv. Anna, sv. Antonín a sv. Jakub).

Přehled zaniklých kostelů v Hradci Králové
Kostel Lokalita Vznik První zmínka Zánik Poznámky
kostel sv. Anny Pražské předměstí 1344 1344 stavba pevnosti (1776) také špitál; nový kostel sv. Anny vybudován v tehdy nově založené osadě Kukleny (1777–1784)
kostel sv. Mikuláše Pražské předměstí 13. století 1346 husitská revoluce (1436)
kostel sv. Jiří Pražské předměstí 12. století 1277 husitská revoluce také klášter dominikánek
kostel sv. Kříže Pražské předměstí 12. století 15. století husitská revoluce (1436)
kostel sv. Antonína Slezské předměstí do 1379 1379 stavba pevnosti (1766) také špitál; nový kostel sv. Antonína vybudován v tehdy nově založené osadě Nový Hradec Králové
kostel sv. Jakuba u třídy Čs. armády 12. století ? stavba pevnosti (1766) také špitál
kostel sv. Jana Křtitele u třídy Čs. armády 11. století ? husitská revoluce (1419) nejstarší známý kostel na území Hradce Králové, na hradě
kostel P. Marie u třídy Čs. armády 12. století 1225 husitská revoluce (1419) u hradu, také dominikánský klášter (v muzea)
kostel sv. Martina Mýtské předměstí 12. století 1352 husitská revoluce (po 1420)
kostel sv. Václava Mýtské předměstí raný středověk poč. 15. stol. husitská revoluce přesná poloha není známa
kostel sv. Pavla Mýtské předměstí poč. 16. stol. 1514 stavba pevnosti (1776) nový kostel sv. Pavla vybudován v tehdy nově založené osadě Pouchov
kostel sv. Petra Pražské předměstí raný středověk 1352 stavba pevnosti (1778) nový kostel sv. Petra vybudován v Plotištích nad Labem, již dříve existující vsi
kostel sv. Štěpána u Kydlinovské ulice raný středověk 1384 husitská revoluce nejvzdálenější od centra
kostel sv. Vavřince u soutoku raný středověk 1342 husitská revoluce (příp. třicetiletá válka)

Kostel sv. Anny se špitálem a klášterem (Pražské předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Anny se špitálem byl založen v roce 1344 rychtářem Janem, jeho manželkou Markétou, vdovou Kristýnou a kramářem Folklinem. Po husitské epoše kostel nezanikl, naopak byl zvětšen a stal se farním kostelem Pražského Předměstí. Roku 1512 je při kostele doloženo literátské bratrstvo. V roce 1621 zde byl zřízen minoritský klášter. Kostel i klášter zanikly kvůli výstavbě hradecké pevnosti v roce 1776.[191] Boření kvůli stavbě pevnosti museli obstarávat sami majitelé, za což jim bylo ponecháno stavivo k novým stavbám. Stavební materiál byl přesunut do Kuklen, kde posloužil k vybudování nového kostela sv. Anny s klášterem (1777–1784).[191]

Roku 1776 byl původní klášter sv. Anny se špitálem a zahradou odhadnut na 25 344 zlatých a 46 krejcarů. Obsahoval 4 150 čtverečných sáhů[184]. Ještě téhož roku minorité obdrželi zmíněné peníze. Dne 3. července 1776 začali minorité bořit[186], a to nejprve svůj klášter. Později museli opustit i kostel. 11. srpna 1776 konali v kostele sv. Anny poslední bohoslužbu[185] a po ní odnesli velebnou svátost a křtitelnici v procesí do filiálního kostela sv. Petra, kde nadále konali své bohoslužby. S bouráním kostela sv. Anny se začalo dne 16. srpna 1776[192].

Pozůstatky původního kostela byly objeveny v roce 1911 při bagrování v řečišti Labe. Kostel se nacházel na někdejším ostrově v prostoru poblíž dnešního Tyršova mostu.[191]

Kostel svatého Mikuláše (Pražské předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Mikuláše vznikl pravděpodobně v průběhu 13. století. První zmínka se datuje k roku 1346. Zanikl po husitských válkách v roce 1436. Jednalo se o farní kostel pro západní část Pražského Předměstí. Vznikl na místě staršího pohřebiště, jehož kostrové hroby byly objeveny při rekonstrukci náměstí 28. října v letech 2012–2013.

Podrobnější informace naleznete na stránce Kostel svatého Mikuláše (Pražské podměstí).

Kostel sv. Jiří s klášterem (Pražské předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jiří na dnešním Pražském Předměstí (poblíž dnešní třídy Karla IV.) vznikl patrně již ve 12. století. V druhé polovině 13. století u kostela vybudovaly svůj kláštery sestry dominikánky (klášter doložen k roku 1277). Klášter zanikl v husitském období, patrně na počátku 30. let 15. století. V následujících staletích na historii místa upozorňoval používaný pomístní název Klášteřiště.[191]

Kostel sv. Kříže (Pražské předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Kříže byl jednou z mnoha kostelních staveb na území dnešního Pražského Předměstí. Vznikl snad již ve 12. století, prameny jej ovšem uvádějí až na počátku 15. století. Zanikl roku 1436. V závěru 18. století v místech kostela vznikla tzv. Pražská flošna, při jejímž rozebírání a při stavbě obytných domů byly nalezeny hroby.[191]

Kostel sv. Antonína se špitálem (Slezské Předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Antonína vznikl za východním okrajem centra Hradce Králové, v oblasti Slezského Předměstí. Vznikl nejpozději v roce 1379. Stavba vznikla z iniciativy městského rychtáře a konšelů. Po husitské epoše se stal farním. Téměř zničen byl za třicetileté války v 17. století. Na počátku 18. století byl obnoven, ale definitivně zbořen byl v roce 1766 v souvislosti s výstavbou královéhradecké pevnosti. Vzhled kostela před zničením za třicetileté války jen zachycen na malbě na dřevěné desce varhan v chrámu sv. Ducha z roku 1638. Stejně jako v případě dalších kostelů zaniklých při stavbě pevnosti, i v tomto případě byl použit stavební materiál ke stavbě nového svatostánku stejného zasvěcení na novém místě. Nový kostel sv. Antonína Poustevníka vznikl v nově budované osadě Nový Hradec Králové.

Podrobnější informace naleznete na stránce Kostel svatého Antonína Poustevníka (Slezské Předměstí).

Kostel sv. Jakuba s komendou[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jakuba pravděpodobně vznikl již ve 12. století. V polovině 13. století jej získal řád německých rytířů a vybudoval si u něj malou komendu. V okolí návazně vznikla osada, která měla v průběhu 14. století vlastní samosprávu. Součástí komendy byl i špitál a kaple sv. Alžběty. V husitském období komenda zanikla. Kostel byl následně jako hřbitovní obnoven v 16. století (za Martina Cejpa z Peclinovce). Znovuzřízen byl špital a zařízení pro malomocné. Zánik kostela i hřbitova je datován do roku 1766 v souvislosti s výstavbou královéhradecké pevnosti. Na zdivo staveb i pozůstatky hřbitova se narazilo při výstavbě na konci 19. a v první polovině 20. století, když se stavěla současná zástavba mezi ulicemi Šimkova a 'Ludovíta Štúra. Část z nálezů je uložena ve sbírkách Muzea východních Čech.[191]

Kostel sv. Jana Křtitele[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jana Křtitele byl nejstarším známým kostelem na území Hradce Králové. Vystavěn byl v prostorách slovanského hradeckého hradu patrně již v 11. století, tedy ještě před vznikem samotného města. Po vzniku města jej v závěru první čtvrtiny 13. století získali do správy minorité. U kostela si zřídili výstavní klášter, který padl za oběť husitským bojům již v roce 1419. Zbytky klášterních staveb zanikly při výstavbě vojenské nemocnice v roce 1787. Za doklad kostela je považována mj. románská dlaždice s motivem lva, dnes uložená ve sbírkách Muzea východních Čech v Hradci Králové.[191]

Kostel Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Kostel Panny Marie vznikl v podhradí slovanského hradu, a to patrně ve 12. století. V době kolem vzniku města (kolem 1225) se u kostela usadili dominikáni, a vznikl klášter. V druhé půli 13. století byl kostel s klášterem raně goticky přestavěny. Z této přestavby se dochovalo několik architektonických fragmentů, které byly následně použity při výstavbě hradební zdi. Z roku 1406 pochází písemné doložení kaple sv. Kateřiny a oltáře sv. Ludmily. Při klášteře fungovala také škola. K zániku areálu došlo na počátku husitské revoluce roku 1419. Místo bylo poničeno při stavbě pevnosti po roce 1766. Na zbytky původních staveb se narazilo při stavbě obytných domů v Kotěrově ulici na počátku 20. století.[191]

Kostel sv. Martina[editovat | editovat zdroj]

Poblíž řeky Orlice stával kostel sv. Martina, který byl farním kostelem pro někdejší Mýtské Předměstí. Jeho založení je odhadováno do 12. století, první zmínka o něm pak pochází z roku 1352. Zanikl v husitském období po roce 1420. Přesná poloha kostela není známá.[191]

Kostel sv. Václava[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Václava vznikl pravděpodobně již v raném středověku. Dochované písemné zmínky pocházejí však až z počátku 15. století. Zanikl během husitského období. Jeho lokalizace není přesně známa. Odborníci uvažují o dvou možnostech. První z nich je dnešní zahrada Rudolfina (někdejšího ústavu hluchoněmých), kde byly v roce 1907 nalezeny kostrové hroby a zbytky zdí z cihel gotického formátu. Druhá uvažovaná poloha kostela je v místě pozdějšího kostela sv. Pavla.[191]

Kostel sv. Pavla (Mýtské Předměstí)[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Pavla vznikl pravděpodobně na počátku 16. století. Jednalo se o hřbitovní kostel, v jehož blízkosti stával špitál malomocných, o němž existuje zmínka z roku 1514. V předhusitské době možná na stejném místě stával kostel. sv. Václava. V období středověku a raného novověku se v blízkosti kostela sv. Pavla vyráběly cihly, a tak bývá označován s přízviskem "na cihelnách" či "na cihelně". Podle umístění se ovšem někdy uvádí také jako "na Střezině", což byla část zaniklého Mýtského Předměstí. Kostel zanikl v roce 1776 kvůli budování barokní pevnosti. Stavební materiál byl použit pro výstavbu kostel sv. Pavla v Pouchově, kam byla po dostavbě nového svatostánku přenesena i část původního vybavení.[191]

Kostel sv. Petra[editovat | editovat zdroj]

Doba vzniku kostela sv. Petra není přesně známa, první zmínka je až z roku 1352, ale podle zasvěcení, se odhaduje vznik na období raného středověku. Tzv. patronátní právo měl k tomuto kostelu během husitských válek zaniklý klášter benediktinů v Opatovicích nad Labem. Kostel sv. Petra byl také za husitských válek rozbořen (společně s kostely sv. Mikuláše a sv. Kříže), a to z rozkazu kněze Ambrože. K obnově došlo v roce 1480, pořízen byl i nový zvon. U kostela vznikl jeden z městských hřbitovů pozdního středověku a raného novověku. Dokládají to i písemné zmínky o zřízení kostnice v roce 1517 či pozdější koupě zahrady za účelem rozšíření hřbitova v návaznosti na morovou epidemii v roce 1600.[191]

Tento kostel zůstal při stavbě hradecké pevnosti stát jako poslední kostel na hradeckých předměstích. Zbourán byl až roku 1778. Podobně jako v ostatních případech tehdy zbořených kostelů, i tento měl svého následovníka, který byl budovaný částečně ze stavebního materiálu původního svatostánku. Nový kostel sv. Petra vznikl v Plotištích nad Labem. Do nového kostela byl přenesen i zmíněný zvon z roku 1480 (dnes je jedním ze dvou tamních zvonů, další středověké zvony byly zrekvírovány za druhé světové války[193]). Část inventáře však byla přesunuta do kostela sv. Anny v Kuklenách. Na počátku 20. století při výstavbě domů čp. 222 a 467 na třídě Karla IV. byly nalezeny hroby původního hřbitova, které dokládají lokalizaci kostela se hřbitovem.[191]

Kostel sv. Štěpána[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Štěpána byl patrně založen již v raném středověku. První dochovaná písemná zmínka o něm pochází ale až z roku 1384. Ze všech zaniklých kostelů na hradeckých předměstích se nacházel nejvíce daleko od centra. Nacházel se pravděpodobně v místech kapličky na rozcestí dnešní Kydlinovské ulice a ulice U fotochemy. Zanikl asi během husitské doby.[191]

Kostel sv. Vavřince[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Vavřince byl patrně založen již v raném středověku. První zmínka o něm pochází z roku 1342. Byl určen pro obyvatele středověké Soukenické ulice poblíž soutoku Labe s Orlicí. Kostel patrně zanikl za husitské revoluce, ale zcela není vyloučeno ani to, že zanikl až za třicetileté války. V roce 1897 byly při stavbě sladovny pivovaru nalezeny kostnice a kostrové hroby, které snad s kostelem sv. Vavřince souvisely. Nálezy však není možné blíže datovat. Dalším dokladem o umístění kostela může být část gotického opukového náhrobku se zbytkem nápisu, která se našla při kladení kanalizace v roce 2014.[191]

Archeologické lokality Královéhradeckého kraje[editovat | editovat zdroj]

Tento článek představuje významné archeologické lokality nacházející se na území Královéhradeckého kraje. Lokality jsou rozděleny podle historických období, z nichž pochází jednotlivé nálezy.

Mezolit[editovat | editovat zdroj]

  • Hřibojedy
  • Vlčkov
  • Český ráj

https://storymaps.arcgis.com/stories/bc4ab2b9f80f415587ee3b850b53cf37

Neolit[editovat | editovat zdroj]

Archeologie východních Čech[editovat | editovat zdroj]

časopis

https://www.muzeumhk.cz/archeologie-vychodnich-cech.html

--

Církevní památnosti, budovy a ústavy v Hradci Králové (publikace), Čeněk Maria Tomíško, Hugo Doskočil, Tiskové družstvo v Hradci Králové, Adalbertinum, 1937.

Pralesnička brazilská[editovat | editovat zdroj]

Pralesnička brazilská (Adelphobates galactonotus) je druh žáby žijící v Jižní Americe, konkrétně v Brazílii.

Kašna na Velkém náměstí[editovat | editovat zdroj]

https://www.turistika.cz/mista/secesni-kasna-na-velkem-namesti-v-hradci-kralove/detail

Hradec školy[editovat | editovat zdroj]

https://www.hradeckralove.org/prochazka-po-stopach-hradeckych-lvu/d-69812

speciální školy, mj. v Pospíšilově, dnes GBN, tzv. Drtinovy školy http://www.specialnihk.cz/?page_id=186

František Hellmann[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ulice v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Ulice U Soudu, dříve Marxova, původně Červeného třída[194]

Bratří Štefanů, dříve Rudé armády, za první republiky Palackého třída

dnešní Palackého byla Palackého i na počátku 20. století, za první republiky také Palackého třída - tzn. zároveň existovaly dvě Palackého třídy[195]

Náměstí svobody v místech hotelu Alessandria (za první republiky)[195]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

přehled

https://www.muzeumhk.cz/images/files/zpravodaj_mvc_pdf/zpravodaj_mvc_1975_2_zvlastni_cislo.pdf

Cesty města (expozice)[editovat | editovat zdroj]

Expozice Cesty města
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoHradec Králové
AdresaEliščino nábřeží 465/7
ZakladatelMuzeum východních Čech
Založeno3. 12. 2021
Zaměřeníhistorická expozice
Webové stránky

Cesty města je název stálé historické expozice umístěné v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, konkrétně v historické budově tohoto muzea. Expozice se zaměřuje na dějiny Hradce Králové.

Výstavba expozice probíhala od ledna 2021. K otevření došlo v pátek 3. 12. 2021 v 10 hodin.[196][197]

Ideové přípravy a projektování trvalo čtyři roky.[198]

Investorem expozice bylo město Hradec Králové. Investice stála přibližně 24,3 mil. Kč. Bezmála 14 milionů Kč činila dotace z Integrovaného operačního programu (IROP) v rámci Hradecko-pardubické aglomerace (ITI).[198]

Členění[editovat | editovat zdroj]

Expozice je rozdělena do tří částí ve čtyřech výstavních sálech:

  • K městu českých královen – 1 sál – 2. podlaží, kurátor Josef Bláha
  • K pevnosti – 1 sál – 2. podlaží, kurátor Josef Šrámek
  • K Salonu republiky – 2 sály – 3. podlaží[199], kurátorka Pavla Koritenská

K městu českých královen[editovat | editovat zdroj]

Model středověkého Hradce Králové

Jakýsi stručný prolog cesty města Hradce Králové vytváří úvodní chodba věnovaná pravěké historii osídlení v prostoru návrší s dnešním historickým centrem města a přilehlého okolí, a to od paleolitu až po mladší dobu železnou. Úvodní prostoru dotváří část kartograficky shrnující rozvoj města.

První hlavní část expozice se věnuje výstavbě a urbanismu města ve 13. až 16. století. Zachyceno a částečně i interaktivně je představeno gotické a renesanční umění ve městě. Největším exponátem je model středověkého Hradce Králové přibližně v roce 1420[200], který zachycuje řadu pozoruhodných staveb té doby, které následně zanikly. Jednotlivé stavby si návštěvník může prohlédnout v rámci interaktivního promítání dle vlastního výběru, během nějž se daná stavba rozsvěcuje také na modelu.

Model s měřítkem 1:600 vznikl v roce 2008. Má rozměry tři krát čtyři metry a zachycuje území o ploše dva krát dva a půl kilometru.[200][201] Zajímavým exponátem je také zvonová stolice se zvonem z 16. století.[202]

V expozici jsou rovněž zachycena řemesla a každodenní život ve středověkém městě.[203] Návštěvník si může vyzkoušet náročnost tehdejšího psaní. Duchovní stránku zastupuje část odkazující na církev a katedrálu sv. Ducha, nejvýznamnější církevní stavbu města.

K pevnosti[editovat | editovat zdroj]

Model pevnostního Hradce Králové

Druhá část expozice se snaží představit život města jako bastionové barokní vojenské pevnosti od 17. století do roku 1866, kdy proběhla prusko-rakouská válka, která znamenala tečku za tímto specifickým obdobím. Dobu třicetileté války připomíná imitace švédské fortifikace, nechybí ani replika pevnostní brány a části pevnostní zdi.

Vyvrcholením této části expozice je model Hradce Králové od Františka Žaloudka, který zachytil, jak pevnostní město vypadalo krátce před prusko-rakouskou válkou v roce 1865. Model vznikl v letech 1908 až 1916.[200]

Důležitým tématem je samotná prusko-rakouská válka, jejíž význam podrobněji zpracovává Muzeum východních Čech v podobě Muzea války 1866 u Chlumu. Důraz je kladen to, jaký byl tento vojenský konflikt z pohledu z pohledu obyvatel města a jak fungovalo soužití civilních obyvatel s vojenskou posádkou. Atmosféru dotvářejí dobové uniformy. Nechybí ani projekce.[204]

K Salonu republiky[editovat | editovat zdroj]

Závěrečná část expozice se věnuje období od bourání vojenské pevnosti po prusko-rakouské válce do poloviny 40. let 20. století. Právě v té době totiž získalo město Hradec Králové základní strukturu, na níž je postaveno i na počátku 21. století. První část expozice tedy zachycuje bourání pevnosti. Za stylizovanou imitací části Pražského mostu a Kotěrova kiosku se návštěvník dostává do části věnované dynamického rozkvětu města na počátku 21. století.

Tato část expozice nejvíce využívá interaktivních prvků díky množství dochovaných fotografií a filmových materiálů. Stěžejním prvkem je projekce zachycující stavební a také správní vývoj Hradce Králové do roku 1945.

Závěrečná část expozice má podobu náměstí či pasáže z období první republiky. Výlohy obchodů reflektují vždy tematické předměty z obchodů té doby. Čelo prostranství mezi výlohami tvoří vstup do repliky kina Bio Central, v němž si může návštěvník pustit dobová videa. Prvorepublikové prostředí doplňuje automobil Start, který byl vyroben právě v Hradci Králové v roce 1929.[205]

Textové panely (prezentovaná témata)[editovat | editovat zdroj]

K městu českých královen[editovat | editovat zdroj]

  1. Královéhradecké návrší
  2. Počátky města
  3. Opevnění města
  4. Zaniklý hrad a klášter
  5. Katastrofy města
  6. Domy, domácnosti a volný čas
  7. Řemesla a obchod
  8. Městská veřejná zařízení
  9. Renesanční každodennost
  10. Katedrála sv. Ducha
  11. Městská kancelář
  12. Purkrabství
  13. Duchovní život města

K pevnosti[editovat | editovat zdroj]

  1. Pohřbívání v barokním Hradci
  2. Hradec Králové v éře baroka
  3. Život v královéhradecké pevnosti
  4. Město Hradec Králové vojenskou pevností
  5. Bitva u Hradce Králové
  6. Život přerušen válkou

K Salonu republiky[editovat | editovat zdroj]

V této části expozice se nachází nejvíce informačních panelů, nejsou však číslované. Část informací je k dispozici pouze v rámce audioprůvodce. Naopak část infopanelů není součástí audioprohlídky.

  • Bourání pevnosti
  • Regulace řek
  • Hradecensia
  • Správní vývoj
  • Od pevnosti k „salonu republiky“
  • Město a voda – mosty
  • Jan Kotěra
  • Josef Gočár (bez audioprůvodce)
  • Ignát Hermann
  • Josef Václav Bohuslav Pilnáček (bez audioprůvodce)
  • František Ulrich (bez audioprůvodce)
  • Užité umění
  • Gočárovo schodiště
  • Regulační plán města Hradce Králové (jen v rámci audioprůvodce, bez textového panelu)
  • Architektura HK (jen v rámci audioprůvodce, bez textového panelu)
  • Sochařství HK
  • Ulrichovo náměstí
  • Automobil Start
  • Obchod, živnosti
  • Lékárny
  • Knihkupectví
  • Sportovní potřeby
  • Modistky – klouboučníci
  • Kavárna? (jen v rámci audioprůvodce, bez textového panelu)
  • Koloniál? (jen v rámci audioprůvodce, bez textového panelu)

Odtud už nevím, jak to jde po sobě - počet odrážek by měl sedět - názvy

si taky nejsem jistá

-       Kina??

-       ??

-       ??

-       ??

-       ??

-       ??

Zborovská kasárna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 došlo k přejmenování vojenských objektů v Československu. Zborovská kasárna v Hradci Králové dostala nově označení Kasárna Eduarda Urxe.[206]

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Právě v roce 1908 bylo přízemí po bývalé tržnici řemeslných výrobků upraveno pro sbírky městského průmyslového muzea, předtím tu byla krátce jeho čítárna.[207]

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]

Historická fotografie, sborník pro prezentaci historické fotografie ve fondech a sbírkách České republiky, ISSN 1213-399X

Doubrava, Aleš - Malina, Jiří: Model hradecké pevnosti. Hradec Králové: Krajské muzeum východních Čech, 1980, 32 s. (viz skeny)[208]

Svědkové zaniklých staveb, katalog gotických architektonických prvků ze sbírek Muzea východních Čech v Hradci Králové, ISBN 978-80-85031-79-9

Další stavby v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

obchodní dům Don (architekt Jan Doležal , počátek 70. let, ickáická výzdoba fasády)

František Steiner (architekt)[editovat | editovat zdroj]

František Steiner (30. 5. 1922) byl český architekt působící v Hradci Králové v tamním Stavoprojektu, kam nastoupil v roce 1949 (rok po jeho založení).

Společně s Jaroslavem Škaloudem stál u zrodu experimentů celomontovaných konstrukcí z panelu na výstavbu sídlišť v Hradci Králové. Právě z těchto experimentů později vznikly krajské soustavy HK 60 a HK 65, z něhož částečně vycházel celostátní typ T 08 B, na kterém se Steiner v další vlně experimentů také podílel.[209]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Muzeum, bojiště, poznámky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1954 vznikl Vlastivědný klub při muzeu Zdeňka Nejedlého

v Hradci Králové, který posléze podal žádost o prohlášení bojiště na Chlumu za

chráněné území. Počátkem 60. let 20. století zřídily úřady pro bojiště na Chlumu

při odboru kultury místního Okresního národního výboru funkci vojenského

konzervátora, kterou zastal Otakar Jaroš, člen zrušeného Spolku pro udržování památek na bojišti

Vojenské útvary v Hradci Králové v roce 1938[editovat | editovat zdroj]

Přehled vojenských útvarů v Hradci Králové v roce 1938 (seřazeno podle termínu, od kdy ve městě útvary působily)[214]:

  • brigádní soud Hradec Králové (od ledna 1919)
  • doplňovací okresní velitelství Hradec Králové (od listopadu 1919)
  • úřad funkcionáře vojenského prokurátora Hradec Králové (od května 1920)
  • pěší pluk 4 (od října 1920)
  • velitelství evidence koňstva 4 (od 1922)
  • dělostřelecký pluk 104 (od ledna 1923)
  • letecká povětrnostní stanice (od ledna 1923)
  • divisní soud Hradec Králové (od května 1926)
  • úřad vojenského prokurátora Hr. Kr. (od května 1926)
  • II. peruť leteckého pluku 6 (od září 1934)
  • velitelství 2. sboru (od října 1935)
  • I. oddíl dělostřeleckého pluku 154 (od října 1935)
  • náhradní prapor pěšího pluku 48 (od srpna 1936)
  • stavební ředitelství 2. sboru (od ledna 1937)
  • velitelství evidence motorových vozidel 2 (od ledna 1937)
  • velitelství 4. pěší divise (od ledna 1938)
  • letecký pluk 1 (od ledna 1938)

6. prapor Vládního vojska[editovat | editovat zdroj]

6. prapor Vládního vojska byl jedním z 12 praporů (vojenských jednotek) ozbrojené složky Protektorátu Čechy a Morava zvané Vládní vojsko. Sídlil v Hradci Králové, konkrétně v Gayerových kasárnách.

Byl organizován do čtyř rot – pěší, cyklistické, jezdecké a technické o ženijní, spojovací, pomocné a hudební četě.

II. inspektorát Vládního vojska[editovat | editovat zdroj]

6. prapor podléhal II. inspektorátu a ten generálnímu inspektorovi, brigádnímu generálovi Jaroslavu Emingerovi. II. inspektorát Vládního vojska sídlil rovněž v Hradci Králové. Byl obsazen generálem, 13 důstojníky a 44 příslušníky mužstva. Inspektorát řešil organizační, osobní, doplňovací, výchovnou, materiální a výcvikovou problematiku. Výcvik však byl omezen na úroveň čety, kladl důraz na strážní službu a přehlídkové úkoly. Existovaly též kurzy jízdy na koni, střelecké soutěže, soutěže v jízdě na koni, atletice a bylo zřízeno automobilní učiliště ve Vysokém Mýtě. Od srpna 1943 bylo Vládní vojsko povoláno k strážení železnic, což další komplexnější výcvik znemožnilo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Česko-německé konflikty[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v celém Vládním vojsku, bylo u 6. praporu dbáno na čistě český ráz této ozbrojené složky, uniformy „vladařů“ vycházely z české symboliky, služební řečí byla čeština a skutečný postoj k okupantům se značně lišil od oficiálně deklarovaného. Např. v Hradci Králové si německé orgány stěžovaly na zesměšňování německých vojenských tiskovin důstojníky Vládního vojska, na provokace mužstva 6. praporu při promítání filmových týdeníků v kinech, apod. Do prosince 1940 bylo odsouzeno 33 příslušníků Vládního vojska za zločiny proti Velkoněmecké říši a dalších 39 bylo zatčeno.

Tyto projevy nespolehlivosti vedly jednak k pokusům okupační moci Vládní vojsko zbavit atributů české svébytnosti – byl vyvíjen nátlak na zavedení pozdravu vztyčenou pravicí, nahrazení češtiny němčinou coby služební řečí – a zdiskreditovat jej v očích protektorátní veřejností formou nasazení proti československým paraskupinám vysílaným do protektorátu z Velké Británie a SSSR. Neustálé projevy nespolehlivosti a stížnosti K.H. Franka byly impulzem k tomu, aby OKW nařídilo 4. 5. 1944 posílení Wehrmachtu v Itálii o jednotky Vládního vojska. Šlo také o Frankův kalkul, že na frontě bude možné „vladaře“ lépe kontrolovat a zbavit je možnosti kontaktu s odbojem, potažmo protiněmecky vystupovat v protektorátu, jako např. při koncertu hudby Vládního vojska v Praze, kde roku 1941 začali lidé spontánně skandovat „Ať žije československá armáda!“.

Přesun na frontu a dezerce[editovat | editovat zdroj]

6. prapor byl přesunut z Hradce Králové do italské Arony 10. 6. 1944. Společně s prapory 2 a 3 byl umístěn v Cremoně.[215] Již během transportu byl dne 29. 5. navázán kontakt s italskými partyzány. 6. prapor byl dislokován ke strážní službě na 46 stanovištích na trati Arona-Baveno-Domodossola v oblasti mezi jezerem Lago Maggiore a švýcarskými hranicemi. Celkem bylo nasazeno 19 důstojníků, 394 6. praporu. Jejich výzbroj odpovídala standardní výzbroji Vládního vojska, která byla okupanty značně omezena – jednalo se o pušky Mannlicher vz. 95, revolvery Rast-Gasset a pistole Steyr a též 107 jízdních kol, 4 motocykly s dvěma sajdkárami, 1 osobní a 1 nákladní automobil. Pro úkol strážní služby obdrželi 8 těžkých kulometů, 20 lehkých kulometů, 112 samopalů Beretta a 1000 ručních granátů.

Nacisté se však snažili vynutit si loajalitu vládních vojáků drakonickým nařízením generála pancéřových vojsk Schaala, přidělence Wehrmachtu u vrchního inspektorátu Vládního vojska v Praze. Každý voják vládního vojska, který by svévolně opustil svoji jednotku, měl být potrestán smrtí, rodinní příslušníci těchto mužů měli být deportováni do koncentračního tábora. I přes to se rozeběhly v kooperaci s italskými partyzány hromadné dezerce, které byly maskovány fingovanými přestřelkami. „Vladaři“ 6. praporu dokázali předat partyzánům praporní pokladnu s 250 000 lirami, motocykl, 22 koní, zásoby potravin pro 120 osob, 4 těžké a 9 lehkých kulometů, 15 samopalů, 60 pušek, 48 pistolí, 100 ručních granátů a 57 000 nábojů. Do 10. 7. 1944 zběhlo k partyzánům 7 důstojníků a 274 mužů 6. praporu, kteří byli umístěni v horské oblasti Ossola poblíž švýcarských hranic. Jednalo se přibližně o polovinu všech dezertérů (celkově 15 důstojníků a 538 mužů). To činí z této jednotky útvar Vládního vojska v Itálii s vůbec největším počtem dezertérů z Vládního vojska.[216]

159 „vladařů“ pak utvořilo tři partyzánské formace, které kladly nacistům a fašistům odpor v horách do prosince 1944 a posléze až do konce 2. světové války. Většina „vladařů“ se ale rozhodla po poradách důstojníků o upotřebitelnosti jejich potenciálu pro přechod Alp do Švýcarska, odkud by zamířila do Velké Británie do řad československé exilové armády. Např. rota poručíka Panuše prováděla od 11. do 16. 7. různé bojové akce spolu s partyzány, mezi které patřil přepad vlaku Mussoliniho milicionářů nebo osvobození 2. čety 4. roty 6. praporu ze zajetí fašistů. Po rozhodnutí přejít do Švýcarska provedla několik sabotážních akcí na hydroelektrárnách a železnici a 25. 7. přešla hranice do Švýcarska. V tu dobu již její příslušníci byli pět dní bez potravin a dva dny bez vody. Část 6. praporu, která nezběhla či se jí to z důvodu přísunu německých posil nepodařilo, byla doplněna z ostatních praporů a velení nad ní převzal podplukovník Josef Maňák. Původní velitel, plukovník Emanuel Bouše, bývalý c.k. důstojník, který mezi příslušníky 6. praporu proslul svými hanlivými výroky na adresu prezidenta Beneše, horlivou snahou plnit služební úkoly a též snahou plnit germanizační nařízení okupantů, byl velení zproštěn. Jednotka se přesunula k Pescantině u Verony, kde se 25. 4. 1945 zapojil do bojové činnosti proti jednotkám Wehrmachtu ve spolupráci s partyzány a postupujícími útvary US Army. Dne 18. 5. 1945 se přes Rozvadov vrátila do vlasti majorita „vladařů“, kteří přešli do Švýcarska v řadách Československé samostatné obrněné brigády, která do 8. 5. 1945 obléhala německou posádku v Dunkerque. V červenci 1945 se pak vrátil i zbytek 6. praporu z Itálie a v srpnu téhož roku ti z příslušníků 6. praporu, kteří vstoupili do československých perutí v RAF.

Zdroj: Marek Jindřich: Háchovi Melody Boys – Kronika českého vládního vojska v Itálii 1944-1945, Svět Křídel, 2003

Bohumil Jan Šrámek[editovat | editovat zdroj]

Se 4. střeleckým plukem je spjata osobnost plukovníka Šrámka, po němž je pojmenován most ve Svinarech. Bohumil Jan Šrámek se narodil 23. 2. 1896 v rodině chalupníka. Absolvoval hradeckou obchodní akademii a ihned po maturitě v červenci 1914 odešel za prací do ciziny. Během pobytu u svého strýce v Moskvě se hlásil do České družiny, do které vstoupil v pouhých 18 letech dne 21. 8. 1914 a účastnil se řady rozvědek. Účastnil se bitvy u Zborova, následně byl praporečníkem 4. střeleckého pluku "Prokopa Velikého", od března 1920 velel jeho I. praporu v hodnosti kapitána a byl dekorován Řádem Milana Rastislava Štefánika s meči. Do vlasti se vrátil coby major ruských legií v červnu 1920. Zůstal v řadách armády, sloužil v Užhorodě, Jičíně a v Hradci Králové na postu velitele pěšího praporu tamějších posádkových pěších pluků, v dubnu 1928 byl povýšen na podplukovníka. Po okupaci ČSR se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. Dne 15. 8. 1944 byl zatčen Gestapem, brutálně mučen a do konce války vězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Po osvobození vlasti se sice dočkal i návštěvy rodných Svinar, avšak na následky mučení – trpěl otevřenou tuberkulózou – zemřel již 8. 5. 1946.

Bohumil Jan Šrámek[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Jan Šrámek (23. února 1896 Svinary8. května 1946 Praha[217]) byl československý voják a legionář. Je spjat se 4. střeleckým plukem.

V rodných Svinarech byl po něm pojmenován most přes řeku Orlici (most plukovníka Šrámka).[218] Původní most z roku 1907 byl rozřezán v roce 2018 a nahrazen novou konstrukcí.[219]

Narodil se v rodině chalupníka Jana a jeho ženy Anny Bohumily, rozené Rýdlové[220]. Absolvoval obchodní akademii v Hradci Králové a ihned po maturitě v červenci 1914 odešel za prací do ciziny. Během pobytu u svého strýce v Moskvě se hlásil do České družiny, do které vstoupil v pouhých 18 letech dne 21. srpna 1914 a účastnil se řady rozvědek. Byl vyznamenán a povýšen na mladšího poddůstojníka.[220] V červenci roku 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova a stal se důstojníkem 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Následně v srpnu 1917 se stal praporečníkem 4. střeleckého pluku "Prokopa Velikého". V prosinci 1917 byl jmenován velitelem 2. kulometného oddílu „Kolta“, vybaveného francouzskými kulomety Chauchat ráže 8 mm. Na podzim 1918 se stal kapitánem a v srpnu 1919 velitelem kulometného praporu.[220] Od března 1920 velel I. praporu 4. střeleckého pluku v hodnosti kapitána. Dne 17. srpna 1919 byl dekorován Řádem Milana Rastislava Štefánika Sokol s meči.[220]

Po několikaměsíční cestě parníkem Amerika z Vladivostoku se v červnu 1920 vrátil do vlasti coby major ruských legií.[220] Zůstal v řadách armády, sloužil v Užhorodě, Jičíně a v Hradci Králové na postu velitele pěšího praporu tamějších posádkových pěších pluků. V dubnu 1928 byl povýšen na podplukovníka. Po okupaci Československa se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. Dne 15. 8. 1944 byl zatčen Gestapem, brutálně mučen a do konce války vězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Po osvobození vlasti se sice dočkal i návštěvy rodných Svinar, avšak na následky mučení – trpěl otevřenou tuberkulózou – zemřel již 8. května 1946 v pražské nemocnici Na Bulovce.[220]

In memoriam se mu dostalo pocty, že byl povýšen do hodnosti plukovníka. Ve Svinarech byla na jeho rodném domě v květnu 1947 odhalena pamětní deska.[220]

Muzeum východních Čech v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Barus, Martin – Grof, Vlastimil – Holas, Matouš – Jánský, Zdeněk – Kessler, Vojtěch – Matoušek, Josef – Náhlovský, Jiří – Synek, Jiří – Šrámek, Josef – Vondryska, Tomáš: 130 let Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 (1888–2018). Hradec Králové 2018.  

Blažek, Viktor: Krajinná památková zóna území bojiště u Hradce Králové. In: Monumenta vivent. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově. Jaroměř 2017

Brůha, Jan – Dvořák, Jaroslav – Poláček, Bohumil – Vycpálek, Miroslav: Průvodce po bojišti u Hradce Králové z roku 1866. Hradec Králové 1996.

Dvořák, Jaroslav – Synek, Jiří: Před 25 lety byl obnoven Komitét 1866. Bellum 1866, roč. 2015, č. 2

Dvořák, Jaroslav: Jan Nepomuk Steinský. Otec válečných hrobů z roku 1866. Hradec Králové 2011.

Jánský, Zdeněk – Grof, Vlastimil – Synek, Jiří: Baterie mrtvých u Chlumu v roce 1866. Hradec Králové 2013.

Kessler, Vojtěch – Šrámek, Josef: „Kdybychom na ty padlé zapomněli, je to, jako by zemřeli podruhé.“ Sepulkrální památky na královéhradeckém bojišti z roku 1866. In: Epigraphica et Sepulcralia 8. Fórum epigrafických a sepulkrálních studií. Praha 2019

Kessler, Vojtěch – Šrámek, Josef: Krajina jako fixátor lidské paměti - příklad královéhradeckého bojiště z roku 1866. In: Krajina a lidé. Eds. Jarošová, Lenka – Tyranová, Jindřiška. Opava 2020

Kessler, Vojtěch: Baterie mrtvých – inventura jednoho fenoménu. Bellum 1866, roč. 2013, č. 2

Kessler, Vojtěch: Hromadné hroby a pomníky na královéhradeckém bojišti. In: Monumenta vivent. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově. Jaroměř 2017

Kessler, Vojtěch: Paměť v kameni. Druhý život válečných pomníků. Praha 2017.

Pacáková-Hošťálková, Božena: Asociativní a organicky vyvinutá krajina bojiště bitvy u Hradce Králové. Zprávy památkové péče, roč. 2014, č. 6

Simon, Josef: Padesát let trvání Spolku pro udržování válečných památek na bojišti královéhradeckém z r. 1866. Hradec Králové 1939.  

Simon: Josef: Průvodce po bojišti královéhradeckém z roku 1866. Hradec Králové 1936.  

Šrámek, Josef: Bojiště z roku 1866 u Hradce Králové jako místo historické paměti sui generis. Příspěvek ke genezi památkové zóny z prusko-rakouské války v letech 1866–1996. Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. 2018, č.4

Šrámek, Josef: Inventář historické sbírky Válečného musea 1866 na Chlumu z let 1936–1954. Bellum 1866, roč. 2016, č. 2

Šrámek, Josef: Proměna královéhradeckého bojiště z prusko-rakouské války v pietní památkové území v letech 1866–1936. In: Monumenta vivent. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově. Jaroměř 2017

Šrámek, Josef: Prusko-rakouská válka roku 1866 a Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Vlastivědný věstník moravský, roč. 2016, č. 4

Šrámek, Josef: Vznik Válečného musea 1866 na Chlumu ve světle soudobých polemik (1910–1936). Bellum 1866, roč. 2017, č. 2

Šrámek, Josef: Vzpomínky Josefa Volfa na válku roku 1866 v kontextu vývoje moderního vojenského dějepisectví aneb Jak sedlák z Máslojed předběhl historiky. Bellum 1866, roč. 2015, č. 2

Volf, Josef: Vzpomínky na válku roku 1866 (Zároveň průvodce po bojišti královéhradeckém). Hradec Králové 1934.

Kontext[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. července 1866 se v širokém okolí obce Chlum odehrávala rozhodující bitva prusko-rakouské války, která brzy vešla do dějin jako bitva u Sadové anebo u Hradce Králové. Tato bitva získala smutný status 2. největší bitvy 19. století, hned po tzv. Bitvě národů u Lipska z roku 1813, a zároveň největší bitvy, která se odehrála na českém území. Výsledkem konfliktu, v němž Rakousko skončilo poraženo, bylo nastoupení cesty ke sjednocení Německa pod vlivem Pruska, k čemuž došlo po vítězství ve válce s Francií v letech 1870–1871. Zároveň tak ale byly položeny základy mocenských bloků (pozdější Trojspolek a Dohoda), které se posléze v letech 1914–1918 střetly v první světové válce. Válka z roku 1866 tedy stojí bezprostředně u kořenů první světové války a představuje tak jeden z významných milníků moderních evropských dějin.

Jako připomínka válečných obětí zprvu fungovaly na bojišti spontánně zřizované prosté kříže, až posléze nahrazované pomníky ve vlastním slova smyslu. Iniciativu v této fázi vyvíjeli především rodinní příslušníci padlých či zástupci široké veřejnosti, případně menším dílem vojenské útvary, které se války v roce 1866 účastnily. Už na přelomu let 1866–1867 založil baron  Johann A. Liebieg mauzoleum s malou kaplí u tzv. Gabrielina dvora u obce Lípa, podobně věnovali manželé Max Egon a Leontina zu Fürstenberg památce padlých vojáků honosný kříž v centru rakouského postavení na Chlumu. Nezanedbatelná role připadla také pruskému rytířskému řádu johanitů, jehož pověřenci v září 1866 zakoupili pozemek na Chlumu, v místě, kde se nacházely šachtové hroby pruských vojáků, za účelem založení pruského vojenského hřbitova.

Jak však ubíhal čas, válečné hroby i pomníky na někdejším bojišti začaly chátrat. V polovině listopadu 1888 došlo k zásadní události, kterou bylo chátrání bojiště u Hradce Králové zastaveno. Tehdy totiž bývalé bojiště navštívil v rámci honu, pořádaném v lese Svíb, penzionovaný setník c. k. zeměbrany Jan Nepomuk Steinský, veterán prusko-rakouské války. Stav hrobů padlých spolubojovníků ho nenechal chladným a tak inicioval zřízení spolku, který by o stav válečných hrobů na bojišti pečoval. Steinského idea padla na úrodnou půdu, a tak byl 2. prosince 1888 ustaven Komitét pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém, jehož se stal Jan Steinský předsedou. Mezi lety 1888–1914 se jeho členům podařilo nejen zastavit chátrání válečných hrobů z roku 1866, ale také budovat a iniciovat vznik památek nových. Růst zájmu o historii prusko-rakouské války tak živil turismus a naopak rozvoj turismu napomáhal zvelebování areálu bojiště i udržování vzpomínky na dění z roku 1866. Roku 1894 nechal statkář z Dobřenic Karel Weinrich zřídit na Chlumu dodnes stojící domek pro strážce bojiště (dnešní infocentrum), k němuž roku 1899 přibyla rozhledna a výletní restaurace, taktéž sloužící dodnes. V roce 1891, kdy se již královéhradecké bojiště mohlo pyšnit 227 pomníky, vyšel první průvodce po bojišti, pravděpodobně od člena Komitétu Josefa Tausika. V roce 1904 pak bylo vytvořeno první turistické značení. V centru pozornosti se Královéhradecké bojiště ocitlo v roce 1906, kdy se připomínalo 40. výročí prusko-rakouské války. Na bojiště tehdy přicestovaly stovky pamětníků nejen z Rakouska, ale i Saska a Pruska, a odhalena byla na bojišti také nová památka, pomník rakouského 30. praporu polních myslivců v lese Svíbu. Jeho odhalení se účastnila řada předních osobností své doby, např. bojiště navštívil během své návštěvy Hradce Králové v roce 1906 také francouzský slavista Louis Léger. Čestného hosta po bojišti provedl sám starosta JUDr. František Ulrich spolu s dalšími čelními představiteli města, výkladu se zhostil místopředseda Komitétu František Waldek. Další rozvoj památkové péče na Královéhradeckém bojišti z roku 1866 zastavilo v roce 1914 vypuknutí první světové války. Komitét tak např. nestačil realizovat záměr vybudování pomníku ve Střezeticích, naplněný až při příležitosti 150. výročí prusko-rakouské války v roce 2016. Poměry se valně nezlepšily ani po skončení první světové války. Společenská pozice spolku se po vzniku Československé republiky na sklonku roku 1918 přirozeně změnila, nadto mladý stát musel čelit řadě dalších existenčních potíží. Spolek pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém sice nelehké časy přežil, i tak ale rozvoj památkové zóny co do budování nových pomníků ustal. Památkové ochraně královéhradeckého bojiště orgány první republiky nebránily, přesto byl spolek znárodněním části svého majetku omezen v možnostech. V roce 1925 vstoupil do řad královéhradeckého spolku sedlák z Máslojed Josef Volf, sám pamětník války z roku 1866. Ten pak v roce 1927 publikoval tiskem své paměti na události prusko-rakouského konfliktu, kde rovněž zúročil své zkušenosti průvodce po bojišti. Kniha vyšla r. 1934 v druhém vydání a německém překladu.

Činnost Spolku pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém však nebyla ve 30. letech jen udržovací. Jeho příslušníci se tehdy upnuli na myšlenku zřízení samostatného muzea prusko-rakouské války, a to v samotném srdci někdejšího bojiště z roku 1866. Tato idea byla přitom staršího data. Už v roce 1910 ji v tisku prezentoval Pokrokový klub v Hradci Králové, byť tehdy se ještě neuvažovalo přímo o Chlumu, ale o využití zbytků bývalé pevnosti v Hradci Králové. Na znovuobnovení tohoto záměru pak došlo v souvislosti s blížícím se 70. výročím prusko-rakouské války. Dne 3. července 1936 bylo slavnostně otevřeno nové muzeum, věnované výhradně tematice prusko-rakouské války. Autorem projektu muzejní budovy se stal Ing. František Fridrich, jehož záměr realizoval stavitel Antonín Šandera. Náklady na stavbu dosáhly 45 000 Kč. Expozice Válečného musea byla vybavena ze sbírek členů spolku a darů jeho příznivců. Na přelomu let 1936–1937 čítala sbírka Válečného musea na Chlumu celkem 321 předmětů. Rok 1936, kdy bylo provedeno nové turistické značení královéhradeckého bojiště, byl vydán průvodce po bojišti a především došlo ke zřízení Válečného musea, tak představuje zásadní milník v historii proměny bývalého bojiště u Hradce Králové v pevně zakořeněnou památkovou zónu

Začátkem 50. let 20. století ovšem došlo k rozpuštění Spolku pro udržování pomníků na bojišti královéhradeckém a zestátnění jeho majetku, tedy i Válečného musea 1866 na Chlumu a jeho sbírek. Ty skončily nuceným předáním do sbírek dnešního Vojenského historického ústavu v Praze, a jen zlomek se podařilo v 70. letech 20. století získat zpět. Již připravené oslavy stého výročí bitvy u Hradce Králové byly v roce 1966 na poslední chvíli zakázány. Atmosféra byla napjatá zvláště poté, co rakouská televize odvysílala reportáž o vzpomínkovém setkání v červenci 1982 – další shromáždění následujícího roku už policie rozehnala a okolí Chlumu bylo uzavřeno příslušníky Sboru národní bezpečnosti. Budovu muzea do roku 1993 spravoval Okresní úřad v Hradci Králové, následně se objekt stal součástí Muzea východních Čech v Hradci Králové, jehož je součástí dodnes. Při příležitosti 130. výročí bitvy u Hradce Králové bylo k 1. červenci 1996 centrální bojiště u Hradce Králové prohlášeno památkovou zónou. Mezi lety 2008–2010 prošlo muzeum rozsáhlou přestavbou do dnešní podoby, stavba z roku 1936 však přitom byla zachována.

Památníky[editovat | editovat zdroj]

Kromě výstavní činnosti muzeum pečuje o válečné hroby a pomníky války 1866, které jsou ve správě Muzea východních Čech v Hradci Králové. Celkově se na širším území bojiště nachází na 480 pomníků, což dohromady vytváří největší soubor funerální architektury na území Česka. Od roku 1904 procházejí areálem turistické značky.[221]

V roce 1997 byl "Areál bojiště bitvy 1866 u Hradce Králové" vyhlášen krajinnou památkovou zónou.[222][223]


Vývoj Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Rok Nově otevřené expozice Nová infrastruktura Významné odchovy Poznámky
2001 pavilon goril, Africký dům a Africké panorama, výběh lemurů vari, výběh vlků eurasijských, upravená expozice paovcí a nově makaků magotů, expozice velkých papoušků (ara, kakadu), výběh severoamerického severského lesa (wapiti manitobští) hlavní východ ze zoo
2002 expozice nosálů rekonstruovaný hlavní vchod, nový severní vchod, pavilon plyšáků (suvenýry u východu) Povodeň
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009 expozice lachtanů jihoafrických
2010 Gočárovy domky (restaurace a výstavní prostor Galerie Gočár)
2011
2012
2013
2014 Velemlokárium – pavilon velemloků čínských
2015
2016 papírna na sloní trus
2017
2018
2019 Titicaca – expozice vodnic posvátných, expozice psounů prériových, výstava koprolitů velkokapacitní toalety u expozice lachtanů

Stavby v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha pokrývá plochu přibližně 60 ha a na jejím území se nacházelo a nachází mnoho staveb, ať už určených pro chov zvířat, návštěvnické potřeby i další budovy. Některé z nic jsou kulturními památkami, jiné jsou v evropském i světovém měřítku unikátní.

Již neexistující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

  • Štěpničkův pavilon exotického ptactva (pavilon exotických ptáků prof. Štěpničky) – tento pavilon vznikl v roce 1932 a byl vůbec prvním návštěvnicky přístupným vytápěným pavilonem v Zoo Praha. Přestože se původně mělo jednat pouze o provizorní stavbu, sloužila 65 let (zbourán 1997) Za tuto dobu se však změnilo její využití. Původně sloužil pro lvici Šárku a primátům. Teprve později se stal domovem pro papoušky.[224]
  • Pavilon kočkovitých šelem – výstavba 1932, dokončení 1936, stavba stále přes 2 mil. tehdejších Kčs. Budova byla přistavěna k zajištěné skalní stěně. Demolice v 90. letech 20. století byla vynucena výstavbou kmenové stoky pro Severní Město. Na stejném místě později vznikla průchozí expozice lemurů a následně průchozí voliéra Africké skály.[224]

Významné venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

  • Expozice velkých papoušků – na místě Štěpničkova pavilonu byla pna přelomu tisíciletí postavena expozice velkých papoušků (arů a kakadu). Kromě ubikace a voliéry obsahovala i volný venkovní prostor s papoušky rodu ara, kteří měli zastřižená křídla. Expozice musela ustoupit výstavbě nového pavilonu exotických ptáků, který byl pro veřejnost otevřen v září 2019.
  • Lineárka – řada expozičních voliér pro ptáky realizace podle projektu firmy Hagenbeck. Využívaly se až do roku. Za dobu existence se zde podařila řada významných odchovů (např. lori mnohobarvý horský, ara žlutokrký /ara zlatokrký/, aratinga sluneční).[224]
  • Jandova velká voliéra – vznik 1931. Ve své době jedna z největších voliér na světě o rozměrech 25 krát 16 krát 14 metrů. Na této stavbě se podílel K. Mužík, který stál za architektonickou podobou administrativní budovy. Voliéra se propadla pod tíhou sněhu 26. listopadu 1969. Následně byla nahrazena ještě větší voliérou, která slouží dodnes.[224]
  • Volný výběh lemurů pod skalou – expozice vznikla v roce 2001 na místě někdejšího pavilonu šelem pod skalou. Původně ji obývali lemuři vari. V roce 2002 byli nahrazeni lemury kata, kteří byli evakuováni v srpnu 2002 z důvodu povodně.[225]

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Existující stavby[editovat | editovat zdroj]

Pavilony[editovat | editovat zdroj]

V Zoo Praha se v létě 2019 nacházelo 13 veřejnosti přístupných pavilonů[31].

V dolní části zoo se jedná o:

  • Pavilon tučňáků (otevřen 1986, otevření po velké rekonstrukci 2004)
  • Čambal – pavilon gaviálů (otevřen 2008)
  • Terárium (bývalý pavilon velkých savců s teráriem) – dnes součást areálu Rezervace Bororo (otevřeno 1973), v červenci 2019 otevřena nová expozice Titicaca s vzácnými žábami vodnicemi posvátnými
  • Pavilon Sečuán – pavilon prezentující ptačí faunu podhůří Himálaje (otevřen 2004, rekonstrukce 2018)
  • Pavilon velkých želv – želvy sloní, želvy obrovské, mladí varani komodští, doplňkově další druhy želv (otevřen 1998)
  • Pavilon goril (otevřen 2001)
  • Velemlokárium – pavilon velemloků čínských (otevřen 2014)
  • Pavilon šelem a plazů (otevřen 1991, otevření po 1. velké rekonstrukci 2004, otevření po 2. velké rekonstrukci 2012)

V horní části zoo se jedná o:

  • Indonéská džungle (otevřen 2004)
  • Pavilon Afrika zblízka (otevřen 2004)
  • Africký dům (otevřen 2001)
  • Pavilon hrochů (otevřen 2013)
  • Údolí slonů (otevřen 2013)

Venkovní expozice[editovat | editovat zdroj]

Následující přehled expozic v zoo je členěn dle expozičních celků

  • Současná expozice pand červených – první expozice pro zvířata za hlavním vchodem. Vybudována dle projektu firmy Hagenbeck. Má podobu "medvědího příkopu", návštěvníci se dívali nejen pro sobě, ale také dolů pod sebe. Původně určeno vlkům eurasijským, později medvědům ušatým, následně baribalům a od roku 1992 pandám červeným.[224]
  • Současná expozice urzonů – původně sloužila jako bazén lachtanů
  • Výběhy medvědů – dvě expozice, které vznikly již krátce po otevření v zoo. Postupně se zde vystřídalo několik druhů medvědů. V současné době (2019) obývané medvědy ledními. Do budoucna je plánováno zbourání a výstavba nových větších expozic pro lední medvědy na příhodnějším místě.

Napříč kontinenty[editovat | editovat zdroj]

  • Výběh nosálů – expozice vznikla v roce 2002, původně určena pro chov nosálů červených, ty později nahradili nosáli bělohubí
  • Expozice hyen čabrakových – v horní části zoo, naproti výběhu slonů. Současná podoba výběhu vznikla v roce 2008, kdy byly dosavadní dva nepropojitelné výběhy zvětšeny o území, kde dříve žili gepardi. Navíc vysoké ploty byly nahrazeny suchými příkopy a vznikla i druhá vnitřní ubikace zapuštěná do svahu.[14] Celková rozloha dosahuje 3 340 m2.[15]

Pláně[editovat | editovat zdroj]

Severský les[editovat | editovat zdroj]


Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Administrativní budova – funkcionalistická budova byla postavena krátce po otevření zoo, dokončena v roce 1932, arch. K. Mužík. Kromě kanceláří se již od počátku v dolní části budovy nachází restaurace a na budovu navazuje také pokladny. Před budovou původně nebyla točna autobusů, ale parkoviště pro návštěvníky zoo.[224]

Památkově chráněné stavby[editovat | editovat zdroj]



Chov žiraf v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu[editovat | editovat zdroj]

První žirafa byla do Zoo Praha dovezena v roce 1954. Jednalo se o žirafu masajskou, která dostala jméno Lenka. Od té doby nebyla přítomnost žiraf v pražské zoo přerušena. Lenka uhynula v roce 1956. Dalšími žirafami byly dvě žirafy kordofanské a dvě samice bez určení konkrétního poddruhu. V roce 1970 byla přivezena první žirafa Rothschildova, tento poddruh je chován do současnosti (2019).[226]

První mládě se narodilo v roce 1974, tato samička dostala jméno Praga. Jejími rodiči byl samec Žako a samice Denisa. Základy chovu jsou velmi cenné, protože právě tento samec se samicí, stejně jako samice Aida, Líza a Viola pocházeli z volné přírody, z níž je odchytil Josef Vágner, dlouholetý významný ředitel Zoo Dvůr Králové. Do konce roku 2000 se v Praze narodilo 43 mláďat. Ještě ve starém pavilonu se pak narodil sameček Vilém.[226]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

První expozice žiraf vznikla v horní části zoo v roce. V roce 1983 ji nahradila nová expoziční stáj s větším výběhem. Do původního pavilonu se nastěhovaly antilopy. V létě 2001 pak proběhlo stěhování do nového Afrického domu, který žirafy obývají až dosud (2019).[226] V září 2001 byl tedy otevřen třetí pavilon žiraf (Africký dům) v historii Zoo Praha. V tu dobu v něm žilo 10 žiraf ve dvou stádech. Jednalo se o tyto jedince[227]:

Jméno Pohlaví Rok narození Místo narození
Šimon samec 1986 Zoo Praha
Valda samec 2000 Zoo Praha
Tibor samec 2000 Zoo Praha
Vilém samec 2001 Zoo Praha
Berta samice 1988 Zoo Kolín nad Rýnem
Kleopatra samice 1993 Zoo Dvůr Králové
Gita samice 1995 Zoo Praha
Eliška samice 1995 Zoo Praha
Nikola samice 1997 Zoo Praha
Nora samice 1999 Zoo Praha

12. prosince 2001 se pak narodilo první žirafí mládě v historii Afrického domu – samice Berta porodila samečka Simona.[226][228]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Území zoo a jeho příroda[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří mezi plošně největší metropolitní zoo v Evropě. Navíc díky jejímu umístění nabízí pestrou mozaiku biotopů a stanovišť, která je mezi evropskými zoo unikátní. Nabízí tak nejen podmínky pro chov zvířat horských kopytníků či vodních ptáků, ale také značné množství druhů místní flory a fauny.[229]

Biotopy v zoo[editovat | editovat zdroj]

Dřeviny v zoo[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy dřevin v areálu zoo jsou opatřeny naučnými tabulkami s názvem druhu a kresbou. V horní části zoo se jedná např. o . V dolní části zoo může návštěvník vidět například .

Umění v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Sochy v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé druhy rostlin[editovat | editovat zdroj]

  1. LAIML von Dedina Wolfgang 1767 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  2. Ulicemi města Hradce. Zpravodaj Městského národního výboru v Hradci Králové [online]. 1972 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  3. a b c BLKÖ:Laiml, Ritter von Dedina, Wolfgang – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  4. SKŘIVANOVÁ, Veronika. Na královéhradeckém 'Slavíně' odpočívá starosta i sebevrazi. Hradecký deník. 2014-10-31. Dostupné online [cit. 2024-03-06]. 
  5. Hrob Wolfgang Laiml von Dedina | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  6. a b c d Výroční ceny města Hradec Králové. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  7. Historie výročních cen města Hradec Králové. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  8. Laureáti výročních cen 2022. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  9. Rodáci: Vzpomínka na slavného královéhradeckého starostu Františka Ulricha. Hradec Králové [online]. 2019-10-20 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  10. Muž, díky kterému je Hradec Králové salonem republiky. Skromný, mírný, ale s tahem na branku. Hradec Králové [online]. 2019-02-15 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  11. České Pojizeří vzpomíná na Dr. Fr. Ulricha. Národní listy [online]. 1939-05-28 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  12. a b c d e f g Mons. Antonín Sýkora - Oficiální stránky obce Jasenná. www.obec-jasenna.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  13. a b c d e UHLÍŘOVÁ, Zdena; UHLÍŘ, Jiří. Za Mons. Antonínem Sýkorou - kněz svatého života. S. 2–3. Jaroměřský zpravodaj [online]. 1993 [cit. 2024-04-05]. Čís. 12, s. 2–3. Dostupné online. 
  14. UHLÍŘ, Jiří. Sto let od narození monsignore P.Antonína Sýkory (1912-1993). S. 49–50. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka [online]. 2012 [cit. 2024-04-06]. Čís. 45, s. 49–50. Dostupné online. 
  15. a b KALÁB, Ludvík; SIMON, Josef. 300 let královéhradeckého gymnasia 600 let latinských škol v Hradci Králové [online]. 1936 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  16. a b Nový policejní ředitel. Národní listy [online]. 1937-07-01 [cit. 2024-04-06]. Roč. 77, Večerní vydání 179. Dostupné online. 
  17. a b c d Za doktorem Oldřichem Šroňkem. Jaroměřsko: časopis rodáků a přátel jaroměřského kraje [online]. 1948 [cit. 2024-04-05]. Roč. 2, čís. 10. Dostupné online. 
  18. a b c d e UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec šedesátníkem. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1989 [cit. 2024-04-08]. Čís. 2. Dostupné online. 
  19. a b UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec padesátníkem. S. 4. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1979 [cit. 2024-04-08]. Čís. 20, s. 4. Dostupné online. 
  20. a b c d e f g Zemřel Ing. Václav Němec. S. 58–59. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka [online]. 2013 [cit. 2024-04-05]. Čís. 47, s. 58–59. Dostupné online. 
  21. a b Město Jaroměř: Čestní občané. www.jaromer-josefov.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  22. UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec – 55 let. S. 4. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1984 [cit. 2024-04-08]. S. 4. Dostupné online. 
  23. Regionální literatura. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka [online]. 2005 [cit. 2024-04-08]. Čís. 30. Dostupné online. 
  24. Ocenění občané - Nové Město nad Metují - oficiální stránky. www.novemestonm.cz [online]. [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  25. BRANDEJS, Čestmír: Jan Juránek, významný pedagog a muzejník Náchodska (1910-1999). In: Nám i budoucím (muzejní, osvětová a vlastivědná činnost učitelů): materiály z odborné konference konané 7.–8. listopadu 2006 v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského, 2007, s. 66–67.
  26. T. G. Masaryk. S. 98. Z Pelclova kraje: vlastivědný sborník [online]. 1937 [cit. 2024-04-12]. Roč. 3, čís. 1, s. 98. Dostupné online. 
  27. a b Čestní občané města Vrchlabí. Město Vrchlabí [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  28. HALLWICH Hermann 9.5.1838-11.4.1913 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  29. MUDROVÁ, Jana. Čestné občanství neprošlo. Krkonošský deník. 2012-12-27. Dostupné online [cit. 2024-04-16]. 
  30. Čestní občané. www.horice.org [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  31. Edvard Beneš parte. Jaroměřsko: časopis rodáků a přátel jaroměřského kraje [online]. 1948 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 
  32. Mapa - TGM. tg-masaryk.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  33. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  34. Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  35. Čestný občan Jičína. Hradecké noviny [online]. 1993-11-30 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  36. Žili mezi námi: Antonín Fingerland, lékař, patolog. Jičínský deník. 2012-03-30. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. 
  37. a b Čestní občané města. Dvůr Králové nad Labem [online]. [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  38. Ilja Ivanovič Jastrebov se stal před 76 lety čestným občanem města Dvůr Králové. Kdo to byl?. www.kralovedvorsko.cz [online]. [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  39. Zápis o řádné /5./ schůzi plena Místního národního výboru ve Dvoře Králové nad Labem, konané dne 12. června 1947 [online]. 1947 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  40. KILIÁN, Jan; REBITSCH, Robert. Hermann Hallwich 1838 - 1913. 1.. vyd. Praha - Teplice: Scriptorium, 2015. 240 s. ISBN 978-80-88013-12-9. 
  41. HALLWICH Hermann 9.5.1838-11.4.1913 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  42. a b c Bylo jich jedenáct. Krkonoše. Jizerské hory: měsíčník o přírodě a lidech [online]. 2009 [cit. 2024-04-05]. Roč. 42, čís. 9. Dostupné online. 
  43. a b c d e f g h i j k l Čestní občané města Trutnova. Město Trutnov [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  44. a b PITĚRSKIJ, L. Srdce dokořán.... Pochodeň: Orgán východočeského KV KSČ [online]. 1980-04-30 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  45. WWW.KRONIKARI.INFO. Zemřel Antonín Just, dlouholetý kronikář Trutnova. Kronikari.info [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  46. Čestný občan Havel: Hrádeček u Trutnova je můj existenciální domov | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-11-05 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  47. RUSS, mjr Jiří. ÚzO VSR Trutnov. Vojenský spolek rehabilitovaných [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  48. DATABAZEKNIH.CZ. Jaroslav Procházka - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  49. Jaroslav Procházka, 1889-1976. www.knihovny.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  50. 1. Významné události v životě Trutnova v chronologickém sledu. [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  51. a b c d e CAJTHAML, Pavel. Učitel Procházka by pro nás měl být inspirací, řekl Wolf. Krkonošský deník. 2019-02-07. Dostupné online [cit. 2024-04-04]. 
  52. a b Prof. Jaroslav Procházka: Město Trutnov vzpomíná na zasloužilého učitele i čestného občana. Město Trutnov [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  53. Čestní občané města Trutnova. Město Trutnov [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  54. střední škola - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  55. DATABAZEKNIH.CZ. Jaroslav Procházka - vydané knihy. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  56. a b c d Bedrna, Karel, 1901-1959. ipac.svkkl.cz [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  57. Bedrna, Karel, 1901-1959. www.skcinema.sk [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  58. Osobnost: Karel Bedrna | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. 
  59. a b c d e ČERMÁK, Augustin. Své přátele navždy opustil chirurg a rotarián Jan Bedrna. Hradecký deník. 2012-08-14. Dostupné online [cit. 2024-01-29]. 
  60. a b c d e Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  61. a b c d e f VYKOUŘIL, Ladislav. K životnímu jubileu Doc. MUDr. Jana Bedrny, CSc.. Vojenské zdravotnické listy [online]. 1998 [cit. 2024-03-28]. Roč. LXVII, čís. 5. Dostupné online. 
  62. a b Hejtman blahopřál významnému jubilantovi doc. MUDR. Janu Bedrnovi. www.khk.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  63. Historie. Chirurgická klinika. Fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  64. Čestná členství – Česká chirurgická společnost. www.chirurgie.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. 
  65. a b Muzeum Krkonoš. www.muzeumkrkonos.cz [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. a b c Nové Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí se hned stalo oblíbenou zastávkou turistů. Návštěvnost láme rekordy. Hradec Králové [online]. 2024-02-18 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  67. Nové Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí fantasticky a famózně na každém kroku propojuje člověka s přírodou. Hradec Králové [online]. 2023-11-01 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  68. Expozice. www.muzeumkrkonos.cz [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Nové Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí fantasticky a famózně na každém kroku propojuje člověka s přírodou. Hradec Králové [online]. 2023-11-01 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  70. a b Správa KRNAP otevírá v augustiniánském klášteře ve Vrchlabí Návštěvnické centrum za 340 milionů. Hradec Králové [online]. 2023-10-18 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  71. Dočasné výstavy. www.muzeumkrkonos.cz [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Muzejní kavárna. www.muzeumkrkonos.cz [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Osobnosti regionu: Libor Kristian Stefan. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online. 
  74. Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  75. ZIMMERMANN, P. Kniha se jmény slovutných mužů. Pochodeň [online]. 1990-11-03 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  76. a b FILIPP, Josef. Dominika Jos.Filippa Biskupský pacholecký seminář Borromaeum v Hradci Králové [online]. Hradec Králové: 1861 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  77. LANDSMANN, Martin; POKORNÝ, Radek. Personální obsazení samosprávných sborů města Hradce Králové od roku 1850 do roku 1942. Královéhradecko: historický sborník pro poučenou veřejnost [online]. 2004 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  78. a b c Leiner, Josef : L. Valka.cz [online]. 2011-01-14 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  79. Generál V. hodnostní třídy Josef Leiner. Spolek pro vojenská pietní místa [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  80. ÖNB-ANNO - Neue Militärische Zeitschrift. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  81. a b c Hrob Georg von Isakovics | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  82. a b c d e Georg von Isakovics. geni_family_tree [online]. 2022-05-02 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. 
  83. a b c Osobnosti regionu: František Xaver Herrmann. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  84. HERRMANN, Ignát. Blednoucí obrázky [online]. Praha: Československý spisovatel, 1960 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  85. a b c VOREL, Jaroslav. Literární zajímavosti. Královéhradecký zpravodaj: měsíčník MěstNV v Hradci Králové [online]. 1986 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  86. HERRMANN, Ignát. Tré kapitol z maloměstské kroniky [online]. Praha: F. Topič, 1930 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  87. JUDA, Karel. Matky a maminky v díle Ignáta Herrmanna. S. 352–355. Zvon týdenník belletristický a literární : majetek družstva spisovatelského [online]. 1933-05-03 [cit. 2024-03-11]. S. 352–355. Dostupné online. 
  88. a b c HÝSEK, Miloslav. Ignát Herrmann [online]. Praha: F. Topič, 1934 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. 
  89. Vzpomínka na Ignáta Herrmanna. Nové Hradecko [online]. 1984-08-07 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  90. a b ŠEBESTOVÁ, Helena. "Dlouhý kolohnát, značně nosatý, prostý půvabu" - oblíbený český povídkář Ignát Herrmann a jeho fond uložený v LA PNP. Literární archiv: sborník Památníku národního písemnictví [online]. 2017 [cit. 2024-03-11]. Roč. 49, čís. 1. Dostupné online. 
  91. KORITENSKÁ, Pavla. Spisovatel Ignát Herrmann a jeho práce věnované městu Hradec Králové. Královéhradecko: historický sborník pro poučenou veřejnost [online]. 2011 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  92. BENÝŠKOVÁ, Jarmila; VÍCH, František. Literární Hradec Králové: slovníková příručka. Vyd. 1. vyd. Hradec Králové: Okresní knihovna 180 s. ISBN 978-80-85059-10-6. 
  93. a b Přehled návštěvnosti. Zpravodaj [online]. 1977 [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. 
  94. Lázně slatinné. Jičínské noviny [online]. 1904-09-15 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  95. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. 
  96. a b Lázně Bělohrad. belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  97. a b Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  98. a b Bělohradské lázně byly původně jen očistné. Prosluly díky léčivosti místní slatiny. Region [online]. 2020-07-24 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  99. a b c d e f g h i j k l m n o p VOZAR, Jiří. Příspěvek k dějinám Anenských slatinných lázní v Bělohradě do roku 1945. Sborník prací východočeských archivů [online]. 2005 [cit. 2023-11-01]. Roč. 10, čís. 1. Dostupné online. 
  100. a b c d e f KUDRNÁČ, Václav. Úplný adresář a popis politického okresu Jičínského okresy a města: Jičín, Libáň, Nová Paka, Sobotka a veškeré politické obce a osady [online]. Turnov: Václav Kudrnáč, 1900 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 
  101. a b c d e f Historie. belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  102. a b c d DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír; THOMA, Zdeněk. Skvosty lázní. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 80-242-1524-1. 
  103. LELEK, F. Léčebný význam Lázní Bělohradu. ČSD Hradec Králové: propagační měsíčník ředitelství státních drah v Hradci Králové [online]. Ředitelství státních drah, 1933-06-15 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  104. KUDRNÁČ, Václav. Das Anna-Moorbad in Bělohrad Monographie des Städtchens, ärztliche Abhandlung über die Wirkungen der Moorböder u. deren Gebrauch [online]. Turnau (Turnov): V. Kudrnáč, 1893 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  105. a b c d Svěcení pramene v Bělohradě [online]. 2014-05-23 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  106. Lázně Bělohrad - Bažantnice -… - Pramen | Turistika.cz. www.turistika.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  107. a b Lázně Bělohrad. www.lazne-belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  108. a b c Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Martin Janoška. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 495 s. (Pr°uvodce). ISBN 978-80-200-1841-0, ISBN 978-80-200-1615-7. 
  109. Hrab. Anenské slatinné lázně. Jičínské noviny [online]. 1903-08-13 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  110. Hrab. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1904-04-08 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  111. Hrab. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1904-09-15 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  112. Hraběcí Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1906-08-19 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  113. Třetího tisíce lázeňských hostí. Jičínské noviny [online]. 1906-08-19 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  114. Hrab. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1905-09-05 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  115. Hrab. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1906-09-18 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  116. Hrab. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Jičínské noviny [online]. 1906-07-22 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  117. Slatinné lázně Velichovky. Jičínské noviny [online]. 1904-08-04 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  118. a b c d e Lázně Bělohrad. www.lazne-belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  119. Lázně Bělohrad. Krakonoš [online]. Antonín Čapek, 1911-07-02 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 
  120. RAIS, Karel Václav. Ze vzpomínek [online]. Praha: nákladem České grafické Unie, 1930 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 
  121. a b c Hraběnka Anna z Assenburgu provedla v Lázních Bělohradě první pokusy s léčivostí rašeliny. Krkonošské noviny [online]. 1998-12-03 [cit. 2023-11-02]. Dostupné online. 
  122. Lázně Bělohrad, zlatý klíč ke zdraví. [s.l.]: Propagační komise v Lázních Bělohradě, 1940. 
  123. a b c d DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Vladimír Soukup ; [7]: Královéhradecký kraj. Vyd. 1. vyd. Praha: Knižní Klub 328 s. ISBN 978-80-242-2454-1. 
  124. Ubytování. belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  125. a b c Budova Lázeňského hotelu, Lázně Bělohrad - Architektura - Podkrkonoší - Lázně Bělohrad. Královéhradecký kraj - turistický portál [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  126. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  127. KOVÁŘOVÁ, Iva. Socha sv. Anežky České našla zázemí v Lázních Bělohradě. Jičínský deník. 2011-10-31. Dostupné online [cit. 2023-10-26]. 
  128. a b Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  129. Bělohradská bažantnice – Kudy z nudy. www.kudyznudy.cz [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  130. Výměr prozatímního ochranného pásma Lázní Bělohrad [online]. 1960 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  131. a b MINERÁLNÍ PRAMEN VITA​. belohrad.cz [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  132. pramen Vita | Národní registr pramenů a studánek. www.estudanky.eu [online]. [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  133. pramen Bažantnice | Národní registr pramenů a studánek. www.estudanky.eu [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  134. a b c PLECHÁČ, Tomáš. Hotel v Lázních Bělohrad chátrá, architektonickou perlu nikdo nechce. iDNES.cz [online]. 2021-08-20 [cit. 2023-10-31]. Dostupné online. 
  135. a b c Masarykův dům. www.velichovky.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  136. a b c d e Památkový katalog - Lázeňský dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  137. Masarykův dům | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  138. a b Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  139. BARTL, Jaroslav. Československá republika ve stručném zeměpisném přehledu [online]. Velké Meziříčí: Nakladatelství Aloise Šaška - knihkupectví, 1935 [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. 
  140. a b c d e f Lázeňský park Velichovky | BOTANY.cz [online]. 2022-05-10 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  141. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Historie. www.velichovky.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  142. a b Lázně Velichovky loni zvýšily zisk. Krkonošské noviny [online]. 2005-05-23 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  143. A.S, HOTEL CZ. Vila Zátiší | Lázně Velichovky. www.spa.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  144. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  145. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. 
  146. a b c d e f g h Počátky lázeňství v obci Velichovky. www.obecvelichovky.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  147. LEDERER, Max. Jaroměřsko [online]. Jaroměř: Max Lederer, 1926 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  148. LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav. Průvodce po Československé republice I. část, IV. sv. Země Česká. Severní a severovýchodní Čechy [online]. Praha: Orbis, 1937 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  149. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Vladimír Soukup ; [7]: Královéhradecký kraj. Vyd. 1. vyd. Praha: Knižní Klub 328 s. ISBN 978-80-242-2454-1. 
  150. Lázně Velichovky jsou opět v provozu [online]. 2015-09-08 [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  151. a b JAROŠ, Bronislav. Velichovky budou opět přijímat pacienty. Náchodský deník. 2015-03-31. Dostupné online [cit. 2023-09-22]. 
  152. Kontakty. www.velichovky.cz [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  153. KURZY.CZ. Lázně 1897, s.r.o. , Velichovky IČO 03030997 - Obchodní rejstřík firem | Kurzy.cz. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  154. Duchovní kultura VII. osvětového obvodu kulturní obraz soudních okresů: Hradec Králové, Česká Skalice, Dvůr Králové n. Lab., Chlumec n. Cidlinou, Jaroměř, Kostelec n. Orl., Náchod, Nechanice, Nové Město nad Metují, Opočno, Police n. Met., Rychnov n. Kněž., Úpice, Žamberk [online]. Hradec Králové: Krajské ústředí osvětových sborů, 1940 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  155. Osobnost: Jan Vavřina | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  156. a b KADEČKA, Stanislav. Hradec Králové [online]. Hradec Králové: Místní národní výbor, 1948 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. 
  157. a b Archiv výstav 1919 - 1910 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. 
  158. Archiv výstav 1949 - 1940 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-05-25]. Dostupné online. 
  159. a b c Archiv výstav 1959 - 1950 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. 
  160. Archiv výstav 1929 - 1920 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. 
  161. a b c Archiv výstav 1939 - 1930 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  162. Archiv výstav 1970 - 1979 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  163. Zřízení tzv. regulovaného magistrátu. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  164. Regulovaný magistrát: Polná. www.mesto-polna.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  165. ZIMMERMANN, Petr. Radnice v Hradci Králové : její reprezentanti a jejich činnost v letech 1850-1998. Hradec Králové: Nadace Historica 119 pages s. Dostupné online. ISBN 80-901805-9-0, ISBN 978-80-901805-9-8. OCLC 47283373 
  166. a b DOUBEK, Zdeněk. Co už v Hradci neuvidíme. Hradecké noviny [online]. 1992-11-30 [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. 
  167. KRÁTKÝ, Jiří. Základy Bílé věže v Hradci Králové jsou již neuvěřitelných 420 let staré. Hradecké noviny [online]. 1994-11-04 [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. 
  168. a b PITAŠ, František. Nový Hradec Králové 1930 [online]. Nový Hradec Králové: F. Pitaš, 1931 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online. 
  169. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  170. Hradec Králové | Detail hřbitova | Databáze historických hřbitovů. cimiterium.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  171. a b Seznam historických hřbitovů | Databáze historických hřbitovů. cimiterium.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  172. Městský hřbitov Nový Hradec Králové - Hradec Králové. wikimapia.org [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  173. a b c d e PITAŠ, František. Nový Hradec Králové 1930 [online]. Nový Hradec Králové: F. Pitaš, 1931 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  174. a b c DOMEČKA, Ludvík; SÁL, František Ladislav. Královéhradecko 1. dílu 1.-3. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého [online]. Hradec Králové: 1928-1935 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  175. Evangelický hřbitov Svinary | Místa reformace. mistareformace.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  176. PRAŽAN, Emil. Lesní hřbitov. Výstava Hradecký kraj ve stavbě a vývoji [online]. 1941 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  177. a b Doba, kdy byla zahájena výstavba Nového HK a speciálně rok zřízení hřbitova u fotbalového hříště. — PSK. www.ptejteseknihovny.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  178. Zaniklé středověké kostely v Hradci Králové. ArcGIS StoryMaps [online]. 2020-04-21 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  179. Když se řekne Rožberk. Královéhradecký zpravodaj: měsíčník MěstNV v Hradci Králové [online]. 1986 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  180. František Jaroslav Černý | Architekti | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  181. František Jaroslav Černý | Stavitelé | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  182. 750 let Hradce Králové. Zpravodaj Krajské muzeum východních Čech [online]. Krajské muzeum východních Čech, 1975 [cit. 2022-08-17]. Čís. 2. Dostupné online. 
  183. Historický Hradec Králové IV - Pražská brána. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  184. a b Archivovaná kopie. vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24. 
  185. a b Archivovaná kopie. vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24. 
  186. a b Václav Vladivoj Tomek, Místopisné paměti města Hradce Králové, Praha 1885, str. 50
  187. a b c d Výsledky projektu | Věnná města českých královen. www.kralovskavennamesta.cz [online]. [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 
  188. a b c CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Digitální knihovna Kramerius [online]. 1904 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 
  189. a b c d Zaniklá Slezská brána v Hradci Králové. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-08-15]. Dostupné online. 
  190. Zaniklé středověké kostely v Hradci Králové - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  191. a b c d e f g h i j k l m n o Zaniklé středověké kostely v Hradci Králové. ArcGIS StoryMaps [online]. 2020-04-21 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  192. Ludvík Domečka a František Ladislav Sál, Královéhradecko, I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého, Hradec Králové 1928, str. 215
  193. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. 
  194. NAKI maps. chartae-antiquae.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. 
  195. a b NAKI maps. chartae-antiquae.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. 
  196. Cesty města - nová stálá expozice. Muzeum východních Čech v Hradci Králové [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  197. Cesty města - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  198. a b Cesty města. Procházka po osudech Hradce Králové od raného středověku až do jeho moderní podoby. Hradec Králové [online]. 2021-12-02 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  199. HORYNOVÁ, Pavla. Muzeum chystá nové expozice o historii krajského města. Hradecký deník. 2021-07-22. Dostupné online [cit. 2021-08-05]. 
  200. a b c Archiweb - Model Hradce Králové zachytí podobu města k roku 1420. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  201. Třetí model zachytil Hradec Králové v době před husitskými válkami. Hradec Králové [online]. 2008-05-15 [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 
  202. Stálá expozice CESTY MĚSTA. [s.l.]: [s.n.], 2022. Dostupné online. 
  203. K městu českých královen - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. muzeumhk.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  204. K pevnosti - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. muzeumhk.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  205. K Salonu republiky - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. muzeumhk.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  206. TOMEK, Prokop. Tradice legií po únoru 1948. Časopis Historického ústavu Armády ČR. 03/2019, roč. 68, čís. 1. 
  207. Cejpův palác v Hradci Králové. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  208. DOUBRAVA, Aleš; MALINA, Jiří. Model hradecké pevnosti. [s.l.]: Krajské muzeum východních Čech, 1980. S. 32. 
  209. NOVOTNÁ, Eva. Panelák jako výsledek vědeckotechnického experimentu. AUC PHILOSOPHICA ET HISTORICA. 2021-08-02, roč. 2020, čís. 2, s. 167–194. Dostupné online [cit. 2022-04-19]. DOI 10.14712/24647055.2021.7. (anglicky) 
  210. František Steiner | Architekti | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  211. Sgrafitová výzdoba na průčelí Dětské kliniky Fakultní nemocnice | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  212. Slezské Předměstí. www.panelaci.cz [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  213. Encyklopedie města Hradce Králové.. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 2 sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86472-52-2, ISBN 80-86472-52-3. OCLC 761168827 
  214. Vojenské útvary v Pardubicích a Hradci Králové 1938 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  215. VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  216. Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava – Druhá světová válka – druhasvetova.com. www.druhasvetova.com [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  217. Osobnost: Bohumil Jan Šrámek | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  218. Most plukovníka Šrámka. Časopis Stavebnictví [online]. [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  219. V Hradci rozřezali 111 let starý nýtovaný most plukovníka Šrámka. Podívat se přišel i jeho vnuk - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2022-10-21]. Dostupné online. 
  220. a b c d e f g Legionáři byli psanci. Později se však stali hrdiny. Hradecký deník. 2009-01-31. Dostupné online [cit. 2022-10-21]. 
  221. Muzeum války 1866 - Muzeum východních Čech v Hradci Králové. www.muzeumhk.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  222. Historie Muzea války 1866 | Muzeum války 1866. www.chlum1866.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  223. Území bojiště u Hradce Králové - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  224. a b c d e f MOTYČKA, Vladimír. První stavby. Trojský koník. 1999, roč. 1, čís. 2, s. 8–9. 
  225. Zdatní útěkáři. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 2, s. 2. 
  226. a b c d Život z nadhledu. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 1, s. 24-25. 
  227. Obyvatelé Panoramatu a Afrického domu. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 10. 
  228. Simon byl první. Trojský koník. 2002, roč. 4, čís. 1, s. 3. 
  229. a b Příroda v zoo, zvířata nejsou jen ve výbězích. [s.l.]: Zoo Praha, 2015. 76 s. ISBN 978-80-85126-41-9. 
  230. Návrat vinné révy do areálu Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.