Katalpa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Katalpa trubačovitá)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Katalpa

Catalpa bignonioides
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: trubačovité (Bignoniaceae)
Rod: katalpa (Bignoniaceae)
Scop.
Druhy

Catalpa bignonioides
Catalpa brevipes
Catalpa bungei
Catalpa fargesii
Catalpa longissima
Catalpa macrocarpa
Catalpa ovata
Catalpa purpurea
Catalpa punctata (=C. pubescens)
Catalpa speciosa
Catalpa tibetica

vzrostlý strom v Stockholmu

Katalpa (Catalpa) je rod opadavých dřevin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae) s výraznými květy a plody. Obvykle jsou to stromy, šlechtěné odrůdy mohou mít výjimečně keřovitý růst (katalpa křížená, kultivar „Nana“), některé zdroje uvádí vzácně i liánovitý růst (Catalpa pubescens). Katalpa je původem z teplých oblastí, jako je Severní Amerika, Střední Amerika, Indie a východní Asie. Pěstována je široce v mírných a teplých oblastech pro svoji krásu. Katalpa obsahuje glykosid katalpol a druh C. bignonioides i tanin v kůře. Zvláštní název tohoto stromu pochází z jazyka indiánského kmene Kríků.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Katalpy jsou si vzájemně velice podobné růstem, listy i květy. Jsou zpravidla nepřehlédnutelné, exotické, majestátní a dlouhověké. Obvykle dorůstají výšky 12-18 m a 6-12 m šířky. Zajímavostí je, že tyto impozantní stromy v mládí rostou pomalu, v deseti letech jsou vysoké jen 2-3 m (v teplých zemích 6 m), ve dvaceti letech dorůstají 4-7 m a ve třiceti 8-10 m.[1] Pro pěstování v alejích a jako solitéra v zahradách a parcích se více uplatňuje odrůda s menší korunou a růstem - Catalpa bignonioides „Nana“, která je původně keřovitá a jako stromek má kulovitý nebo polokulovitý růst. Podobně i odrůda C. b. „Globosa“ má kratší kmínek a kulovitou korunu. S těmito katalpami se u nás setkáte asi nejčastěji. V posledních dvaceti letech vytlačují z měst dříve tak oblíbené alergenní lípy a břízy.

Kmen je krátký, u starších jedinců nezřídka nějak deformovaný. Spodní větve katalpy klesají až na zem, ale vyrůstají daleko od sebe a nevytváří pro podrost dusivý polštář. Světlá textura olistěné koruny může působit z blízka až řídkým, světlým, příjemně svěžím dojmem. Vystoupavé větve jsou často v mládí ojíněné. Pod světlou korunou katalpy zpravidla roste tráva.

Tenká borka má světle hnědou , nebo načernalou (C. speciosa) barvu a je celkem tenká. Při manipulaci v materiálem v okolí, nebo při nešetrné dopravě rostlin k výsadbě snadno může dojít k rozsáhlému poškození kmene nebo větví. Ve stáří je borka ztlustlá hluboce zbrázděná, odlupuje se v šupinách. Vzhledem k dlouhověkosti může vnitřek silných větví vyhnít. Je známé, že se větve katalp ve větru lámou. Sanace starých poškozených větví a krytí dutin v kmeni je proto důležitou součástí péče.

Listy[editovat | editovat zdroj]

Katalpa má charakteristické listy a plody. Listy jsou na stromech dlouho do zimy (V-XI). Známé katalpy z druhu bignonoides mají velké listy výrazně srdčitého tvaru. Některé druhy mohou mít list oválnější, podlouhlejší, výjimečně se dvěma (Catalpa x erubescens) nebo jedním lalokem. Většinou však všechny katalpy mají listy srdčitě vejčité, 10-25 cm dlouhé, zašpičatělé a zpravidla celokrajné. Barva listů je tmavě až světle zelená, na rubu jsou krátce chlupaté. Odrůdy se světlejšími, sezónně svěže žlutozelenými listy jsou tak oblíbené, že jsou někde považovány jako zvláštní druh.

Obvyklou zelenou barva listů najdeme u C. bignoniodes „Nana“, C. x erubescens (listy jsou ovšem načervenalé při rašení), C. x erubescens „Adina“, „Japonica“, „Purpurea“, kultivary Catalpa fargesii, C. galleana, C.ovata, C. ovata „Flavescens“, C. speciosa, C. tibetica. Žlutou barvou listů se chlubí C. bignonioides „Aurea“ (zezelená během léta) a například C. b. „Koehneri“. Žlutopestré listy má C. speciosa "Albovariegata" a bělavě pestré C. speciosa "Pulverulenta".

Květ a plod[editovat | editovat zdroj]

Katalpy mají rovněž nápadné květy. Kvetou často záplavou poměrně velkých bílých nebo narůžovělých květů. Nejvíce kvete C. bignoniodes a jeho odrůdy. Bělavé květy jsou typické například pro odrůdy C. bignonioides, C. galleana, C. x erubescens, C. ovata, C. speciosa, C. tibetica. Bělavě růžové květy pro kultivary C. bungei a C. fargesii. Vyšlechtěná odrůda C. ovata "Flavesces" má květy žlutavé. Nápadně fialově a purpurové květy najdeme u C. fargesii f.duclousii.

Samotný květ je tedy obvykle bílý, 3-5 cm dlouhý, jícen je zdoben žlutými pruhy a purpurovými tečkami, katalpa kvete v latách. Květ je složen z dvoupyské, zvonkovité, více nebo méně cípaté koruny a dvoupyského kalichu. Květy vydávají zajímavou jemnou vůni, katalpa kvete v červnu až červenci (VI-VII), vzácně slabě remontují (opakují kvetení) v září. Katalpy kvetou poprvé ve věku až 6-15 let.

Plodem jsou lusky, pukavé na dvě chlopně, vyrůstají nahloučeně po třech a více. Na pohled tenký hnědavý lusk je tobolka 20-50 cm dlouhá s několika semeny.

Kořen[editovat | editovat zdroj]

Katalpa je v zemi dobře ukotvena, ve stáří ztlustlými, silnými kořeny.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Katalpy vysazujeme do lehčích hlinitopísčitých půd na teplé, světlé stanoviště a v teplejších polohách katalpy i lépe kvetou. Příliš nesnášejí přistínění. Strom s napůl bezlistou korunou přece jen nevypadá tak vzhledně. Podobně i v alejích volíme vzdálenost rostlin s ohledem na přirozený růst, nebo vybíráme méně vzrůstné odrůdy, případně některé stromy po čase odstraníme. Protože katalpy nesnáší přistínění, tak ani zápoj není vhodný. V mládí, v silnějších zimách, podle některých informací, mohou namrzat mladé letorosty, což u mladých stromků po výsadbě může být, vzhledem k slabšímu růstu, vážné. Starší exempláře jsou otužilé. Dřevina snáší do určité míry sucho lépe než vlhko. Katalpy preferují neutrální až mírně kyselou pH půdy. Velmi dobře snáší průmyslové prostředí.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Protože žijeme v oblasti nazývané mírné pásmo je výběr druhů mírně omezen i tímto způsobem. Soustředíme se výkladem na katalpy, které u nás přežívají dobře (například katalpa bignonioides), protože poznámky k pěstování tropických druhů by čtenář zřejmě ani tolik nevyužil. Pokud jste však získali například katalpu longissima a hledáte tady odpovědi, zkuste využít stejný postup jako u odolných druhů a s přihlédnutím k vyšším nárokům na teplo ji pěstovat jako bonsai ve skleníku, v propustném hlinitopísčitém substrátu. Teplomilnější druhy je doporučováno zalévat měně často ale více. Obvykle pěstování katalp příliš neliší od praktik které běžně používáme u jiných dřevin, pokud si tedy nevíme rady, řídíme se úsudkem, podle podobných dřevin. Zálivka Zalévat první rok po výsadbě doporučujeme pravidelně každý týden, avšak podle potřeby, tedy aby nedošlo k přemokření a aby strom v kritickém období po výsadbě neuschnul. Uvědomíme si znovu, že katalpa snáší lépe sucho, než mokro. Mladé rostliny zejména na podzim nepřeléváme, aby kořeny a zimou ohrožené letorosty do podzimu co nejvíce vyzrály. Části rostliny, které jsou dužnaté a křehké mráz snadno poničí. Přihnojování Podobně s přihnojováním dusíkatými hnojivo raději skončíme s posledním červencovým dnem. Přihnojovat můžeme mladší jedince po výsadbě, výsledky nebudou však příliš patrné, protože katalpa v mládí slabě roste. Chcete li přihnojovat, použijte během jarních měsíců vegetace komplexní hnojiva a naprosto ideální bude aplikace roztoku kapalných hnojiv na list. V pozdějších letech je přihnojování bezvýznamné. Pokud rostlina trpí chlorózou můžeme zkusit postřik a zálivku chelátovým železem, avšak je pravděpodobné, že příčinou bude spíše převlhčení, než nedostatek mikroprvků. Výsadba S ohledem na nebezpečí namrzání u mladých rostlin se doporučuje spíše jarní výsadba. Přesazují a vysazují se mladší rostliny, starší jedinci, podobně jako starší lidé, přesazování nesnášejí dobře. Proto je velmi důležitý výběr vhodného stanoviště. Je ovšem velmi žádoucí vysadit rostlinu co nejdříve poté co ji získáme, takže dvakrát měř , jednou vysazuj - koupi rostliny si nejdříve dobře rozvrhneme. Řez Odborná literatura uvádí, že stromy po řezu dobře obrůstají, ale řez je u katalp prováděn spíše výjimečně, obvykle jsou odstraňovány jen suché a poškozené větve. Nedoporučuje se odstraňovat více než jednu třetinu koruny najednou. Rány zamažeme bílým, nebo aspoň světlým latexem, nebo balakrylem. Podzimním výhrab listů Rostliny mají sice velké listy, ale ne tak velké množství rozdíl jako většina pěstovaných podobně velkých druhů dřevin (javory, lípy, buky, duby ) proto podzimní údržba není nákladnější a složitější, jak byste se mohli domnívat. Ve velkém prostoru, jakým je anglický park navíc výhrab není nezbytný.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Přestože je katalpa mírně jedovatá, obsahuje alkaloidy, tak údajně trpí okusem zvěří, kořeny mohou být poškozeny od myší. Literatura doporučuje obvyklý postup - toxické nástrahy a mechanické pasti. Zdroje ze zahraničí popisují napadení listypožírajícími "caterpillars" což jsou veškeré housenky bez určení druhu. Také se zde uvádějí častá masivní napadení bodavým hmyzem, brouky vylučujícími medovici a mšicemi. Jsou popisovány i malé můry nazývané "whiteflies", nebo "Catalpa Sphinx moth" přenášejícími viry a antraknózu, nebo žlutavé skvrny způsobené bakteriózami. Oslabení jedinci v našich podmínkách mohou být ve vlhkém prostředí na listech napadeni plísněmi. U nás neznámé choroby a škůdci se díky změnám klimatu nazývané globální oteplování mohou objevit i u nás a proto tady mají své místo[zdroj?]. Do roku 2009 však u katalp v ČR nebyly uváděny choroby a škůdci, tedy jimi netrpí.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Katalpa je stále populárnější okrasná dřevina, užívaná jako solitéra do parků, menší kultivary nacházejí uplatnění do zahrad a alejí. Důvodem oblíbenosti je vzhled, zejména v době olistění a květu(viz výše list, květ ,větve a plody).

Ale už od dávnověku nachází využití dřevo katalpy pro konstrukční účely. V Číně byly z dřeva katalpy vyráběny oblíbené tradiční hudební nástroje zvané guqin s úžasně harmonickým tónem. Dřevo katalpy je velmi měkké, s velmi dobrou odolností a rozměrovou stálostí. Je výborné pro ručním zpracování. Dřevo se používá hlavně pro oplocení, kolejnice, a nosníky,ale i například výroba rámů a nábytku.

Katalpu napadá škůdce, "catalpa sfing",červi nazývaní katalpoví červi nebo "Catawba". Přestože je katalpový červ je škůdce napadající strom, je oblíbeným krmivem pro ryby. Tyto housenky byly oceněny na rybí návnady. Je známo, že rybáři sbírali katalpové červy sahají už v roce 1870.

Krátký popis druhů[editovat | editovat zdroj]

Catalpa bignonioides[editovat | editovat zdroj]

Opadavý strom 8-15 (-20) m vysoký, kmen krátký, borka světle hnědá, koruna rozkladitá, listy srdčitě vejčité, zašpičatělé, 10-25 cm dlouhé, zpravidla celokrajné, výjimečně se dvěma nebo jedním postranním lalokem, barva listů tmavě až světle zelená, na rubu jsou krátce chlupaté, květy bílé, 3-5 cm dlouhé, jícen se žlutými pruhy a purpurovými tečkami, v latách, kvete VI-VII, plody jsou tobolky až 40 cm dlouhé, tenkostěnné. Původ: Jih USA. Použití: vhodné jako solitéry do parků Rozemnuté listy páchnou. Při výsadbách je používán téměř výhradně tento druh. Oblíbená je Catalpa b. "Nana" vyznačující se výrazně slabším růstem a Catalpa b. "Aurea",jejíž olistění na jaře a na podzim získává výrazně svěže zelený tón.

Catalpa brevipes[editovat | editovat zdroj]

Malé stromy, větévky štíhlé, listy jednoduché, vstřícné nebo po třech v přeslenech, eliptické nebo vejčité, kožovité, květenství řídké, málokvěté, kalich dvoulaločný, koruna se žlutým a purpurovým znaménkem v jícnu, zvonkovitá, plody jsou čárkovité tobolky. Původ:Dominikánská republika

Catalpa bungei[editovat | editovat zdroj]

menší strom nepravidelného vzrůstu, 6-12 m vysoký, čepel trojúhle vejčitá nebo vejčitě podlouhlá, naspodu lysá nebo jen žilky chlupaté koruna bílá, narůžovělá nebo bledě červená se dvěma žlutými pruhy a purpurovými tečkami v jícnu, kvete VII,tobolky čárkovité semena úzce elipsoidní. Původ:Čína Použití: pěstuje se velmi vzácně

Catalpa fargesii[editovat | editovat zdroj]

strom vysoký 15-25 m letorosty hvězdicovitě chlupaté listy (elipticky) vejčité až deltoidně srdčité, špičky dlouze protáhlé, rub listů výrazně žlutě plstnatý, listy na mladých rostlinách 3laločné, květy 3-5 cm dlouhé, růžové, uvnitř hnědě a žlutě skvrnité, po 7-15 v okoličnatých hroznech, kvete VI, plod tobolka 30-55 cm dlouhá, tenká. Původ:západní Čína.

Catalpa longissima[editovat | editovat zdroj]

stromy vysoké 3-25 m, listy jednoduché, vstřícné, eliptické až úzce vejčité nebo obvejčitě eliptické, obvykle ale kopinatě eliptické, květenství řídké, málokvěté,květy mají dvoulaločný kalich,koruna bílá, zvonkovitá, jícen žlutý, plody čárkovité tobolky. Původ:Západní Indie, Jamajka.

Catalpa longissima

Catalpa macrocarpa[editovat | editovat zdroj]

Popis:stromy vysoké 5-20 m, větve rozkladité, listy jednoduché, vstřícné, podlouhlé až eliptické, vrcholek tupý až zaoblený květenství obvykle málokvětá lata, kalich dvoulaločný, koruna světle žlutá, zvonkovitá, plody čárkovité tobolky, semena pýřitá, čárkovitě vřetenová. Původ:Kuba, Bahamy, jih Hispanioly.

Catalpa ovata[editovat | editovat zdroj]

Popis:strom 7-15 m vysoký, koruna široce rozkladitá, letorosty lysé, vzácně slabě chlupaté, listy široce srdčitě vejčité, většinou 3(-5)laločné, sytě, zelené, rub světlejší, na žilkách chlupatý, květy bílé, uvnitř žlutě a purpurově tečkované i čárkované, v latách, kvete VII, plodem je tobolka. Původ:Čína

Catalpa ovata

Catalpa purpurea[editovat | editovat zdroj]

Popis:malé stromy,listy jednoduché, eliptické až elipticky podlouhlé, celokrajné,květenství je řídká, málokvětá lata,kalich dvoulaločný,koruna purpurová, zvonkovitá, výrazně 2pyská. Původ:Hispaniola

Catalpa kaemferi, plody

Catalpa speciosa[editovat | editovat zdroj]

Popis: strom vysoký 15-30 m, koruna štíhle kuželovitá, borka červenohnědá, tlustá, hluboce brázditá,listy srdčitě vejčité, dlouze zašpičatělé, tmavě zelené, celokrajné, rub hustě chlupatý, květy bílé, v jícnu se 2 žlutými pruhy a drobnými purpurovými skvrnkami, laty chudé, vzpřímené, kvete VI, plody tobolky se silnými stěnami. Původ:USA

kůra catalpa speciosa

Catalpa tibetica[editovat | editovat zdroj]

Popis:keře nebo malé stromy asi 5 m vysoké, listy široce vejčité, slabě kožovité, svrchu lysé, naspodu hustě pýřité, květenství dlouhé, lysé, koruna žlutobílá, bledě purpurově tečkovaná v jícnu , plody tobolky, semena elipsoidní. Původ:Čína

Množení[editovat | editovat zdroj]

"...Katalpu množíme výsevem zjara , výhradně do poloteplého pařeniště, protože výsevem do chladné půdy se většina semen zničí." ( podle Heike, Karel, Praktická dendrologie). Odrůdy,nebo špatně vzcházející druhy množíme roubováním na Katalpa b. Možné je i vegetativní množení , z kořenových řízků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hieke, Karel: Praktická dendrologie

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catalpa bignoninoides na anglické Wikipedii.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catalpa na anglické Wikipedii. Kategorie Catalpa ve Wikimedia Commons