Pěnice hnědokřídlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pěnice hnědokřídlá

Zpívající samec pěnice hnědokřídlé
Zpívající samec pěnice hnědokřídlé
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnicovití (Sylviidae)
Rod: pěnice (Sylvia)
Binomické jméno
Sylvia communis
Latham, 1787

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je malým druhem pěvce z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Menší než vrabec. Dorůstá délky 13–15 cm a v rozpětí křídel měří 19–23 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 12–17 g. Svrchní stranu těla má šedohnědou, spodinu bělavou a boky světle hnědé. Ramenní letky a velké krovky jsou rezavohnědě vroubené. Ocas má tmavý, se světlými vnějšími okraji, krk bílý a končetiny hnědé. Je pohlavně dimorfní. Samci mají šedou hlavu, široký bílý proužek kolem oka, narůžovělou hruď a okrově červené duhovky. Samice mají hlavu hnědavou, hruď světle béžovou a duhovky hnědé. Mladí ptáci se podobají samicím.

Zpěv, kterým se samci ozývají z vyvýšených míst nebo za krátkého třepotavého letu, je rychlý, hlasitý a složený z řady žvatlavých zvuků. Vábí tlumeným „vehd–vehd“ nebo „void–void“, varuje hrubým „varr“.

Pěnice hnědokřídlá

Zpěv

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou severní Skandinávie, v Malé, západní a střední Asii a severozápadní Africe. Ve střední Evropě se zdržuje od dubna do září. Náleží mezi druhy tažné na dlouhou vzdálenost, zimuje v subsaharské Africe, Arábii a Pákistánu.

K hnízdění vyhledává otevřené krajiny s porosty keřů, nejlépe trnitých, paseky, okraje lesů, remízky a parky.

V České republice se vyskytuje na většině území od nížin až po 1800 m n. m.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, pavouky a měkkýši, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo pěnice hnědokřídlé s vejci

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do července. Miskovité hnízdo z trávy, kořínků a chlupů staví dobře skryté v keřích nebo v jiné husté vegetaci, často v porostech kopřiv. Vždy se nachází nízko, obvykle ve výšce 20–50 cm nad zemí. V jedné snůšce je 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,4 x 14,0 mm velkých[1] vajec, na kterých sedí po dobu 11–13 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 10–12 dnech a ještě asi 1 týden jsou krmena mimo něj. Nejvyšší zaznamenaný věk je 7 let a 10 měsíců.[2]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1969 byl během pozorování jarního příletu pěnic hnědokřídlých na hnízdiště zaznamenán masivní úbytek jedinců. Z průzkumu, který se snažil tento pokles vysvětlit, následně vyplynulo, že příčinou je vysušování jižního okraje Sahary, Sahelu, které přímo působí na početnost druhu. Během jediné zimy přitom zapříčinilo např. vymizení 70 % populace hnízdící ve Velké Británii.[3] Početnost druhu se v celé Evropě dramaticky snižovala až do začátku 70. let,[4] od roku 1980 pak u ni lze zaznamenat mírný vzestup.[3]

Na stavech pěnice hnědokřídlé se podepisuje také mícení remízků a pásů křovin v otevřené krajině, následkem kterého přichází o svá hnízdiště. I přes všechny nepříznivé vlivy je však stále běžným druhem pěvce, jehož početnost je jen v Evropě odhadována na 7–22 milionů hnízdících párů.[5] V České republice pak hnízdí v počtu 90–180 tisíc párů.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Polytypický druh se 4 subspeciemi:[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 194.  
  2. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b WHITETHROAT [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Springwatch [online]. BBC, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. http://www.biologiezentrum.at/pdf_frei_remote/DENISIA_0007_0354-0355.pdf
  6. Greater Whitethroat (Sylvia communis) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svensson, L.; Grant, P. J.; Mullarney, K.; Zetterström, D.: Der neue Kosmos-Vogelführer - Alle Arten Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart. 1999. ISBN 3-440-07720-9 (německy)
  • Berthold, Peter; Vogelzug - Eine aktuelle Gesamtübersicht. WBG, Darmstadt. 2007. ISBN 978-3-534-20267-6 (německy)
  • Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sylvia communis ve Wikimedia Commons