Milada Marešová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milada Marešová
Milada Marešová, asi 1930
Milada Marešová, asi 1930
Narození 16. listopad 1901
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. února 1987 (ve věku 85 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malířka, ilustrátorka
Vzdělání VŠUP, AVU
Příbuzní {{{příbuzní}}}
Některá data se získávají z datové položky.
Příbuzenstvo
otec František Mareš
sestra Boleslava Marešová

Milada Marešová (16. listopadu 1901, Praha19. února 1987, Praha) byla česká malířka a ilustrátorka. Věnovala se malbě, kresběilustrátorské tvorbě. Byla inspirována expresionismem německého ražení (die Neue Sachlichkeit, česky Nová věcnost), který byl českými umělci doby meziválečné vesměs odmítán. Dále pak malíři Picassem, BoschemHenrim Rousseauem. Tématem obrazů jí bylo město a lidé, a to zejména ženy v různých situacích a s rozličným sociálním postavením. Dalším výrazným tématem jejích děl jsou sociální problémy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Milada Marešová se narodila do rodiny profesora Františka Mareše, fyziologafilosofa. Studovala nejprve na Uměleckoprůmyslové škole, pak u Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění (od roku 1919). V rámci studií se dostala do BerlínaPaříže, kde v roce 1923 studovala u českého výtvarníka Františka Kupky. První samostatnou výstavu měla v Topičově salonu v Praze v roce 1925. Do uměleckého světa ale výrazně vstoupila až výstavou v Aventinské mansardě (1930). Ilustrovala mnoho knih, bibliofilií a časopisů (Lidové noviny, Prager Presse, České slovo, Pestrý týden, Ženský svět).

Malířka vytvořila počátkem 20. let rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů pohádkových příběhů pro tzv. „domácí biograf“.

Za spolupráci s ilegálním časopisem V boj Vojtěcha Preissiga byla v roce 1940 zatčena a odsouzena k 12 letům vězení. Po válce vstoupila do KSČ, v roce 1969 z ní vystoupila na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po skončení 2. světové války pracovala především v oboru dětské ilustrace. Malovat znovu začala na počátku 60. let po návratu z cesty do Číny. Poslední obrazy nakreslila v roce 1983, ke konci života jí bránila v práci Alzheimerova nemoc.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Topičův salon, Praha, 1925
  • Aventinská mansarda, Praha, 1930
  • Východoslovenské múzeum, Košice 1931
  • Hradec Králové, 1932
  • Krásná jizba, Praha, 1945 – kresby z káznice
  • Dům umění, Brno, 1985–1986
  • Milada Marešová – Zapomenutá malířka českého modernismu, Moravská galerie v Brně, 2008

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • MAREŠOVÁ, Milada. Waldheimská idyla. Příprava vydání Martina Pachmanová. 2. rozšířené, upravené. vyd. Praha : Academia, 2009. 205 s. ISBN 978-80-200-1785-7.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAREŠOVÁ, Milada. Milada Marešová : domácí biograf. Příprava vydání Martina Pachmanová. Řevnice, Praha : Arbor vitae, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 103 s. ISBN 978-80-87164-25-9. (česky, anglicky) 
  • PACHMANOVÁ, Martina. Milada Marešová. [s.l.] : Argo, Moravská galerie v Brně, 2008. ISBN 978-80-7203-987-6.  
  • heslo Marešová, Milada. In Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2002. ISBN 80-86171-13-2. Svazek VIII..
  • LAHODA, Vojtěch. Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let. In Vojtěch Lahoda a kol.. Dějiny českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV/2, s. 83.
  • TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 3. Praha : SNKLHU, 1955. Heslo Marešová, Milada, s. 125.  
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha : Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Marešová, Milada, s. 90–91.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]