Skákavka pruhovaná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Skákavka pruhovaná

Skákavka pruhovaná
Skákavka pruhovaná
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: klepítkatci (Chelicerata)
Třída: pavoukovci (Arachnida)
Řád: pavouci (Araneae)
Čeleď: skákavkovití (Salticidae)
Rod: skákavka (Salticus)
Binomické jméno
Salticus scenicus
Clerck, 1757

Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus, Clerck 1757) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5–7 mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí. Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery. Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není to pravidlem, neboť zde hraje roli prostředí, ve kterém pavouk žije.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Skákavka pruhovaná je velmi hojný druh, vyskytuje se v blízkosti lidských sídel v Británii, Evropě, severní Americe a vůbec celé holarktické oblasti. Často ho můžeme nalézt na fasádách domů a zdech, kde se sluní a vyhledává kořist. Lze se s ním také setkat na plotech a někdy i na stromech. V chladnějších dnech se ukrývá ve své pavučinové rource, kterou si buduje například ve spárách zdí. Nejvíce aktivní bývají skákavky kolem 11. hodiny dopolední. V této době lze nějakou tu skákavku nalézt poměrně snadno.

Způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Zajímavý je způsob lovu skákavky pruhované. Usedne-li v blízkosti pavouka moucha, zaregistruje jí skákavka postranníma očima a natočí se k ní čelně, aby jí mohla sledovat svýma hlavníma očima, které umožňují velmi přesné vidění. Pak se pomalu přibližuje – plíží a když se dostane do dostatečné blízkosti, vyskočí a zmocní se kořisti. Před skokem se vždy připevní jistícím vláknem, takže při chybném skoku nemůže spadnout.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Při námluvách využívá samec svých dlouhých chelicer, kterými dává optické signály. Tančí před samicí sem a tam, s široce roztaženými chelicerami a zvednutými předními nohami, nato se samice obvykle stáhne zpět do své pavučinové rourky, kde následně dojde ke spáření, které probíhá jako u většiny ostatních pavouků. Ještě před námluvami si uplete sameček drobnou síťku připomínající malý ubrousek a následně o ni tře své bříško. Následně vypouští přímo z pohlavních žláz sperma, které hned nabírá do útvaru zvaného bulbus, který se nachází na konci každého makadla (díky těmto útvarům lze od sebe u většin druhů pavouků dobře rozlišit samce a samici, poněvadž samice bulby nemá). Samec tak činí, protože jeho pohlavní žlázy neústí, na rozdíl od většiny samců v živočišné říši, v žádný pohlavní orgán, který by vedl sperma přímo do samičích pohlavních orgánů. Výsledný akt probíhá tak, že sameček vsouvá svá makadla do samiččiny epiginy, kde jsou samičí vajíčka oplodňována samčími spermiemi.

Když se potkají dvě skákavky[editovat | editovat zdroj]

Když se potkají dvě skákavky (více je patrný tento jev u dvou samců), roztáhnou do široka své chelicery a začnou kolem sebe kroužit. Jedna zastrašuje druhou a i když se může zdát, že souboj je nevyhnutelný, obě skákavky od sebe nakonec „odskočí“ a každá si jde dál svou cestou. Skákavky většinou nevyhledávají šarvátky, poněvadž v takovém souboji by šance výhry byla pouze 50 %, což není výhodné pro přežití. Proto skákavky téměř nebojují a přesunou se raději jinam, kde budou mít více soukromí.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
  • Zoologická encyklopedie – pavouci a jiní bezobratlí, Knižní klub, Praha 2003