Urzon kanadský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Urzon kanadský

Urzon kanadský
Urzon kanadský
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: urzonovití (Erethizontidae)
Rod: urzon (Erethizon)
Druh: urzon kanadský (Erethizon dorsatum)
Binomické jméno
Erethizon dorsatum
Linné, 1758

Urzon kanadský (Erethizon dorsatum) je severoamerický hlodavec připomínající svým vzhledem dikobraza, s nímž bývá laiky často zaměňován. Na rozdíl od něj má kratší a měkčí ostny a dokáže šplhat po stromech. Dikobraz navíc patří do jiné čeledi.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka: 86 cm
  • Hmotnost: 18–20 kg

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo je pokryto dlouhými hnědými chlupy s bílými konci. Na svrchní části ocasu a částečně také na hřbetě vyrůstají 3–15 cm dlouhé a 1–5 mm silné ostny, které mají podobu dutých bílých trubiček s hnědým nebo černým zakončením. Urzon jich mívá kolem 30 000. Končetiny jsou opatřeny mohutnými drápy, jež společně s dlouhými silnými palci umožňují šplhání po stromech. Ocas je krátký a silný.

Urzoni se dožívají až sedmnácti let.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Urzoni žijí převážně v jehličnatých, méně častěji ve smíšených a listnatých lesích od Aljašky po severní Mexiko. V minulosti se v letním období vyskytovali i na severu a západě Velkých plání.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Urzon kanadský v koruně stromu

Na jaře se tito živočichové živí pupeny a květy, později výhonky, listím a nejrůznějšími plody. V zimě požírají jehličí a oloupávají kůru ze stromů. Jediný urzon dovede za týden zničit celý strom.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

K páření dochází na podzim a na začátku zimy. Partneři si nejprve navzájem otírají čumáčky o sebe, pak si samec označkuje samici tak, že se postaví na zadní a pomočí ji. Březost trvá 210–217 dní, poté samice porodí jedno mládě, které ihned po narození vidí. Váží asi 600 g, má dlouhou černou srst, ostny jsou měkké a krátké. Ve věku dvou dnů už je mladý urzon schopen lézt po stromech, matka ho kojí 10 až 56 dní.

Ostny jako obrana[editovat | editovat zdroj]

Setká-li se urzon s nepřítelem, obrátí se k němu zády, vztyčí ocasní ostny a začne couvat. Pokud varování nezabere, zasáhne útočníka ocasem. Ostny opatřené zpětnými háčky se snadno uvolní a zůstanou vězet v ráně. Čím víc se jich zvíře snaží zbavit, tím pronikají hlouběji. To může způsobit těžké hnisavé záněty, jež někdy vedou až k úhynu. Většina šelem, jako jsou rysové či vlci, si je vědoma tohoto nebezpečí a proto se urzonovi raději vyhnou. Pouze rosomák a zejména velká americká kuna rybářská dokáže urzona obratně zakousnout a sežrat, aniž by jí jeho ostny dokázaly zastavit.

Ostny jako ozdoba[editovat | editovat zdroj]

Od dávných dob používaly indiánské ženy urzoní ostny jako materiál na zdobení oděvů a dalších předmětů, zejména na výšivky. Po namočení je zplošťovaly a pak barvily. Této dekorační technice se říká quillování.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu