Karel Otčenášek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Karel Otčenášek
Diecéze královéhradecká
XXIII. královéhradecký
biskup
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Královéhradecká diecéze
Jmenován Parametr "jmenován" (nyní s hodnotou "21. prosince 1989") šablony "Infobox - křesťanský vůdce" je zastaralý. Více informací po kliknutí. 21. prosince 1989
Emeritura 6. června 1998
Předchůdce Mořic Pícha
Nástupce Dominik Duka
Heslo

Caritas Dei, patientia Christi, honorificentia populi nostri

Láska Boží,trpělivost Kristova,čest našeho lidu
Znak Arcibiskup Otcenasek Karel CoA.jpg
Svěcení
Služby Osobní arcibiskup
Kněžské svěcení 17. března 1945
Biskupské svěcení 30. dubna 1950
světitel Mořic Pícha
2. spolusvětitel 
Osobní údaje
Země Česká republikaČesko Česká republika
Datum narození 3. dubna 1920
Místo narození České Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 23. května 2011 (ve věku 91 let)
Místo úmrtí Hradec Králové
Česká republikaČesko Česká republika
Národnost Česká
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní

ThLic. Karel Otčenášek, PaedDr. h. c. (13. dubna 1920, České Meziříčí23. května 2011, Hradec Králové) byl 23. biskup královéhradecký (1990-1998) a osobní arcibiskup (od roku 1998). Od března 2005 byl druhým služebně nejstarším biskupem na světě po severokorejském Francisi Hong Yong-ho, o němž však od roku 1962 nejsou žádné zprávy, takže není zaručeno, zda dosud žije (narodil se v roce 1906).

Život[editovat | editovat zdroj]

Znak arcibiskupa Karla Otčenáška

Narodil se 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. V roce 1931 odešel do Prahy, kde studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Bubenči. V roce 1939 začal studium bohosloví v Hradci Králové, před vypuknutím druhé světové války odešel na popud biskupa Mořice Píchy do římského Nepomucena, kde absolvoval Lateránskou univerzitu a dosáhl licenciátu teologie (ThLic.). V Římě byl 17. března 1945 vysvěcen na kněze.

Po návratu domů působil jako kaplan v Týnci nad Labem a v Horní Rovni u Pardubic a jako administrátor v Žamberku. V letech 1949 a 1950 zastával funkci vicerektora diecézního semináře v Hradci Králové a po jeho zrušení v roce 1950 byl též po krátkou dobu duchovním správcem ve Vrchlabí.

Od 15. listopadu 1949 byl vicerektorem kněžského semináře v Hradci Králové. Dne 30. dubna 1950 byl v kapli sv. Karla Boromejského v Hradci Králové vysvěcen bez tehdy nutného státního souhlasu na biskupa a vzápětí nato uvězněn. V letech 19511962 byl komunistickým režimem ČSSR vězněn pro vlastizradu (Pardubice, Hradec Králové, Mírov, Leopoldov, Kartouzy…). Po propuštění nejdříve pracoval v různých manuálních zaměstnáních (od roku 1962 do roku 1965 byl dělníkem v mlékárně v Opočně), a tajně působil jako kněz, posléze začal působit jako kněz oficiálně (19651968 duchovní správa v Trmicích, 19681973 duchovní správa v Hradci Králové – Plotiště nad Labem, 19731990 opět Trmice[p 1]). V červenci 1968 byl soudně rehabilitován a rozsudek z padesátých let zrušen jako nezákonný.

Teprve po roce 1989 se mohl ujmout biskupského úřadu, pro nějž byl určen již před 40 lety. Dne 27. ledna 1990 byl oficíálně uveden do úřadu 23. sídelního biskupa královehradecké diecéze a sídelním biskupem byl do 26. září 1998, kdy byl vystřídán biskupem Dominikem Dukou. V rámci Československé biskupské konference se stal předsedou pro duchovenstvo a předsedou komise Justicia et Pax České biskupské konference. Pro jeho zásluhy mu byl papežem Janem Pavlem II., jehož byl osobním přítelem, v roce 1998 udělen osobní titul arcibiskupa.

V roce 1995 obdržel Řád TGM I. třídy. Věnoval se odškodnění politických vězňů a sepsání jejich životů. Byl patronem IKUE (Mezinárodní sdružení katolických esperantistů) a duchovním převorem Českého velkopřevorství Řádu svatého Lazara.

Zemřel zaopatřen svátostmi, 23. května 2011 v 21.45 h v biskupské rezidenci v Hradci Králové.[1]. Pohřben je v kryptě katedrály svatého Ducha v Hradci Králové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Slepá ulička č. 4, Trmice

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/zemrel-arcibiskup-karel-otcenasek-d5p-/domaci.asp?c=A110524_080553_hradec-zpravy_cen

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 502.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • OTČENÁŠEK, Karel; SVOBODA, Bohumil. Víra je můj pevný hrad : rozhovory s arcibiskupem Karlem Otčenáškem a jeho přáteli. Praha : Vyšehrad, 2004. 291 s. ISBN 80-7021-741-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Karel Otčenášek ve Wikimedia Commons

23. biskup královéhradecký
Předchůdce:
Mořic Pícha
19891998
Karel Otčenášek
Nástupce:
Dominik Duka