Vlaho Bukovac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Autoportrét

Vlaho Bukovac, italsky Biagio Faggioni, (4. července 1855 Cavtat u Dubrovníka23. dubna 1922 Praha) byl chorvatský malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vlaho Bukovac prožil velmi divoké mládí. V jedenácti letech opouští domov a po mnoha peripetiích, procestuje celý svět. V roce 1877 zakotví v Paříži, kde se stane žákem Alexandre Cabanela, V Paříži se setkává s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Namaluje oponu pro Národní divadlo v Záhřebu. Přes Vídeň se dostane do Prahy. V roce 1903 nastupuje jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho ateliérem projde řada osobností mimo jiné: Emil Filla, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl, Gustav Porš a další.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bukovac tvořil převážně portréty, ale nevyhýbal se ani krajinám. Původně realistický styl opustil a přes impresionismus se dostal až k pointilismu. Své obrazy signoval často velmi odlišně, a to Bukovac, Boukovatz nebo pseudonymem Andrez, v Bělehradě používal signaturu Bukovac, ale psal cyrilicí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 82.  
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 149, 150, 153
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 156.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha : Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 302.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu