Petr Dillinger

Petr Dillinger
Narození	17. září 1899 ; Český Dub ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1954 (ve věku 54 let) ; Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, učitel, ilustrátor, grafik, kurátor a typograf
Manžel(ka)	Vlasta Dillingerová,; roz. Schättingerová ; (sňatek 1928–1954)
Děti	Ivan Dillinger (1941–2013)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Petr Dillinger, křtěný Petr (17. září 1899 Český Dub – 24. dubna 1954 Praha) byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera (* 1863)^[1]^[2]^[3] a jeho ženy Kláry roz. Stárkové (* 1869 Písek)^[4]. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937.

V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou (1903–1980) a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem „Skupiny výtvarných umělců v Brně“ a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. dubna 1954 v Praze a je pohřben v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově (F-48), spolu s oběma rodiči, manželkou Vlastou a synem Ivanem (30. července 1941 – 15. února 2013).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

1922 – 2. cena v soutěži na Exlibris pro Spolek sběratelů a přátel Exlibris
1928 – Storowova cena na Mezinárodní výstavě grafiky v Los Angeles za dřevoryt Schody
1928 – „Diplom díků a uznání“ podpůrného spolku při akademii Výtvarných Umění v Praze
1930 – čestné uznání na Mezinárodní výstavě grafiky v Chicagu za dřevoryt Zahradník
1936 – čestné uznání na Mezinárodní výstavě ex libris v Los Angeles
1939 – čestné uznání Spolku českých bibliofilů za knihu A.Hejduka Cigánské melodie
1941 – diplom uznání za účast na výstavě „Bydlení“ pořádané v domě uměleckého průmyslu v Praze

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vycházel ze sociálního umění 20. let a neoklasicismu. Zabýval se náměty idealizovaného venkovského života a městské periferie (Pasáčci u vody, Pradleny, Voraři). Těžištěm tvorby Petra Dillingera byla volná grafika, zejména dřevoryt a lept.

Celkem ilustroval více než 90 knih české a světové literatury, např. Erbenovu Kytici, Babičku Boženy Němcové, Máchův Máj, romány Karolíny Světlé, dále Goethea, Musseta, Cervantese a mnohé další tituly. Často se podílel na tvorbě bibliofilských tisků. Jeho rozsáhlá grafická tvorba zahrnuje více než 350 dřevorytů, 200 leptů, suchých jehel a akvatint a 200 litografií. Tvorbě exlibris se věnoval v letech 1922–1954. Vytvořil jich více než 200, převážně dřevorytem a částečně leptem. Mnohé byly rovněž zinkografické reprodukce perokreseb.

Od roku 1976 nese jeho příjmení ulice v Brno-Řečkovicích. V roce 1995 otevřelo Podještědské muzeum v Českém Dubu „Kabinet českého malíře Petra Dillingera“ a na jeho rodném domě byla umístěna pamětní deska.