Brhlík lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Brhlík lesní

Dospělý pták
Dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: brhlíkovití (Sittidae)
Rod: brhlík (Sitta)
Binomické jméno
Sitta europaea
Linnaeus, 1758

Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.

Létá rychle a obratně v plochých vlnkách.

Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“.Varovný hlas je hlasité,rychlé ťuiťuiťui.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V České republice hnízdí v počtu 600 000-1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na českém území mírně stoupá.[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů.

Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře, nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny, často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si navíc aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává.

Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných nějakým datlovitým ptákem (nepohrdne ani budkou), zvláště pak ve starých dubech. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou, aby dovnitř nemohl žádný větší druh. Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové, nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 x 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po dalších 22–25 dnech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 77.  
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 426.  
  • DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 208.  
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 137.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu