Karel Lidický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Profesor Karel Lidický
Narození17. června 1900
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1976 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánípedagog, sochař, učitel a publicista
Oceněnínárodní umělec (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku[1]21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.

Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha, Ivan Záleský nebo Zdeněk Preclík.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla Lidického na Vinohradském hřbitově v Praze
  • Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
  • Památník, Obětem světové války,[2] Kameničky
  • Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
  • Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
  • Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
  • Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
  • Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
  • Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
  • Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
  • Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
  • Dětský akt, bronz, 1942
  • Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
  • Básník František Halas, bronz, 1942
  • Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
  • Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
  • Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
  • Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
  • Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
  • Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
  • Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
  • Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
  • Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
  • Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
  • Busta spisovatele Vladislava Vančury, bronz, 1959
  • Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
  • Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
  • Busta spisovatele Jana Weisse, cín, 1972, Jilemnice
  • Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton
  • Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech (spolupráce Vojtěch Kerhart)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených1894-1906 v Hlinsku, sign. 6906, ukn. 2306, str.197. Dostupné online
  2. Památník, Obětem světové války. sixside.galerie.cz [online]. [cit. 2009-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-30. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]