Amsterdam

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Amsterodam)
Skočit na: Navigace, Hledání
Amsterdam
Amsterdam Bridge Panorama.jpg
Amsterdam – znak
znak
Amsterdam – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát Nizozemsko Nizozemsko
provincie Vlajka provincie Severní Holandsko Severní Holandsko
obec Amsterdam
Amsterdam na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 219,07 km²
Počet obyvatel 738 434 (2005)
Hustota zalidnění 3 371 obyv./km²
Správa
Starosta Eberhard van der Laan
Oficiální web www.amsterdam.nl
Telefonní předvolba +31 20
PSČ 1011
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amsterdam nebo též Amsterodam[1] je hlavní město Nizozemska[2] od roku 1808. Nesídlí v něm však parlament, vláda ani královská rodina, tyto instituce mají své sídlo v Den Haag. V současnosti je největším nizozemským městem, jeho finančním a kulturním centrem. Ve městě žije 761 395 obyvatel (sčítání lidu z 31. května 2009), kteří se hlásí ke 177 různým národnostem (duben 2009). Amsterdam je jedním z měst konurbace Randstad.

Na území města či v jeho okolí se nacházejí dvě památky světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o amsterdamské kanály ze 17. století v historickém centru a obrannou linii Amsterdamu vybudovanou na přelomu 19. a 20. století okolo městské zástavby.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Amsterdam v roce 1544
Historické centrum

Historie města Amsterdam sahá až k roku 1000, od kdy byla tato bažinatá oblast zvána Aemestelle. Kolem bažin byly kopány odvodňovací kanály. Nízká hladina vody byla v kanálech udržována díky přehradám. Ve 13. století byla přehrada vztyčena v ústí řeky Amstel, tak vzniklo jméno Amsterdam. Poprvé byl Amsterdam zmíněn v roce 1275 v dokumentu, ve kterém panovník Floris V. osvobozuje jeho obyvatele od poplatků. Asi v roce 1306 obdržel Amsterdam městská práva. Od 14. století město vzkvétá zejména díky obchodu s hanzovními městy, např. s Hamburkem. Od 15. století je obchodně nejdůležitějším holandským městem. Město se dále rozšiřovalo, ale protože leží na bažinách, musely se při jeho rozšiřování kopat další kanály a stavba domů se zakládala na dřevěných kůlech.

Nizozemská vzpoura proti Filipovi Španělskému v 16. století vyústila v Osmiletou válku, která nakonec vedla ke vzniku nezávislé Republiky spojených nizozemských provincií. Tato republika se stala známou svoji náboženskou tolerancí, a proto se Židé ze Španělska a Portugalska, bohatí obchodníci z Antwerp a Hugenoti z Francie uchýlili do bezpečí Amsterdamu. Silná migrace vzdělaných lidí z Flander pak dala městu jazyk (jejich brabantský dialekt se stal základem psané nizozemštiny) a udělala z Amsterdamu obchodní centrum. Kolem roku 1570 mělo město asi 30 000 obyvatel, v roce 1622 už to bylo asi 100 000 a na konci 17. století 200 000 obyvatel. Takový růst obyvatel podněcoval další rozšiřování města. Jen Londýn, Paříž a Neapol měla v té době srovnatelný počet obyvatel.

Sedmnácté století je považováno za „Zlaté období“ Amsterdamu. Na počátku století byl Amsterdam nejbohatším městem Evropy. Z Amsterdamu vyplouvaly lodě do Severní Ameriky, Afriky, dnešní Indonésie a Brazílie a představovalo základnu mezinárodní obchodní sítě. Amsterdamští obchodníci měli největší podíl v Nizozemské východoindické společnosti a v Nizozemské západoindické společnosti. Díky těmto společnostem byly navázány zámořské vztahy, které se staly základem tvorby nizozemských kolonií. Amsterdam byl nejdůležitějším místem námořní přepravy zboží v Evropě a předním finančním centrem světa. Amsterdamská burza byla první na světě s nepřetržitým provozem.

Socha Anny Frankové

Osmnácté a 19. století se nesou ve znamení poklesu prosperity Amsterdamu. Války Nizozemska se Spojeným královstvím a Francií si svou daň vybraly i v Amsterdamu. Během napoleonských válek životní úroveň města klesla na nejnižší bod. Avšak po založení Nizozemského království v roce 1815 se vše začalo obracet k lepšímu.

Na konci 19. století zasáhla město Průmyslová revoluce. Byl postaven Amsterdamsko-rýnský kanál, který přímo spojil město s Rýnem a Severomořský kanál spojil přístav se Severním mořem. Oba kanály výrazně zlepšily spojení se zbytkem Evropy a světem. Byl to také velký ekonomický podnět. Mezi lety 1850 a 1900 se počet obyvatel zdvojnásobil asi na půl milionu.

Konec 19. století je občas nazýván druhou Zlatou dobou. V této době byla postavena muzea, vlakové nádraží a koncertní hala (Concertgebouw).

Během 1. světové války bylo Nizozemsko neutrální, ale Amsterdam poznal její následky v nedostatku potravin.

V průběhu 2. světové války okupovala město německá vojska. Více než 100 000 Židů bylo deportováno, nejznámější z nich se stala dívka, Anna Franková. Tímto byla vyhlazena téměř celá židovská komunita města.

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Amsterdam, Nizozemsko
klimagram
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 
 
62
 
5
1
 
 
43
 
6
0
 
 
59
 
9
2
 
 
41
 
12
4
 
 
48
 
17
8
 
 
68
 
19
10
 
 
66
 
21
13
 
 
61
 
22
12
 
 
82
 
18
10
 
 
85
 
14
7
 
 
89
 
9
4
 
 
75
 
6
2
průměrné max. a min. teploty ve °C
úhrn srážek v mm

Znak města Amsterdamu se skládá ze tří ondřejských křížů uspořádaných svisle, ale na vlajce jsou otočeny o 90°. Historikové věří, že tyto kříže reprezentují tři hlavní nebezpečí, které sužovaly město: povodně, oheň a mor. Oficiálním mottem města je Heldhaftig, Vastberaden, Barmhartig („Stateční, odhodlaní, milosrdní“). Toto motto je zobrazeno i ve znaku města a bylo zavedeno královnou Vilemínou v roce 1947 jako reflexe na hrdinství občanů města během 2. světové války.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V Amsterdamu po staletí žijí obyvatelé různých národností. Od 15. století v něm hledali svobodu náboženského vyznání francouzští Hugenoti, protestantští Vlámové a Židé. Frísové, Němci a Skandinávci do Amsterdamu přicházeli za prací. Mezi 15. a 19. stoletím byla nejpočetnější skupina imigrantů z Německé říše.

Když se v roce 1911 Čína stala republikou, odešel větší počet Číňanů do zahraničí. Někteří zůstali v Nizozemí. Z této doby pochází čínská čtvrť v Amsterdamu. Od padesátých let přicházeli obyvatelé Surinamu a Nizozemských Antil. Tato území patřila do Nizozemského království a jeho obyvatelé byli zákonem oprávněni vstupovat na území evropského Nizozemí.

Obnova po druhé světové válce vyžadovala mnoho pracovních sil. Hospodářská situace se v padesátých letech vyvíjela velmi příznivě a chyběli pracovníci na místech vyžadujících nízkou kvalifikaci. Do Nizozemí a dalších západoevropských zemí přicházeli hostující dělníci (tzv. gastarbeitři) na základě mezivládních dohod. První dohoda byla uzavřena s Itálií v roce 1960, následovaly dohody se Španělskem, Portugalskem, Řeckem, Jugoslávií. Obdobné dohody byly uzavřeny s Tureckem a Marokem. Za hostujícími dělníky přicházely jejich rodiny. V roce 1973 se plně rozvíjí ekonomická krize a evropské státy se pokusily imigraci zastavit.

Další vlna imigrantů byla ze zemí východního bloku, hlavně z Maďarska a Polska. V devadesátých letech západní Evropa (včetně Nizozemí) přijímala uprchlíky ze Somálska, zemí bývalé Jugoslávie, Íránu nebo Iráku. V roce 1998 bylo Nizozemí po Švýcarsku zemí s nejvyšším počtem uprchlíků v poměru k populaci země.

Nizozemci, kteří žili v Amsterdamu, se ve větším počtu stahovali do měst v okolí (Almere, Amstelveen, Haarlem, Purmerend a Zaandstad). V roce 2008 mělo 30 % obyvatel tohoto města původ v zemích mimo Evropu, tento podíl je v rámci celého Nizozemí 9 % (podle údajů Nizozemského statistického úřadu).

V Amsterdamu žijí obyvatelé 177 různých národností. Následují ho Antverpy se 164 národnostmi, Wageningen se 152 národnostmi a New York se 150 národnostmi.[zdroj?]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

K nejstarším architektonickým památkám patří dva původem gotické farní kostely, a to Starý kostel Oude Kerk ze 14. století a Nový kostel Nieuwe Kerk, oba dnes slouží jako výstavní síně. Daleko mladší - až z 19. století- jsou jezuitský kostel sv. Františka Xaverského a dodnes katolický farní kostel sv. Mikuláše s novobarokní kupolí.

Z veřejných staveb nejstarší je gotická obchodní Váha s věží, ze 14. století, která postupně přestavována sloužila různým účelům.

Historické centrum Amsterdamu je zastavěno převážně domy ze 16.17. století, které v Nizozemí nazývají Zlatým věkem. V této době byl vystavěn systém soustředných kanálů okolo středu starého města. Tři nejznámější kanály se nazývají Herengracht (kanál pánů), Kaizersgracht (kanál císařů) a Prinsengracht (kanál princů).

Moderní pomník před univerzitou byl roku 1978 vztyčen nizozemskému filozofovi Baruchu Spinozovi, který zde žil a pracoval. Panel s textem o jeho životě, malovaný portrét a knihy jsou vystaveny v Židovském historickém muzeu.


Pohled z Amsterdamské veřejné knihovny
Pohled z Amsterdamské veřejné knihovny

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Koncertní sály a divadla[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejvýznamnějších kulturních stánků v Amsterdamu je koncertní budova Concertgebouw s vynikající akustikou, která byla postavena koncem 19. století. Zde sídlí hudební těleso zvané Concertgebouw Orchestra, které je považováno za jeden z nejlepších symfonických orchestrů světa. Britský odborný časopis Gramophone uspořádal v roce 2008 anketu mezi hudebními kritiky. Výsledkem ankety bylo, že tento orchestr získal první místo mezi všemi světovými symfonickými tělesy.[3] Velkou zásluhu na tomto vysokém standardu měli šéfdirigenti Bernard Haitink (1961-1988), Riccardo Chailly (1988–2004) a Mariss Jansons (2004–2015). Od začátku sezóny 2016/2017 je šéfdirigentem orchestru Ital Daniele Gatti.

Koncertní budova Concertgebouw naproti náměstí Museumplein v Amsterdamu
Concertgebouw-Orchestra v koncertním sále budovy Concertgebouw

Nejdůležitější divadelní budovou města je Het Muziektheater, což je moderní operní dům na náměstí Waterlooplein. Budova je používána dvěma divadelními tělesy, což jsou De Nederlandse Opera (operní společnost) a Het Nationale Ballet (baletní společnost).

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Město je proslaveno svými početnými a významnými muzei a galeriemi. Na rozlehlém Muzejním náměstí Museumplein stojí blízko sebe situována tři muzea: Rijksmuseum, Van Gogh Museum a Stedelijk Museum.

Rijksmuseum (Říšské muzeum) v Amsterdamu
  • Van Gogh Museum prezentuje největší sbírku obrazů Vincenta van Gogha na světě. Je v něm uložena také velká část dopisů, které malíř psal svému bratru Theovi, svým sestrám a spřáteleným umělcům. Dále jsou v muzeu vystaveny obrazy mj. Paula Gauguina, Claude Moneta, Felixe Valottona, Pabla Picassa a Henri de Toulouse-Lautreca.
  • Stedelijk Museum („Městské muzeum“) prezentuje velkou sbírku moderního umění.
  • Dům Anny Frankové, ve kterém se během druhé světové války ukrývala rodina židovského zubního lékaře Franka až do prozrazení v roce 1944, je věnován expozici o utajeném životě rodiny. Čtrnácti- až patnáctiletá dcera Anna Franková zde napsala svůj deník; po prozrazení úkrytu rodiny zahynula v koncentračním táboře. Její deník byl po skončení druhé světové války vydán v mnoha jazycích.
  • Židovské historické muzeum spravuje významné historické a umělecké sbírky nizozemských židovských rodin od 16. do 20. století v budově přistavěné ke staré synagóze. Proti němu stojí Portugalská synagóga.
  • Botanická zahrada je situována nedaleko odtud na břehu kanálu.
  • Námořní muzeum sídlí v budově bývalé Východoindické námořní společnosti (VOC). Ve čtyřech traktech budovy se představují jednak sbírky dokumentárních předmětů, dále v jižním křídle je interaktivní expozice o třech oddílech. První pojednává o dějinách nizozemských zámořských výprav, druhý o velrybářství, a třetí o lodích a námořnících. Před muzeem kotví přesná kopie jedné z prvních námořních lodí společnosti VOC, je přístupná se vstupenkou do muzea.
  • Historické muzeum města Amsterdamu se zaměřuje na slavné etapy vývoje města, slavné rodiny a dokumenty.
  • Begijnenconvent je bývalý konvent, kostel a kaple řádu bekyň. Vznikl v 15. století z několika domů, v nichž žily neprovdané zbožné ženy ctnostným životem. Středověké domky vyhořely, budovy postavené v 19. století přešly pod anglikánskou církev a dodnes slouží svému účelu.
  • Rembrandthuis - Rembrandtův dům je památníkem malíře s přesně rekonstruovanými interiéry od kuchyně přes přijímací sál s vystavenými obrazy, ložnici a ateliér. Vystavuje se také významná sbírka Rembrandtových grafických listů a měditiskových desek.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

SAIL Amsterdam

Hromadná doprava v Amsterdamu zahrnuje:

Nová trasa metra, „Severojižní trasa“ (Noord/Zuidlijn) a nová tramvajová trasa na IJburg (nová čtvrť vystavěná na umělém ostrově) jsou v současnosti ve výstavbě.

Většina lidí v Amsterdamu jezdí po městě na bicyklu. Ve městě je vybudován systém cyklostezek. Jízda autem v centru je velmi komplikovaná kvůli dopravním zácpám a problémům s parkováním.

Letiště Schiphol, vzdálené asi 20 minut vlakem od centra Amsterdamu, je největším letištěm v Nizozemsku a čtvrté největší v Evropě. Za rok odbaví asi 40 milionů cestujících a je domovským letištěm společnosti KLM.

Město leží na řekách Amstel a Ij, které v něm ústí do moře. Amsterdamský přístav je mořským kanálem spojen se Severním mořem.

Jednou za pět let se v amsterdamském přístavu koná světová přehlídka lodí SAIL Amsterdam.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Amsterdam je domovským městem týmu Ajax Amsterdam. Sídlem týmu je moderní Amsterdam Arena, umístěná na jihovýchodě města. Ajax sdílí stadion s týmem amerického fotbalu Amsterdam Admirals, který v roce 2005 vyhrál poprvé v historii World Bowl.

V roce 1928 se v Amsterdamu konaly IX. letní olympijské hry. Olympijský stadion, postavený pro tyto hry, byl zrekonstruován a nyní slouží k sportovním a kulturním akcím. Mezi 6. a 10. červencem 2016 se na tomto stadionu uskutečnilo mistrovství Evropy v atletice, kvalifikace některých vrhačských disciplín (hod diskem a hod oštěpěm mužů i žen) však netradičně proběhly v centru města, na náměstí Museumplein.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Amstel

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovné češtiny, ISBN 80-200-0493-9, str. 625
  2. Podle čl. 32 ústavy.
  3. Fachmagazin wählt vier deutsche Orchester unter die besten der Welt. Die Welt, 19. listopadu 2008 (německy).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]