Frans Hals

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frans Hals
Frans Hals - autoportrét
Frans Hals - autoportrét
Narození 1580
Antverpy
Úmrtí 26. srpna 1666
Haarlem
Místo odpočinku Kostel svatého Bavona
Bydliště Peuzelaarsteeg
Povolání malíř
Manžel(ka) Anneke Hermansz
Lysbeth Reyniers
Děti Harmen Hals, Frans Hals Junior, Jan Hals, Reynier Hals, Nicolaes Hals a Adriaentje Hals
Rodiče Franchois Fransz a Adriaentje van Geertenryck
Příbuzní bratr Dirck Hals
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frans Hals (asi 158026. srpna 1666) byl nizozemský malíř, vynikající portrétista. Společně s Rembrandtem patří k předním představitelům nizozemského výtvarného umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rok narození Franse Halse není historicky přesně určen. Badatelé a historici se domnívají, že se narodil v letech 1582 nebo 1583 ve vlámských Antverpách do rodiny obchodníka s látkami Franchoise Fransz Hals van Mechelen. V důsledku náboženských sporů byla rodina brzy po jeho narození nucena uprchnout do severního Holandska, kde se usadila v Haarlemu. Zde se v roce 1603 stal žákem slavného malíře a biografa Karla van Mandera.

Okolo roku 1616 byl Frans Hals nařčen z domácího násilí vůči jeho ženě Anneke Hermansz. To bylo ale vyvráceno historikem umění a jeho životopiscem Seymourem Slivem, který tvrdí, že došlo k záměně jména s jiným Fransem Halsem, jenž v té době v Haarlemu rovněž pobýval. Anneke nakonec zemřela přirozenou smrtí v roce 1615. O dva roky později se Frans Hals oženil znovu. Vzal si Lysbethu Reyniers, která byla dcerou rybáře. Frans Hals se stal plodným nejen svým dílem, ale rovněž svým potomstvem. S druhou ženou měl dohromady osm dětí.

Bronzová socha Franse Halse v Haarlemu ve Floraparku

Jak bylo zvykem, slavní malíři a Halsovi současníci jako Rembrandt van Rijn, Willem van Aelst a jiní, se neustále stěhovali tam, kde zrovna měli zakázku. Frans Hals zůstával nadále v Haarlemu a trval na tom, aby jeho zákazníci chodili k němu domů. Ačkoli byl Hals za svého života velice uznávaným umělcem, neustále měl problémy s dluhy. Pracoval tedy také jako restaurátor umění a rovněž jako obchodník s uměním a jeho odhadce. Přesto se mu stále nedařilo dluhy splácet a nejednou ho jeho věřitelé dostali před soud. Vše vyvrcholilo v roce 1652, kdy byl Frans Hals nucen prodat část svého majetku pekaři, kterému dlužil peníze. Jednalo se tenkrát o skříň, stůl, rodinné obrázky a tři postele. Mezi věcmi, které musel Hals odevzdat, byl i obraz od Karla van Mandera. Ke konci života zůstal chudý Frans Hals se svou ženou a v roce 1664 mu byla dokonce vyplacena renta 200 florinů ze strany města Haarlemu. Tam také o dva roky později zemřel a jeho tělo bylo pohřbeno na hřbitově v kostele Sv. Bava v Haarlemu.

Devět let po něm zemřela i jeho žena, která byla nucena dožívat kvůli finanční situaci v místním chudobinci.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1610 se Frans Hals zapsal do haarlemského cechu malířů sv. Lukáše, kde byl v roce 1644 už jako uznávaný malíř zvolen do představenstva. V té době si také Hals začal vydělávat jako umělecký restaurátor v městské radě. Pracoval zejména na rozsáhlé sbírce umění, kterou ve své knize Het Schilder-Boeck publikoval Karl van Mander v roce 1604.

Jedny z nejpozoruhodnějších prací, na kterých Frans Hals pracoval, byly obrazy Geertgena tot Sins Janse, Jana van Scorela a Jana Moasterta, které tehdy visely v kostele Sv. Janse v Haarlemu. V té době začal také Hals se svými prvními portréty. Jeho nejstarším známým dílem je portrét haarlemského arciděkana Jacoba Zaffiuse z roku 1611.

Uznání a průlomu ve svém díle dosáhl Hals až obrazem v životní velikosti Oslava důstojníků Svatojiřské gildy, který byl vytvořen v roce 1616. Někteří historici se domnívají, že Hals v tomto díle zpodobnil sám sebe, protože v té době ve Svatojiřské gildě sloužil.

Dílo a styl[editovat | editovat zdroj]

Šašek s loutnou

Frans Hals je znám především svou tvorbou nádherných portrétů, především pak bohatých občanů, jako byli Pieter van den Broecke, právník Paulus van Beresteyn, starosta Jacob Pietersz Olycan nebo velkoobchodník Isaac Massa, kterého Hals portrétoval dokonce třikrát. Zálibu našel i ve velkých skupinových portrétech, jako je Oslava důstojníků Svatojiřské gildy a jí podobných děl. Jeho obrazy ilustrují různé vrstvy společnosti od nejnižších až po nejvyšší. Hals si také libuje v námětech rautů, potulných muzikantů a zpěváků, úředníků a vojenských hodnostářů.

Ve svých velkých skupinových portrétech, jako je například již zmíněná Oslava důstojníku Svatoadrianské gildy, Hals dokáže zachytit každý znak jiným způsobem. Tváře nejsou idealizované, jsou jasně odlišitelné a v jejich výrazech lze spatřit i osobnost jejich nositelů. Na rozdíl od Rembrandta, který ve svých obrazech používal spíše zlatavé světlo, dával Hals přednost dennímu světlu nebo spíše stříbřitým tónům. Jeho pozdější styl v obrazech kombinoval Rembrandtovu robustnost a šířku se zaměřením na dramatičnost pohybu. V letech 16201640 Hals vytvářel především dvojité portréty párů na oddělených plátnech, jako byly například portréty manželů Jacoba Pietersze Olycana a jeho ženy Aletty Hanemans, Josepha Coymanse a jeho manželky Dorothei Berck anebo samotné portréty Jaspera van Schadeho a jeho ženy, které jsem si pro tuto práci vybral. Halsovy obrazy se také vyznačovaly prudkými tahy štětce, kdy každý z nich byl jasně viditelný jako samostatná část.

Ve své pozdější tvorbě se Hals omezil na tmavší barvy, což mohlo souviset s jeho tehdejší finanční situací. Tmavé pigmenty byly totiž o dost levnější než karmíny a mořidla. Změny provázejí i jeho postavy, které se zdají více zamyšlené než postavy v dílech ranějších. Jeho tahy štětcem se také stávaly volnější a nezaobíral se tak detaily jako v jeho předchozí tvorbě. Tuto změnu můžeme vidět například na obraze Regenti nemocnice Sv. Elizabethy z roku 1641. Hals jako portrétista se snaží vyhledávat charakter každé malované osobnosti a přenáší ji na plátno. Tato vlastnost je rovněž demonstrována jeho typy úsměvů od jemně ironického, jak můžeme vidět například u portrétu Jaspera van Schadeho či obrazu Smějící se kavalír, až přes lehce přihlouplý úsměv Malle Babbe.

Za svůj život stihl Hals namalovat nesčetně obrazů a podle Seymoura Sliva mu lze připsat na dalších 200 děl, u nichž není identifikován autor. Halsovo dílo nám zanechává technické mistrovství malby a mnoho pozdějších umělců se jím nechalo inspirovat. Mezi nimi i slavní malíři jako Claude Monet nebo Édouard Manet, kteří neváhali navštívit Haarlem jen kvůli tomu, aby mohli detailně studovat jeho obrazy. Hals ovlivnil i svého bratra Dircka Halse, který si za témata volil především plesové scény. Také pět jeho synů otce následovalo a většina se stala tak jako on převážně portrétisty. Frans Hals měl i skvělé žáky, mezi které se řadí Philips WouwermanAdriaen BrouwerPieter Gerritsz van Roestraten nebo Adriaen van Ostade.

Po smrti Franse Halse upadlo jeho dílo na několik desítek let v zapomnění. Některá jeho díla byla prodána za malý finanční obnos. Jeho znovuobjevení a slávu dodal Halsovi až ve druhé polovině 19. století francouzský kritik umění Théophile Thore-Bürger, který rehabilitoval jeho dílo.

Významní žáci[editovat | editovat zdroj]

Halsovou malbou se inspiroval impresionista Édouard Manet.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl X., heslo Hals Frans
  • Seymour Slive - Frans Hals, New York/Londýn, 1970–1974
  • Seymour Slive - Frans Hals (katalog výstavy), Washington/Londýn/Haarlem, 1989
  • Antoon Erftemeijer - Frans Hals in het Frans Hals Museum, Amsterodam/Gent, 2004 (v holandském, anglickém a francouzském jazyce)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]