Theo van Gogh (režisér)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Theo van Gogh
Theo van Gogh (2004)
Theo van Gogh (2004)
Narození23. července 1957
Haag
Úmrtí2. listopadu 2004 (ve věku 47 let)
Amsterdam
Příčina úmrtístřelná rána a bodná rána
Alma materAmsterdamská univerzita
Montessori Lyceum Amsterdam
Povolánítelevizní moderátor, produkční, sloupkař, filmový režisér, herec, filmový producent, spisovatel, moderátor, scenárista, bloger, novinář, filmový herec, rozhlasový moderátor, televizní režisér, televizní producent, střihač, televizní herec a aktivista
OceněníGouden Kalf voor de beste regie (1996)
Gouden Kalf voor het beste televisiedrama (1997)
Gouden Kalf voor het beste televisiedrama (2003)
Gouden Kalf (Speciale juryprijz) (2005)
Nábož. vyznáníateismus
DětiLieuwe van Gogh
RodičeJohan van Gogh[1] a Anneke van Gogh
PříbuzníTheo van Gogh (strýc z otcovy strany)
Henk Vonhoff (strýc)
Webwww.theovangogh.nl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Theo van Gogh (1984)

Theo van Gogh (23. července 1957 Den Haag2. listopadu 2004 Amsterdam) byl nizozemský režisér, publicista, televizní producent a herec. Jeho pradědeček byl bratrem slavného nizozemského malíře Vincenta van Gogha.

V roce 2004 adaptoval scénář nizozemské političky somálského původu Ayaan Hirsi Ali a natočil krátký film Podvolení (Submission: Part I), který pojednává o násilí a zvůli vůči ženám v islámských komunitách, ve kterém jednotlivé ženy vyprávějí své děsivé příběhy, pokleknuté a schoulené do modlitby a na jejich polonahá – jen poloprůsvitnými závoji pokrytá těla jsou promítány texty z Koránu, které se vztahují k nadřazenosti mužů nad ženami.

Poté, co byl film promítán v nizozemské veřejné televizní stanici, dostali jak Ali tak van Gogh dopisy hrozící mu smrtí. Van Gogh ale hrozbu nebral vážně a dokonce se nechal slyšet, že „přece nikdo nezabije vesnického idiota“. Byl zavražděn muslimem marockého původu, 26letým Mohammedem Bouyerim, dne 2. listopadu v Amsterodamu,[2] když jel na kole do práce. Boyerim na něj osmkrát vystřelil, poté vzal nůž a uštědřil mu hlubokou řeznou ránu do hrdla a bodnou ránu do hrudníku. Na místě nechal zprávu,[3] ve které vyhrožoval západním vládám, židům a Hirsi Ali (scenáristce výše zmíněného filmu). Bouyeri byl krátce poté vypátrán a zatčen a 26. července 2005 odsouzen na doživotí.

Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku…
— Theo van Gogh

Theo van Gogh jako režisér[editovat | editovat zdroj]

Kvalita jeho filmů stojí na výkonech herců, které motivoval vlídným přístupem. Věřil, že tak podají lepší výkon. V 80. létech točil především šokující snímky a literární adaptace. Od 90. let se zaměřil na filmy o vztazích. Většina jeho filmů byla nízkorozpočtových, často placená z vlastních nákladů.

  • Luger (1982)
  • Een dagje naar het strand (1984)
  • Charley (1986)
  • Terug naar Oegstgeest (1987)
  • Loos (1989)
  • Vals licht (1993)
  • Ilse verandert de geschiedenis (1993)
  • 06 (1994)
  • Reunie (1994)
  • Eva (1994)
  • Een galerij: De wanhoop van de sirene (1994)
  • De Eenzame Oorlog Van Koos Tak (1995)
  • Blind Date (1996)
  • Hoe ik mijn moeder vermoordde (1996)
  • In het belang van de staat (1997)
  • Au (1997)
  • De Pijnbank (1998)
  • Baby Blue (2001)
  • De nacht van Aalbers (2001)
  • Najib en Julia (2002)
  • Interview (2003)
  • Zien (2004)
  • Submission: Part I (2004)
  • Cool (2004)
  • 06/05 2004)
  • Medea (2004)
  • Bad (nedokončeno)

Theo van Gogh jako herec[editovat | editovat zdroj]

  • Luger (1981)
  • De witte waan (1984), režie Adriaan Ditvoorst. Role bezdomovce.
  • De nacht van de wilde ezels (1990), režie Pim de la Parra
  • Tadzio (1991) režie Erwin Olaf a Frans Franciscus
  • De noorderlingen (1992), režie Alex van Warmerdam. Postava „Dikke Willie“.
  • La séquence des barres parallèles (1992), režie Ian Kerkhof
  • Terrorama (2001), režie Edwin Brienen. Role náboženského fanatika.
  • 2020 - Het programma dat zijn tijd ver vooruit is (2003), vysíláno BNN. Role muslima.

Theo van Gogh jako publicista[editovat | editovat zdroj]

Byl přispěvatelem mnoha novin a časopisů, které musel často opustit kvůli neshodám s nadřízenými.

Publikované knihy:

  • Recreatie (poezie, 1985)
  • De weldoener (1988)
  • Maagd en moordenaar (divadelní hra, společně s Guus Luijters, 1988)
  • Mijn favoriete graftak (en ander onheil) (1989)
  • Wachten op de maan (1989)
  • Loos (1989)
  • Engel (1990)
  • Een prettig gesprek (1992)
  • Er gebeurt nooit iets (1993)
  • Sla ik mijn vrouw wel hard genoeg? (1996)
  • De gezonde roker (2000)
  • Allah weet het beter (2003)
  • De tranen van Mabel (spolu s Tomas Ross, 2004)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The astonishing life of Johan van Gogh: Vincent's great-nephew dies aged 96. In: The Art Newspaper. 8. března 2019. Dostupné online.
  2. Místo, kde došlo k vraždě: 52°21′32″ s. š., 52°21′32″ v. d.
  3. http://www.militantislammonitor.org/article/id/312

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]