Sdílení aut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elektrické nabíjecí stanice provozovatele sdílení automobilů Zipcar v San Francisku

Sdílení aut (někdy také car-sharing, z anglického carsharing) je sdílení automobilů více lidmi, kterým by se kvůli malé frekvenci využívání nevyplatilo vlastnit a provozovat automobil sami. Může být provozován jak formou oficiálního či neoficiálního sdružování lidí, kteří pak jsou spoluvlastníky automobilů, tak formou podnikatelskou, tedy službami veřejných půjčoven automobilů.

Účel a hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Sdílení aut slučuje některé výhody individuální dopravy s některými výhodami veřejné dopravy. Pro uživatele může znamenat oproti provozování vlastního vozidla snížení investičních a provozních výdajů a starostí, pro města snížení nároků na množství parkovacích ploch.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • nižší potřeba používání aut a parkovacích ploch
  • snížení počtu najetých kilometrů autem
  • efektivnější využívání vozů než u vlastního auta
  • častější využívání jiných způsobů dopravy, zejména ve velkých městech[1]

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • nutnost dopředu plánovat jízdu a použití určitého typu či velikosti auta
  • delší doby dojití či dojetí než k vlastnímu vozu
  • riziko nemožnosti půjčit si žádané vozidlo v žádanou dobu[1]

Cambio[editovat | editovat zdroj]

V německých Brémách provozuje systém sdílení aut formou sítě 40 automatizovaných půjčoven automobilů, provázaných s veřejnou dopravou a s půjčovnami a úložišti jízdních kol, firma Cambio. Rozšiřuje svou činnost do Belgie a Irska. V Brémách je do systému cambio zapojeno asi 5000 uživatelů, přičemž město odhaduje celkový potenciál na 20 000. Pro Světovou výstavu v Šanghaji v roce 2010 bylo město Brémy vybráno komisí za předsednictví UN Habitat jako jeden ze tří příkladů dobré praxe udržitelného řešení rozvoje dopravy ve městech.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V Československu byla známá například pražská půjčovna automobilů Pragocar. V České republice existuje množství firem půjčujících automobily, ale ty se zaměřují převážně na doplňkové a náhradní služby vlastníkům automobilů (zapůjčení náhradního vozu po poruše vlastního, odvoz řidiče, který požil alkohol atd.). Sdílení aut jako pravidelný a cenově přiměřený způsob dopravy využívaný lidmi, kteří vlastní automobil nemají, ani jako spoluvlastnictví automobilu v Česku nijak výrazným fenoménem není, nepočítáme-li vcelku obvyklé sdílení vozidel v rámci rodin.

  • Od roku 2009 se rozvíjí společnost Autonapůl, která v roce 2014 provozuje 11 vozů v Brně, 2 v Praze, 1 v Liberci a 1 v Plzni. Jejich služby využívá kolem 120 lidí.[2]
  • Od roku 2013 v Praze působí taktéž společnost CAR4WAY , která v České republice zákazníkovi nabízí systém sdílení aut.
  • Od února 2014 nabízí v Brně sdílení aut také společnosti Klimek Motion a později EMUJ s elektromobily. Předávání je samoobslužné prostřednictvím mobilního telefonu a klientům jsou k dispozici auta s alternativním pohonem.

Bicykly[editovat | editovat zdroj]

Na podobném systému jako brémský systém sdílení aut jsou v některých městech založeny automatizované půjčovny jízdních kol.

  • V České republice byl takový systém zaveden například v Praze-Karlíně, ale jeho význam je vcelku marginální.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŠUTA, Miroslav; PATRIK, Miroslav. Aby se ve městě dalo dýchat. Brno : Ekologický institut Veronica, 2010. ISBN 978-80-87308-02-8.  
  2. http://www.autonapul.org/#page-o-nas

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]