Sdílení aut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrické nabíjecí stanice provozovatele sdílení automobilů Zipcar v San Francisku

Sdílení aut (anglicky carsharing [ˈkaː ˌšeəriŋ] (AU, NZ, CA & USA) či car clubs [ˈkaː ˌklabz] (UK) je sdílení automobilů více lidmi, kterým by se kvůli malé frekvenci využívání nevyplatilo vlastnit a provozovat automobil sami. Může být provozován jak formou oficiálního či neoficiálního sdružování lidí, kteří pak jsou spoluvlastníky automobilů, tak formou podnikatelskou, tedy službami veřejných půjčoven automobilů.

Účel a hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Sdílení aut slučuje některé výhody individuální dopravy s některými výhodami veřejné dopravy. Pro uživatele může znamenat oproti provozování vlastního vozidla snížení investičních a provozních výdajů a starostí, pro města snížení nároků na množství parkovacích ploch.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • nižší potřeba používání aut a parkovacích ploch
  • snížení počtu najetých kilometrů autem
  • efektivnější využívání vozů než u vlastního auta
  • častější využívání jiných způsobů dopravy, zejména ve velkých městech[1]

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • nutnost dopředu plánovat jízdu a použití určitého typu či velikosti auta
  • delší doby dojití či dojetí než k vlastnímu vozu
  • riziko nemožnosti půjčit si žádané vozidlo v žádanou dobu[1]
  • nejistota v aktuálním technickém a hygienickém stavu vozidla
  • výbava dostupných vozů nemusí odpovídat představám a požadavkům např. na komfort či maximální bezpečnost
  • v případě platby za ujetý km nic nenutí řidiče k úspoře paliva a tedy i životního prostředí

Cambio[editovat | editovat zdroj]

V německých Brémách provozuje systém sdílení aut formou sítě 40 automatizovaných půjčoven automobilů, provázaných s veřejnou dopravou a s půjčovnami a úložišti jízdních kol, firma Cambio. Rozšiřuje svou činnost do Belgie a Irska. V Brémách je do systému zapojeno asi 5 000 uživatelů, přičemž město odhaduje celkový potenciál na 20 000. Pro Světovou výstavu v Šanghaji v roce 2010 bylo město Brémy vybráno komisí za předsednictví UN Habitat jako jeden ze tří příkladů dobré praxe udržitelného řešení rozvoje dopravy ve městech.[zdroj?]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V Československu byla známá například pražská půjčovna automobilů Pragocar. V České republice existuje množství firem půjčujících automobily, ale ty se zaměřují převážně na doplňkové a náhradní služby vlastníkům automobilů (zapůjčení náhradního vozu po poruše vlastního, odvoz řidiče, který požil alkohol atd.). Sdílení aut jako pravidelný a cenově přiměřený způsob dopravy využívaný lidmi, kteří vlastní automobil nemají, ani jako spoluvlastnictví automobilu v Česku nijak výrazným fenoménem není, nepočítáme-li vcelku obvyklé sdílení vozidel v rámci rodin.

  • Od roku 2003 funguje společnost Autonapůl, která v roce 2016 provozovala 55 vozů v 8 městech: Brně, Hradci Králové, Liberci, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Plzni a Praze.[2]
  • Od roku 2013 působí společnost CAR4WAY, která v České republice zákazníkovi nabízí systém sdílení aut. K dispozici má, dle jejich tvrzení, k dispozici 240 aut.[3]
  • Od února 2014 v ČR funguje i AJO carsharing – v půli roku 2018 mělo cca 50 aut v Praze a v Brně. Jejich auta si uživatelé mohou přebírat a vracet samoobslužně, aniž by si museli předávat klíčky od auta. Rezervaci lze zadat i několik týdnů předem.[4]
  • Od března 2017 v ČR působí P2P sdílení aut SmileCar – koncept, v rámci kterého si uživatelé půjčují auta mezi sebou. V prosinci 2017 je ve službě zaregistrováno cca 5 000 uživatelů a flotila čítá zhruba 400 vozů.
  • V únoru 2017 zahájila v ČR provoz P2P platforma na sdílení aut HoppyGo. Služba propojuje majitele aut a řidiče, kteří auto nevlastní, nebo zrovna potřebují jiné. Za rok působení sdružovala přes 300 majitelů aut a přes 7 000 registrovaných řidičů. Služba v prvním roce fungovala především v Praze a v Brně, nyní se rozšiřuje do celé ČR.
  • Od června 2018 je součástí pražského dopravního provozu (s omezením na centrum města) flotila dvaceti sdílených minielektromobilů ‚City Spirit‘ čínské provenience (jde tedy o elektro-carsharing). Provozovatelem je společnost re.volt carsharing.[5][6]
  • Od září 2018 funguje v Plzni sdílení vozidel Karkulka, nabízí 8 sdílených vozů (typy Ford Ka+ a Ford Focus combi). Sdílení provozují Plzeňské městské dopravní podniky.[7]

Jízdní kola[editovat | editovat zdroj]

Na podobném systému jako brémský systém sdílení aut jsou v některých městech založeny automatizované půjčovny jízdních kol.

  • V České republice byl takový systém zaveden například v Praze-Karlíně, ale jeho význam je vcelku marginální.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŠUTA, Miroslav; PATRIK, Miroslav. Aby se ve městě dalo dýchat: příklady efektivních opatření ke zlepšení kvality ovzduší. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87308-02-8. 
  2. Webové stránky Autonapůl
  3. O nás - CAR4WAY největší český carsharing. www.car4way.cz [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Blog AJO carsharingu
  5. PAROUBEK, Jiří. Carsharing re.volt už zpříjemňuje pohyb Prahou. Spustil sdílení elektroautíček. Test. FDrive.cz [online]. 24net s.r.o., 18. srpen 2018 [cit. 2018-09-01]. Dostupné online. 
  6. Elektrická auta ke sdílení. Fotografie Jindřich Ginter; Trhy & ekonomika. Právo. Borgis, a.s., 31. srpen 2018, roč. 28, čís. 203, s. 15. ISSN 1211-2119. 
  7. Novinky v PMDP: Začal carsharing a budou klimatizované vozy. Ale jen některé. Fotografie V. Čermák; Zpravodajství. Plzeň.cz [online]. 13. září 2018 [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]