Wikipedie:Článek týdne/Návrhy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zde jsou návrhy článků, které by se mohly objevit na Hlavní straně v sekci Článek týdne. Schválené návrhy přiřazené k týdnům se přesouvají do přípravy. Seznam již zveřejněných článků týdne je v archivu.

Navrhování[editovat]

Návrhy jsou ukázkami již existujících kvalitních článků. Ideálně by se mělo jednat o recenzované Dobré nebo Nejlepší články (můžete vybírat z dosud nepoužitých Dobrých nebo Nejlepších článků), není to však podmínkou. Články se zajímavou tématikou mají velké plus.

Návrhy by měly:

  • dodržovat délku textu 1200–2000 znaků (s mezerami, bez wikiformátování, ideálně kolem 1500); text rozdělte do dvou odstavců;
  • obsahovat poutavý obrázek s popisem, jehož výsledná šířka na Hlavní straně bude 100px.

Ukázka by v rámci možností měla korespondovat s úvodem článku. Několik tipů na dobrý úryvek:

  • vybírejte do ukázky zajímavé informace;
  • snažte se psát poutavě, zkuste čtenáře zaujmout;
  • můžete psát volnějším stylem, než jak je psán úvod v článku (tam je samozřejmě nutné dodržovat přísně encyklopedický styl);
  • vyhýbejte se odborným termínům, složitým formulacím i přehlcení ukázky daty a čísly;
  • zkuste vybrat co nejzajímavější obrázek k článku;
  • odkazujte na zajímavé články; pokud neexistují, vytvořte je.

Prosíme, nečekejte, že se bude návrhem někdo detailně zabývat a předělávat ho, aby mohl jít na Hlavní stranu. Nebude. Je hlavně na navrhovateli, aby dodal článek, který může týden reprezentovat Wikipedii na její úvodní stránce.

Posuzování návrhů[editovat]

Přítomnost návrhů zde ještě nezaručuje, že se daný výňatek na Hlavní straně v dohledné době vyskytne. Chcete-li přispět ke schválení návrhu nebo máte-li k němu námitku či připomínku, přidejte k němu svou recenzi a využijte k tomu příslušnou předlohu:

  • {{čt/ano| --~~~~}}
  • {{čt/ne| --~~~~}}
  • {{čt/komentář| --~~~~}}

Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění.

Zpracované návrhy[editovat]

Článek Obrázek Anotace Recenze
Č N T
3-Česko -26
Emil Hácha
Emil Hácha 15.3.1939
Doc. JUDr. Emil Hácha se narodil v roce 1872 v Trhových Svinech. V roce 1895 promoval na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1898 nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit, a po Pantůčkově smrti jeho druhým prezidentem. Byl znalcem anglosaského zvykového a mezinárodního práva. Byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie, České učené společnosti a haagského rozhodčího soudu.

S bratrem Teodorem pořídil první český překlad knihy J.K.Jerome Tři muži ve člunu.

Po odstoupení prezidenta Beneše přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. 14. března 1939 byl pozván do Berlína a přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Mylně se domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V rámci možností aktivně prosazoval práva českého národa, odmítl slib věrnosti Hitlerovi a žádal propuštění vysokoškolských studentů. Vlivem postupující aterosklerózy se však zhoršovalo jeho tělesné i duševní zdraví. Po atentátu na Heydricha již podlehl nátlaku nacistů i českých kolaborantů. Odsoudil atentát i exilovou vládu, přijal od Hitlera luxusní automobil jako dar k 70. narozeninám a byl z něj učiněn symbol vlastenectví. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval. 13. května 1945 byl zatčen a 27. června v pankrácké vězeňské nemocnici umírá.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -28
Jan Hus
Jan Hus na hranici (iluminace v Jenském kodexu)
Mistr Jan Hus (kolem r. 1370 Husinec6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky - reformátory Luthera, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev označila jeho učení za herezi a roku 1411 jej exkomunikovala. Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř, a přestože mu císař Zikmund Lucemburský zaručil bezpečnost, byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z české i protestantské reformace. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským) už uctívá pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Jan Masaryk
Jan Masaryk v roce 1924
Jan Masaryk (14. září 1886, Královské Vinohrady10. března 1948, Praha-Hradčany) byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. V letech 1906–1913 pobýval ve Spojených státech amerických, v letech 1915–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě. Po vzniku samostatného Československa působil na různých postech na ministerstvu zahraničí: v období 1919–1920 jako chargé d’affaires ve Washingtonu a v letech 1920–1925 jako osobní tajemník tehdejšího ministra Edvarda Beneše. Od roku 1925, kdy nastoupil jako československý vyslanec v Londýně, byl v krátkém bezdětném manželství s Frances Craneovou, dcerou Charlese R. Cranea. Po mnichovské dohodě 1938 na funkci vyslance rezignoval. Poté byl ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě a na stejném postu působil i ve třech poválečných vládách Národní fronty: v první (tak zvané „košické“) i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel. Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Korolupy
Kostel sv. Vavřince s památníkem obětem 1. světové války
Obec Korolupy (německy Kurlupp) se nachází v okrese Znojmo, kraj Jihomoravský. V roce 2013 zde žilo 168 obyvatel, což je přibližně 11 obyvatel na km². V obci Korolupy poblíž hranice České republiky s Rakouskem žilo na jejím území do roku 1945 německé obyvatelstvo s malou českou menšinou, během různých vývojových etap i židovské obyvatelstvo, ale i jiné národnosti. Přelomové události 20. století ovlivnily její život i obyvatele, taktéž se podepsaly na vývoji celého regionu. Poštovním směrovacím číslem spadá obec pod poštu Uherčice 671 07. Nejbližším městysem je Jemnice, Moravské Budějovice a Vranov nad Dyjí, kde je také obecní úřad s rozšířenou působností. Přes hranici do Rakouska leží blízký Horn a směrem do Čech městys Slavonice. Obec se rozprostírá na náhorní plošině v nadmořské výšce 433 metrů v blízkosti malého kopce Kopka. Po zavedení obecního rozhlasu se ujala v obci znělka – známá polka Jaromíra Vejvody Škoda lásky, která už k obci neodmyslitelně patří.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě
Znak Kuratoria, svatováclavská orlice s českým a moravským znakem
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) byla masová mimoškolní organizace pro výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně-socialistických idejí. Působila na území Protektorátu Čechy a Morava v letech 1942–1945. Organizace pořádala sportovní akce, ale i kulturní kampaně (Umění mládeži, Kulturní péče o českou mládež, Knihovna pro mládež), umělecké soutěže (Ukaž co umíš), sociální kampaně (Šijeme panenky, Šijeme pro nejmenší, Pomáháme maminkám apod.). Vydávalo též časopisy pro mládež Správný kluk, Dívčí svět a další.

Věnovalo se i rekreaci mládeže. Denní režim začínal a končil po vzoru Hitlerjugend nástupem a vztyčením či sundáním (říšské a protektorátní) vlajky spolu s provoláním hesla „Bojovat mohu jen za to, co miluji!“ a zpěvem písně; v Čechách „Čechy krásné, Čechy mé“ a na Moravě „Moravo, Moravo“. Následovalo heslo dne, po vzoru Hitlerjugend, například: „Život je práce, práce jest štěstí.“ (Robert Ley).

Kromě politických přednášek a pochodování v útvaru na veřejnosti byla výchovným prostředkem užívaným v Kuratoriu například péče o udržování čistoty, kdy vzorně čisté chatky obdržely ocenění „vlajka čistoty“.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Říp
Říp od severozápadu
Říp je zdaleka viditelný vrch o nadmořské výšce 455,2 m vystupující z roviny asi 5 km jižně od Roudnice nad Labem. Spadá do geomorfologického okrsku Krabčická plošina. Jde o čedičovou kupu – pozůstatek třetihorního vulkánu – dnes již značně sníženou zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko nefelinický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetickou anomálii – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les. Na úpatí vyvěrají tři prameny. Jedná se ovšem také o památné místo české mytologie a historie. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Legendu poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, v 16. století ji rozvinul Václav Hájek z Libočan a patrně nejznámějí zpracování vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Název hory je však mnohem starší, znamená prostě horu, skálu či pahorek. Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Poprvé je připomínána roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. stávající kostelík opravit a rozšířit na paměť vítězství proti německému králi Lotharu III. v bitvě u Chlumce. Později se stal oblíbeným poutním místem. Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem sv. Jiří (24. dubna). Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Velký rybník (přírodní rezervace)
Letecký snímek Velkého rybníka
Přírodní rezervace Velký rybník se nachází ve východní části okresu Děčín v katastru obce Rybniště v jihozápadní části Šluknovské pahorkatiny na severu České republiky. Rybník se rozkládá na horním toku potoka Lužničky, který se na německém území se vlévá do Mandavy. Součástí přírodní rezervaci je Rybnišťský velký rybník, dříve (německy Bernsdorfer Teich), který je největší stojatou vodní plochou okresu Děčín o rozloze 35,8 ha a objemu 390 000 m³. K hrázi rybníka je přístup od vesnice Ladečka, která spadá pod obec Horní Podluží, a samotný rybník se nachází 1,5 km severovýchodně od Rybniště.

Rybník při svých tazích hojně využívají ptáci, v důsledku čehož je ve zdejším chráněném ornitologickém území zakázáno koupání. V roce 1984 zde byla vyhlášena, a v roce 1995 rozšířena na rozlohu 83 ha, přírodní rezervace ve správě Ústeckého kraje. V roce 2007 byla dále rozšířena na rozlohu 103,72 ha v katastrálních územích Rybniště a Krásná Lípa.

Přírodní rezervace byla vyhlášena nejenom k ochraně tažných ptáků a jiných živočichů, ale i pobřežních mokřin, ve kterých se vyskytují chráněné rostliny. Z ohrožených ptáků zde můžeme vidět bukáčka malého, jeřába popelavého, orla mořského či moudivláčka lužního a potápku rudokrkou, která v 2. polovině 70. let jinde v Čechách nehnízdila. Celkem zde byl zjištěn výskyt téměř 200 druhů ptáků. Velký rybník je zařazen do Evropsky významných lokalit dle nařízení vlády číslo 132/2005 Sb., kód lokality CZ0420166. Přírodní rezervace se nachází v Ptačí oblasti Labské pískovce.

S blízkým rybníkem Světlík jej spojuje naučná stezka.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

2-Dobrý článek -
Black Country Communion
Členové skupiny Black Country Communion, zleva: Derek Sherinian, Glenn Hughes, Joe Bonamassa a Jason Bonham
Black Country Communion byla americká hardrocková superskupina založená v Los AngelesKalifornii. Založili ji v roce 2009 baskytarista a zpěvák Glenn Hughes spolu s kytaristou a zpěvákem Joe Bonamassa. Na radu producenta skupiny Kevina Shirleyho mezi sebe přibrali ještě bubeníka Jasona Bonhama a klávesistu Dereka Sheriniana. Název skupiny Black Country Communion pochází z termínu Black Country, což je část anglického regionu West Midlands, kde Hughes a Bonham vyrůstali.

První studiové album Black Country kvartet vydal v září 2010. O necelý rok později následovalo album 2, na něž téhož roku navázalo evropské turné. Své třetí a poslední album nazvané Afterglow kapela vydala v říjnu 2012. Zvuk kapely připomíná populární klasické rockové skupiny sedmdesátých let, což odráží Hughesovu dřívější kariéru, stejně jako fakt, že Bonhamův otec působil ve skupině Led Zeppelin.

V březnu 2013, po měsících veřejného napětí mezi členy skupiny, Bonamassa oznámil svůj odchod ze skupiny; rovněž řekl, že mu není známo, zda skupina bude pokračovat s jiným kytaristou, nebo se rozpadne. O několik dní později Hughes potvrdil, že skupina ukončila svou činnost a naznačil, že bude v práci s Bonhamem a Sherinianem pokračovat pod jiným názvem. Sherinian se později stal členem doprovodné skupiny Joea Bonamassy a Hughes s Bonhamem založili novou skupinu nazvanou California Breed, ve které je doplnil kytarista Andrew Watt. Ta se rozpadla po vydání jediného alba a každý člen nadále pracoval na samostatných projektech.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Marek Koudelka

4-ostatní -
Cædmon
Cædmonův památník ve Whitby.
Cædmon (2. polovina 7. století) byl první známý staroanglický (anglosaský) básník. Veškeré zprávy o jeho životě pocházejí pouze z latinsky napsaného díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní dějiny národa Anglů), jehož autorem je učenec a historik Beda Venerabilis (Beda Ctihodný). Podle Bedy Ctihodného byl Cædmon Kelt pracující jako pastevec poblíž významného northumbrijského kláštera Streonæshalch (dnes Whitby Abbey, Severní Yorkshire). Ve snu byl díky božímu vnuknutí obdařen výjimečnými básnickými schopnostmi, stal se mnichem v tomto klášteře, působil zde jako básník a roku 680 zde zemřel. Z dochovaných skladeb, které podle Bedy Ctihodného Cædmon vytvořil, je mu dnes přisuzován jen Hymnus o Stvoření (Cædmon's Hymn), složený prý ve snu na pokyn anděla. Byly mu přisuzovány také některé delší epické skladby na biblické náměty, které jsou však pokládány za díla neznámých autorů ze 7.9. století (v této souvislosti se také někdy hovoří o dílech z tzv. Cædmonovy školy).
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Metamorfní facie
Schéma metamorfních facií
Metamorfní facie je geologický grafický koncept, který umožňuje na základě výskytu určitých typových minerálů tzv. indexových minerálů a hornin odhadovat teplotně-tlakové podmínky, za kterých došlo k jejich metamorfóze a následně jak výchozí chemické složení, tak i stupeň její přeměny. Tento koncept je pro snazší interpretaci převeden do jednoduchého diagramu, který se skládá z několika základních zón stabilních za určitého tlaku a teploty. Zóny zvané facie jsou prostorově omezeny a vyjadřují jednotlivé rozložení základních indexových minerálů i stupeň metamorfózy. Indexový minerál začíná po dosažení určitých teplotně-tlakých podmínek růst na úkor dříve stabilních minerálních asociací. V současnosti je vymezeno 7 až 8 základních metamorfních facií v závislosti na autorovi diagramu: zeolitová, prehnit-pumpellyitová, modrých břidlic, eklogitová, zelených břidlic, epidotických amfibolitů (někdy se rozděluje jako součást amfibolitové facie), amfibolitová a granulitová. Ve spodní části diagramu se dále nachází málo významné facie, které se někdy ani samostatně nevyčleňují. Pro úplnost jsou zde ale uvedeny od nejnižších teplot po nejvyšší. Je to facie albit—epidotických rohovců, facie ambibolických rohovců, facie pyroxenických rohovců a facie sanidinitová.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Roger Federer
Roger Federer podávající na Wimbledonu 2009
Roger Federer (* 8. srpna 1981 Basilej) je švýcarský profesionální tenista, olympijský vítěz v mužské čtyřhřePekingu 2008 a stříbrný olympijský medailista v mužské dvouhřeLondýnskýna 2012.

Na okruhu ATP Tour vyhrál 83 turnajů ve dvouhře, ve čtyřhře si připsal osm trofejí. S počtem sedmnácti singlových titulů na Grand Slamu je nejúspěšnějším mužským tenistou vůbec. V otevřené éře spoludrží rekordní počet trofejí na třech grandslamech – čtyř na Australian Open, sedmi ve Wimbledonu a pěti na US Open. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Patří mu řada rekordů, včetně 25 finálových účastí z turnajů „velké čtyřky“, kde se jako jediný probojoval nejméně pětkrát do finále každého z nich. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 se objevil v osmnácti z devatenácti finále. Zůstává jediným, jenž si bez přerušení zahrál ve 23 semifinále a 36 čtvrtfinále. Na majorech také docílil nejvyššího počtu 281 vítězných zápasů. Stal se vůbec prvním švýcarským mužem, který získal trofej v jakékoli grandslamové soutěži.

Na žebříčku ATP byl pro dvouhru nejvýše klasifikován v únoru 2004 na 1. místě a pro čtyřhru pak v červnu 2003 na 24. místě. Na čele singlového žebříčku ATP strávil historicky nejdelší období 302 týdnů, z toho mezi lety 2004–2008 opět rekordních 237 týdnů bez přerušení

Jako reprezentant země helvétského kříže dovedl tým k vítězství v Davisově poháru 2014 a spolu s Martinou Hingisovou vyhrál Hopmanův pohár 2001.

Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Pětkrát se stal mistrem světa ITF ve dvouhře mužůATP Tour jej pětkrát vyhlásila nejlepším tenistou, stejně jako hráčem prvního desetiletí třetího milenia. Pětkrát také převzal cenu pro nejlepšího sportovce Evropy. Jako první vyhrál čtyřikrát sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Kvalitní výkony mu opakovaně zajistily trofej pro nejlepšího švýcarského sportovce a v roce 2003 byl zvolen Švýcarem roku.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Harold
+1Ano --Marek Koudelka (diskuse) 10. 8. 2015, 17:18 (CEST)

4-ostatní -
Sociální fobie
Sociální fobie (též sociální strach, nepřesně sociální úzkost) je druh úzkostné poruchy zařazené do Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch. Lidé trpící sociální fobií mají značnou míru sociální úzkosti, která jim působí tělesné a emocionální problémy, když se dostávají do různých sociálních situací, jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Lidé se sociální fobií si její iracionalitu uvědomují, avšak výše uvedené problémy a někdy též negativní, sebeznehodnocující myšlenky, které se jim honí hlavou, jim nedovolují do těchto jinak běžných situací vstupovat. To vede postupně k jejich izolaci ve společnosti a k rozvoji doprovodných negativních jevů, jako je nízké sebevědomí či stres.

Literatura uvádí výskyt sociální fobie u 3–13 % populace v rozvinutých zemích. Tito lidé jsou též často považováni za introverty a sociální fobie za nadměrnou úzkost, na kterou neexistuje profundovaný „lék“. Akademická sféra tuto nemoc dlouho opomíjela a její výzkum, včetně zkoumání léčebných technik, se začal rozvíjet až v 80. letech 20. století. Dnes se lehčí sociální fobie léčí psychoterapií, v těžších případech psychofarmaky nebo kombinací obého.

Evoluční příčiny ani důvody vzniku u určitého jedince nejsou přesně známy. Předpokládá se vliv genů, ale i vnějšího okolí. Na morfologické a biochemické úrovni je známo, že nízké sebevědomí, úzce spjaté se sociální fobií, vzniká snížením hladiny serotoninu a dopaminu. Jsou to neurotransmitery, které navozují pocit bezpečí a spokojenosti se sebou samým. Narůstá hladina noradrenalinu, přenašeče poplašných informací. Vyvíjená psychofarmaka se pak snaží tyto neurotransmitery vyvažovat.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Tirpitz (1939)
záď Tirpitze
Tirpitz byla druhá bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Své jméno dostala podle německého admirála Alfreda von Tirpitze. V pozdějších fázích druhé světové války byl Tirpitz kotvící v norských fjordech přezdíván (Osamělá) královna Severu.

Až do nástupu japonských bitevních lodí Jamato a Musaši byl Tirpitz největší bitevní lodí na světě.

Jeho význam spočíval po celé tři roky především v jeho samotné existenci. Skutečného boje na moři se loď zúčastnila pouze minimálně (nikdy se neúčastnila dělostřeleckého souboje s jinou lodí), zato byla pod neustálým dohledem a tlakem Britů, kteří se ji mnohokrát snažili potopit nejrůznějšími neobvyklými způsoby, včetně nasazení miniponorek a lidských torpéd. Nakonec se jim to podařilo leteckým útokem v době, kdy byla již loď trvale upoutána na kotvy u norského Tromsø. Po několika zásazích superbombami Tallboy dne 12. listopadu 1944 se loď převrátila a potopila.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Tom Pryce
Tom Pryce řídí formuli Shadow DN5
Tom Pryce, celým jménem Thomas Maldwyn Pryce (11. června 19495. března 1977) byl britský jezdec Formule 1 původem z Walesu, který se proslavil vítězstvím v Závodě šampionů a v nemistrovském závodě Formule 1. Pryce je jediným velšským vítězem závodu Formule 1 i držitelem pole position a také jediným Velšanem v historii, který byl v závodě F1 ve vedení – dvě kola Grand Prix Velké Británie 1975. Jeho kariéra ve Formuli 1 začala v malém týmu Token, za který odstartoval do Grand Prix Belgie 1974. Krátce po strhujícím výkonu v doprovodném závodě Formule 3 před Velkou cenou Monaka 1974 získal Pryce místo v týmu Shadow, ve čtvrtém závodě, Grand Prix Německa 1974, dojel šestý a obdržel svůj první mistrovský bod. Později dvakrát dosáhla na pódiová umístění, když skončil třetí v Grand Prix Rakouska 1975 a v Grand Prix Brazílie 1976. Tom Pryce byl považován za výborného jezdce v mokrých podmínkách. Během deštivého tréninku Velké ceny Jihoafrické republiky 1977 překonal všechny soupeře včetně mistrů světa Niki Laudy a Jamese Hunta. Jeho čtvrtá sezóna v týmu Shadow byla ukončena smrtelnou nehodou během Grand Prix Jihoafrické republiky 1977, když se ve vysoké rychlosti srazil se závodním maršálem Frederikem Jansenem Van Vuurenem.
9-

+0Komentář Navrhl/a:
-1Ne Hodně červených odkazů. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 10:50 (CEST)

2-Dobrý článek -
Svařování plamenem
Plamenové svařování automobilové karoserie se svařovacím drátem
Svařování plamenem nebo plamenové svařování, zastarale autogenní svařování, patří mezi tzv. tavné metody svařování. Metoda využívá teplo získávané spalováním směsi hořlavého plynukyslíku nebo vzduchu pro natavení svarových ploch a roztavení přídavného materiálu. Nejvhodnější pro svařování ocelí je kyslíko-acetylenový plamen, jiné směsi hořlavých plynů a kyslíku nebo vzduchu se používají pro kovy s nižší teplotou tavení. S drobnými rozdíly ve vybavení a použití směsi plynů se podobná technika využívá i při plamenovém řezání kovů kyslíkem.
9-

+0Komentář Navrhl/a:
-1Ne Příliš krátká anotace. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 10:58 (CEST)

1-Nejlepší článek 2015-50
Vražda Johna Lennona
Bytový dům Dakota, kde Lennon vlastnil apartmán
Vražda Johna Lennona byla spáchána 8. prosince 1980 před newyorským bytovým domem The Dakota. John Lennon, slavný britský hudebník, známý především jako spoluzakladatel skupiny The Beatles, v domě vlastnil apartmán. Kolem jedenácté hodiny večerní toho dne byl při návratu z nahrávacího studia smrtelně postřelen svým fanouškem Markem Davidem Chapmanem. Navzdory rychlému převozu do Rooseveltovy nemocnice se ho lékařům nepodařilo zachránit. Jeho tělo bylo zpopelněno 10. prosince 1980 na hřbitově Ferncliff Cemetery a ostatky předány manželce Yoko Ono. Ta se rozhodla nevypravit svému manželovi žádný pohřeb. Soud shledal Chapmana vinným z trestného činu vraždy a odsoudil jej k doživotnímu trestu odnětí svobody s možností podmínečného propuštění po dvaceti letech. Výkon trestu nastoupil ve věznici Wende Correctional Facility v newyorském okrese Erie County a jeho žádosti o podmínečné propuštění byly již sedmkrát zamítnuty. Vražda měla celosvětový ohlas. Osobě Johna Lennona byla v následujících letech věnována řada poct. Mezi nimi roku 1985 památník Strawberry Fields ve Spojených státech amerických nebo roku 2007 Imagine Peace Tower na Islandu. V socialistickém Československu, konkrétně v Praze na Malé Straně, pak spontánně vznikl památník nazývaný Lennonova zeď.
1-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:12 (CEST)
+1Ano Nevidím problém, bylo by fajn použít to v prosinci, bude 35. výročí. --Marek Koudelka (diskuse) 10. 8. 2015, 17:05 (CEST)

2-Dobrý článek -
Me'ir Feinstein
Me'ir Feinstein
Me'ir Feinstein (hebrejsky: מאיר פיינשטיין‎‎, ‎5. října 1927, Jeruzalém21. dubna 1947, Jeruzalém) byl palestinský Žid, který žil v Jeruzaléměbritské mandátní Palestině, kde se stal členem židovské ozbrojené podzemní revizionistické skupiny Irgun. V devatenácti letech byl pro účast na bombovém útoku odsouzen britským vojenským soudemtrestu smrti oběšením. Patří tak mezi olej ha-gardom, což je označení pro členy židovských předstátních revizionistických skupin, které Britové odsoudili k tomuto druhu trestu. Spolu se svým spoluvězněm Moše BarazanimLechi se měli stát prvními Židy popravenými Brity v Jeruzalémě. To ale nechtěli připustit, a tak v předvečer popravy spáchali v cele sebevraždu, když mezi sebou odpálili výbušninu, kterou jim do vězení propašovali jejich přátelé ve vydlabaných pomerančích. Barazaniho a Feinsteinův osud se podle Ja'ira Šelega z deníku Haarec stal „jedním z nejslavnějších příběhů hrdinství v dějinách sionismu“.
1-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:16 (CEST)
+1Ano Jako jeden z těch, kteří výše zmíněný názor považují za nesmyslný, jsem pro. Anotace myslím dostačující --Marek Koudelka (diskuse) 10. 8. 2015, 16:47 (CEST)

2-Dobrý článek -
Přepadení celnice v Habarticích
Někdejší habartická celnice
Přepadení celnice v Habarticích byla teroristická akce provedená během ranních hodin dne 21. září 1938 příslušníky sudetoněmeckého FreikorpsuHabarticích, hraniční obci ve Frýdlantském výběžku na severu tehdejšího Československa. Událost patřila k uměle vyvolaným nepokojům v českém pohraničí naplánovaným jako reakce na projev Adolfa Hitlera pronesený 12. září 1938 na sjezdu Národně socialistické německé dělnické strany, v němž hovořil o utlačování německé menšiny v Československu. Celá akce začala večer 20. září, kdy do Seidenbergu (dnešního Zawidówa), s nímž Habartice bezprostředně sousedí, přijeli v nákladních automobilech muži, kteří se schovali ve zdejší továrně. Krátce po půlnoci pak ozbrojeni přešli státní hranici a zaútočili na habartickou celnici. Tu bránilo osmnáct mužů. Přestože Němci postupně zaútočili ve čtyřech vlnách, nepodařilo se jim budovu dobýt. Nad ránem pak ještě dorazily jednotky československého vojska a policie povolané na pomoc z Frýdlantu a z Liberce, ale to již útočníci ustupovali. Na straně Freikorpsu byli tři mrtví a šestnáct zraněných, na české straně si přepadení vyžádalo čtyři zraněné, z toho jednoho těžce. V roce 1982 byla na budově habartické celnice odhalena pamětní deska a proběhla též beseda se třemi obránci celnice – s Ladislavem Krásným, s Františkem Beerem a s Josefem Sivkem. Prvním dvěma a také Janu Bednářovi udělila obec v roce 1993 čestné občanství.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:18 (CEST)

2-Dobrý článek -
Sedmiletá válka
Alexandr Kotzebue (1884): Bitva u Kunersdorfu
Sedmiletá válka (17561763) byl rozsáhlý ozbrojený konflikt mezi ústředními evropskými mocnostmi 18. stoletíVelkou Británií, Pruskem a Portugalskem na straně jedné, Francií, Rakouskem, Ruskem, Švédskem, Svatou říší římskou, Saskem a Španělskem na straně druhé. Válce předcházel velký mezinárodně politický přesun, tzv. zvrat aliancí (renversement des alliances) či diplomatická revoluce, která ukončila 250 let trvající dědičné nepřátelství mezi Francií a Rakouskem avšak zpřetrhala tradiční vztahy mezi Francií a Pruskem. Naproti tomu Prusko nabralo stejný politický kurz s dalším dědičným protivníkem Francie, Velkou Británií. Přesto zůstala země krále Fridricha II. na evropském bojišti ze všech stran obklopena nepřáteli a proti 4,5 milionům Prusů se postavilo okolo 90 milionů obyvatel Rakouska, části říše, Ruska, Francie a Švédska.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:20 (CEST)

3-Česko -
Třicetiletá válka (16181648) byl evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu.

Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi. Další mocenský souboj, který již v Evropě probíhal mezi Nizozemskými provinciemi a Španělskem, dnes známý jako nizozemská revoluce, také výrazně ovlivňoval boje v Evropě. A konečně vstup katolické Francie na stranu „protestantů“ z obavy o přílišnou moc Habsburků podtrhl mocenské zájmy na pozadí třicetileté války.

První roky války probíhaly především na území Českého království a Rakouského arcivévodství, vzhledem k tomu, že zde vypukly revoluce proti Habsburkům, nicméně na většinu dalších let války se boje přemístily mimo tato území v důsledku toho, že se katolíkům podařilo velkou část bitev vyhrát a přesunout boje na území Svaté říše římské, které ovládali protestanti.

Vleklá a rozsáhlá válka způsobila obrovský úbytek obyvatelstva na zasažených územích. V průměru poklesl počet obyvatel o třicet procent, u mužů až padesát procent. České země byly po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, ale počet obyvatel i zde poklesl o třetinu. Válka skončila uzavřením vestfálského míru v roce 1648, z míru nejvíce získaly protestantské státy a Francie.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:22 (CEST)

4-ostatní -
Plastový vojáček
Vojenská patrola jištěná tankem.
Plastový vojáček je druh dětské hračky vyráběný z plastu a znázorňující postavu vojáka při různých bojových činnostech. Jedná se o poměrně rozšířenou hračku, která je vyráběna v široké škále velikostí v závislosti na věku dítěte, pro které by měla být určena. Tato hračka je oblíbená hlavně u chlapců, méně u dívek. Nejčastěji jsou vyráběny postavičky ve dvou velikostech, které jsou okolo 25 mm a 70 mm. Plastoví vojáčci jsou vyráběni v celé škále druhů a to jak od vojenských činností (granátník, velitel, samopalník, kulometčík, pěšák, minometčík atd.) tak i v celé řadě současných i historických armád (britská, americká, francouzská, sovětská, německá atd.). Mimo vojáčků se vyrábí i podpůrné vojenské vybavení jako jsou tanky, letadla, džípy, vrtulníky, děla, ale třeba také zátarasy, ploty, či vlajky. Jednotlivé armády od sebe bývají rozlišeny i barevně, takže se vyskytují vojáčci modří, zelení, hnědí, šedí atd.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:24 (CEST)

4-ostatní -
Žehlení prsů
Nahřáté skořápky kokosového ořechu jsou jedním z nástrojů používaných k žehlení prsů
Žehlení prsů (anglicky Breast ironing) je praktika tělesné modifikace, během které jsou dospívajícím dívkám masírována a stlačována prsa nahřátými rozpálenými předměty s cílem prsa zploštit či zastavit jejich růst. Děje se tak od prvních náznaků růstu dívčích prsů (často již od 9 let) a zpravidla tak činí matky (ale i tety, či jiné ženské rodinné příslušnice) svým dcerám v domnění, že je tak uchrání od sexuálního obtěžování a znásilnění, v důsledku toho zabrání jejich předčasnému otěhotnění, které by poskvrnilo jméno rodiny, či aby jim umožnily studovat, namísto toho, aby byly těhotenstvím vnuceny do předčasných manželství. Provádí se mezi některými kmeny v částech západoafrického Kamerunu, kde se chlapci a muži mohou domnívat, že růst prsou u dívky znamená, že je dostatečně zralá na pohlavní styk. Mimo Kamerun jsou méně často zmiňovány státy jako Čad, Togo, Benin či Rovníková Guinea. Mezi nejčastěji používané nástroje při této tělesné modifikaci patří dřevěné moždířové paličky, které jsou za normálních okolností používány pro otloukání hlíz. Mezi další patří banány, skořápky kokosového ořechu, kameny, naběračky, stěrky a kladiva, které jsou nahřívány nad žhavým uhlím či nad ohněm.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí či tělesnost. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:28 (CEST)

3-Česko -
Metro v Praze
Souprava Ečs
Provoz pražského metra byl slavnostně zahájen právě před 40 lety - dne 9. května 1974, při příležitosti 29. výročí osvobození Rudou armádou. V tento den nastaly i další zásadní změny v pražské městské dopravě. Linkové vedení povrchové dopravy bylo přizpůsobeno metru. Byl ukončen provoz dvounápravových tramvají a zrušena trať z náměstí Hrdinů na Budějovické náměstí. V celé síti byl zaveden jednotný, nepřestupní tarif a zrušena funkce průvodčích. Jízdenky v povrchové dopravě si cestující označovali v děrovacích strojcích, do metra se vstupovalo skrz turnikety po vhození mince. Jízdné bylo jednotné – 1 Kčs. Slavnostnímu zahájení provozu byl přítomen generální tajemník Komunistické strany Československa KSČ Gustáv Husák, nezúčastnil se tehdy již těžce nemocný prezident Ludvík Svoboda ani premiér Lubomír Štrougal. První trasa měla délku 6,7 km, devět stanic a provoz na ní zajišťovaly třívozové soupravy typu Ečs ze Sovětského svazu. Dějiny metra v Praze jsou ovšem mnohem starší. Od prvního návrhu stavby metra do zahájení provozu uplynulo téměř přesně třičtvrtě století.
9-

+0Komentář Navrhl/a: PetrS. 22. 4. 2014
-1Ne viz diskuze --Jana Lánová 4. 5. 2014

4-ostatní -
Lak na nehty
Lak na nehty
Lak na nehty je druh kosmetického líčidla, které se používá pro zvýraznění a zpevnění nehtů, vytvoření umělého lesku, změně barvy či vytvoření okrasného ornamentu. Aplikuje se pomocí malého štětečku na všechny prsty na rukou i nohou. Časté jsou tmavě rudé barvy laku, či bezbarvá varianta sloužící pouze k posílení lesku. Existuje celá škála barev, které je možné na nehtech i kombinovat od průhledné, žluté, červené, zelené, modré až po černou. Před aplikací laku by měly být nehty pořádně umyté, vyčištěné a usušené, aby lak dobře přilnul a neodloupával se. Pro delší životnost laku se dá využívat i podkladový lak na nehty. Současně se doporučuje nanášet lak ve dvou vrstvách s intervalem okolo jedné minuty, čímž se zlepší jeho přilnutí a výsledný vzhled. Během aplikace se lak roztírá pravidelně po celém nehtu až ke kůži a následně se nechává volně zaschnout (pokud již částečně zatuhl, je možné urychlit zasychání kmitavými pohyby končetiny). Lak na nehty se odstraňuje z nehtů za pomocí vaty a kosmetického odlakovače.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Chmee2 1. 6. 2008
-1Ne 2 mizerné zdroje v článku, rozhodně není čím se na hs chlubit --Jana Lánová 17. 1. 2015
-1Ne --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 14:59 (CEST)

4-ostatní -
Live to Tell
Madonna
Live to Tell“ je popová balada americké zpěvačky-skladatelky Madonny. Původně ji zkomponoval Patrick Leonard pro soundtrack k filmu Oheň s ohněm. Píseň představil Madonně, která se ji rozhodla použít pro kriminální drama Na dosah, v němž hlavní postavu ztvárnil její tehdejší manžel Sean Penn. Producenty singlu se stali Leonard s Madonnou, na jejímž třetím studiovém albu True Blue, vydaném v polovině roku 1986, se objevil. V remixové úpravě byl uvolněn nejdříve v roce 1990 na kompilační desce The Immaculate Collection, následně opět v původním znění na kompilaci romantických balad Something to Remember z roku 1990, a konečně také na třetím kompilačním výběru nazvaném Celebration v září 2009.

Na instrumentaci skladby se podílejí kytary, klávesy, bicí nástroje a syntezátor. Text se zabývá tématy klamání, nedůvěry a dětských úskalí. Jeho autorka Madonna v rozhovoru uvedla, že pojednává také o potřebě být silný, když při psaní myslela na svůj vztah k rodičům. Videoklip režírovaný Jamesem Foleym představuje zpěvačku poprvé v nové image – s uhlazenějším vzhledem, vlnitými blond loknami spadajícími na ramena, v konzervativním oděvu a s decentním make-upem. Barevné tónování blond odstínu bylo inspirováno Marilyn Monroe.

Píseň byla vydána ve formě debutového singlu třetího alba v březnu 1986 a zaznamenala komerční úspěch. Stala se třetím Madonniným „číslem jedna“ v hitparádě Billboard Hot 100 a jako první její šlágr také vystoupala na vrchol žebříčku Adult Contemporary. Recenze hudebních kritiků byly všeobecně kladné, když skladbu často charakterizovaly jako nejlepší baladu její kariéry. Kontroverzním se stalo provedení během turné Confessions Tour v roce 2006, při němž měla Madonna na hlavě trnovou korunu zatímco zpívala na velkém stoupajícím kříži ze skla. Duchovní vůdcové vystoupení na římském Olympijském stadionu odsoudili jako akt nepřátelství k římskokatolické církvi.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Marek Koudelka

2-Dobrý článek -
Bowling for Soup
Zleva nahoře: Jaret Reddick, Eric Chandler, Chris Burney a Gary Wiseman
Bowling for Soup (často přepisováno ¡Bowling for Soup!, nebo zkráceně BFS) je americká punkrocková hudební skupina, která vznikla v červnu roku 1994 ve městě Wichita Falls (Texas, USA). Nyní sídlí v texaském městě Denton. Kapela vznikla ve složení Jaret Reddick, Erik Chandler, Chris Burney a Lance Morril na pozici bubeníka. Posledního jmenovaného roku 1998 nahradil Gary Wiseman.

Kapela hraje žánr, který lze definovat jako pop/rock. Nejčastěji jsou Bowling for Soup spojováni se styly pop punk, punk rock a alternativní rock. Avšak například v albu Rock on Honorable Ones!! lze najít prvky jazzu, metalu či ska. Některé písně obsahují trochu rapu, indie stylu a někdy skupina zavítá i do klasičtějších stylů, třeba hit „Belgium Polka“ má prvky klasické polky. Bowling for Soup jsou ovlivněni mnoha známými skupinami, především kapelou Green Day, dále The Cars, Weezer, či Buzzcocks. Na druhém albu Cell Mates zpívají společně se skupinou The V.I.M.S. S kapelou SR-71 nazpívali velmi populární hit „1985“ z alba A Hangover You Don't Deserve z roku 2004. Bowling for Soup sami také ovlivnili několik umělců, například skupiny Junior a Forever the Sickest Kids.

Skupina do roku 2015 vydala 12 oficiálních studiových alb. Nejúspěšnějším hitem skupiny je singl „Girl All the Bad Guys Want“ z roku 2002 z alba Drunk Enough to Dance, který byl v roce 2003 nominován na Grammy v kategorii Nejlepší popová píseň kapely a získal osmé místo v britském žebříčku UK Singles Chart a šedesáté čtvrté místo v americkém žebříčku hitů Hot 100.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Marek Koudelka

1-Nejlepší článek -
Bakterie
Bacteroides, nejčastější lidská střevní bakterie ve světelném mikroskopu.
Bakterie (Bacteria), nebo také eubakterie (Eubacteria), je doména jednobuněčných prokaryotických organismů. Mívají kokovitý nebo tyčinkovitý tvar a zpravidla dosahují velikosti v řádu několika mikrometrů. Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů. U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména genetické metody. Díky nim se dnes rozlišuje asi 25 základních kmenů bakterií. Bakterie mají velký význam v planetárním oběhu živin a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s jinými organismy. Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání bakteriologie. Tuto vědu významně rozvinuli Robert Koch a Louis Pasteur.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Bazi (diskuse) 27. 8. 2015, 10:40 (CEST)

1-Nejlepší článek 2016-09
Bedřich Smetana
Bedřich Smetana
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel období romantismu. Pocházel z poměrně zámožné sládkovské rodiny, ale od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Od roku 1847 působil v Praze jako koncertní klavírista a hudební pedagog, v letech 1856–61 pak jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu. Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života, a to i jako hudební kritik, jako první kapelník Prozatímního divadla v letech 1866–74 a zejména jako operní skladatel. V padesáti letech zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. Jeho choroba se postupně zhoršovala a přešla v šílenství; zemřel v pražském ústavu pro choromyslné. V duchu pozdního národního obrození celým svým dílem usiloval o vytvoření svébytného českého hudebního stylu. Hlavním hudebním vzorem mu byl Franz Liszt. Svými osmi dokončenými operami různých žánrů položil základ českého repertoáru. Největší popularity, a to i ve světě, dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery. Z dalších skladeb jsou nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast a smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“, jež jsou zásadními příspěvky k vývoji těchto žánrů. Vedle toho napsal také četné klavírní skladby a sbory. Ačkoli jeho působení i tvorba vyvolávaly bouřlivé polemiky, stal se ještě za svého života předním reprezentantem české hudby a národní kultury vůbec. Jeho dílo i osobnost jsou v českém prostředí předmětem soustavné pozornosti odborníků i interpretů, těší se značné oblibě u posluchačů a pronikly do všeobecného povědomí. Ve světovém měřítku se však zájem o Smetanu nerovná proslulosti Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Bazi (diskuse) 27. 8. 2015, 10:57 (CEST)
+1Ano --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 11:43 (CEST)

1-Nejlepší článek -
Bohemund z Tarentu
Bohemund z Tarentu s Daimbertem z Pisy na lodi do Apulie (Histoire d'Outremer)
Bohemund z Tarentu (psán též Boamundus; 105210581111) byl italo-normanský válečník a dobrodruh, kníže z Tarentu a jeden z předních účastníků první křížové výpravy. Bohemund byl nejstarším synem Roberta Guiscarda, normanského dobyvatele posledních byzantských provincií v Itálii, Kalábrii a Apulii. Již v mládí se vydal se svým otcem na válečné tažení proti Byzantské říši, ale navzdory několika vítězným bitvám s byzantskými vojsky se Normané na Balkáně nikdy trvale neudrželi. Po otcově smrti se dostal do války o dědictví s vlastními příbuznými, kteří ho připravili o velkou část majetku. Roku 1096 uviděl velkou příležitost v podobě vyhlášení první křížové výpravy. Připojil se k ní spolu se svým synovcem Tankredem a kontingentem normanských rytířů a stal se jedním z jejích předních vůdců. Výrazně se podílel na vítězství křižáků nad tureckými vojsky u Dorylaea (1097) a při obléhání Antiochie (1098). Po dobytí Antiochie ji prohlásil svým vlastnictvím a založil tak druhý křižácký stát ve Svaté zemi – Antiochijské knížectví. Křižáci však před tažením do Svaté země odpřisáhli byzantskému císaři Alexiovi, že všechna dobytá území patřící v minulosti k Byzanci budou říši předána zpět. Vyhlášením nezávislé vlády v Antiochii Bohemund tuto přísahu porušil. Císař proto vyslal na východ armádu, aby Antiochii získal pro říši zpět. Antiochijské knížectví, oslabené vojenskou porážkou od tureckých vojsk, bylo byzantskou invazí vážně ohroženo a Bohemund se rozhodl vrátit zpět do Itálie pro posily. Po návratu do Evropy byl oslavován jako hrdina a jeho plány na tažení proti Byzantské říši podpořil papež Paschalis II. Francouzský král Filip I. mu dal za ženu svou dceru Konstancii. Bohemundovo tažení proti Byzanci roku 1107 se zaměřilo na přístavní město Dyrrhachion, ležící na pobřeží Jaderského moře. Byzantinci však byli na útok připraveni, Normany obklíčili a výprava skončila naprostým neúspěchem. Bohemund pak již do boje nikdy nevytáhl a zemřel roku 1111 v ústraní.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Bazi (diskuse) 27. 8. 2015, 11:06 (CEST)
+1Ano --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 13:03 (CEST)

4-ostatní -
Titanic
RMS Titanic opouští Southampton 10. dubna 1912.
RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících[P. 1] a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.

Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.[P. 1] Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Fried Marek (diskuse) 27. 8. 2015, 19:24 (CEST)
-1Ne Nekopírujte to bezmyšlenkovitě… Každopádně tenhle článek již na hlavní straně byl. --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 19:37 (CEST)
-1Ne Článek byl na HS v roce 2006. Mohl by se dát i znovu, ale bylo by vhodné, aby k tomu bylo důvodem alespoň povýšení na DČ nebo NČ. A anotace potřebuje zásadní úpravy. --Bazi (diskuse) 27. 8. 2015, 19:44 (CEST)