Wikipedie:Článek týdne/Návrhy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zde jsou návrhy článků, které by se mohly objevit na Hlavní straně v sekci Článek týdne. Schválené návrhy přiřazené k týdnům se přesouvají do přípravy. Seznam již zveřejněných článků týdne je v archivu.

Navrhování[editovat | editovat zdroj]

Návrhy jsou ukázkami již existujících kvalitních článků. Ideálně by se mělo jednat o recenzované Dobré nebo Nejlepší články (můžete vybírat z dosud nepoužitých Dobrých nebo Nejlepších článků), není to však podmínkou. Články se zajímavou tématikou mají velké plus.

Návrhy by měly:

  • dodržovat délku textu 1200–2000 znaků (s mezerami, bez wikiformátování, ideálně kolem 1500); text rozdělte do dvou odstavců;
  • obsahovat poutavý obrázek s popisem, jehož výsledná šířka na Hlavní straně bude 100px.

Ukázka by v rámci možností měla korespondovat s úvodem článku. Několik tipů na dobrý úryvek:

  • vybírejte do ukázky zajímavé informace;
  • snažte se psát poutavě, zkuste čtenáře zaujmout;
  • můžete psát volnějším stylem, než jak je psán úvod v článku (tam je samozřejmě nutné dodržovat přísně encyklopedický styl);
  • vyhýbejte se odborným termínům, složitým formulacím i přehlcení ukázky daty a čísly;
  • zkuste vybrat co nejzajímavější obrázek k článku;
  • odkazujte na zajímavé články; pokud neexistují, vytvořte je.

Prosíme, nečekejte, že se bude návrhem někdo detailně zabývat a předělávat ho, aby mohl jít na Hlavní stranu. Nebude. Je hlavně na navrhovateli, aby dodal článek, který může týden reprezentovat Wikipedii na její úvodní stránce.

Posuzování návrhů[editovat | editovat zdroj]

Přítomnost návrhů zde ještě nezaručuje, že se daný výňatek na Hlavní straně v dohledné době vyskytne. Chcete-li přispět ke schválení návrhu nebo máte-li k němu námitku či připomínku, přidejte k němu svou recenzi a využijte k tomu příslušnou předlohu:

  • {{čt/ano| --~~~~}}
  • {{čt/ne| --~~~~}}
  • {{čt/komentář| --~~~~}}

Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění.

Zpracované návrhy[editovat | editovat zdroj]

Článek Obrázek Anotace Recenze
Č N T
3-Česko -
Emil Hácha
Emil Hácha 15. 3. 1939
Doc. JUDr. Emil Hácha se narodil v roce 1872Trhových Svinech. V roce 1895 promoval na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1898 nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit, a po Pantůčkově smrti jeho druhým prezidentem. Byl znalcem anglosaského zvykového a mezinárodního práva. Byl členem legislativní rady vlády ČSR, České akademie, České učené společnosti a haagského rozhodčího soudu. S bratrem Teodorem pořídil první český překlad románu J. K. Jeroma Tři muži ve člunu. Po odstoupení prezidenta Beneše přijal 30. listopadu 1938 funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Dne 14. března 1939 byl pozván do Berlína a přinucen k souhlasu se vznikem protektorátu Čechy a Morava. Mylně se domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V rámci možností aktivně prosazoval práva českého národa, odmítl slib věrnosti Hitlerovi a žádal propuštění vysokoškolských studentů. Vlivem postupující aterosklerózy se však zhoršovalo jeho tělesné i duševní zdraví. Po atentátu na Heydricha již podlehl nátlaku nacistů i českých kolaborantů. Odsoudil atentát i exilovou vládu, přijal od Hitlera luxusní automobil jako dar k 70. narozeninám a byl z něj učiněn symbol vlastenectví. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršoval. Dne 13. května 1945 byl zatčen a 27. června v pankrácké vězeňské nemocnici zemřel.
1-

+0Komentář Navrhl/a:
+1Ano Článek není DČ, ale vypadá přijatelně. A příští léto bude mít 145. narozeniny. --Bazi (diskuse) 12. 6. 2016, 02:19 (CEST)

3-Česko -
Korolupy
Kostel sv. Vavřince s památníkem obětem 1. světové války
Obec Korolupy (německy Kurlupp) se nachází v okrese Znojmo, kraj Jihomoravský. V roce 2013 zde žilo 168 obyvatel, což je přibližně 11 obyvatel na km². V obci Korolupy poblíž hranice České republiky s Rakouskem žilo na jejím území do roku 1945 německé obyvatelstvo s malou českou menšinou, během různých vývojových etap i židovské obyvatelstvo, ale i jiné národnosti. Přelomové události 20. století ovlivnily její život i obyvatele, taktéž se podepsaly na vývoji celého regionu. Poštovním směrovacím číslem spadá obec pod poštu Uherčice 671 07. Nejbližším městysem je Jemnice, Moravské Budějovice a Vranov nad Dyjí, kde je také obecní úřad s rozšířenou působností. Přes hranici do Rakouska leží blízký Horn a směrem do Čech městys Slavonice. Obec se rozprostírá na náhorní plošiněnadmořské výšce 433 metrů v blízkosti malého kopce Kopka. Po zavedení obecního rozhlasu se ujala v obci znělka – známá polka Jaromíra Vejvody Škoda lásky, která už k obci neodmyslitelně patří.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě
Znak Kuratoria, svatováclavská orlice s českým a moravským znakem
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) byla masová mimoškolní organizace pro výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně-socialistických idejí. Působila na území Protektorátu Čechy a Morava v letech 1942–1945. Organizace pořádala sportovní akce, ale i kulturní kampaně (Umění mládeži, Kulturní péče o českou mládež, Knihovna pro mládež), umělecké soutěže (Ukaž co umíš), sociální kampaně (Šijeme panenky, Šijeme pro nejmenší, Pomáháme maminkám apod.). Vydávalo též časopisy pro mládež Správný kluk, Dívčí svět a další.

Věnovalo se i rekreaci mládeže. Denní režim začínal a končil po vzoru Hitlerjugend nástupem a vztyčením či sundáním (říšské a protektorátní) vlajky spolu s provoláním hesla „Bojovat mohu jen za to, co miluji!“ a zpěvem písně; v Čechách „Čechy krásné, Čechy mé“ a na Moravě „Moravo, Moravo“. Následovalo heslo dne, po vzoru Hitlerjugend, například: „Život je práce, práce jest štěstí.“ (Robert Ley).

Kromě politických přednášek a pochodování v útvaru na veřejnosti byla výchovným prostředkem užívaným v Kuratoriu například péče o udržování čistoty, kdy vzorně čisté chatky obdržely ocenění „vlajka čistoty“.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Říp
Říp od severozápadu
Říp je zdaleka viditelný vrch o nadmořské výšce 455,2 m vystupující z roviny asi 5 km jižně od Roudnice nad Labem. Spadá do geomorfologického okrsku Krabčická plošina. Jde o čedičovou kupu – pozůstatek třetihorního vulkánu – dnes již značně sníženou zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko nefelinický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetit, což způsobuje lokální magnetickou anomálii – na hoře lze pozorovat výchylky střelky kompasu. Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les. Na úpatí vyvěrají tři prameny. Jedná se ovšem také o památné místo české mytologie a historie. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Legendu poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, v 16. století ji rozvinul Václav Hájek z Libočan a patrně nejznámějí zpracování vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Název hory je však mnohem starší, znamená prostě horu, skálu či pahorek. Na vrcholu hory stojí románská rotunda sv. Jiří, původně zasvěcená svatému Vojtěchovi. Poprvé je připomínána roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. stávající kostelík opravit a rozšířit na paměť vítězství proti německému králi Lotharu III. v bitvě u Chlumce. Později se stal oblíbeným poutním místem. Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem sv. Jiří (24. dubna). Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

3-Česko -
Velký rybník (přírodní rezervace)
Letecký snímek Velkého rybníka
Přírodní rezervace Velký rybník se nachází ve východní části okresu Děčín v katastru obce Rybniště v jihozápadní části Šluknovské pahorkatiny na severu České republiky. Rybník se rozkládá na horním toku potoka Lužničky, který se na německém území se vlévá do Mandavy. Součástí přírodní rezervaci je Rybnišťský velký rybník, dříve (německy Bernsdorfer Teich), který je největší stojatou vodní plochou okresu Děčín o rozloze 35,8 ha a objemu 390 000 m³. K hrázi rybníka je přístup od vesnice Ladečka, která spadá pod obec Horní Podluží, a samotný rybník se nachází 1,5 km severovýchodně od Rybniště.

Rybník při svých tazích hojně využívají ptáci, v důsledku čehož je ve zdejším chráněném ornitologickém území zakázáno koupání. V roce 1984 zde byla vyhlášena, a v roce 1995 rozšířena na rozlohu 83 ha, přírodní rezervace ve správě Ústeckého kraje. V roce 2007 byla dále rozšířena na rozlohu 103,72 ha v katastrálních územích Rybniště a Krásná Lípa.

Přírodní rezervace byla vyhlášena nejenom k ochraně tažných ptáků a jiných živočichů, ale i pobřežních mokřin, ve kterých se vyskytují chráněné rostliny. Z ohrožených ptáků zde můžeme vidět bukáčka malého, jeřába popelavého, orla mořského či moudivláčka lužního a potápku rudokrkou, která v 2. polovině 70. let jinde v Čechách nehnízdila. Celkem zde byl zjištěn výskyt téměř 200 druhů ptáků. Velký rybník je zařazen do Evropsky významných lokalit dle nařízení vlády číslo 132/2005 Sb., kód lokality CZ0420166. Přírodní rezervace se nachází v Ptačí oblasti Labské pískovce.

S blízkým rybníkem Světlík jej spojuje naučná stezka.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Cædmon
Cædmonův památník ve Whitby.
Cædmon (2. polovina 7. století) byl první známý staroanglický (anglosaský) básník. Veškeré zprávy o jeho životě pocházejí pouze z latinsky napsaného díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní dějiny národa Anglů), jehož autorem je učenec a historik Beda Venerabilis (Beda Ctihodný). Podle Bedy Ctihodného byl Cædmon Kelt pracující jako pastevec poblíž významného northumbrijského kláštera Streonæshalch (dnes Whitby Abbey, Severní Yorkshire). Ve snu byl díky božímu vnuknutí obdařen výjimečnými básnickými schopnostmi, stal se mnichem v tomto klášteře, působil zde jako básník a roku 680 zde zemřel. Z dochovaných skladeb, které podle Bedy Ctihodného Cædmon vytvořil, je mu dnes přisuzován jen Hymnus o Stvoření (Cædmon's Hymn), složený prý ve snu na pokyn anděla. Byly mu přisuzovány také některé delší epické skladby na biblické náměty, které jsou však pokládány za díla neznámých autorů ze 7.9. století (v této souvislosti se také někdy hovoří o dílech z tzv. Cædmonovy školy).
9-

+0Komentář Navrhl/a:
-1Ne Rozhodně rozšířit ukázku, potom bubu klidně hlasovat ano--OJJ, Diskuse 29. 10. 2015, 10:11 (CET)

4-ostatní -
Metamorfní facie
Schéma metamorfních facií
Metamorfní facie je geologický grafický koncept, který umožňuje na základě výskytu určitých typových minerálů tzv. indexových minerálů a hornin odhadovat teplotně-tlakové podmínky, za kterých došlo k jejich metamorfóze a následně jak výchozí chemické složení, tak i stupeň její přeměny. Tento koncept je pro snazší interpretaci převeden do jednoduchého diagramu, který se skládá z několika základních zón stabilních za určitého tlaku a teploty. Zóny zvané facie jsou prostorově omezeny a vyjadřují jednotlivé rozložení základních indexových minerálů i stupeň metamorfózy. Indexový minerál začíná po dosažení určitých teplotně-tlakých podmínek růst na úkor dříve stabilních minerálních asociací. V současnosti je vymezeno 7 až 8 základních metamorfních facií v závislosti na autorovi diagramu: zeolitová, prehnit-pumpellyitová, modrých břidlic, eklogitová, zelených břidlic, epidotických amfibolitů (někdy se rozděluje jako součást amfibolitové facie), amfibolitová a granulitová. Ve spodní části diagramu se dále nachází málo významné facie, které se někdy ani samostatně nevyčleňují. Pro úplnost jsou zde ale uvedeny od nejnižších teplot po nejvyšší. Je to facie albit—epidotických rohovců, facie ambibolických rohovců, facie pyroxenických rohovců a facie sanidinitová.
5-

+0Komentář Navrhl/a:

4-ostatní -
Sociální fobie
Psychologie na Wikipedii
Sociální fobie (též sociální strach, nepřesně sociální úzkost) je druh úzkostné poruchy zařazené do Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch. Lidé trpící sociální fobií mají značnou míru sociální úzkosti, která jim působí tělesné a emocionální problémy, když se dostávají do různých sociálních situací, jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod. Lidé se sociální fobií si její iracionalitu uvědomují, avšak výše uvedené problémy a někdy též negativní, sebeznehodnocující myšlenky, které se jim honí hlavou, jim nedovolují do těchto jinak běžných situací vstupovat. To vede postupně k jejich izolaci ve společnosti a k rozvoji doprovodných negativních jevů, jako je nízké sebevědomí či stres.

Literatura uvádí výskyt sociální fobie u 3–13 % populace v rozvinutých zemích. Tito lidé jsou též často považováni za introverty a sociální fobie za nadměrnou úzkost, na kterou neexistuje profundovaný „lék“. Akademická sféra tuto nemoc dlouho opomíjela a její výzkum, včetně zkoumání léčebných technik, se začal rozvíjet až v 80. letech 20. století. Dnes se lehčí sociální fobie léčí psychoterapií, v těžších případech psychofarmaky nebo kombinací obého.

Evoluční příčiny ani důvody vzniku u určitého jedince nejsou přesně známy. Předpokládá se vliv genů, ale i vnějšího okolí. Na morfologické a biochemické úrovni je známo, že nízké sebevědomí, úzce spjaté se sociální fobií, vzniká snížením hladiny serotoninu a dopaminu. Jsou to neurotransmitery, které navozují pocit bezpečí a spokojenosti se sebou samým. Narůstá hladina noradrenalinu, přenašeče poplašných informací. Vyvíjená psychofarmaka se pak snaží tyto neurotransmitery vyvažovat.
1-

+0Komentář Navrhl/a:
+1Ano Originální téma pro ČT. DČ to není, ale recenzován už byl. --Bazi (diskuse) 1. 5. 2016, 13:21 (CEST)

4-ostatní -
Tirpitz (1939)
záď Tirpitze
Tirpitz byla druhá bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Své jméno dostala podle německého admirála Alfreda von Tirpitze. V pozdějších fázích druhé světové války byl Tirpitz kotvící v norských fjordech přezdíván (Osamělá) královna Severu.

Až do nástupu japonských bitevních lodí Jamato a Musaši byl Tirpitz největší bitevní lodí na světě.

Jeho význam spočíval po celé tři roky především v jeho samotné existenci. Skutečného boje na moři se loď zúčastnila pouze minimálně (nikdy se neúčastnila dělostřeleckého souboje s jinou lodí), zato byla pod neustálým dohledem a tlakem Britů, kteří se ji mnohokrát snažili potopit nejrůznějšími neobvyklými způsoby, včetně nasazení miniponorek a lidských torpéd. Nakonec se jim to podařilo leteckým útokem v době, kdy byla již loď trvale upoutána na kotvy u norského Tromsø. Po několika zásazích superbombami Tallboy dne 12. listopadu 1944 se loď převrátila a potopila.
9-

+0Komentář Navrhl/a:
-1Ne Příliš krátké. --OJJ, Diskuse 8. 11. 2015, 17:39 (CET)

4-ostatní -
Tom Pryce
Tom Pryce řídí formuli Shadow DN5
Tom Pryce, celým jménem Thomas Maldwyn Pryce (11. června 19495. března 1977) byl britský jezdec Formule 1 původem z Walesu, který se proslavil vítězstvím v Závodě šampionů a v nemistrovském závodě Formule 1. Pryce je jediným velšským vítězem závodu Formule 1 i držitelem pole position a také jediným Velšanem v historii, který byl v závodě F1 ve vedení – dvě kola Grand Prix Velké Británie 1975. Jeho kariéra ve Formuli 1 začala v malém týmu Token, za který odstartoval do Grand Prix Belgie 1974. Krátce po strhujícím výkonu v doprovodném závodě Formule 3 před Velkou cenou Monaka 1974 získal Pryce místo v týmu Shadow, ve čtvrtém závodě, Grand Prix Německa 1974, dojel šestý a obdržel svůj první mistrovský bod. Později dvakrát dosáhla na pódiová umístění, když skončil třetí v Grand Prix Rakouska 1975 a v Grand Prix Brazílie 1976. Tom Pryce byl považován za výborného jezdce v mokrých podmínkách. Během deštivého tréninku Velké ceny Jihoafrické republiky 1977 překonal všechny soupeře včetně mistrů světa Niki Laudy a Jamese Hunta. Jeho čtvrtá sezóna v týmu Shadow byla ukončena smrtelnou nehodou během Grand Prix Jihoafrické republiky 1977, když se ve vysoké rychlosti srazil se závodním maršálem Frederikem Jansenem Van Vuurenem.
9-

+0Komentář Navrhl/a:
-1Ne Hodně červených odkazů. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 10:50 (CEST)


4-ostatní -
Plastový vojáček
Vojenská patrola jištěná tankem.
Plastový vojáček je druh dětské hračky vyráběný z plastu a znázorňující postavu vojáka při různých bojových činnostech. Jedná se o poměrně rozšířenou hračku, která je vyráběna v široké škále velikostí v závislosti na věku dítěte, pro které by měla být určena. Tato hračka je oblíbená hlavně u chlapců, méně u dívek. Nejčastěji jsou vyráběny postavičky ve dvou velikostech, které jsou okolo 25 mm a 70 mm. Plastoví vojáčci jsou vyráběni v celé škále druhů a to jak od vojenských činností (granátník, velitel, samopalník, kulometčík, pěšák, minometčík atd.) tak i v celé řadě současných i historických armád (britská, americká, francouzská, sovětská, německá atd.). Mimo vojáčků se vyrábí i podpůrné vojenské vybavení jako jsou tanky, letadla, džípy, vrtulníky, děla, ale třeba také zátarasy, ploty, či vlajky. Jednotlivé armády od sebe bývají rozlišeny i barevně, takže se vyskytují vojáčci modří, zelení, hnědí, šedí atd.
5-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:24 (CEST)
+1Ano Zajímavá tématika, sympatické zpracování. --Vlout (diskuse) 26. 10. 2015, 01:07 (CET)
-1Ne Velmi krátká anotace. --OJJ, Diskuse 8. 11. 2015, 17:40 (CET)

4-ostatní -
Žehlení prsů
Nahřáté skořápky kokosového ořechu jsou jedním z nástrojů používaných k žehlení prsů
Žehlení prsů (anglicky Breast ironing) je praktika tělesné modifikace, během které jsou dospívajícím dívkám masírována a stlačována prsa nahřátými rozpálenými předměty s cílem prsa zploštit či zastavit jejich růst. Děje se tak od prvních náznaků růstu dívčích prsů (často již od 9 let) a zpravidla tak činí matky (ale i tety, či jiné ženské rodinné příslušnice) svým dcerám v domnění, že je tak uchrání od sexuálního obtěžování a znásilnění, v důsledku toho zabrání jejich předčasnému otěhotnění, které by poskvrnilo jméno rodiny, či aby jim umožnily studovat, namísto toho, aby byly těhotenstvím vnuceny do předčasných manželství. Provádí se mezi některými kmeny v částech západoafrického Kamerunu, kde se chlapci a muži mohou domnívat, že růst prsou u dívky znamená, že je dostatečně zralá na pohlavní styk. Mimo Kamerun jsou méně často zmiňovány státy jako Čad, Togo, Benin či Rovníková Guinea. Mezi nejčastěji používané nástroje při této tělesné modifikaci patří dřevěné moždířové paličky, které jsou za normálních okolností používány pro otloukání hlíz. Mezi další patří banány, skořápky kokosového ořechu, kameny, naběračky, stěrky a kladiva, které jsou nahřívány nad žhavým uhlím či nad ohněm.
1-

+0Komentář Navrhl/a:
+0Komentář Potenciálně rizikové téma s ohledem k názorům části komunity: násilí či tělesnost. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 16:28 (CEST)
+1Ano HlTo CZ (diskuse) 14. 3. 2016, 15:51 (CET)

3-Česko -
Metro v Praze
Souprava Ečs
Provoz pražského metra byl slavnostně zahájen právě před 40 lety - dne 9. května 1974, při příležitosti 29. výročí osvobození Rudou armádou. V tento den nastaly i další zásadní změny v pražské městské dopravě. Linkové vedení povrchové dopravy bylo přizpůsobeno metru. Byl ukončen provoz dvounápravových tramvají a zrušena trať z náměstí Hrdinů na Budějovické náměstí. V celé síti byl zaveden jednotný, nepřestupní tarif a zrušena funkce průvodčích. Jízdenky v povrchové dopravě si cestující označovali v děrovacích strojcích, do metra se vstupovalo skrz turnikety po vhození mince. Jízdné bylo jednotné – 1 Kčs. Slavnostnímu zahájení provozu byl přítomen generální tajemník Komunistické strany Československa KSČ Gustáv Husák, nezúčastnil se tehdy již těžce nemocný prezident Ludvík Svoboda ani premiér Lubomír Štrougal. První trasa měla délku 6,7 km, devět stanic a provoz na ní zajišťovaly třívozové soupravy typu Ečs ze Sovětského svazu. Dějiny metra v Praze jsou ovšem mnohem starší. Od prvního návrhu stavby metra do zahájení provozu uplynulo téměř přesně třičtvrtě století.
9-

+0Komentář Navrhl/a: PetrS. 22. 4. 2014
-1Ne viz diskuze --Jana Lánová 4. 5. 2014

4-ostatní -
Lak na nehty
Lak na nehty
Lak na nehty je druh kosmetického líčidla, které se používá pro zvýraznění a zpevnění nehtů, vytvoření umělého lesku, změně barvy či vytvoření okrasného ornamentu. Aplikuje se pomocí malého štětečku na všechny prsty na rukou i nohou. Časté jsou tmavě rudé barvy laku, či bezbarvá varianta sloužící pouze k posílení lesku. Existuje celá škála barev, které je možné na nehtech i kombinovat od průhledné, žluté, červené, zelené, modré až po černou. Před aplikací laku by měly být nehty pořádně umyté, vyčištěné a usušené, aby lak dobře přilnul a neodloupával se. Pro delší životnost laku se dá využívat i podkladový lak na nehty. Současně se doporučuje nanášet lak ve dvou vrstvách s intervalem okolo jedné minuty, čímž se zlepší jeho přilnutí a výsledný vzhled. Během aplikace se lak roztírá pravidelně po celém nehtu až ke kůži a následně se nechává volně zaschnout (pokud již částečně zatuhl, je možné urychlit zasychání kmitavými pohyby končetiny). Lak na nehty se odstraňuje z nehtů za pomocí vaty a kosmetického odlakovače.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Chmee2 1. 6. 2008
-1Ne 2 mizerné zdroje v článku, rozhodně není čím se na hs chlubit --Jana Lánová 17. 1. 2015
-1Ne --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 14:59 (CEST)

4-ostatní -
Titanic
RMS Titanic opouští Southampton 10. dubna 1912.
RMS Titanic byl zaoceánský parník třídy Olympic patřící společnosti White Star Line. Ve své době to byl největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line – Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících[P. 1] a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky.

Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky.[P. 1] Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací.

Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Fried Marek (diskuse) 27. 8. 2015, 19:24 (CEST)
-1Ne Nekopírujte to bezmyšlenkovitě… Každopádně tenhle článek již na hlavní straně byl. --Marek Koudelka (diskuse) 27. 8. 2015, 19:37 (CEST)
-1Ne Článek byl na HS v roce 2006. Mohl by se dát i znovu, ale bylo by vhodné, aby k tomu bylo důvodem alespoň povýšení na DČ nebo NČ. A anotace potřebuje zásadní úpravy. --Bazi (diskuse) 27. 8. 2015, 19:44 (CEST)

3-Česko -
Starokladrubský kůň
Starokladrubský bělouš v šestispřeží
Starokladrubský kůň je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát, jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Tento hřebčín je nejstarším v Evropě a jedním z nejstarších fungujících hřebčínů vůbec. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník.
Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a staroitalskými (neapolskými) hřebci. Od 17. století byla vedena plemenná kniha, ve které bylo zaznamenáno přes 1 000 kusů starokladrubských koní. Někteří z nich měli údajně výšku v kohoutku 2 m, i když současní koně jsou menší. Za sedmileté války hřebčín vyhořel a přestože koně byli včas evakuováni, bylo zničeno mnoho dokumentů o šlechtění a chovu starokladrubských koní. Císařovna Marie Terezie pak hřebčín zrušila, pak jej ale Josef II. znovu obnovil. Po vzniku samostatného Československa se chov potýkal s mnoha problémy, protože koně byli vnímáni jako symbol habsburské monarchie.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Leome 323 ♥ (diskuse) 23. 9. 2015, 15:51 (CEST)
+1Ano DČ ani NČ to sice není, ale český kůň na cswiki, dlouhý úvod, nevidím problém. 👍 OJJ, Diskuse 23. 9. 2015, 15:57 (CEST)
-1Ne Skvělé téma, ale článek by si ještě zasloužil vylepšení. Zdrojováno různými weby, sekce Charakter a Ocenění zcela nezdrojované. --Bazi (diskuse) 20. 10. 2015, 01:29 (CEST)

4-ostatní 2015-48
Tutanchamon
Tutanchom - posmrtná maska
Tutanchamon byl egyptská král a jeho jméno je známé po celém světě. K poznání egyptologie napomohlo otevření Tutanchamonovy hrobky 25.listopadu 1922 britským egyptologem Howardem Carterem. Bohatství, které obsahovala Tutanchamonova hrobka, budí emoce dodnes a egyptologové stále z bohatství ukrytém v hrobce čerpají vědecké poznatky o starověkém Egyptě.

Faraon vládl 10 let a hrobka obsahovala kompletní pohřební výbavu, která je dnes vystavena v muzeum v Káhiře. Výbava se skládala z nejrůznějších věcí, určených pro posmrtnou potřebu. Byly nalezeny nádoby s oleji, vodou, vínem i potraviny. Byly nalezeny truhlice s oděvy i truhlice naplněné šperky, ale také sošky, luky i šípy. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem a tělo krále Tutanchamona bylo v několika rakvích.

Howard Carter zpracovával nalezené předměty z Tutanchamonovy hrobky do konce svého života. Hrobku a nalezené předměty popsal ve třech svazcích a svoje rukopisy opatřoval nákresy, náčrty i kresbami. Zemřel v roce 1939 a svoje rukopisy nestihl plně dokončit. Jeho dílo je k dispozici badatelům a nadšeným egyptologům stále.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Jani Šibalová 10. 10. 2015, 15:11‎
-1Ne Nedokonalá anotace, ale hlavně nereprezentativní článek vyžadující úpravy. --Bazi (diskuse) 12. 10. 2015, 01:37 (CEST)
-1Ne Námět sice dobrý, ale málo řádkových referencí --OJJ, Diskuse 29. 10. 2015, 10:06 (CET)




2-Dobrý článek -
Bible Melantrichova
Titulní list Melantrichovy Bible České (1570)
Bible Melantrichova patří k nejvýznamnějším vydáním Biblerenesančních Čechách. Její význam spočívá jak ve velmi vysokém nákladu, který vedl též k velkému rozšíření této Bible, tak v její vysoké umělecké a typografické úrovni. Za Melantrichova života byla tato Bible vydána sedmkrát, resp. čtyřikrát či pětkrát. Melantrichova bible patří k českým utrakvistickým vydáním, ale Melantrich zcela plánovitě přihlížel i k potřebám a požadavkům katolické strany a také luteránů. Kromě celé Bible Melantrich třikrát vydal i samotný Nový zákon. První vydání Melantrichovy bible bylo dokončeno 11. dubna 1549 a vyšlo v tiskárně umírněného katolíka Bartoloměje Netolického jako společný podnik Netolického a Melantricha. Iniciátorem byl humanisticky zaměřený Melantrich, zatímco Netolický poskytl finanční a právní zázemí, neboť Melantrich v té době jako utrakvista nesměl provozovat tiskárnu. Revizi Nového zákona s použitím řeckého originálu a jazykovou modernizaci provedl Melantrichův bývalý spolužák na Pražské univerzitě Sixt z Ottersdorfu. Ten také doplnil vlastní biblický text historickým přehledem Putování svatého Pavla a Melantrich sepsal Předmluvu k pobožnému čtenáři. Vydání obsahuje též pět celostránkových ilustrací, deset druhů iniciál, bordur, vinět a dalších ozdobných grafických prvků. Jak dokládá řada dotisků či nových vydání Melantrichovy Bible, byl o ni přes poměrně vysokou cenu podobně rozsáhlých knih veliký zájem.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Bazi (diskuse) 31. 12. 2015, 12:53 (CET)


2-Dobrý článek -
Dějiny koncernu Baťa
Tomáš Baťa (1876–1932)
Dějiny koncernu Baťa se začaly psát 21. září 1894. V květnu 1931 se z dosavadní veřejné obchodní společnosti stala akciová společnost, jediným akcionářem byl Tomáš Baťa a po jeho tragické smrti v červenci 1932 jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Původní zlínský obuvnický závod – znárodněný v květnu 1945 – existuje pod označením Svit, ačkoliv dnes již nevyrábí. Současná firma Baťa, jež působí i v České republice, je pobočkou té části koncernu, která se po druhé světové válce nacházela mimo země socialistické soustavy a vyvíjela se nadále pod vedením rodiny Baťů. Společnost Baťa má dnes čtyři obchodní jednotky: Bata Europe se sídlem ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa se sídlem v Singapuru, Bata Latin America se sídlem v Ciudad de México a Bata North America se sídlem v kanadském Torontu. Pro firmu pracuje necelých padesát tisíc zaměstnanců.
9-

+0Komentář Navrhl/a: Bazi (diskuse) 5. 1. 2016, 14:44 (CET)
-1Ne Příliš krátká anotace, po rozšíření ProPro Pro , ale zatím takhle. --OJJ, Diskuse 26. 3. 2016, 11:20 (CET)

2-Dobrý článek -
Souhvězdí Severní koruny
Souhvězdí Severní koruny a Herkula ve hvězdném atlasu Urania Minor (1825)
Severní koruna je malé souhvězdí v severní části hvězdné oblohy. Jméno souhvězdí je inspirované jeho tvarem, nejjasnější hvězdy souhvězdí tvoří nepříliš dokonalý půlkruh. Je severním protějškem Jižní koruny. Je jedním z 48 souhvězdí, které uvádí ve svém díle z 2. století Almagest řecký astronom Ptolemaios a je jedním z 88 moderních souhvězdí. V antické mytologii je Severní koruna čelenkou či královskou korunou Ariadny, dcery řeckého krále Minóa a manželky boha Dionýsa. Po její smrti čelenku Dionýsos vyhodil na hvězdnou oblohu, aby ji již žádná jiná žena nemohla nosit. V jiných kulturách souhvězdí zpodobňuje orlí hnízdo či medvědí doupě. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Gemma (α CrB) o hvězdné velikosti 2,2m. Žlutá proměnná hvězda R Coronae Borealis je veleobrem 6. hvězdné velikosti, a její jasnost se snižuje v nepravidelných intervalech až na 14. hvězdnou velikost. Hvězda vyvrhuje obrovská mračna plynů bohatá na uhlík, která ji zastiňují a způsobují pokles jasnosti. Je chudá na vodík a probíhá v ní termonukleární fúze z helia na uhlík. T Coronae Borealis patří mezi neobvyklé proměnné hvězdy známé opakujícím se zjasněním. Obvykle má hvězdnou velikost 10m, při svém posledním zjasnění v roce 1946 byla 2. hvězdné velikosti. Jedná se o těsný dvojhvězdný systém skládající se z červeného obra spektrálního typu M3 s hmotností přibližně 0,7 hmoty našeho Slunce a bílého trpaslíka přibližně 1,35násobku sluneční hmotnosti. ADS 9731 a Sigma Coronae Borealis (σ CrB) jsou hvězdné systémy, které se skládají z šesti a pěti složek. Z objektů hlubokého vesmíru je nejvýraznější vysoce koncentrovaná kupa galaxií Abell 2065 ve vzdálenosti jedné miliardy světelných let od Sluneční soustavy. Obsahuje více než 400 členů, a je sama součástí nadkupy galaxií v souhvězdí Severní koruny.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Mirek256 27. 1. 2016, 16:43 (CET)
+1Ano Proč ne, pěkný článek. OJJ, Diskuse 21. 8. 2016, 19:17 (CEST)

4-ostatní -
Konspirační teorie
Boží oko na jednodolarové bankovce
Konspirační teorie (spiklenecká teorie) je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů.

Konspirativistický názor předpokládá svět, který se řídí plánem. To se projevuje ve třech podstatných principech obsažených v téměř každé konspirační teorii:

  • Nic se neděje náhodně. Příčinou významných událostí nemůže být náhoda.
  • Zdání klame. Spiklenci důmyslně zakrývají svou identitu nebo činnost.
  • Všechno souvisí se vším. Skryté souvislosti lze odhalit propojením zdánlivě nesouvisejících informací.
První známou publikovanou konspirační teorií jsou Paměti ukazující dějiny jakobínství (Mémoires pour servir à l'histoire du Jacobinisme), jejichž první svazek vydal v roce 1798 jezuita Augustin Barruel, zpochybňuje zde spontánní průběh Francouzské revoluce. Všeobecně známý pamflet Protokoly sionských mudrců z roku 1903 pak popisuje židovské spiknutí, jehož cílem má být ovládnutí světa. V době, kdy byla masová média převážně státní vznikaly také konspirační teorie předpokládající využití politické cenzury, například popírání holocaustu. Konspirační teorie se před masovým rozšířením internetu a kabelové televize šířily hlavně tištěnou formou v okrajových malonákladových publikacích. Zejména Internet má na šíření konspiračních teorií velký vliv: nejen značně usnadňuje sdílení textů, ale také přispívá k tomu, že dosud oddělené konspirace se propojují do „superkonspirací“,, hiearchicky propojeného souboru spikleneckých teorií.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Chlebashořčicí
+0Komentář Článek se dnes otřásl v základech (přidaná psychologie, sociologie a demografie) Chlebashořčicí

4-ostatní -
Gravitační vlna
Schéma gravitačních vln vyvolávané dvěma vzájemně obíhajícími hmotnými objekty (hvězdy, černé díry)
Gravitační vlna je fluktuace zakřivení časoprostoru, které se šíří jako vlna rychlostí světla. Jde tedy o vlny křivosti časoprostoru. Předpovězeny byly Albertem Einsteinem jako důsledek jeho obecné teorie relativity. První pozorování gravitačních vln proběhlo 14. září 2015 na americkém detektoru LIGO, i když nepřímé důkazy byly předloženy již dříve.

Gravitační vlny vznikají při vzájemném pohybu těles v gravitačním poli, jejich významnými zdroji jsou však především těsné binární systémy kompaktních hvězd v konečném stádiu jejich vývoje (černých děr, neutronových hvězd), výbuchy supernov a srážky černých děr. Zdrojem gravitačních vln tedy může být určitý nerovnoměrný pohyb hmoty, ke kterému dochází v relativně malé oblasti prostoru.

Gravitační vlny přenášejí energii, která je ekvivalentní hmotnosti. Tato energie tedy opět působí jako zdroj gravitačního pole. Z toho důvodu se také budou dvě gravitační vlny při svém setkání vzájemně ovlivňovat, např. se budou rozptylovat. Tím se gravitační vlny odlišují např. od vln elektromagnetických, které nepřenášejí elektrický náboj, proto také při setkání dvou elektromagnetických vln nedochází k jejich ovlivnění (obě elektromagnetické vlny vzájemně projdou, aniž o sobě vědí).
5-

+0Komentář Navrhl/a: Dvorapa (diskuse) 13. 3. 2016, 22:29 (CET)
+1Ano Aktuální téma HlTo CZ (diskuse) 14. 3. 2016, 15:47 (CET)
-1Ne V tomto stavu ne. Hodně odkazů na rozcestníky a přesměrování. Po nápravách klidně--OJJ, Diskuse 26. 3. 2016, 11:22 (CET)

2-Dobrý článek -
Dingo
Dingo chovaný v zoo
Dingo (Canis dingo), také pes dingo, je australská psovitá šelma, dříve často označovaná latinským názvem Canis lupus dingo, tedy jako poddruh vlka obecného. Přestože dingové jsou divoce žijící zvířata, v Austrálii je možné najít i domestikované jedince nebo jejich křížence.

Dingo žije na pouštích, travnatých porostech i okrajích lesů. Běžně obývá také opuštěné králičí nory nebo podobné podzemní prostory v blízkosti zdrojů vody. Je to největší suchozemská šelma v Austrálii a hraje důležitou roli jako vrcholový predátor. Řada australských farmářů v něm ovšem vidí především škůdce, který stojí za útoky na hospodářská zvířata, obzvláště pak na ovce. Dingové však loví hlavně králíky, klokany či krysy – regulace těchto často přemnožených zvířat farmářům naopak může pomoci. Hrají významnou roli v kultuře domorodých Australanů (Austrálců). Vystupují jako aktéři v řadě příběhů a jsou zpodobňováni i při různých obřadech. Jejich vyobrazení najdeme na skalních rytinách i jeskynních malbách. Pravděpodobně stojí za vyhynutím vakovlků tasmánských (Thylacinus cynocephalus) na australské pevnině před 2 000 lety, ačkoli nedávná studie tento názor zpochybňuje.

Dingové mají poměrně širokou hlavu, špičatý a krátký čenich a vztyčené ušní boltce. Barva očí se pohybuje od žluté přes oranžovou až po hnědou. Špičáky jsou dlouhé a ostré. Ocas je dlouhý, hustě osrstěný. Čistokrevní jedinci mají na tlapách a ocase bílé chlupy. Právě ocas při dorozumívání s jinými zvířaty, nejčastěji jinými dingy nebo psy, hraje důležitou roli.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Leome 323 ♥ (diskuse) 17. 3. 2016, 21:13 (CET)
+1Ano Proč ne --OJJ, Diskuse 26. 3. 2016, 11:21 (CET)

4-ostatní -
Karakal
Odrostlé kotě karakala
Karakal (Caracal caracal, dříve Felis caracal) je kočkovitá šelma střední velikosti. Žije v Africe a jihozápadní Asii. Je podobný severněji žijícímu rysovi, proto někdy bývá nazýván pouštní rys nebo africký rys, ale není s ním úzce spřízněn. Délka těla dosahuje 60–105 cm plus 20–34 cm ocas, výška v kohoutku 40–50 cm. Hmotnost se pohybuje od 5,2 do 20 kg. Zbarvením srsti připomíná pumu či lva. Loví zvířata malé a střední velikosti, především hlodavce, damany, menší gazely a různé ptáky. Když může, zabíjí i domácí zvířata až do velikosti kozy. Jeho jméno pochází z tureckého slova „karakulak“, což znamená „černé ucho“. Ačkoliv dochází k fragmentaci areálu a místně může být šelma ohrožena vymizením, celkově jde o početné zvíře hodnocené podle norem IUCN jako málo dotčené. Na rozdíl od mnoha jiných koček preferuje karakal otevřenou krajinu a je schopen tolerovat podstatně sušší podmínky než jeho příbuzný serval. V potravě není vybíravý a na svém jídelníčku má velmi pestrou škálu živočichů. Ačkoliv je poměrně malý, dokáže ulovit i kořist 2–3 krát těžší, než je sám (zhruba do 50 kg). Útočí rychlým sprintem na krátkou vzdálenost. Loví-li ptáky, je schopen vysokých výskoků s akrobatickými obraty. V Persii a Indii byli karakalové chováni pro zábavu. Lidé je cvičili v chytání zajíců a ptáků a pak mezi nimi pořádali závody. Někdy je vypouštěli mezi hejno holubů, přičemž předtím se uzavíraly sázky, kolik jich skolí. Prý jich dokázali zabít až 12 předtím, než ptáci ulétli. Karakalové jsou většinou samotáři, ale výjimečně spolu mohou nějakou dobu žít i dva dospělí jedinci a to zřejmě i mimo období páření. Každý jedinec má vlastní teritorium. Jeho velikost se liší podle toho, zda jde o samici nebo samce. Samci mají obvykle větší území. V sušších oblastech s menší koncentrací kořisti jsou teritoria větší.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Whitesachem (diskuse) 26. 3. 2016, 11:11 (CET)
+1Ano Spíš někdy na léto. Letmým pohledem mi přijde OK, dobře ozdrojované. Proč ne. --OJJ, Diskuse 26. 3. 2016, 11:16 (CET)

2-Dobrý článek -
Žralok lagunový
Žralok lagunový na kresbě z roku 1838
Žralok lagunový, známý také pod synonymy žralok bělocípý, žralok bělošpicí a žralok útesový (Triaenodon obesus), je druh žralokačeledi modrounovití (Carcharhinidae) a jediný druh monotypického rodu Triaenodon. Vyznačuje se štíhlým tělem se širokou hlavou, velkýma oválnýma očima se svislými zorničkami a stejnoměrným bílým zbarvením špiček hřbetní a ocasní ploutve. Je jedním z nejčetnějších žraloků korálových útesů v areálu svého výskytu, který zahrnuje Indo-Pacifik od východní Afriky až k pobřeží Střední Ameriky. V Severní Karolíně byly nalezeny zkameněliny tohoto druhu z období třetihor (miocén), což naznačuje, že před několika miliony let žil i v Atlantském oceánu, v současné době se zde však nevyskytuje. Žije v blízkosti mořského dna v hloubkách od 8 do 40 metrů. Většinu dne tráví odpočinkem. Na rozdíl od žraloků z rodu Carcharhinus a příbuzných rodů, kteří musejí neustále plavat, aby jim voda omývala žábry, dovede čerpat kyslík z vody do žaber, i když leží na mořském dně. V noci loví ve skupinách ryby, korýše a hlavonožce. Díky podlouhlému tělu se dostane i do menších štěrbin a pátrá zde po potravě. Na rozdíl od žraloka černoploutvého a žraloka běloploutvého nepreferuje, pokud musí potravu žrát ve společnosti ostatních. Často se vyskytuje na stále stejném místě, které dlouhodobě neopouští nebo se do něj pravidelně navrací. Je živorodý, samice po březosti trvající nejméně 5 měsíců porodí jedno až šest mláďat. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody jde o téměř ohrožený druh. Nebezpečí představuje především velký tlak na žraloky lagunové ze strany rybolovu a jejich pomalé rozmnožování s malými vrhy. Žádná zvláštní opatření na ochranu tohoto druhu zatím nebyla ustanovena a je tedy třeba jej považovat za potenciálně ohrožený.
5-

+0Komentář Navrhl/a: OJJ, Diskuse 26. 3. 2016, 11:28 (CET)



4-ostatní -
Firefly (seriál)
Herci ze seriálu Firefly
Firefly je americký space westernový dramatický televizní seriál vytvořený scenáristou a režisérem Jossem Whedonem v produkční společnosti Mutant Enemy. Whedon zároveň u seriálu působil společně s Timem Minearem jako výkonný producent. V roce 2002 bylo odvysíláno 12 dílů, poté však byl seriál televizí Fox zrušen. Zbylé tři natočené epizody se dočkaly premiéry v následujícím roce v zahraničí.

Děj Firefly je umístěn do roku 2517, kdy lidstvo žije v novém hvězdném systému. Seriál sleduje dobrodružství skupiny odpadlíků na Serenity, vesmírné transportní lodi třídy Firefly. Na tomto plavidle žije devět postav v čele s kapitánem Malcolmem Reynoldsem (Nathan Fillion), veteránem z nedávné občanské války, v níž bojoval za poraženou stranu. Ten chce být i nadále nezávislý na centrální vládě, v čemž ho podporuje i jeho posádka, tvořená většinou lidmi žijícími a pohybujícími se na periferii tamní společnosti, mezi pašeráky, zloději a chudými kolonizátory a osadníky na okrajích hvězdného systému. Ústřední federální mocnost zvaná Aliance, jejíž vojska ve válce vyhrála, je mixem dvou odlišných kultur, neboť vznikla spojením dvou pozemských supervelmocí, Spojených států amerických a Číny.

Navzdory svému krátkému životu bývá seriál označován za kultovní; vydobyl si i silnou fanouškovskou základnu, která jej také výrazně podpořila při následném vydání na DVD. Díky tomu se studio Universal Pictures rozhodlo natočit celovečerní film Serenity, který měl premiéru v roce 2005, navazuje na seriál a uzavírá některé jeho dějové linie. Značka Firefly se kromě seriálu a filmu rozšířila i do jiných oblastí, začala vznikat komiksová série Serenity s navazujícími příběhy, jsou vydávány také další publikace a hry.
5-

+0Komentář Navrhl/a: Harold (diskuse) 12. 6. 2016, 19:13 (CEST)


2-Dobrý článek -
Vaňov
Pohled na Vaňov (vpravo) směrem od Ústí nad Labem.
Vaňov je část statutárního a krajského města Ústí nad LabemČeské republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se asi tři kilometry jižně od centra města v Českém středohoří na levém břehu řeky Labe. Jeho katastrální území se rozkládá na 2,53 km2 v nadmořské výšce od 140 do 480 m n. m. K roku 2011 zde žilo 792 obyvatel.

Vznikl jako sídlo typu okrouhlice v 9. až 10. století, avšak první písemná zmínka pochází až z roku 1293. V letech 1350 až 1848 náležel královskému městu Ústí nad Labem. Levý břeh Labe byl na Ústecku historicky průmyslovější; během 19. a 20. století se ve Vaňově nacházela barvírna textilu a závod na výrobu panelů. Součástí Ústí nad Labem se stal opět v roce 1980. Na počátku 21. století jsou zde zastoupeny služby motoristům a průmysl stavebních hmot. Prochází jím dvě celostátně významné dopravní komunikace, silnice I/30, spojující Ústí nad Labem s dálnicí D8, a železniční trať číslo 090/091, která je součástí I. národního tranzitního železničního koridoru. V severní části území se nachází Vaňovský přístav, který se řadí mezi nejvyužívanější přístavy severních Čech.

Celé katastrální území Vaňova náleží do velkoplošného zvláště chráněného CHKO České středohoří a mimo to je jeho součástí evropsky unikátní národní přírodní památka Vrkoč, která je jedinečná specifickou sloupcovou odlučností čediče. V blízkosti Vrkoče se na Podlešínském potoce nachází Vaňovský vodopád, který je s 12 metry největším vodopádem Českého středohoří.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Faigl.ladislav (diskuse) 13. 7. 2016, 19:10 (CEST)
+1Ano --Bazi (diskuse) 20. 7. 2016, 15:33 (CEST)

2-Dobrý článek -
Brná (Ústí nad Labem)
Brná na bližším břehu v údolí Labe.
Brná je část statutárního a krajského města Ústí nad LabemČeské republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-Střekov. Nachází se asi pět kilometrů jižně od centra města v Českém středohoří na pravém břehu řeky Labe. Její katastrální území se rozkládá na 4,24 km2 v nadmořské výšce od 140 do 626 m n. m. K roku 2011 zde žilo 1 179 obyvatel.

Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1057 a od středověku se ve vsi kromě běžných zemědělských produktů pěstovalo ovoce a vinná réva. Významněji se Brná začala rozvíjet až v 19. století, během něhož se stala rekreačním zázemím Ústí nad Labem. Agrární charakter si udržela až do konce 50. let 20. století, kdy na rozparcelovaných pozemcích zaniklého jednotného zemědělského družstva začala mohutná výstavba rodinných domů a rekreačních objektů. V roce 1980 se Brná stala součástí Ústí nad Labem a od té doby je jeho rezidenční a rekreační oblastí.

Brnou prochází silnice II/261 a železniční trať 072. Celé její katastrální území náleží do velkoplošného zvláště chráněného CHKO České středohoří a mimo to je její součástí přírodní rezervace Sluneční stráň. Od roku 1931 je při řece Labi v provozu termální koupaliště o několika bazénech. Mezi místní pamětihodnosti patří kaple svaté Anny, která dříve stávala v centru vsi a je kulturní památkou.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Faigl.ladislav (diskuse) 13. 7. 2016, 19:24 (CEST)
+1Ano --Bazi (diskuse) 20. 7. 2016, 15:01 (CEST)

1-Nejlepší článek 2016-40
Sára Aaronsohnová
Sára Aaronsohnová
Sára Aaronsohnová (6. ledna 1890 Zichron Ja'akov9. října 1917 tamtéž) byla jedním z vůdců židovské špionážní sítě Nili, založené v roce 1915 v Palestině za účelem podpory Spojeného království v boji proti Osmanské říši během první světové války. Skupina, zformovaná kolem jejího bratra a vědce Aarona Aaronsohna, dokázala shromáždit rozsáhlé množství zpravodajských informací o rozmístění tureckých vojsk, politické a ekonomické situaci v zemi a mnohé další. Od června 1916, v době bratrovy nepřítomnosti, koordinovala a zprostředkovaně řídila veškeré aktivity skupiny v palestinské a libanonské oblasti. Od členů skupiny shromažďovala získané informace, které dále analyzovala a po zakódování posílala na britské velitelství v Káhiře. V září 1917 došlo ke dvěma incidentům, které vedly k odhalení skupiny a zatčení většiny jejich členů 2. října. Ti byli následně mučeni, aby vyzradili své spolupracovníky. Aaronsohnová vzala všechnu vinu na sebe a odmítala cokoliv prozradit. Po třech dnech útrap, kdy měla být převezena k dalšímu výslechu do Nazaretu, se z obavy, že by již nemusela další mučení vydržet, rozhodla ukončit svůj život. Dne 5. října se pod záminkou převlečení zkrvaveného oblečení nechala stráží odvést do domu své rodiny. Zatímco vojáci čekali před domem, napsala dopis na rozloučenou a ukrytým revolverem se pokusila zabít. Smrt nebyla okamžitá a zraněním podlehla o čtyři dny později, 9. října 1917. Informace, které se Nili po navázání spolupráce podařilo Britům předat, zásadně přispěly k britskému vojenskému vítězství nad Osmanskou říší v Palestině. Přestože se od roku 1935 u jejího hrobu v Zichron Ja'akovu každoročně konají vzpomínkové akce, plnohodnotného uznání se jí i skupině Nili dostalo až o desítky let později, po šestidenní válce v roce 1967. Kolem Aaronsohnové vznikl až určitý kult a vysloužila si označení židovská Johanka z Arku a hrdinka Nili.
1-

+0Komentář Navrhl/a: Faigl.ladislav (diskuse) 13. 7. 2016, 20:31 (CEST)
+1Ano Ale navrhuji vyčkat do příštího roku, kdy se výročí úmrtí zakulatí. --Bazi (diskuse) 20. 7. 2016, 14:06 (CEST)

2-Dobrý článek -
Majna Rothschildova
Majna Rothschildova v zoo ve Wisconsinu
Majna Rothschildova (Leucopsar rothschildi) je druh pěvcečeledi špačkovití (Sturnidae) a rodu Leucopsar. Popsal jej Erwin Streseman v roce 1912. Vyskytuje se na BaliIndonésii, vysazena byla na ostrově Nusa Penida. Obývá především tropické vlhké opadavé lesy s travnatým porostem, ale i savany porostlé stromy či akáciové lesy nebo mangrovníkové bažiny. Měří do 25 cm, ocas dosahuje délky 7,9−8,8 cm. Hmotnost se odhaduje na 70 až 115 g. Mimo černých konců křídel a ocasu a modrého okruží kolem očí má majna Rothschildova bílé zbarvení. Samci mají na hlavě chocholku z peří, kterou vztyčují v době rozmnožování. Jde o monogamní druh, který si staví hnízdo 4 až 10 m nad zemí. Snáší dvě až tři vejce. Potravu tvoří pestrá škála jídla, od bobulí po hmyz. Majny Rothschildovy se probouzejí krátce po svítání, ráno tráví u břehů vodních toků, poté se přesouvají do korun stromů a do odpoledne zůstávají skryté. Jsou citlivé na déšť: jakmile začne pršet, ukrývají se do lesního podrostu. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je majna Rothschildova kriticky ohrožený druh a patří mezi nejohroženější ptačí druhy světa (co se výskytu v přírodě týče). V roce 2008 žilo na Bali kolem 50 jedinců. Nebezpečí pro ně představuje úbytek přirozeného prostředí a především lov. Přežití druhu jako takového je zajištěno díky velkému počtu jedinců, kteří se snadno rozmnožují v zajetí – dle IUCN zde žije asi 1 000 jedinců. Všichni legálně chovaní jedinci jsou registrováni a část z nich je vypouštěna do volné přírody.
1-

+0Komentář Navrhl/a: OJJ, Diskuse 19. 7. 2016, 09:52 (CEST)
+1Ano Vypadá použitelně. --Bazi (diskuse) 20. 7. 2016, 13:44 (CEST)

2-Dobrý článek -
Nebelung
Nebelung
Nebelung je původem americké plemeno kočky vyšlechtěné z ruské modré kočky. O vyšlechtění plemene se v 80. letech 20. století zasloužila americká chovatelka Cora Cobbová. Jako první nebelung je uváděn kocour Siegfried, jenž se narodil domácí kočce jejího syna a jako jediné kotě z vrhu měl dlouhou srst. Roku 1986 se spářil se svou sestrou z následujícího vrhu, jež dostala jméno Brunhilda, a narodila se jim modrá koťata. Po sepsání plemenného standardu společně s odborníkem z The International Cat Association (TICA) byl nebelung touto organizací uznán jako nové plemeno v roce 1987, další velké organizace jako Fédération Internationale Féline či Cat Fanciers' Association plemeno zatím neuznaly. Název nebelung pochází z němčiny a znamená mlžná bytost.

Nebelung je středně velká kočka vážící průměrně 2,25–5 kg. Tělo je dlouhé a dobře osvalené. Středně dlouhá, jemná a hustá srstpodsadou je jednotně šedá, plemeno díky ní, vyjma stříbřitého tippingu (zbarvení konečků srsti), připomíná ruskou modrou kočku. Plemeno je hravé, ale zdrženlivé; zatímco se svým majitelem může navázat silná pouta, cizích lidí se obvykle bojí.

Péče o nebelunga je snadná. Vhodné je pravidelně pročesávat srst alespoň jednou týdně, avšak není to bezpodmínečně nutné. Dlouhodobější vystavování slunečnímu záření způsobuje hnědnutí modré srsti. Mimo to vyžaduje také pravidelné sportovní vyžití. Obecně u nových plemen jejich menší genofond společně s křížením se starším plemenem (v případě nebelunga s ruskou modrou kočkou) může být zdrojem různých dědičných chorob. U nebelungů však nejsou známy žádné pro ně typické zdravotní problémy, v tomto směru je ale zjištěno jen málo informací.
5-

+0Komentář Navrhl/a: OJJ, Diskuse 21. 8. 2016, 19:04 (CEST)