Pyroklastický proud
Pyroklastický proud označovaný také jako žhavé mračno (fr. nuée ardente) je často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí.
Jde o pohyblivou, fluidizovanou směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, s teplotou od 100 do 1100 °C, pohybující se (podobně jako lavina) po sopečném svahu dolů velkými rychlostmi (150–700 km/h).[1] Těmito vlastnostmi je jednou z nejvíce devastujících forem sopečné činnosti. Pyroklastické proudy se vyskytují při explozivních erupcích viskózního magmatu.
Příčiny vzniku[editovat | editovat zdroj]
Příčiny vzniku pyroklastických proudů jsou následující:
- Kolaps mraku plynů a popela (peléeský typ erupce). Pokud tlak exploze není dostatečný k vytlačení mraků popele vysoko do atmosféry (pliniovský typ erupce), vyvržený materiál padá a teče dolů po svazích sopky.
- Kolaps sopečného dómu a jeho následný rozpad.
- Zničení části sopky při velké explozi.
- „Zpěnění“ lávy během procesu jejího odplynění při erupci.
Nebezpečí pyroklastických proudů[editovat | editovat zdroj]
Pyroklastické proudy jsou velmi nebezpečný jev, daleko nebezpečnější než samotná tekoucí láva (pro obrovskou teplotu a rychlost). Mohou způsobit rozsáhlé požáry, či usmrtit člověka během několika sekund. Na moři mohou vyvolat velké vlny tsunami.
Pyroklastický proud se může pohybovat po vodě. To bylo pozorováno a popsáno již při výbuchu sopky Krakatoa v roce 1883, kdy pyroklastický proud ze sopky dosáhl i přes 40 km vzdálené pobřeží Sumatry. Při výbuchu karibské sopky Soufrière Hills v roce 1997 byl nafilmován pyroklastický proud putující do vzdálenosti asi 1 km od pobřeží. Podle studie německé univerzity v Kielu při styku s vodou se potopí těžší částice, voda se začne horkem vypařovat, a odlehčený proud popela a plynů poháněný párou se pohybuje ještě rychleji než předtím na pevnině. [2][3]
Z katastrof způsobených pyroklastickými proudy se dají uvést nejznámější:
- zničení města Pompeje v roce 79 při erupci sopky Vesuv v Itálii;
- erupce Krakatoy v roce 1883 dala vzniknout nejrozsáhlejším známým pyroklastickým proudům, které pravděpodobně vyvolaly i vlny tsunami. Při katastrofě utonulo nebo bylo sežehnuto na 36 000 lidí a zničeny stovky vesnic;
- exploze sopky Mont Pelée v Karibiku v roce 1902, která zabila téměř 30 tisíc lidí.[4] Teplota mračna byla odhadnuta na 1100 °C (podle částečně roztavených skleněných artefaktů).
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- V roce 1963 astronom NASA, Winifred Cameron, naznačil, že klikatá údolí na povrchu Měsíce (např. Scroterovo údolí) mohla být zformována měsíční obdobou zemských pyroklastických proudů.
- Oběti, které jsou pohlceny pyroklastickým proudem, neshoří, ale jsou „zmrazeny v čase“, promění se v sochy zachycující poslední okamžiky jejich života.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://pubs.usgs.gov/gip/msh//pyroclastic.html
- ↑ http://cat.inist.fr/?aModele=afficheN&cpsidt=14575991
- ↑ How Volcanoes Work [online]. San Diego State University, 10.10.2000 [cit. 2018-07-21]. Kapitola KRAKATAU, INDONESIA (1883). Dostupné online. (anglicky)
- ↑ (anglicky)Arthur N. Strahler (1972), Planet Earth: its physical systems through geological time.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- (anglicky) Sigurdson, Haraldur: Encyclopedia of volcanoes. Academic Press, str 546–548. ISBN 0-12-643140-X
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pyroklastický proud na Wikimedia Commons - (anglicky)Definice podle USGS
- (anglicky)Pyroclastic flow videos
