Pyroklastický proud

Pyroklastický proud, sbíhající po svahu kompozitní sopky Mayon na Filipínách, při erupci v roce 2018.

Pyroklastický proud označovaný také jako žhavé mračno (fr. nuée ardente) je často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí.

Jde o pohyblivou, fluidizovanou směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, s teplotou od 100 do 1100 °C, pohybující se (podobně jako lavina) po sopečném svahu dolů velkými rychlostmi (150–700 km/h). Těmito vlastnostmi je jednou z nejvíce devastujících forem sopečné činnosti. Od roku 1500 mají na svědomí okolo 91 tisíc životů (33% z celkového počtu obětí), což z nich dělá nejnebezpečnější projev vulkanické aktivity. Pyroklastické proudy se vyskytují při explozivních erupcích viskózního magmatu.

Příčiny vzniku

Příčiny vzniku pyroklastických proudů jsou následující:

• Kolaps mraku plynů a popela (peléeský typ erupce). Pokud tlak exploze není dostatečný k vytlačení mraků popele vysoko do atmosféry (pliniovský typ erupce), vyvržený materiál padá a teče dolů po svazích sopky.
• Kolaps sopečného dómu a jeho následný rozpad.
• Zničení části sopky při velké explozi.
• „Zpěnění“ lávy během procesu jejího odplynění při erupci.

Nebezpečí pyroklastických proudů

Pozůstatky železobetonové konstrukce budovy zasažené pyroklastickým proudem během výbuchu sopky El Chichon v Mexiku, 1982.

Pyroklastické proudy jsou velmi nebezpečný jev, daleko nebezpečnější než samotná tekoucí láva (pro obrovskou teplotu a rychlost). Mohou způsobit rozsáhlé požáry, či usmrtit člověka během několika sekund. Na moři mohou vyvolat velké vlny tsunami.

Pyroklastický proud se může pohybovat po vodě. To bylo pozorováno a popsáno již při výbuchu sopky Krakatoa v roce 1883, kdy pyroklastický proud ze sopky překonal 40 km vodní plochy Sundského průlivu a ještě stačil proniknout několik kilometrů do vnitrozemí ostrova Sumatry, kde zahubil více než 4 tisíce lidí. Při výbuchu karibské sopky Soufrière Hills v roce 1997 byl nafilmován pyroklastický proud putující do vzdálenosti asi 1 km od pobřeží. Podle studie německé univerzity v Kielu při styku s vodou se potopí těžší částice, voda se začne horkem vypařovat, a odlehčený proud popela a plynů poháněný párou se pohybuje ještě rychleji než předtím na pevnině.

Z katastrof způsobených pyroklastickými proudy se dají uvést nejznámější:

• zničení města Pompeje v roce 79 při erupci sopky Vesuv v Itálii;
• erupce Krakatoy v roce 1883 dala vzniknout nejrozsáhlejším známým pyroklastickým proudům, které pravděpodobně vyvolaly i vlny tsunami. Při katastrofě utonulo nebo bylo sežehnuto na 36 000 lidí a zničeny stovky vesnic;
• exploze sopky Mont Pelée v Karibiku v roce 1902, která zabila téměř 30 tisíc lidí. Teplota mračna byla odhadnuta na 1100 °C (podle částečně roztavených skleněných artefaktů).

Pyroklastické proudy mají na svém kontě dlouhou řadu vědců a vulkanologů, které zaskočily leckdy i v místech, která dotyční považovali za bezpečná. Patří mezi ně Plinius starší, kterého zabila tatáž erupce Vesuvu, která pohřbila Pompeje, David A. Johnston, kterého zabila erupce sopky Mount St. Helens na „bezpečné“ pozorovatelně vzdálené 8 km od sopky, a manželé Krafftovi a Harry Glicken, kteří spolu s dalšími 41 lidmi zahynuli při pozorování erupce sopky Unzen.

Zajímavosti

• V roce 1963 astronom NASA, Winifred Cameron, naznačil, že klikatá údolí na povrchu Měsíce (např. Scroterovo údolí) mohla být zformována měsíční obdobou zemských pyroklastických proudů.
• Oběti, které jsou pohlceny pyroklastickým proudem, neshoří, ale jsou „zmrazeny v čase“, promění se v sochy zachycující poslední okamžiky jejich života.

Odkazy

Literatura

• (anglicky) Sigurdson, Haraldur: Encyclopedia of volcanoes. Academic Press, str 546–548. ISBN 0-12-643140-X

Související články

• Vesuv

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pyroklastický proud na Wikimedia Commons
• (anglicky) Definice podle USGS
• (anglicky) Pyroclastic flow videos

Autoritní data	NDL: 00577158