Brian Eno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brian Eno
Brian Eno 2015
Brian Eno 2015
Základní informace
Rodné jménoBrian Peter George St. John le Baptiste de la Salle Eno
Jinak zvanýEno
Narození15. května 1948 (75 let)
Woodbridge, Anglie
PůvodAnglieAnglie Anglie
Žánryexperimentální rock, art rock, glam rock, elektronická hudba, ambient
Povoláníhudebník, skladatel, producent
Nástrojesyntezátory, klávesy, klavír, varhany, saxofon, kytara, baskytara, bicí, perkuse, bicí automat
Aktivní roky1970–dosud
VydavateléIsland, Polydor, EG, Obscure, Opal, Virgin, Astralwerks, All Saints, Rykodisc
Příbuzná témataRoxy Music, David Byrne, John Cale, Robert Fripp
Významná dílaAnother Green World
OceněníFrankfurtská hudební cena (1994)
královský průmyslový designér (2012)
Rock and Roll Hall of Fame
PříbuzníRoger Eno (sourozenec)
Webwww.enoshop.co.uk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brian Peter George St. John le Baptiste de la Salle Eno (* 15. května 1948 Woodbridge, Anglie), známý jako Brian Eno, je anglický hudebník, hudební producent, skladatel a teoretik. Mimo sólových nahrávek proslul jako úspěšný producent (Talking Heads, Devo, David Bowie, U2). Občas bývá označován jako „otec ambientu“.

V letech 1976–1979 spolupracoval s Davidem Bowiem na jeho „berlínské trilogii“ zahrnující alba Low, Heroes a Lodger. Jeho jméno bylo nadlouho spojeno se jmény jako Harold Budd, John Cale, Cluster, Robert Fripp a David Byrne. Produkoval tři desky Talking Heads včetně Remain in Light, pět alb U2, dále pomáhal anglické skupině James, Laurie Anderson a společně s Markusem Dravsem, Jonem Hopkinsem a Rikem Simpsonem produkoval alba skupiny Coldplay Viva la Vida or Death and All His Friends a Mylo Xyloto.

Rocková období[editovat | editovat zdroj]

První experimentální nahrávky vznikly se skupinami Merchant Taylor's Simultaneous Cabinet, Maxwell Demon a Scratch Orchestra. V roce 1969 s přišel do Londýna, kde se v roce 1971 stal členem skupiny Roxy Music. Se skupinou nahrál dvě studiová alba, Roxy Music (1972) a For Your Pleasure (1973). Krátce po dokončení druhého alba Eno ze skupiny po hádkách se zpěvákem Bryanem Ferrym odešel. V roce 2002 však hrál na jeho sólovém albu Frantic.[1][2] V roce 2006 se objevily informace, že by se měl účastnit reunionu skupiny Roxy Music,[2] on sám to však popřel.[3]

V září 1973 začal nahrávat své první album, které vyšlo v lednu následujícího roku pod názvem Here Come the Warm Jets. Ještě ve stejný rok vydal druhé album Taking Tiger Mountain (By Strategy), které stejně jako první produkoval on sám a opět vyšlo u vydavatelství Island Records. Na obou albech se podílel i jeho dřívější spoluhráč z Roxy Music, kytarista Phil Manzanera a na prvním z nich i saxofonista Andy Mackay.

V roce 1975 vydal album Another Green World, tentokrát spoluprodukované s Rhettem Daviesem. Další album, nazvané Before and After Science, vydal až koncem roku 1977. O produkci se opět staral on spolu s Daviesem a album vyšlo u Polydor Records. Následně se začal věnovat produkování alb a vydávání ambientní hudby. S dalším albem nazvaným Nerve Net přišel v roce 1992 a následovalo opět odmlčení. V roce 2005 vydal album Another Day on Earth, po dlouhé době opět s více rockovými skladbami a jeho zatím poslední takové album.

Ambientní období[editovat | editovat zdroj]

První čistě ambientní album Eno nazval Discreet Music a vydal jej u vydavatelství E.G. Records koncem roku 1975. O tři roky později následovalo album Ambient 1: Music for Airports (1978), na něž navázala alba Music for Films (1978), Ambient 2: The Plateaux of Mirror a Ambient 3: Day of Radiance, Ambient 4: On Land (1982), More Music for Films a Apollo: Atmospheres and Soundtracks (1983), Thursday Afternoon (1985), Music for Films III (1988), Textures (1989), The Shutov Assembly (1992), Neroli (1993), The Drop, Music for White Cube a Lightness: Music for the Marble Palace (1997), I Dormienti a Kite Stories (1999), Music for Civic Recovery Centre (2000), Compact Forest Proposal (2001), January 07003: Bell Studies for the Clock of the Long Now (2003) a LUX (2012).

V roce 2010 nahrál spolu s Leo Abrahamsem a Jonem Hopkinsem ambientní album Small Craft on a Milk Sea,[4] na které v následujícím roce navázala dvojdílná spolupráce s básníkem Rickem Hollandem Drums Between the Bells a Panic of Looking.[5][6]

Spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Brian Eno v roce 1974
Brian Eno v roce 1974

V roce 1973 vydal album (No Pussyfooting) společně s vůdcem skupiny King Crimson, kytaristou Robertem Frippem. V roce 1975 na album navázala druhá společná spolupráce Evening Star a po dalších třiceti letech pak poslední společné album The Equatorial Stars. V roce 2008 vyšla kompilace jejich dříve nevydaných nahrávek z let 1992–2006 pod názvem Beyond Even (1992–2006). V roce 1981 spojil síly s frontmanem skupiny Talking Heads, se kterým rovněž pracoval jako producent, Davidem Byrnem, aby spolu nahráli album My Life in the Bush of Ghosts. V roce 2008 pak dvojice vydala další společné album Everything That Happens Will Happen Today. V sedmdesátých letech hrál také na několika sólových albech multiinstrumentalisty Johna Calea, což vyústilo v jejich společné album Wrong Way Up z roku 1990. V roce 1977 vydal společně s německou skupinou Cluster ambientní album Cluster & Eno. O rok později vydal album společné s dvěma členy skupiny, Hans-Joachim RoedeliusHans-Joachim Roedeliusem a Dieter Moebiusem nazvané After the Heat.

Hrál také na řadě dalších alb jako doprovodný hudebník. Šlo například o alba Johna Calea Fear (1974), Slow Dazzle (1975), Helen of Troy (1975) a HoboSapiens (2003). Cale se rovněž podílel na několik Enových sólových albech a v roce 1974 spolu, ještě doplněni o Kevina Ayerse a Nico nahráli koncertní album June 1, 1974. Hrál na všech albech tzv. „berlínské trilogie“ Davida Bowieho s názvy Low (1977), Heroes (1977) a Lodger (1977). Hrál také na několika albech Roberta Wyatta, například Little Red Record (se skupinou Matching Mole, 1972), Ruth Is Stranger Than Richard (1975), Shleep (1997) nebo Comicopera (2007). V roce 2013 produkoval a je spoluautorem písně „Digital Lion“ z alba Overgrown britského hudebníka Jamese Blakea.[7]

Producent[editovat | editovat zdroj]

Mimo svá vlastní alba, která si většinou také produkoval sám, byl producentem při nahrávání řady dalších alb. V roce 1977 produkoval debut anglické skupiny Ultravox a v následujícím roce zahájil spolupráci s americkou kapelou Talking Heads, které produkoval tři z jejích alb: More Songs About Buildings and Food (1977), Fear of Music (1979) a Remain in Light (1980). V roce 1978 produkoval první řadové album skupiny Devo. Během osmdesátých let se věnoval převážně ambientní hudbě a rovněž produkoval několik ambientních alb, ale v roce 1984 zahájil dlouholetou spolupráci s irskou skupinou U2. První album, které jim produkoval bylo The Unforgettable Fire právě z roku 1984 a následovala alba The Joshua Tree (1987), Achtung Baby (1991), Zooropa (1993), All That You Can't Leave Behind (2000), How to Dismantle an Atomic Bomb (2004) a No Line on the Horizon (2009). Spolu s U2 vydal v roce 1995, skrytě pod názvem Passengers, album Original Soundtracks 1.

V roce 1989 produkoval album Words for the Dying Johna Calea. V devadesátých letech produkoval dvě alba, konkrétně Laid (1993) a Wah Wah (1996), britské skupiny James. Mezitím také album Bright Red (1994) hudebnice Laurie Anderson. Následovala opět spolupráce s James Millionaires (1999) a Pleased to Meet You (2001). V letech 2008 a 2011 produkoval dvě alba skupiny Coldplay – Viva la Vida or Death and All His Friends a Mylo Xyloto.[8]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Brian Eno v roce 2011
Brian Eno v roce 2011

V letech 1975–1978 byl majitelem vydavatelství Obscure Records,[9] specializujícího-se na ambientní hudbu. V roce 1996 vydal knihu A Year with Swollen Appendices a v roce 2008 společně s Peterem Chilversem vymyslel software pro iOS nazvaný Bloom a o několik let později spolu s Chilversem představil hudební aplikaci pro iPad.[10] Je autorem hudby k několika filmům, mezi které patří Sebastian (1976), Život je peklo (2004) nebo Pevné pouto (2009). Zahrál si rovněž menší roli v jedné epizodě seriálu Father Ted (1998) a v roce 2011 o něm byl natočen dokumentární film Brian Eno - 1971-1977: The Man Who Fell to Earth. V roce 2013 složil hudbu pro nemocnici v Sussexu.[11]

Je autorem hudby pro mobilní telefon Nokia 8800,[12] přičemž existovala i limitovaná deseti kusů s Enovým podpisem, které byly vydraženy v aukci a výtěžek šel na charitu.[13] Rovněž složil uvítací melodii pro operační systém Windows 95.[14] Rovněž složil hudbu pro počítačovou hru Spore.[15] Spolu s Peterem Gabrielem založil projekt MUDDA na podporu digitálních hudebních technologií pro internet.[16]

Americká skupina MGMT podle něj pojmenovala píseň na svém albu Congratulations z roku 2010.[17]

V roce 2013 byl oceněn newyorským kulturním zařízením The Kitchen.[18]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Briana Eno.

Roxy Music[editovat | editovat zdroj]

Eno / Brian Eno[editovat | editovat zdroj]

Spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Producent[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Brian Eno na anglické Wikipedii a Brian Eno na německé Wikipedii.

  1. ↑ DIGRAVINA, Tim. Frantic [online]. Allmusic [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b ZOUL, Martin. Roxy Music chystají návrat s Brianem Enem [online]. Muzikus, 2005-06-17 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ MATĚJÍČEK, František. Brian Eno popřel svoji účast na reunionu Roxy Music [online]. Musicserver, 2006-03-22 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ HUBÁČKOVÁ, Petra. Brian Eno vypustil detaily k chystanému albu [online]. Musicserver, 2010-08-26 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Coldplay producer Brian Eno to release EP with British poet [online]. NME, 2011-09-14 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ EFF, Adam. Brian Eno naváže na desku šestistopým EP [online]. Musicserver, 2011-09-19 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ THOMAS, Fred. Overgrown [online]. Allmusic [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ LEVINE, Mike. Rik Simpson on producing Coldplay's Mylo Xyloto [online]. Universal Audio, 2011-10-17 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MATOUŠEK, Daniel. Po nezávislých labelech: Obscure Records [online]. Muzikus, 2008-02-29 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ VEDRAL, Luboš. Brian Eno skládá hudbu za majitele iPadů [online]. Economia, 2012-10-11 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Brian Eno composes soundtrack to treat hospital patients [online]. NME, 2013-04-20 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Juniper Foo. Nokia 8800 Sirocco Edition [online]. CNET, 2006-10-02 [cit. 2013-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-17. (anglicky) 
  13. ↑ NOVÁK, Adam. Deset Nokií 8800 Sirocco s podpisem Briana Ena v aukci pro charitu [online]. iDNES.cz, 2006-12-21 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ MARSHALL, Colin. Brian Eno Once Composed Music for Windows 95; Now He Lets You Create Music with an iPad App [online]. Open Culture, 2012-11-20 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Spore [online]. Game Spy [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ KOMÁREK, Josef. Brian Eno a Peter Gabriel osvobozují muzikanty od labelů [online]. iDNES.cz, 2004-02-04 [cit. 2013-04-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ LADOUCEUR, Liisa. MGMT Discuss Brian Eno's Sorcery, Sarcastic 'Congratulations' [online]. Spinner, 2010-05-26 [cit. 2013-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. (anglicky) 
  18. ↑ The Kitchen Spring Benefit Gala Honoring Brian Eno at Capitale [online]. Interview, 2013 [cit. 2017-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-19. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brian Eno: A Year with Swollen Appendices: The Diary of Brian Eno, 1996, ISBN 0-571-17995-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Brian Eno
Sólová alba
Spolupráce
Publikace
Příbuzná témata
Roxy Music
Bryan Ferry • Andy Mackay • Phil Manzanera • Paul Thompson • Brian Eno • Graham Simpson • Roger Bunn • Dexter Lloyd • David O'List • Rik Kenton • John Gustafson • Eddie Jobson • Paul Carrack • Alan Spenner • Gary Tibbs • Oliver Thompson • Andy Newmark
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
Greatest Hits • The First Seven Albums • The Atlantic Years • Street Life: 20 Great Hits • The Ultimate Collection • More Than This • The Thrill of It All • The Early Years • Slave to Love • The Best of Roxy Music
Související články
Nositelé ceny Człowiek ze Złotym Uchem
Daniel Lanois, Gareth Jones a Grzegorz Ciechowski (2009) • Andrzej Smolik, Adrian Sherwood a Martin Hannett (2010) • Mark „Flood“ Ellis, Daniel Miller a Adam Toczko (2011) • Martin „Youth“ Glover, Józef B. Nowakowski, Steve Osborne, Tim Simenon a Eugeniusz Rudnik (2012) • Dan Austin, Haydn Bendall, Władysław Komendarek a Bill Laswell (2013) • Howie B, Lech Janerka, Karl Bartos a John Cale (2014) • Leszek Biolik • Roger Glover, Bob Geldof • Józef Skrzek a Wojciech Waglewski (2015) • Brian Eno (2016) • Tony Visconti, Marek Biliński a Gary Numan (2017) • Giorgio Moroder a Katarzyna Nosowska (2018) • Stanisław Sojka, Craig Leon, Mick Harvey a Steve Albini (2019) • Jan Kanty Pawluśkiewicz a Roli Mosimann (2020) • Midge Ure, Skalpel a Tomek Lipiński (2021) • Barry Adamson, Leszek Kamiński, Nick Mason a Piotr Madziar (2022)
The Kitchen – ocenění lidé
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Brian_Eno&oldid=23661468“