Art rock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Art rock
Původ ve stylechjazz, klasická hudba, progressive rock, psychedelický rock, world music
Kulturní pozadí60. léta, Spojené království
Typické nástrojekytara, klávesy, baskytara, bicí
Všeobecná popularitapředevším v 60. a 70. letech
Odvozené stylyprogressive rock, psychedelický rock
Arcade Fire
The Postal Service
Nikolaj Noskov
Moonlander, Lee Ranaldo, Sonic Youth & Moodswinger, Liars

Art rock je hudební směr vybočující z tzv. mainstreamu, tedy hlavního hudebního proudu. Není snadné jej přesně definovat, obecně lze přesto říci, že všechny artrockové kapely spojuje vyšší instrumentální zručnost a ambicióznější přístup ke skladbě. Hudebně art rock prolíná prvky klasického rocku, klasické hudby, free jazzu a mnoha dalších směrů. Termín art rock se původně vyvinul od synonymního výrazu k progresivnímu rocku v 70. letech k jakési dělicí čáře mezi progresivním rockem a mainstreamem v 90. letech, aby v současnosti začal být chápán jako zastřešující pro všechny hudební skupiny, které splňují výše zmíněné hudební ambice, žánrově se vymykají jakékoli jiné kategorii, ať už z důvodu častých přesahů do jiných žánrů či prosté nezařaditelnosti. Art je pak také některými posluchači rozdělován na značné množství podžánrů, jako symfonický progrock – např. Emerson, Lake & Palmer, King Crimson, Yes, Genesis, psychedelický/space rock – Pink Floyd, avantgarda „Rocku v opozici“ – Frank Zappa, The Residents, Captain Beefheart a další.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Právě u tohoto žánru bývají jeho hranice vymezeny často zmatečně a nepřesně.

Kromě klasického rocku v základech tohoto stylu nalezneme směr, pro který se vžilo označení psychedelie, který se do určité míry podílel na vzniku další odnože rockové hudby, nazývané v polovině šedesátých let progresivní rock aneb prog rock.

Pod pojmem art rock, který se stal nejvýraznějším pokračovatelem progresivního rocku, si představujeme takovou tvorbu skupin či osobností, která by se dala vyjádřit těmito hledisky: Základní stavební jednotkou nejsou již jen písně, ale často velmi dlouhé kompozice (např. Karn Evil 9 od Emerson, Lake & Palmer je vlastně na obou stranách desky).

Více, než u jiných stylů jsou zde vlivy dalších žánrů. Vedle rockové rytmiky, naléhavosti a energie zde najdeme velmi častou orientaci na klasickou hudbu (J. S. Bach, A. Vivaldi, M. P. Musorgskij, L. van Beethoven, R. Wagner, A. Dvořák, I. Stravinskij, L. Janáček, B. Bartók a další) a její orchestraci. Dále jsou použity směry jako folk, motivy lidové písně, jazz a jeho struktury, hudební avantgarda, která se projevuje mimo jiné netradičností ve výběru nástrojů, méně již, ale přesto, zemitostí rhythm and blues. Typickým znakem je propracovanost struktury skladeb, symfonické rozpisy aranžmá, změny rytmu, tempa a metra. Patří sem i dynamická struktura skladeb, střídání rozdílných pasáží, práce s crescendem, dlouhé sólové prostory, zejména pro kytaru a klávesy. Důležitým bodem je i prolínání klasické hudby s tématy vesmíru a prostoru. Výrazná je i kombinace akustických a elektrických nástrojů, novátorská použití mellotronu, moogu a rychle se rozvíjejících syntezátorů.

Interpreti[editovat | editovat zdroj]

Mezi známější artrockové interprety patří například:

Čeští interpreti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UNTERBERGER, Richie. John Cale [online]. Allmusic [cit. 2016-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu art rock na Wikimedia Commons
  • BLÜML, Jan. Art rock: stylově žánrový typ a jeho české varianty. Olomouc, 2009. 188 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta – Katedra muzikologie. Vedoucí práce Ivan Poledňák. Dostupné online.